2012

sborový list OBČASNÍK SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PARDUBICÍCH

02-03/2012

Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; Marek 16,1-6 S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství. Kol 2,12-15

Úvodníček BOŽÍ HADŘÍK NA ČIŠTĚNÍ BRÝLÍ Jsou to již tři roky, co jsem dostal hadřík na čištění brýlí. Od té doby mi leží na pracovním stole, kde má své určené místo. Díky tomu vím, kam sáhnout, a tak ho čas od času vezmu a vyčistím si brýle. Asi to není žádným překvapením, ale musím potvrdit onu prostou pravdu, že se po vyčištění daleko lépe dívá na svět. Všechna špína mizí jako mávnutím kouzelného proutku: mastné otisky mých prstů od neustálého posouvání brýlí na nose; všechno polétavé smetí, které ulpí na brýlích; všechny zaschlé kapičky slin, které na mne druzí naprskají. Přátelé, věřte mi! Stačí pár krouživých pohybů a všechno zmizí. Brýle jsou opět jako nové a mně se daleko lépe a snadněji dívá na svět. Píšu o tom záměrně, protože jsem rád, že jsme dostali i my jako společenství Archy od Boha takový duchovní hadřík na čištění našeho duchovního života. Mluví o něm závěr verše, který jsme jako sbor při losování novoročních hesel obdrželi pro letošní rok: A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. (Koloským 3:15) Ano. Oním Božím hadříkem je vděčnost. Ona v životě člověka působí stejně blahodárně jako čistící hadřík na brýle. Dokonce jde ještě dál, protože umí předcházet vší nečistotě, který na nás má ulpít. Uvědomuji si to sám na sobě. Vděčnost mě chrání před: a) mastnými otisky mých prstů … tím není nic jiného než mé vlastní hříchy, které mě oddělují od Boha stejně jako od společenství s druhými lidmi. A přitom se Ježíš v své milosti ke mně sklání se svým odpuštěním a stálou nabídkou obnovy našeho vztahu. b) polétavým smetím … tím jsou všechny starosti všedního dne, nemoci dětí, trápení a bolesti při vedení mládeže, které mě dusí a odtahují od Boží otevřené náruče. A přitom je tolik za co mohu a jsem vděčný! c) zaschlými kapičkami slin druhých … tím jsou všechny pomluvy a nedobré řeči, které „v dobrém“ zaslechnu od druhých na sebe i na druhé. Ony kazí mé společenství a dobré smýšlení o druhých. A přitom stačí být vděčný za druhé stejně jako je za nás vděčný náš nebeský Otec. Milí přátelé, jsme povoláni v jedno společné tělo a ke Kristově pokoji – Božímu kompasu života. Stojím o to, abych dokázal obojí udržet a prosazovat. Potřebuji k tomu alespoň čas od času prožít vděčnost s celé její nádheře a šíři. Děkuji Bohu, že mne učí být vděčný a udržovat se ve svatém optimismu. K tomu vás také chci povzbudit a pozvat v závěru postního období. Zastavme se a třeba i napišme na kousek papíru, za koho anebo za co jsme Bohu vděčni. Věřím, že náš život i pohled bude jasnější. v Kristu Martin Tabačan 2

Komendář aneb komentovaný kalendář Archy za únor a březen 2012 ČLENSKÉ SHROMÁŽDĚNÍ V průběhu února proběhla dvě členská shromáždění sboru. 19. února po nedělní bohoslužbě byli členové sboru stručně informováni o dosavadním průběhu práce staršovstva na zajištění budoucího vedení Archy. Staršovstvo počítá s tím, že v průběhu roku 2013 odejdu z této funkce. Navrhuje do ní dosavadního druhého kazatele sboru Martina Tabčana. Do pozice druhého kazatele pak navrhuje Daniela Heczka, současného správce sboru Církve bratrské v Praze 6 Dejvicích. (S ním se sbor mohl seznámit při dvou bohoslužbách a přednáškách v lednu a v březnu t.r.) Tato zpráva byla členům sboru předložena k rozmýšlení a modlitbám. Byla dále diskutována obsáhleji na pravidelném členském shromáždění o dva týdny později, tedy 4. března. Tam také byla přednesena a schválena zpráva o hospodaření Archy za uplynulý kalendářní rok a byli zvoleni zástupci našeho sboru pro Konferenci Církve bratrské v květnu v Písku. K otázkám probíraným při členských shromážděních se vracejí ještě další dva příspěvky v tomto vydání Sborového listu. KŘTY První březnovou neděli se uskutečnily v Arše další dva křty. Svoji důvěru v Ježíše Krista jako svého Zachránce a své rozhodnutí sloužit mu vyznala sestra Dagmar Horáková a bratr František Golis z CB v Jablonci nad Nisou (jablonečtí nemají vlastní možnost křtu ponořením, proto se k nám připojili). Radujeme se z tohoto okamžiku, který je startem nové etapy života pro oba zmíněné. Sestra Dagmar se stala též členkou Archy, a tak ji nadále provázejme svými přímluvami a láskou. SVATBA Na konci února jsme společně s Alicí Noskovou a Davidem Čapkem prožívali jejich vstup do společného života. Manželský slib složili při svatební bohoslužbě v Arše 25. února. Pokojný a nebývale slunečný svatební den pokračoval ještě společným večerem v sále salesiánského střediska Don Bosco na Dukle. Shlédli jsme vynikající dramatické ztvárnění příběhu Alice a Davida a pochutnali si na dobrotách, které mnozí ochotní kuchaři a kuchařky pro tuto příležitost připravili. Děkujeme všem zúčastněným za pomoc a spolupráci. Davidovi a Alici přejeme pokojnou a svěží plavbu v jejich zbrusu novém manželském člunku! Hezké jarní dny čtenářům přeje Sam. Jindra

3

Kam se chystáme? MALÁ REFLEXE ROZHOVORU V ČLENSKÉM SHROMÁŽDĚNÍ Již před rokem jsem oznámil, že bych rád v průběhu roku 2013 ukončil svoji dosavadní roli správce sboru v Arše. Členská shromáždění probíhající začátkem tohoto roku se k této věci znovu vrátila. Rád bych v té souvislosti vyjasnil odpověď na otázku, kterou někdy dostáváme, totiž zda poté zůstaneme s rodinou v Arše a v Pardubicích. Definitivní odpověď na tuto otázku ovlivňují některé okolnosti, které v tuto chvíli neznáme: například příležitost k práci nebo náš zdravotní stav. Přesto chci jasně povědět, že zatím jedinou alternativou, o které uvažujeme a na niž se připravujeme, je využít bytu, který v Pardubicích máme, a setrvat zde. Hlavním motivem jste vy, kdo tvoříte společenství Archy, protože si velmi vážíme vztahů s vámi a neradi bychom o ně přišli. Kromě výše zmíněných okolností je pro mne osobně důležité, abych po ukončení práce v Arše nepřekážel budoucímu správci sboru a druhému kazateli. S těmi pracovníky, kteří do těchto pozic budou členským shromážděním zvoleni, chci tuto věc otevřeně konzultovat. Ze své strany chci pro vzájemně dobré vztahy učinit maximum. To pro mne znamená například to, že nepočítám s tím, že bych byl členem staršovstva nebo vedl nějaké aktivity ve sboru, nebudu-li k tomu staršovstvem výslovně vyzván. Nemíním do práce starších jakkoli zasahovat nebo ji doplňovat. Nechci být ani žádnou „pojistkou“ pro budoucí dění ve sboru. Bylo by to nenáležité a především to považuji za zbytečné. Oba kandidáti na kazatelská místa jsou přiměřeně zkušení a vybavení a žádné pojistky tohoto druhu nepotřebují. Potřebují spíš vytrvalé přímluvce a ochotné spolupracovníky. K nim bych se rád zařadil. Dopřeje-li mi to Bůh, těším se na roli běžného člena sboru. Samuel Jindra

