2012

Obsah / Content – Rexter 02/2012 ČLÁNKY / ARTICLES

Romský extremismus v ČR? Analýza pojmu a možnosti jeho aplikace Roma Extremism in the Czech Republic? Miroslav Mareš

1

Krajní pravice ve Španělsku (1995–2012) Far Right in Spain (1995-2012) Vendula Divišová, Josef Smolík

41

Červená Zora jako příklad radikálního feminismu v Západním Německu Red Zora as a illustration of radical feminism in West Germany Iveta Ptáčníková

93

Populisté, protestní strany, outsideři? Několik poznámek ke konceptualizaci populistických politických stran Populists, protest parties, outsiders? A few notes to the conceptualisation of populist political parties Vlastimil Havlík, Aneta Pinková

121

RECENZE / REVIEWS

Marta Kolářová (ed.): Revolta stylem. Hudební subkultury mládeže v České republice Praha, Slon + Sociologický ústav AV ČR, 273 s. Otto Eibl

154

Chmelík, J. a kol. Extremismus. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. 425 s. Štěpán Výborný

160

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2012 | Více na www.rexter.cz

Romský extremismus v ČR? Analýza pojmu a možnosti jeho aplikace1 Roma Extremism in the Czech Republic? Autor: Miroslav Mareš Email: [email protected]

Abstract This article analyses the concept of Roma extremism and its relation to the Czech Republic. Various approaches to ethnic extremism are described. The risk tendencies in the context of historical development and contemporary situation are identified, including hate crimes committed by Roma or cooperation of Roma ethnic organizations with left-wing extremist groups. However, author comes to conclusion that consistent Roma extremism is not part of the Czech political spectrum (in the future could be the establishing of this form of extremism possible).

Keywords Roma; Ethnic extremism; Czech Republic

V rámci výzkumu extremismu je diskutován i pojem romský extremismus (případně pojem extremismus Romů), který je některými experty odmítán (Drotárová, Demjančuk 2005: 40), jinými je však využíván přinejmenším jako východisko pro diskusi o některých jevech spjatých s romským politickým děním (Thieme 2011: 357). Pojem je rovněž zneužíván v prostředí anticiganismu pro paušální odsouzení romské komunity – zpravidla je zde hovořeno o „cikánském extremismu“ (Bílý lev 2011). 1

Tento příspěvek byl zpracován v rámci grantového projektu GAČR GA407/09/0100 „Soudobý paramilitarismus v České republice v kontextu transnacionálních vývojových trendů politického násilí v Evropě“, financovaného Grantovou agenturou České republiky.

1


S ohledem na doposud nepříliš propracovaný výzkum této problematiky je cílem tohoto článku vytvořit základní rámec pro konceptualizaci pojmu a následně jej využít pro analýzu rizikových romských aktivit (jimiž jsou myšleny takové aktivity, u nichž existuje určitá pravděpodobnost prolnutí s konceptem extremismu).

1. Koncept etnického extremismu Jako nejpříhodnější varianta extremismu pro vytvoření rámce výzkumu romského extremismu se jeví extremismus etnický. Je tomu tak proto, že Romové nemají vlastní stát a v jednotlivých zemích se nacházejí v menšinové pozici. Samotný koncept etnického extremismu je ovšem provázen určitými problémy s jeho přesným pojetím i se vztahem k dalším vymezovaným variantám extremismu. Z hlediska přístupu tzv. teorie extremismu (Mareš 2003: 16), který je využit i v tomto článku, je podstatné, že etnický extremismus odmítá hodnoty a procedury demokratického ústavního státu s cílem dosáhnout specifického postavení etnika (či sub-etnika), za jehož reprezentanta se považuje, anebo požadavky na uvedené specifické postavení výrazně a excesivně narušují práva jiných lidí (Bötticher, Mareš 2012: 338). Extremisté tedy musí mít i určitou strategii a v jejím rámci i alespoň plánovanou organizaci anebo hnutí k dosažení cílů (případně mohou autonomní jednotlivci jednat ve prospěch již existujících organizací a hnutí) a nárokují si zastupování etnika či jeho významné části. Pokud etnická reprezentace usiluje o určitou změnu statutu demokratickou cestou anebo násilím přiměřeným represi ze strany nedemokratického státu anebo nestátních aktérů, nejedná se o extremismus v kontextu uvedeného přístupu. Stejně tak se nejedná o extremismus, pokud požadavky na specifické postavení nejsou excesem z běžného pojetí práv (tedy např. požadavek tzv. pozitivní diskriminace či afirmativní

akce,

který

nevybočuje

z obvyklých

demokraticky

dohodnutých

a schválených standardů). Existují i další pojetí etnického extremismu. Raphael Zariski jej definuje s pomocí tří základních kritérií: 1) etnická exkluzivita; 2


2) územní požadavky; 3) násilí (Zariski 1989: 254). Jeho pojetí je však sporné. Etnickou exkluzivitou se myslí jistá subjektivně vnímaná výsadní pozice vlastního etnika, intolerantní k ostatním. V tomto směru se jedná o vhodné kritérium. U územních požadavků je však již otázkou, zda je toto kritérium obecně aplikovatelné. Etničtí extremisté sice zpravidla usilují o vlastní území, nicméně nemusí to být pravidlem, alespoň v počátečních fázích vývoje jejich hnutí. Násilí je častým identifikačním znakem etnických extremistů, nemusí však být přítomno u všech. Je rovněž třeba upozornit na možnost legitimního sebeobranného etnického násilí, to by však v demokratickém případě nemělo být svázáno s etnickou exkluzivitou (a tedy intolerancí vůči jiným národům a etnikům). Někteří autoři (Thieme, Jesse 2011: 17) pracují s konceptem menšinového separatistického extremismu, který je tedy vztažen pouze k etnickým zájmům menšin. To však může být sporné zvláště v některých multinárodních státech, kde existuje vícero obdobně velkých etnik, v jejichž rámci působí i extremistické skupiny. Proto je vhodnější pojem etnický extremismus a je třeba jej vztáhnout k marginalizaci etnika (alespoň subjektivně vnímané). To může být i ve většinové pozici, jako je tomu např. u vlámských extremistů v Belgii. Objevuje se i pojem separatistický extremismus, který je ovšem zpravidla vázán na územní požadavky (což, jak již bylo uvedeno, nemusí být vždy pravidlem). O separaci přitom mohou usilovat i rasy či národy, které nejsou marginalizované, což platí např. pro tzv. „bělošské separatisty“ v USA, (Dobratz, Shanks-Meile 2000). Přesto je možné poznatky z výzkumu konceptu separatistického extremismu použít i pro etnický extremismus, což platí zvláště pro přístup Stefana Brauna. Podle něj obecně separatističtí extremisté odmítají ústavní komponent existence právního státu „Rechtsstaatlichkeit“ (Braun 2005: 37). Braun pro separatistický extremismus identifikuje jako podstatné následující znaky (jejich upřesnění je citováno v zestručnělé formě a je modifikované autorem tohoto článku):

3


1) Ideologickou povýšenost (vytváření historických mýtů ke konstrukci etnika, jeho problémy jsou sváděny na existující systém, reálné problémy jsou vysvětlovány pouze jako důkaz represivního útlaku, umírněné síly z vlastního etnika jsou obviňovány z kolaborace, pokud se neztotožňují s názory extremistů); 2) Monopol k jednání (exkluzivní nárok na zastupování etnika vůči vnějšímu nepřátelsky vnímanému prostředí, sebepojetí jako účastníků války s nepřáteli a snaha o kontrolu soukromí a společenského života příslušníků etnika); 3) Scénáře přítel-nepřítel (krize jsou vysvětlovány pomocí scénářů přítelnepřítel, pomocí konspiračních teorií, vlastního vytváření mýtů a násilných excesů); 4) Vysoký emoční faktor (specificky vnímané ohrožení vede v kontextu historických mýtů a soudobé agitace k silným emocím a domnělému vztahu modelů argumentace k realitě). 5) Mocenský monopol (v případě uchopení moci si hodlají extremisté nárokovat totalitní mocenský monopol v jimi spravovaném útvaru). (Braun 2005: 35-36) Pokud je etnický extremismus provázán s územními požadavky, může se jednat především o požadavky (které jsou v širším slova smyslu souhrnně nazývány jako separatismus): a) autonomismu (zisk autonomie v rámci existujícího státu); b) secesionismu (odštěpení nového státu z jiného dosavadního státu); c) separatismu (v užším slova smyslu, tedy jako vytvoření nového státu ze součástí vícero dosavadních států); d) iredentismu (připojení částí jiných států či i celých dosavadních států k hlavnímu existujícímu státu se stejnou národnostní anebo náboženskou identitou). (Bötticher, Mareš 2012: 340) Etnický extremismus může být provázán i s dalšími variantami extremismu nebo alespoň doplňující neextremistickou politickou či náboženskou orientací. Může se tedy jednat o propojení etnického extremistického úsilí s pravicově extremistickou, 4


levicově

extremistickou

nebo

nábožensky

extremistickou

orientací

anebo

s radikálními i umírněnými politickými a náboženskými směry. Etničtí extremisté mohou spolupracovat mezi sebou, s jinými extremisty a někdy i s demokratickými politickými silami (včetně radikálních). Mohou dostávat podporu od vnějších mocností s cílem destabilizovat režim.

2. Základní problémy aplikace konceptu etnického extremismu v „romském kontextu“ Je třeba zdůraznit, že aplikace konceptu etnického extremismu naráží v romském prostředí na několik důležitých problémů či výzev. Významná část romské politické reprezentace (myšleno běžné, jednající v demokratickém rámci) i vědců pojímá Romy jako jednotný národ či etnikum, avšak část expertů toto pojetí zpochybňuje a chápe Romy jako etnikum či dokonce jako soubor jednotlivých subetnik a klanů, kterým je společná romská identita přisuzována zvnějšku (Pečínka 2009: 17–30). Jak uvádí romista Marek Jakoubek: „Nyní – romské etnikum, resp. romská národnostní skupina existuje (přičemž počet jeho členů je velice skrovný). Členové etnicky indiferentních populací tradiční romské kultury do uvedených formací nepatří. Jeho členy se stát mohou, ale nemusí2 (Jakoubek 2008: 263). O skutečné vazbě mezi romskou národně se prezentující elitou a celkovou romskou populací, jakož i o stavu utváření romského národa zahrnujícího všechny Romy v Evropě se vedou diskuse i na mezinárodní odborné úrovni, avšak nemají jasný závěr (Kapralski 2012: 76–77). V případě potenciálních romských extremistů je tak sporná otázka sebepojetí; v zásadě by měli být spjati s romskými nacionalisty nebo definováni a pojmenováni na základě sub-etnik a menších částí (které mohou prosazovat politické požadavky i 2

Jakoubek pro ně uvádí tři možnosti vývoje: 1) Tyto osoby zaprvé a především mohou zůstat členy na příbuzenství ustavených skupin nositelů tradiční romské kultury. 2) Budou usilovat o ustavení dvou národních skupin, kdy se od současného obecně romského etnoemancipačního hnutí odtrhne jeho olašská složka a dál půjde cestou sebeurčení; 3) Stanou se uvědomělými členy (občansko-politického) národa českého (Jakoubek 2008: 263–264).

5


na bázi této sub-etnicity). Nemusí se přitom jednat jen o občany konkrétního státu (např. ČR), ale i o Romy s občanstvím jiných zemí (kteří mohou mít na území jiného státu trvalejší pobytové zájmy, mohou zde ale pobývat jen dočasně). Dalším problémem výzkumu je sebeidentifikace Romů s romskou národností. Na příkladu ČR lze demonstrovat, že k romské národnosti se často hlásí pouze malá část lidí, považovaných obecně za Romy. Ve sčítání lidu v roce 2011 to bylo podle předběžných výsledků 5 199 lidí (Český statistický úřad 2011), počet Romů je přitom v ČR odhadován na zhruba 200 000 lidí. V jiných zemích je však počet Romů hlásících se k této národnosti vyšší – např. na Slovensku (Romea 2012). V případě projevů etnického extremismu na území ČR by se mu mohlo dostávat dílčí podpory i od Romů v zahraničí, např. od rodinných příslušníků, kteří získali azyl v Kanadě či působí v dalších zemích (Balabán, Rašek 2008: 5). Vyloučena není ani solidarita od Romů v zahraničí, i když romské aktivity na globální či evropské úrovni trpí řadou problémů (v „běžném rámci“, ne ve smyslu podpory etnického extremismu, která v zásadě neexistuje). Celkově je počet Romů ve světě odhadován asi na 10 000 000 lidí (Parliamentary Assembly - Council of Europe 2010), v některých státech jsou jako zvláštní skupina chápáni Sintiové (v Německu), specificky jsou vydělováni i Travelleři (byť jsou s Romy dáváni do souvislosti). I zde je tedy problematické pojetí případného extremistického zasazování se za všechny Romy, záležet bude především na subjektivním pojetí romského národa či etnika ze strany případných extremistů. Roli v romské problematice nehraje ani aplikace Zariskiho požadavku na území. Naopak, část romské reprezentace takové požadavky odmítá jako protiromský rasismus. V počátcích romského politického hnutí ve třicátých letech přitom byly částí romské reprezentace po vzoru sionismu vznášeny nároky na státní útvar v údajné původní vlasti, jíž má být Indie (Pečínka 2009: 84), později však dominantní část romských politických předáků požadavek tradiční státnosti opustila a považuje Romy za národ bez státu (Pečínka 2009: 98). Někteří se snaží prosazovat

6


určité netradiční formy státnosti bez území či vznáší radikální požadavky na „autonomní území romských ghett“ apod. Nepřátelé Romů někdy označují ve svých výpadech v zásadě všechny delikty spáchané Romy za extremismus (Bílý lev 2011)3. To však neodpovídá výše uvedeným definicím extremismu. Nehledě na obecné kontroverze kolem pojmu etnická kriminalita (Mukherjee 1999), kdy rozbor tohoto pojmu nespadá do rozsahu tohoto článku, tak i pokud by byly sledovány nezákonné činy páchané skupinami vytvářenými na základě společně sdílené romské etnické, subetnické nebo klanové identity anebo páchané jednotlivci determinovanými prostředím, které je vnímáno jako dominantně romské (či sub-etnické nebo klanové v romském prostředí), nejsou takové činy a priori extremismem ve smyslu jeho výše uvedených definic. Za určitých okolností však i „obecná kriminalita“ či „organizovaná kriminalita“ mohou být provázána s etnickým extremismem, pokud by byla páchána s cílem prosadit politické požadavky samozvané etnické reprezentace a naplňovala by i další znaky extremismu. Proto budou dále zmíněny i kriminální aktivity páchané některými Romy, pokud jsou doprovázeny rizikovými jevy z hlediska extremismu. Z hlediska určení toho, že určitá věc je páchána Romem, je však třeba upozornit na neexistenci soudobých statistik o etnické příslušnosti pachatelů ve spojení s problematickým výše zmíněným národnostním sebepojetím Romů. Je proto třeba vycházet z širšího známého kontextu případu a zjišťovat, zda určité věci byly spojeny s romskou identitou a předpojatostí vůči jiným (většinou verbálními projevy upozorňujícími na bělošskou identitu oběti, např. „bílá svině“ apod.). Avšak ani takový čin namířený cíleně proti Neromům nemusí být extremismem, pokud není spjat s jasnou širší strategií etnické reprezentace, může však naplňovat znaky tzv. zločinu z nenávisti, případně předsudečného zločinu. Koncentrace zločinů z nenávisti páchaných příslušníky etnika vůči jiným již indikuje přinejmenším zárodky

3

Blogger na stránce Bílý lev ovšem odkazuje na stránku Slovenské pospolitosti. Tato pravicově extremistická organizace rovněž využívá pojem cigánský extremismus k označení kriminality páchané Romy, nahrává jí v tom ovšem problematická slovenská úřední definice extremismu, v jejímž rámci by i nepolitické kriminální aktivity bylo možné označit za extremismus.

7


extremismu a cílené páchání zločinů z nenávisti politicky zaměřenými skupinami a jednotlivci již znamená jednoznačné prolnutí s extremismem. Zločiny (resp. trestné činy) z nenávisti definuje Klára Kalibová v kontextu definice užšího pojmu násilí z nenávisti následovně: „Násilí z nenávisti (hate violence) je násilí motivované nesnášenlivostí vůči napadenému z důvodu jeho příslušnosti k definované skupině, která má charakteristický a zpravidla nezměnitelný znak. Tímto znakem může být barva pleti, etnická či národnostní příslušnost, vyznání, sexuální orientace či identita, zdravotní stav, věk, subkulturní příslušnost či příslušnost k sociální skupině. Obvykle se také používá termín trestná činnost z nenávisti (hate crimes) označující takové jednání, které dosahuje intenzity trestného činu a je motivováno rasistickou, náboženskou, etnickou nesnášenlivostí nebo nesnášenlivostí vůči jinému z důvodu jeho věku, zdravotního stavu, politického přesvědčení či subkulturní příslušnosti. Toto pojetí je široce rozšířeno ve Spojených státech a Evropě a je prosazováno např. Organizací pro spolupráci a bezpečnost v Evropě. - Předpojaté/ předsudečné násilí (bias violence) je násilí motivované předsudky vůči skupině, kterou napadený reprezentuje v očích útočníka. Skupina opět může být definována etnicitou, barvou pleti, vírou, sexuální orientací, sociálním statutem apod. Určitou skupinou vědců je tento termín preferován proto, že neobsahuje onen problematický komponent nenávisti, tedy intenzivního pocitu antipatie, ale zdůrazňuje podstatu tohoto násilí spočívající v předsudku útočníka vůči určité skupině osob.“ (Kalibová 2011: 12). U výzkumu jevů, které by mohly souviset s romským extremismem, je třeba upozornit i na problematický charakter některých zdrojů z hlediska ověřitelnosti. Různé provokativní romské letáky či domněle romské extremistické internetové stránky mohou být vytvářeny někým, kdo chce Romy zdiskreditovat. Různé prameny (včetně historických) přisuzují určité formy jednání obecně Romům, aniž by bylo 8


jasné, zda se jednalo skutečně o širší koordinovanou etnickou identitu nebo jen o činy jednotlivců.

3. Identifikace a analýza rizikových romských aktivit v historii U romských aktivit je smysluplné zkoumat možný extremismus až v rámci moderních forem politického působení Romů. Řada historických pramenů již od středověku popisuje kriminální formy jednání páchané různými romskými skupinami, toto jednání však nebylo jasnými politickými požadavky. Konflikty s majoritou byly způsobované kriminalitou vázanou na kočovné romské tlupy, ne otevřenými politickými zájmy (Petráš 2009: 363). I romské výhružky z prvorepublikového období vůči státním orgánům nebyly motivovány zastupováním Romů jako národa či etnika, ale zájmy konkrétní kriminální bandy vytvořené na rodinné bázi4. Počátky skutečného romského politického hnutí ve třicátých letech nebyly v dobovém kontextu extremistické5. V období nacismu v Německu a v okupované Evropě, zvláště za druhé světové války, byli Romové vystaveni hrozbě vyhlazení v rámci holocaustu. Dle

4

Jedná se o případ tlupy Antonína Vrby a jejích následovníků. Policista Michal Dlouhý popsal tuto historii následovně: „V roce 1919 začala na území jižních Čech působit tlupa Antonína Vrby, přezívaného Fiala. Členové tlupy přepadali samoty, mlýny, usedlosti, loupili majetek před očima majitelů, ohrožovali je na životech a znásilňovali jejich ženy. V roce 1921 byl po pronásledováních a bitkách za použití střených zbraní dopaden četnictvem vůdce Adolf Vrba zvaný Fiala a 21. 9. téhož roku byl odsouzen porotním soudem v Českých Budějovicích k trestu smrti provazem. Milostí mu byl trest smrti zmírněn na doživotní žalář. To podnítilo ostatní členy jeho tlupy k tomu, že napsali na četnickou stanici v Českých Budějovicích korespondenční lístek s následujícím textem: „Dáváme Vám vědomost, že jest strejček Vrba doživotně odsouzen. Teď se za něj teprv budem mstít, budem loupit a vraždit a uděláme četníkům železné podrážky.“ Nový vůdce tlupy Jakub Vrba zvaný Bagro opravdu dostál slibu. Postupně došlo k rozdělení cikánů na tlupy Vrbů, Růžičků, Serynků, Fialů, Hubených, Studených a Turínu, které páchaly samé násilné trestné činy a staly se skutečným postrachem celého jihočeského kraje. V roce 1926 byly jednotlivé četnické stanice zcela bezbranné; proto bylo soustředěno několik set četníků, kteří pronásledovali cikánské tlupy v hlubokých lesích. Několik členů tlupy, Antonín Vrba a bratři Fialové, bylo zastřeleno, mnozí zatčeni a vůdce tlupy Jakub Vrba zvaný Bagro postaven před soud“ (Dlouhý 1992: 488). 5 S dílčí výjimkou snah polského Roma Janusze Kwieka, který pod jménem Král cikánů Jánoš I. oznámil v roce 1937 na stadionu ve Varšavě záměr jednat s Benito Mussolinim o získání území pro cikánské osídlení v okupované Etiopii (Pečínka 2009: 84). V tomto případě se jednalo o snahu využit fašistickou agresi a omezit práva původních obyvatel Etiopie.

9


některých autorů se však Romové (resp. dle terminologie těchto autorů „cikáni“) chovali v koncentračních táborech netolerantně vůči ostatním vězňům a dokonce užívali v zásadě antisemitské formy projevu (Kraus, Kulka 1956: 98)6. Je ovšem třeba brát v potaz, že tato paušalizující vyjádření se reálně zřejmě týkají pouze omezeného množství jednotlivců z romského etnika a zpětně není možné uvedené informace verifikovat a analyzovat z hlediska toho, zda se jednalo o názor velké části Romů a zda tím byla sledována širší strategie. Pokud by tomu tak bylo, lze o dílčím etnickém extremismu hovořit, do úvahy je však třeba brát i vyhrocenost tehdejší situace, na níž ostatně v kontextu odkazují i citovaní autoři. Kraus a Kulka zmiňují jako příčiny psychózy „šíleného ničení vzájemné nenávisti“ mezi vězni různých národů „hlad, nedostatek politické výchovy a rozhledu a jed nacismu“ (Kraus, Kulka 1956: 30). V dobovém kontextu by bylo nesprávné za extremisty považovat ty Romy, kteří spolupracovali s odbojem napojeným na SSSR7 (který sice byl totalitním státem, ale v daném období přispíval spolu s demokratickými státy k celkovému vítězství nad fašismem). Paradoxně se v období tzv. třetí republiky v Československu objevily i názory zařadit Romy (v tehdejší terminologii cikány z maďarských území) do stejné kategorie tzv. Benešových dekretů (konkrétně dekretu č. 33/1945) jako Němce a Maďary – z kontextu dokumentů vyplývá, že tak bylo zřejmě pro údajnou špionáž páchanou některými Romy v československém pohraničí před válkou a pro kriminální jednání některých romských přesídlenců ze Slovenska v českém pohraničí po válce 6

Autoři Ota Kraus a Erich Kulka, píšící o situaci v koncentračním táboře Osvětim, uvádějí: „Samostatnou a uzavřenou skupinou byli cikáni. Hluboce opovrhovali židy, kteří byli na nejnižším stupni nacisty vytvořeného podčlověka. V tomto falešném sebevědomí a hloupé nadřazenosti posilovalo cikány lepší zacházení, kterého se jim zpočátku od nacistů dostávalo. Sami jsouce vyvrženci, tupili židy, považujíce se za příbuzné s rasou nordickou. Nacistická přízeň však byla pouze dočasná. Trvala jenom potud, pokud nebyla v Birkenau soustředěna většina cikánů. Potom byli zničeni, dokonce dříve než židé“ (Kraus, Kulka 1956: 98). 7 Na území ČR se jednalo především o partyzánského velitele Josefa Serinka, který v roce 1942 uprchl z tzv. cikánského tábora v Letech u Písku a v rámci struktur demokratického odboje napojeného na Přípravný revoluční výbor následně zorganizoval jednotku Serinek-Černý, později nazvanou Partyzánský oddíl Čapajev. Tu tvořili z velké části sovětští uprchlí zajatci (Kopečný, Kameník 1987). Podle některých informací dokonce chtěli mnozí sovětští členové oddílu Serineka zastřelit, protože se jim příčilo, že je „černý cikán vede k mravnosti a slušnosti“ (Nebojsa 2002: 41).

10


(Ministerstvo vnitra 1946). Ze strany státních orgánů to však bylo odmítnuto právě s ohledem na perzekuci Romů ze strany nacistů (Zemská úřadovna státní bezpečnosti 1947), byly však hledány způsoby, jak je donutit k pracovní povinnosti8. V podstatě již od léta 1945 až do roku 1989 československé bezpečnostní orgány využívaly různé koncepty a přístupy zaměřené proti kriminalitě Romů/ Cikánů, z nichž bylo patrné paušalizující kriminalizující pojetí Romů (Zapletal 2010). V období komunistického režimu se romské politické hnutí, působící od konce šedesátých let, snažilo částečně spolupracovat s komunistickým režimem, nicméně nepředstavovalo jeho podstatnou složku, naopak, režim na řadu aspektů romské politizace nahlížel negativně a např. zastavil činnost Svazu Cikánů-Romů (Pečínka 2009: 63). V průběhu tzv. sametové revoluce je dokumentován případ, kdy se Romové snažili zneužít novou demokracii pro vlastní nedemokratické cíle9. Z tohoto jednotlivého případu ale rozhodně nelze vyvozovat paušalizující závěry a je třeba připomenout, že dominantní reprezentace Romů tehdy podpořila demokratické procesy a zapojila se do Občanského fóra (Pečínka 2009: 64). Souhrnně lze tedy z historického hlediska konstatovat, že etnický extremismus v „čisté“ podobě dle tradičních definic se v romském hnutí na českém území nevyskytnul, přičemž se však objevovaly některé prvky národnostní intolerance některých Romů vůči jiným národům (za druhé světové války proti Židům) a nároky na páchání kriminality, kde je však prvek „reprezentace etnika “ sporný.

8

Romové (resp. tehdejší terminologií Cikáni) byli ve stanovisku přednosty Zemské úřadovny Státní bezpečnosti z 20. března 1947 byli označeni za „metlu některých krajů“ a „závažné nebezpečí“, avšak s poukazem na majetkovou kriminalitu. V dokumentu je rovněž uvedeno: „Toto nebezpečí je tím větší, že t. č. se potuluje po republice spousta cikánů cizí národnosti, resp. cizí státní příslušnosti, kteří nejen živelně ohrožují obyvatelstvo, nýbrž svým způsobem života dali příklad našim cikánům, kteří již jakž takž byli usazeni.“ (Zemská úřadovna státní bezpečnosti 1947). 9 Podle Federálního ministerstva vnitra dne 18. 12. 1989 „došlo v Břeclavi před hotelem Slavie k napadení příslušníka SNB (pracovníka kriminální služby) třemi mladíky cikánského původu, kteří mu způsobili zranění s pracovní neschopností nejméně 10 dnů. K napadení došlo proto, že pachatelé byli poškozeným v minulosti vyšetřováni pro trestnou činnost a jak uvedli, je „demokracie, tak vládnou oni a všichni příslušníci budou podřezáni“ (Federální ministerstvo vnitra 1989: 3).

11


4. Identifikace a analýza soudobých rizikových romských aktivit z hlediska etnického extremismu Od roku 1989 (i když případy protiromského násilného rasismu se objevují již dříve) jsou příslušnici romské menšiny vystaveni vlně rasistických útoků ze strany extremistických sil majority (k prvním masovým nepokojům došlo na konci března 1990 v severních Čechách). Značná část majority má vůči Romům negativní předsudky, často získané i osobní negativní zkušeností s konkrétním jednáním přisouzeným Romům. Příslušníci romské menšiny vnímají některá opatření státních orgánů jako diskriminační vůči jejich etniku, resp. národu. V tomto kontextu se u romského jednání často prolínají prvky legitimního odporu vůči rasismu s excesy z nutné obrany, prolíná se majetkově motivované kriminální jednání s prvky etnické nenávisti a požadavky na rovnoprávnost či pomoc ze strany státu pro menšinu mohou být formulovány již takovým způsobem, který je výrazně netolerantní vůči majoritě. Při vědomí těchto problémů a při vědomí obtíží zmíněných ve druhé kapitole budou identifikovány hlavní formy jednání, u nichž existuje pravděpodobnost prolnutí s prvky romského etnického extremismu či směřování k němu. V návaznosti na výše uvedené Jakoubkovo rozdělní romské populace na „národnostně uvědomělé“ a tradiční rodinně a klanově identifikující se Romy je zřejmé, že to, co bylo výše vymezeno jako etnický extremismus, by bylo vlastní první uvedené skupině. Při vědomí specifik romského etnika je však třeba do rizikových faktorů zahrnout i formy jednání, které jsou spjaty s některými tradičními romskými komunitami,

protože

prostřednictvím

politizace

mohou

i

zdánlivě

politicky

neintencionální jevy (např. majetková kriminalita) vést k zárodkům extremismu.

4. 1. Hrozby etnickým terorismem Na úvod je třeba konstatovat, že tradiční etnický terorismus, tak jak je např. charakteristický pro Kurdskou stranu pracujících (PKK) či Baskicko a jeho svobodu (ETA) v romském prostředí neexistuje (a není tedy smysluplné ani zkoumat 12


případnou vazbu mezi stranickou reprezentací a ozbrojeným křídlem, např. po vzoru Sinn Fein - IRA). Dosavadní výhružky romským terorismem – především organizací Black Panthers v 90. letech – byly směřovány primárně proti pravicovým extremistům, nebyly však realizovány, a v tomto případě navíc nebylo zřejmé, zda se nejednalo pouze o akci levicových extremistů majority používajících romskou identitu (Mareš 2005: 221). Spekulace o militantních postupech se vyskytly v souvislosti s organizací Gypsy Radical, která monitoruje pravicověextremistické aktivity na přelomu první a druhé dekády 21. století, tato organizace však – pokud je známo – nešla za deklarovaný rámec sledování nepřátel na demonstracích a násilí odmítala a prosazovala legální cestu (Berkyová 2009). Pokud by se etnická romská teroristická skupina vytvořila (případně by romský jedinec jednal dle teroristické lone-wolf strategie), jednalo by se pochopitelně z definice o extremismus.

4. 2. Hrozby sociálně-etnických nepokojů spojené s romskou etnicitou V České republice doposud nepropukly romské etnicko-sociální nepokoje spojené s rabováním a útoky proti státním složkám, např. tak jako na Slovensku v roce 2004. Tehdy hrozilo, že by je mohla případná migrační vlna ze Slovenska přenést i na české území, to se však nestalo.

O hrozbě přenesení podobných

nepokojů do ČR se sice spekulovalo (Mareš 2005: 219), ale nakonec nebyly iniciovány. Vypjatá atmosféra provázela některá vystěhovávání Romů či demonstrace za zlepšení podmínek, ty však v ČR doposud nepřerostly do násilných excesů. Pokud by k etnicko-sociálním nepokojům došlo, bylo by z hlediska extremismu potřebné sledovat, kdo je řídí (na Slovensku to údajně byly lichvářské gangy; Števkov 2010: 7), a zda sleduje jasný politický cíl ve jménu etnika (ne např. jedné romské rodiny, pokud by k nepokojům došlo v rozměru jedné menší sociálně vyloučené lokality). Jestliže by tomu tak bylo, jednalo by se o etnický extremismus přinejmenším u organizátorů takových nepokojů masovějšího rozměru.

13


4. 3. Násilí a výhružky násilím s paušalizujícími nenávistnými prvky vůči Neromům Etnickým extremismem mohou být i projevy násilí a výhružek násilím ze strany Romů vůči Neromům, pokud jsou motivovány předsudečně a pokud sledují extremistické cíle. Doposud zřejmě nejvíce diskutovaným se stal případ v Krupce z roku 2010, kdy dva romští pachatelé (jeden mladistvý a jeden nezletilý) napadli, okradli, mučili a znásilnili náhodně vybraného třináctiletého chlapce na základě jeho příslušnosti k etnické české majoritě, za což byl mladistvý pachatel odsouzen10. Pachatel byl odsouzen za to, že spáchal čin na jiném pro jeho etnickou příslušnost (a jedná se tedy o hate-crime v pojetí uvedeném ve druhé kapitole), je ale sporné označit jej za jednoznačný extremismus. Není jasné, zda tato pomsta byla součástí určité strategie etnické reprezentace. Oba pachatelé nebyli organizovaní a nehlásili se k organizaci či extremistickému hnutí. Některé činy násilné činy proti příslušníkům etnické majority jsou motivovány aktuální pomstou či návaly agresivity. Z hlediska určení extremismu se jedná o malé skupiny pachatelů a je sporné, zda prosazují širší zájmy sub-etnika či romství, anebo pouze své rodiny/klanu. Zpravidla chybí jasná strategie a politizující účel. Může je však doprovázet motiv kolektivního předsudku vůči majoritní etnické populaci. Bylo tomu tak v případě v Kyselovicích na Kroměřížsku. Do místní restaurace 17. 03.

10

Podle soudu oba pachatelé poškozeného v úmyslu odcizit věci obstoupili „a požadovali na něm peníze a mobilní telefon, a když jim poškozený odpověděl, že nic nemá, začali ho šacovat, vzali mu budu a botyYpoté jej odvedli k Unčínskému potoku a mladistvýY.pod pohrůžkou zbití jej donutil, ač věděl, že je mu 12 let, aby si klekl a sál mu pohlavní úd, přičemž musel spolknout jeho ejakulát, dále mladistvýYštípl nezjištěnými kleštěmi o velikosti cca 10 cm poškozeného do malíku proto, že nechtěl nezletilémuYsát pohlavní úd, což ze strachu poškozený učinil a musel spolknout jeho ejakulát, následně mu nařídili, aby se plazil, svlékl se do slipů a vlezl do potoka, kde musel dělat kliky, dvě stojky, po první stojce ho kopli do hlavy s tím, aby další udělal o kus dál,Y.poškozený musel nejméně dvakrát zvednout dřevěnou desku 1x1 m, tloušťky 2 cm, váhy 1,5 kg a pustit si ji na hlavu, podráželi mu nohy, přitom, ačkoli věděli, že tím mohou poškozenému způsobit vážné zranění, ho společně napadli minimálně střední intenzitou tak, že jej bili pěstmi, šlapali na něj, kopali do žeber, hlavy a dalších částí těla, v průběhu napadení se jejYzeptal, „zda ví, co dělal Hitler za války s Cikánama v koncentráku, že to budou dělat s ním, protože je „bílej“, musel se opřít o strom, sundat si slipy a tepláky a švihali ho páskem a kovovou sponou na holé části těla i do zad“ (Vrchní soud v Praze 2011: 2).

14


2010 zamířili příslušníci zdejší romské rodiny. Podle serveru Idnes „Opilí muži ve věku od 20 do 56 let vtrhli do podniku a vyvolali rvačku. Na skupinku asi dvaceti lidí křičeli: ‚Vy ku... bílé, kyselovské, my vás podřežeme!‘“ (toi 2011). Soud uznal u některých pachatelů rasový motiv útoku. Případů, kdy je násilná kriminalita páchaná Romy doprovázena verbálními urážlivými projevy vůči rasové identitě oběti, je celá řada, přičemž je problematické, že v tomto směru není vedena jasná statistika (alespoň na základě toho, že oběť byla vybrána na základě bělošské či etnicky české identity). Při identifikaci jednotlivých případů lze vycházet z mediálních i oficiálních zpráv, ty však mohou odhalit pouze dílčí část případů. Ne každé použití protibělošské nadávky při násilném činu znamená přitom automaticky odsouzení podle kvalifikované skutkové podstaty11. Příkladem je pokus o vraždu v Brně v roce 2000, kde pachatelé s romskou identitou napadli v restauraci muže z řad české etnické majority, v konečných soudních rozhodnutích však kvalifikovaná skutková podstata spočívající v nenávistné pohnutce vůči rase či národu (tehdy dle § 219 odst. 2, písm. g) nebyla uplatněna12.

11

Nejvyšší soud takto zrušil kvalifikovanou skutkovou podstatu v případě násilného napadení v Náchodě v roce 2005, když uvedl: „Ve zkoumané věci sice ze skutku uvedeného pod bodem 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že obviněný T. P. ve dvou případech provázel použití fyzického násilí, resp. výhružky ublížením na zdraví, slovním projevem „bílé svině“, nicméně podle názoru Nejvyššího soudu z popisu uvedeného skutku nevyplývá, že by převažujícím důvodem (motivem) jeho jednání byla příslušnost poškozených k určité rase, resp. k etnické skupině, jak dovodily soudy v dovolání předcházejícímu řízení. Byl–li obviněný za této situace uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 196 odst. 2 tr. zák., došlo k vadnému právnímu posouzení skutku uvedeného pod bodem 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť tento skutek nelze z naznačených důvodů podřadit pod skutkovou podstatu § 196 odst. 2 tr. zák.“ (Nejvyšší soud 2006). 12 Dle soudního popisu případu „dne 21. 12. 2000 v době od 20.30 hod. do 21.00 hod. v B., před restaurací Z. m. krátce poté, co výčepní restaurace K. J. vykázal z restaurace obžalovaného J. P., protože obtěžoval hosty, rozbil obžalovaný J. P. skleněnou výplň vstupních dveří do restaurace a oba obžalovaní společně po opakovaných výhružkách „svině bílý, my vás pozabíjíme“ a „vy kurvy český, podřežeme vás všechny“ postupně v úmyslu usmrtit napadli personál a hosty restaurace, kteří vyšli před restauraci, a to tak, že obžalovaný L. P. kapesním nožem zvaným motýlek s ostřím o délce čepele 95 mm a šířce čepele 20 mm se snažil bodnout do hrudníku poškozeného K. J., a když se poškozený bránil, řízl ho nožem do krku a obžalovaný J. P. ho úderem do temene hlavy srazil na zem

15


Je zřejmé, že řada těchto případů vzniká ve formě ad hoc vyhrocených situací a pachatelé řeší spory násilím a urážkami na základě svých osobních předchozích životních zkušeností a osobní a mikro-skupinové praxe prosazování zájmů, nejednají však v subjektivně pojatém širším etnickém zájmu.

V takovýchto případech je

většinou vhodná kvalifikace jakožto zločinů spáchaných z kolektivních předsudků anebo zločinů z nenávisti (a to i pokud je přítomný jiný motiv, např. zištný, pomstychtivý jako v případě tzv. mačetového útoku v Novém Boru v roce 2011 apod.). Vysoký výskyt takových zločinů svědčí o nárůstu etnické nesnášenlivosti v rámci etnika, což je i podhoubí pro extremismus, a proto je vhodné i úřední statistické podchycení takových zločinů. Do této kategorie lze zařadit i nenávistné rasistické výpady vůči policistům považovaných za reprezentanty národnostní majority.

Popisované násilí může být spojeno i s existencí kriminálních gangů

vytvářených na základě etnické identity (viz níže).

a kopal do něho. V této době vyšel z restaurace J. S., a při opakování stejných výhružek ho obžalovaný L. P.bodl nožem zezadu do hrudníku, a když poškozený J. S. padl na zem, obžalovaný J. P. do něho kopal. Obžalovaný L. P. poté bodl nožem do levé poloviny hrudníku poškozeného P. B., který se snažil pomoci J. S., a když se ležícímu K. J. snažil pomoci jeho syn M. Š., napadli ho obžalovaní tak, že obžalovaný L. P. ho bodl nožem do levé tváře a obžalovaný J. P. ho bil pěstmi do hlavy a do hrudníku. Všem poškozeným se podařilo vrátit do restaurace, obžalovaní je pronásledovali a v chodbě restaurace a uvnitř v restauraci opakovaně použili výhružek zabitím. Obžalovaný L. P. měl stále v ruce nůž a v té době bylo v restauraci přítomno asi deset hostů. V dalším jednání bylo obžalovaným zabráněno přivolanou policejní hlídkou. Obžalovaní tak svým společným jednáním způsobili K. J., řeznou ránu pod pravou větví dolní čelisti na přechodu krku do spodiny ústní velikosti 4 cm, podkožní podlitinu velikosti 3 cm v pravé spánkové týlní krajině, povrchní oděrku na levé tváři, povrchní seříznutí kůže velikosti 7 mm na hřbetní ploše mezičlánkového kloubu 4. prstu pravé ruky, J. S., bodnou ránu s vbodem na zadní ploše pravé paže, když bodný kanál pronikl do pravého hrudního vaku, poškozenému P. B., bodnou ránu hrudníku s vbodem na levé straně pod podpažní jamkou, když čepel nože pronikla přes hrudní stěnu až do horního laloku levé plíce, a M. Š., bodnou ránu na levé tváři o délce 1,5 cm a podkožní podlitinu v levé spánkové krajině. Pouze shodou náhod žádné z uvedených zranění nebylo smrtelné a obžalovaný L. P. se tohoto jednání dopustil i přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 1994, sp. zn. 2 T 8/94, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 7. 1994, sp. zn. 8 To 213/94, uznán vinným mimo jiné i trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona ve znění zákona č. 557/91 Sb., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který vykonal dne 26. 9. 1998 (Nejvyšší soud 2003).

16


Někteří Romové se mohou nenávistně vymezovat i vůči jiným menšinám na území ČR. Kontroverzní jsou výpady vůči homosexuálům, a to i mezi Romy samotnými (Kalibová, Mareš 2011). Objevila se i informace o údajném napadení muslimské ženy (konvertitky) ze strany dvou Romek v Brně, kdy spor doprovázený nadávkami („kurvo arabská“ versus „cikánská pičo“) vyvrcholil stržením muslimského šátku a potrháním oblečení muslimky. Spor mel být motivován hádkou mezi muslimskými a romskými matkami poté, co romské dítě údajně vhodilo písek do kočárku s dítětem muslimky. Následně měla být vyslána na místo incidentu „trestná výprava“ Arabů z Brna, ta již ale nenašla protivníky (Lhoťan 2011). Primárním motivem jednání však zřejmě nebyla náboženská nenávist a není jasné, zda útok proti šátku směřoval proto, že se jedná o symbol víry, nebo byl neideově motivovaný. Prvek nenávisti či kolektivních předsudků je patrný i u různých násilných činů a výhružek vedených mezi sub-etniky a velkými klany uvnitř romské komunity. Spory mezi klany však mají spíše charakter střetů skupin organizovaného zločinu anebo sporů o konkrétní primárně ne-politickou věc (nesplnění povinností nevěsty apod.), spory mezi sub-etnickými skupinami (Olaši versus Rumunguři) jsou spíše motivovány tradicemi než politickou strategií.