Boží koberec služby Na výročním členském shromáždění jsem byl dotázán, jaké mám vize, obdarování a představy o směřování Archy. Má odpověď byla prostá. Vnímám sebe jako „univerzála“. Znamená to, že nemám jedno výrazné obdarování, ale Bůh mi daroval možnost ponořit se do různých obdarování. Rád bych svou odpověď předložil černé na bílém a zároveň šířeji a plněji. Rád bych psal o „výzvách“ služby. Snažím se je naplňovat při práci v mládeži. Vedení a směřování sboru je v něčem podobné, jen ve větším měřítku a s jinak aplikovanými závěry. Přemýšlel jsem nad tím, jak uchopit a předložit vám mé přemýšlení o službě správce sboru v Arše. Nechci na sebe ani na vás „šít bič“. Daleko blížeji mám k obrazu tkaní koberce. Z biblických vzorů je mi blízký právě ten Jeruzalémský (Sk 2:41-47). To je „církevní“ vzor tkaný při vedení pardubické mládeže a rád bych stejně postupoval i při vedení Archy.

4

1. PROČ KOBEREC TKÁT? Co stojí za celým tkaním? K čemu vede všechno úsilí při budování společenství Božího lidu? Jsou jen dva důvody: a) Chvála Boha (Sk 2:47a) Oslava a uctívání Boha je alfa a omega našeho života. Toužím, abychom k tomu smiřovali nejen svými vlastními životy, ale jako sbor. Uctívání je o životním stylu člověku, kdy všechno, cokoli mluvíme nebo děláme, činíme ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujeme Bohu Otci (Ko 3:17). b) Být všemu lidu milí (Sk 2:47b) Nikdy nebudeme milí satanu a jeho následovníkům (1Pt 5:8). Nikdy nebudeme doma na tomto světě (2K 5:1-10). Ale přesto jde ruku v ruce oslava Boha s láskou k lidem (srv. dvojpřikázání lásky – Mt 22:37-40). Toužím, abychom byli milí lidem, kteří hledají smysl pro svůj život (Jr 29:13), kteří se utápí ve svých starostech (1Pt 5:7, Fp 4:6) anebo kteří plandají za Bohem (1Te 5:11nn). Toužím, abychom jim byli milí, protože mohou rozpoznávat náš upřímný zájem o ně samotné pramenící u paty Kristova kříže (Fp 2:2-5). Věřím, že ovocem tohoto snažení není nic jiného, než Boží požehnání v podobě nově zachráněných, které bude Hospodin nejen povolávat ke spáse, ale také přidávat do našeho společenství (Sk 2:47c). 2. ČÍM KOBEREC TKÁT? Jeruzalémský vzor je tkán třemi barevnými nitěmi. Vzájemně se prolínají, křižují, rozcházejí, aby v důsledku oslavily Boha a způsobily, že bude církev milená u lidí. Jaké to jsou tři nitě jeruzalémského sboru? a) červená niť aneb posilování zakořenění do Krista (Sk 2:42n) Touto nití se tká různým způsobem. Ať už se jedná o vyučování (Mt 28:20), osobní příklad (1K 4:16) anebo doprovázení (1Te 4:1). Vše napomáhá růst do Krista (Ef 4:15). Osobně pod tím rozumím:  budování lidí, kteří se stávají vzory ve víře (současní nebo budoucí spolupracovníci v Arše)  rozšiřování sítě skupinek (zbožnost na dlani, vzájemná vykazatelnost, hlubší vztahy, atd.)  budování zdravých základů manželství (výživné podhoubí) b) modrá niť aneb neodvracet pohled od potřeb druhých (Sk 2:44n) Tato niť podbarvuje celkový dojem a prohlubuje jednotlivé vzory vykreslené červenou nití, neboť nám ukazuje hodnověrnost našeho vyznání (J 13:35); dává anonymní víře lidskou tvář (1J 4:20) a učí životu štědrosti v Boží milosti (1Tm 6:17nn). Osobně pod tím rozumím:  učit se vnímavosti a citlivosti na potřeby druhých (potřeby různých generací) 5

 hledat způsoby pomoci sociálně slabším  učit se být štědrý v dávání nejen peněz, ale také času, ochoty, mezilidských vztahů atd. c) žlutá niť aneb otevírání Otcovy náruče (Sk 2:41.47) Třetí niť se line společně s předchozími a svými vzory podtrhuje krásu a velkolepost celého koberce, protože zdůrazňuje široké Boží srdce (Ř 5:8), které nabídlo vlastního Syna (Ř 6:23), abychom my mohli žít (Ř 6:11) a dává nám příležitost ukazovat naší víru druhým jak na osobní, tak i na sborové úrovni (tj. otázka osobní a sborové evangelizace). Osobně pod tím rozumím:  vytváření sborových příležitostí pro evangelizaci (alfa, pravidelné sborové aktivity, mimořádná evangelizační setkání)  povzbuzování k osobní evangelizaci – tj. Umět přemýšlet nad tím, jak se mohu zapojit do evangelizace (pozvání, přesvědčování, přátelství, praktická pomoc atd.)  podílení se na misii ve světě (Mariupol; Honza a Jarka atd.) 3. JAK KOBEREC TKÁT? Evangelista Lukáš nás v jeruzalémském vzoru církve jasně učí o principech (Proč koberec tkát), naznačí i prostředky (Čím koberec tkát), ale způsoby, jak tkát takový koberec, nepopisuje. Ty jsou rozesety na různých místech Bible. Přijímám pro sebe, že zde již není prostor pro prostředky služby. Zde je místo především a jen pro lidi. Následující body ukazují můj způsob, kterým usiluji o tkaní koberce. Jak „tkáme“ mládež a jak chci „tkát“ náš sborový koberec? a) tkalci jsou důležitější než tkaní Toto vnímám jako základní předpoklad pro jakoukoli práci ve sboru. Nejde o výkon, ale o člověka. Ani Bůh před nás nepostavil úkol zachránit celý svět, ale nést a zvěstovat evangelium. Toužím, aby Archa nebyla místem, kam chodí bezduché stroje, ale živým společenstvím živého Boha, kde je člověk na prvním místě. Moci být spolu je víc než dokončený vzor na koberci. b) mít srdce pro pestrou zbožnost Každý z nás má jiný styl tkaní. Věřím, že máme být jedno v Kristu při zachování vší pestrosti naší zbožnosti. Toužím, aby v Arše našel místo ten, kdo uctívá Boha svou myslí, kdo uctívá Boha svými smysly; kdo uctívá Boha prostřednictvím obřadů; kdo uctívá Boha kontemplací; kdo uctívá Boha službou druhým atd. Toužím, abychom si byli vzájemně inspirací a motivací k hlubší zbožnosti. c) umět otevřeně komunikovat Tkát koberec nemůžeme odděleně od druhých, proto je třeba spolu mluvit. Toužím, abychom uměli spolu mluvit na rovinu, nejen když si překážíme, ale i když se daří. Toužím, abychom se dokázali dát všanc a nechat nahlédnout do našeho života. Toužím, abychom dokázali spolu v lásce nesouhlasit, ale nehádali. Toužím, abychom byli rychlí k naslouchání, ale pomalí k mluvení i k hněvu. 6