4. 4. Hanobící paušalizace jiných skupin a jejích příslušníků ze strany Romů Jako prvek podstatný pro vznik etnického extremismu se jeví i etnická předpojatost vůči jiným skupinám. V romském prostředí se objevují spíše ad hoc výpady v afektu vůči české etnické majoritě, které sledují hlavně ospravedlnění osobních problémů, aniž by sledovaly jasnou strategii13. Paušalizující obviňování

13

Příkladem je vyjádření Romky ze známé ústecké Matiční ulice v roce 1999, o kterém ČTK uvedla: „Prezident Václav Havel zastavil trestní stíhání obyvatelky Matiční ulice v Ústí nad Labem, která byla začátkem prosince obviněna z hanobení rasy a národa. Romka se měla tohoto trestného činu dopustit hanlivými výroky na adresu českého národa, které v polovině října odvysílala televize Nova. Prezident ženu 21. prosince 1999 omilostnil, protože televize podle něj zneužila emocionálně vypjaté situace. Z informací, které jsou přístupné na internetové stránce Kanceláře prezidenta republiky, vyplývá, že se Havlovi jeví pochybná i právní kvalifikace skutku. Čtyřiačtyřicetiletá žena spontánně v reakci na to, že

17


etnické české majority z rasismu a snahy o diskriminaci bez zdůraznění dalších souvislostí však může vytvářet podhoubí pro nacionální či etnické mýty směřující k vytvoření extremistického ideového podhoubí. Silné předsudky existují i mezi některými příslušníky romských sub-etnik vůči jiným, což je však tradiční prvek bez výraznějšího politického vyjádření, z hlediska soudobého pojetí lidských práv v ústavním kontextu se však i v takovém případě může jednat o názory a jednání směřující k vytváření sub-etnického extremismu.

4. 5. Excesivní nároky pro etnikum Část romské reprezentace může klást takové nároky ve jménu etnika, které již hrubě vybočují z rámce obvykle uznávaných v rámci tzv. pozitivní diskriminace. Mezi takové požadavky nelze řadit případné územní požadavky na romský stát či jinou formu správy samy o sobě, pokud jsou prosazovány demokratickou cestou a s respektem k právům ostatních obyvatel takových území.

Některé cíle jsou

formulovány velmi obecně a není jasné, kde by takový stát měl být – to se týká např. požadavků na vlastní romský stát, vznesené Miroslavem Tancošem při založení Romské demokratické strany v listopadu 2011 v Novém Boru (Pokorná 2011). U některých požadavků je sporné posoudit jejich celkové směřování, protože nejsou upřesněny, minimálně však mohou vyvolávat kontroverze z hlediska extremismu. Např. se jedná o požadavek Ondřeje Gini na autonomní území romských ghett a zadávání zakázek pro zdejší firmy, aniž by byla řešena otázka vymezení, odpovědnosti za správu a financování takových autonomních zón (tedy např. zda by takové zakázky platily zóny samy na základě vlastního zisku, či by na ně doplácel zbytek populace). V daném případě však Giňa vyzval i k boji proti páchání násilí kýmkoliv. Celkově je proto spíše jeho příspěvek možné označit za radikální, ne však extremistický (Giňa 2011), proto jej nelze označit za extremistický. Za radikální, ne však ohrožující demokratickou podstatu státu, je možné hodnotit i široce

byla po přestávce obnovena výstavba plotu v Matiční ulici, do mikrofonu řekla: „Vy sviňáci. Jste sviňáci Češi a blbý. Hajzlové jedni“ (Česká tisková kancelář 2009).

18


medializované výroky představitelů Romského národního odporu a s ním spjatých organizací požadující odstranění protiromských pasáží z Ladovy knihy Kocour Mikeš (Novinky 2010). Otazníky vyvolává cíl formulovaný Dušanem Ferkem na sestěhování všech Romů z Evropy do méně lidnatého státu EU, kde by „měli šanci uchopit moc do vlastních rukou“ (Ferko 2012). Z Ferkova článku sice nevyplývá, že by v takovém státě byla následně potlačena práva původních obyvatel, zvolená formulace je však v tomto směru problematická.

4. 6. Prosazování a podpora romské násilné a majetkové kriminality Páchání majetkové a násilné kriminality některými Romy je určitým rizikovým prvkem z hlediska extremismu tehdy, pokud je cíleně pácháno na příslušnících české etnické majority (a to i pokud není provázeno verbálními výpady proti „bílým“, „gádžům“ apod.) nebo jiným národům a etnikům. V případě politizace a systematického prosazování tohoto jevu dochází k prolnutí s extremismem, což však zatím zřejmě není případ ČR. I takové jednání však lze posoudit jako předsudečný či nenávistný zločin s kombinovaným motivem, pokud se jej podaří prokázat. Může se tak dít např. při činnosti mládežnických romských gangů. V daném kontextu je třeba sledovat i činnost kriminálních gangů vytvářených na základě sdílené romské (či sub-etnické nebo klanové) identity. Prosazení zájmu kriminální organizované skupiny (a to i ve formě klanového gangu) může směřovat i proti státu či policii, v čemž může být i zárodek extremismu, pokud je taková činnost provázána s širšími ideovými projevy, např. rasistickými nadávkami. Např. v Ústí and Labem napadla v roce 1998 skupina „asi 40 Romů tři městské strážníky, kteří se dostavili na oznámení o rušení nočního klidu v okolí“ (United States Information Serivice 1999: 5). Jindy v ČR v takových případech výraznější politizace chyběla (např. při napadení policisty ve Skřivíně v roce 2006 příslušníky romské rodiny, která se měla mstít za předchozí zadržení jejich příbuzného (Biskup 2006). Snaha o ochranu teritoria, kde je gang činný, navíc může být maskováno jako protidiskriminační či protiextremistická aktivita a v realitě může směřovat např. i proti 19


demonstraci pravicových extremistů, přestože dominantním účelem může být zachování respektu v komunitě pro organizované kriminální struktury. Existence etnických a klanových gangů může vést k nenávistným střetům s gangy jiných národností (např. v Novém Boru mezi romskými a albánskými gangy koncem devadesátých let, ale může se jednat i o bělošské gangy s dílčím extremistickým politickým pozadím).

To však a priori nespadá do etnického

extremismu, a to ani tehdy, pokud jsou užívány nenávistné nadávky. Představitelná je ovšem i vzájemná podpora kriminálních a politických extremistických skupin, jako tomu bylo např. v kosovskoalbánském případě etnického extremismu a organizované kriminality. V romském kulturním prostředí je někdy propagována násilná a majetková kriminalita páchaná Romy vůči Neromům, včetně existence kriminálních gangů vytvářených na základě romské identity. V současnosti se tak děje prostřednictvím romského gangsta-rapu, kde jsou oslavovány násilné „pouliční zločiny“ a je to doprovázeno prvky romské identifikace (slova z romštiny apod.). U některých romských gangsta raperů se vžívá sebeoznačení coby „černých psů“ (Dario 2011, Mc Bend 2011). Výše uvedené prvky samozřejmě mohou být součástí umělecké licence vlastní tomuto směru, může však mít vazbu i na reálný program. V takovém případě se již jedná o excesivní požadavek doprovázený násilím a je možné jej chápat i jako specifické prolnutí kriminality s extremismem. K tomu však zřejmě ještě v ČR nedošlo.

4. 7. Zneužití antidiskriminace a menšinových práv Za zárodek konstrukce nedemokratických etnických mýtů jako základu etnického extremismu je možní považovat i případy zneužití antidiskriminace a menšinových práv, zvláště pokud jsou páchány s určitou jasně danou strategií politizace. V českém prostředí se však zatím jedná spíše o ad hoc případy, i když se mohou vyskytovat (nezávisle na sobě) v relativně velkém množství. Neexistuje však jejich evidence, tudíž lze o jejich počtu pouze spekulovat.

V poslední době se

objevila např. mediální informace o romském gangu vykradačů obchodů v Olomouci, 20


který odmítal nahlédnout do tašek s nakradeným zbožím s poukazem na diskriminaci (Ryšlink 2012). Objevují se i případy bagatelizace kriminálního jednání některých Romů s poukazem na vyprovokování takového jednání jiným (příslušníkem majority), což se jeví jako problematické zvláště tehdy, jsou-li takové výpady vznášeny představitelem romského sdružení nárokujíciho si reprezentativnost. K tomu došlo například tehdy, když místní předseda Česko-romského občanského sdružení Štefan Gorol svaloval částečnou odpovědnost za tzv. „mačetový útok“ v Novém Boru na servírku, která odmítla vydat mladistvým Romům výhru, ze strany (Švehla 2011). Dalším rizikovým jevem z hlediska extremismu by bylo zneužití dotací na menšinovou činnost romskými sdruženími, pokud by bylo motivováno snahou cíleně poškodit stát, etnickou majoritu či jiné etnikum. To však zatím není případ odhalených případů v ČR, kde šlo o osobní prospěch zneuživatelů (lze to tedy zařadit do dimenze hospodářské kriminality formou zneužití tzv. „etnobyznysu“). Obdobně lze hodnotit i případné vymyšlené případy diskriminace, napadení apod., pokud by byly motivovány snahou diskreditovat politické a etnické oponenty. Dosavadní případy o tom však nesvědčí. Např. případ z Opavy z roku 2010, kdy bylo romským obyvatelem domu nejprve nahlášeno žhářské napadení s rasistickým podtextem. Následně však oznamovatel vypověděl, „že se celá událost – tak jak ji popisuje ve svém trestním oznámení – nestala a on si ji vymyslel z důvodu strachu o svoji rodinu, kdy chtěl tímto způsobem upozornit na problém pokřikování různých osob z projíždějících aut a na házení odpadu na něj, jeho rodinu a další romské obyvatele sedící před výše uvedeným domem“ (Policie České republiky 2010: 2). V jeho jednání tedy nebyl patrný širší politický, resp. extremistický motiv14.

14

Podle Oddělení přestupků Magistrátu města Opavy se dopustil přestupku „podle § 47a/1a zák. č. 200/1990 Sb. ve znění později vydaných předpisů tím, že vypovídal křivě na Policii při podávání vysvětlení k útokům zápalnými lahvemi ze dne 3. 4. 2010 a 8. 4.2010 a při zahoření kontejneru dne 15. 5.2010. Vyjádření obviněného z přestupku: jsem si vědom(a), že jsem se přestupku dopustil(a), blokovou pokutu ve výši 1000,-Kč jsem ochoten zaplatit. Svého jednání lituji a do budoucna se tohoto vyvaruji“ (Magistrát města Opavy 2010).

21


4. 8. Nelegální excesy při protidiskriminační obraně a odporu V rámci obrany Romů vůči verbálním i brachiálním útokům může docházet i k excesům, které by v případě jejich strategického podchycení mohly spoluvytvářet etnický extremismus, zvláště pokud by vedly k širší toleranci takových excesů a jejich ospravedlňování pro běžné politické jednání. V ČR se však zatím jednalo pouze o ojedinělé případy, konkrétně případy: - použití rasistických urážek vůči pravicovým extremistům při subjektivně pojaté ochraně Romů (případ urážek příslušnice Ochranných sborů Dělnické strany Romem v roce 200815); - násilí v reakci na verbální výpad extremistů při subjektivně pojaté ochraně Romů (jako tomu zřejmě bylo při útoku Romů v Novém Boru na předsedu SPR-RSČ Miroslava Sládka v roce 199816);

15

Podle soudu M. S. a V. M. „dne 4. října 2008 kolem 10: 30 hod. v Litvínově-Janově, okres Most, v ul. Přátelství, při střetu členů Dělnické strany s romskými obyvateli, přistoupili k L. ŠY., kdy obv. M. s golfovou holí v ruce do jmenované strčil a poté jí se slovy „kundo špinavá česká“ vyhrožoval, že jí „odvede na trasu a bude pro něho šlapat“ a obž. S. jí vyhrožoval, že jí rozseká a rozštípe a vulgárně jí nadával, v důsledku čehož se jmenovaná z obavy o svůj život obrátila na zde zasahující policejní hlídku, tedy obžalovaný M. jednak se dopustil na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadl jiného, jednak veřejně hanobil některý národ, jednak jinému vyhrožoval jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, obž. S. jednak se se dopustil na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadl jiného, jednak jinému vyhrožoval jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, čímž spáchali obž. M. jednak trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., jednak trestný čin hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle § 198 odst. 1 písm. a) tr. zák., jednak trestný čin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., obž. S. jednak trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., jednak trestný čin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., a odsuzují se oba obžalovaní podle § 202 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 45 odst. 1,2,3 tr. zákona a § 45a odst. 1 tr. zák. každý k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře čtyři sta (400) hodin“ (Okresní soud v Mostě 2009). 16 Dne 9. 5. 1998 měli na předvolebním mítinku SPR-RSČ v Novém Boru podle jedné z verzí případu romští bratři Josef a Jan Tancošovi urážet vulgárně a s poukazem na jeho rasovou a politickou příslušnost („bílá svině“, „bílej buzerante“, „bílej hajzle“, „fašisto“) předsedu této pravicověextremistické strany Miroslava Sládka a následně mu fyzickým útokem způsobit zhmoždění lebky a obličeje (Marečková 2007: 114). Následně byli obviněni z trestných činů výtržnictví a násilí proti jednotlivci a skupině osob (§ 196 odst. 2 trestního zákona). Podle obviněných Romů a jejich podporovatelů však byl útok reakcí na Sládkovy údajné urážky vyřčené vůči Romům a manželce tehdejšího prezidenta ČR Dagmar Havlové. Prezident Václav Havel trestní stíhání bratrů Tancošových zastavil (Marečková 2007: 114).

22


- použití násilí proti demonstraci pravicových extremistů při subjektivně pojaté ochraně Romů; zřejmě případ střelby na skupinu rasistických skinheadů z domu obývaného Romy v Pardubicích v roce 1992, po níž zahynul tehdy šestnáctiletý Daniel Hejdánek (Mareš 2005: 219). - excesivní obrana či odplácející útoky v případě násilných střetů s bělošskými rasisty (např. usmrcení nazi skinheada Miloše Reha v Litvínově v roce 199917 či excesy při střetu nazi skinheadů a Romů v Broumově v roce 1995 nebo střet mezi útočícími Romy a ultrapravicovými skinheady v Písku v roce 1996 (Mareš 2005). Rizikové je i vyzbrojování zbraněmi (sečnými, bodnými apod.) na různá srocení či protestní shromáždění, kde díky policejní přítomnosti nehrozí přímé ohrožení romských komunit vyžadující nutnou obranu (např. zabavení zbraní romské posádce vozu jedoucí na protinacistickou demonstraci v Brně dne 1. května 2011). Toto vyzbrojování různých romských srocení proti pravicově extremistickým demonstracím či po skutečných či domnělých akcích rasistů vůči Romům je relativně

17

V Litvínově došlo ke střetu mezi nazi skinheady s skupinou Romů, vyprovokované skinheady. Při odplatě byl nožem usmrcen Miloš Reho, pachatel byl odsouzen na deset let za ublížení na zdraví. Podle Nejvyššího soudu byla v tomto případu vzata v dostatečné míře v úvahu stížností pro porušení zákona namítaná skutečnost, že prvotní konflikt mezi skupinou, ve které byl obviněný G., a skupinou poškozeného byl rasově motivován a beze vší pochybnosti byl vyvolán poškozeným a jeho společníky. Navíc právě obviněný P. G. byl především objektem jejich fyzického útoku. Na druhé straně však také nemohl přehlédnout, že tento rasově motivovaný konflikt byl fakticky ukončen útěkem obviněného a jeho společníků, přičemž obě skupiny se již nacházely v jisté vzdálenosti od sebe a zůstalo u možného pokřikování. Důležitým momentem pak byl okamžik, kdy do té doby aktivní a agresivní J. R. nastoupil do tramvaje a z místa činu odjel. Od tohoto okamžiku, kdy skupina obviněného, který si půjčil nůž, se rozběhla zpět za zbylými dvěma skinheady, šlo jednoznačně o jejich odvetu za předchozí napadení. Odvolací soud dále při hodnocení materiální stránky zvlášť nebezpečné recidivy vycházel především z komplexního hodnocení osoby obviněného P. G. a způsobu jeho dosavadního života, dostatečně respektoval i závěry příslušných znaleckých posudků (vedle argumentace stížnosti pro porušení zákona i disociální vývoj, nezdrženlivost, lhostejnost ke společenským normám, egocentricky zaměřený pasivní životní konzument, problematická resocializace). V této souvislosti nemohl také přehlédnout, že se obviněný P. G. projednávaného zvlášť závažného trestného činu dopustil v průběhu zkušební doby a správně zdůraznil, že předchozí odsouzení není možné hodnotit jen podle délky tehdy uloženého trestu, ale vedle charakteru trestné činnosti (zištně motivovaný útok proti dvěma cizincům) je nutno vzít v úvahu tu skutečnost, že se i tohoto útoku obviněný dopustil ve lhůtě podmíněného odsouzení pro majetkovou trestnou činnost“ (Nejvyšší soud 2001).

23


časté. I když policie zbraně zabavuje, může v případě dalšího šíření tohoto fenoménu dojít i k dalšímu excesivnímu použití. Některé aktivity směřované proti skutečnému či domnělému pravicovému extremismu mohou mít i preventivní či mstivý charakter a nereagují na současný verbální či násilný podnět, což ještě více snižuje jejich legitimitu18. Rizikový je i přerod jednotlivých romských násilných akcí proti pravicovým extremistům do systematických ilegálně a násilně vedených kampaní proti lidem svázaným s pravicově extremistickou scénou19, mj. proto, že v sobě obsahuje možnost přerodu do excesivních forem násilí a nerespektuje zákony a státní monopol na násilí, což může být etapa na cestě k extremizaci. Jako bezprostředně méně rizikové se z hlediska aktuální bezpečnosti jeví některé excesivní formy tzv. občanské neposlušnosti, pokud nejsou doprovázeny jinými problémovými formami jednání a nezanechají dlouhodobou vizi nedodržování „gádžovských zákonů“. To ovšem neznamená, že musí být chápány jako legální, protože určité formy občanské neposlušnosti vyžadují přiměřené překročení zákona (a také připravenost přijmout trest jako projev občanské oběti). Diskuse o legalitě a legitimnosti odporu se vedla např. ve vazbě na rozebrání zdi/plotu v Matiční ulici v Ústí nad Labem romskými aktivisty v roce 1998, kdy tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl dokonce odůvodňoval tento odpor článkem 23 LZPS, což bylo jinými kritizováno jako neadekvátně extenzivní pojetí (Roček 1999: 207).

18

Dne 7. 5. 2012 v Prachaticích napadl ve Vimperku údajně romský pachatel u místní prodejny dva mladé muže, nejprve slovně „vulgárními výrazy „co čumíte, vy bílí zmrdi“ a „co čumíte, vy bílý svině“, a následně udeřil rukou sevřenou v pěst do obličeje L.S., kterému tak způsobil zhmoždění pravé tváře a lícní kosti, kdy toto zranění si nevyžádalo dalšího léčení, poté udeřil pěstí do oblasti obličeje a kopl do břicha J.K., kterému způsobil zhmoždění čela a břicha, rovněž tak bez následného léčení, poškozený J.K. vyhledal pomoc v prodejně Penny Market u své známé L.H., která mu slíbila odvoz domů a se kterou vyšel ven, kde ji slovně podezřelý opět napadl hrubými výrazy „co, ty bílá děvko, ty budeš pomáhat plešounovi“, „ty bílá děvko, zastáváš se skina“, já ti dám přes držku, ty bílá děvko“ (Okresní soud v Prachaticích 2012: 1). Pachatel byl odsouzen pro přečin hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob a pro přečin výtržnictví k podmíněnému trestu dvou let (Okresní soud v Prachaticích 2012: 2). 19 V tomto směru je otázkou, zda jsou věrohodné informace Dělnické strany sociální spravedlnosti o opakovaném napadání jejích členů v Krupce pro jejich politickou činnost (Tiskový odbor DSSS Sever 2012).

24


4. 9. Ilegální jednání domobran Posledně uvedený fenomén souvisí i s vytvářením romských domobran, které vznikají anebo jsou avizovány zpravidla po různých rasistických útocích proti Romům anebo

před

připravovanými

akcemi

pravicových

extremistů.

Z hlediska

demokratického právního státu je třeba respektovat monopol státu na násilí, který díky jeho zákonným ustanovením může být vykonáván i v rámci nutné obrany či krajní nouze a specifiky i práva na odpor. Domobrana má tedy legitimitu a legalitu v rámci těchto institutů, a to i pokud nespolupracuje se státními orgány. Může se podílet i na informování o deliktech a na osvětě. Samozřejmě, pokud jsou vytvářeny domobrany či romské hlídky, které vznikají s vědomím státních orgánů a jsou určeny k tomu, aby jim napomáhaly v zákonných mezích (např. informováním o kriminálním jednání, a to jak rasistů, tak i příslušníků romské komunity), nejedná se rozhodně o extremismus, naopak se může jednat i o formu protiextremistického působení vně i dovnitř vlastní komunity20. Avšak i pokud dojde k vytvoření etnické domobrany mimo výše uvedený legální rámec, nemusí se jednat a priori o extremismus. To by musela takováto domobrana zapadat do celkové nedemokratické strategie. Pokud jsou domobrany avizovány jako důsledek neschopnosti státu zajistit bezpečnost příslušníků romských komunit a tento stav by odpovídal realitě, nejednalo by se o extremismus, i když by ze strany domobranců mohlo docházet k porušování zákonů. Déletrvající existence nestátních domobran využívajících ilegálních metod však není v demokratickém právním státě v běžné situaci přípustná a udržování těchto domobran v činnosti za řádného chodu státu odůvodněné etnickou exkluzivitou by bylo extremistické. Rovněž excesy spojené s jednáním krátkodobě existujících domobran (nedovolené ozbrojování, zadržování a lynčující trestání domnělých „rasistů“ jako např. v devadesátých letech v Brně či na počátku první

20

Do této legální kategorie spadají např. asistenční romské hlídky v Janově a v Děčíně v roce 2010, v Novém Boru v roce 2011 či ve Vsetíně v roce 2012. Přehled romských hlídek působících v rámci veřejné politiky v v ČR v posledních měsících zpracoval František Kostlán ze sdružení Romea (Kostlán 2012).

25


dekády v Ostravě apod.) (Mareš 2005: 234) již při vyšší koncentraci svědčí o příklonu k etnickému extremistickému jednání. Provokativně může působit i demonstrativní vyzbrojování se legálními zbraněmi21. Jako rizikové hodnotit i výzvy k neadekvátnímu masovému ozbrojování. Je třeba upozornit na skutečnost, že naprostá většina romských domobran (nyní nejsou myšleny hlídky spolupracující s policií) měla velmi krátkou dobu trvání a v ČR tedy zatím není aktuální problém, kdy by se tyto domobrany měly stát základem pro povstalecké romské jednotky, případně jednotky etnického konfliktu anebo podhoubím pro teroristické výpady. Podporu by mohly získávat i v romském exilu v zahraničí (Balbán, Rašek 2008: 5). V případě vzniku rozsáhlejších nepokojů nelze tento vývoj zcela vyloučit, i když za stávajícího stavu je nepravděpodobný22.

5. Provázání a spolupráce romských uskupení a jednotlivců s levicovým extremismem Romské politické požadavky a hnutí mohou být různým způsobem propojeny i s ideologickými extremismy, které vznikly vně romského prostředí a jsou dominantně reprezentovány příslušníky etnické majority ve státě nebo obecně jiných národů v globálním a regionálním rámci. V této souvislosti je možné vymezit romské organizace a jednotlivce, kteří jsou přímou součástí ideologických extremistických uskupení a prosazují tímto romské zájmy anebo organizace a jednotlivce, kteří pouze spolupracují s ideologickými extremistickými organizacemi. Může se přitom jednat jak o etnické extremistické skupiny a jednotlivce, tak i o demokratické (byť radikální)

21

Např. ve Varnsdorfu během nepokojů v létě 2011 pózovala fotografovi Lidových novin skupina Romů z domobrany s mačetami a dalšími chladnými zbraněmi (Martinek 2011), což v kontextu jednoho z iniciačních důvodů nepokojů (mačetovém útoku několika Romů na osazenstvo baru v Novém Boru). 22 Je přitom možné zmínit, že např. Cyril Koky v rozhovoru s autorem článku zmínil, že pro některé romské předáky by „nebyl problém vycvičit několik romských kluků vojenským výcvikem“, ale že za dané situace by to přineslo pouze vyhrocení vztahů, a proto to odmítá. V této souvislosti byla uvedena i zajímavá zkušenost, že několik významných romských aktivistů (Cyril Koky, Ivan Veselý, Karel Holomek) bylo profesionálními vojáky v ČSLA, případně Armádě ČSFR/ČR (Koky 2009). Jak již bylo uvedeno, tyto vojenské zkušenosti nejsou využívány pro výcvik potenciálních romských militantů.

26


romské organizace a jednotlivce, kteří samotnou spoluprací s ideologickými extremisty neztrácejí svůj demokratický charakter (nicméně tím mohou některým extremistickým organizacím fakticky pomáhat). V ČR a v rámci romského hnutí obecně je nejčastější propojení a spolupráce s levicově extremistickými organizacemi (Mareš 2005: 235). Již v 90. letech vznikaly romské skupiny v rámci trockistického spektra a jako součást trockistických organizací (což odpovídá i celkové trockistické strategii k zapojení etnických menšin organizovaných na etnickém základě do revolučního boje)23. Trockistická skupina Socialistko Tajsa blízká Socialistické alternativě budoucnost je i v současnosti zmiňována na letácích, je však sporné, kolik Romů v ní skutečně působí. Totéž lze říci o spíše virtuální marxisticko-leninské organizaci Rumungero Komunismo, která byla avizována osobou stojící za marginální Dělnickou stranou Československa/Marx-Leninskou. Naopak reálná je spolupráce mezi marxistickoleninským Svazem mladých komunistů Československa (SMKČ) a několikačlennou romskou organizací Kamas te dživel! (Chceme žít!), která se sama o sobě neprojevuje extremisticky a se SMKČ spolupracuje na demonstracích (Bastl, Mareš, Smolík, Vejvodová 2011: 61). U Romů, kteří jsou členy KSČM, není jasné, zda v rámci této strany přináleží k extremistickým proudům a zda členství v KSČM chápou jako prostor pro reprezentaci

romských

zájmů.

Jasný

extremistický

podtext

je

u

Strany

československých komunistů, na jejíž kandidátce byl v roce 1996 umístěn tehdejší předseda Svazu demokratických Romů Michal Pula (Pečínka 2009: 79). O romskou angažovanost usilují i anarchistické organizace, které však zpravidla nevytvářejí vlastní etnické sub-organizace, ale snaží se o multietnické

23

Pro trockisty v mezinárodním rozměru je navíc důležitá i kampaň za Maria Banga, romského trockistického aktivisty ze Slovenska, která 10. března 2001 ubodal muže, jenž protestoval proti kapesním krádežím páchaným Bangovými rodinnými příslušníky. Bango byl odsouzen za vraždu, jeho případ však trockisté označují za případ rasistické diskriminace (Šimůnek 2004: 8–9). Anarchistická část ultralevice je naopak k podpoře Banga zdrženlivá.

27


působení v rámci jednotné organizace či hnutí24, resp. o spolupráci v rámci revolučního boje (tomu odpovídá i heslo „Romská ghetta jsou náš Chiapaz“, odkazující na propojení ultralevice s požadavky jihomexických indiánských a levicových revolucionářů)25. Důležitou platformou spolupráce je pochopitelně antifašismus a antirasismus. To je i případ Antifašistické akce (AFA) a širšího konceptu Antifa, které jsou v ČR převážně řazeny k anarchismu, jejich celkový ideový a strategický profil je však předmětem diskusí. AFA se snaží - bez výraznějšího úspěchu - integrovat Romy do svých struktur (daří se jí to částečně v severních Čechách), někdy ale spolupracuje s lokálními neformálními skupinami při organizaci protestů proti pravicovým extremistům (např. v Jihlavě). V Olomouci působí mnohonárodní mládežnický Black Street Hooligans gang hlásící se k AFA (Black Street Hooligan 2010). Na akce anarchistického hnutí odkazuje Jakub Polák i z webu proromské organizace Romea, která ale není tvořena pouze Romy (Polák 2012).

24

Např. anarchistický politolog Ondřej Slačálek uvádí: „Čeští Romové jsou v pozici útlaku a disreprezentace, v pozici masivního násilí (podle některých údajů má takřka každý z českých Romů někoho napadeného neonacisty). Stojí před nimi hned několik voleb. Mohou se jako jednotlivci pokusit proniknout do establishmentu, stát se součástí střední třídy, zvrátit její hodnoty a moralizovat jimi zbytek své komunity. Mohou také klást důraz na obraz bezpráví, z bohaté historie diskriminace sestavit vcelku oprávněný příběh pasivních obětí a prosit o nápravu. Anebo mohou bojovat o pozici subjektu, který se ze situace útlaku pokusí svou politickou aktivitou vymanit. Uplatňovat Fanonův a Sartrův odkaz doslovně by pro české Romy bylo zcestné. Jejich šancí není stupňování násilnosti konfliktu, a už vůbec ne po etnických liniích. To by mohlo mimo jiné legitimizovat vlastní romskou hierarchii, ačkoliv právě ta je často navázána na vykořisťovatelské vztahy. Subjekt emancipace by měl, zcela mimo etnické hledisko, zahrnovat všechny ty, kteří se propadli do podobné situace nebo kteří z ideologických důvodů Romy podporují. Důležitým momentem je přitom hledání důstojnosti v hrdosti na vlastní hodnoty, otevřenost k jejich proměně v procesu politického boje a odmítnutí role pouhých chudáků. A koneckonců – i některé násilné strategie se mohou tváří v tvář násilí neonacistů, lichvářů či mafií zdát velmi inspirativní“ (Slačálek 2011: 27). Slačálek přitom již v roce 2004 pozitivně hodnotil romské nepokoje na Slovensku, když uvedl: „Romové a Romky na Slovensku nepotřebují náš blahosklonný „soucit“, právě naopak. Ukázali nám cestu. Jestliže má vzpoura proti nedůstojným podmínkám k životu a asociální politice jméno „nepokoje“, jestliže se kolektivnímu přisvojování životních potřeb říká „rabování“, pak lze dodat jedinou věc: Ať žijí nepokoje! Sláva rabování!“ (Slačálek 2004: 4). 25 Jak však uvedl jeden anarchistický aktivista, anarchistické hnutí v ČR nedokáže oslovit obyvatele stovek ghett, které v Česku jsou a kde je „potenciál pro náš český Chiapaz“ (Slačálek 2007: 3).

28


Společná

účast

různých

extremistických

ideologických

organizací

a

organizovaných i neorganizovaných Romů přitom nemusí být plánovaná, ale může souviset s celkovým masovým charakterem různých akcí umožňujících účast širokého spektra demokratických a extremistických organizací. Např. při protestech proti neonacismu v Brně dne 1. 5. 2011 se na demonstraci objevily různé romské skupiny, příslušníci Antifašistické akce i Svazu mladých komunistů Československa, aniž by byla tato spolupráce koordinovaná (Mareš 2011).

6. Provázání a spolupráce romských uskupení a jednotlivců s dalšími variantami extremismu Na rozdíl od kontaktů s levicovým extremismem jsou kooperativní kontakty romského hnutí s pravicovým extremismem a radikalismem výjimečné. Zřejmě nejvýznamnějším příkladem je spolupráce Romské občanské iniciativy (ROI), resp. jejího tehdejšího předsedy Štefana Ličartovského, a Národně demokratické strany (NDS) před volbami v roce 2002. ROI poskytla pro NDS svůj prostor pro volební spoty v médích. Deklarovaným cílem bylo národnostní usmíření a řešení sociálních otázek a špatné společenské situace. NDS měla údajně slíbit ROI 800 000,- Kč, pokud by získala 1,5 % hlasů a tedy i nárok na státní příspěvek. To se ale nestalo (Pečínka 2009: 71). NDS se v tu dobu pohybovala na hraně pravicového radikalismu a pravicového extremismu, a to díky tehdejší přítomnosti několika extremistických exponentů, kteří ji ovšem později opustili (Mareš 2003: 245). Za určitých okolností by jako návaznost na kontroverzní „proárijské“ jednání některých Romů za druhé světové války (zmíněné v kapitole o historii) mohl být pojat případ z Krnova z 21. prosince 2010, reálně se však jednalo spíše o exces pod vlivem alkoholu bez hlubší ideové motivace či historických vazeb26. Podle soudu nezaměstnaný J. K. za chůze z Náměstí Minoritů na Hlavní náměstí a na ulici Svatého ducha za přítomnosti většího počtu kolemjdoucích osob pod vlivem alkoholu 26

Podle sdělení expertky na zločiny z nenávisti Kláry Kalibové daný případ vůbec neměl být stíhán a odsouzen jako trestný čin, protože dle jejího názoru se jednalo maximálně o přestupek, protože pachatel byl zjevně pod vlivem alkoholu a nemyslel svoje výhružky vážně (Kalibová 2011b).

29


nahlas pronášel výroky: „Ať žije Hitler, Češi do plynu“, Moraváci do plynu, ať žijou cikáni, smrt Čechům, chcípněte kurvy české, česká prasata, bílé svině, Sieg Heil!, přičemž současně zvedal pravici k nacistickému pozdravu a v době, kdy proti němu zakročovali strážníci městské policieY, tyto nazval ‚kurvy bílé‘“ (Okresní soud v Bruntále 2010). Za to byl odsouzen podle § 355 odst. 1 a § 405 trestního zákona k jedenapůlročnímu podmíněnému trestu (Okresní soud v Bruntále 2010). Není přitom zcela jasné, že v případě pachatele jde o Roma, nicméně z kontextu jeho vyjádření se to jeví jako pravděpodobné. Do

romského

extremismu

nelze

řadit

případy

angažovanosti

Romů

v pravicově-extremistických uskupeních majority, pokud zde neprosazují romské zájmy. Naopak se zde snaží v zásadě překrýt svoje romství zdůrazňováním ideologií, které jsou minimálně ve svém důsledku (když už ne otevřeně) protiromské. První tendence se objevovaly již v devadesátých letech, kdy se někteří Romové pokoušeli působit v rámci rasistické skinheadské subkultury jako její součást. Zřejmě nejdiskutovanějším se v daném kontextu stal případ z Příbrami z ledna 2008, kdy neonacista se zřejmě romskými etnickými kořeny Jiří Fous zavraždil antifašistického SHARP skinheada Jana Kučeru. Ve vazbě na zpochybňování toho, zda může být Rom neonacista, uveřejnila ultralevicová Antifa odkaz na údajné další podobné příklady neonacistů s romskými kořeny (Antifa 2011). Někteří neonacisté se snažili po činu od Fouse distancovat a např. antifašistické nápisy „Jan Kučera – oběť nacistického teroru“ přepisovali na „Jan Kučera – oběť cikánského teroru“ (Mareš 2009). Kromě ideologických variant extremismu je uvažováno i o propojení romského hnutí s islámským extremismem a tento prvek je užíván i v pravicověextremistické propagandě. I když ve světě existují Romové hlásící se k islámu, nejde podle dostupných informací o islámské extremisty. V ČR propojení s islámem27 natož

27

Jako určitou zajímavost (bez relevantní vazby na extremismus) je možné uvést, že v roce 2011 se o situaci ve Šluknovském výběžku zajímala i televize al-Jazeera a uskutečnila i rozhovory se zástupkyní sdružení Romea Gwendolyn Albert a romským zpěvákem Radoslavem Bangou. Stalo se tak v rámci

30


s islámským extremismem není u romského hnutí patrné, a ani do budoucna není příliš pravděpodobné28.

7. Závěrečné zhodnocení V ČR se romský etnický extremismus v konsistentní a jasně určitelné podobě dle odborného vymezení tohoto pojmu v zásadě nevyskytuje,

nicméně řada

rizikových jevů indikuje jisté podhoubí a existenci takových projevů, které by k jeho etablování mohly vést (jedná se např. o násilí proti lidem z etnické majority motivované předsudky, a to i jako doplněk „obecné“ kriminality, dále o neodůvodněné excesy při obranném protidiskriminačním jednání, o spolupráci části romského hnutí s levicovými extremisty apod.). Využití tohoto pojmu při výzkumu některých rizikových forem jednání je tedy adekvátní, přičemž ale z vědeckého hlediska samozřejmě nelze akceptovat zneužití pojmu v protiromské propagandě. Vytváření potenciálního romského extremismu je třeba sledovat ve třech hlavních směrech: 1. V „čisté podobě“ romského extremismu ve smyslu netolerantního prosazování politických požadavků romského nacionalismu v jeho moderním pojetí; 2. V propojení části romského politického hnutí s levicovým extremismem a jeho emancipačním působením; 3) V podpoře širších kriminálních aktivit organizovaných skupin (seskupených na bázi romské etnické, sub-etnické či klanové identity) vyjadřováním extremistických etnicko-politických požadavků.

běžné publicistiky v pořadu Aj Stream (Al Jazeera 2011). Stanici al-Jazeera však není vhodné označovat za extremistickou a v pořadu nezazněly extremistické názory. 28 Jako jistý rizikový prvek by mohla být zmíněna údajná spolupráce romských a arabských (alžírských) kriminálních skupin (kapsářských a drogových) při rozdělení teritoria, které se podle sdělení Lukáše Lhoťana, který se v tu dobu označoval za umírněného muslima, uskutečňuje v posledních letech v Praze. Tato informace však není potvrzena z jiných zdrojů, a není ani jasné, zda může zapříčinit i budoucí spolupráci a podporu při politických aktivitách (např. financování terorismu apod.).

31


Literatura Al-Jazeera (2011): Roma minority struggle to find a place. Dostupné z http://stream.aljazeera.com/story/roma-minority-struggle-find-place (staženo 1. 4. 2011). Antifa

(2011):

Může

být

Rom

neonacista?

Dostupné

z

http://www.antifa.cz/content/muze-byt-rom-neonacista (staženo 1. 4. 2011). Balabán, Miloš – Rašek, Antonín (2008): Divoké karty v budoucím vývoji světové bezpečnosti (Trendy do roku 2040). Vojenské rozhledy, roč. 17 (49), č. 2, s. 3–18. Dostupné z http://www.army.cz/images/id_3878_4000/3538/vr2008_2.pdf

(staženo

3. 4. 2011). Bastl, Martin – Mareš, Miroslav – Vejvodová, Petra – Smolík, Josef (2011): Krajní pravice a krajní levice v ČR. Praha: Grada. Berkyová, Renata (2009): Gypsy-radical: Musíme ukázat, že se nácků nebojíme! Romano Hangos, roč. II, číslo 7–8, s. 1 a 7. Bílý lev (2011): Cikánský extremismus. Realita, nebo protinázor slovenských „neonacistů“. Dostupné z http://bilylev.blogspot.com/ (staženo 30. 3. 2012) Biskup, Patrik (2006): Romové vtrhli na služebnu a zbili policistu. Novinky. Dostupné z

http://www.novinky.cz/krimi/98407-romove-vtrhli-na-sluzebnu-a-zbili-policistu.html

(staženo 1. 4. 2011). Black

Street

Hooligan

(2010):

Black

Street

Hooligan.

Dostupné

z

http://www.youtube.com/watch?v=ZwVYjUBZe94&context=C4c4e550ADvjVQa1PpcF OPg4IlWkKSTjlpyWXdpyZ3FFrbA5lpvfg= (staženo 3. 4. 2012)

32


Bötticher, Astrid – Mareš, Miroslav (2012): Extremismus. Theorien – Konzepte – Formen. München: Oldenburg Verlag. Braun, Stefan (2005): Religiöser und Separatistischer Extremismus – Neue Wesensformen bekannter antidemokratischer Bezüge. Beiträge zur Internationalen Politik

und

Sicherheit,

Nr.

2,

pp.

29–39.

Dostupné

z

http://www.bmlv.gv.at/pdf_pool/publikationen/06_bips.pdf (staženo 20. 3. 2012). Česká tisková kancelář (1999): Prezident Václav Havel zastavil trestní stíhání obyvatelky

Matiční

ulice.

Romové

v České

republice.

Dostupné

z

http://romove.radio.cz/cz/clanek/18827 (staženo 2. 4. 2012). Český statistický úřad (2012): Předběžné výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Česká

republika.

Praha:

Český

statistický

úřad.

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/950049F8F7/$File/pvcr.pdf (staženo 20. 3. 2012). Dario

(2011):

Tanvald,

to

je

moje

město.

Dostupné

z:

http://www.youtube.com/watch?v=QOI8jTJwRm8 (staženo 1. 4. 2012). Dlouhý, Michal (1992): Zákon o potulných cikánech a činnost četnictva při jeho realizaci. Kriminalistický sborník, roč. XXXVI, č. 12, s. 487–496. Dobratz, Betty A. – Shanks-Meile, Stephanie L. (2000): The White Separatist Movement in the United States. Baltimore – London: John Hopkins University Press. Drotárová, Lucie – Demjančuk, Nikolaj (2005): Extremismus a vzdělání. Praha: Epocha.

33


Federální ministerstvo vnitra (1989): Denní situační správa č. 200. Archiv bezpečnostních složek. Ústav pro studium totalitních režimů. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/svodky/dsz200-12-1989.pdf (staženo 02. 04. 2012). Ferko, Dušan (2012), Romové aneb Kam to spěje? (staženo 19. 7. 2012). Giňa, Ondřej St. (2011): Výzva Romům: Nenechejme ze sebe vytvářet „rasistické agresory“. Dostupné z: http://www.romea.cz/cz/zpravy/vyzva-romum-nenechejme-zesebe-vytvaret-rasisticke-agresory (staženo 22. 3. 2012). Jakoubek, Marek (2008): Geneze Romů a Baršova ontologie per acclamationem aneb Debata pokračuje. In Jakoubek, Marek – Budilová, Lenka (ed.): Romové a Cikáni – Neznámí i známí. Interdisciplinární pohled. Praha: Leda, s. 257–288. Jesse, Eckhard – Thieme, Tom (2011): Extremismus in den EU-Staaten. Theoretische und konzeptionelle Grundlagen. In: Jesse, Eckhard – Thieme, Tom (Hrsg.):

Extremismus in Slowenien. In Jesse,

Eckhard – Thieme, Tom (Hrsg.):

Extremismus in den EU-Staaten. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, s. 11–32 . Kalibová, Klára (2011a): Násilí z nenávisti a média. In Kalibová, Klára (ed.): Násilí z nenávisti, rasismus a média. Jak nepsat černobíle o barevném světě? Praha: In Iustitia, s. 10–26. Kalibová, Klára (2011b): Sdělení K. Kalibové M. Marešovi o zločinech z nenávisti.

34


Kalibová, Klára – Mareš, Miroslav (2011): Contemporary Anti-LGBT Violence in Central and Eastern Europe. Conference Paper. 6th ECPR General Conference. University

of

Iceland

Reykjavik,

25th–27th

August

2011.

Dostupné

z:

http://www.ecprnet.eu/MyECPR/proposals/reykjavik/uploads/papers/1169.pdf (staženo 1. 4. 2011). Kapralski, Slawomir (2012): Symbols and Rituals in the Mobilisation of the Romani National Ideal. Studies in Ethnicity and Nationalism, Vol. 12, No. 1, s. 64–81. Koky, Cyril (2009): Rozhovor s M. Marešem 7. 4. 2009 v Praze o romské otázce. Kopečný, Petr – Kameník, Václav (1987): Partyzánský oddíl Čapajev. In Halama, Václav – Mikulka, Jiří (ed.): Morava v boji proti fašismu I. Brno: Moravské muzeum – Oddělení nových dějin, s. 11–19. Kostlán, František (2012): Spolupráce policistů, strážníků a romských asistentů se osvědčuje.

Romea.cz.

Dostupné

z:

http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/spoluprace-policistu-strazniku-aromskych-asistentu-se-osvedcuje (staženo 19. 7. 2012). Kraus, Ota – Kulka, Erich (1956): Továrna na smrt. Dokument o Osvětimi. Praha: Orbis. Lhoťan, Lukáš (2011): Hrozí v Brně střety mezi Araby a Romy? Dostupné z: http://lukaslhotan.blog.idnes.cz/c/202842/Hrozi-v-Brne-strety-mezi-Araby-aRomy.html (staženo 1. 4. 2012). Magistrát města Opavy (2010): Záznam o blokovém řízení v přestupkové věci 17184/2010/PŘES. Marečková, Lenka (2007): Milosti. Ohnisko lidství v trestním právu. Praha: Academia.

35


Mareš, Miroslav (2003): Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno: Barrister & Principal, Centrum strategických studií. Mareš, Miroslav (2005): Terorismus v ČR. Brno: Centrum strategických studií. Mareš, Miroslav (2009): Pozorování propagandy extremistických hnutí v Jihlavě. Mareš, Miroslav (2011): Pozorování prvomájové demonstrace Dělnické mládeže a protidemonstrace v Brně. Martinek, Jan (2011): Rasové napětí na severu: Vzduchem létaly větve i kameny. Lidovky.cz. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/rasove-napeti-na-severu-vzduchemletaly-vetve-i-kameny-pgc-/ln_domov.asp?c=A110826_155317_ln_domov_spa (staženo 1. 4. 2012). Mc

Bend

(2011):

Jsem

člověk,

který

tě

Dostupné

zabije.

z:

http://www.youtube.com/watch?v=RtpMhcuvDic (staženo 1. 4. 2012). Ministerstvo vnitra (1946): Věc: Zájezdy slovenských cikánů do pohraničí. In Archiv bezpečnostních složek, fond 2M, karton 1804. Mukherjee, Satyanshu (1999): Ethnicity & Crime. Canberra: Australian Institute of Criminology. Dostupné z: http://www.aic.gov.au/ (staženo 21. 3. 2012). Nebojsa, Bořivoj (2002): Jak to bylo s partyzány? B.m.: SURSUM. Nejvyšší

soud

ČR

(2001):

3

Tz

69/2001.

Dostupné

z:

http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/5C7E4E267CADC06E C1257983005A4592?openDocument&Highlight=0 (staženo 3. 4. 2012).

36


Nejvyšší

soud

ČR

(2003):

3

Tdo/178/2003.

Dostupné

z:

http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/7CB2FFEDB590D1D7 C1257983005A567F?openDocument&Highlight=0 (staženo 2. 4. 2012). Nejvyšší

soud

ČR

(2006):

11

Tdo

1426/2006.

Dostupné

z:

http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/2EBB060E6BDE117F C125798300595ED2?openDocument&Highlight=0 (staženo 3. 4. 2012). Novinky (2010): Odstraňte Ladova Mikeše ze škol, žádají romští aktivisté. Dostupné z:

http://www.novinky.cz/domaci/197545-odstrante-ladova-mikese-ze-skol-zadaji-

romsti-aktiviste.html (staženo 3. 4. 2012). Okresní soud v Bruntále (2010): Trestní příkaz 2T-206-2010-303. Okresní soud v Mostě (2009): Rozsudek 1T 50/2009 – 130. Okresní soud v Prachaticích (2012): Trestní příkaz Č. j.: 4 T 134/2012-99. Parliamentary Assembly - Council of Europe (2010): The situation of Roma in Europe and

relevant

activities

of

the

Council

of

Europe.

Dostupné

http://assembly.coe.int/Documents/WorkingDocs/Doc10/EDOC12174.pdf

z:

(staženo

20. 3. 2012). Pečínka, Pavel (2009): Romské strany a politici v Evropě. Brno: Doplněk. Petráš, René (2009): Menšiny v meziválečném Československu. Právní postavení národnostních menšin a jejich mezinárodněprávní ochrana. Praha: Karolinum.

37


Polák, Jakub (2012): Debata s názvem Autonomií proti paternalismu a anticiganismu proběhne 29. dubna. Dostupné z: http://www.romea.cz/cz/zpravy/debata-s-nazvemautonomii-proti-paternalismu-a-anticiganismu-probehne-29-dubna

(staženo

2.

4.

2012). Policie ČR (2010): Čj. KRPT-17049-18/TČ-2010-070671-22. Pokorná, Radmila (2011): Romové chtějí vlastní stranu a konzulát. Českolipský deník. Dostupné z: http://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/romove-chteji-vlastnistranu-a-konzulat20111113.html (staženo 19. 7. 2012). Roček, František (2009): Zeď – The Wall. Matiční – dokument o nejslavnější uličce světa. Ústí nad Labem: Muzeum města Ústí nad Labem. Romea (2012): Na Slovensku se k romské národnosti přihlásilo téměř 106 tisíc obyvatel. Dostupné z: http://www.romea.cz/cz/zpravy/na-slovensku-se-k-romskenarodnosti-prihlasilo-temer-106-tisic-obyvatel (staženo 21. 3. 2012). Ryšlink, Pavel (2012): Rabující Romové se neštítili násilí: Prodavačky profackovali. Dostupné z: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/169251/rabujici-romove-senestitili-nasili-prodavacky-profackovali.html (staženo 21. 3. 2012). Slačálek, Ondřej (2004): Asociální reforma a (nejen) romský odpor. A-kontra, č. 2, pp. 3–4. Slačálek, Ondřej (2007): Perspektivy odporu. Poučení z německých protestů proti summitu G8. A kontra, č. 2, s. 3. Slačálek, Ondřej (2011): Civilizace je nemoc, násilí je lék? Co může Frantz Fanon nabídnout českým Romům? A 2, roč. VII, č. 24, s. 37. 38


Šimůnek, Michal (2004): Za obranu kriminál. Antikapitalistické noviny, roč. 2, č. 3, s. 8–9. Števkov, Peter (2010): Romské nepokoje 2004 v SR. Seminární práce. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Švehla, Jaroslav (2011): Za útok mačetami může servírka, tvrdí Romové. Novinky. Dostupné

z:

http://www.novinky.cz/krimi/241722-za-utok-macetami-muze-servirka-

tvrdi-romove.html (staženo 21. 3. 2012). Thieme, Tom (2011): Extremismus in der Slowakei. In: Jesse, Eckhard – Thieme, Tom (Hrsg.): Extremismus in Slowenien. In Jesse, Eckhard – Thieme, Tom (Hrsg.): Extremismus in den EU-Staaten. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, s. 345–359. Tiskový odbor DSSS Sever (2012): Členové DSSS v Krupce znovu verbálně napadeni Cikány. DSSS Sever, Dostupné z: http://www.radnice-litvinov.cz/clenovedsss-v-krupce-znovu-verbalne-napadeni-cikany (staženo 20. 7. 2012). Toi (2011): Soud potrestal Romy, kteří „vymlátili“ hospodu v Kyselovicích. Dostupné z:

http://zpravy.idnes.cz/soud-potrestal-romy-kteri-vymlatili-hospodu-v-kyselovicich-

prq-/krimi.aspx?c=A110711_1616405_zlin-zpravy_toi (staženo 2. 4. 2012). United States Information Service (1998): Národní zpráva o dodržování lidských práv. Česká republika. Praha: USIC. Vrchní soud v Praze (2011): Rozsudek 1 Tmo 2/2011.

39


Zapletal, Tomáš (2010): Romové v materiálech bezpečnostních složek (1945–1989). Magisterská diplomová práce (vedoucí Tomáš Dvořák). Brno: Filozofická fakulta MU. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/20558/ff_m/Text_diplomove_prace.pdf (staženo 02. 04. 2012). Zariski, Raphael (1989): Ethnic Extremism among Ethnoteritorial Minorities in Western Europe. Dimensions, Causes, and Institutional Responses. Comparative Politics, roč. 21, č. 3, s. 253–272. Zemská úřadovna Státní bezpečnosti v Čechách (1947): Věc: Cikáni – pracovní povinnost. In Archiv bezpečnostních složek, fond 2M, karton 1804.

40


Krajní pravice ve Španělsku (1995–2012) Far Right in Spain (1995–2012) Autor: Vendula Divišová, Josef Smolík Email: [email protected], [email protected]

Abstract The article deals with the Spanish far-right scene in the era of 1995–2012. The aim of the case study is to describe the contemporary far-right political parties in Spain from the viewpoint of their ideology and political actvities (election results, demonstrations etc.). These should provide data for the subsequent classification of the included parties in different streams according to their basic shared ideological features.

Keywords Far-right, political parties, Spain, neofascism, neonazism, populist radical right

Úvod Španělská krajní pravice patří v českém prostředí k tématům nezpracovaným, což souvisí mj. s obtížnou dostupností relevantních dat. Podobný stav panuje ve vztahu k tomuto tématu i v zahraniční odborné literatuře, která se zaměřuje na studium současné krajní pravice v zemích západní Evropy. Existují sice zmínky – především historického charakteru – o španělské krajní pravici, nicméně je vhodné konstatovat, že téma současné krajní pravice v posledních letech nebylo podrobněji popsáno (k tomu srov. Ignazi 2010: 187–191, Art 2011: 24, Lee 2004: 104–108, Milza 2005: 313–325, Strmiska, Chytilek 2005: 353–366). I proto se tento text zaměří na základní představení krajní pravice ve Španělsku mezi lety 1995–2012. Po dlouhou dobu bylo Španělsko uváděno – 41


v kontrastu s většinou západoevropských zemí – jako země, kde krajní pravice absentuje, nebo je velmi slabá z hlediska svého volebního potenciálu (viz Hainsworth 2010: 63). Zhruba od začátku 21. století však lze v zemi sledovat postupný, ač velmi pomalý nárůst volebních zisků některých stran, které lze bezesporu jako krajně pravicové označit. Některé z nich (nejmarkantnějším příkladem je strana Plataforma per Catalunya) byly nejenom schopné získat zastoupení prozatím na úrovni komunální, ale dokonce v následujících volbách stejného typu počet svých voličů a následně také počet kandidátů strany zvolených do zastupitelstev obcí navýšit. Právě tyto tendence byly jednou z motivací seznámit se blíže s aktéry krajně pravicové scény ve Španělsku. Vzhledem

k zatím

poměrně

omezené

pozornosti,

která

byla

tématu

v akademických kruzích věnována, je primárním cílem práce popsat spektrum politických

stran,

které

ve Španělsku reprezentují krajně pravicovou stranickou rodinu. Text se bude věnovat pouze politickým stranám, nicméně je vhodné zmínit, že ke španělské krajní pravici patří i další relevantní prvky (hnutí, zájmové skupiny, občanská sdružení, subkultury, média atp.)29. Zde představené politické strany budou analyzovány především z hlediska své ideologie a vystupování na politické scéně. Na základě ideologie a programových rozdílů či podobností mezi jednotlivými subjekty pak budou kategorizovány do více proudů. Zjištěné poznatky budou převážně deskriptivního charakteru v souladu s důrazem na co nejdetailnější popis fenoménu v jeho klíčových aspektech. Hlavní důraz bude přitom kladen na jejich programové dokumenty a působení na politické scéně (volební výsledky, ale i veřejné akce či případné vazby na další subjekty). Přestože se problematice současné krajní pravice ve Španělsku zatím mnoho prostoru věnováno nebylo, v poslední době se v přehledové literatuře věnující se

29

Podle odhadů se ve Španělsku nachází kolem 70 krajně pravicových uskupení, z nichž asi 20 představují politické strany (Büttner 2011: 182). Ve Španělsku mají poměrně silné zastoupení i subkultury (skinheads, fotbaloví radikálové), které jsou s krajní pravicí rovněž spojovány (viz Mareš, Smolík, Suchánek 2004: 85–86).

42


krajní pravici v západní Evropě objevují i kapitoly věnované buď přímo Španělsku samotnému, nebo se věnující této zemi alespoň v rámci středomořského prostoru (viz Ignazi 2010, Ellinas 2010, Hainsworth 2010). Podrobněji se samozřejmě fenémonénu věnují španělští politologové a historikové (mezi největší odborníky v této oblasti patří historici Xavier Casals a José Luis Rodríguez Jiménez). Značná část odborné literatury se pak věnuje dnes nejsilnější španělské krajně pravicové straně, a to již zmiňované Plataforma per Catalunya. Chybí však přehledové dokumenty, které by představily spektrum současných španělských krajně pravicových stran v celé šíři.

1. Metodologicko-teoretické pojetí Z metodologického hlediska je tento článek jednopřípadovou studií, přičemž má za hlavní cíl důkladnou deskripci současné španělské krajní pravice. Za konkrétní výzkumné téma byl zvolen případ krajní pravice ve Španělsku v letech 1995–2012. Cílem textu je nalézt odpovědi na dvě výzkumné otázky: (1) Jaké krajně pravicové strany působí v současnosti ve Španělsku?; (2) Do jakých proudů by se tyto strany daly kategorizovat na základě výrazných vzájemně sdílených rysů či naopak odlišností mezi nimi? Počátek časového období je vymezen rokem 1995, kdy byla založena strana Democracia Nacional, která je považována za první krajně pravicovou stranu už jednoznačně postindustriálního typu ve Španělsku a výběr případů je ukončen rokem 2012 pro dosažení co největší aktuálnosti předkládané práce. S ohledem na metodologické obtíže výzkumu krajní pravice lze tuto studii vnímat jako úvodní a přehledovou (k obtížím výzkumu srov. Kupka, Laryš, Smolík 2009: 27–28).

2. Krajněpravicové strany Španělska (1995–2012) Stěžejní

část

studie

spočívá

v popisu

a

analýze

politických

stran

identifikovaných jako krajně pravicové. Nejdříve bude prostor věnován stranám, které minimálně svým názvem odkazují na jedinou stranu frankistického režimu Falange 43


Española de las Juntas de Ofensiva Nacional Sindicalista (F.E. de las J.O.N.S.)30, a to z toho důvodu, že se dá očekávat, že právě tyto by mohly tvořit svébytný proud v rámci stranické rodiny krajní pravice ve Španělsku. Následovat budou strany, u nichž předpoklad jejich náležení ke krajní pravici už nelze zakládat pouze na jejich názvu, a je tedy třeba je identifikovat za využití více informací (např. programatiky, aktivit atp.), než poskytuje oficiální rejstřík politických stran.

2.1 Falange Española de las J.O.N.S. (FE de las JONS) Falange Española de las J.O.N.S. byla založena roku 1976 v Madridu, přičemž přebrala přesný název jediné strany působící během režimu generála Franka (MIR 1). Subjekt deklaruje jasný záměr chránit rodinu a důstojnost člověka prostřednictvím opatření, jako jsou zákaz potratů, podpora svobodných matek, zákaz prostituce, nemanželských svazků (proti svazkům homosexuálů) a různorodé podpory rodinám v jejich tradičním modelu. Programová oblast sociálních záležitostí je svázána s navrhovaným řešením uspořádání ekonomiky státu. Strana jednoznačně podporuje práva pracujících (smlouvy na dobu neurčitou, důstojné mzdy atp.), kteří by se měli sami více podílet na řízení podniků, což povede k vytvoření státního syndikalismu (syndikáty podle povolání

a

sektorů).

FE de las JONS navrhuje znárodnit banky, spořitelny a energetické podniky. Prosazuje vystoupení země z eurozóny a celkově protekcionistická opatření na ochranu národní ekonomiky. Státu přiznává právo do ekonomiky zasahovat a určovat minimální ceny. Suverenita země je požadována také v oblasti obrany. Strana volá po revizi mezinárodních vojenských smluv tak, aby byla země nezávislá při zajišťování své obrany a posílení ozbrojených sil země. V oblasti mezinárodních

30

V současnosti je v rejstříku politických stran pod Ministerstvem vnitra zaregistrováno 17 subjektů, jejichž název obsahuje přímo termín falange (falanga), nebo z něj odvozené adjektivum falangista (falangistický). Z nich lze však v současnosti pouze u malé části vysledovat viditelnou aktivitu a účast ve volebních kláních.

44


vztahů navrhuje posílení vazeb s Portugalskem a s hispánskými zeměmi. Gibraltar je považován za integrální součást Španělska. FE de las JONS požaduje posílení práva a pořádku zavedením doživotního odnětí svobody (např. pro trestné činy terorismu) a snížením trestní odpovědnosti na 14 let. Toto politické uskupení také podporuje venkov a s ním úzce spojený zemědělský způsob obživy. Otázku imigrace strana zmiňuje okrajově a popírá jakékoli propojování imigrace s kriminalitou. Naopak zdůrazňuje potřebu chránit imigranty na pracovním trhu před různými formami diskriminace a tvrdí, že jsou využíváni nadnárodním kapitálem jako levná pracovní síla. Dalším podstatným bodem je vyšší míra demokracie. K tomuto účelu má být reformována jak ústava, tak volební zákon (konkrétně zavedení jediného volebního obvodu, zrušení d’Hondtova dělitele atp.). Podle FE de las JONS mají být zakázány ty politické strany, které směřují proti společnému prospěchu (např. strany separatistické). S tím souvisí požadavek strany zrušit autonomní společenství v zemi. Strana se věnuje také tématu ekologie a problémům třetího světa (FE de las JONS 1; FE de las JONS 2). Ačkoliv se strana relativně pravidelně účastní parlamentních voleb, její výsledky jsou zanedbatelné. Mezi lety 2004 a 2008 dokázala FE de las JONS získat hlasy

kolem

12 až 14 tisíc voličů (asi 0,05 % všech hlasů). V posledních parlamentních volbách zůstala na necelých třech tisících hlasů a její voličská základna tak nadále upadá (MIR 2). Rozvíjí však různé aktivity na veřejnosti jako pochody do Valle de los Caídos31, které se tradičně pořádají v den výročí úmrtí José Antonia Prima de Rivery či Francisca Franka (např. El País 1).

31

Ve Valle de los Caídos je pohřben Francisco Franco a José Antonio Primo de Rivera, a stává se proto častým místem setkání nebo cílem pochodu nostalgiků po těchto dvou osobnostech především v den 20. listopadu, na který připadá smrt obou zmiňovaných mužů.

45


2.2 La Falange (FE) Politická strana La Falange byla založena v Madridu roku 1999 (MIR 1). Stejně jako FE de las JONS klade důraz na sociální spravedlnost. Španělsko se podle ní má stát republikou, kde bude vládnout španělský lid prostřednictvím tzv. přirozených kanálů, tj. rodiny, obce a syndikátu. Ekonomické uspořádání země má být postaveno právě na syndikátech, přičemž pracovníci se pak mají přímo podílet na správě svých podniků. FE nabízí řadu sociálních opatření populistického charakteru (zkrácení pracovního týdne na 35 hodin, možnost odejít do důchodu po 35 odpracovaných letech, nemocenskou v plné výši a další). FE navrhuje zlepšení vzdělávacího systému, studenti mají být vzděláváni v duchu kulturních hispánských hodnot a hodnot národní jednoty a solidarity. FE odmítá potraty, naopak podporuje zvýšení porodnosti skrze sociální podporu rodinám s dětmi. La Falange upravuje také problematiku přistěhovalectví a tvrdí, že způsob života imigrantů může být se španělskou kulturou neslučitelný a zvýšení kriminality pak přímo spojuje se skupinami cizinců. Imigrace podle strany představuje hrozbu pro národní identitu, protože pokud se situace nebude řešit, Španělé se stanou „menšinou ve své zemi“ (FE 1). Dále tato politická strana navrhuje řešit situaci upřednostňováním Španělů. Práva cizinců mají být omezena a tito mohou v zemi pobývat jen při dlouhodobé práci, kterou nechtějí zastávat Španělé. S národní identitou FE spojuje princip jednoty Španělska, která se podle ní ocitá v ohrožení zvyšujícími se pravomocemi jednotlivých autonomních společenství. Neoponuje však procesu decentralizace. Řešením má být podřízení těchto společenství státu a jejich kontrola speciálním orgánem. La Falange akcentuje svrchovanost Španělska, především v souvislosti s územím Gibraltaru, měst Ceuta a Melilla a Kanárských ostrovů. Prosazuje dále prohlubování vztahů s hispánským světem, revizi přístupových smluv do EU a kritizuje proces globalizace. V justiční a bezpečnostní oblasti zastává FE jednoznačně stanovisko zpřísnění trestů včetně zavedení trestu smrti (FE 1). 46


Strategie nástupu strany k moci spočívá v intenzivní participaci na veřejných záležitostech v obcích. Právě z těchto pozic chce zahájit postupnou společenskou a politickou transformaci španělské společnosti. Podporuje zvýšení pravomocí obcí i jejich ekonomického vlivu a větší zapojení občanů v duchu přímé demokracie. To jí má napomoci zbavit se nálepky antidemokratického subjektu (FE 2). La

Falange

představuje

voličsky

marginální

stranu.

V posledních

parlamentních volbách, kterých se účastnila (2004), získala pouhých 10 311 hlasů (asi 0,04 %) (MIR 2). Také La Falange pořádá setkání ve Valle de los Caídos v souvislosti

s výročím

20. listopadu a uctěním smrti Franka či J. A. Prima de Rivery. Mládežnická sekce Juventudes de la Falange si klade za cíl šířit poselství strany mezi mládeží (na univerzitách atp.), podporovat kampaně strany a potenciálně také představovat bojovou složku v rámci strany (JFE). Strana má vazby na německou NPD (Büttner 2011: 193).

2.3 Falange Auténtica (FA) Relativně novým subjektem z falangistických stran je Falange Auténtica založená roku 2002 v Alicante (MIR 1). Také tento politický subjekt prosazuje ekonomiku v socializované podobě se syndikáty jako základem pracovního života (lidé

se

mají

podílet

na

řízení

podniků

a následně na chodu syndikátů organizovaných podle jednotlivých výrobních sektorů). Strana odmítá kapitalismus a prosazuje posílení sociální ochrany občanů. Vlastnictví výrobních prostředků má být v konečné fázi kolektivizováno, avšak nikoliv po vzoru marxistů ve smyslu státního vlastnictví, nýbrž ve smyslu kolektivního vlastnictví přirozených útvarů sousedských, komunálních či syndikátních. Podle této politické strany je člověk nadřazen ekonomice, politice i státu, ale společné zájmy zase stojí nad zájmy individuálního egoismu. Falange Auténtica vyzdvihuje právo na důstojný život, což ji vede nejen k odmítání trestu smrti, potratů, mučení, rasismu a euthanasie, ale také diskriminace na základě víry, pohlaví a sexuální orientace. Značný význam je přikládán tradiční rodině. Politickou participaci 47


strana nechápe jako právo, ale jako povinnost občanů. Politika pak nemá být omezena jen na politické strany, ale aktivně se na ní mají podílet občanské asociace, syndikáty a podniky. Strana prosazuje republikánský a decentralizovaný model politického uspořádání země. Španělsko prezentuje jako společnou a nedělitelnou zemi se speciálním vztahem k ostatním hispánským zemím (FA 1, FA 2, FA 3). Výsledky FA jsou naprosto marginální, v parlamentních volbách je strana schopna získat nejvýše kolem 4,5 tisíce hlasů (tedy pouze kolem 0,02 %), přesto dokázala získat pět křesel pro zastupitele v komunálních volbách v roce 2011.

2.4 Mesa Nacional Falangista (MNF) Ačkoliv byla oficiálně MNF zeregistrována až v roce 2006, její reálný vznik lze spojit s rokem 2002, kde vznikla v provincii Granda, coby odštěpenecká frakce od La Falange (MIR 1). Tato frakce nesouhlasila s imigrační politikou strany (podle nich převzatou od dvou hlavních vládních stran PSOE a PP). MNF naopak deklaruje odhodlání prosazovat program, který bude věrný principům tzv. nacionálního syndikalismu (MNF 1). Subjekt se vymezuje vůči kapitalismu a ekonomické globalizaci. Na místě partitokracie a plutokracie prosazuje systém aktivní participace občanů s ústřední jednotkou obce. Strana odmítá jak centralismus, tak současné nastavení pravomocí autonomních společenství. MNF vystupuje proti NATO i Evropské unii, které jsou podle ní „vojenskou odnoží nového světového řádu nastoleného OSN ve službách mezinárodnímu kapitalismu řízeného momentálně USA“ (MNF 2). Španělsko má naopak spolupracovat se zeměmi hispánského světa. V ekonomice strana předkládá syndikalistický model a jasně deklaruje, že jedinými majiteli finančních a výrobních prostředků mají být výrobci. Zejména oblasti zdravotnictví, vzdělávání a průmyslu spojeného s obranou nesmí být dle MNF nikdy privatizovány. Strana se nesnaží prezentovat imigraci jako hrozbu, ale je podle ní následkem globalizace a vykořisťování zemí třetího světa, kdy se imigranti stávají 48


oběťmi nucenými opustit svou zemi a stát se levnou pracovní silou kapitalismu. MNF dále tvrdí, že Maroko k zemi zaujímá jasně nepřátelský postoj, a je proto třeba podniknout kroky, které by tuto zemi donutily svůj postoj změnit (MNF 2). MNF v poslední době ve volbách samostatně nekandiduje.

2.5 Democracia Nacional (DN) DN je politická strana se sídlem v Madridu, kterou v současnosti vede Manuel Canduel Serrano. Tato politická strana vznikla roku 1995 z bývalých členů krajně pravicových subjektů Juntas Españolas a CEDADE32 (MIR 1, Casals 2009a: 250). Je považována

za

první

španělskou

krajně

pravicovou

stranu

moderního

postindustriálního typu a zároveň nositelku idejí proudu Nouvelle Droite33 (Ignazi 2010: 191). Pod subjekt spadá také mládežnická sekce Democracia Nacional Joven. DN ostře kritizuje proces globalizace – v souladu s přesvědčením, že lidé se seskupují v národních a kulturních komunitách, a nejsou tak pouhými individui – ale také osvícenství a modernitu, které podle této teorie člověka zbavily kořenů, vlasti i svazků s přírodou a historií. Jako alternativu současnému stavu strana předkládá národní identitu. Národ je individualismu nadřazen a namísto abstraktního univerzalismu je nabízen princip odlišnosti. Program navrhuje posílit pravomoci nižších samosprávných celků, nikoliv však autonomních společenství. Smlouvy s nadnárodními organizacemi mají být revidovány ve prospěch vzniku Evropské konfederace. Strana dále tvrdí, že dochází k progresivní islamizaci kontinentu, čemuž je třeba se rozhodně bránit včetně zastavení jakékoli státní podpory islámu a jeho vyznavačům. Větší váhu při udělování občanství navrhuje přisoudit principu ius sanguinis. Proti formální demokracii staví DN demokracii opravdovou s vládou 32

Círculo Español de Amigos de Europa (CEDADE) vzniklo roku 1966 a stalo se nejvýznamnější explicitně neonacistickou organizací v zemi (Casals 2009: 236). 33 Jedná se o vysoce intelektuální proud v rámci krajní pravice vyvíjející se od konce 70. let. Ten se snaží vyniknout na poli kultury a ideologie spíše než v rámci mocenského boje. Využívá přitom krize intelektuální levice a marxismu. Nová pravice klade důraz na elitu, hierarchii, princip odlišnosti (antiegalitarismus) v protikladu k filozofii univerzalismu. Těží rovněž z idejí pohanství; kritika křesťansko-židovského dědictví (Milza 2005: 203–221).

49


ekonomických, politických a intelektuálních elit. Prosazuje poměrnější volební systém a větší roli plebiscitů z iniciativy lidu. Ekonomiku strana podřazuje oblasti politické, přičemž trh má být do určité míry kontrolován politickým vedením. Program obsahuje návrh na drastické snížení úroků, čímž má být dosaženo plné zaměstnanosti. Zároveň je požadována preference Španělů na pracovním trhu. Strana hovoří mj. o duchovní krizi, kdy nedostatek morálky zapříčiněný morálním racionalismem vede k nárůstu kriminality. Role etiky ve vzdělávání má být dle DN posílena, stejně jako vedení k pochopení vlastní národní a kulturní identity. V oblasti vnitřní bezpečnosti požaduje DN reformu trestního

zákoníku

a

doživotní

odnětí

svobody

za trestné činy terorismu, obchodu s drogami a znásilnění. Individualismu je přičítáno také snížení porodnosti, proti kterému DN navrhuje různé formy podpory tradiční rodiny a zákaz sňatků osob stejného pohlaví. Strana zaujímá kritický postoj vůči USA, které obviňuje z imperialismu a podpory sionismu. Podpora naopak směřuje palestinské straně, bližším svazkům se zeměmi Latinské Ameriky a posilování role Španělska v rámci Evropy. Města Ceutu a Melillu považuje za španělská a Maroko pak označuje za geopolitického nepřítele. DN požaduje vystoupení země z NATO a vybudování evropských ozbrojených sil v rámci Evropské konfederace. Větší pomoc má směřovat do chudých zemí, z kterých důsledkem jejich ekonomické slabosti proudí imigranti nejen do Španělska. Právě problematika imigrace zaujímá v programu největší prostor. Imigrace se podle strany rovná „pomalé a dobře plánované genocidě španělského národa“ (DN 1: 56) a je přímo spojována s ohrožením vnitřní bezpečnosti a národní, kulturní a sociální identity. Spojována je také se znovuobjevením se některých už prakticky vymizelých nemocí. DN proto navrhuje vyhoštění všech ilegálních imigrantů a těch, co se dopustili trestného činu, nebo jsou nezaměstnaní, a zrušení povolení k pobytu udělených od roku 1998. Pobyt cizinců má být vázán výhradně na pracovní smlouvu, národnost může být udělena jen těm dětem, které se narodili španělským rodičům. Podmínky pro vstup do země mají být ještě zpřísněny pro příslušníky těch národů, které jsou statisticky konfliktnější. DN 50


prosazuje, aby v žádné obci nesměl být podíl cizinců vyšší než 10 %. V programatice je v neposlední řadě akcentována ekologie a důsledné dodržování Kyotského protokolu (DN 1, DN 2). Přestavitelé této politické formace často pořádají, nebo se účastní manifestací proti imigraci, globalizaci, EU ad. DN prokazatelně navázala vztahy s kontroverzním spisovatelem a politikem Davidem Dukem (El País 2). DN je odpovědná mj. také za organizování koncertu neonacistických skupin při příležitosti Národního dne (El Mundo 1). Předseda strany, Manuel Canduela, byl obviněn z deliktu rasismu a xenofobie kvůli kampani s plakátem, který zobrazoval tři bílé ovce na španělské vlajce vykopávající z ní ovci černou s heslem „Přizpůsobte se, nebo se kliďte!“34 (viz přílohy) (DN 3). Strana se již dokázala prosadit v komunálních volbách. V roce 2007 získala tři zastupitele, roku 2011 pak zastupitele dva (MIR 2). DN je členem uskupení Euronat.

2.6 Alianza por la Unidad Nacional (AUN)/Alianza Nacional (AN) Roku 1994 založil Ricardo Sáenz de Ynestrillas35, bývalý člen strany Fuerza Nueva, subjekt s názvem Alianza por la Unidad Nacional. AUN se odvolával na ideje nacionálního syndikalismu a akcentoval katolickou víru (Casals 2009a: 19). Tento politický subjekt byl spojován s četnými akty násilí (proti imigrantům, homosexuálům), především prostřednictvím členů své mládežnické sekce Resistencia Nacional de la Juventud, přičemž je prokazatelné, že část členstva strany tvořili rasističtí skinheadi (El País 4, El País 5). AUN byla roku 1996 transformována v nové uskupení, stranu Alianza Nacional, která je často vnímána jako neonacistické uskupení. Hlavní sídlo této politické strany a její členská základna je v Madridu (MIR 1; Büttner 2011: 185).

34

Prakticky stejný plakát přitom využila již dříve například švýcarská krajně pravicová strana Demokratická unie středu (UDC). 35 Ynestrillas, jehož otec byl zavražděn organizací ETA, proslul množstvím excesů, které ho nejednou přivedly do vězení – od vyvěšení španělské vlajky namísto britské na Gibraltaru až paradoxně do zapletení se do obchodu s drogami ad. (El País 3, El Confidencial 2008).

51


AN se snaží prosazovat radikální program, ve kterém jasně deklaruje záměr nahradit monarchii „sociální republikou“. Principu národní jednoty podle ní odporuje současný „stát autonomií“ a separatismus vnímaný stranou jako vážný trestný čin. Občanství by mělo být možné získat výhradně na základě tzv. ius sanguinis. Právě na bázi krve, ale také kultury má být vystavěna autentická Evropská unie (přičemž strana rozhodně odmítá považovat za součást Evropy Turecko a Izrael). K Izraeli zastává AN nepřátelský postoj, jak dokazuje například jeden z jejích propagandistických plakátů s brutálními fotografiemi zraněných z pásma Gazy doprovázených nápisem: „Čí Holocaust? 1948–2009. 61 let nepřetržité genocidy“ (AN 2) (viz příloha). V ekonomické oblasti navrhuje AN množství levicových opatření. Znárodněny mají být banky i energetický sektor, stát se má více podílet na rovnoměrnější distribuci bohatství a protekcionistická opatření jsou explicitně navrhována na podporu národního průmyslu a malých a středních podniků. Španělské výrobky mají být na trhu zvýhodňovány. Strana přikládá značný význam venkovu, když deklaruje ochotu více podporovat aktivity spjaté s tímto prostředím (zemědělce, rybáře) a velká města viní z dehumanizace venkova. Dalším navrhovaným opatřením je reforma trestního zákona. Tresty mají být zpřísněny, trestem smrti mají být trestány vraždy, terorismus, obchodování s drogami a trestné činy spojené s pedofilií či znásilněním. Strana navrhuje právo nosit u sebe zbraň pro vlastní obranu. Posíleny mají být ozbrojené síly země. Důraz je dále kladen na rodinu a zvýšení porodnosti. Potraty a změny pohlaví mají být postaveny mimo zákon. V oblasti vzdělávání subjekt požaduje, aby se mladí vzdělávali nově také v kultuře či morálce, navýšen má být počet hodin tělesné výchovy. Strana se také zaměřuje na prosazování ochrany životního prostředí (AN 1). AN na svých webových stránkách mj. připomíná výročí Ramira Ledesmy Ramose36 a je spojována s plánováním diskuse o Hitlerovi s Davidem Irvingem. Na její pozvání do Valencie přicestoval také David Duke (lasprovincias 2007, las

36

Ramiro Ledesma Ramos je jeden z prvních ideologů španělského fašismu.

52


provincias 2008). Ve volbách druhého řádu tato politická strana však nebyla úspěšná.

2.7 Alternativa Europea Republicana (AE-LSR)

(AE)/Alternativa Europea-Liga

Social

Subjekt Alternativa Europea vznikal od roku 1993 v Barceloně pod vedením Juana Antonia Lloparta na bázi tří ideologických proudů, kterými jsou revolucionářský nacionalismus (J. Thiriart, D. Venner, Ordre Nouveau, Ordine Nuovo ad.), nacionální bolševismus37a

ramirismus38.

AE

deklarovala

návaznost

na

nemarxistický

socialismus (Sorel, Proudhon ad.) V roce 1997 AE oznámila vznik politické strany pod názvem Alternativa Europea-Liga Social Republicana (AE 1, Rodríguez Jimenéz 1999: 9). Strana se považuje za třetí cestu oproti liberálnímu kapitalismu a marxismu. V jejím programu se mísí prvky pravicových i levicových ideologií (AE 2). Jako stavební prvky své ideologie deklaruje národ, revoluci a Evropu. AE nadřazuje národ jakýmkoliv jiným entitám, důraz přitom klade na Evropu, která má do budoucna představovat autonomní ekonomicko-politický prostor a protiváhu USA. Subjekt odmítá bourbonskou monarchii a namísto ní prosazuje režim, který označuje jako sociální republiku. Ta má být uspořádána podle federalistického vzoru a má se stát předstupněm budoucí evropské federální republiky. V ekonomické oblasti strana navrhuje integraci syndikátů do podniků, přičemž pracovníci se mají přímo podílet na správě podniků. Pracovní trh má být zrušen, průmyslové a strategické podniky znárodněny, pracovní doba zkrácena na 35 hodin a dávky v nezaměstnanosti mají být vypláceny po delší dobu.

37

Ideologie nacionálního bolševismu byla primárně spojována s ruským politickým radikalismem let 20. a 30. Jednalo se de facto o extrémní formu etatismu, kult supervelmoci (lze hovořit až o šovinistické variantě nacionalismu) ve spojení se znárodněním veškerého ekonomického vlastnictví země. Později se tento termín užívá také pro tendenci v rámci konzervativněrevolucionářské nové pravice spojující prvky fašismu a bolševismu a odmítající kosmopolitní a individualistický Západ. Důraz je sice kladen na masy, ty však mají být podrobeny vedení nové „aristokracie“ (Van Ree 2001: 289–299). 38 Podle Ramira Ledesmy Ramose, viz poznámka výše.

53


Půda má být v držení těch, co na ní pracují. Strana se staví za práva menšinových a znevýhodněných skupin a prosazuje zrovnoprávnění žen ve všech oblastech. Důraz klade na instituci rodiny, zavazuje se podporovat tradiční rodiny s dětmi. Potraty kritizovány a odmítány. V oblasti vzdělávání subjekt usiluje o integrální výchovu člověka v etické oblasti. Vzdělávací instituce mají vychovávat své žáky i jako člověka a občana. Mladí jsou považováni za předvoj v možné revoluci a plnoletosti by měli dosahovat už od svých 16 let. Na socializaci člověka se má vedle rodiny, školy a podniku podílet také obec. Rázně jsou zavrhovány hodnoty konzumní společnosti, které jsou dle strany příčinou ekologické krize, závislosti na drogách nebo kriminality. AE chce hlubokou kulturní reformou odstranit konzumní společnost a nastolit nové etické hodnoty. Strana odmítá trest smrti. Imigranty AE vnímá jako oběť liberalismu a odmítá xenofobii namířenou proti nim, přesto však preferuje jejich setrvání v původních zemích. Tato politická strana podporuje ekonomickou pomoc třetímu světu. V zahraniční politice spatřuje své přirozené spojence především v hispánských zemích a zemích třetího světa. Odmítá existenci organizace NATO jako „nástroje yankeeovského imperialismu“ (Tamtéž). V současnosti

už

strana

zřejmě

neexistuje

a

některé

okolnosti

nasvědčují tomu, že na ni navazuje subjekt Movimiento Social Republicano (viz další podkapitola).

2.8 Movimiento Social Republicano (MSR) Politická strana zaregistrovaná roku 199939 v Barceloně se definuje přívlastky „evropanská, socialistická, federativní a republikánská“ (MIR 1, MSR 2). Je zde patrná snaha strany působit jako alternativa nezařaditelná na pravolevé politické ose (MSR 3). Jejím předsedou je Juan Antonio Llopart (MIR). Mládežnická organizace strany se nazývá Alternativa Joven (AJ).

39

Strana zřejmě vznikla ze subjektu Alternativa Europea, když tvrdí, že se její původ váže právě ke stejnojmenné katalánské skupině (MSR 1). Pro určitou návaznost těchto dvou subjektů hovoří také shodná osoba předsedy Lloparta a programové podobnosti.

54


Hlavními programovými body strany jsou podle kongresu roku 2008 „národní komunita, republika a socializace“ (MSR 4). MSR se staví proti bourbonské monarchii a namísto ní prosazuje republikánský model s přímo volenou hlavou státu. Vyslovuje se pro participativní model demokracie, ale i konkrétní prvky demokracie přímé (referenda

atp.).

Strana

je

silným

odpůrcem

imperialismu,

globalizace

a

neokolonialismu. Územní uspořádání by podle ní mělo odpovídat modelu federálnímu. Decentralizace však nesmí narušit princip národní jednoty. Strana deklaruje záměr nahradit liberální kapitalismus levicovým konceptem znárodnění výrobních prostředků. To má v praxi znamenat centrálně plánovanou ekonomiku, znárodnění strategických sektorů a podíl zaměstnanců na řízení podniku. MSR navrhuje řadu typicky levicových opatření jako snížení pracovní doby na 35 hodin týdně, zvýšení minimálního platu atp. Strana se obecně staví za ochranu znevýhodněných skupin ve společnosti. Imigranty také tato politická strana popisuje jako oběť kapitalismu. Přesto chce MSR jejich příchod do země zastavit a navrhuje přísná opatření (povolení k pobytu jen s pracovní smlouvou na dobu neurčitou, vyhoštění všech dopustivších se kriminality, zákaz seskupování rodin). MSR deklaruje ochotu podílet se na řešení situace v zemích třetího světa. V oblasti vnitřní bezpečnosti

navrhuje

zpřísnění

trestů

(především

za pedofilii, obchod s drogami a organizovaný zločin). Strana prosazuje veřejné zdravotnictví, bezplatné školství a podporu španělské a evropské kultury na úkor kultury severoamerické. Deklaruje

odhodlání

podporovat

rodiny

s dětmi,

potraty

jsou

až

na přesně definované výjimky nepřijatelné. V oblasti zahraniční politiky se objevuje požadavek na vystoupení z NATO, přijetí federální ústavy Evropy (včetně posílení společného vojska) a přesvědčení o svrchovanosti Španělska nad územím Gibraltaru, Ceuty a Melilly. MSR otevřeně podporuje uznání palestinského státu a odmítá

vstup

Turecka

a

Izraele

do EU. Navrhuje užší kontakty s latinskoamerickými zeměmi (MSR 4, MSR 5). V palestinsko-izraelském konfliktu se strana jednoznačně staví na stranu Palestiny, 55


když explicitně vyjadřuje podporu „palestinskému lidu, oběti příšerného holocaustu vykonávaného sionistickým celkem zvaným Izrael“40 (MSR 6). Strana na svých webových stránkách uvádí odkazy na množství evropských krajně pravicových stran. Mezi nimi figurují např. British National Party, Movimento Sociale-Fiamma Tricolore (MS-FT), Front National, Jobbik ad. Symbol strany (černočervený plamen) jasně kopíruje logo italského MS-FT či francouzské FN. Podle Büttnera (2011: 185) strana přebírá image autonomních nacionalistů a je propojena s nejradikálnějšími příslušníky neonacistické scény. Propojení na neonacistickou scénu jasně dokazuje personální propojení španělské divize Blood & Honour41 s MSR, vzhledem k faktu, že 17 (z 18) členů B&H kandidovalo v parlamentních volbách 2004 na kandidátní listině strany. Společné měly oba subjekty údajně také své sídlo (El País 7). Předseda MSR, Llopart, byl navíc roku 2009 odsouzen jako ředitel vydavatelství Ediciones Nueva Republica za obhajování nacistické genocidy (Büttner 2011: 185). MSR si v obecních volbách v roce 2011 připsalo jednoho zastupitele, jinak jsou jeho volební výsledky bezvýznamné: v parlamentních volbách v roce 2004 získalo necelých 6 800 hlasů – asi 0,03 % (MIR 2).