d) být otevřený všem Stejně jako si nevybíráme své pokrevní sourozence, nevybíráme si ani své spolutkalce. Život v církvi je výzva pro život ve světle Božího odpuštění. Toužím, abychom k sobě navzájem přistupovali s láskou; jednali spolu navzájem s úctou a žili pravdivě nejen s těmi, kdo jsou blízko našim srdcím, ale i s těmi, kteří jsou nám vzdálenější díky svým názorům a postojům, hodnotám a způsobu života atd. e) budovat vzájemnou důvěru Velmi si cením vzájemné důvěry a bez ní si nedokážu představit tkaní koberce. Chtít a umět druhému důvěřovat je pro mne zásadní. Věřím, že Bůh věděl, proč nás postavil vedle sebe do Archy. Toužím, abychom uměli dát druhým prostor a oni mohli ukázat, co je v nich. Toužím, abychom se na sebe nedívali skrze prsty, ale chtěli a třeba se i učili spolu žít napříč všemi generacemi. Martin Tabačan

VELIKONOCE - slavnost vzkříšení Velikonoce - slavnost vzkříšení Krista je vrcholem liturgického církevního roku. Vyvinuly se z židovského svátku pesach, který se slaví 14. a 15. dne měsíce nisanu podle židovského kalendáře. V rané církvi se slavily zprvu v den židovského svátku. Ještě dnes se považuje křesťanská slavnost velikonoční noci také za vzpomínku na starou smlouvu. Koncil nicejský (325) určil po delším sporu datum Velikonoc na neděli po prvním jarním úplňku (po 21. březnu). Tak se oddělily od židovského kalendáře. Slavnost vzkříšení začíná velikonoční vigilií na Bílou sobotu večer, resp. v noci. O velikonoční vigilii se světí křestní voda a věřící obnovují křestní slib; v mnoha církevních obcích se křtí dospělí, kteří se připravovali na křest. V neděli (Hod Boží velikonoční) pokračuje a vrcholí slavnost Zmrtvýchvstání Páně druhou slavnou mší. Velikonocům předchází čtyřicetidenní přípravná doba - tzv. Postní doba.

Velikonoce v Arše 6.4. 7.4. 8.4.

9.00 18.00 21.00 10.00

Velkopáteční bohoslužba Pašijová bohoslužba Vigilie Bohoslužba s Večeří Páně a obnova křestních slibů

7

G.F.Händel: Mesiáš O Velikonocích 1742, tedy před 270 lety, zazněly v Dublinu poprvé velebné tóny Händlova oratoria Mesiáš. Jak se zrodilo toto oratorium, jedno z největších hudebních děl historie? Koncem roku 1741 prožíval Händel nejtěžší období svého života. Měl zdravotní i finanční problémy, ztratil tvůrčího ducha, veřejnost jeho hudbu odmítala. A tu mu jednoho dne přišel dopis od básníka Jannese, který už dříve pro něho napsal texty k oratoriím Saul a Izrael v Egyptě. Tentokrát nabídl Jannes Händlovi text oratoria s titulem Mesiáš. Už úvodní slova Comfort me (Posilni mě, utěš mě) zněla Händlovi jako Boží hlas vstupující do temnoty jeho života. Zvedla se v něm mocná vlna inspirace a za 3 týdny usilovné práce bylo dílo hotovo. Händlův sluha se prý tehdy obával, že se jeho pán zbláznil, když pobíhal neustále mezi psacím stolem a cemballem a zpíval si z plných plic Aleluja. Händel mu tehdy vysvětlil, že se nad ním otevřely brány nebe a sám Bůh, že je nad ním. O premiéře Mesiáše v Dublinu v dubnu v roce 1742 bylo napsáno toto: Když se schylovalo k závěrečnému Amen, otevřel autor nevědomky ústa a zpíval polohlasně se sborem tak, jako nikdy předtím ve svém životě. Sotva sál propukl po posledních tónech v bouřlivé ovace, odplížil se Händel nenápadně do ústraní. Nechtěl se děkovat lidem, kteří ho tak nadšeně oslavovali a vyvolávali. Jeho dík náležel Bohu, z jehož milosti toto dílo složil. A jaký byl pozemský konec tohoto slavného skladatele? 17 let po triumfu Mesiáše v Dublinu, začátkem dubna 1759, dirigoval a slyšel Händel svého Mesiáše naposledy. Bylo to v Covent Garden v Londýně. Byl již slepý, slabý a život z něho pomalu odcházel. V ten večer pověděl přátelům, že by rád zemřel na Velký pátek, který toho roku připadal na 13. duben. Händel si uvědomil, že to bylo 13. dubna 1737, kdy ochrnul po záchvatu mrtvice a myslel si tehdy, že je konec. Byl to Velký pátek o Velikonocích v roce 1742, kdy „vstal z mrtvých“ při slavné premiéře svého Mesiáše v Dublinu. A proto chtěl v tento den i zemřít v naději, že bude vzkříšen k životu věčnému. A skutečně na Velký pátek 13. dubna 1759 se Händlovi výrazně přitížilo a den na to odešel na věčnost. Tak zemřel člověk, který stvořil nejvelkolepější velikonoční Aleluja celé hudební historie. Poznámka pod čarou. Při jednom z prvních uvedení Mesiáše v Londýně se přítomný anglický král Jiří II., uchvácen nádherným sborem Aleluja, zvedl ze svého sedadla a celý zaplněný sál ho v tomto gestu následoval. Toto znamení obdivu pro úžasné Händlovo dílo, je v Anglii běžné dodnes. Ale jak to viděl sám autor, jsem zmínil v článku nad čarou. Zpracoval V. Lukáš