2.9 Progreso y Orden (PO) Tento politický subjekt byl založen roku 2000 v San Fulgencio (Alicante) a prezentuje se jako alternativa k zavedeným politickým stranám, které ostře kritizuje. PO se hlásí k pravici, kterou považuje za způsobilejší vyřešit aktuální problémy společnosti. K hlavním programovým cílům PO řadí požadavek zpřísnění trestů (především pak za trestné činy spojené se zneužíváním žen a dětí či s obchodem s drogami a terorismem), staví se za ochranu znevýhodněných skupin (důchodci,

40

Strana si přitom dává dobrý pozor, aby nemohla být nařčena z antisemitismu, když její mládežnická organizace deklaruje, že je „antisionistická – a zvlášť teď ve chvíli nové genocidy proti palestinskému lidu – ne antisemitská (koncepty, které nejsou synonymy)“ (MSR 7). 41 Tato organizace byla oficiálně rozpuštěna soudem v červenci 2010 (El País 6).

56


svobodné matky a další) a pracujících. Rovněž deklaruje podporu malým a středním podnikům prostřednictvím snížení daní, ale také sektorům zemědělství, rybolovu a průmyslu. Tvrdý postoj zaujímá strana v otázce imigrace. Všichni ilegální imigranti mají být vyhoštěni. PO se staví za ochranu národní a regionální identity. Předmětem její kritiky je Evropská unie. Odmítavý postoj subjekt jasně zaujímá k zákonu umožňujícímu potraty (PO 1, PO 2). PO získala zastoupení na komunální úrovni. V roce 2003 obsadila jedno křeslo v San Fulgencio (s téměř osmi procenty hlasů), o čtyři roky později získala v této obci dokonce mandáty dva (za téměř 14 procent hlasů). V komunálních volbách roku 2011 se strana rozhodla nekandidovat z důvodu absence subjektu, s kterým by byla ochotna napříště v komunální politice spolupracovat (MIR 2, PO 2).

2.10 Plataforma per Catalunya (PxC) Aktuálně nejvýznamnější španělská krajně pravicová strana byla založena roku 2002 ve Vicu (Barcelona)42. Na základě rozhodnutí II. kongresu vzniklo do roku 2006 několik dalších odnoží strany zaměřených na působení v dalších regionech43, IV. kongresem strany však byla působnost strany znovu omezena pouze na katalánský region (MIR 1, PxC 1, Casals 2009b: 17). PxC je prakticky ztotožňována s osobou svého prezidenta, kterým je Josep Anglada44, a bývá proto označována jako strana prezidentská (Casals 2009b: 13). V průběhu své existence zaznamenala tato politická strana několik secesí, když v roce 2007 ze strany odešel tehdejší viceprezident Mateu Figuerola, který následně zakládá stranu Partit per Catalunya

42

PxC vznikla jako nástupnický subjekt o rok dříve založené Plataforma Vigatana charakterizované jako „populisticko-identitární strana“ a vytvořené s cílem zajistit „lepší kontrolu imigrace a větší bezpečnost občanů“ (PxC 1). 43 Konkrétně byly vytvořeny odnože Plataforma por Madrid (PxM), Plataforma por la Comunidad Valenciana (PxCV) a Plataforma por Castilla y León (PxCL) (PxC 1). 44 Josep Anglada byl původně členem krajně pravicové strany Fuerza Nueva, jeho jméno se později objevilo také na kandidátce Alianza Popular, v rámci nového projektu Blase Piñara Frente Nacional či politického subjektu podnikatele J. M. Ruize Mateose. Netají se sympatiemi k politikům typu Jörga Haidera či Le Pena (Casals 2009b: 14, El País 8, Reniu 2010: 3).

57


(PxCat) a v roce 2010 po odchodu generálního tajemníka PxC vzniká strana Vía Democrática (VD) (Hernández-Carr 2011: 26–27). PxC programatiku spojuje téměř výhradně s fenoménem imigrace, který jasně staví do pozice hrozby pro identitu Španělů a propojuje ho s většinou programových oblastí. Strana se však snaží prezentovat jako alternativa pro mnohem širší okruh voličů, když tvrdí, že se obrací ke všem, kteří „se necítí být reprezentováni věčnými stranami v tak důležitých tématech jako je ilegální imigrace, nízká porodnost, kriminalita, nezaměstnanost, vnitřní bezpečnost či degradace našich čtvrtí“ (PxC 2). Typické pro diskurs strany je její odmítání zařazovat se na pravolevou škálu45, hlásí se však ke křesťanskému a osvícenskému humanismu, politickému katalanismu a racionální tradici (PxC 3). Strana prezentuje imigraci jako následek fenoménu globalizace a s ilegální imigrací pak přímo spojuje zvyšující se kriminalitu, nezaměstnanost, sociální výdaje a různé typy konfliktů. Imigrace je vnímána jako hrozba pro identitu Katalánska. PxC přitom tvrdí, že není proti imigraci, ale je proti „usazování se muslimských imigrantů v zemi“, s argumentací, že právo šaría v sobě obsahuje „ideologické prvky odmítající lidská práva“ (Tamtéž). Mezi navrhovanými opatřeními nechybí požadavek okamžitého vyhoštění ilegálních imigrantů a těch, co se dopustili trestné činnosti, dále navrhuje celkové zpřísnění podmínek pro legální imigraci včetně preference osob z kulturně bližšího prostředí a vázání povolení k pobytu na pracovní smlouvu. Imigranti musí prokázat znalost katalánského jazyka a zvyků. PxC jasně prosazuje zákaz burky a zastavení výstavby mešit (Tamtéž). Strana deklaruje úpadek etických a sociálních hodnot, jejichž příčinu vidí mimo jiné v liberalismu – s jeho konzumní mentalitou – a důsledek pak ve zvýšení kriminality. Navrhuje proto zpřísnění trestů především za závažnější trestné činy jako je terorismus, obchod s drogami, sexuální zneužívání či domácí násilí. Formálně se

45

Minimálně od posledního, pátého kongresu strany (2011) je však zřejmý obrat k sociologické levici, když strana označuje dělníky jako „hlavní oběti současné migrační politiky“ a jasně se vyslovuje za obranu jejich zájmů (PxC 4, Casals 2009b: 144).

58


strana vyslovuje proti trestu smrti46, ne však proti doživotnímu vězení v případě recidivy či závažnějších trestných činů. Role etiky ve výuce mladých má být výrazně posílena. Důraz je kladen nejen na mládež, ale i na tradiční rodinu. Úpadek je konstatován také v případě demokracie, přičemž korupce ve španělské politice je vnímána jako mezera, kudy do země proniká islám. Hlavní moc má být navrácena obcím skrze výraznou decentralizaci. EU má být rovněž vystavěna na bázi obcí. Vstup Turecka do EU je ostře odmítán. V ekonomické, sociální a zdravotní oblasti strana prosazuje upřednostňování Španělů v duchu šovinismu blahobytu s všudypřítomným heslem „Primer els de casa“ („Domácí v první řadě“) PxC se také zasazuje za zvýšenou ochranu životního prostředí (Tamtéž). Plataforma má prokazatelné vazby na subjekty typu Vlaams Belang, Lega Nord a Front National, sympatie neskrývala také k osobě již zesnulého Jörga Haidera (PxC 1, Casals 2009b: 16). PxC postupně dosáhla relativně výrazných volebních úspěchů na komunální úrovni, jak dokazuje následující tabulka nabízející přehled voleb,

kterých

se

subjekt

zúčastnil

a výsledky, kterých dosáhl. Tabulka č. 1: Volební výsledky strany Plataforma per Catalunya Rok

Volby

Hlasy

(%)

Mandáty

2003

Komunální

3 309

0,4

4

2003

Autonomní

4 892

0,1

--

2007

Komunální

12 447

0,4

17

2010

Autonomní

75 134

2,4

--

2011

Komunální

65 905

2,3

67

2011

Legislativní

59 297

1,7

--

46

Josep Anglada v jednom rozhovoru natočeném skrytou kamerou prozradil: „Kdybych byl předsedou vlády a byl u moci, trest smrti je do hodiny! Ne do 24 hodin. Do hodiny!“ [...] „Ale momentálně se mi nehodí mluvit otevřeně.“ Jasně také vyjádřil svoje sympatie frankismu, když deklaroval, že se nechce „ztotožňovat se vším, co byl frankismus, španělská vlajka, orliceY Což já nosím v srdci, ale politicky nás to nezajímá“ [...] „I když moje ideje jsou, jaké jsou, vždy byly, jaké byly, když se setkám s médii, tak musím být prvním demokratem v této zemi, abych si získal lidi.“ (TV3).

59

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2012 | Více na www.rexter.cz Zdroj: Casals 2012: 145.

Hernández Carr (2011: 4–13) vymezuje v historii strany dvě vývojové etapy. První od roku 2002 do roku 2007 charakterizovanou pronikáním strany do komunální politiky a druhou od roku 2007 do roku 2011, kdy PxC zaznamenala teritoriální rozmach po celém Katalánsku. To co stranu dokázalo vymanit ze stigmatizované a volebně téměř marginální krajní pravice v zemi, byla právě 1) zvolená strategie šíření vlivu subjektu prostřednictvím aktivismu v komunální politice47 a snahou prosadit se institucionální cestou ve volebních kláních a nikoli aktivitami přerůstajícími až do násilných projevů na ulicích a 2) změna diskursu, který nahradil do té doby v programatice ostatních stran převládající ultranacionalismus. Osu Španělsko – Katalánsko vystřídala dichotomie původní obyvatelé – cizinci. Snahu o legitimistický diskurs podpořilo dále opuštění biologického rasismu a na jeho místě akcentování kulturních rozdílů mezi lidmi,

a

zpochybňování

demokratického

režimu

ustoupilo

nově

mnohem

umírněnějšímu diskursu kritickému k politickému establishmentu. Tato strategie dokázala straně přinést výsledky u volebních uren, když ve třech komunálních volbách v řadě dokázala svoje zisky nejen udržet, ale dokonce navýšit48. Na vyšší úrovni (ať už ve volbách do autonomních společenství, tak ve volbách legislativních) se straně prozatím prosadit nepodařilo49.

47

Josep Anglada se například velmi aktivně angažoval proti stavbě mešity ve městě Premià de Mar (Reniu 2010: 4) Jeho strana vyvíjela také aktivitu nahlašováním obchodů imigrantů, které otevírají i v nepovolené dny, a pasovala se tak do role subjektu vymáhajícího veřejný pořádek: „PxC bude nadále vykonávat exekutivní moc, protože zákony existují, ale není vůle je dodržovat“ (např. 25. 12. nebo 1. 1.) (e-Notícies 1). 48 Podle Pardose-Prada a Molinse (2009: 10-15) získala PxC v komunálních volbách roku 2007 nové hlasy především od bývalých voličů socialistů (PSC) a mobilizací voličů, kteří obvykle k volbám nechodí, což odpovídalo atmosféře rostoucí nespokojenosti mezi občany. 49 Historik Xavier Casals (2009b: 4–13) zastává názor, že ve Španělsku dochází stejně jako kdysi u Le Penovy Front National k procesu lepenizace ducha, ve kterém si strana nejdříve získá vědomí voličů a teprve pak jejich hlasy. K této lepenizaci docházelo už od 90. let prostřednictvím různých konfliktů s cizinci a následných výbuchů xenofobie. Tento proces pak podle Casalse PxC pouze zužitkovala ve volbách.

60


Stranu provází obrovské množství skandálů a kontroverzí a její členové už museli vícekrát čelit žalobám. Zmínit lze například aféru, ve které byla bývalá radní za PxC nucena odejít kvůli svému subsaharskému partnerovi (El País 9), nebo pamflety50 šířené před obecními volbami v roce 2007. Kvůli těm byl Josep Anglada obžalován z podněcování k diskriminaci a nesnášenlivosti, z čehož byl nakonec zproštěn, zatímco další člen strany a bývalý zastupitel za PxC, Joan Carles Fuentes, byl kvůli stejným pamfletům odsouzen k jednomu a půl roku odnětí svobody (ara.cat 1, e-Notícies 2). Kontroverzi dále vyvolalo zjištění, že jeden z členů strany (Sergio Serralvo, roku 2011 číslo jedna na kandidátce v Cornellà) prokazatelně inklinuje k neonacismu. Anglada následně inkriminovaného člena vyhodil, což jen potvrzuje fakt, že strana rozhodně usiluje o zachování image legitimity (e-Notícies 3, El Mundo 2).

2.11 España 2000 (Esp2000) España

2000

je

politická

formace

pocházející

z Valencie,

a

byla

zaregistrována roku 2002 (MIR 1). Jejím předsedou je José-Luis Roberto Navarro. Sama se identifikuje jako „populistická, sociální a demokratická“ (Esp2000 1). Programatika strany se odvíjí od dvou hlavních a spolu propojených témat, kterými jsou

demografický

pokles

v zemi

a otázka imigrace. España 2000 kritizuje snižování porodnosti, z čehož viní mimo jiné feminismus a potraty, které navrhuje zakázat s výjimkou přesně stanovených případů. Žena v domácnosti vychovávající děti má dostávat plat a rodina má být podporována také dalšími způsoby. Kritika politického establishmentu (pravice i levice) je dalším důležitým bodem programu. Alternativa partitokracie je spatřována ve větším podílu lidu na veřejné správě (zavedení volných kandidátních listin, větší role referend) a 50

Pamflety měly vypadat jako vzkaz marockých imigrantů občanům, ve kterém doporučovali, ať volí stále tytéž již zavedené strany, protože právě ty jim dávají „jídlo a bydlení zadarmo“ a „papíry pro všechny“, protože si nemohou (imigranti) dovolit „platit takové daně jako vy, kteří jste bezvěrci, ale máte štěstí“ (El País 10).

61


také v posílení pravomocí parlamentu na úkor exekutivy. Španělsko strana považuje za národní stát, v žádném případě nesouhlasí s interpretací Španělska jako federací národů. Důraz je kladen na jednotu a integritu Španělska. V ekonomice strana deklaruje na jedné straně striktně liberální přístup (výrazné snížení daňové zátěže, ale také omezení podpory ze strany státu a zeštíhlení státního aparátu), na straně druhé navrhuje typicky levicová opatření (snížení pracovní doby na 35 hodin). Tržní systém má být korigován právě na základě národních, sociálních a levicových požadavků. Jádrem stranické programatiky je bez diskusí přistěhovalectví označované jako „klidná invaze“ (Esp2000 1: 5). To je spojováno s nárůstem kriminality a je považováno za hrozbu pro národní identitu. Řešením má být systém tzv. národní preference. Konkrétně strana navrhuje upřednostňování Španělů na pracovním trhu i v přístupu k sociálním dávkám, vyhoštění všech ilegálních imigrantů a těch, co se dopustili trestného činu. Povolení k pobytu má být svázáno s pracovní smlouvou a v žádné obci nesmí počet imigrantů přesáhnout 5 % obyvatel. Bezpečnostní složky se navíc mají zaměřovat více na imigranty ze zemí, které vykazují vyšší míru konfliktnosti. Strana navrhuje dvojitý trest pro osoby z řad imigrantů, kteří mají být nejen vyhoštěni po splnění trestu, ale navíc mají odškodnit oběti spáchaného trestného činu. Klíčové právo člověka je spatřováno v bezpečnosti, bez níž nemohou být realizována žádná jiná práva. Otázku vnitřní bezpečnosti strana spojuje s imigrací, když tvrdí, že „sociální násilí je do budoucna zakořeněno v mentalitě marginalizovaných a vykořeněných skupin“ (Esp2000 1: 18). España 2000 tak jako jiné již popsané politické strany navrhuje zpřísnit tresty (především pak v případě terorismu). V zahraniční politice se España 2000 vyslovuje za užší vztahy s EU a zeměmi Latinské Ameriky, striktně odmítá vstup Turecka do EU a navázání užších vztahů s Marokem. NATO má být podle strany rozpuštěno (Esp2000 1, Esp2000 2). España 2000 je na veřejnosti velmi aktivní, pořádá množství demonstrací i protestních pochodů. Ze strany svých ideových oponentů je označována za 62


šíření projevů xenofobie a rasismu (proti imigraci, drogám, kriminalitě, teroristické organizaci ETA ad.), typicky jsou kritizována hesla typu „Španělé v první řadě“. Předseda strany José-Luis Roberto Navarro byl v minulosti obviněn z podněcování ke xenofobii na jedné z manifestací, obvinění byl však soudem zproštěn (El País 11, El País 12, las provincias 2006). Strana se poprvé prosadila v obecních volbách roku 2007 (dva mandáty), roku 2011 svoje zastoupení navýšila na čtyři mandáty (MIR 2).

2.12 Alternativa Española (AES) Alternativa Española je politický subjekt zaregistrovaný roku 2003, sídlem je Madrid. AES je další z protestně laděných stran, které se snaží zastupovat ty, „kteří se necítí být reprezentováni“. AES se odmítá zařazovat na pravici či levici, přičemž se definuje termíny „křesťanská, sociální a západní“ (MIR 1, AES 1). AES klade důraz na tradiční hodnoty a principy. Ty spatřuje především v identitě,

jednotě

a integritě Španělska nebo také v rodině a životu. Nerozlučitelná jednota země je pro stranu klíčová, a proto oponuje separatismu některých regionů. Decentralizace se má vztahovat na obce. Odmítána je EU směřující ke společné evropské ústavě, revidovány mají být rovněž vztahy s NATO a USA. Naopak vztahy s hispánským světem se mají prohlubovat. Lidé mají být vzděláváni v lásce k vlasti a jejím symbolům. Strana kritizuje domnělou partitokracii a navrhuje posílit roli občanů v politice (např. zavedením instituce referenda). Ekonomika má sloužit člověku, ale také společnému dobru a národu, AES proto navrhuje prohloubení státu blahobytu a politiku přerozdělování bohatství. V centru zájmu strany je rodina v tradičním modelu, která má být chráněna a pozitivně diskriminována, naopak homosexuální svazky podle AES „odporují přirozenému řádu“ (AES 1). Strana se staví za princip práva na život, který ji vede k jednoznačnému odmítání potratů i euthanasie. Subjekt jasně deklaruje odmítání jakékoliv formy rasismu či xenofobie a fenomén imigrace vnímá jako „neo-otroctví“, přesto tvrdí, že tento jev s sebou může přinést konflikty ohrožující jak společné 63


soužití, tak národní identitu. Imigrace má být proto regulována (s upřednostňováním Hispánců) a nastolen má být princip národní preference. Strana navrhuje zpřísnění trestů za terorismus, obchod s drogami a násilí proti ženám i dětem (AES 1, AES 2). AES se zviditelnila především v souvislosti s aktivitami proti potratům (demonstracemi proti tzv. potratovým klinikám či obžalobou doktora, který ilegálně potraty prováděl), ale také proti domnělým urážkám křesťanství (např. kontroverzní fotografie mající zobrazovat Ježíše) (El Mundo 3, El Mundo 4, El Mundo 5). Komunální volby roku 2011 straně přinesly čtyři mandáty (MIR 2).

2.13 Iniciativa Habitable (IH) V roce 2005 byla zaregistrovaná pod zastřešujícím názvem Iniciativa Habitable51 strana působící převážně v Madridu (MIR 1). Strana používá diskurs typický pro subjekty snažící se přitáhnout protestně naladěné voliče, když se odvolává na ty, kteří se necítí být reprezentováni. IH prosazuje navrácení protagonismu

do

rukou

občanské

společnosti

a na úkor vládnoucích elit. Stěžejní programovou oblastí je vnitřní bezpečnost, která je dle strany ve stavu vážného ohrožení. Strana klade rovnítko mezi zvýšení kriminality a nekontrolovanou imigraci do země, která podle ní přináší více výdajů než zisků a stát blahobytu a právo jsou tak ohroženy. Program proto navrhuje učinit fenomén imigrace pouze přechodným v závislosti na nabídce práce, vyhostit všechny ilegální imigranty (se zákazem návratu) a ty přistěhovalce, kteří se dopustili kriminality. Dále požaduje zpřísnění trestů a upřednostňování Španělů v oblasti sociálních dávek, přístupu k bydlení, vzdělávání atp. Strana se dále vyslovuje za ochranu malých a středních podniků, deklaruje odhodlání podporovat mládež a zajistit její větší roli v politickém rozhodování, ale také zvýšení podpory rodinám s dětmi, ženám, seniorům

51

Iniciativa Habitable mění svůj název podle konkrétního autonomního společenství, např. v regionu Comunidad de Madrid přejímá název Madrid Habitable atp.

64


a jinak znevýhodněným skupinám. Samostatný oddíl je věnován ochraně životního prostředí (IH 1). IH získala v obecních volbách roku 2007 pět mandátů (všechny v obci Talayuela v regionu Extremadura), když dokázala shromáždit 1 130 hlasů a tak téměř 30 % hlasů v obci. Strana však záhy ze strany všechny zvolené radní vyloučila, když rezignovali na program IH a vstoupili do koalice s Partido Popular (El Periódico Extremadura 2007). V obecních volbách 2011 získala strana křeslo jediné, a to v obci Galapagar v madridském regionu za 683 hlasů (5,01 % v obci) (MIR 2).

2.14 Partit per Catalunya (PxCat) Partit per Catalunya je politický subjekt vzniklý roku 2007 odštěpením od Plataforma per Catalunya kvůli „nezdravému personalismu“ Josepa Anglady založil v obci Cervera (Lleida) Mateo Figuerola Niubó. Ačkoliv se strana prezentuje jako „otevřenější a tolerantnější“ oproti PxC, v některých oblastech předkládá poměrně radikální program (MIR 1, El País 13). PxCat klade důraz na etické hodnoty (pravda, svoboda, spravedlnost), které klade do kontrastu s aktuálním morálním relativismem a hédonismem. Strana ostře kritizuje politický establishment Katalánska jako oligarchický režim dvou set rodin, které obviňuje ze lží, manipulací, korupce a nepotismu. Oligarchický režim strana dále viní z vykořisťování imigrantů jako levné pracovní síly. PxCat odmítá jakékoli generalizace ve vztahu k imigrantům a projevy xenofobie, přesto navrhuje přísná opatření včetně zavření hranic, vyhoštění všech ilegálních imigrantů a preference imigrantů z evropských zemí (podíl imigrantů z afrických a asijských zemí má být snížen až na nulu). Politici zodpovědní za masivní a nekontrolovanou imigraci mají být souzeni za zradu národa. Strana tvrdí, že imigraci a kriminalitu nelze ztotožňovat, přesto cizince spojuje se zvýšením kriminality a násilí. Program navrhuje zpřísnit tresty za vybrané trestné činy (obchod s drogami jako častý zdroj obživy imigrantů a ilegální imigraci). 65


Islám je jednoznačně prezentován jako hrozba („islám, který se již představil masakrem z 11. března v Madridu“) a vnímán jako neslučitelný s demokracií. Islámskou komunitu v zemi pak PxCat označuje jako „trojského koně“ a navrhuje její příslušníky vyhostit. Také ultrapravice a ultralevice jsou předmětem ostré kritiky, přičemž ultrapravice je podle subjektu v současnosti reprezentována předsedou PxC „panem Angladou“. Demokracie má být znovu vystavěna a to na základě obcí, které by měly mít co nejširší kompetence a občané by se na správě věcí veřejných měli co nejvíce podílet. Strana zavrhuje jakékoliv projevy rasismu (na základě jazyka, etnika či víry), včetně xenofobie namířené proti kastilsky mluvícím Španělům, a Katalánsko pak má definitivně opustit svou ideu nezávislosti. Strana kritizuje aspekty neoliberalismu, které odporují státu blahobytu a zájmům pracujícího lidu. Hlásí se naopak k doktríně ekonomického keynesianismu a staví se za obranu zájmů pracujících a šovinismus blahobytu na úkor imigrantů, kteří jsou podle ní pozitivně diskriminováni. PxCat požaduje zvýšení etických hodnot ve vzdělávání. Partit per Catalunya se snaží prezentovat jako „avantgarda hnutí“ a nikoli jako politická strana. Je patrná snaha získat hlasy od protestně naladěných voličů a vyhnout se jakýmkoliv nálepkám xenofobního subjektu (PxCat 1, PxCat 2). Strana získala zastoupení v komunálních volbách 2011 v obci Cervera (290 hlasů – 7,93 %), avšak zůstává nadále marginálním subjektem a relativně stranou zájmu médií52 (MIR 2).

2.15 Vía Democrática (VD) Stranu Vía Democrática založil bývalý generální tajemník PxC Pablo Barranco

52

Poměrně se však zviditelnil jeden z bývalých zastupitelů za PxC v obci Tàrrega (Josep Maria Gili), který, poté co se stal nezařazeným, vstoupil do PxCat a vystupoval za tuto stranu, ačkoliv za ni zvolen nebyl. Jeho jméno se objevilo s vyvoláním hlasování o zákazu burky a nikábu v obci, které však skončilo zamítnutím návrhu (20 minutos 2010). Zastupitel za obec Cervera Mateo Figuerola (také zvolený na kandidátce PxC) zase předložil zastupitelstvu návrh na hlasování občanů o zákazu mešit, to návrh zamítlo (Bondia 2010).

66


Schnitzler53. Subjekt je oficiálně zaregistrován roku 2011 s hlavním sídlem v Sant Just Desvern (Barcelona). Barranco Schnitzler VD založil s cílem řešit tři nejpalčivější problémy regionu, kterými jsou ekonomická krize, vnitřní bezpečnost a otázka identity (MIR 1, e-Notícies 4). Stěžejním tématem pro VD je problematika přistěhovalectví, která se objevuje ve všech položkách programatiky (ekonomika, vnitřní bezpečnost, školství atp.). Strana je silně kritická k politickému establishmentu, především pak k levicové PSOE, kterou viní z většiny problémů země. Hlavní řešení Barrankův subjekt spatřuje v „nahrazení“ pěti milionů imigrantů pěti miliony nezaměstnaných Španělů. Vyhoštěni mají být jak cizinci bez práce, tak ti, kteří se dopustili trestného činu (VD). Kriminalita je spojována s cizinci54 žijícími na území země, přičemž strana dokonce tvrdí, že kvůli problémovému soužití cizinců se Španěly stojí země na pokraji občanského konfliktu a deklaruje, že nastává „konec našeho státu bezpečí a osobních záruk“ (Tamtéž: 9). Strana navrhuje zvýšit tresty, posílit mají také bezpečnostní složky státu. Šovinismus blahobytu je jednoznačným požadavkem, když

strana

odmítá

jakoukoliv

solidaritu

ze strany země, dokud existují Španělé, kteří nemohou užívat blahobytu za použití typického hesla „los españoles primero“ (Španělé v první řadě). VD ostře kritizuje potraty, snaží se podporovat vyšší porodnost a staví se proti svazkům homosexuálů. Obecně konstatuje úpadek morálky, sama vychází z hodnot křesťanského

humanismu

a

požaduje

obnovení

patriotismu

mezi

občany.

Požadována je „autentická demokracie“, odstranění bipartismu ale také posílení role obce (Tamtéž). Vía Democrática se zatím představila pouze v komunálních volbách v roce

53

Odchod Baranca zapříčinily spory s Josepem Angladou. Ten tvrdí, že Barranco požadoval výměnou za určitou sumu peněz do stranické pokladny privilegované místo na kandidátní listině, což Anglada podle svých slov rezolutně odmítl jako pokus místo si koupit (PxC). Podle Barranca byl však jeho odchod ze strany motivován přítomností delikventů v samotné straně a spory uvnitř strany (Casals 2010b). 54 Strana se například zmiňuje o pouličních bandách především v souvislosti s americkými imigranty, jednotlivé typy drog jsou pak přisuzovány konkrétním národnostem (VD 2011: 4, 7).

67


2011, ve kterých se jí podařilo získat křeslo pro svého předsedu v obci Sant Just Desvern za 5,56 % hlasů (MIR 2). Tabulka č. 2: Přehled současných španělských krajně pravicových stran55 Název strany

Registrace

Sídlo

Falange Española de las J.O.N.S.

1976

Madrid

Movimiento Falangista de España56

1980

Madrid

La Falange

1999

Madrid

Democracia Nacional

1995

Madrid

Alianza Nacional

1996

Madrid

1997

--

Partido Demócrata Español57

1997

Madrid

La Falange

1999

Madrid

Movimiento Social Republicano

1999

Barcelona

Progreso y Orden

2000

San Fulgencio (Alicante)

Plataforma per Catalunya

2002

Vic (Barcelona)

Falange Auténtica

2002

Alicante

España 2000

2002

Valencia

Alternativa Española

2003

Madrid

Iniciativa Habitable

2005

Alcalá de Henares (Madrid)

Alternativa

Europea-Liga

Social

Republicana

55

Strany označené kurzívou již prokazatelně zanikly, ale spadají do časového kritéria případu, tedy působily v období 1995–2012. 56 Movimiento Falangista de España (MFE) je kvůli nedostatku dat z analýzy vyloučena. Faktem však je, že tato strana získala v obecních volbách 2007 a 2011 jedno křeslo v obci Santoña (region Kantábrie) a její zastupitel umožnil svou podporou vládu PP (MIR 2, El País 14). 57 Partido de Acción Demócrata (PADE) je další z protestních stran, které požadují preferenci Španělů před imigranty. Definuje se jako sociální a národní pravice v opozici k pravici liberální, nestarající se podle ní o problémy občanů. Předseda strany Juan Ramón Calero prosazoval vyhoštění všech imigrantů bez práce a zákaz svazků homosexuálů. V obecních volbách 2007 získala strana 20 křesel, především v okolí Madridu (El País 15). Subjekt se roku 2008 rozpustil (Terra 2008). Také tato strana nebyla detailněji popisována z důvodu nedostupnosti programových dokumentů ad.

68


Frente Nacional58

2006

Madrid

Mesa Nacional Falangista

2006

Armilla (Granada)

Partit per Catalunya

2007

Cervera (Lleida)

Vía Democrática

2011

Sant Just Desvern (Barcelona)

Zdroj: MIR 1, upraveno autory.

Tabulka

č.

3:

Zastoupení

španělských

krajně

pravicových

stran

v zastupitelských orgánech (počet mandátů) Název strany

Obecní volby 2007

Obecní volby 2011

Partido Demócrata Español

20

--


17

67


5

--

Democracia Nacional

3

2

España 2000

2

4

Progreso y Orden

2

--

Mesa Nacional Falangista

1

--

Falange Auténtica

--

5


--

4


--

1 1

Movimiento Falangista de España Zdroj: MIR 2, upraveno autory.

Tabulka č. 4: Španělské krajně pravicové strany v parlamentních volbách 58

Strana pod názvem Frente Nacional/FrN (nezaměňovat se subjektem Blase Piñara) byla založena roku 2006. V čele strany stanul bývalý předseda La Falange José Fernando Cantalapiedra. Strana se zviditelnila např. manifestací proti Arabskému domu v Madridu spojenou s projevy xenofobie a rasismu a požadavkem upřednostňování Španělů na úkor imigrantů (El Mundo 6). Ve volbách se jí zastoupení pro své kandidáty získat nepodařilo. Roku 2011 byl subjekt rozpuštěn (MIR 2, Llopart 2011).

69


(počet hlasů) Název strany

2004

2008

2011

Democracia Nacional

15 180 (0,06 %)

12 836 (0,05 %)

1 867 (0,01 %)

Falange Española de

12 266 (0,05 %)

14 023 (0,05 %)

2 898 (0,01 %)

10 311 (0,04 %)

--

--

Social

6 768 (0,03 %)

--

--

Demócrata

5 677 (0,02 %)

--

--

Falange Auténtica

4 589 (0,02 %)

4 607 (0,02 %)

España 2000

4 231 (0,02 %)

6 906 (0,03 %)

9 266 (0,04 %)

923 (0 %)

--

--


--

7 300 (0,03 %)

--

Alianza Nacional

--

2 737 (0,01 %)

--

Frente Español

--

1 539 (0,01 %)

--

Movimiento

--

68 (0 %)

--

--

--

59 949 (0,25 %)

las JONS La Falange Movimiento Republicano Partido Espanol

Alianza por la Unidad Nacional

Falangista de España Plataforma

per

Catalunya Zdroj: MIR 2, upraveno autory.

3. Klasifikace současné španělské krajní pravice Z uvedených programů španělských krajně pravicových stran je patrné, že je lze rozdělit do více ideologických proudů. Ty však nejsou striktně odděleny a často se vzájemně prolínají, byť se jednotlivé politické strany snaží od konkurence odlišovat. Přesto je zřejmé, že výše uvedené politické strany přebírají více ideologických prvků či přímo společných témat. To je samozřejmě patrné u politických stran, které vznikly 70


buď secesí, nebo vznikly ve stejném regionu. Následující klasifikace se odvíjí především od těch programových bodů, které jsou akcentovány nejvíce, a které politické strany člení do jednotlivých kategorií.

3.1 Neofašismus Jako neofašistické lze jednoznačně označit strany, které programově navazují na stranu Falange Española de las J.O.N.S59 (Falange Española de las J.O.N.S., La Falange, Falange Auténtica a Mesa Nacional Falangista). Ty po vzoru Falangy původní prosazují syndikalismus, znárodnění některých sektorů a množství typicky levicových

opatření

na podporu pracovníků (např. snížení pracovního týdne na 35 hodin). V souladu s tím se ostře vymezují vůči kapitalismu a projevům globalizace. Tyto politické strany také zdůrazňují princip národa a jeho integrity a oponují proti současnému nastavení pravomocí autonomních společenství, které tuto integritu dle jejich názoru narušují. Nestaví se však proti decentralizaci jako takové, jen požadují převést větší pravomoci na úroveň obcí. Za základní stavební prvek španělské společnosti je považována rodina (jako jeden z přirozených útvarů vedle obcí a syndikátů), která je nezbytnou součástí programatiky

těchto

politických

stran.

Z hlediska

prorodinné

politiky

jsou

podporována opatření na zvýšení porodnosti, přičemž potraty jsou ostře odmítány. V otázce imigrace se strany rozcházejí. Většina stran vnímá imigranty jako oběti globalizace a levnou pracovní sílu (FE de las JONS, MNF), jiné imigraci vnímají jako hrozbu pro španělský národ (La Falange). Všechny strany se naopak shodují na nutnosti posílit právo a pořádek skrze zpřísnění trestů (často za delikty související s návykovými látkami). V zahraniční politice zdůrazňují falangistické strany princip

59

FE de las JONS kladla důraz na pojetí státu jako nástroje ve službě národu a pěstovala až mytické pojetí vlasti, vnímané jako jednota, jež integruje všechny třídy i jednotlivce. Značný význam byl přikládán útvarům rodiny, obce a profese. Politické strany proto podle strany zaniknou. Falange prosazovala syndikalismus a určitou míru státního socialismu, nastolen měl být systém autority, hiearchie a řádu. Strana rázně odmítala regionální separatismus (Payne 1961: 39–80).

71


tzv. hispanity a posílení vztahů právě se zeměmi hispánského světa, ale také jasné uplatňování suverenity země nad územím Gibraltaru a městy Ceuta a Melilla. Důraz je dále kladen na posílení participace občanů a demokracie. Strany zdůrazňují také otázku ekologie ve smyslu nutnosti důslednější ochrany životního prostředí.

3.2 Neonacismus Neonacistický proud ve Španělsku téměř absentuje. Příkladem je snad pouze strana Alianza Nacional, která se blíží neonacistické ideologii svým důrazem na princip krve (striktní uplatňování ius sanguinis k získání občanství, ale také vystavění EU na bázi krve a kultury) a princip půdy (podpora venkova). Strana neodmítá evropskou integraci, ale akcentuje namísto toho „rasu“ a existenci rozsáhlejších politických celků na základě tohoto kritéria. Typické je pro tento proud také stranou zastávaný socialismus v ekonomice (protekcionismus, znárodnění klíčových sektorů), požadavek trestu smrti a zákazu potratů. Podobný program zastává také Alternativa Europea a její de facto nástupkyně Movimiento Social Republicano. Ty stejně jako AN prosazují model sociální republiky. Strany se vymezují jak vůči kapitalismu, tak vůči marxismu. Akcentován je sice národ jako takový, ale je navrhováno postupně dosáhnout až modelu evropské federativní republiky. Ekonomika má být plánovaná a zaměstnanci se mají podílet na správě svých podniků. Kritika směřuje k NATO, USA i Izreali (MSR i AN jsou jasně antisionistické). Program MSR nesměřuje jednoznačně k neonacismu, přesto jsou v mnoha případech prokazatelné vazby této politické strany na neonacistickou scénu (viz kontakty na španělskou divizi Blood and Honour).

3.3 Populistická radikální pravice Poslední proud lze označit jako populistickou radikální pravici. Strany v něm

72


zastoupené jsou Democracia Nacional60, Progreso y Orden, Plataforma per Catalunya, España 2000, Alternativa Española61, Iniciativa Habitable, Partit per Catalunya a Vía Democrática. Všechny uvedené strany spojuje ostrá kritika přistěhovalectví, přičemž se snaží tuto problematiku řešit pomocí přísných opatření, typicky vyhoštěním všech ilegálních imigrantů a těch, co se dopustili trestného činu. Dalším identifikačním bodem je upřednostňování Španělů na pracovním trhu i v přístupu k sociální pomoci, vzdělání atp. (tedy šovinismus blahobytu reprezentovaný heslem „Španělé v první řadě“). Do kontrastu k imigraci je stavěna národní identita jako objekt ohrožený jevem imigrace, především pak z muslimských zemí. Většinu těchto stran lze označit jako protestní, když se explicitně prezentují jako alternativa (často deklarovaná jako nezařaditelná na pravolevé ose) pro ty, „co se necítí být reprezentováni“, a silně kritizují politický establishment v duchu klasické populistické rétoriky „zkorumpovaná elita“ versus „čistý lid“ (Mudde 2004: 543). S tím souvisí požadavek na zvýšení kompetencí obcí a větší participaci občanů na veřejných záležitostech. Také tyto strany zdůrazňují důležitost integrity národa a kritizují proto přílišné pravomoci autonomních společenství a separatismus. Dalšími společnými znaky je kritika morálního úpadku společnosti spolu s požadavkem posílit roli etiky ve vzdělávání, zpřísnění trestů (zvýšení kriminality bývá spojováno právě s nekontrolovanou imigrací) a podpora rodiny. Požadavek směřuje dále na revizi mezinárodních smluv (zakládajících vstup do NATO, EU ad.). EU však často, na rozdíl od NATO, nebývá přímo odmítána, vztah k této instituci se však stranu od strany liší. V programech těchto stran nechybí

60

Strana DN však splňuje také mnohé charakteristiky Nouvelle Droite ve své kritice osvícenství a racionalismu, požadavku na vládu elit (ekonomických, politických a intelektuálních) a principu odlišnosti. S některými stranami extrémní pravice (především s neonacistickým proudem) má zase společné prosazování ius sanguinis či vytvoření Evropské konfederace. Do tohoto proudu je tak zařazena především proto, že její silná kritika imigrace je v rétorice strany dominantní. 61 AES by mohla být rovněž zařazena do proudu katolického fundamentalismu.

73


požadavek zvýšení ochrany životního prostředí. Tabulka č. 5: Ideologické proudy současné španělské krajní pravice Proud

Strany

Neofašismus

Falange

Española

Klíčové principy las národ, jeho integrita a suverenita;

de

JONS

syndikalismus

a

socialismus

La Falange

v ekonomice; antikapitalismus; důraz

Falange Auténtica

na roli obce a rodiny; hispanita

Mesa Nacional Falangista princip krve a půdy; Evropa; rodina;

Neonacismus Alianza Nacional

antikapitalismus;

Alternativa Europea Movimiento

antimarxismus;

Social socialismus

v ekonomice;

Republicano

antisionismus

Populistická

Democracia Nacional

protestní

radikální

Progreso y Orden

nezařaditelná na pravici či levici;

pravice


kritika

España 2000

identity;


etnizace kriminality; posílení politické


participace


obcí); rodina; posílení role etiky ve

Vía Democrática

společnosti

charakter

imigrace;

a

alternativa

obrana

šovinismus občanů

národní

blahobytu; (zvýšení

role

Zdroj: vlastní.

Vzájemnou provázanost jednotlivých proudů dokládají také aliance, které mezi jednotlivými subjekty – a napříč proudy – vznikají. Spolupráce vznikla například mezi stranami Movimiento Social Republicano, España 2000 a Frente Nacional62. MSR už dříve spolupracovala kromě strany España 2000 také s Democracia Nacional (první neúspěšný pokus o společnou volební platformu proběhl v roce 2000) (Büttner 2011: 62

MSR později veškeré styky s España 2000 ukončilo kvůli vazbám této na Plataforma per Catalunya (MSR 8).

74


185–186). Je tedy zřejmé, že případná spolupráce nemusí v žádném případě probíhat pouze uvnitř jednotlivých proudů. Naopak vzájemný antagonismus může být mezi stranami stejného proudu ještě vyšší, vezmeme-li v úvahu, že některé strany vznikly secesí od strany velmi podobného programového zaměření. Strana La Falange má navíc v oblasti imigrace téměř totožný program jako strany populistické radikální pravice. Právě tato strana roku 2003 spoluzakládá platformu Frente Español společně se subjektem Alternativa Nacional (dnešní Alternativa Española) de facto pod vlivem úspěchu Le Pena v prezidentských volbách ve Francii konaných o rok dříve (Casals 2004: 224–225). Co mají naopak téměř všechny španělské krajně pravicové strany společné, je jejich důraz na uskupení národa (požadavek jeho integrity a suverenity), rodiny (v jejím tradičním modelu) a obce (za současného snížení pravomocí autonomních společenství), dále požadavek zvýšení role etiky ve společnosti, zpřísnění trestů v oblasti vnitřní bezpečnosti, ale i levicové požadavky v ekonomice (minimálně šovinismus blahobytu a do určité míry protekcionismus) a blízké vazby na hispánský svět v oblasti zahraniční politiky. Předkládaná klasifikace je tak spíše jen formálním zařazením stran do skupin na základě jejich programatiky v oblastech, kterým přikládají největší důraz, a nemusí z ní proto nutně vyplývat také praktické důsledky ohledně možné budoucí spolupráce mezi jednotlivými subjekty a už vůbec nelze z přiřazení strany ke konkrétnímu proudu automaticky

předjímat

její

postoj

k určitému

tématu

(viz

rozdílné

postoje

falangistických subjektů k problematice imigrace nebo rozdílné názory populistických radikálně pravicových stran k evropské integraci).

Závěr Cílem tohoto článku bylo zmapovat scénu španělských krajně pravicových stran mezi lety 1995–2012 včetně podrobné deskripce jejich programatiky, na jejichž základě měly být tyto klasifikovány do jednotlivých ideologických proudů. Dle zjištěných výsledků lze konstatovat, že v současnosti existuje přibližně 15–20 krajně pravicových stran, které vyvíjí aktivitu na veřejnosti a účastní se volebních klání. 75


Je přitom zřejmé, že volební výsledky odsuzují tyto strany k marginální roli na politické scéně. Lze souhlasit s Hainsworthem (2008: 63), který tvrdí, že současná španělská krajní pravice s atributy národního katolicismu a nostalgií po Frankově éře činí z těchto politických stran marginální sílu. Za jedinou v současnosti relativně úspěšnou stranu lze považovat pouze katalánskou Plataforma per Catalunya, jejíž zisky vytrvale narůstají. Ta se však zatím dokázala prosadit pouze na úrovni komunální. Také některé další strany už mají zkušenosti alespoň s působením v obecních zastupitelstvech, jejich voličstvo se však nezdá být příliš stabilním. Španělské krajně pravicové strany lze rozdělit do tří hlavních ideologických proudů. Těmi jsou proud (1) neofašistický, (2) neonacistický a (3) populistický radikálně pravicový. Ty se však vzájemně překrývají, což dokládá také spolupráce – ač neúspěšná – mezi stranami napříč vymezenými proudy a skutečnost, že se některé strany ideologicky inspirují také u dalších ideologických proudů jako je Nouvelle Droite (DN) či katolický fundamentalismus (AES).

Seznam použité literatury a pramenů Literatura Art, D. 2011. Inside the Radical Right. The Development of Anti-Immigant Parties in Western Europe. Cambridge: Cambridge University Press. Büttner, F. 2011. „Right-wing extremism in Spain: Between parliamentary insignificance, far-right populism and racist violence“. In: Langenbacher, N., Schellenberg, B. (eds.). Is Europe on the Right Path? Right-wing extremism and right-wing populism in Europe. Berlin: Friedrich-Ebert-Stiftung (dostupné online na: http://library.fes.de/pdf-files/do/08338.pdf).

76


Casals, X. 2004. „Espagne. Un alignement progressif sur l’Europe (1975–2004)“. In: Blaise, P., Moreau, P. (eds.): In: Extrême droite et national-populisme en Europe de l’Ouest: analyse par pays et approches transversales. Bruxelles: CRISP. Casals, X. 2009a. „La renovación de la ultraderecha española: una historia generacional (1966–2008)“. In: Historia y Política, No. 22, červenec/prosinec 2009, s. 233–258. Casals, X. 2009b. La Plataforma per Catalunya: la eclosión de un nacionalpopulismo catalán (2003–2009), Barcelona: Institut de Ciències Politiques i Socials, Working

Paper,

No.

274,

on-line

text

(dostupný

z:

http://ddd.uab.cat/pub/worpap/2009/hdl_2072_76533/ICPS274.pdf). Casals, X. 2010. Crisis en la PxC: Anglada choca con su secretario general, Barranco,

on-line

text

(dostupný

na:

http://xaviercasals.wordpress.com/2010/10/27/crisis-en-la-pxc-anglada-choca-consu-secretario-general-barranco/). Casals, X. 2012. „La nova ultradreta i l’expansió del populisme“. In: Via. Valors, idees,actituds. Revista del Centre d’Estudis Jordi Pujol, No. 17, leden 2012, pp. 136– 149. Ellinas, A. A. 2010. The media and the far figur in western Europe: playing the nationalist card. Cambridge: Cambridge Universty Press. Hainsworth, P. 2008. The extreme right in Western Europe. Oxon: Routledge.

77


Hernàndez-Carr, A. 2011. El largo ciclo electoral de Plataforma per Catalunya: del ámbito local a la implantación nacional (2003–2011), Barcelona: Institut de Ciències Politiques i Socials, Barcelona, Working Paper, č. 274, on-line text (dostupný z: http://www.icps.es/archivos/Workingpapers/wp300.pdf). Ignazi, P. 2010. Extreme right parties in Western Europe. Oxford: Oxford University Press. Jimenés, J. L. R. 1999. Antisemitism and the Extreme Right in Spain (1962–1997), Jerusalem: Hebrew University of Jerusalem, Vidal Sassoon International Center for the Study of Antisemitism, ACTA no. 16. Kupka, P., Laryš, M., Smolík, J. 2009. Krajní pravice ve vybraných zemích střední a východní

Evropy.

Slovensko,

Polsko,

Ukrajina,

Bělorusko,

Rusko.

Brno:

Mezinárodní politologický ústav. Lee, M. A. 2004. Bestie se probouzí. Praha: BB/art. Mareš, M., Smolík, J., Suchánek, M. 2004. Fotbaloví chuligáni. Evropská dimenze subkultury. Brno: Barrister&Principal. Milza, P. 2005. Evropa v černých košilích. Praha: Themis. Mudde, C. 2004. „The Populist Zeitgeist“. In: Government & Opposition, roč. 39, č. 3: 541–563. Payne, S. G. 1961. Falange. A History of Spanish Fascism. Stanford, California: Stanford University Press.

78


Pardos-Prado S., Molins M. J. 2009. „The emergence of right-wing radicalism at the local level in Spain: the Catalan case“. In: International Journal of Iberian Studies, roč. 22, r. 3. Reniu, M. J. 2010. I’m the Party. Josep Anglada’s PxC. A case study of a growing personal

party,

PSA Conference

Proceedings,

on-line

text

(dostupný

na:

http://www.psa.ac.uk/journals/pdf/5/2010/1391_1166.pdf). Strmiska, M., Chytilek, R. 2004. Španělsko. In Strmiska, M., Hloušek, V., Kopeček, L., Chytilek, R.: Politické strany moderní Evropy. Analýza stranicko-politických systémů. Praha: Portál, s. 351–366. Van Ree, E. 2001. „The concept of 'National Bolshevism': An interpretative essay“. In: Journal of Political Ideologies, roč. 6, č. 3.

Publicistické zdroje 20minutos. 2010. El Ayuntamiento de Tàrrega (Lleida) rechaza prohibir el 'burka' en

edificios

municipales,

on-line

text,

2.

7.

2010

(dostupný

z:

http://www.20minutos.es/noticia/755149/0/). ara.cat 1: ara.cat. 2011. PxC admet en el judici que va fer 3.000 fotocòpies dels pamflets xenòfobs perquè eren "graciosos", on-line text, 17. 10. 2011 (dostupný z: http://www.ara.cat/politica/Josep_Anglada-PxC-Plataforma_per_Catalunya-Vicracisme-musulmans-magrebins-judici-ultradreta-Ajuntamenteleccions_municipals_2007_0_574142683.html). Bondia. 2010. El Ple de Cervera tomba una consulta popular per prohibir les mesquites,

on-line

text,

6.

10.

2010

(dostupný

z:

http://www.bondia.cat/component/content/article/75-societat/12729-el-ple-de-cerveratomba-una-consulta-popular-per-prohibir-les-mesquites). 79


El Confidencial. 2008. La extrema derecha busca un nuevo Sáenz de Ynestrillas para

aglutinar

el

voto

'ultra',

on-line

text,

3.

6.

2008

(dostupný

z:

http://www.elconfidencial.com/cache/2008/06/03/7_extrema_derecha_busca_nuevo_ saenz_ynestrillas_aglutinar.html). El Mundo 1: El Mundo. 2011. Interior asegura que el concierto neonazi era legal porque

era

'privado',

on-line

text,

13.

10.

2011

(dostupný

z:

http://www.elmundo.es/elmundo/2011/10/13/barcelona/1318505079.html). El Mundo 2: El Mundo. 2011. Anglada trata de limpiar la imagen de PxC a un mes de las

elecciones

generales,

on-line

text,

20.

10.

2011

(dostupný

z:

http://www.elmundo.es/elmundo/2011/10/20/barcelona/1319102161.html). El Mundo 3: El Mundo. 2007. Mil personas se concentran frente a cinco clínicas abortistas,

on-line

text,

29.

12.

2007

(dostupný

z:

http://www.elmundo.es/elmundo/2007/12/28/madrid/1198829133.html). El Mundo 4: El Mundo. 2011. La entidad católica E-Cristians pide 350 años de prisión paraMorín por 115 abortos ilegales, on-line text, 27. 4. 2011 (dostupný z: http://www.elmundo.es/elmundo/2011/04/27/barcelona/1303925805.html). El Mundo 5: El Mundo. 2008. El Tribunal Superior de Justicia de Madrid autoriza una manifestación contra Casa Árabe, on-line text, 14. 5. 2008 (dostupný z: http://www.elmundo.es/elmundo/2008/05/13/madrid/1210696499.html). El Mundo 6: El Mundo. 2012. Atacada la galería que muestra la 'piedad' de Mario Vaquerizo,

17.

2.

2012

(dostupný

http://www.elmundo.es/elmundo/2012/02/17/cultura/1329502897.html).

80

z:


e-Notícies 1: e-Notícies. 2012. PxC denuncia 600 locals per incomplir la llei d'horaris comercials, on-line text, 3. 1. 2012 (dostupný z: http://societat.e-noticies.cat/pxcdenuncia-600-locals-per-incomplir-la-llei-dhoraris-comercials-60371.html). e-Notícies 2: e-Notícies. 2011. Anglada, absolt, on-line text, 18. 11. 2011 (dostupný z: http://politica.e-noticies.cat/anglada-absolt-59177.html). e-Notícies 3: e-Notícies. 2011. Neonazis a Plataforma, on-line text, 20. 10. 2011 (dostupný z: http://politica.e-noticies.cat/neonazis-a-plataforma-58247.html). e-Notícies 4: e-Notícies. 2011. L'exsecretari general de l'ultra PxC crea un nou partit, online text, 19. 1. 2011 (dostupný z: http://politica.e-noticies.cat/lexsecretari-generalde-lultra-pxc-crea-un-nou-partit-49093.html). El País 1: El País. 2010. Máxima tensión en el Valle de los Caídos entre neonazis y defensores de la Memoria Histórica, on-line text, 20. 11. 2010 (dostupný z: http://elpais.com/elpais/2010/11/20/actualidad/1290244618_850215.html). El País 2: El País. 2007. Protesta contra la visita de un ex líder del Ku Klux Klan a

on-line

Barcelona,

text,

21.

11.

2007

(dostupný

z:

http://internacional.elpais.com/internacional/2007/11/21/actualidad/1195599608_8502 15.html). El País 3: El País. 1998. Ynestrillas, condenado a cinco días de prisión en Gibraltar, on-line

text,

8.

12.

1998

(dostupný

z:

http://elpais.com/diario/1998/12/08/espana/913071613_850215.html). El País 4: El País. 1999. Encarcelados cuatro "rapados" del partido de Sáenz de Ynestrillas,

on-line

text,

8.

10.

1999

(dostupný

http://elpais.com/diario/1999/10/08/espana/939333619_850215.html). 81

z:


El País 5: El País. 1999. La policía detiene en Barcelona a nueve "skins" militantes del

partido

de

Ynestrillas,

on-line

text,

7.

10.

1999

(dostupný

z:

http://elpais.com/diario/1999/10/07/catalunya/939258439_850215.html). El País 6: El País. 2010. La Audiencia disuelve la organización neonazi Blood and on-line

Honour,

text,

6.

7.

2010

(dostupný

z:

http://elpais.com/diario/2010/07/06/madrid/1278415455_850215.html). El País 7: El País. 2010. 17 neonazis de 'Blood and Honour' fueron en listas a las generales,

on-line

text,

1.

6.

2010

(dostupný

z:

http://elpais.com/diario/2010/06/01/madrid/1275391461_850215.html). El País 8: El País. 2010. De franquista a conseguidor, on-line text, 24. 1. 2010 (dostupný na: http://elpais.com/diario/2010/01/24/espana/1264287606_850215.html). El País 9: El País. 2011. La xenófoba PxC obliga a dimitir a una edil por tener un novio

on-line

subsahariano,

text,

12.

8.

2011

(dostupný

z:

http://politica.elpais.com/politica/2011/08/11/actualidad/1313086909_215139.html). El País 10: El País. 2010. Anglada declara hoy como imputado por incitar al odio racial

en

on-line

Vic,

text,

19.

3.

2010

(dostupný

z:

http://elpais.com/diario/2010/03/19/catalunya/1268964439_850215.html). El País 11: El País. 2007. Cerca un millar manifestantes queman fotos de Ibarretxe, Carod-Rovira

y

ETA,

on-line

text,

12.

10.

2007

(dostupný

z:

http://elpais.com/elpais/2007/10/12/actualidad/1192177023_850215.html). El País 12: El País. 2007. Absuelto el líder de España 2000 de incitación a la xenofobia,

on-line

text,

30.

1.

2007

(dostupný

http://elpais.com/diario/2007/01/30/cvalenciana/1170188288_850215.html). 82

z:


El País 13: El País. 2007. Los cuatro concejales de PxC en Lleida dejan el partido, on-line

text,

15.

9.

2007

(dostupný

z:

http://elpais.com/diario/2007/09/15/catalunya/1189818447_850215.html). El País 14: El País. 2011. El PP gobernará Santoña con la ayuda de un partido falangista,

on-line

text,

9.

6.

2011

(dostupný

z:

http://politica.elpais.com/politica/2011/06/09/actualidad/1307646549_977304.html). El País 15: El País. 2007. Los partidos 'ultras' y antiinmigración tocan poder, on-line text,

3.

6.

2007

(dostupný

z:

http://elpais.com/diario/2007/06/03/espana/1180821607_850215.html). El Periódico Extremadura. 2007. Iniciativa Habitable expulsa del partido a los ediles de

Talayuela,

on-line

text,

4.

7.

2007

(dostupný

z:

http://www2.elperiodicoextremadura.com/noticias/noticia.asp?pkid=312351). lasprovincias.es. 2006. Los organizadores de una marcha en Ruzafa irán a juicio acusados de incitar al odio racial y xenófobo, on-line text, 10. 12. 2006 (dostupný z: http://www.lasprovincias.es/prensa/20061210/cvalenciana/organizadores-marcharuzafa-iran_20061210.html). las provincias. 2007. Alianza Nacional celebrará en su sede el acto del ex líder del KKK,

on-line

text,

22.

11.

2007

(dostupný

z:

http://www.lasprovincias.es/alicante/20071122/politica/alianza-nacional-celebrarasede-20071122.html). lasprovincias.es. 2008. Alianza Nacional anula una charla sobre Hitler en Valencia al no hallar quien le alquile un local, on-line text, 12. 12. 2008 (dostupný z: http://www.lasprovincias.es/valencia/20081212/valenciana/alianza-nacional-anulacharla-20081212.html). 83


Terra. 2008. El PADE se ha disuelto hoy oficialmente tras doce de años de actividad, on-line

text,

10.

5.

2008

(dostupný

z:

http://terranoticias.terra.es/nacional/articulo/pade_ha_disuelto_oficialmente_doce_24 64372.htm). TV3.

Qui

és

Josep

Anglada?

(dostupný

z:

http://www.youtube.com/watch?v=Ju7rHmW0fqA). Prameny AE 1: Alternativa Europea. ¿Qué es Alternativa Europea?, on-line text (dostupný z: http://lamaquinadeltiempo.net78.net/msr/movimientosocialrepublicano-org-9-705/alternativae/quees.html). AE 2: Alternativa Europea. 1997. El Programa Político de Alternativa Europea, online

text

(dostupný

z:

http://lamaquinadeltiempo.net78.net/msr/movimientosocialrepublicano-org-9-705/alternativae/programa.html). AES 1: Alternativa Española. Declaración Política, on-line text (dostupný z: http://www.alternativaespanola.com/declaracion.php). AES

2:

Alternativa

Española.

Programa,

on-line

text

(dostupný

z:

(dostupný

z:

http://www.alternativaespanola.com/programa.php). (cit. 2012-3-15) AN

1:

Alianza

Nacional.

¿Qué

queremos?,

on-line

text

http://www.lostuyos.net/index.php?option=com_content&view=article&id=19&Itemid= 27).

84


AN 2: Alianza Nacional. 2009. Campaña sobre el holocausto en el 2009, on-line text (dostupný

z:

http://www.lostuyos.net/index.php?option=com_content&view=article&id=61:campan a-sobre-el-holocausto-en-el-2009&catid=58&Itemid=2). DN 1: Democracia Nacional. Documentos Ideológicos y Programáticos de Democracia

Nacional,

on-line

text

(dostupný

z:

http://democracianacional.org/dn/programa_dn/programa_dn.pdf). DN 2: Democracia Nacional. 2007. Contra la inmigración masiva. Por la defensa de

nuestros

derechos,

on-line

text

(dostupný

z:

http://www.democracianacional.org/dn/upload/documentos/politicos/Inm.pdf). DN 3: Democracia Nacional. Las ovejitas a juicio, on-line text (dostupný z: http://democracianacional.org/dn/modules.php?name=News&file=article&sid=2700). Esp2000 1: España 2000. Programa. Una Política para los españoles, on-line text (dostupný z: http://www.esp2000.org/imagenes/programa_e2000.pdf). Esp2000 2: España 2000. 219 Propuestas del Patriotismo Social, on-line text (dostupný

z:

http://www.esp2000.org/conocemos/ideario/999-219-propuestas-del-

patriotismo-social.html). FA 1: Falange Auténtica. 2002. Declaración de Principios de FALANGE AUTÉNTICA, on-line text (dostupný z: http://www.falange-autentica.org/en/descargas/finish/4/6/0). FA 2: Falange Auténtica. 2011. Declaración Política del III Congreso de FA, on-line text (dostupný z: http://www.falange-autentica.org/en/descargas/finish/4/54/0).

85


FA 3: Falange Auténtica. 2010. Quiénes Somos, on-line text (dostupný z: http://www.falange-autentica.org/en/quienes-somos). FE

1:

La

Falange.

2008.

Programa

político,

on-line

text

(dostupný

z:

http://lafalange.org/?q=es/node/433). FE 2: La Falange. 2006. Ponencia sobre acción municipal, on-line text (dostupný z: http://www.falange-espanola.com/politicamunicipalfalangista.pdf). FE de las JONS 1: Falange Española de las J.O.N.S. 2010. Nuestras Ideas, on-line text

(dostupný

z:

http://www.falange.es/index.php?option=com_content&view=article&id=860&Itemid= 296). FE de las JONS 2: Falange Española de las J.O.N.S. 2011. 133 Propuestas para una

España

Mejor,

on-line

text

(dostupný

z:

http://www.patriasindicalista.es/ateneoazul/ps_textos/133_propuestas_FE_JONS_20 11.pdf). IH:

Iniciativa

Habitable.

Nuestro

programa,

on-line

text,

(dostupný

z:

http://www.madridhabitable.org/programa/inmigracion.htm). JFE:

Juventudes

de

la

Falange.

2011

(http://www.jfe.es/index.php?opc=index_falange). Llopart, Juan Antonio. 2011. Sobre la disolución del Frente Nacional, on-line text (dostupný z: http://juanantoniollopart.wordpress.com/2011/09/20/sobre-la-disoluciondel-frente-nacional/).

86


MIR 1: Ministerio del Interior. 2012. Consulta de resultados electorales (dostupný z: http://www.infoelectoral.mir.es/min/). MIR 2: Ministerio del Interior. 2012. Registro de Partidos Políticos. (dostupný z: https://servicio.mir.es/nfrontal/webpartido_politico.html). MNF 1: Mesa Nacional Falangista. 2002. Manifiesto 2002, on-line text (dostupný z: http://www.falange-autentica.org/es/descargas/finish/4/13/0). MNF 2: Mesa Nacional Falangista. 2001. Programa de la Mesa Nacional Falangista, on-line

text

(dostupný

z:

http://lamaquinadeltiempo.net78.net/mesanacionalfalangista-org10-705/programa.html). MSR 1: Movimiento Social Republicano. Dossier del Movimiento Social Republicano text

(MSR),on-line

(dostupný

z:

http://www.diagonalperiodico.net/aragon/IMG/pdf/MRS.pdf). MSR 2: Movimiento Social Republicano. Estatutos del Movimiento Social Republicano,

on-line

text

(dostupný

z:

http://www.msr.org.es/index.php?option=com_content&view=article&id=414:estatutos -del-movimiento-social-republicano&catid=38:documentos&Itemid=56). MSR 3: Movimiento Social Republicano. Quienes Somos, on-line text (dostupný z: http://www.msr.org.es/index.php?option=com_content&view=article&id=44&Itemid=5 5).

87


MSR 4: Movimiento Social Republicano. 2008. III Congreso Nacional del Movimiento Social

on-line

Republicano,

text

(dostupný

z:

http://www.msr.org.es/index.php?option=com_content&view=article&id=49:normaprogramatica-del-movimiento-social-republicano&catid=38:documentos&Itemid=56). MSR 5: Movimiento Social Republicano. Programa Político del Movimiento Social Republicano. 300 Medidas para Cambiar España, on-line text (dostupný z: http://www.msr.org.es/index.php?option=com_content&view=article&id=48:programamovimiento-social-republicano&catid=38:documentos&Itemid=56). MSR 6: Movimiento Social Republicano. 2006. Comunicado 83. Ante los crímenes sionistas,

rompamos

relaciones

con

Israel,

on-line

text

(dostupný

z:

http://www.msr.org.es/index.php?option=com_content&view=article&id=152:comunic ado-83-ante-los-crimenes-sionistas-rompamos-relaciones-conisrael&catid=37:comunicados&Itemid=59). MSR 7: Movimiento Social Republicano. 2008. Nuestra Respuesta (31/12/08); A lo publicado

por

"La

Opinión

de

Granada",

on-line

text

(dostupný

z:

http://www.msr.org.es/index.php?option=com_content&view=article&id=234:nuestrarespuesta&catid=41:noticias-2008&Itemid=62). MSR 8: Movimiento Social Republicano. 2010. Ruptura de toda relación con E2000, on-line

text

(dostupný

z:

http://www.msr.org.es/index.php?option=com_content&view=article&id=557:rupturade-toda-relacion-con-e2000&catid=37:comunicados&Itemid=59). PO

1:

Progreso

y

Orden.

Programa,

on-line

text

(dostupný

http://www.progresoyorden.com/). PO 2: Progreso y Orden. (dostupný z: http://progresoyorden-po.blogspot.com/). 88

z:


PxC 1: Plataforma per Catalunya. 2010. Informe sobre Plataforma per Catalunya, online text (dostupný z: http://www.pxcatalunya.com/web/historiacast.htm). PxC 2: Plataforma per Cataluyna. Carta de presentación, on-line text (dostupný z: http://www.pxcatalunya.com/es/paginas/carta-de-presentacion.html). PxC 3: Plataforma per Catalunya. 2008. Declaración Programática, on-line text (dostupný z: http://www.pxcatalunya.com/web/declaracion.htm). PxC 4: Plataforma per Catalunya. 2011. Cinquè Congrés, on-line text (dostupný z: http://www.pxcatalunya.com/pagines/cinque-congres.html). PxC 5: Plataforma per Catalunya. 2010. Anglada no es deixa comprar pels diners d’en

Barranco,

text

on-line

(dostupný

z:

http://www.pxcatalunya.com/webnormal/ver_noticia.php?id_noticia=896). PxCat 1: Partit per Catalunya. 2007. Carta presentació, on-line text (dostupný z: http://www.pxcat.com/carta.shtml). PxCat 2: Partit per Catalunya. Declaració Programatica, on-line text (dostupný z: http://www.pxcat.com/declaracio.shtml). VD: Vía Democrática. Resumen del programa del partido, on-line text (dostupný z:

http://www.viademocratica.org/vdblog/wp-

content/programa/Programa_partido_VD.pdf).

Všechny elektronické zdroje jsou ověřeny ke dni 12. 4. 2012.

89


Přílohy 1. Seznam použitých zkratek a názvů Zkratka

Původní název

Český překlad

AE

Alternativa Europea

Evropská alternativa

AES


Španělská alternativa

AJ

Alternativa Joven

Mladá alternativa

AN

Alianza Nacional

Národní aliance

AP

Alianza Popular

Lidová aliance

CEDADE

Círculo Español De Amigos De Europa

Španělský spolek přátel Evropy

DN

Democracia Nacional

Národní demokracie

Esp2000

España 2000

Španělsko 2000

FA

Falange Auténtica

Autentická Falanga

FE

La Falange

Falanga

FE

de

las Falange Española de las J.O.N.S.

Španělská

JONS

Falanga

výborů

nacionálně-syndikalistické ofenzivy

FN

Fuerza Nueva

Nová síla

Frente Nacional

Národní fronta

Front National

Národní fronta

FrN

Frente Nacional

Národní fronta

JJ.EE.

Juntas Españolas

Španělské rady

IH


Obyvatelná iniciativa

JFE

Juventudes de la Falange

Mládež Falangy

MFE

Movimiento Falangista de España

Falangistické hnutí Španělska

MS-FT

Movimento Sociale-Fiamma Tricolore

Sociální

hnutí-Trojbarevný

plamen MSR


NPD

Nationaldemokratische

Sociální republikánské hnutí Partei Národnědemokratická Německa

Deutschlands 90

strana


PADE

Partido Demócrata Español

Španělská demokratická strana

PO

Progreso y Orden

Pokrok a pořádek

PSC

Partit dels Socialistes de Catalunya

Strana socialistů Katalánska

PSOE

Partido Socialista Obrero Español

Socialistická

dělnická

strana

Španělska PxC


Platforma pro Katalánsko

PxCat


Strana pro Katalánsko

VD

Vía Democrática

Demokratická cesta

2. Obrazová příloha Obrázek č. 1 - Antisionistická kampaň strany Alianza Nacional (Text: „Čí holocaust? 1948–2009. 61 let nepřetržité genocidy“; „Pásmo Gaza; Největší koncentrační tábor v historii“).

Zdroj: http://www.lostuyos.net/index.php?option=com_content&view=article&id=61:campana-sobre-elholocausto-en-el-2009&catid=58&Itemid=2

91


Obrázek č. 2 – Plakát strany Democracia Nacional (Text: „Přizpůsobte se, nebo se kliďte! Proti vysokým ukazatelům kriminality cizinců“)

Zdroj: http://www.minutodigital.com/actualidad2/2009/05/28/las-ovejitas-a-juicio/

92


Červená

Zora

jako

příklad

radikálního

feminismu

v Západním Německu Red Zora as a illustration of radical feminism in West Germany Autor: Iveta Ptáčníková Email: [email protected]

Abstract The following article focuses on the issue of the militant feminist group Red Zora. Red Zora made their first appearance in 1973 and the last one in 1995. This group attacked predominantly patriarchal institutes, companies, and persons representing and building up a male sexist society, which is seen by the radical feminist group as an oppression and exploitation women worldwide. They have conducted campaigns against porn traders, sex shops, international traders of women etc. The goal of this paper is to explain actions of Red Zora by using the perspective of feminism. Concrete theories of feminism which were used were radical and marxist types of feminism.

Keywords Feminism, Gender, Radicalism, Red Zora, Revolutionary Cells

93


1 Úvodem1 „scheiß auf die gleichberechtigung der frau. wir wollen freiheit, wir wollen menschlichkeit.“ (Colvin 2009: 188) —Ulrike Meinhof, August 1974 Tento citát, ve kterém jedna z nejvýznamnějších představitelek Frakce Rudé Armády vyjadřuje nespokojenost nad vítězstvím feminismu pouze v oblasti rovného zacházení před zákonem, charakterizuje sociální postavení žen v Západním Německu v období vzniku nových sociálních hnutí. Zároveň tento citát vyjadřuje pocity, které provázely ženské radikální skupiny této doby – tedy touha po svobodě a boj proti útisku. Velmi výraznou militantní skupinou v Západním Německu byla Červená Zora, dřívější součást Revolučních buněk, posléze nezávislá skupina. Červená Zora byla charakteristická svou antipatriarchální a antikapitalistickou orientací, kterou neváhala prosadit pomocí ozbrojených útoků. Tato skupina byla zajímavá tím, že se téměř nepodařilo odhalit a pozatýkat jednotlivé členky, ale také tím, že si získala poměrně vysokou přízeň veřejnosti. Kde má tato přízeň a více než třicetileté úspěšné fungování této skupiny své základy, se pokusí autorka zodpovědět v představovaném článku. Tento článek má povahu případové studie zaměřené na analýzu radikální feministické

skupiny

Červená

Zora. Tento

text

je

deskriptivně-analytického

charakteru. Základ textu je tvořen analýzou pramenů, které se vztahují k tématu Červené Zory. Nutno podotknout, že v českém prostředí nebylo téma Červené Zory prozatím zpracováno. Text je strukturován do několika dílčích sekcí. Abychom mohli propojit teorii s praxí, je nutné si nejprve objasnit některé základní pojmy, které dále v textu využijeme. V první řadě je třeba se zaměřit na pojem feminismus, který nám osvětlí, co vše obnáší označení feministické, v tomto kontextu zejména s ozbrojenou 1

Tento text vychází z některých pasáží autorčiny bakalářské práce s názvem Feminismus a česká společnost, kterou obhájila na Katedře politologie a mezinárodních vztahů v Plzni v roce 2009.

94


skupinou. Stejně tak důležité se jeví odlišení tohoto pojmu od pojmu gender, který bývá mylně s pojmem feminismus zaměňován. Důležitou roli pak sehraje i charakteristika genderových stereotypů, vůči kterým se většina feministických skupin velmi silně ohrazuje. V neposlední řadě je třeba čtenáři nastínit, co jsou to feministické teorie a jaké konkrétní typy budou v textu využity. Pro charakteristiku Červené Zory autorka využila (na základě analýzy jednotlivých postojů a akcí této skupiny) genderově reformní feministické teorie, tedy konkrétně teorie marxistického a socialistického feminismu a feministické teorie genderově motivované vzpoury, tedy konkrétně teorii radikálního feminismu. Na vývoj teorií feminismu můžeme nahlížet také skrze hledisko času. Pro tento text je klíčová druhá vlna feminismu, jelikož je to období, ve kterém působila Červená Zora. V následující části tohoto textu se autorka věnuje případové studii feministické militantní skupiny s názvem Červená Zora. Bude zde objasněn vznik této skupiny, cíle a taktéž budou popsány konkrétní akce, na kterých se tato radikální skupina podílela. Čtenář bude rovněž seznámen s otázkou militantních žen a žen teroristek. Jelikož Červená Zora vznikla jako součást Revolučních buněk, bude se autorka zčásti věnovat i této posléze samostatné radikální skupině. Charakteristika skupiny Červená Zora bude dokreslena prostřednictvím rozhovoru, který členky Červené Zory poskytly v roce 1984 ženskému časopisu Emma. Závěrečná část textu se věnuje shrnutí a odpovědi na výše předloženou otázku. Tento text není snahou o ospravedlnění feministického násilí vůči patriarchální společnosti, hlavním cílem je zaměřit se na velmi specifické uskupení, které se podílelo na útocích proti patriarchálním institucím v Západním Německu z pohledu feministické perspektivy.

95


2 Teoretická část 2.1 Feminismus vs. gender Pojem feminismus je dnes vnímán jako boj za ženská práva, rovnoprávnost mezi pohlavími a redefinici ženství. Feminismus se opírá o různorodé myšlenkové proudy, které se zabývají otázkami ženské podřízenosti, negativním vlivem mužů na ženy a možnostmi a způsoby odstranění nespravedlností, které se váží k biologickému pohlaví (Rosůlek 2007: 153). Ve společnosti je pak feminismus běžně prezentován jako emancipační hnutí žen (Sokáčová 2004: 185). Ženy pod záštitou emancipačního hnutí vždy usilovaly o uznání společenské prestiže a docenění právě ženské role ve společnosti. Touha po rovnoprávnosti má sloužit jako cesta, ne cíl. Feminismus se charakterizuje dvěma podstatnými pojmy – rovnoprávnost a osvobození. Tyto pojmy v sobě nesou pojmy, jako je svoboda projevu, právo na sebeurčení či hospodářská nezávislost (Osvaldová 2004: 41). Část feministických autorek proto zdůrazňuje, že požaduje rovnost jako formální podmínku svobody. Podle socioložky Aleny Vodákové je pak původní feministické hnutí motivováno bojem za ženskou nezávislost a soběstačnost a také za to, aby to pak takto fungovalo i v praxi (Vodáková cit. dle Osvaldová 2004: 42). Zrod feministického myšlení tak může být spatřován v mnoha oblastech, např. v oblasti rozporů politicko-právních (v moderní společnosti), v diferenciaci maskulinního a feminního prvku, v prudkých změnách vzešlých z minulého století, ale také např. ve změně charakteru oceňování práce; oceňována byla jen práce veřejná a placená, ne práce v domácnosti (Osvaldová 2004: 43). Feminismus je jedinečný tím, že pohlíží na člověka z hlediska prvotního a nezískaného sociálního statutu (rasa, věk) a snaží se rozvrátit pozitivistické teorie (přirozený pořádek, bytostná pravda) o údělu ženy jako druhořadého pohlaví (Osvaldová 2004: 43). Feminismus nelze považovat za strategicky, programově či filosoficky jednotný, myšlenky představitelek i jednotlivých proudů se liší. Tyto odlišnosti souvisí samozřejmě částečně s vývojem této ideologie. S feminismem jako teorií se můžeme setkat v rámci nových sociálních hnutí, kde se profiluje v podobách 96


politické a společenské práce. Moderní obrat v rámci ženského hnutí přichází tedy až ve 20. století, kdy se v souvislosti s prvotními politickými úspěchy feministek začíná toto hnutí soustředit na politické myšlení, ovšem toto myšlení přijímá každá představitelka po svém. Na základě tohoto modelu bychom mohli pochopit rozdrobenost celého feministického myšlení, ve kterém chybí obecné teze, které by charakterizovaly feminismus jako jednotný celek (Strnadová 2007: 109). V současnosti se feminismus zabývá velmi širokým spektrem témat. Dnes se již vyvrací i tvrzení, že se jedná o hnutí pouze ženské, neboť do aktivit feministických spolků byla a je zapojena celá řada mužů (Sokáčová 2004: 185). Soudobý feminismus vykazuje také úzkou provázanost s dalšími ideologiemi – např. multikulturalismus či environmentalismus (Strnadová 2007: 110). Teoretici feminismu zkoumají i různá uskupení, která bychom mohli nazývat radikálními. Mezi takováto uskupení patří i Červená Zora.

2.2 Gender Pojem gender je v současnosti vnímán jako jedna z hlavních analytických kategorií současné feministické teorie. Často bývá mylně spojován s alternativou k feminismu, s jeho opakem či synonymem. Podle Sokolové je gender důsledkem produktivní problematizace zevnitř feministické teorie. V době vrcholu druhé vlny feminismu (70. a 80. léta 20. století) byla základní analytickou kategorií žena. Žena byla hlavním subjektem feministického výzkumu (Sokolová 2004: 201). Její zájmy se pak staly hlavním politickým projektem feministického hnutí jak ve veřejné sféře, tak i na akademické půdě v rámci ženských studií (Sokolová 2004: 202). Lidé se definují z mnoha různých hledisek, přičemž tím nejzákladnějším je biologické pohlaví. Biologické pohlaví však neurčuje jen anatomický popis lidského těla, ale i představu určitého souboru vlastností a vzorců chování (Curran, Renzetti 97


2003: 20; Kessler, McKenna 1978: 1). Termín gender vyjadřuje, že vlastnosti a chování muže a ženy jsou konstruovány kulturou dané společnosti. Pohlaví je naopak univerzální kategorií, která se nemění podle času a místa, kdežto gender je na těchto faktorech závislý2. Jedná se tedy o jakýsi dočasný obraz sociálních vztahů mezi muži a ženami (Oakley 2000: 6). Gender je tedy psychologicko-kulturní koncept, který je zaměřen na muže a ženy, ale zejména na procesy konstruování společenských kategorií – ženství (feminita) a mužství (maskulinita) – a zároveň na jejich strukturální a symbolickou podstatu (Curran, Renzetti 2003: 20; DiPalma, Ferguson 2006: 132; Oakley 2000: 121; Sokolová 2004: 202). V souvislosti s genderem se objevuje další pojem – genderové stereotypy. Genderové stereotypy označují zjednodušený a univerzální popis toho, jak správně vypadá maskulinní muž a feminní žena. Obecně platí, že se o těchto stereotypech uvažuje bipolárně, tedy že muž nenese rysy ženskosti a naopak (Curran, Renzetti 2003: 20). Problém nastává ve chvíli, kdy se jednotlivec genderovému stereotypu vymyká. Ve výjimečných případech se na to pohlíží příznivě, ovšem ve většině případů jsou takoví „odlišní“ jedinci označeni za deviantní, abnormální či zkažené a podle toho je s nimi ve společnosti nakládáno. Důležité je pak uvědomit si, že genderové stereotypy neovlivňují pouze komunikaci mezi jednotlivci, nýbrž prostupují strukturálně celou společností, která je institucionalizovaná a vytváří tak pohlavněgenderový systém. Instituce disponují celou řadou práv, tedy právem odměňovat, právem trestat, právem udělovat výsady či naopak omezení, z čehož vyplývá, že genderově-pohlavní systém má hluboké dopady na životy žen i mužů a jejich genderovou identifikaci, která se vytváří již od raného dětství (Curran, Renzetti 2003: 21; Oakley 2000: 135, 140). Většina žen a mužů žije ve společnostech, které jsou

2

V současném feministickém myšlení je možné se setkat s pochybnostmi o neměnnostech a danostech binárního rozlišení biologického pohlaví. Takovéto myšlenky zastává např. Judith Butler.

98


nazývány patriarchálním pohlavně-genderovým systémem. Tento systém označuje společnost, v níž mají muži nadřazené postavení vůči ženám a v níž jsou vlastnosti mužů vnímány jako kvalitnější než ty ženské. Tento systém však není univerzálním jevem, a to stejně jako fakt, že nepohlíží na všechny muže stejně, nýbrž některé zvýhodňuje více než jiné, stejně jako znevýhodňuje některé ženy oproti jiným ženám (Curran, Renzetti 2003: 22).

2.3 Feministické teorie Co všechno spadá pod pojem feministické teorie, je nesnadná otázka. Musíme vzít v úvahu, že feminismus vznikl na základě konkrétních ženských problémů v konkrétních zemích a že vzniklý diskurs začal tyto problémy zasazovat do obecného rámce, který byl posléze přesažen. Mnoho akademiků míní feminismem pojem, který obsahuje pluralitu. Jedním z takovýchto akademiků je socioložka Jiřina Šiklová, která při užití tohoto pojmu myslí na celý soubor feminismů, které jsou různě stratifikované a které vnímá jako různě chápané filosofické směry, ideologie a světové názory, které se v současnosti v různých částech světa objevují. Jako další by mohl sloužit příklad Břetislava Horyny, který o feminismu hovoří jako o polyvalentním termínu, který se užívá zejména v sociologickém významu a označuje názorové proudy, jejichž cílem je zvýšit podíl ženy na tvorbě obrazů skutečnosti, zrovnoprávnění s patriarchálním pojetím světa, společnosti a individua aj. V rámci feministických teorií jde tedy o to získat sociopolitická lidská práva, obhájit přístup k subjektivitě a mít právo prosadit se ve všech podobách lidské existence v jakémkoliv diskursu. Smyslem feministických teorií je tedy snaha vtělit specifický směr myšlení a odlišný pohled na realitu do již existujících vědeckých teorií (Horyna cit. dle Osvaldová 2004: 41; Šiklová cit. dle Osvaldová 2004: 41).

99


2.3.1 Klasifikace současných feministických směrů Klasifikaci feministických směrů můžeme pojmout ze dvou možných variant členění. Tou první variantou je dělení feministických směrů v rámci jednotlivých vln feminismu, tou druhou je klasifikace z roku 1998 od socioložky Judith Lorber. Lorber rozčlenila současné trendy feministických teorií do tří základních skupin3. První dvě skupiny obsahují proudy, které spadají do první a druhé vlny feminismu, a to jak myšlenkově, tak i jejich následným rozvojem. Všechny tyto proudy vycházejí ze závěru, že patriarchát je takový strukturální systém, který diskriminuje ženy a proti němuž je třeba se postavit. Zde rozčleňujeme dva typy feminismů, které se liší politickými programy aktivit, jak čelit patriarchátu (Lorber cit. dle Curran, Renzetti 2003: 48; Lorber cit. dle Sokolová 2004: 202). Třetí skupinu pak tvoří proudy, které spadají do třetí vlny feminismu. Celé toto klasifikační schéma představuje spíše určité ideální typy, neboť by se u každého směru dala vytvořit celá řada dalších podtypů (Lorber cit. dle Curran, Renzetti 2003: 49).

2.3.1.1 Genderově reformní feministické teorie Reformní feminismy jsou takové, které usilují o proniknutí do patriarchálního systému, jehož změnu prosazují skrze zákony a ekonomické možnosti (Lorber cit. dle Sokolová 2004: 202). Tyto proudy kladou důraz na podobnosti mezi muži a ženami, než aby hledaly rozdíly mezi nimi. Hlavní oblast, na kterou tyto proudy apelují a skrze kterou se snaží dosáhnout změny, je právo. Tyto proudy jsou tedy zaměřeny na strukturální a institucionální roviny diskriminace, usilují o stejné podmínky a uplatnění ve společnosti pro muže i ženy. Velký důraz tyto proudy kladou na svobodnou volbu 3

Genderově reformní feministické teorie; Feministické teorie genderově motivovaného odporu; Feministické teorie genderově motivované vzpoury.

100


žen, a to jak v rámci jejich životního stylu, tak i v zaměstnání či prostředí, ve kterém se pohybují (Lorber cit. dle Curran, Renzetti 2003: 48; Lorber cit. dle Sokolová 2004: 203). Do této kategorie spadá samozřejmě celá řada feministických trendů. V tomto článku bude důležité zaměřit se na marxistický a socialistický feminismus, jelikož členky Červené Zory svou ideologii podmiňovaly zejména kritikou kapitalismu. Tyto proudy jsou charakteristické tím, že usilují o ekonomickou rovnoprávnost žen a mužů. Tento feministický trend dále vychází z marxistické kritiky kapitalistického útlaku, přičemž k analýzám jsou využívány marxistické kategorie, tedy třídní stratifikace. Nerovná pozice žen je tedy důsledkem nerovného ekonomického postavení mezi muži a ženami, které vyplývá z ekonomické závislosti žen na mužích, kde je genderovým stereotypem muž vnímán jako živitel a žena jako ochránkyně domácího krbu. Aspektem, který tomuto napomáhá, je také materiální podstata kapitalistického vykořisťování. Východiska spatřují tyto proudy ve zvyšování ekonomických možností žen, uplatnění žen na pracovním trhu, zvyšování mezd a zlepšování pracovních podmínek žen. Jako nedostatek tohoto trendu se jeví opomenutí faktu, že nadvláda mužů se vyskytuje ve všech ekonomických a sociálních třídách, a to jak u bohatých a mocných, tak u chudých a slabých (Lorber cit. dle Curran, Renzetti 2003: 48; Lorber cit. dle Sokolová 2004: 204).