8

Smutné výročí ? – 2. pokračování „I obrátil jsi můj pláč v plesání …“ Žalm 30,12 Minule jsme skončili vzpomínkami bratra Pavla Kampa na jeho počátky v Pardubicích, na rozvíjející se práci především mezi mladými lidmi. Bylo to na přelomu roku 1961 – 62, kdy se aktivní práce v Pardubicích přenášela do celého litomyšlského sboru a to nemohlo zůstat bez reakce tehdejší represní a výkonné složce KSČ, Státní bezpečnosti. Soudruzi se tehdy rozhodli, že tyto pro ně společensky nebezpečné aktivity nemohou nechat bez povšimnutí a začala se tedy rozjíždět akce „Konec Jednoty českobratrské v Pardubicích“. Bratr Jan Hušek, který tehdy pracoval v Tesle Pardubice a byl laickým kazatelem, vzpomíná takto: „Prakticky poslední větší zájezd mužského pěveckého kroužku byl v létě 1961 do Trhového Štěpánova. Bylo tam radostné a požehnané obecenství a nikdo z nás netušil, že už to byl jakýsi „předpokoj Božího království“ pro bratra Karla Kolmana, otce našeho sbormistra, Samuele. Zanedlouho po naší návštěvě si povolal Nejvyšší bratra Karla Kolmana k sobě do Boží slávy. Později jsme si uvědomili, jak ho tím Pán Bůh ušetřil mnoha bolestí z uvěznění jeho syna a dalších pardubických bratří, protože bratr měl k Pardubicím velice vřelý a přejný vztah. Poté, na podzim 1961, měl do Pardubic přijet posloužit Spojený mužský sbor z Prahy. Jejich služba měla proběhnout v kostele ČCE, všechno bylo přichystané, pozvánky rozdané a samozřejmě i řádně ohlášené tehdejší Okresní církevní tajemnici. Snad 3 dny před plánovanou službou bratří přišel z Hradce Králové od krajského CT, pana Jonáše, striktní zákaz vystoupení mužského sboru. Žádná intervence nepomohla. Něco takového se dosud v naší Církvi nestalo. Později jsme si uvědomili, že to byl první neklamný signál toho, že se akce „kulturní revoluce a likvidace Jednoty v Pardubicích a v celém našem sboru“ dala do pohybu. Vše se chýlilo k závěrečné fázi. V neděli 1.4.1962 jsem sloužil v Křižánkách a v Pusté Rybné na Damašku. Tehdy se mnou jeli manželka s dětmi i moje rodiče a nikoho z nás nenapadlo, že to je na dlouhou dobu takovéto setkání naší rodiny a moje poslední služba na litomyšlském sboru. Potom jsme ještě s mužským sborem sloužili na svatbě Blanky a Pavla Kampových v Hradci Králové a týden nato jsem při odchodu ze shromáždění v Havlíčkově ulici uviděl naproti na rohu stát příslušníka SNB v uniformě, který bedlivě sledoval, kdo vychází ze dveří Kalvachova domu. Projela mnou nedobrá předtucha. Měl jsem tehdy těžkou noc, skoro jsem nespal a v pondělí ráno 16.4. jsme proto neměli s manželkou ani čas, udělat si ranní pravidelnou pobožnost. Jen jsem se pomodlil a spěchal do práce. Další příležitost ke společné ranní pobožnosti s manželkou přišla až za 22 měsíců. To pondělí v dopoledních hodinách mne a bratra Karla Kalvacha zatkli na našich pracovištích příslušníci StB – dle jejich slovníku nás „realizovali“. Poté následovali (byli „realizováni“) i bratři Samuel Kolman a Pavel Kamp a později i kazatel Jaroslav Polanský. Následovala domovní prohlídka, které se zúčastnila i sociální pracovnice (kvůli našim malým dětem). Prohlídka trvala několik hodin, manželka Rut seděla vedle mne, většinu času měla děti na klíně a polohlasně nám zpívala – pamatuji si : Pán Bůh má síla jest a světlo všech mých cest, duše má buď smělá, jak by sklíčit měla, zlá tě zvěst! Podobná akce proběhla i u Kalvachů a tam prý dokonce hledali v naší „sklepní modlitebně“ i vysílačku! 9

5. a 6.7.1962 proběhl tajný soud v Hradci Králové s vyloučením veřejnosti a skupina „Jan Hušek a spol.“ byla odsouzena za podvracení republiky k úhrnnému trestu odnětí svobody na 10 let (odstupňovaně po ½ roce) a k propadnutí veškerého majetku a občanských práv.“ Dovolte mi uvést několik vět z téměř 500 stránkového spisu obžaloby a rozsudku nad skupinou „Hušek a spol.“ „Jan Hušek a Karel Kalvach se při náboženských obřadech dopouštěli trestného činu podvracení republiky“, jinde stojí „pěvecký kroužek byl založen k protistátním účelům, protože Hušek, Kalvach, Kolman a Kamp poukazovali na to, že u nás není náboženská svoboda a zejména v mládeži je třeba upevňovat náboženské přesvědčení a vyvracet jim materialistickou ideologii“, nebo „na společných dovolených a brigádách byla jimi pořádána ilegální náboženská výchova“, na jiném místě je psáno „ k náboženské výchově byli vybíráni lidé hlavně z řad dělníků, rolníků a pracující inteligence, aby měli bližší vztah k lidem a mohli na ně lépe působit“. To je asi dostačující obrázek o tom, jaká organizace tehdy rozhodovala o životě a ideologii v naší společnosti. Já k tomu připojuji ještě skutečnost, kterou bratr Hušek ve svých vzpomínkách neuvádí, a sice tu že celá akce likvidace naší Církve v Pardubicích začala již v únoru roku 1962, kdy byl zatčen a později v samostatném procesu odsouzen na 2 roky odnětí svobody i bratr Robert Chráska, který pracoval jako učitel v Odborném stavebním učilišti a svým vlivem mezi učiteli a žáky narušoval jejich socialistickou morálku. Co bylo dál? Vedoucí pracovníci sborové práce seděli ve vězení a soudruzi si asi mnuli ruce říkajíce: „To jsme jim to dali, to jsme je rozprášili!“ Já si vždy při vzpomínce na tyto události vybavuji Žalm 2, verše 2 a 4: „Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a Pomazanému jeho. Ale ten, jenž trůní na nebesích, se směje. Panovníkovi jsou k smíchu.“ A tak skutečně, navzdory lidské snaze o umlčení a rozprášení, Boží dílo mezi námi začalo růst. O tom ještě příště. Z historických pramenů a trošky vlastních vzpomínek zpracoval Vladimír Lukáš SMUTNÉ VÝROČÍ? – DODATEK K 2. ČÁSTI K pokračování vyprávění o událostech v Pardubicích a na litomyšlském sboru v roce 1962 bych rád připojil několik myšlenek z kázání bratra kazatele Beneše, tehdejšího předsedy Rady Jednoty českobratrské. Měsíc po zatčení bratří v Pardubicích a několik dní po uvěznění kazatele Jaroslava Polanského se konal v České Třebové Sborový den litomyšlského sboru, kde měl sloužit právě kazatel Polanský. Ten už tedy sloužit nemohl (z vazby se vycházky nedávají) a proto přijel povzbudit sbor slovem předseda Rady, bratr kazatel Beneš. Bylo to v neděli 19. května 1962. Já jsem si v tehdejší době dělával poznámky ze slyšených kázání, ale postupem doby jsem je při různých úklidech a stěhováních skoro všechny zlikvidoval. Kupodivu mi ale zůstaly poznámky právě z tohoto „historického“ kázání – asi proto, abych se o ně mohl po 50 letech podělit s vámi. Když jsem se k nim teď vrátil, musím s obdivem konstatovat, jak odvážné téma tehdy bratr předseda zvolil, i když musel počítat s tím, že mezi posluchači bude někdo, kdo je mezi nás poslán proto, aby zaznamenal všechno, co bude řečeno, aby to mohlo být případně použito jako