2.3.1.2 Feministické teorie genderově motivovaného odporu Feminismy odporu naopak odmítají změnu patriarchátu zevnitř a nabádají ženy k organizaci a dosažení rovnosti mimo patriarchální struktury (Lorber cit. dle Sokolová 2004: 203). Tyto feminismy si kladou za cíl ukázat, že úprava zákonů k odstranění genderové nerovnosti nestačí. Tyto směry nabádají ženy k osamostatnění a vymanění se z mužské nadvlády skrze výlučně ženské organizace, komunity a aktivity, neboť společnost je založena na patriarchální struktuře, která prolíná všechny sféry našeho každodenního života, a to včetně heterosexuálních pohlavních vztahů braných jako útlak žen. Největším nedostatkem těchto směrů se jeví to, že 101


ženám doporučují řešit diskriminaci vytvářením svého vlastního světa místo toho, aby se pokusily o strukturální změny v rámci společnosti (Lorber cit. dle Curran, Renzetti 2003: 48; Lorber cit. dle Sokolová 2004: 204). Pro tento text bude důležitý zejména feminismus radikální.

2.3.1.3 Radikální feminismus a otázka násilí Radikální feminismus se zabývá zejména otázkami násilí na ženách a jejich sexuálním vykořisťováním muži (Curran, Renzetti 2003: 48; Sokolová 2004: 203). Na marxistický a socialistický feminismus reagují tím, že zdůrazňují fakt, že hlavní roli žen v rámci jejich útlaku hraje sexualita, nikoliv ekonomické vztahy. Jako podstatu mužské nadvlády tedy označuje radikální feminismus sexualitu a mocenské uspořádání heterosexuálních pohlavních vztahů. Primární kategorií feministické analýzy by podle tohoto směru měla být tedy sexualita, která je formou moci, kterou si muži přivlastňují a využívají ji od daných společenských subjektů, tedy žen. Tato teorie předkládá ženy jako sexuálně objektivizované, neboť jejich genderová identita je skrze patriarchální systém redukována na přitažlivost pro muže a je jí vnucována reprodukční funkce jako její přirozený úkol, který pomáhá muži udržovat nad ženou kontrolu (Sokolová 2004: 203; Firestone cit. dle Strnadová 2007: 115). Mnoho feministických teoretiček odmítá a zavrhuje násilí v jakékoliv podobě. Násilí je podle těchto teoretiček přirozeně spjaté s patriarchálním systémem, a jako takové je tedy „vynálezem“ mužů. Doplňkem takového systému je pak samozřejmě hierarchizace společnosti podřízená biologickému pohlaví, kdy tím podřadným pohlavím je pohlaví ženské. Problémem pak je, že do takovéto patriarchální tyranie, kde cílem je dosáhnout politické a společenské submisivity, se každý, muž i žena, rodí. Přirozenou snahou každého jedince je pak snaha co nejefektivněji získat zpět kontrolu nad svým životem. Pokud budeme analyzovat tzv. ženský ozbrojený odpor (armed resistence movements), tyto myšlenky budou výchozí pro pochopení celé situace. Pokud se zaměříme na roli ženského ozbrojeného hnutí z radikálně feministické perspektivy, je třeba vnímat násilí jako taktiku maskulinní inteligence, 102


kterou si ženy vypůjčily nikoliv z důvodu, aby se staly muži, ale aby bojovaly o svou základní svobodu být ženou (Hansen, Belmas 2012: 3).

2.3.1.4 Feministické teorie genderově motivované vzpoury Feministické teorie genderově motivované vzpoury charakterizují směry patřící ke třetí vlně feminismu. Tyto feministické směry jsou zaměřeny na nerovnosti, které jsou založeny na rase, sexuální orientaci, genderu či společenské třídě (Lorber cit. dle Curran, Renzetti 2003: 48). Jelikož se jedná o směry postmoderní, v textu s nimi nebude více pracováno.

2.3.2 Vývoj feminismu z pohledu jednotlivých vln feminismu Pro tuto práci je klíčová tzv. druhá vlna feminismu, proto se autorka zaměří primárně na ni. Feminismus je z hlediska periodizace rozčleněn do několika celosvětových vln. Tyto vlny se liší jak ideovým obsahem, tak stanovenými cíli. První vlna feminismu přinesla pozitivní výsledky pro ženské hnutí, došlo ke splnění stanovených cílů, tedy k odstranění viditelných legislativních nerovností v rámci pohlaví. Ženské hnutí se ovšem díky mnoha různým vlivům (celosvětová ekonomická krize, fašismus aj.) na poměrně dlouhou dobu odmlčelo (Havelková 2004: 175). Nástup druhé vlny feminismu se datuje do 60. let 20. století a souvisí s tzv. novými sociálními hnutími. V tomto období se objevují feministické proudy, jejichž představitelky prezentují teze, které souvisí s postavením ženy v rodině, její prací v domácnosti a touhou se od tohoto osvobodit a mít postavení, které měli jen muži. (Rosůlek 2007: 154–155). V období mezi koncem první vlny feminismu a před nástupem druhé vlny feminismu dochází k proměňování reálného postavení ženy ve 103


společnosti. Ve 30. letech 20. století se zvýšil počet vysokoškolsky vzdělaných žen (právničky, lékařky aj.), které navíc byly během 2. sv. války schopny zastat veškerou mužskou práci, z čehož měli muži samozřejmě strach. Výsledkem tedy bylo, že po 2. světové válce, kdy nastalo období hospodářského rozmachu v západních společnostech, se muži snažili zatlačit ženy zpět do domácnosti. Faktor, který tyto tendence posiloval, byl též psychologický, a ten vycházel ze snahy navrátit mužům sebevědomí. Opět se navracela idea štěstí, která tkvěla v péči o domácnost, děti a manžela, ovšem tentokrát byla aplikována i na ženy s vysokoškolským vzděláním (Havelková 2004: 176). Ženy se začínají cítit neužitečné, což je ještě více posilněno v 50. letech 20. století, kdy západní země byly pod vlivem jakési konzervativní vlny. V této době se objevuje pojem „syndrom prázdného hnízda“. Tento pojem vyjadřuje situaci, kdy žena byla dlouhou dobu odtržena od zaměstnání (či žádné ani neměla) a v okamžiku, kdy děti vyrostou a zakládají vlastní rodinu, žena-matka ztrácí smysl své existence (Osvaldová 2004: 34). V důsledku toho všeho se na počátku 60. let 20. století začíná formovat druhá vlna feministického hnutí. Po roce 1968 nabírá feministické hnutí na masovosti, a to v souvislosti s hnutím hippies, jehož program byl antiburžoazní, odmítal měšťanský model uzavřené rodiny a požadoval samostatné rozhodování žen. Ženské hnutí si ovšem postupem času vytvořilo vlastní proud, který se od hnutí hippies oddělil (Havelková 2004: 177). Během druhé vlny feminismu si ženy vydobyly např. právo na potrat (u nás v roce 1958) či přístup ke všem profesím. Oproti první vlně feminismu ženy již zaujímaly pozice ve vědě, jelikož měly naprostý přístup ke vzdělání, a tak se ženské otázky začínají pomalu přesouvat na akademickou půdu, kde se etablovaly jako vědní obor, který se zabýval studiem ženského problému. Vznik publikací a výsledky výzkumu významně ovlivnily povědomí společnosti (Havelková 2004: 177). Druhá vlna feminismu byla také odlišná tím, že se začala zaobírat novými tématy a přístupy. Už se neřeší pouze právní úpravy, ale začínají se zkoumat kulturní aspekty (jazyk, instituce, chování aktérů apod.) a psychologické problémy formování genderové

104


identity, socializace v dětství a mechanismy reprodukování genderových vzorců v dospělosti (Havelková 2004: 178). Velmi důležitým znakem druhé vlny feminismu bylo tzv. zaměření se na ženu neboli woman-centeredness, což nemělo v historii obdoby. Ženy začaly artikulovat své vlastní zkušenosti, začaly o sobě vypovídat, a to již ne skrze ikonu, kterou jim vytvořili muži (Havelková 2004: 180). Zcela nově byla tematizována ženská subkultura, která byla moderní dobou ve jménu racionality potlačena (např. léčitelství). Od 70. let 20. století pak vznikají i studie o mužích, jejich identitě a rolích. Významným heslem druhé vlny feminismu se stalo personal is political neboli osobní je politické. Cílem tedy je sblížit soukromou a veřejnou sféru života, tedy například domácí situaci žen vnímat jako společenský problém, který je třeba pojednávat jako „politikum“. Druhá vlna feminismu nepojednávala jen o rovnostech mezi muži a ženami, ale zároveň se zaobírala i jejich rozdílnostmi. Důležité bylo nepojímat něco jiného jako něco lepšího či horšího, jde tedy o jakousi rovnost v rozdílnosti. Feminismus v rámci druhé vlny usiloval o to, aby měl člověk možnost autonomně definovat své ženství či mužství, nechat vytvářet individuální rozdíly v rámci rovného přístupu a podmínek (Havelková 2004: 181). Klíčové bylo zamezit projevům diskriminace, což samo o sobě znamená činit rozdíly a nestejně zacházet. V tomto kontextu byla odtabuizována tematika znásilnění4 (Havelková 2004: 182). Současné feministické myšlení5 je velmi rozmanité a dalo by se říci, že je jakýmsi volným pokračováním druhé vlny feminismu. Kompletní výčet feministických trendů není v praxi možný, neboť se feministické myšlení stalo součástí mnoha

4

Viz Susan Brownmiller „Proti naší vůli“ či Germaine Greer „Eunuška“. Třetí vlna feminismu je charakteristická svou globální společenskou povahou, kterou začala nabírat od poloviny 80. let. Charakteristickým rysem také je, že se nejednalo o jednotný teoretický či politický proud, naopak můžeme sledovat velmi různorodé proudy, které jsou zaměřeny pouze na zpracovávání vlastních myšlenek (Sokolová 2004: 206). Někteří autoři a autorky feministického myšlení hovoří v současnosti i o čtvrté vlně feminismu, debatách feminismu v rámci postmodernismu, postmoderním feminismu či post-feminismu, který je inspirován poststrukturalistickou a dekonstruktivistickou tradicí ve filosofii (DiPalma, Ferguson 2006: 127; Osvaldová 2004: 34; Strnadová 2007: 110). 5

105


proudů sociální kritiky (Sokolová, 2004: 201). Jak říká Christa Wichterich (Wichterich, 2000: 177): „Žádný film není dost barevný, aby vystihl barvitost a různorodost shromážděných žen.“

3 Radikální feministické skupiny: Případová studie Červené Zory Pokud budeme zkoumat radikální skupiny, najdeme mezi nimi celou řadu uskupení ženských. Ženy jsou v těchto případech vzdáleny od svých mužských „kolegů“ nejen tím, že mají autonomní ryze ženské skupiny, ale také i odlišnou politickou agendou, kterou se zabývají. Vznik ženských radikálních skupin se zdá být motivován jinými příčinami, a to nejčastěji feministické povahy. Někteří odborníci uvádějí, že ženy jsou více idealistické, tudíž motivované vírou ve změnu, která je spjatá s představami o lepším životě pro budoucí generace a vyhovění reálným potřebám společnosti. Jedním z dalších faktorů se jeví být touha po přátelství6 a uznání (Fangen 1997: 122; Hudson 1999: 58). Militantní ženy jsou mnohdy vnímány jako určitý paradox pokud přihlédneme ke

společenské

stereotypizaci

pohlaví.

V tomto

kontextu

je

společensky

srozumitelnější, když jsou ženy součástí takové militantní skupiny, která prosazuje tzv. pečovatelské cíle. Tedy například takové, které se týkají ochrany zvířat či životního prostředí (Fangen 1997: 123). V 70. letech 20. století ženy začaly být aktivní ve svých vlastních militantních uskupeních, která měla povětšinou levicový charakter a nádech teroristických aktivit. Mnoho z těchto skupin mělo svůj vznik navázáno na mužského vůdce jiného militantního uskupení, kdy se posléze ženy v rámci tohoto uskupení začaly orientovat spíše na feministické cíle. Příkladem militantního uskupení, ve kterém působily ženy, byla Frakce rudé armády (RAF). Mnoho z militantních žen působilo i ve skupinách, které byly čistě ženské, příkladem je právě Červená Zora. Zdá se, že i ženy, jejichž motivace pro vstup do těchto skupin

6

Tento motivační faktor byl patrný pro Susanu Ronconi, jednu z nejznámějších italských teroristek 70. let či Ulrike Meinhof. (Hudson 1999: 58)

106


nebyla feministická, chtěly určitým způsobem rebelovat vůči systému, který je utiskoval (Fangen 1997: 124). Některé autorky uvádí, že v současnosti vzniká nejvíce ženských teroristických skupin v místech, kde se ženská emancipace objevila teprve nedávno a ženy tam byly po dlouhou dobu utiskovány. Příkladem může být Fatima Brigades působící na Blízkém východě. Dále sem spadají také katolické země jako země Latinské Ameriky, Irsko či třeba Itálie. Nutno dodat, že otázka útisku žen byla aktuální i pro Německo v době vzniku Červené Zory. Je třeba také zmínit, že existují i militantní ženská uskupení spadající do radikální pravice. Od těch levicových se liší tím, že nemají ideologicky vyhraněná témata od mužů. Klíčová je zde definice ženy jako matky. Pro tyto skupiny je tedy charakteristické, že ženy formulují témata, která nejsou vzdálena tématům, které formulují muži. Příkladem může být založení ženské části Ku Klux Klanu (WKKK) ve 20. letech. Nejprve bylo nemyslitelné, aby se ženy staly součástí tohoto hnutí. Posléze jim bylo i povoleno založit vlastní odnož, nicméně ta měla sloužit jako výpomoc mužské části KKK. Z toho je tedy patrné, že ženy neměly možnost formulovat svou vlastní nezávislou agendu. I přes to se však tyto ženy zabývaly otázkou sociálního, ekonomického a politického postavení bílých žen ve společnosti. Angažovaly se též v otázkách ženských práv a volebního práva (Fangen 1997: 125; Hudson 1999: 58, 59).

3.1 Ženský terorismus Mnoho odborníků na terorismus se shoduje v tom, že ženy zapojené do teroristických aktivit mnohonásobně převyšují počet žen zapojených do jiných druhů kriminální činnosti. Nicméně neexistují přesné statistiky, které by toto tvrzení mohly doložit. Pokud vezmeme v úvahu, že během roku se uskuteční méně teroristických útoků než jiných zločinů, mohli bychom dokonce o tomto tvrzení pochybovat (Hudson 1999: 52). Můžeme si však položit otázku, proč se tedy takovéto tvrzení objevuje. Jednou z odpovědí může být fakt, že ženám zapojeným v teroristických aktivitách se věnuje více pozornosti než ženám zapojeným v běžných trestných činech (Hudson 1999: 53). 107


Během 70. let rapidně stoupl levicově laděný terorismus ze strany žen. I přes to, že většina teroristů té doby byli muži, ženy hrály velmi důležitou roli v teroristických uskupeních. Dokladem toho může být fakt, že Frakci rudé armády v počátcích tvořily ženy více než třetinu členů. V roce 1985 tvořilo jádro RAF 22 členů, z nichž 13 byly ženy. V roce 1991 již 50 % členů byly ženy a 80 % z těch, kteří RAF podporovali, byly rovněž ženy. V roce 1991 se na německém seznamu nejvíce hledaných teroristů objevilo osm osob, z nichž pět bylo ženského pohlaví. Z výše uvedeného vyplývá, že tzv. městský terorismus byl doménou mužů, nicméně ženy hrály velmi důležitou roli v rámci opory těchto skupin (Hudson 1999: 53, 54). Existuje mnoho teorií řešících otázku, proč byly německé ženy více aktivní v teroristických organizacích než ženy kdekoliv jinde v Evropě. Jednou z teorií je, že německé ženy byly v té době více emancipované. Jinou teorii pak představuje hněv německých žen v konotaci s národním komplexem viny, tedy že pokud by matky těchto žen měly hlas za Hitlera, mnoho spáchaných krutostí by se nikdy nestalo (Hudson 1999: 54). Hudson uvádí, že německé teroristky vynikaly pragmatičností a ledovým klidem, který byl třeba při akcích. Někteří autoři hovoří dokonce o tom, že tyto ženy disponovaly typickými mužskými vlastnostmi, jako je organizační talent, či schopnostmi jako například záliba v technických záležitostech7, správě financí8 apod. Výhoda žen v teroristických organizacích spočívala také v tom, že se takové útoky ze strany žen neočekávaly. Ženy tak mnohdy jako představitelky mateřství, křehkosti a nenásilnosti daleko snazší formou proklouzly dohledu bezpečnostních sil. Existuje mnoho případů, které dokládají taktičnost momentu překvapení. Postačí zmínit například LTTE – ženské sebevražedné komando, kdy jedna členka ověnčila roku 1991 indického ministerského předsedu Rajiva Gandhiho květinami a posléze vyhodila sebe i jeho do povětří. Dále také Leila Khaled, jež oblečená v elegantním kostýmku a ověšená granáty byla schopna projít několika bezpečnostními kontrolami na letišti v Římě, kde se jí posléze podařilo unést letadlo i s civilisty. Christian Lochte z úřadu pro ochranu ústavy v Hamburku uvedl, že ženy zapojené v teroristických 7 8

Viz Astrid Proll, která byla špičkovým mechanikem ve službách RAF (Hudson 1999: 55). Viz Gudrun Ensslin, která byla zodpovědná za finance RAF (Hudson 1999: 55).

108


aktivitách jsou oddanější, rychlejší, silnější a bezcitnější než jejich mužští kolegové. I u výslechů se projevila větší sounáležitost k danému uskupení – ženy povětšinou nevyzrazovaly informace za snížení trestu, jako jejich mužští kolegové. Když došlo k úniku informací z jejich strany, jednalo se o důvody, které byly spjaty s pocity viny (Hudson 1999: 56). Lochte dále uvedl, že ženy teroristky jsou nebezpečnější než muži, jelikož disponují schopností samostatně přemýšlet o důvodech a cíli. Příkladem naprosté oddanosti danému cíli byl případ Suzzane Albrecht, členky RAF, která popravila rodinného přítele, hlavu drážďanské banky (Dresden Bank) Jurgena Ponta. Lochte k tomu dodal, že pokud by v její situaci byl muž, dle jeho praxe by se pokusil donutit RAF k výběru jiného cíle. Albrecht uvedla, že Ponto byl vždy srdečný a milý, nicméně bylo třeba splnit úkol. Jiný úhel pohledu na celou záležitost však může být takový, jaký uvedla sama Albrecht. Cílem měl být pouze únos Ponta, nikoliv jeho zabití, tedy členové RAF využili toho, že Albrecht jednoho z nejbohatších a nejvlivnějších mužů v Německu osobně zná. Někteří autoři k tomu proto dodávají, že tyto ženy byly více maskulinní než jejich mužští kolegové (Hudson 1999: 58; 191; Colvin 2009: 191, 192).

3.2 „Atmosféra protestu“ – kapitalismus v Západním Německu po druhé světové válce Abychom mohli pochopit, odkud vzešla Nová levice v Západním Německu a kde mají své kořeny militantní uskupení, která byla aktivní od 60. let 20. století, je třeba obrátit pozornost na roli Německa v hegemonické antikomunistické strategii Spojených států amerických po druhé světové válce (Smith, Moncourt 2009: 3). Spolková republika Německo byla po druhé světové válce víceméně hybridním státem, který si zachoval některé institucionální a legislativní prvky nacistického Německa, jiné byly naroubovány ze strany Spojených států. V několika následujících dekádách byla odstraněna postnacistická konzervativní a autoritářská kultura a identita německého národa (Smith, Moncourt 2009: 3). Pod heslem prosperující Evropy se začal klást ze Strany spojených států důraz na stabilitu a prosperitu

Německa.

V předválečném

období 109

mělo

mnoho

nadnárodních


společností9 v Německu své investice a lobbovaly za obnovení obchodu v této zemi (Smith, Moncourt 2009: 3). Můžeme tedy tvrdit, že geopolitické cíle Američanů spolu se zájmy střední a vyšší německé třídy se staly příhodným místem pro rozvoj kapitalismu. Válkou zdecimované Německo, které se nacházelo v ekonomickém a sociálním chaosu, tak přistoupilo na nabídku rekonstrukce s předpokládaným vysokým ekonomickým růstem a začleněním do protisovětského bloku (Smith, Moncourt 2009: 5). Toto rozhodnutí mělo však vliv nejen na vládnoucí třídu, ale zejména na běžné občany, kteří byli sociálně zajištěni díky Evropu drancující politice Třetí říše, avšak po její porážce se ocitli v situaci ekonomické nejistoty (Smith, Moncourt 2009: 6). Německý model kapitalismu se stal více než jen štítem proti rudé hrozbě komunismu, ale i západním imperialistickým modelem moderního ekonomického a sociálního kapitalismu. Západoněmecký kapitalismus byl dáván za příklad dalším západoevropským zemím a zároveň se vysmíval proletariátu na opačné straně „zdi“. V důsledku toho vedl tento model sice k rapidnímu ekonomickému růstu, na straně druhé však k vykořisťování pracovních sil. Výdělky se v letech 1948–1958 pohybovaly na stejné úrovni jako za období Třetí říše a oproti Spojeným státům byly přibližně o 25 % nižší. V roce 1955 byla pracovní doba dělníka v oblasti průmyslu delší o 2,5 hodiny než u dělníka v Británii, a o 8 hodin delší než u dělníka v USA či Kanadě (Smith, Moncourt 2009: 7). Je však třeba poznamenat, že tento ekonomický boom byl vystavěn na rozdělení pracující třídy, ve kterém muži měli vyšší společenský statut a lépe placené pracovní pozice než ženy a imigranti, kteří tvořili vyloučenou vrstvu obyvatel. Do 60. let měly ženy nárok zhruba na 60 % výdělku ve stejné pracovní pozici jako muži (Smith, Moncourt 2009: 8). V Západním Německu tak vzniklo prostředí, ve kterém byly vykořisťovány ženy, imigranti z východního Německa a zároveň levná pracovní síla z dalších chudších zemí. Tyto skupiny vytvořily jádro levicového aktivismu v Západním Německu (Smith, Moncourt 2009: 9).

9

Viz General Motors, IBM, Ford aj.

110


Západní Německo se stalo technokratickým právním státem založeným na kapitalismu a antikomunismu (Smith, Moncourt: 16). Co se týče historie levicového hnutí v Německu, to má svou tradici již v období před nástupem Hitlera k moci. V Německu bylo v té době jedno z nejsilnější a nejmilitantnějších dělnických hnutí v Evropě (Smith, Moncourt 2009: 19). Na počátku 50. let se rovněž objevily skupiny, které bojovaly proti znovuzbrojení. Také dělnické stávky vedené odbory nebyly v té době ojedinělé (Smith, Moncourt 2009: 21). V roce 1957 pak byly po celém území stávky proti jadernému zbrojení (Smith, Moncourt 2009: 22).

3.3 Revoluční buňky a Červená Zora Militantní levicová uskupení v Západním Německu měla několik společných aspektů. Jednotlivé cíle tyto skupiny neprosazovaly skrze širší masové hnutí, ale naopak se soustředily na zakládání malých a samostatných aktivistických skupin. Cílem však bylo oslovit masy pomocí ozbrojeného boje. Forma politického boje byla tedy značně limitovaná. Členové těchto skupin měli rovněž společné, že daná ozbrojená skupina byla součástí jejich identity (Geronimo 1995: 78). Revoluční buňky bývají mnohdy dávány do kontextu s Frakcí Rudé Armády (RAF), nicméně jednalo se o samostatné militantní uskupení. Tato skupina se dále dělila do několika buněk, které netvořilo více jak 10 osob a které mezi sebou neudržovaly téměř žádný kontakt z důvodu bezpečnosti. Existovalo také podezření, že jsou Revoluční buňky navázány na další militantní uskupení v Evropě (například na Irskou osvobozeneckou armádu) (Terrorist Group Profiles 1988: 67). Revoluční buňky měly tedy rozmístěné po území Západního Německa polonezávislé útočné týmy, které šly velmi těžko odhalit, jelikož členové žili běžným civilním životem. Toto krytí jim tak poskytlo výhodnou pozici pro rychlý útok bez varování v jakékoliv lokalitě, a bez potřeby výraznější podpory. Členové těchto buněk byli schopni zacházet jak s klasickými zbraněmi, tak i s jejich výrobou. Specialitou byly po domácku vyrobené výbušniny a časové spínače (Terrorist Group Profiles 1988: 68). Revoluční buňky členily své akce do tří kategorií: 1. antiimperialistické akce, 2. akce proti vedení státu, 111


proti odborům vlády aj., 3. akce podporující boj za práva zaměstnanců, žen, mládeže a dále akce, které byly namířeny proti jejich nepřátelům. Již v první polovině 70. let docházelo k frakcionalizaci, kdy se z jedné Revoluční buňky stalo mnoho samostatně působících buněk (Terrorist Group Profiles 1988: 67). V roce 1971 byl popraven Revolučními buňkami ministr ekonomie a dopravy Herbert Karry. Revoluční buňky na sebe dále upozornily 16. listopadu 1973 útokem na ITT v Západním Německu, aby poukázaly na to, že tato nadnárodní korporace byla zapojena do vojenského puče vedeného Pinochetem v Chile. Na konci 70. let se Revoluční buňky staly součástí protijaderného hnutí. V rámci protijaderného hnutí bylo uskutečněno na 2000–3000 útoků namířených proti společnostem a korporacím zapojeným do jaderného průmyslu, na nichž se podílelo několik autonomních militantních buněk. Některé z těchto buněk jsou stále aktivní (viz Autonome Zellen Alois Sonnenleitner10), jiné zanikly (viz Revolutionäre Handwerker11) (Hansen, Belmas 2012: 4; Quiet Rumours 2002: 97, 99; Smith, Moncourt 2009: 436; Terrorist Group Profiles 1988: 67; Die Fruechte des Zorns: ID-Archiv im IISG). V roce 1975, den poté, co byl schválen nový zákon týkající se potratů, feministické radikální křídlo Revolučních buněk Červená Zora (Rote Zora), provedla útok s trhavinou na ústavní soud v Karlsruhe. Členky Červené Zory se dožadovaly práva na svobodnou volbu žen v rámci potratů, jakožto práva na svobodném zacházení se svým vlastním tělem. V roce 1976 došlo k rozštěpení Červené Zory, některé členky vytvořily vlastní skupiny. Následně v roce 1977 se Červená Zora stala definitivně nezávislou na Revolučních buňkách, a to i přesto, že některé členky zůstaly nadále součástí Revolučních buněk. Červenou Zoru můžeme od tohoto okamžiku charakterizovat jako militantní feministickou antipatriarchální městskou guerillu (Hansen, Belmas 2012: 4; Quiet Rumours 2002: 97, 99; Smith, Moncourt 2009: 436; Terrorist Group Profiles 1988: 67).

10

Tato protijaderná militantní buňka má na svědomí vypalování a ničení bagrů, traktorů a dalšího majetku společnosti Hofmeister AG. (Quiet Rumours 2002: 99). 11 Podíleli se na sabotování rozvodných sítí od jaderných elektráren (Quiet Rumours 2002:99).

112


Kdo byla tedy Červená Zora? V roce 1984 vyšel v německém ženském časopise Emma rozhovor s názvem „The Resistance Is Possible“ se dvěma členkami Červené Zory. Tyto dvě ženy postupně odpověděly na všechny kladené otázky. Z rozhovoru je patrné, že členkami této městské guerilly byly ženy ve věku 20–50 let, které navenek žily běžným životem a ve svém soukromí se pohybovaly v ilegalitě. Některé z nich byly zaměstnané, některé z nich na podpoře. Některé měly děti, jiné byly bezdětné. Největším rozporem jejich života je však fakt, že věci, které ve svém životě dělají, nemohu dělat spontánně. Největší radost jim tedy přináší úspěšná akce (Hansen, Belmas 2012: 6; qr 101; Die Fruechte des Zorns: ID-Archiv im IISG). „Die Rote Zora und ihre Bande“ je román pro mládež od Kurta Helda, ve kterém hlavním hrdinka krade bohatým, aby to posléze rozdala chudým. Červená Zora tak převzala tento název i myšlenku, že je třeba nastolit spravedlnost a rovnost i skrze ilegální metody. Členky Červené Zory v rozhovoru z roku 1984 vyjádřily, že bylo privilegium mužů vést gang či jednat mimo zákon. Nicméně v okamžiku, kdy jsou ženy svazovány osobními a politickými okovy je třeba, aby se z nich staly bandité, kteří budou bojovat všemi možnými prostředky za svou svobodu. Zároveň se tyto aktivistky jasně vymezily vůči Revolučním buňkám, se kterými mají společné principy a strukturu, která odmítá kontrolu státního aparátu, nicméně jinak jsou autonomní skupinou. Co se týče samotné ideologie, která podmiňuje útoky Červené Zory, z rozhovoru je patrné zaměření proti jakémukoliv útlaku a vykořisťování žen a dětí (včetně moderního otroctví – vykořisťování žen ve třetím světě, které přirovnaly k tomu, že rozdíl mezi mužem a ženou je jako rozdíl mezi lidmi z prvního a třetího světa; takovýto rozdíl je třeba odstranit), devastaci ekologie, špatným sociálním podmínkám či kapitalistické produkci. Červená Zora si jako cíle svých útoků vybírala patriarchální instituce, společnosti či jedince reprezentující a budující maskulinní sexistickou společnost, jejímž důsledkem byl útlak a vykořisťování žen ve světě. Mezi takovéto cíle patřili

113


například obchodníci s pornem, sex shopy, nadnárodní společnosti (viz Siemens12), doktoři prosazující nucené sterilizace či mezinárodní obchodníci se ženami – v tomto případě ti, kteří měli profit z dovozu asijských žen jako nevěst pro Západní Němce. Z výše uvedeného je tedy patrná radikálně feministická orientace (Hansen, Belmas 2012: 4; Quiet Rumours 2002: 97, 98; Die Fruechte des Zorns: ID-Archiv im IISG). Jednou z dalších taktik tohoto uskupení bylo přelepování autobusů či jiných dopravních prostředků, které tímto používali k propagandě svých vlastních názorů. Jedním z nejznámějších příkladů byla kritika mírového hnutí z 80. let, ve které se tyto aktivistky pokusily vylíčit mírové hnutí jako buržoazní hnutí s apokalyptickou vizí. Kritika směřovala k tomu, že hlavním cílem mírového hnutí jsou politické cíle zaměřené na mír v metropoli, místo aby řešili imperialistický kontext mezi zbrojením a krizí, tedy problémy třetího světa, rasismus a sexismus. Tato akce byla jednou z těch, na kterých Červená Zora pracovala společně s Revolučními buňkami. Takováto spolupráce se však odehrávala pouze v individuálních případech (Hansen, Belmas 2012: 4; Quiet Rumours 2002: 97, 98). Na počátku 70. let měla již Červená Zora13 na svědomí na 200 útoků namířených proti samotné infrastruktuře patriarchální společnosti. Nejúspěšnější série útoků je spjatá s Adler Corporation, která představovala jednu z největších západoněmeckých výroben oděvů. Aktivistky v tomto případě reagovaly na vykořisťování žen, které byly zaměstnané v továrnách na Srí Lance a v Jižní Korey za minimální mzdu a v nevyhovujících pracovních podmínkách. V roce 1987 Červená Zora ve spolupráci se sesterskou organizací Amazonen rozmístila bomby do deseti prodejen Adler v Západním Berlíně. Škoda byla vyčíslena řádově v milionech dolarů. Mezi tím se rozhodly ženy v Severní Koreji vzít situaci do vlastních rukou a vyšly do ulic stávkovat. Červená Zora ve svém prohlášení posléze uvedla, že nebojuje za ženy třetího světa, nýbrž po jejich boku. Po těchto útocích a stávkách se vedení Adler Corporation sešlo se zaměstnanci a vyšlo vstříc jejich požadavkům, čímž se potvrdila

12

V 80. letech umístila Červená Zora v Iserhagenu do budovy této společnosti nálož (Die Fruechte des Zorns: ID-Archiv im IISG). 13 Tehdy ještě ve spolupráci s Revolučními buňkami.

114


vysoká efektivita ozbrojeného odporu. Tento akt byl charakteristickým vyjádřením antiimperialismu a antikapitalismu Červené Zory (Hansen, Belmas 2012: 5; Quiet Rumours 2002: 98; Die Fruechte des Zorns: ID-Archiv im IISG). 18. prosince 1987 byla uskutečněna policejní operace zaměřená na ženy, které radikálně vystupovaly proti otázkám spjatým s genetickými a reprodukčními technologiemi. Mnoho lidí bylo prohledáno, někteří vysvlečeni do naha bez oznámení příčin. Několik osob bylo zatčeno za podezření z členství v teroristické organizaci. Klíčovým problémem byl fakt, že se několik osob zmocnilo vědeckých materiálů, které obsahovaly informace o genetických výzkumech, video a audio nahrávky, prenatální výzkumy aj. Jednou z obviněných byla Ulla Penselin, která byla obviněna z toho, že je členkou teroristické organizace Červená Zora, i když nebyla obviněna z žádného zločinu, který se Červené Zoře připisoval. Po svém zatčení byla převezena do Hamburku do vyšetřovací vazby s přísnými podmínkami, které zahrnovaly například izolaci, návštěvy právního zástupce pouze za „sklem“ či naprostá exkluze z veřejných aktivit. 20. prosince 1987 byla zadržena ze stejných důvodů Ingrid Strobl, přední žurnalistka časopisu Emma, která byla dále podezřelá z účasti na útoku na ústředí letecké společnosti Lufthansa, který se uskutečnil 28. října 1986. Tento útok byl uskutečněn z důvodu aktivního podílení se Lufthansy na násilné deportaci žen žádajících o azyl a dále kvůli spolupráci na turistické prostituci. 19. prosince 1986 byla poskytnuta médiím informace týkající se 23 vyšetřovaných osob, které byly obviněny z členství v teroristických organizacích, revolučních buňkách a feministickém křídle Červená Zora. V následujících dnech byly uveřejněny informace o paralyzaci struktury Červené Zory a o odhalení metod takovýchto uskupení. Celá tato akce měla za cíl odstranit rostoucí odpor vůči genetickým a reprodukčním technologiím, vedeným zejména ze strany radikální části ženského hnutí14 a zároveň vytvořit jistý mediální obraz o těchto uskupeních, kterým byl dán

14

Proti této problematice však nevystupovala jen militantní uskupení. Genový archiv v Essenu je ženské sdružení, které po několik let sbíralo publikace, ve kterých se snažilo problematiku bio a jiných technologií zpřístupnit lidem. Cílem bylo také poukázat na složitost problematiky, která si zaslouží více pozornosti než jen pasivní souhlas společnosti s těmito výzkumy. Dále také státní kontrola nad těmito

115


punc „jdoucí proti společnosti“. Na jaře 1985 se uskutečnil v Bonnu první ženský kongres, jehož hlavní otázkou byly právě reprodukční a genetické technologie. Diskuze spjaté s touto tématikou začaly vyvolávat otázky, jejichž hlavním cílem bylo poukázat na to, že ženám se skrze tyto technologie odebírá jejich nejosobnější a nejniternější součást – zrození dítěte. Na jaře 1987 tyto diskuze vyvrcholily stávkami proti těmto technologiím a toto téma bylo častým tématem ženských týdeníků. Tyto události byly jasným ukazatelem odporu k biotechnologiím a technologiím spjatým s reprodukčními výzkumy a dále s populační politikou. Výsledkem se posléze staly policejní zásahy z prosince 1987 (Die Fruechte des Zorns: ID-Archiv im IISG; Police Raid On Gene Archive–News From West Germany: 1988). Struktura Červené Zory nebyla v podstatě po těchto zásazích narušena, z toho tedy můžeme vyvodit, že to byla skupina založena na legálním základě. Následně vznikla kampaň na obhajobu genetických a reprodukčních technologií tak, aby se vylepšil mediální obraz ve společnosti (viz prevence proti nemocem, vymýcení hladu ve světě či léčba neplodnosti aj.). Otázkou však zůstává, zdali záměrem bylo skutečně odstranit nedemokratické metody těchto skupin a ponechat na scéně demokratickou diskuzi, či pod hávem demokratické diskuze nebyla snaha vymýtit síly, které se snažily poukázat na skutečnosti spjaté s profitem v průmyslu a zemědělství. Jakkoliv byly metody Červené Zory diskutabilní, faktem zůstává, že mířily přímo k jádru celého problému – tedy proti dominanci a nástroji útlaku, které představují biotechnologie a politiky spjaté s jejich prosazováním (Police Raid On Gene Archive–News From West Germany: 1988). Na počátku první poloviny 90. let se tato skupina soustředila na akce, které byly spjaté s imigrační politikou. Příkladem takové akce byla střelba do kolene

výzkumy byla podle těchto aktivistek jen důkazem snahy o snazší přijetí těchto technologií společností. Snaha těchto aktivistek mířila k nabourání fundamentální podstaty těchto výzkumů, k jejich samotným metodám a „pravým“ důvodům. Druhá část kritiky směřovala k samotným sociálním dopadům a k sociopolitickým cílům jejich aplikace. Tyto ženy se účastnily mnoha vzdělávacích setkání a byly přizvány jako konzultantky na univerzitách, aby informovaly o těchto záležitostech (Police Raid On Gene Archive–News From West Germany: 1988).

116


vedoucího pracovníka imigrační policie v Západním Berlínu Holenburga. Důvodem útoku bylo to, že byl Holenburg podle těchto aktivistek zodpovědný za rasistickou politiku vedenou proti uprchlíkům (Hansen, Belmas 2012: 4; Quiet Rumours 2002: 98). Červená Zora, stejně jako Revoluční buňky, byla založena na antiautoritářské struktuře bez výrazné hierarchizace skupiny. Cíle veškerých akcí byly vybírány na základě decentralizovaného rozhodovacího procesu. Samotné myšlení, které by bylo založené na jakékoliv hierarchii, by se blížilo výsadě, a takovýto princip by byl velmi obdobný patriarchálnímu způsobu myšlení. Ve svém prohlášení, které se objevilo v časopise Autonomie v roce 1980, Červená Zora jasně formulovala, že přímý ozbrojený útok považuje jen za jednu z mnoha taktik revolučního hnutí. Mezi dalšími taktikami, které toto uskupení používalo, bylo také vydávání vlastních tiskovin, účast na demonstracích, vzdělávání lidí či squatování (Hansen, Belmas 2012: 5; Quiet Rumours 2002: 98). Kromě Revolučních buněk a Červené Zory existovalo v Západním Německu mnoho dalších revolučních hnutí, které byly charakteristické tím, že byly od výše uvedených autonomní a rovněž militantní. Většina těchto skupin byla součástí masového sociálního hnutí 80. let. Tyto skupiny však na rozdíl od Revolučních buněk a Červené Zory neměly dlouhé trvání (Quiet Rumours 2002: 98).

4 Závěrem Co bylo příčinou úspěšných útoků Červené Zory po tři desetiletí? Jednou z hlavních příčin úspěchů Červené Zory v tzv. přímých akcích, tedy těch militantních, bylo to, že předkládala témata, s kterými byla společnost již obeznámena. Mnohdy navíc část společnosti sdílela na dané téma obdobný názor, tedy akce posléze nevyvolala odpor, nýbrž jisté sympatie. Příkladem takového tématu může být popularita Červené Zory, která vzešla z odkazu jejích akcí k širšímu feministickému hnutí, které již v Západním Německu existovalo. Zároveň se anarchistická a radikální média snažila po dlouhou dobu informovat veřejnost o tématech spjatých se sexismem, vykořisťováním a útlakem žen aj. Klíčovou se tedy stala společenská 117


podpora tohoto uskupení, jehož členky žily navenek zcela běžný život, nicméně skrývaly svou ilegální identitu. Během celé historie fungování Červené Zory byla zatčena pouze jediná žena, která byla obviněna ze členství v této skupině, nicméně vzhledem k nedostatku důkazů byla posléze propuštěna (Hansen, Belmas 2012: 6; Quiet Rumours 2002: 99). Z výše představené ideologie Červené Zory jsou patrné principy, které zapadají do teoretických proudů, které jsme v teoretické části práce nastínili – zejména

marxistického

a

socialistického

feminismu,

svými

metodami

také

radikálnímu feminismu. Svou nenávist vůči takovémuto chování členky Červené Zory popsaly jako snahu o vyjádření svého hněvu skrze oheň a plameny. Někteří autoři hovoří o Červené Zoře jako o městské „grassroot“ guerille. Členky Červené Zory v rozhovoru z roku 1984 vyjádřily pocit, že se cítí být součástí ženského hnutí, nikoliv městskou guerillou. Toto tvrzení podpořily prohlášením, že „osobní je politické“, neboť veškeré sociální, ekonomické i politické záležitosti ovlivňují soukromý život. Cílem Červené Zory však nebyla snaha zbavit útlaku jen ženy, nýbrž i třídy, rasy či všechny lidi žijící v kapitalistickém a imperialistickém systému. Červená Zora se dále jasně vymezila vůči terorismu. Stát užíval dle členek metody represe, násilí a útisku, ospravedlňuje tak teror vedený shora, a pokud si chtěly ženy ubránit svou vlastní svobodu a identitu, bylo třeba proti takovému systému bojovat stejnými prostředky. Cílem jejich útoků bylo odstranění společenské nespravedlnosti, kterou zákon přehlíží. V takovém případě pak násilí dává hnutí sílu, díky které bylo napraveno mnoho nespravedlností, viz odhalení obchodu se ženami díky útoku na jednoho z obchodníků. Zároveň není násilí jedinou taktikou, kterou toto uskupení používalo (Hansen, Belmas 2012: 7; Quiet Rumours 2002: 101, 103; Die Fruechte des Zorns: ID-Archiv im IISG). Tento článek se pokusil představit radikální feministickou skupinu, která působila v rámci širšího sociálněkritického hnutí v Německu po druhé světové válce. Zkoumaná

Červená

Zora

byla

představena

z feministické

perspektivy

a

z teoretických pozic radikálního, marxistického a socialistického feministického proudu. 118


Literatura a prameny Colvin, S. 2009. Ulrike Meinhof and West German Terrorism: Language, Violence, and Identity. New York: Camden House. Curran, D., J., Renzetti, C., M. 2003. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum. Die Fruechte des Zorns: Texte und Materialien zur Geschichte der Revolutionaeren Zellen und der Roten Zora. Amsterdam (Hg.): ID-Archiv im IISG. DiPalma, C., Ferguson, K., E. 2006. „Modernism, Postmodernism, Feminism“. In: Evans, M. a kol. ed. Handbook of gender and women´s studies. London: Sage, s. 127–145. Geronimo. 1995. Feuer und Flamme: Zur Geschichte der Autonem. Berlin: Edition ID-Archiv. Fangen, K. 1997. The Emergence of an All-Female Group in Norway's Rightist Underground. Terrorism and Political Violence 9: s. 122–164. Hansen, A., Belmas, J. 2012. This Is Not A Love Story: Armed Struggle Against The Institutions Of Patriarchy. The Anarchist Library. Havelková, H. 2004. „První a druhá vlna feminismu: podobnosti a rozdíly“. In: Valdrová, J., Formánková, L., Rytířová, K. ed. ABC Feminismu. Brno: Nesehnutí, s. 169–182. Hudson, R. A. 1999. The Sociology And Psychology Of Terrorism: Who Becomes A Terrorist And Why? Washington, D.C.: Library of Congress. 119


Interview With Rote Zora. 2002. In. Dark Star (Collected by). Quiet Rumours: An Anarchafeminist Reader. Edinburgh: AK Press UK, s. 101–107. Kessler, S.J., McKenna, W. 1985. Gender. Chicago: University of Chicago Press. Oakleyová, A. 2000. Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál. Osvaldová, B. 2004. Česká média a feminismus. Praha: Libri. Police Raid On Gene Archive–News From West Germany. 1988. Reproductive and Genetic Engineering: Journal of International Feminist Analysis 1. Essen. Revolutionary Cells. 1988. In Terrorist Group Profiles. Washington, D.C., s. 67–69. Rosůlek, P. 2007. „Feminismus“. In: Cabada, L., Kubát, M. ed. Úvod do studia politické vědy. Plzeň: Aleš Čeněk, s. r. o., s. 153–156. Rote Zora: An Introduction. 2002. In. Dark Star (Collected by). Quiet Rumours: An Anarchafeminist Reader. Edinburgh: AK Press UK, s. 97–101. Smith, J., Moncourt, A. 2009. The Red Army Fraction: A Documentary History. Montreal, Quebec: Kersplebedeb Publishing and Distribution. Sokáčová, L. 2004. Významné ženy a hnutí v historii feminismu. In: Valdrová, J., Formánková, L., Rytířová, K. ed. ABC Feminismu. Brno: Nesehnutí, s. 185–197. Sokolová, V. 2004. „Současné trendy feministického myšlení“. In: Valdrová, J., Formánková, L., Rytířová, K. ed. ABC Feminismu. Brno: Nesehnutí, s. 199–212. Strnadová, L. 2007. „Feminismus na cestě k post-feminismu“. In: Rosůlek, P. a kol. ed. Politická filosofie-aktuální problémy. Plzeň: Aleš Čeněk, s. r. o., s. 109–127. Wichterich, Ch. 2000. Globalizovaná žena. Praha: proFem. 120


Populisté, protestní strany, outsideři? Několik poznámek ke konceptualizaci populistických politických stran1 Populists, protest parties, outsiders? A few notes to the conceptualisation of populist political parties Autor: Vlastimil Havlík, Aneta Pinková2 Email: [email protected], [email protected]

Abstract Populists,

anti-establishment

parties,

outsiders?

Some

comments

on

conceptualization of populist political parties. The rise and electoral success of populist political parties has been reflected in the growing number of academic studies devoted to populism and populist political parties. However, there is still lack of widely-accepted definition of the term populism and political parties using the populist appeal are usually labelled as anti-establishment political parties, protest parties or outsiders. Moreover, populism and demagogy are often incorrectly used interchangeably. By providing an overview of relevant approaches to research on populism and populist political parties, the authors focus on so-called analytical core of populism which serves as a starting point for distinguishing between two basic types of populist political parties: identitary and partially populist parties. The main difference between the two types of parties lies in the relevance of the ideology in the profile of a populist party.

1

Text vznikl v rámci projektu Grantové agentury České republiky „Soudobé výzvy demokracii ve středovýchodní Evropě“ (GAP408/11/0709). 2 Vlastimil Havlík a Aneta Pinková působí jako odborní asistenti na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

121


Keywords populism, political parties, anti-establishment appeal, people, identitary and partially populist parties

1 Úvod V posledních desetiletích je v Evropě pozorovatelný vzestup politických stran, které bývají označovány jako populistické. Reakcí odborné veřejnosti se stal nárůst počtu statí věnovaných fenoménu (nejen) stranického populismu a stále se rozvíjející výzkum tohoto fenoménu. Specifickou pozornost si vysloužily v této souvislosti politické strany, které bývají označovány jako radikálněpravicové populistické strany nebo nacionalistické populistické strany. Mezi populistické politické strany bývají nezřídka řazeny rovněž (ex)komunistické politické strany (viz např. Deegan-Krause 2007, March 2008). Relativně novým fenoménem, který „prorazil“ zejména v prostředí stranických systémů postkomunistických zemí, jsou politické strany bez jasné programové orientace, které vystavěly svůj volební úspěch takřka výhradně na obhajobě “obyčejných lidí“ a kritice stávajících elit. Navzdory (nebo možná právě pro) frekvenci, se kterou se můžeme s „populismem“ setkat v odborné literatuře, médiích i laických diskusích, zůstává význam tohoto termínu poněkud nejasný. Mimo odbornou diskuzi je populismus zpravidla (a z hlediska heuristického potenciálu termínu nesprávně) zaměňován

122


s demagogií3. I když populismus může být, a v praxi také často je, spojen s demagogií, jde o dva zcela odlišné jevy: populismus může a nemusí být doprovázen demagogií, stejně jako demagogie může, ale nemusí být doprovázena populistickou argumentací. Bohužel zaměňování obou termínů v běžném diskurzu se částečně promítá i do odborné debaty do té míry, že někteří autoři (např. Sikk 2009) zpochybňují smysluplnost dalšího používání tohoto termínu. I když tento postoj můžeme považovat za příliš radikální, je faktem, že i v odborném prostředí si koncept populismu slovy Paula Taggarta (2000: 1) zachovává „prekérní konceptuální kluzkost“. I když absence obecně přijímané definice je v sociálních vědách vcelku běžným jevem (podívejme se například na debaty o tom, jak definovat euroskepticismus či zájmovou skupinu), v případě populismu se zdá situace snad ještě o něco komplikovanější. Zaměňování populismu a demagogie přispívá k tomu, že populismu jsou nezřídka připisovány negativní konotace, případně je přímo a priori vnímán jako negativní jev. Tato normativita potom negativně ovlivňuje jinak legitimní diskuse o vztahu mezi populismem a demokracií (srov. např. Panizza 2005) a odráží se i v interpretaci a používání termínu populistická politická strana. Negativní konotace pojmu proto představují jednu z výzev, které musejí jakékoli snahy o precizní konceptualizaci populismu čelit (srov. Deegan-Krause 2007). Použitelnosti termínu populismus pro analytické účely navíc neprospívá ani pestrost stranických subjektů,

které

bývají

jako

populistické

označeny,

či

časté

ztotožňování

populistických a nacionalistických či extrémně pravicových stran (např. Norris 2005).

3

„Využívání zkreslených zjednodušených argumentů, působících zejména na city a předsudky, k ovlivňování jednotlivců a skupin“ (ABZ Slovník cizích slov 2005–2006).

123


Poslední zmiňovaný problém zvyšuje relevanci populismu jako tématu na poli výzkumu radikalismu a extremismu, kdy specifické pojímání populismu jako jednoho ze „základních pojmů spojených s nacionalismem“ (Laryš 2012: 141) ještě více zamlžuje už tak poměrně mnohoznačné termíny „populismus“ a „populistická politická strana“. Slovy Albertazziho a McDonnella (2008: 4), „ztotožňování či automatické spojování termínů populismus a radikální pravicový populismus (...) je na škodu nejen našemu chápání některých takto nepřesně označovaných stran (např. Liga severu či švýcarská Ticinská liga), ale i chápání populismu jako takového. V tomto pohledu situaci nepomáhá ani vytváření různých typologií populismu (např. výlučný/uzavřený populismus, nacionální populismus, nový populismus, xenofobní populismus, populistický nacionalismus – podrobněji např. de Lange 2008), které jsou mnohdy vzdálené či dokonce v rozporu s převládajícím pojetím populismu v odborné literatuře (viz níže)4. Jako matoucí se rovněž může jevit fakt, že při zachycení stejného fenoménu, resp. stejného typu politických subjektů, bývají v odborném diskurzu používány odlišné termíny či klasifikační schémata (ovšem s podobným významem). Jako nejčastější lze zmínit anti-political establishment parties, anti-party parties, antimainstream parties, protest parties, discontent parties, unorthodox parties případně antisystémové strany. Jako příklad lze opět zmínit italskou Ligu severu, která bývá

4

Přestože populismus v našem pojetí primárně nesouvisí s výzkumem radikalismu a extremismu, právě v této oblasti je termín populismus snad nejčastěji používán (dle našeho názoru) problematickým způsobem, ať už se jedná o jeho zaměňování s nacionalismem či demagogií nebo jde o vágní používání termínu bez konceptualizace. Z tohoto pohledu je proto téma článku relevantní i pro periodikum zaměřené na výzkum radikalismu a extremismu.

124


označována jako regionálně populistická (McDonnell 2006), populistická (Rooduijn, de Lange, van der Brug 2012, radikálně pravicová populistická strana (Zaslove 2008) nebo anti-political establishment strana (Abedi 2003). Předkládaný článek nenabízí další z mnoha definic populismu a nemá ani ambici přispět ke komplexním debatám o povaze populismu, které můžeme najít např. v dílech Ionescu a Gellnera (1969), Margaret Canovan (1981), Wilese (1969), Ményho a Surela (např. 2000), Taggarta (např. 2000), Panizzy (2005) a mnoha dalších. Naše ambice je o mnoho skromnější – v textu nabízíme přehled vybraných přístupů k vymezení populistických politických stran, který doplňujeme vlastní kategorizací populistických politických stran s ohledem na význam, který pro jejich identitu má populistický apel. Otázce povahy a definice populismu jako takového se proto věnujeme jen do té míry, do jaké je to nezbytné k vysvětlení našeho pojetí populistických politických stran.

2 Vymezení populismu – minimální definice Jedním z frekventovaných témat debaty o povaze populismu je otázka, zda máme populismus považovat za ideologii či tzv. thin-centered ideologii (např. Miller et al. 1995: 298–383, Canovan 1981) či komunikační strategii (k debatě viz více např. Laclau 2005, Abst Rumments 2007, Stanley 2011). Chápání populismu jako plnohodnotné ideologie je spojeno především s výzkumem radikálních hnutí a společensko-ekonomických doktrín obhajujících zájmy rolníků a malých farmářů ve Spojených státech a Rusku na konci 19. stol. (srov. Canovan 1981, Miller et al. 125


1995). Jeho relevance pro výzkum moderních populistických stran je tedy spíše okrajová a není potřeba se jí dále podrobněji zabývat. Běžnější je v současné politologické produkci pojetí populismu nikoli jako plnohodnotné a klasické ideologie, ale v návaznosti na Freedenovu (1998) práci jako thin-centered ideologie5 (např. Mudde 2004, Canovan 2002, Stanley 2011). Thin-centered ideologie na rozdíl od plnohodnotné ideologie nenabízí komplexní vizi společnosti, ale soustředí se pouze na některé aspekty společenského života, zejména strukturu politické moci a podobu politických procesů. Další přístup chápe populismus nikoli jako ideologii, ale jako politickou praxi, případně způsob politické komunikace (srov. Školkay 2000, Fiala 1998, Učeň 2007, Laclau 2005). Jakkoli zajímavá může být debata o povaze populismu v obecné či filozofické rovině, ve vztahu k hledání definice populistické strany rozlišení mezi populismem jako thin-centered ideologií a politickou praxí či strategií v podstatě ztrácí význam. Identita a ideologická výbava strany či politického hnutí jsou formulovány a artikulovány v materiálech strany a prohlášeních jejích čelních představitelů. Ideologické zařazení strany tedy lze jen těžko provést jiným způsobem, než analýzou jejích oficiálních dokumentů, rétoriky jejích vůdců, případně vztahů s ostatními politickými aktéry. Z tohoto pohledu tedy nemá smysl rozlišovat mezi populismem jako (thin-centered) ideologií a politickou praxí či komunikační strategií strany, protože je v praxi od sebe není možné spolehlivě odlišit. Jako populistické subjekty

5

V češtině neexistuje ustálený překlad anglického termínu thin-centered ideology. Přestože by bylo zřejmě možné použít např. termín „zúžená“ nebo „zředěná ideologie“, držíme se v textu dále anglického termínu.

126


proto musíme chápat ty aktéry, jejichž projevy, programy či jednání zahrnují dostatečnou míru populistických elementů. Klíčovými problémy se tak stávají otázky, co můžeme považovat za populistické elementy, a jaká míra jejich využívání nás opravňuje k označení strany jako populistické. Na druhou z otázek je problematické nabídnout jednoznačnou odpověď, protože míra populismu v rétorice, programatice a jednání strany není snadno kvantifikovatelná (viz např. Deegan-Krause, Haughton 2009, Jagers, Walgrave 2007). Klasifikace strany jako populistické je tedy nutně závislá na expertním úsudku jednotlivých autorů. Odpověď na první otázku pak můžeme najít v tom, co Panizza (2005: 1) označuje za analytické jádro populismu, „o němž existuje široký konsensus akademické obce“. Tzv. analytické jádro populismu tvoří tři základní a vzájemně úzce propojené charakteristiky, na které se podíváme podrobněji v další části textu. Jde o (1.) konstrukci lidu a elit jako homogenní entity při (2.) zdůraznění antagonizmu vztahu mezi lidem a elitami a (3.) chápání lidu jako morálně nezkaženého suveréna (srov. Mudde 2004, Hawkins et al. 2012, Stanley 2011).

2.1 Lid a elita jako homogenní skupina Klíčovým pojmem populismu je „lid“, vnímaný jako monolitická či homogenní skupina se společnými zájmy. Prezentace lidu jako monolitické skupiny je spojená s odmítáním rozdělení společnosti do skupin např. dle majetku nebo náboženského vyznání. Lid (občané, často „obyčejní lidé“) je vymezován v protikladu k vládnoucí (v širším slova smyslu) elitě s „partikulárními zájmy“, které omezují zájmy a 127


demokratická práva „lidu“ (Laycock, 2005: 173). Podstatou populismu se pak stává diskurzivní konstrukce nepřítele (Laclau 2005: 39), která umožňuje udržovat ideu lidu, jehož zájmy jsou prosazovány. Dle Taggarta naopak populisté vytvářejí ideu „lidu“ za pomoci termínu heartland, idealizovaného obrazu vyvoleného lidu žijícího v idealizované geografické oblasti (heartland). Samotný termín „lid“ Taggart pro definici populismu nevyužívá s poukazem na jeho nejednoznačnost (Taggart 2002: 67–68). Taggartovo pojetí ovšem značně rozostřuje rozlišení mezi populismem a nacionalismem a přivádí nás tak mimochodem k jednomu z problémů vnímání populismu jako politické ideologie: „lid“ je totiž centrálním bodem řady dalších politických ideologií, např. fašismu, liberalismu atd. (Laclau 2005: 32)6. Taggartovo pojetí tak stojí mimo hlavní proud výzkumu populismu, který lid vymezuje nikoli primárně geograficky, ale za pomoci dichotomie lid – elita (srov. Ionescu a Gellner 1969, Canovan 1981, Mény a Surel 2000, Mudde 2004, Panizza 2005).

2.2 Antagonistický vztah lidu a elit Jedním z klíčových rysů populistického apelu se tak stává zdůrazňování zásadně protikladného vztahu lidu a politických elit. Populisté tvrdí, že občané nejsou reprezentováni zvolenými elitami, které údajně hájí výhradně vlastní zájmy a jsou vzdáleny běžným lidem.

Východiskem pro výklad antagonistického vztahu mezi

lidem a elitou může být představení termínu anti-political-establishment party (APE), 6

Jako klíčový prvek populismu Taggart navíc přidává negativní pohled na zastupitelskou demokracii, která uzurpuje moc lidu. Další autoři ovšem odmítání zastupitelské demokracie za definiční rys populistických stran nepovažují (srov. Stanley 2008: 104).

128


který zavedl do odborného diskursu rakouský politolog Andreas Schedler. Podle Schedlera je pro APE typické, že „obviňují etablované strany z vytváření exkluzionistického kartelu, neodpovědného a nezodpovědného, a vykreslují politické elity jako homogenní třídu líných, nekompetentních, sebeobohacujích a mocichtivých zlotřilců“ (Schedler 1996: 291). Z definice je patrné – a ostatně konstatuje to sám Schedler – že APE sdílejí s populismem rozhořčení s establishmentem, elitou či mocenským blokem. Na druhou stranu dle Schedlera je tato podobnost pouze povrchní, neboť podle něj kritika populistických subjektů je primárně zaměřena proti ekonomické (antikapitalismus, antioligarchismus či antiimperialismus) a nikoli politické elitě. Schedlerovo pojetí APE je tak blízké politickému populismu přibližně v tom chápání, jak jej definuje Margaret Canovan (Schedler 1996: 292–293, srov. Canovan 1981) nebo Cas Mudde (2000)7. Jádro argumentace APE symbolizuje Schedler trojúhelníkem, jehož vrcholy tvoří politická třída, občané a samotné APE. Ty se prezentují jako spasitelé občanů – obětí zlovůle politických elit. V očích APE přitom představuje hlavní společenský konflikt (cleavage) střet mezi vládnoucími a ovládanými, voliči a politickými stranami, resp. onou tichou většinou a (odcizenými) elitami vytvářejícími mocenský kartel. Pro APE je zároveň typická agresivní či posměšná rétorika namířená proti politickým elitám (Schedler 1996: 294–295).

7

Není překvapující, že se Schedler pokouší svoji definici APE vymezit proti definicím populistických stran, resp. populismu jako takovému. Jak však vyplývá z našeho předchozího přehledu, autoři, kteří se populismu systematicky věnují, nepřikládají v identitě populistických stran ekonomickému protestu takovou váhu, jak naznačuje Schedler.

129


Důležité je, že antiestablishmentový apel pro populistické strany typický nesměřuje proti režimu jako takovému, ale „pouze“ proti stávajícímu establishmentu, který údajně dlouhodobě „zrazuje“ voliče a svých chováním znedůvěryhodňuje politiku. Populistické politické strany se proto prezentují jako zastánci „čisté politiky“, jako bojovníci proti korupci, kteří dokážou obnovit „pokřivený“ vztah mezi elitami a lidem. Populistické politické strany proto nelze zaměňovat s antisystémovými politickými stranami, které se stavějí svojí kritikou proti (demokratickému) režimu a usilují o jeho přeměnu. Ve své užší definici antisystémové strany8 zdůraznil klasik studia politických stran Giovanni Sartori především danému politickému režimu cizí ideologii (typicky komunismus nebo fašismus, případně nacismus), která má sloužit jako jistý návod či nástroj pro proměnu systému jako celku. Pro antisystémovou stranu sensu stricto je proto „pouhá“ změna vlády nedostačující (Sartori 1976, česky Sartori 2005, k diskusi srov. např. Fiala, Strmiska 1998, Kubát 2007)9. Vůči demokratickému režimu nepřátelská ideologie v případě populistických politických stran chybí, ba naopak častá je jejich ideologická vyprázdněnost, kterou nahrazuje právě antiestablishment apel. Demokratickou podstatu režimu nezpochybňuje ani

8

Sartori pracuje rovněž s širší definicí antisystémové politické strany, která zahrnuje celou škálu různě intenzivních postojů vymezujících se proti různým aspektům politického systému (Sartori 2005). 9 Giovanni Capoccia ve značné míře navázal na Sartoriho a hovoří o dvou analytických rovinách antisystémovosti – vztahové a ideologické. V Capocciově pojetí lze jako antisystémovou označit pouze tu politickou stranu, která je z hlediska svého umístění na ideologickém spektru významně vzdálená ostatním politickým stranám a zároveň ideologické zázemí, ke kterému se hlásí, není slučitelné s demokracií (Capoccia 2002: 23–24).

130


kritika mechanismů zastupitelské demokracie, která je pro populistické politické strany typická (podrobněji níže). Zároveň je objekt antiestablishment apelu definován šířeji, než je tomu v případě „klasické“ (protivládní) parlamentní opozice, která se vymezuje „jen“ proti vládě. Pro antiestablishmentovou rétoriku neexistuje rozdíl mezi vládou a opozicí – identifikuje a vymezuje se proti politickému establishmentu jako celku, resp. populistické politické strany skutečnou opozici chápou pouze samy sebe. Lze tak navázat na Schedlerovu klasifikaci opozice částečně vycházející z pojetí Juana José Linze a jeho rozdělení na loajální, neloajální a semiloajální opozici (Schedler 1996: 303). Populistické politické strany se kriticky vymezují vůči všem etablovaným politickým stranám, na druhou stranu neoponují podobě režimu jako takové. V tomto ohledu je jejich kritika umírněnější, než je tomu u antisystémových stran. Populistické politické strany jsou tedy vlastně součástí loajální opozice (tedy opozice nezpochybňující demokratické základy režimu), nicméně ostatní opoziční strany kritizují a chápou je spolu se všemi ostatním politickými stranami jako součást „zkaženého“ politického establishmentu.

2.3 Obhajoba lidu jako suveréna Populistické politické strany sebe prezentují jako jediného důvěryhodného obhájce zájmů lidu, který je vnímán jako morálně nezkažený nositel suverén. Etablované politické strany údajně ukradly moc z rukou lidu a zneužívají ji ve svůj prospěch a jsou zkorumpované. Deklarovaným cílem populistů je proto vrátit moc „zpět k lidu“, velmi často pomocí implementace prvků přímé demokracie. Obhajoba 131


přímé demokracie přitom není v případě populistických politických stran důsledkem snahy změnit režim jako takový, nemusí být ani výsledek kritiky systému reprezentativní demokracie. Cílem je poskytnout řešení, které oslabí moc „zkorumpovaných

a

nekompetentních

elit“.

Problém

není

v institucích

a

mechanismech systému jako takového, ale v chování etablovaných elit, které systém zastupitelské demokracie zneužívají ve svůj prospěch. Ben Stanley (2008: 104–105) v této souvislosti uvádí, že důraz kladený na přímou demokracii není sám o sobě nezbytným atributem populismu, ale důsledek významu, který populisté přikládají konceptu suverenity (lidu), resp. obecné vůle, která je nadřazená preferencím elity. Obecná vůle je spojena s konceptem majoritarismu a autenticity. Přímá demokracie tak bývá často chápána jako prostředek pro nalezení vůle většiny, která je spojena s autenticitou či důvěryhodností vůle lidu. Populisté se prezentují jako přijímač, který jednoduše rezonuje názory „obyčejného člověka“ (Stanley 2008: 105). Cílem populistů, jak uvádí Peter Učeň (nedat.), není „vzdělávání lidu“, ani formování názoru voličů. Populisté naopak zrcadlí názory lidu, resp. veřejného mínění, tvrdí, že hájí zájmy „obyčejného člověka“ (srov. např. Canovan 1984, Canovan 2004, de Raadt et al. 2004).

132


3 Typologie, typy a druhy populistických stran. 3.1 Dosavadní pokusy o typologizaci populistických politických stran Populismus se stává součástí volební strategie či identity velkého množství různých politických stran. Tím se dostáváme k otázce významu populismu pro jednotlivé stranické aktéry, kterou se zabývají mimo jiné Kevin Deegan-Krause a Tim Haughton (2009), Peter Učeň (2007) nebo Andrej Školkay (2000), potažmo k problematice typologizace populismu, resp. populistických politických stran (např. Canovan 1981, Mudde 2000, de Raadt et al. 2004). Haughton s Deeganem-Krausem upozorňují na rozdíly v závislosti na tom, zda je termín populismus používán jako identita, nebo naopak jako charakteristika apelu, který daná politická strana používá. Přiklánějí se k druhému modelu a explicitně se stavějí kriticky ke snahám o binární klasifikaci politických stran (populistická X nepopulistická), neboť v Deeganem-Krausem a Haughtonem (2009) preferovaném pojetí může každá politická strana používat populistické apely – odlišnosti jsou pouze v intenzitě. Při představení rámce pro zjištění „míry populističnosti“ politických doplňují čtyři Stanleym (2008) definované charakteristiky populismu a stavějí k nim do protikladu charakteristiky nepopulistického apelu, jimiž jsou heterogenita „lidu“ (tj. strany hájí zájmy pouze určitých skupin obyvatelstva oproti vnímání lidu jako homogenní entity), heterogenita „elit“ (oproti vnímání elit jako monolitického bloku), odtažitost od „lidu“ (nikoli nekritické vnímání „obyčejných lidí“) a akceptace statusu elit (chápání nezastupitelnosti elit v procesu rozhodování oproti paušální kritice 133


establishmentu), podpora současného institucionálního uspořádání (oproti preferenci přímé demokracie) a pozitivní vztah ke kompromisu a kooperaci (oproti populistickému konstatování o krizi demokracie a zbytečnosti o dosažení kompromisu a kooperace se stávajícími elitami). Ve své případové studii věnované Slovensku následně Deegan-Krause a Haughton „oznámkovali“ všechny relevantní politické strany vzhledem k přítomnosti každého ze šesti prvků populistického apelu (vysoký výskyt = 1, střední výskyt = 0,5 a nízký výskyt = 0). Dosažené hodnoty u každé z politických stran v každém volebním období sečetli a vypočítali průměr, který stanovil míru populismu dané politické strany. Dosažené hodnoty následně podrobili zkoumání z hlediska „životnosti“ a dynamiky populistického apelu (Deegan-Krause, Haughton 2009). Deegan-Krause a Haughton tak fakticky odmítli existenci dichotomie populistických a nepopulistických stran, neboť populismus (či jeho jednotlivé prvky) mohou být v různé míře součástí identity všech politických stran. Podobně postupoval ve své studii šesti evropských politických stran autorský kolektiv pod vedením Jaspera de Raadta (de Raadt et al. 2004), kteří vypracovali „předběžnou

typologii

(Svobodomyslnou

stranu

populistických Rakouska,

stran“.

Sledované

Švýcarskou

lidovou

politické stranu,

strany německé

Republikány, Vlámský blok, francouzskou Národní frontu a kandidátku Pima Fortuyna) přitom odmítli označit jako populistické bez další diferenciace a vytvořili několik kategorií s ohledem na přítomnost a charakter jednotlivých populistických prvků (odkaz na lid, přímá demokracie, antiestablishmentový apel) v jejich programech.

134


V souladu s Deegan-Krausovým a Haughtonovým přístupem a také částečně se studií de Raadta et al. je pohled Case Mudde, podle kterého je populismus „jako thin-centered ideologie velmi snadno kombinovatelný s ostatními ideologiemi, ať už zředěnými nebo plnohodnotnými (thin or full), včetně komunismu, ekologismu, nacionalismu nebo socialismu“ (Mudde 2004: 544). Podobně později ve spolupráci s Hawkinsem a Ridingem Mudde konstatuje, že „populismus se může spojit s řadou různých ideologií. Je jistě pravděpodobnější spojení s radikální verzí dané ideologie a lze předpovědět příklon populismu k levici v rozvojových zemích a naopak k pravici v rozvinutých průmyslových demokraciích. Ale populismus je do jisté míry prázdnou nádobou čekající na naplnění programovým obsahem“ (Hawkins, Riding, Mudde 2012). Při chronologickém přehledu poválečného výskytu rozličných populistických stran zmiňuje Mudde v jednom ze svých dřívějších textů mimo jiné italskou Frontu obyčejného člověka, francouzské poujadisty, dánskou Stranu pokroku, hnutí nové levice konce 60. let, zelené strany, francouzskou Národní frontu, Berlusconiho Vzhůru Itálie! či německou Stranu demokratického socialismu. Jak Mudde uzavírá (2004: 551), „minimálně od začátku 90. let se populismus stal běžným jevem západoevropské

politiky“,

přičemž

upozorňuje

na

používání

populismu

mainstreamovými, dokonce vládními stranami (jako příklady současných populistů uvádí bývalého lídra britské Labour Party Tonyho Blaira či vlámského socialisty Steva Stevaerta). Podobným směrem se ubíraly úvahy Paula Taggarta, který uvádí, že populismus „je nástrojem pokrokářů, reakcionářů, demokratů, autokratů, levice a pravice“ (Taggart 2000: 3), a dodává, že pro populismus je typické „prázdné srdce 135


(empty heart)“, tj. absence klíčových hodnot. Tím se populismus liší od jiných ideologií, které se zaměřují na některé z hodnot, jakými jsou rovnost, svoboda a sociální spravedlnost. Podle Taggarta se tak populismus stává přirozeným doplněním ostatních ideologií. Na rozdíl od „velkých ideologií“ typu liberalismu, socialismu nebo konzervatismu, které bývají často doplňovány různými přídavnými jmény (např. sociální liberalismus nebo radikální feminismus), populismus sehrává roli tohoto dodatku (Taggart 2000: 4). Poněkud odlišně se k problematice intenzity populismu staví Andrej Školkay. Školkay zdůrazňuje nutnost odlišit používání termínu populismus jako vlastnosti (či adjektiva) a jako podstaty (substantiva). Je tak např. rozdíl, zda použijeme termín levicový populismus, nebo populistická levice. V prvním případě používá populistická strana levicovou rétoriku, ve druhém případě se levicová strana obrací k populistické rétorice, tj. populismus není esenciální součástí její identity. Školkay dále tuto implicitní dichotomickou klasifikaci politických stran ovšem nerozvíjí a věnuje se především faktorům, které přispěly k výskytu populismu v prostředí postkomunistické Evropy (Školkay 2000). Jako podnětná pro rozlišení různých typů populistických stran se jeví práce Grigora Pop-Elechese (2009), který rozděluje politické strany ve střední a východní Evropě do dvou základních kategorií – mainstreamové (mainstream) a neortodoxní strany (unorthodox parties). Politická strana může být chápána jako mainstreamová, pokud „je její volební apel založen na identifikovatelné a umírněné ideologické platformě spíše než na osobnosti jejího lídra a/nebo extrémistické rétorice. Jinými slovy řečeno, mainstreamová strana je nositelem hodnot, které jsou kompatibilní 136


s mainestreamovým ideologickým sektorem v etablovaných západních demokraciích“ (Pop-Eleches 2009: 225). Naproti tomu neortodoxní strana se odlišuje od mainstreamových stran v některé ze zmíněných tří definičních znaků/dimenzí, tedy by „přijetí extrémistické politické platformy v řadě programových (issue) oblastí a/nebo upozaděním ideologie a tím, že se stává politickým nástrojem svých lídrů“ (Pop-Eleches 2009: 226). Pop-Eleches rozlišuje několik typů neortodoxních stran podle toho, v jaké z definičních dimenzí se nacházejí a jak moc se odlišují od mainstreamových stran, přičemž jako klíčové politické (policy) dimenze chápe ekonomickou orientaci a význam etnonacionalistického apelu. Obě hodnotové dimenze jsou doplněny organizační dimenzí, která odráží relativní význam lídra (PopEleches 2009: 227). Pop-Eleches následně definoval tři, resp. čtyři typy neortodoxních stran. Vedle radikální levice a extrémních nacionalistů, kteří jsou subtypy radikálních stran, jsou pro nás zajímavé kategorie nacionalistických populistických stran (national populist parties) a nových/centristických populistických stran (new/centrist populist parties). Nacionalistické populistické strany se sice podobně jako extrémní nacionalisté profilují na Schmittovské dichotomii „my vs. oni“ s přídavkem nacionalismu, nicméně se liší od extrémních nacionalistů umírněností nacionalistického apelu. Nacionalismus není jejich jediný raison-d`être, naopak je doplněn širší nenacionalistickou agendou. Nové/centristické populistické strany se liší od stran hlavního proudu zejména prohlašováním se za neideologické či antipolitické formace, neužívají ani nacionalistického apelu. Typické jsou pro ně medializovaní lídři, jimž strana slouží jako prostředek naplnění osobních ambicí. Typická je rovněž kritika mainstreamových stran, které jsou chápány jako viníci poklesu životní úrovně 137


a bujení korupce (Pop-Eleches 2009). Ve srovnání s předchozími přístupy přináší Pop-Elechesova

studie

nových/centristických

především

populistických

nový stran,

prvek resp.

v podobě jejich

neideologičnosti

sebeprezentace

jako

neideologických formací. Zejména v souvislosti s analýzou slovenské stranické politiky rozvíjel koncept nového/středového populismu také Peter Učeň, který vedle anti-establishment apelu zdůrazňuje inklinaci těchto stran ke geometrickému středu stranického systému (Učeň nedat, 2007a, 2007b).

3.2 Identitárně a parciálně populistické strany Úvahy Muddeho, Taggarta, Pop-Elechese a dalších autorů nám poslouží jako výchozí bod pro námi definované rozlišení dvou základních kategorií/typů populistických stran – identitárně a parciálně populistické strany. Populistická rétorika/program se totiž v praxi stranické politiky vyskytují buď jako jádro identity jinak programově nevyhraněných politických stran, nebo naopak jako (více či méně logický) doplněk primárního programu jiných politických stran. Identita identitárně (či ryze) populistických politických stran je založena na populistickém apelu (jak byl popsán výše). Jádrem identity identitárně populistických politických stran je politika protestu namířeného vůči politice stávajících elit a naopak obhajoba zájmů „obyčejných lidí“, tedy to, co je označováno jako jádro populismu. Z hlediska tradičních štěpení (cleavages) a stranických rodin se jedná o nezařaditelné formace, u nichž nelze identifikovat konsistentní příklon k žádné 138


ideologii. Tyto politické strany navíc samy implicitně či explicitně odmítají přiřazení ke zřetelné ideologické orientaci, pravolevé vidění politického konfliktu je podle nich překonané nebo není v dané politické situaci relevantní10. V tomto ohledu se identitárně populistické strany podstatně liší jak od (tradičních) mainstreamových stran establishmentu (sociální demokracie, liberální strany, křesťanskodemokratické strany), tak od antisystémových stran založených na ideologii odporující demokracii (typicky fašistické nebo komunistické strany). Jejich kritika je na rozdíl od antisystémových stran zaměřena na ostatní aktéry (elitu, establishment), nikoli na systém jako takový. Terminologicky nejbližší je našemu chápání identitárně populistických stran zřejmě termín centristické populistické strany, používaný např. Grigorem Pop-Elechesem (2009) nebo Peterem Učněm (2007a, 2007b). Termín centristické populistické strany ovšem nepovažujeme za zcela vhodný právě proto, že tyto strany stojí (cíleně) mimo pravolevé rozdělení politického spektra, případně ho přímo odmítají – nestojí tedy uprostřed mezi pravicí a levicí, ale snaží se vymezit jako subjekty, které stojí vně tradiční politické konflikty. Naopak pojem identitárně populistická strana jasně reflektuje (v tomto případě klíčovou) roli, kterou populismus hraje ve formulování identity strany a v její rétorice. U identitárně populistických stran populismus z podstaty věci musí být jádrem stranické identity, protože vzhledem k absenci ideologie strany nemají/nechtějí na čem jiném svoji identitu vystavět. Jak

10

Odlišně se k dané problematice – ovšem v kontextu výkladu pojmu antiestablishmentových stran – staví Schedler. Sice konstatuje, že APE strany váhají s vlastním umístěním na ose pravice – levice, na druhou stran většina z nich lze dle Schedlera umístit jasně nalevo nebo napravo. Dokonce hovoří o příklonu k pravicovým stranám, souvisejícím s (údajnou) kritikou „temných stránek kapitalismu“. Po pádu reálně socialistických režimů se dle Schedlera zdá, že antiestablishmentová politika se formuluje jako „nová ideologie pravice“ (Schedler 1996: 302).

139


jsme již ale uvedli výše, v politické praxi i v praxi politologického výzkumu ovšem rozlišení rétoriky a (ideové) identity do značné míry ztrácí význam: stranická identita se projevuje v rétorice a naopak rétorika (alespoň částečně) vychází právě ze stranické identity. Identifikace strany coby identitárně populistické tedy není závislá na tom, zda autor vnímá populismus jako ideologii nebo komunikační strategii, klíčová je absence (jiné) ideologické výbavy strany. Rozlišení mezi populismem coby ideologií a komunikační strategií zde navíc ztrácí relevanci i proto, že tento typ stran většinou explicitně odmítá své zařazení na jakékoli ideologické škále. Vzhledem k negativním konotacím termínu “populismus” navíc ani nelze předpokládat, že by strana sebe samu identifikovala jako populistickou. Stejně tak lze ovšem jen těžko v rétorice strany očekávat přiznání, že populistický apel (tedy ochrana zájmů lidu proti stávajícím elitám) je rétorickým nástrojem, nikoli skutečným raison d'être strany. Tento přístup samozřejmě vychází z předpokladu, že identita strany nemusí být založena na konkrétní ideologii11. V případě některých politických stran je užití populistické rétoriky de facto důsledkem či „pouze“ doplňkem jejich primárního „programového vybavení“. Parciálně populistické politické strany tak mají jinak zřetelně vyprofilovaný program, případně se explicitně hlásí k určité ideologii a mimo jiné zapadají do představ tzv. duchovních či stranických rodin. Jako typický příklad parciálně populistických politických stran, tedy politických stran, které pouze příležitostně a komplementárně

11

Typickým příkladem stran bez ideologie mohou být např. single issue strany.

140


ke své hlavní ideologické orientaci využívají populistického apelu, lze uvést radikálně pravicové politické strany. Stejně jako v případě identitárně populistických politických stran je nutné parciálně populistické politické strany odlišit od (zejména opozičních) mainstreamových formací – klíčová pro jejich volební apel není dichotomie vláda vs. opozice, ale šířeji než vláda pojímané elity vs. lid. Přestože prakticky všechny politické strany alespoň příležitostně pracují s ideou „lidu“ a samy sebe prezentují jako ochránce zájmů lidu proti ostatním politickým aktérům, zpravidla se pohybují právě v kontextu rozlišení vláda vs. opozice, případně aktér vs. jiný aktér, který nelze považovat za populismus. Chybí u nich tedy odmítání, resp. plošná kritika elit/establishmentu. U parciálně populistických stran je navíc populistický apel stálou a významnou součástí stranických projevů, netýká se pouze příležitostných prohlášení nebo malého počtu vybraných témat. Naopak hlavní odlišnost od identitárně populistických spočívá v existenci ideově (ve smyslu tradičních ideologií) relativně vyhraněného programu. Navržená kategorizace populistických stran má svým důrazem kladeným na antiestablishment apel spojený s obhajobou zájmů lidu přispět k precizaci užívání termínu populismus. Nesdílíme tedy názor, že každá strana či většina politických stran je do jisté míry populistická. Populismus nelze ztotožňovat s demagogií nebo s politikou nesplnitelných slibů, což právě často vede k označení většiny politických stran či jejich programových bodů jako populistických. Za populismus ani nelze považovat deklaraci hájení zájmu „lidu“, ať už jakkoli definovaného, ale pouze obhajování zájmů lidu konstruovaného pomocí dichotomie lid vs. elita. V tomto smyslu se tedy populismus zřetelně odlišuje od nacionalismu či xenofobie. 141


Existence dvou kategorií populistických stran přitom reaguje na empirickou pestrost stranického populismu a vyčleňuje jako zvláštní skupinu politické strany, jejichž identita a rétorika byla/je postavena primárně na populistickém apelu. Druhým typem populistických politických stran jsou parciálně populistické politické strany, u kterých představuje populistický apel pouze jednu ze součástí identity či volební strategie. Tato typologie umožňuje reflektovat populistický charakter velké a heterogenní skupiny moderních politických stran a na rozdíl od jiných typologií se vyhýbá vytváření kategorií za pomoci dalších ideologií či stranických pozic (např. radikálně pravicové populistické strany, socialistické populistické strany atd.). Smysluplnost tohoto rozdělení ukazují studie populistických politických stran v regionu (postkomunistické) střední a východní Evropy, kde je po roce 1989 možné skutečně odlišit politické strany stavějící svoje volební strategie, případně program výhradně na populistickém apelu, a je jen velmi obtížné či spíše nemožné je zařadit do klasických klasifikačních schémat pracujících s konceptem stranických rodin či tradičními ideologiemi, a politické strany, které kombinují populistický apel s jinak ideologicky zřetelně profilovaným programem. Příkladem prvního typu stran jsou např. české Věci veřejné, slovenský Smer (v prvních letech své existence) nebo Strana občanského porozumění, bulharské Národní hnutí pro stabilitu a pokrok nebo třeba estonská Res publica. Reprezentanty druhého typu stran jsou v prostředí střední a východní Evropy např. české Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa, Sdružení dělníků Slovenska nebo Slovinská národní strana (Havlík, Pinková et al. v tisku). V západní Evropě je možno jako parciálně

142


populistické označit např. severské strany pokroku, francouzskou Národní frontu nebo italskou Ligu severu. Dvě kategorie – identitárně a parciálně populistické politické strany – tak mohou pokrýt jakýkoli typ strany konsistentně využívající populistický apel, ovšem každá z nich v jiném kontextu. Ze srovnávací perspektivy je pozoruhodné a pro další výzkum podnětné, že relevantní identitárně populistické politické strany se objevily výhradně v prostoru postkomunistické střední a východní Evropy12. Pozoruhodná je rovněž ta skutečnost, že převažující forma výskytu stranického populismu prošla z hlediska časového zásadní proměnou. Zatímco v první dekádě po pádu komunistických

režimů

zaujaly

relevantní

pozici

takřka

výhradně

parciálně

populistické politické strany, blížící se konec první „postkomunistické“ dekády odstartoval volební úspěchy identitárně populistických politických stran (Havlík, Pinková v tisku). Podrobná analýza tohoto trendu prozatím chybí, nicméně poukazuje na heuristický potenciál námi navržené dichotomické typologizace populistických politických stran. Realita stranických systému střední a východní Evropy naznačuje, že oba definované typy populistických stran mohou být analyticky nosné nejen z hlediska (především) vnitřní strany nabídky – supply side (tedy vlastně podoby, identity či strategie politických stran), ale i z hlediska strany poptávky – demand side, tj. zdrojů voličské mobilizace a celkového kontextu působení politických stran. Výskyt

12

Snad jedinou výjimku představují v tomto ohledu italská formace La Rete (Síť), která získala několik mandátů v roce 1992 a o dva roky později kandidovala v rámci spíše levicové Pokrokové aliance, a islandské Občanské hnutí, které získalo parlamentní zastoupení ve volbách v roce 2009, které se uskutečnily ve stínu ekonomické krize. Občanské hnutí v průběhu volebního období prakticky zaniklo, resp. se transformovalo v Hnutí.