10

materiál pro případné další procesy s nepohodlnými křesťany. Tehdy totiž nikdo netušil, zda ta vlna zatýkání už skončila, nebo bude pokračovat. Bratr Beneš zvolil text z 3. kapitoly knihy Ester – je to známý konflikt mezi Židem Mardocheem a královským služebníkem Amanem. Uvádím několik myšlenek z jeho kázání: „Proč se Mardocheus odmítl klanět Amanovi? Chtěl být zajímavým, chtěl být hrdinou? On si přece musel spočítat, jak to dopadne, když se nepokloní – tam už šlo o žalář a dokonce o život! Ono ani tak nešlo o Amana, ale šlo o Boha! Mardocheus se rozhodl, že bude poslušný a bude se klanět jedině Bohu, on prostě nezradil. Moje pocta a mé klanění patří jedině Bohu! Kde se objeví lidská moc, tam se očekává poslušnost, úcta a podřízení se. Když někdo řekne – Nikoliv! - tak musí počítat s důsledky. Všichni se Amanovi klaněli a Mardocheus byl sám, kdo se neklaněl. A i když pro něho už připravovali kůl, na který měl být nabodnut – on zvítězil. Otázka klanění je palčivou otázkou všech dob. Komu my se klaníme, nebo budeme klanět dnes? I my dnes řešíme stejný problém. Kdy, komu a proč se klanět. Nejde jen o ten tělesný pohyb, o úklon, o pozdrav. Klanění je známka uznání moci někoho, kdo je nade mnou a komu se podřizuji a oddávám. Proto je to tak palčivé v otázce – komu odevzdáváš svůj život? Tomu komu se klaním, musím dát celý svůj život, celou svoji bytost. Bible připouští jedinou možnost – samému Bohu klaněti se budeš! Výzva je jasná a my musíme volit. Komu se budeme klanět? Budeme volit jako Mardocheus? I když se všichni klaněli Amanovi, on se bude klanět jedině Bohu. Nebojte se této volby. Není těžká, pokud máte jasný poměr k Bohu. Pokud nemáte a přešlapujete, nebo se chcete klanět na obě strany, tak je to opravdu těžké. Buďto se budete klanět šelmě, nebo Beránkovi. Rozhodnout se musí každý sám. Zpívali jsme v úvodu píseň: Já klaním se té lásce svaté, jež v Kristu nám se zjevuje. Jestli jste ji zpívali opravdu ze srdce, jestli je to vaše osobní vyznání, tak je to výborné. Díky Bohu za to“ A já dodávám: Díky Bohu za naše odvážné a věrné otce, za kazatele a další, kteří na kolenou a mnohdy i v žaláři připravovali naši lepší budoucnost. VL

11

Zlatý svícen a dvě olivy Zachariáš, syn Berechiáše, syna Idova, je už čtvrtým prorokem, o jehož vidění se v tomto listu odvažuji psát. Proroci jsou pro mne velkým vzorem především svou odvahou vyřizovat lidu tvrdá Hospodinova slova, úctou k Božímu slovu i k tradici, na kterou důsledně navazovali. Poznali jsme to už dříve u proroků Jeremiáše a Amose a v posledním článku také u Ezechiela. Zachariáš byl k prorocké službě povolán v Jeruzalémě roku 520 před Kristem, tedy po návratu z babylonského vyhnanství. A jeho prvním úkolem bylo vyřídit navrátilcům z vyhnanství, že Bůh se hrozně hněvá na jejich otce, protože neposlouchali slovo, které jim sděloval ústy dávných proroků. Byli zatvrzelí jako křemen a slova proroků zcela ignorovali. A teď měli z úvodních slov proroka pochopit, že proto padl Jeruzalém a jeho hradby, že proto byl zbořen chrám a následovalo zajetí a vyhnanství. Ale Hospodinův hněv neměl být konečný. Návrat z babylonského zajetí je jen počátek milostivého plánu, který Hospodin ústy proroka Zachariáše lidu nabízí: „Vraťte se ke mně, praví Hospodin zástupů, a já se vrátím k vám, praví Hospodin zástupů“ (Za 1,3). Hospodin otevírá navrátilcům novou budoucnost. A nejenom jim – otevírá budoucnost celému světu. Výzva k návratu je každodenní příležitost také pro nás. Zachariáš ji vyslovoval v době očekávání, my ji slyšíme a čteme v době naplnění Božích zaslíbení. Bůh se k nám prostřednictvím svého Syna Ježíše Krista vrátil a stal se tou cestou k Bohu. PROROKOVO NOČNÍ VIDĚNÍ (ZA 1, 1-14) Vidění Zachariáš prožíval v nočním tichu, kdy nebesa vypravují o Boží slávě a obloha hovoří o díle jeho rukou. Během tří let jich prožil osm; zmíním se jen o jednom – o vidění pátém, v jehož centru je zlatý svícen a dvě olivy. Před každým viděním proroka uprostřed noci probouzel Boží posel (anděl). Dával mu otázky, poskytoval vysvětlení a také ho nutil o tom, co viděl, přemýšlet. „Co vidíš?“ ptal se proroka. „Vidím svícen celý ze zlata,“ odpověděl prorok a snažil se zvláštní svícen popsat podrobněji. Ještě viděl nádržku na olej. Byla umístěna na vrcholu a zásobovala olejem sedm krát sedm kahanů. Svícen měl tedy 49 světel a představoval symbol dokonalého světla schopného překonat jakoukoliv temnotu, nejistotu, zlo. Sedmkrát sedm světel vyjadřuje symbolicky Boží jistotu, spolehlivost, pomoc při obnově Jeruzaléma, ujištění, že zničený chrám bude s Boží pomocí znovu postaven, že překážky, které se při stavění vyskytly, budou odstraněny. Světlo je pro Izraelce symbolem požehnání a spásy. Žalmista to vyjádřil slovy: „Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se měl bát?“ (Ž 27, 1). Sedmiramenný svícen se stal symbolem Židů rozptýlených po světě. Pro křesťany je svícen symbolem církve Boží, symbolem sboru a 12

vyjadřuje poslání Božího lidu svítit světu z moci Kristovy. „Kdysi jste byli tmou, ale teď jste v Pánu světlem. Žijte jako děti světla, neboť ovoce světla spočívá vždy v dobrotě, spravedlnosti a pravdě“ (Ef 5, 8-9). U zlatého svícnu prorok uviděl dvě olivy. „Co to znamená, pane?,“ ptá se poněkud nejistý prorok. Dotázaný nechal proroka chvíli přemýšlet – a pak mu zajímavě odpověděl: „Ne silou ani mocí, ale mým Duchem! praví Hospodin zástupů“ (Za 4,6). Těchto deset slov je Hospodinovo aktuální poselství k Zerubábelovi, potomku Davida, který zahájil stavební práce na chrámu a měl veliké starosti. Nepřátelé se postarali o zastavení prací, a když byly práce znovu zahájeny, trápila ho starost, jak dostavěný chrám zabezpečí před nepřáteli. A tak dostává radu: Nebránit se silou, nespoléhat na zbraně, ale na Hospodina. Jistě tomu Zerubábel porozuměl. Trpělivě čekal, až do chvíle, kdy se v archivu našlo stavební povolení krále Kýra a kdy k němu Hospodin poslal proroky Agea a Zachariáše se vzkazem, aby stavbu znovu zahájili. Dílo rostlo, jak prorokoval Ageus i Zachariáš a chrám byl dokončen v březnu roku 515 před Kristem, tedy asi za čtyři roky po nočních viděních proroka Zachariáše. Ale v těch deseti slovech je veliká zkušenost izraelského lidu. Války mu nepřinášely nic dobrého. David kvůli nim nesměl stavět Boží chrám. Král Sidkiáš, kterého jmenovali Babyloňané a který jim přísahal věrnost, povstal proti okupantům, ale vojenskou silou nic nedokázal, protože nespoléhal na Hospodina. Je to jistě i naše zkušenost, že nemáme své názory prosazovat silou a svou zdánlivou mocí, nespoléhat na lidi, ale na Boha. DVĚ OLIVY STOJÍCÍ U SVÍCNU Vidění pokračovalo a prorok se vrací k dřívější nezodpovězené otázce: „Co znamenají ty dvě olivy vpravo a vlevo od svícnu?“ Opět hrobové ticho a vzácná příležitost k přemýšlení. Blahoslavený je ten, kdo v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí a dá se jím proniknout do jádra své bytosti. Prorok přemýšlel, ale nerozuměl. Věděl však to hlavní, že ty dvě olivové ratolesti jsou zdrojem světla. Že z nich proudí do svícnu olej bez zásahu člověka. Zeptal se tedy znovu: „Co znamenají ty dvě olivové ratolesti, ze kterých dvěma zlatými trubicemi proudí zlatý olej?“ „Ty nevíš, co to znamená?“ Řekl mu Boží posel. „Ne, pane,“ odpověděl prorok. „Jsou to ti dva pomazaní olejem, kteří slouží Pánu vší země.“ Nevíme, jak této odpovědi prorok porozuměl, ale už se na nic neptal. A tak se ptáme my dnes za proroka Zachariáše: „Kdo jsou ti dva pomazaní olejem? Jak se jmenují?“ Mohou to být ti dva muži odpovědní za výstavbu a dokončení chrámu – Zerubábel a velekněz Jošua. Vždyť největší starostí doby Zachariášovy bylo dostavět chrám. A prorok to dobře věděl. Dostal přece Hospodinovo slovo: „Zerubábelovy ruce tento chrám založily a jeho ruce ho dokončí “ (Za 4, 8). Ale z textu Nového zákona (Zj 11,3n) můžeme také vyvodit, že ti dva pomazaní olejem byli Mojžíš a Eliáš. Mojžíš jako představitel Zákona a Eliáš jako představitel proroků. Oba společně „Zákon a Proroci“ představují Písmo svaté a sám Syn Boží, Ježíš Kristus ho 13

přišel naplnit. Ono je pro nás zdrojem světla na cestě k Bohu i zdrojem pro naše vlastní světlo, které je i v dnešní temnotě důležité šířit. „Boží slovo nám přináší radost a pokoj“, řekl nám třetí neděli v únoru Martin Tabačan ve svém kázání, na jehož začátku jsme slyšeli bojovnou výzvu, která výklad pátého vidění proroka Zachariáše vhodně doplňuje a oživuje: „Milí přátelé, Bible se musí číst, musí číst, musí číst.“ Ladislav Vopelák Popisky k obrázkům: Zlatý sedmiramenný svícen-menora. Kreslil Josef Novák (2011). Olivová ratolest – Chandler B.Beach, The New Student’s Reference Work forTeachers Studedents and Families (Chicago: F. E. Compton and Company. 1909) 3:1380.

Pozdrav z Malty Jsem Bohu moc vděčná za příležitost studovat v zahraničí - právě na University of Malta. V rámci svého studia chodím téměř jen na praxi do místní, nejnovější nemocnice Mater Dei. Bůh mi dává do cesty úžasné, zajímavé a hlavně přátelské lidi. Navštěvuji místní Bible Baptist Church, kam chodím na bohoslužby a na mládež, mezi mladé lidi, (společenství zde je opravdu mezinárodní). Děkuji moc za vaše modlitby. Kristina Widenská

Světový den modliteb "Toto dí Hospodin, který tě učinil, a zformoval hned od života matky, a spomáhá tobě: Neboj se, služebníce můj, Jákobe, a upřímný, kterého jsem vyvolil. Nebo vyleji vody na žíznivého a potoky na vyprahlost, vyleji Ducha svého na símě tvé, a požehnání své na potomky tvé. I porostou jako mezi bylinami, jako vrboví vedle tekutých vod." (Izaiáš 44,2-4) Světový den modliteb, jehož "prapočátek" je datován už od roku 1887...díky poctivému začátku rozsévání společných modliteb skupinky žen z protestanské církve v USA se hlavně díky Božímu požehnání rozrostl postupně (až do 180 zemí světa, v roce 1967 se ke SDM přidaly ženy také v katolické církvi), na různých "POLÍČKÁCH", je to osvědčená dobrá setba. Ekumenické setkání ke dni Světového dne modliteb, které v duchu Kristově, ve vzácné jednotě a v pokoji proběhlo 2. března 2012 v Pardubicích, potvrdilo, že když Bůh žehná, je to požehnání obohacující bez trápení a rozbrojů (Př. 10,22). Sešli jsme se přibližně v počtu 50 lidí, zastoupených ve všech generacích, převládala starší , a z různých denominací. 14