143


obou typů populistických stran je zřejmě spojen s odlišným politickým či socioekonomickým kontextem, resp. je spojen s jeho proměnou. Podmínky pro vzestup obou typů populistických stran jsou odlišné. Voliči identitárně populistických stran volají v prvé řadě po „očištění“ politiky, jejich úspěch je příznakem podstatného oslabení legitimity stávajících politických elit, či snad dokonce krize zastupitelského systému a počátku možné restrukturace stranického systému. V případě parciálních populistických stran vstupují „do hry“ i další faktory jako např. nepříznivý ekonomický vývoj nebo např. nárůst významu imigračního tématu v souvislosti s konkrétní primární ideologií dané parciálně populistické politické strany. Uvedená typologie může být vnímána jako příliš „hrubá“, když nedokáže postihnout výše zmíněné odlišnosti různých zástupců parciálně populistických stran (na jedné straně se může jednat o strany radikálně pravicové, na straně druhé – jak ukazuje příklad maďarské politické strany Politika může být jiná! – to mohou být strany blízké rodině zelených stran). Je pochopitelně možné a relativně snadné vytvořit subtypy parciálně populistických stran dle jejich primární ideologie. Na druhou stranu hlavní přínos našeho přístupu spočívá právě v odlišení dvou základních typů populistických stran (takto explicitně zatím v odborné literatuře nereflektovaného) vzhledem k důležitosti/roli populistického apelu v identitě, resp. činnosti politických stran. Navíc, jak jsme již zmínili, toto vymezení není samoúčelné a, jak naznačila analýza středo- a východoevropských stranických systémů, jeví se jako užitečné i z hlediska vysvětlení kontextu vývoje (nejen) stranické politiky zkoumaných zemí.

144


4 Závěr Přestože výzkum populismu a populistických politických stran představuje v současnosti dynamicky se rozvíjející oblast politologického bádání, v odborné obci nepanuje všeobecná shoda nad definičním vymezením populistických politických stran. Předkládaná studie nabídla přehled základních přístupů k vymezení populistických politických stran včetně představení tzv. analytického jádra populismu, které lze považovat za heuristicky zajímavé východisko zkoumání populistických politických stran. Na základě empiricky rozdílných podob výskytu stranického populismu a v návaznosti na práce Pop-Elechese, Školkaye, Muddeho nebo Taggarta jsme formulovali základní kategorizaci populistických politických stran reflektující místo populistického apelu v rétorice konkrétní politické strany. Proto rozlišujeme dvě základní kategorie populistických stran – identitárně a parciálně populistické politické strany. Identitárně populistické politické strany stavějí svoji identitu na populistickém apelu, jinak jejich programový profil spíše vágní, případně se často proměňuje a je obtížné či prakticky nemožné je přiřadit k některé z tradičních stranických rodin. Identitárně populistické strany jsou tak typické svou ideologickou vyprázdněností, eventuálně (pokud bychom populismus chápali jako ideologii) čistě populistickou ideologií. Naproti tomu částečně populistické politické strany kombinují populistický apel s jiným, zřetelně ideologicky profilovaným programem a populistický apel je tak spíše (více či méně logickým) doplňkem primárního programu strany.

145


Uvedená kategorizaci si nečiní nároky být vyčerpávajícím vhledem do stranického populismu, měla by však reflektovat dvě základní podoby či institucionální vyjádření výskytu populismu ve stranické politice. Empirické poznatky ukazují, že populismus může být úhelným kamenem identity politické strany (ať už coby ideologie nebo “pouze” komunikační strategie), stejně jako se stát součástí šířeji definovaného profilu kombinujícího populistický apel s (jiným) ideologickým vymezením. Navíc převažující výskyt daného typu populistických stran může být rovněž významný z hlediska širšího kontextu fungování daného stranického systému.

Literatura Abedi, A. 2003. Anti-Political Establishment Parties. A Comparative Analysis. London: Routledge. Brunclík, M. 2011. Příčiny vzestupu radikální populistické pravice ve Švédsku. Politologický časopis 18: s. 111–132.

Abts, K. a Rummens, S. 2007. Populism versus Democracy. Political Studies, 55(2): 405–424.

ABZ Slovník cizích slov. 2005-2006. Dostupný z WWW: http://slovnik-cizichslov.abz.cz/web.php/slovo/demagogie, ověřeno ke dni 20. srpna 2012.

Capoccia, G. 2002. Anti-System Parties. A Conceptual Reassessment. Journal of Theoretical Politics 14: s. 9–35.

146


Canovan, M. 1981. Populism. New York and London: Harcourt Brace Jovanovich.

Canovan, M. 1984. ‘People’, Politicians and Populism. Government and Opposition 19: s. 312–327. Canovan, M. 2002. Taking Politics to the People: Populism as the Ideology of Democracy. In Mény Y., Surel Y. (Ed.): Democracies and the Populist Challenge. Houndmills: Palgrave, s. 25–44.

Canovan, M. 2004. Populism for Political Theorists? Journal of Political Ideologies 9: s. 241–252.

Černoch, F., Husák, J., Schütz, O. 2011. Political parties and nationalism in Visegrad parties. Brno: Mezinárodní politologický ústav.

de Lange, S., L. 2008. From Pariah to Power: The Government Participation of Radical Right-Wing Populist Parties in West European Democracies. Thesis, University

of

Antwerp,

promotor

C.

Mudde.

Dostupné

z

WWW:

http://home.medewerker.uva.nl/s.l.delange/bestanden/Dissertation%20Sarah%20L% 20de%20Lange.pdf, ověřeno ke dni 23. srpna 2012.

de Raadt, J., Hollanders, D., Krouwel, A. 2004. Varieties of Populism: An Analysis of the

Programmatic

Character

of

Six

Europen

Parties.

Dostupný

z WWW:

http://www.fsw.vu.nl/en/Images/Varieties%20of%20Populism_tcm31-42718.pdf.

147


Deegan-Krause, K. 2007. Populism and the Logic of Party Rotation in Postcommunist Europe. In: Gyarfášová, O., Mesežnikov, G. (2007): Visegrad Elections: Domestic Impact and European Consequences. Bratislava: Inštitút pre verejné otázky.

Deegan-Krause, K., Haughton, T. 2009. Towards a More Useful Conceptualization of Populism: Types and Degrees of Populist Appeals in the Case of Slovakia. Politics & Policy 37: s. 821–841.

Deegan-Krause, K. 2007. Populism and the Logic of Party Rotation in Postcommunist Europe. Forthcoming in Visegrad Elections: Domestic Impact and European Consequences, Edited by Oľga Gyárfášová and Grigorij Mesežnikov. Bratislava:

Institute

for

Public

Affairs

(IVO),

2007.

Dostupný

z

WWW:

http://www.la.wayne.edu/polisci/kdk/papers/ivo_populism.pdf, ověřeno ke dni 15. srpna 2012.

Dočkal, V. 2002. Aliance nového občana – populistická či protestní strana? Středoevropské

politické

studie

IV.

Dostupný

z

WWW:

http://www.cepsr.com/seps/clanek.php?ID=30, ověřeno ke dni 15. srpna 2012.

Fiala, P. (ed.) 1998. Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno: Mezinárodní politologický ústav.

Fiala, P. a Strmiska, M. 1998. Teorie politických stran. Brno: Barrister & Principal.

148


Freeden, M. 1998. Is Nationalism a Distinct Ideology? Political Studies XLVI: s. 748– 765.

Havlík, V. 2011. Život a smrt pravicově-populistických politických stran v severní Evropě. Rexter 9: s. 36–78.

Havlík, V., Pinková, A. v tisku. Populism and political parties in East-Central Europe. Připravováno pro Mezinárodní politologický ústav v Brně.

Hawkins, K., Riding, S., Mudde, C. 2012. Measuring Populist Attitudes. Dostupný z WWW: www.concepts-methods.org/WorkingPapers/PDF/1087, ověřeno ke dni 15. srpna 2012.

Ionescu, G. a Gellner. E. (Eds.). 1969. Populism – Its Meanings and National Characteristics. London: Weidenfeld and Nicolson.

Jagers, J., Walgrave, S. 2007. Populism and communication style: An empirical study of political parties` discourse in Belgium. European Journal of Political Research č. 46, s. 319–345.

Kubát, M. 2007. Teorie antisystémové strany. Politologický časopis č. 14, s. 110–123.

Laclau, E. 2005. What’s in a Name? In: Panizza, F. (Ed.): Populism and the Mirror of Democracy. London – New York: Verso, s. 32–50.

149


Laycock, D. 2005. Populism and the New Right in English Canada. In: Panizza, F. (Ed.): Populism and the Mirror of Democracy. London – New York: Verso, s. 172– 202.

Laryš, M. 2012. Recenze: Bastl, M. - Mareš, M. - Smolík, J. - Vejvodová, P. (2011): Krajní pravice a krajní levice v ČR, Grada: Praha. Rexter – časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu 01/2012: 140–143. March, L. 2008. Contemporary Far Left Parties in Europe. From Marxism to the Mainstream? International Policy Analysis, Friedrich Ebert Stiftung. Dostupný z WWW: http://library.fes.de/pdf-files/id/ipa/05818.pdf, ověřeno ke dni 3. září 2012.

Mareš, M. 2003. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno: Barrister & Principal.

McDonnell, D. 2006. A Weekend in Padania: Regionalist Populism and the Lega Nord. Politics č. 26, s. 126–132.

Mény Y., Surel Y. (Eds.). 2002. Democracies and the Populist Challenge. Houndmills: Palgrave.

Mudde, C. 2000. In the Name of the Peasantry, the Proletariat, and the People. East European Politics and Societies č. 14, s. 33–53.

Mudde, C. 2004. The Populist Zeitgeist. Government and Opposition č. 39, s. 542– 563.

150


Panizza, F. 2005. Introduction. In: Panizza, F. (Ed.): Populism and the Mirror of Democracy. London – New York: Verso, s. 1–31.

Norris, P. 2005. Radical Right: Voters and Parties in the Electoral Market. Cambridge: Cambridge University Press.

Pop-Eleches, G. 2009. Throwing out the Bums. Protest Voting and Unothodox Parties after Communism. World Politics č. 62, s. 221–260.

Rooduijn, M., de Lange, S., L. a van der Brug, W. 2012. A populist Zeitgeist? Programmatic contagion by populist parties in Western Europe. Party Politics: s. 1– 20.

Dostupné

z

WWW:

http://ppq.sagepub.com/content/1/4/447.full.pdf+html,

ověřeno ke dni 28. srpna 2012.

Sartori, G. 1976. Party and party systems. A framework for analysis. Cambridge: Cambridge University Press.

Sartori, G. 2005. Strany a stranické systémy. Schéma pro analýzu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Schedler, A. 1996. Anti-Political-Establishment Parties. Party politics č. 2, s. 291–312.

Sikk, A. 2009. Parties and Populism. CEPSI Working paper 2009-02. University College London School of Slavonic and East European Studies.

151


Školkay, A. 2000. Populism in Central Eastern Europe. IWM Working Paper No. 1. Dostupný z WWW: www.iwm.at/publ-jvc/jc-09-11.pdf, ověřeno ke dni 15. srpna 2012.

Stanley, B. 2008. The thin ideology of populism. Journal of Political Ideologies č. 13, s. 95–110. Stanley, B. 2011. Populism, nationalism, or national populism? An analysis of Slovak voting behaviour at the 2010 parliamentary election. Communist and PostCommunist Studies č. 44, 257–270.

Stojarová, V., Vykoupilová, H. 2008. Populism in the Balkans. The Case of Serbia. Středoervopské

politické

studie

X.

Dostupný

z

WWW:

http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=335, ověřeno ke dni 15. srpna 2012.

Taggart, P. 2000. Populism. Buckingham PA: Open University Press.

Učeň, P. Nedat. Centrist populism as a new competitive and mobilization strategy in Slovak

politics

Dostupný

z

WWW:

http://independent.academia.edu/PeterUcen/Papers/452724/Centrist_Populism_as_a _New_Competitive_and_Mobilization_Strategy_in_Slovak_Politics, ověřeno ke dni 15. srpna 2012.

Učeň, P. 2007a. Parties, Populism, and Anti-Establishment Politics in East Central Europe. SAIS Review č. 27, 49–62.

152


Učeň, P. 2007b. Populist Appeals in Slovak Politics before 2006 Elections. In: Bútora, M.; Gyárfášová, O.; Mesežnikov, G., Skladony, T. Eds.: Democracy and Populism in Central Europe: The Visegrad Elections and Their Aftermath. Bratislava: IVO, s. 131– 147.

Wiles, P. 1969. A Syndrome, Not A Doctrine. In: Ionescu, G. a Gellner, E. (Eds.): Populism – Its Meanings and National Characteristics. London: Weidenfeld and Nicolson, s. 166–179.

Zaslove, A. 2008. One Foot in One Foot Out: can radical right populist parties govern? Kingdom,

Political

Studies Association,Swansea April,

2008.

University,

Dostupný

Swansea, z

United WWW:

http://www.psa.ac.uk/journals/pdf/5/2008/Zaslove.pdf, ověřeno ke dni 1.září.2012.

153


Marta Kolářová (ed.): Revolta stylem. Hudební subkultury mládeže v České republice Praha, Slon + Sociologický ústav AV ČR, 273 s. Autor: Otto Eibl Email: [email protected]

Subkultury mládeže stály dlouhou dobu na pokraji zájmu české akademické obce a vůči tématu zde začal vznikat poměrně velký dluh. Lze sice nalézt dílčí statě (zejména v podobě bakalářských či diplomových prací nebo i časopiseckých článků), které se věnují úzké výseči problematiky subkultur, systematický zájem o reflexi tématu však zaznamenáváme až v poslední době. V poměrně krátkém časovém sledu byly publikovány hned tři knihy, které se subkulturám mládeže věnují. Každá z publikací samozřejmě k problematice přistupuje s jinými ambicemi a s jinou šířkou (více či méně odborného) zájmu. Jako první vyšla v roce 2010 kniha Josefa Smolíka Subkultury mládeže – uvedení do problematiky, jejímž obsahem je zejména (mimo seznámení čtenářů s nutným teoretickým rámcem a terminologií) povětšinou historický popis vývoje dané subkultury a katalogizace znaků, které jsou pro danou subkulturu typické a charakteristické. Kniha má tedy encyklopedický charakter s přesahem do teorie a metodologie výzkumu. Druhá v pořadí se v roce 2011 na pultech knihkupců objevila (a záhy i zmizela) kniha Kmeny, jejímiž autory jsou Tomáš Souček, Karel Veselý a Vladimír 518. V zásadě jde o obrazového průvodce subkulturami doplněného o rozhovory s vybranými reprezentanty jednotlivých subkulturních kmenů. A

konečně

poslední

monografií

systematicky

se

věnující

vybraným

subkulturám mládeže je právě recenzovaná kniha Revolta stylem editovaná Martou Kolářovou. Autorky (Marta Kolářová, Anna Oravcová, Michaela Pixová a Petra Stejskalová) a autor (Ondřej Slačálek) jednotlivých kapitol provádí hloubkovou sondu 154


do života (resp. do životních hodnot) představitelů vybraných subkultur a provádí čtenáře světem soudobých (a zejména pražských) punkerů, freeteknařů, hiphoperů a skinheadů. Intenzita poznání, kterou jednotlivé kapitoly přináší, je sice různá, jedno ale mají všechny případové studie společné. Přináší skutečně zajímavá (a často i neočekávaná) zjištění, která mohou nabourávat (a vlastně i nabourávají) stereotypní představy „většinové společnosti“ o diskutovaných subkulturách. *** Předtím, než autoři předkládají čtenářům výsledky vlastních případových studií, Marta Kolářová v úvodní kapitole pečlivě shrnuje dosavadní vývoj teoretické reflexe subkultur zejména v zahraničí (neopomíjí ale ani česky psané texty, které se tématu dotýkají), představuje metodologii výzkumu a vymezuje výzkumné otázky a cíle, o jejichž zodpovězení a naplnění se autorský kolektiv snažil. Pozorný čtenář v této části textu narazí na drobné metodologické a později i obsahové zádrhele. Samotné metody výzkumu, jimiž byly převážně hloubkové rozhovory s představiteli subkultur, popř. zúčastněné pozorování, byly zvoleny více než korektně. Nekorektní pak je ale jeden z výzkumných cílů, jehož naplnění předpokládá „na základě sebraného empirického materiálu testovat platnost současných teorií“ (str. 35). V kontextu obsahu případových studií jde ale o marginální problém – k testování teorií na základě kvalitativně sebraných dat (naštěstí) nedochází a jde tedy spíše o námitku proti verbalizaci a formulaci jednoho z výzkumných cílů. Druhým zádrhelem je pak skutečnost (tedy v případě, že recenzovanou knihu máme skutečně považovat za monografii a ne za soubor textů, jež jsou si „pouze tematicky příbuzné"), že se ne vždy podařilo „uhlídat autory“ a ne všechny případové studie tak odpovídají na stejné výzkumné otázky (resp. na všechny či alespoň jejich většinu). Jednotlivé kapitoly pak řeší dílčí problémy a dílčí otázky, a to často bez ohledu (nikoliv však v rozporu) na to, co bylo řečeno v úvodní kapitole. Rozdílná je pak samozřejmě i struktura jednotlivých kapitol, mnohdy se autorky opakovaně vrací 155


k již v úvodu vysvětleným teoretickým pojmům a koncepcím. Na druhou stranu nevěnují dostatečnou pozornost vymezení termínů, se kterými v kapitolách běžně pracují a jejichž obsah zůstává nejasný (není např. zřejmé, co přesně je underground hip hop a jak se liší od mainstreamu nebo co si má čtenář představit pod pojmem apolitický skinhead, o kterém se hovoří jako o jedinci inklinujícímu k pravici a vykazujícímu xenofobní či fašistické rysy). Čtenář tak postupně vstřebává značné množství informací o daných subkulturách, není ale mezi nimi schopen provést plnohodnotné srovnání, protože jsou mu předkládána asymetrická data. A to je škoda. Pravda, tento problém řeší závěrečná, shrnující kapitola (autorkou je opět Marta Kolářová), která přímo navazuje na cíle vymezené v úvodu a postupně všechny otázky zodpovídá. Čtenáři se tak poprvé naskýtá možnost diskutované subkultury mezi sebou jednoduše porovnat na symetrických datech. Trochu matoucí pak může být to, že Marta Kolářová z datového souboru vybírá úplně nové informace a místy drobně posouvá či upřesňuje interpretace, se kterými byl čtenář seznámen dříve. V žádném případě zde ale nevzniká konflikt mezi obsahem a interpretací jednotlivých kapitol – jen je zde prezentován poněkud jiný pohled na prezentovaná data. *** Odhlédneme-li ale od trochu slabší provázanosti jednotlivých kapitol a bereme je jako samostatné texty, musíme každou jednu subkulturní sondu považovat za vcelku povedenou. Při čtení musíme mít samozřejmě na paměti, že vzhledem k povaze prezentovaných dat nelze vyvozovat příliš silné závěry obecného charakteru, k čemuž text místy svádí. Výhodou i nevýhodou pro jednotlivé kapitoly se ukázaly být zvolené metody ve vztahu k příslušnosti členů autorského týmu ke zkoumaným subkulturám. Autorky a autor v úvodu svých studií sice vynášejí karty na stůl, popisují svůj pozitivní vztah k dané subkultuře a deklarují snahu udržovat odstup. Ne vždy se jim to ale zcela daří, místy může mít čtenář pocit, že sami sebe romanticky chápou jako badatele, který se 156


pohybuje v místech, které byly dosud v mapách zakresleny bíle, popř. označené nápisem „hic sunt leones“ – viz např. citace z úvodní kapitoly: „V tomto bádání jsme se vydali cestou „zasvěcených“ výzkumníků, jsme antropologové ve vlastní (sub)kultuře, známe kódy dorozumívání a kódy maskování. Vydáváme se do urbánní džungle, kde potkáváme domorodce ne s brky na hlavě, ale s číry, oholenými hlavami či kšiltovkami hluboko do čela, kteří nosí maskovací barvy ne kvůli neviditelnosti, ale aby na sebe v šedi města upozornili.“ Nedostatečný

odstup

je

pak

poměrně

dobře

viditelný

(a

částečně

problematický) v okamžiku, kdy se zdá, že výzkumnice je zklamaná odpovědí respondenta (neboť podle vlastní zkušenosti, popř. na základě vlastních hodnot, čekala odpověď jinou, možná radikálnější). V ten moment dochází k projekci osobnosti výzkumnice do textu, který tak mezi řádky začíná být založený nejenom na základě skutečných odpovědí respondentů, ale i na základě toho, jak by autorka chtěla, aby byla daná problematika prezentována (jde zejména o pasáže v kapitolách o punku, hip hopu a skinheads). Občasná „autorská angažovanost“ ale textu tolik neškodí a příliš nesnižuje jeho informační hodnotu. Jen se místy čtenář zarazí a přemýšlí, co vedlo autorku k formulaci konkrétní (sugestivní) otázky, k tak silné interpretaci řečeného (viz např. pasáž o komodifikaci punkerů, začínající na str. 62) nebo zda byla výzkumnice zklamána respondentovou odpovědí natolik, že cítí potřebu

se

vůči

ní

vymezit

(např.

pozastavení

nad

politickou

pasivitou

undergroundových hiphoperů na str. 148, vymezení se vůči chápání role žen v subkultuře na str. 154 nebo vyjádření lítosti nad tím, že radikální prohlášení mezi skinheady dává pouze několik málo aktivních jednotlivců na str. 189). Vedle těchto „hodnotových“ zkreslení se v textech ojediněle objevují i nepřesnosti faktické či obsahové. A to zejména v momentech, kdy autorky dále předávají čtenářům „lidové mýty“, zažitá klišé, která se o subkulturách tradují (např. „třídění“ skinheadů podle barvy tkaniček, které mají v botách, nebo tvrzení, že nutným důsledkem rasismu je nacismus) či prosté nepochopení podstaty subkulturních akcí (akci Hip Hop Subway Series Praha bych se zdráhal označit za

157


politickou akci; jde o akci, kdy členové subkultury většinové společnosti ukazují, že jsou „neproblematičtí“ – nejde tedy o formulování požadavků na politickou změnu). Bez ohledu na tuto skutečnost ale čtenář postupně proniká hlouběji do subkultury a jejího hodnotového systému. Vzniká tak vcelku plastický obraz o povaze zpovídaných jednotlivců, který – skrze diskusi o subkulturním kapitálu – napomáhá pochopit (více či méně formální) „hierarchii“ v rámci daných skupin. A zde se začíná odehrávat několik větších či menších překvapení. Ačkoliv v odpovědích sice nalézáme pro konkrétní subkulturu minimální společné jmenovatele, ke kterým respondenti poskytli klíč, nemůžeme se ubránit pocitu, že „obsah“ daných subkultur je nejednotný a „hodnoty“, kterými se respondenti řídí, spíše závisí na jejich individuálním a ne sdíleném chápání světa. O tom panuje pouze jakýsi „měkký kolektivní souhlas“ (ostatně na to upozorňuje i závěrečná kapitola knihy). Proto se v textu objevují citace různých členů subkultur, které si vlastně protiřečí; napříč subkulturami panuje shoda prakticky jen na tom, že „back in the days“ bylo lépe (což samo o sobě může působit komicky, pokud si uvědomíme, že to říkají lidé, kteří dobu, po které panuje nostalgie, znají přinejlepším pouze z vyprávění). A najdeme zde dokonce i chování, které bychom mohli v jisté souvislosti označit za „subkulturně deviantní“. S údivem tak čteme o tom, že punker navštěvuje McDonalds, úspěšně podniká, nebo dokonce volí ODS. S nemenším překvapením čteme o skinheadech, kteří se „pravými“ skinheady (ve smyslu dress codu samozřejmě) stávají pouze na koncertech a dalších společenských akcích. To samé platí o freeteknařích, kde ale „víkendový“ charakter náležitosti k subkultuře není tak překvapivý (těžko si s sebou vezmete soundsystem do zaměstnání, že?). A takových příkladů, kdy subkulturní život bez problémů koexistuje a proniká do mainstreamu, nalezneme v knize celou řadu a je možná škoda, že autorský kolektiv tyto jevy sice pečlivě dokumentuje, ale už nepřistupuje k jejich rozsáhlejší analýze či interpretaci. Za diskusi by podle mého stály i některé vnitřní rozpory v subkulturách – např. vztah freeteknařů k soukromému majetku (zatímco v případě pořádání party práva 158


vlastníka pozemku mohou být na dobu, kdy se party koná, suspendována, práva těch, kteří do soundsystému vložili nejvíce prostředků, jsou v platnosti stále a tito lidé tak rozhodují o tom, jak a kde se bude daný soundsystém prezentovat) či vztah hiphoperů k vizuálnímu stylu (na jedné straně se objevují názory, že je jedno, jak dotyčný vypadá, na druhé straně z battlu vypadávají ti, kteří vypadají jako kopie amerických raperů). S vědomím všech výše uvedených rozporů je pak nepřekvapivý vztah k většinové kultuře, k mainstreamu. Z odpovědí jednotlivých představitelů subkultur plyne, že se proti němu nijak aktivně nevymezují, tolerují ho, berou si z něj, co je pro ně výhodné, případně ho ignorují. Žádná (či pouze zanedbatelná) stopa po aktivní změně, po jasně formulovaných požadavcích a představách, jak vytvarovat svět. V tomto kontextu pak čtenáře nutně napadá, nakolik je případný samotný název knihy – Revolta stylem. O revoltách (těch faktických, ne pouze vizuálních) není možné hovořit. Vždyť subkultury spíše mainstreamem pasivně proplouvají, než že by proti němu aktivně protestovali. K revoltám tak dochází spíše na striktně privátní úrovni - v okamžiku, kdy se jedinec rozhodne pro subkulturní coming out a svou objevenou identitu prezentuje svému okolí. A to není úplně banální zjištění, osobně jej považuji za nejpřekvapivější moment celé knihy (čtenářům se tímto omlouvám za prozrazení pointy, bez ní by ale tato recenze nebyla úplná). *** Knihu tedy lze doporučit k přečtení. Jednotlivé kapitoly obsahují sice množství větších či menších přehmatů, kterých si čtenář může (ale nemusí) všimnout. Ne vždy nemusíme s autorkami a autorem jednotlivých kapitol souhlasit, ne vždy budeme uvedené citace interpretovat stejným způsobem, místy se budeme divit nad způsobem dotazování i nad samotnými odpověďmi respondentůY Faktem ale zůstává, že kniha přináší zajímavou sondu do života punkerů, hiphoperů, freetaknařů a skinheadů, jejímž poselstvím je vlastně to, že subkulturám nejde ani tak o revoltu, ale

o

pohodové

prožití 159

života.


Chmelík, J. a kol. Extremismus. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. 425 s. Autor: Štěpán Výborný Email: [email protected]

Problematika extremismu se již stala nedílnou součástí studia politologie v České republice, což se odráží i v kvantitativním nárůstu vydávaných publikací. Jednou

z nejaktuálnějších

je

kniha

autorského

kolektivu

vedeného

Janem

Chmelíkem, která si dala za cíl shromáždit nejnovější kriminalistické a trestněprávní poznatky při hodnocení extremismu a podat co nejucelenější charakteristiku extremismu (s. 10). Deklarovaný cíl ale nebyl naplněn, protože z hlediska kvalitativního kniha ničím neobohacuje studium extremismu v České republice. V prvé řadě čtenáře zarazí obsahové rozložení publikace. Ačkoli se celá kniha honosí názvem „Extremismus“, takřka polovinu práce tvoří charakteristika vybraných skladeb a CD nosičů s extremistickou tématikou, aniž by takto obsáhlá přílohová část byla náležitě odůvodněna a vysvětlena. Podobně i další kapitoly jsou do textu zahrnuty poněkud nesystematicky a předložené dílo netvoří ucelenou analýzu současné podoby extremismu v ČR. Zarážející je i seznam použité literatury, ve kterém v drtivé většině převládají české prameny, ačkoli autoři zabývající se daným fenoménem musí pracovat i s cizojazyčnou literaturou. Diskutabilní je rovněž způsob využívání uvedené literatury, kdy v textu jsou většinou citovány knihy staršího data, zatímco nově vydané publikace nalezneme pouze v závěrečném seznamu, aniž by bylo jasné, v jaké míře (pokud vůbec) byly použity. Výraznou negativní devízou předložené publikace je také její zastaralost (byť si autoři dávají za cíl zhodnotit současný stav), nejednoznačnost vyjádření (neobratná a nahodilá práce s termíny) či nesprávnost mnoha uvedených informací, na což poukáže následná recenze. První dvě kapitoly autoři nazvali „Základní charakteristika extremismu“ a „Základní pojmy“. Čtenáře nejspíše toto rozdělení zarazí, přičemž v textu není 160


eventuální odlišnost obou kapitol nikterak objasněna. Naopak jsou obě části z hlediska obsahu takřka totožné, přičemž nezřídka dochází k opakování již řečeného. V první kapitole se autoři věnují především pojmu extremismus a jeho genezi, přičemž přinášejí i první vymezení jeho levicové a pravicové podoby. Celá tato kapitola však trpí absencí hlubšího teoretického rámce, který by vycházel alespoň z české literatury zabývající se vymezením extremismu, byť by použití zahraniční literatury bylo příhodné. Zároveň se nejspíše nejen recenzent pozastaví nad poskytnutou definicí extremismu, která pochází již z roku 1999 (viz s. 14–15) a neodráží novější vymezení, se kterými pracují čeští a zahraniční odborníci na extremismus či orgány státní správy (ministerstvo vnitra, policejní prezidium, Bezpečnostní informační služba či další). Poskytnuté definice levicového a pravicového extremismu jsou navíc nejenom velmi stručné, ale také nepřesné, protože neodrážejí současnou podobu extremistických hnutí. V úvodní kapitole rovněž absentuje vymezení termínů, jako je krajní pravice (levice), ultrapravice (ultralevice) nebo možná rozdílnost pojmů radikalismus a extremismus, ačkoli v následném textu je s těmito pojmy, mnohdy v nejednoznačné podobě, pracováno. Druhá kapitola pokračuje ve stručném a odborně polemickém vymezování termínů vztahujících se k extremismu. Diskutabilní je již samotný výběr jednotlivých pojmů, který pro běžného čtenáře působí chaoticky a nahodile (například „rasismus naruby“, „církev“, „divácké násilí“). Naopak mnoho jiných pojmů, které s problematikou extremismu úzce souvisí, z nepochopitelných důvodů absentuje (především výrazy spojené s aktuálními trendy – „odpor bez vůdce“, „třetí cesta“ apod. nebo termíny, které při analýzy extremistických hnutí nemohou chybět – marxismus, trockismus, extremismus cizinců apod.). Většina poskytnutých definic trpí závažnými nedostatky, jejichž rozvedení by vystačilo na několikadílnou recenzi. Za všechny například ztotožnění ekologického extremismu a ekoterorismu (s. 22)1 nebo uvedení pouze komunismu, marxismu, leninismu, stalinismu, maoismu a trockismu jakožto směrů levicového extremismu (s. 24). Lze uzavřít slovy, že tato kapitola ve své podobě 1

Chybné je rovněž uvedení pouhých dvou v současnosti aktivních organizací: Animal (v textu je toto slovo chybně uvedeno jako „Anina“) Liberation Front a Earth First!

161


celkové práci spíše škodí, než prospívá (byť vysvětlení pojmů musí být nedílnou součástí jakékoli takovéto publikace). Třetí kapitola vymezuje základní extremistické směry, přičemž čtenář by s ohledem na název práce očekával, že právě tato kapitola přinese nejvíce poznatků o současné i bývalé podobě českého extremistického hnutí. Výsledek je však opačný a i tato kapitola vyvolá pochybnosti nad odbornou erudicí autorů. První a zásadní problém tkví v rozdělení extremismu. Ačkoli lze souhlasit s autory, že diversifikace extremismu jsou nejednotné, rozdělení nabízené v knize je zajisté originální, avšak vysoce diskutabilní a dle recenzenta i nepřesné a zavádějící. Jakkoli nad vydělením extremismu na pravicový a levicový lze souhlasit, kritiku si zajisté zaslouží absence hlubší analýzy vnitřního dělení těchto extremistických směrů (obzvláště v případě levicového). Pro recenzenta je dále nepochopitelné samostatné vydělení kategorie politický extremismus (bez širšího vydefinování), ačkoli autoři v této podkapitole znovu hovoří o extremismu levicovém a pravicovém, což přisvědčuje o nahodilosti a nesystematičnosti této kategorie. Náboženský extremismus sice své místo v publikaci nepochybně má, ale za více než problematické lze považovat samostatné vydělení islámského extremismu vedle náboženského. Nebo snad autoři nepovažují islám za jedno z náboženství? Šestá kategorie – skinheads – snad ani komentář nezaslouží, protože ta má místo především ve studiích o subkulturách a nikoli extremismu, v nichž s ní musí být pracováno velmi obezřetně (což ale není případ předložené knihy). Všechny tyto teoretické nonsensy by snad bylo ještě možno potlačit, pokud by kniha přinášela alespoň obstojný popis současné podoby extremistického hnutí v České republice a stala se solidním deskriptivním příspěvkem

do

studia

extremismu.

Poskytnuté

informace

jsou

ale

kusé,

nejednoznačné, zavádějící a nepřesné. Seznam údajů, které by kniha o současném evropském i českém extremismu měla poskytovat, ale neposkytuje, by byl velmi obsáhlý (avšak pouhé tři strany o pravicovém extremismu musí zarazit i neinformovaného čtenáře, byť se k této problematice v textu autoři nadále nesystematicky až chaoticky vracejí). De facto je znemožněno upozornit na jednotlivé chyby, protože jejich uvedení by znamenalo představení současné podoby 162


extremistických hnutí. Přesto pochybnosti nad fundovaností autorů vyvstávají především při opomenutí moderních fenoménů pravicového extremismu („třetí cesta“, pouze stručné reference o autonomním nacionalismu a hnutí „odporu“, navíc bez mezinárodních souvislostí),2 položení aktivit levicových extremistů do SRN a Velké Británie, a to bez jakékoli zmínky o Řecku či Itálii (s. 37), označení nejkonfliktnějších demonstrací levicových extremistů stavících se proti rasismu a xenofobii (s. 39), naprosto nesystematické zařazení rasistických útoků do podkapitoly současná levicová extremistická scéna v Evropě (s. 39), nahodilá zmínka o odporu proti kůrovci ve stejné podkapitole (s. 41), nedostatečně stručná a nepřesná analýza mládežnických komunistických organizací (s. 43), a tak dále a tak dále. Množství opakujících se a nesystematických informací (např. o squatterství v kapitole o Skinheads – s. 98) opět výrazně přidává na pochybnostech o už i tak chabé kvalitě předložené publikace. Určitou výjimku představuje pouze kapitola o náboženském extremismu, která i svým rozsahem na jedné straně a závažností daného jevu v ČR na straně druhé neodpovídá celkovému rozložení knihy. Při čtení je zřejmé, že se jedná o ucelenou práci jednoho ze spoluautorů, a ačkoli i zde nalezneme některé chyby (opakování se nebo nepotlačení subjektivních závěrů), v souhrnu tato část představuje jednu z mála pozitiv celé knihy. Kapitola čtvrtá měla přinést ucelené pojednání o symbolice extremistického hnutí, ovšem i tato část se vyznačuje nahodilostí, zmateností, nepřesností a rovněž tak zastaralostí. Jako nejzářnější příklad výtek lze uvést neustálé operování s pojmem

skinheads,

jakožto

se

synonymem

k příznivcům

krajní

pravice.

Problematický faktor recenzent spatřuje i v opětovném častém opakování již řečeného (srov. například pojednání o runách shodné na straně 110 i 112). Rovněž rozdělení kapitoly by si zasloužilo autorské vysvětlení, pokud tedy vůbec takové může být s ohledem na vágnost jednotlivých kategorií poskytnuto. Za příklad nesystematické chaotičnosti snad postačí zařazení znaku Islámské teroristické organizace do kapitoly „Typická symbolika hnutí Skinheads“ (srov. s. 147) nebo 2

De facto celá kapitola o pravicovém extremismu by si zasloužila přepracování (např. nepochopitelné vytknutí organizace Ingenuus (s. 42).

163


informování o skupině „Edelweiss“ na stejném místě bez jakékoli zmínky o Edelweiss Piraten, která nebyla krajně pravicovou, ale naopak významnou protifašistickou skupinou,

k jejímuž

odkazu

se

hlásí

i

současní

příznivci

krajní

levice.

Nesystematičnost podtrhuje i nahodilé přeskakování do oblasti práva, které není nikterak vysvětleno a spíše než prospívá, tak podtrhuje nesnadnou orientaci v textu. Komentáře k jednotlivým symbolům opět obsahují mnohé nepřesnosti a není v možnostech recenzenta na všechny upozornit. O fundovanosti předloženého textu může vypovídat pojednání o skupině Combat 18, které je jako celek převzato z portálu Antifašistické akce (tj. skupině náležející ke krajní levici) bez jakýchkoli přidaných poznámek a komentářů. O anarchistických či komunistických symbolech je referováno pouze okrajově, což zajisté neodráží význam těchto skupin v rámci extremistického hnutí v ČR. Ve stínu zde řečeného pak opakované nevysvětlitelné grafické změny (např. strany 107–109) či vyskytující se překlepy (například hudební skupina ScrewdriBer – s. 124 nebo neonacistická skupina C 15 – s. 148) působí jako malichernosti. Kapitola pátá (politologicko-sociologické aspekty vzniku extremistických hnutí) své místo v dané publikaci zajisté má, dle recenzenta však postrádá oporu v jakýchkoli sociologických výzkumech a z důvodu stručnosti zdaleka nepřináší nic objevného. Shora uvedených výtek není prosta ani následná kapitola s názvem „Právní posouzení extrémistických projevů“. V prvé řadě je nutno vytknout, že autoři neposkytují ucelenou analýzu právních instrumentů boje proti extremismu, nýbrž se zaměřují

pouze

na

oblast

trestního

práva.

mezinárodněprávní dokumenty, poskytnutý seznam

V prvé je

části

představují

však pouze

jakýmsi

nastíněním a absentují jak důležité právní akty přijaté na úrovni Rady Evropy, tak především Evropské unie. Následná analýza právních norem trestního zákoníku se nejvíce blíží nahodilému vymezení různých pojmů, přičemž hlubší rozbor právní problematiky se zaměřením na praktické otázky absentuje. Výrazným nedostatkem předloženého textu je rovněž absence reflexe aktuální judikatury, která obzvláště v posledních letech prošla značným vývojem, což vede až k nepřesnosti a 164


zastaralosti poskytnutých informací (například posouzení trestnosti symboliky nejvyššími soudními instancemi v ČR, přístup soudů k subjektivní stránce trestného činu, otázka veřejnosti extremistických trestných činů atd.). Zarážející je rovněž opomenutí nově kodifikované trestní odpovědnosti právnických osob. Ani tato kapitola není prosta nejednoznačností a zmateností (viz například rozdělení trestných činů, v nichž autor zjevně zaměnil hlavu a díl trestního zákoníku, a tak vytvořil dvě odlišné, byť totožné kategorie – s. 170–171). Kapitolu lze tedy označit za pouhé zmatené a nepřesné nastínění dané problematiky bez jakékoli přidané odborné hodnoty. Poslední kapitola (vyjímaje přílohovou část) se zaobírá problematikou znaleckého zkoumání a hodnocení extremistických projevů. Ve skutečnosti se však jedná spíše o reprodukci čtyř znaleckých posudků (tetování s motivy, které mohou evokovat nacistické vojenské oddíly, pozdrav Sieg Heil, verbální projevy pronesené na shromáždění 1. Máje 2009 – tento údaj v knize nenalezneme – a stručné hodnocení Skinheads). Bohužel však tyto podkapitoly nejsou doplněny žádným analytickým komentářem, a proto je jejich přidaná hodnota značně omezená. Navíc je ze všech patrna subjektivita autora textu, která je pouze jednou, okrajově a nesystematicky vyvážena názorem jiného soudního znalce (srov. s. 219). Za povšimnutí také stojí, že podkapitola 7.2 (s. 223–226) se naprosto shoduje s již uvedeným na stranách 125–127, což naprosto neodpovídá v úvodu uvedenému označení odlišných autorů těchto částí. Samotnému obecnému pojednání o znalectví je věnován prostor pouze v úvodu, uvedený text však představuje necitovanou kopii článku uveřejněného v periodiku Karlovarská právní revue (srov. roč. VII, č. 1, 2012). Navíc

i

zde

uvedené

otázky

pokládané

soudním

znalcům

jsou

pouhým

konstatováním, byť by si z důvodu vágnosti či přibližování se právnímu hodnocení hlubší komentář zasloužily. První příloha svým obsahem tvoří takřka polovinu celé knihy, přičemž se de facto jedná o podkapitolu 7.5, což přiznávají i samotní autoři (srov. s. 231). Z celého textu je patrno, že se jedná o pouhé doslovné okopírování dříve vypracovaného textu (nejspíše znaleckého posudku), který není nikterak okomentován či dán do 165


souvislostí. Jakkoli by tedy analýza textů hudebních skupin White Power Music mohla být největším pozitivem celé knihy, tak absence jakéhokoli komentáře její přínos značně limituje. Navíc naprosto chybí vysvětlení, proč byly zvoleny k analýze uvedené hudební nosiče, což by mělo být nedílnou součástí jakékoli publikace náležející do oblasti sociálních věd. Pokud má recenzent celkově shrnout předloženou publikaci, tak pouze s obtížemi hledá části, jež by mohl pozitivně vyzdvihnout. Kniha je naopak plná nepřesností,

vágností,

odborných

nepravd,

postrádá

jakoukoli

smysluplnou

systematiku, není výjimkou opakování již řečeného, gramatická i stylistická úroveň je rovněž tristní. Samostatnou kritiku pak představuje okopírování pasáží z dříve vydaných článků či publikací (především autorů knihy), jež dosahuje stěží přijatelné četnosti. V souhrnu se tak dle recenzenta jedná o pouhou kompilaci již vydaných textů, která však postrádá jakoukoli aktualizaci do současnosti, byť je oblast extremismu vysoce proměnlivá. Pro shora uvedené výtky recenzent nemůže předloženou knihu doporučit jak odborné veřejnosti, tak pracovníkům státních institucí řešícím problematiku extremismu či studentům.

166

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu je vydáván Centrem pro bezpečnostní a strategická studia, o.s. ve spolupráci s Katedrou politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. ▪ Vydáváno dvakrát ročně. ▪ Výkonný šéfredaktor: PhDr. Josef Smolík, Ph.D. ▪ Redakční rada: PhDr. Josef Smolík, Ph.D., doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D., Mgr. Tomáš Šmíd, Ph.D., Mgr. Richard Stojar, Ph.D. a Doc. Ing. Dr. Štefan Danics, Ph.D. ▪ Jazyková korektura/proofreading: Bc. Martin Doleček ▪ www.rexter.cz ▪ www.cbss.cz ▪ ISSN: 12147737

2012

Recommend Documents