Úvahu nad biblickým textem měl kazatel Dalibor Antalík, z Bukovky. Do dění se aktivně zapojilo větší množství "oveček". Naše společenství CB, bylo tentokrát zastoupené na SDM manželskou dvojicí a čtyřmi sestrami, - po levici jsme měla sestru z Archy Zdenu F., vedle dále sestru Rut H. a sestru Evu Z. ... a po své pravici milou sestru z Aglow, také Zdenu... ( k dokonalé mé spokojenosti chyběla jen moje věrná kamarádka Zdena, (marně ji zvu, aby obohatila naše společenství v Arše) či v ekuméně) a naproti manžela Jana a milou sestru z Archy Julii L. Blízko ostatní sourozenci v Kristu, kteří byli také dobře naladění a radostní, v podstatě nic mi (NÁM) nescházelo. Ke spokojenosti z další míry štědré Boží milosti. Je dobře, že se pravidelně podílí "hlouček z Archy" a další věrní "z různých sborečků" v Pardubicích- na ekuméně na základě Božího slova, společných modliteb a písní a sdílení se. Nejprve jsme se pozdravili pozdravením pokoje: "Selamat Datang- Vítej v pokoji" v malajském jazyce, protože na letošní rok měly křesťanky z Malajsie připravený bohatý a poutavý program - seznámení z jejich zemí a současným děním i minulostí, bohatou pestrou kulturou způsobenou směsicí různých etnik. Malajsie leží v jihovýchodní Asii severně od rovníku. Převládá národnost Malajců, ale je tam velmi různorodé obyvatelstvo díky silnému přistěhovalectví z různých míst Asie. Vlajka je zajímavá: je tam 14 vodorovných červených a bílých pruhů a modrý obdélník, radost z toho, že vlajka má "naše" barvy nám může kalit jen přítomnost tradičních symbolů islámu - půlměsíc a hvězda, napadlo mne, že malé dítě by možná mělo radost - "z modré oblohy, sluníčka a srpku měsíce". V Malajsii, samozřejmě v církvi, jsou vděční za první obchodníky a přistěhovalce, kteří přinesli s sebou svou křesťanskou víru, za první misionáře - jejich věrnost a oddanost a radují se z daru živé víry. Ať tam hlouček věrných roste a roste. Rok 2012 Téma: Dopomáhejme ke spravedlnosti, bylo potvrzené biblickými texty ze Starého zákona z proroka Abakuka 1,2-5, 3,2 a 3,17-19. Novozákonní čtení z Lukášova evangelia 18,18 a důraz při modlitbách na blahoslavenství: "Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni" vyvrcholilo závěrečným požehnáním: "Ať nás požehná Bůh, který je pramenem veškeré spravedlnosti. Ať nás požehná Ježíš Kristus, který pro nás trpěl nespravedlností. Ať nás požehná Duch svatý, který nám dává sílu pracovat pro spravedlnost. Amen." Byl dán prostor písním, dohromady 7 písní a také byl dobrý čas pro vlastní přímluvné modlitby a na závěr pro společnou modlitbu Páně. Ale také uvedu příklad připravené čtené modlitby: " Bože, dej nám vizi tvé spravedlnosti a sílu neodbytné vdovy. Ve světě plném boje a potlačování práv jsi nás povolal, abychom byli nástroji spravedlnosti. Učiň, ať jsou naše ruce silné a naše hlasy zřetelné. Dej nám pokoru spojenou s pevností a dobrý úsudek spojený s odhodláním, abychom bojovali, nikoli pro podrobení, ale abychom osvobozovali.". Pokračovaní SMD, který je ustanovený v kalendáři na první pátek v březnu (tématicky zaměřené pokračování z Malajsie), bude ještě na podzim, upřímně vás zve sestra Naděje Mandysová. Kromě písní a společných modliteb je slíbena dramatizace textu o vdově a nespravedlivém soudci z Lukášova evangelia....takže dne 9. 11. 2012 (můžete přispět " se svojí troškou do ekumenického mlýna" , samozřejmě jste vítáni, i kdybyste chtěli "jen" se dívat a poslouchat:) ). Pod vlivem proroctví o životodárných pramenech a prohloubení a obnovení studní a také hlavně proroctví o žhavých uhlících, které Bůh shromáždí a rozhoří fouknutím do ohniště, tzn. musíme být spolu ve svornosti a očekávat na Boží jednání s námi ... - snažím se zvát 15

a zvát na společná shromáždění...i skupinky, i konference i ekumenická setkání ..., a také se aktivně účastním, takže vás chci povzbudit v tom, abyste třeba v tomto roce využili různé příležitosti ke společnému uctívání a oslavě Boží Trojice a nebáli se být "pohromadě" a ve správné jednotě...v malém i velkém počtu = na domácí skupince i větší křesťanské konferenci...na různých shromážděních v církvi." I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, v chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása. Panovník Hospodin je moje síla. Učinil nohy mé hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat." (Abakuk 3, 17-19) Opatrujme se společně v Kristu Jitka Brůnová

Ani v tomto čase církev nepřestává volat: „Přijď, Pane Ježíši!“ Tato modlitba je typická pro toho, kdo žije očekáváním a touží po Pánově příchodu, neboť On nám slíbil, že znovu přijde ve slávě, aby definitivně naplnil příslib nového nebe a nové země (2Pt 3,13). Závdavek uskutečnění Ježíšova příchodu jako Spasitele můžeme přitom zakoušet již v přítomnosti, a to v prvotinách Ducha (Ř 8,23). Radujme se ze Spasitele a z toho, že spasení je dokonáno. Oběť PJK má věčnou platnost (1Te 5,9 - 10). Podle podobenství o deseti družičkách, které vyšly naproti ženichovi, neznáme den ani hodinu Pánova příchodu ale víme, že to bude uprostřed noci (Mt 25,1-13). Tato noc ale neznamená úplnou tmu a nepřítomnost světla; znamená však, že ženich přijde, až nastane tma naděje a až při čekání na všechny přijde ospalost a usnou, tísněni problémy a šířící se nepravostí ( 2Tm 3,1; 2Pt 3,3); této noci však budou zářit i velká a jasná světla, odkazující na přítomnost Ducha (2K 1,22; 1J 2,20). Jsou skutečnosti, které nás vybízí, abychom viděli světla Pánovy přítomnosti v noci dějin, v našem životě, v naší rodině, v našem společenství, v naší církvi. Je zde pro nás čas, kdy si má člověk koupit mast k potření očí, aby prohlédl ( Zj 3,18) a viděl, že Ježíš je Pánem dějin, zmrtvýchvstalý že žije, aby již nikdy nezemřel, Immanuel že je nám po boku, Beránek Boží že snímá hřích světa a křtí Duchem svatým a ohněm (J 1,33 - 34). Jak znovu nabýt zraku? Zakoupením oční masti. Pro nás věřící, v tomto zvláštním čase, je touto mastí vnitřní postoj, který umožňuje vidět ve všem Pánovu ruku, řídící všechno; vnitřní postoj, který můžeme získat tréninkem ve vděčnosti a radosti. Buďme silní v radosti, buďme za všechno vděční! Radost z Boha je přemáhající! Takto každý sám za sebe rozněcuj oheň Ducha a udělej vše pro to, aby nezhasla lampa družičky, která očekává příchod ženicha (1Te 5,4 - 24). Jitka Brůnová

16

Žádost o pomoc! Milí přátelé, bratři a sestry. Jsem v tom až po uši! Dal jsem se totiž do zpracovávání další kapitoly historie pardubického sboru, tentokrát do historie vlastní Archy. Ale nebojte se, nebudu to vydávat tiskem ve SL. S pomocí různých dokumentů a záznamů chci dát dohromady historicky významné události od otevření Archy v roce 1998. Fakta jsou tedy zaznamenávána, ale co mi chybí a co by bylo dobré mít také podchyceno a uschováno pro další generace, je fotodokumentace. Proto se na vás obracím se žádostí o zapůjčení fotografií, či oskenovaných nebo ofocených obrázků z digitálu z významných událostí v Arše. Jde především o křty, svatby, požehnání dětí a různé slavnostní události – např. z celocírkevní konference v roce 2002 v Arše nemám žádnou fotografii. Takže fotografové a sběratelé historických materiálů p o m o z t e ! Pro vaše upamatování událostí možná už dávno zapomenutých, ke kterým nemám foto připomínám: 1998: − návštěva kutnohorské mládeže (br.Vopelák), − svatba Ostrých (Chrudim) 1999: − Markéta a Pepa Chmelovi – svatba − Dáša Kalvachová ml. a Dana Kotasová ml. – křest − přijetí Žaloudkových do sboru − Marek a Monika Kalvachovi – svatba − další křest sester 2000: − požehnání dětí – Čermákovi, Blažkovi a Vlasta V., − ručně psaná Bible v Arše - má někdo foto? − křest Šárky Zikešové a Jirky Kuldy − hudebník Bill Drake v Arše 2001: − křest Petry Šenkýřové a Lenky Macháčkové − požehnání Zuzance Riegrové − Slávek Klecandra v Arše − svatba Kaplanových a Pirklových 2002 to začalo být husté − křty Žítkovi, Renata Z., Lukáš H:, Jolana H. − svatba Tomáš Brůna − konference CB − Remblin Rex a Litomyšl v Arše − křty Martiny, Petry, Zdeny, Honza a Pavel Ř., Honza K. a Péťa K. Uff – to jsme zatím na konci roku 2002. Ostatní nezmiňované události snad mám na foto podchycené všechny. Kdo by se zajímal o tuto mravenčí práci, rád mu dám informace a přizvu ke spolupráci. Takže za soucítění a pomoc všem děkuje Vláďa Lukáš 17

Boží požehnání do dalších dnů a vše nejlepší ! Narozeniny v květnu

Hambálek Lukáš

30 let

Beníšek Richard

25 let

Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v Tebe!. Ž 84,13

Akce v dubnu a květnu 1.4. 2.4. 4.4.

19.00 18.00 18.30

5.4.

9.00 15.00 18.00 9.00 18.00 19.30 21.00 10.00 18.00 19.00

6.4.

7.4. 8.4. 15.4.

S B Í R K Y

Bohoslužba za sloupem Pracovní jednání starších sboru Biblická hodina v Kvasíně - mimořádný termín Biblická hodina v Arše není Klub maminek Bohoslužba v DD U Kostelíčka (slouží S.Jindra) Sederová večeře pro zvané Velkopáteční bohoslužba Pašijová bohoslužba Setkání účastníků Víkendu duchovní obnovy Vigilie Bohoslužba s Večeří Páně a obnova křestních slibů Studentská bohoslužba Modlitební sejití starších sboru

12.2.2012

4278 Kč

4.3.2012

4084 Kč

19.2.2012

3875 Kč

11.3.2012

4925 Kč

26.2.2012

3511 Kč

18.3.2012

5679 Kč

25.3.2012

2797 Kč

18

Služby CB Kázání v mp3 a textové podobě Nahrávky biblických hodin v mp3

……………………………….

www.cb.cz/pardubice

……….………………………

kancelář Archy

Knihovna

Irena Hambálková Eva Heinová Dagmar Kalvachová Martin Hambálek Radomír Kalenský Daniel Čapek Martin Tabačan Marek Kalvach Petr Kalvach Jiří Čermák manželé Lašutovi Marie Kampová Daniel Chráska

(půjčování knih vždy po shromáždění)

Prodej knih a hudby, Kavárna Kurzy Alfa Awana klub Práce s dorostem Schůzky mládeže Evergreeni Chválící skupinka Správce budovy Kancelář sboru, pokladník Varhanní doprovod

ELIM

tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel.

466 415 226 777 505 987 737 342 615 466 415 226 466 648 082 777 040 730 774 134 301 736 466 891 777 043 356 731 686 693 603 112 271 732 157 375 466 412 253

P a r d u b i c e o. s.

křesťanská společnost pro evangelizaci a diakonii Výbor pobočky:

Vladimír Lukáš – předseda Eva Widenská Petr Kalvach st.

Revizor hospodaření:

Jaroslav Žítek

Struktura činnosti. Kavárna a knihkupectví - vedoucí Dagmar Kalvachová (Dubinská) Seniorklub - vedoucí Vladimír Lukáš, zástupce - Petr Kalvach st. Volejbalový kroužek - vedoucí Jiří Žouželka Číslo účtu (pro vaše případné sponzorské dary). 1036025167/5500

19

Pravidelná setkání NEDĚLE

Modlitební chvíle Bohoslužba Bohoslužba

08:00 hod. Archa, kavárna 09:00 hod. Archa, velký sál 09:15 hod. Kvasín

ÚTERÝ

Kurz Alfa

18:00 hod

STŘEDA

Modlitby za sbor Biblická hodina

17:15 hod. Archa, klubovna 15:00 a 18:15 hod. Archa

ČTVRTEK

Klub maminek Awana klub Biblická hodina

09:00 hod. 17:00 hod. 18:30 hod.

Archa, sudé týdny Archa Kvasín, sudé týdny

[email protected]

PÁTEK

Dorost

16:30 hod.

Archa, klubovna

Samuel Jindra tel. 723 929 999

SOBOTA

Mládež

18:00 hod.

Archa, malý sál

[email protected]

NEDĚLE

Evergreeni

18:00 hod.

Archa, malý sál

Číslo účtu sboru CB Pardubice 1201277369 / 0800 Konstantní symbol 558 Variabilní symbol Při úhradách používejte prosím jako variabilní symbol své rodné číslo datum narození (bez čísla za lomítkem), před které uvedete toto dvojčíslí podle druhu určení platby. dary, desátky splátky dluhů ARCHY úhrada akce mládeže úhrada tábora AWANA úhrada sborové dovolené zahraniční misie úhrada Awana klubu účelové dary pro křesťanskou školu

68........ 78........ 33........ 11........ 77........ 55........ 66........ 99........

Sborový list. Vychází jako občasník sboru Církve bratrské v Pardubicích. Všechny připomínky, podněty a nápady či modlitební předměty adresujte prosím redakci Sborového listu.

Církev bratrská- Archa Pardubice Lonkova 512 530 09 Pardubice www.cb.cz/pardubice

Kazatel

2. kazatel Martin Tabačan tel. 774 134 301 [email protected]

Starší sboru Pardubice Dušan Beníšek tel. 603 399 349 [email protected] Radomír Kalenský tel. 606 788 791 [email protected] Dagmar Kalvachová Pol. tel. 736 658 176 [email protected]

Petr Kotas tel. 602 309 227 [email protected] Daniel Pirkl tel. 777 876 926 [email protected]

Samuel Jindra [email protected] Dagmar Kalvachová Pol. [email protected]

Jakub Řehák tel.775 322 268 [email protected]

Uzávěrka příštího čísla březen 2012.

Kvasín Zdeněk Šenkýř tel. 469 666 966 [email protected]

Náklady na vydání tohoto čísla činí asi 10 Kč.

20