2012

86

1

EDITORIAL Vážení betlemáři, dostáváte do rukou poslední letošní a zároveň předvánoční číslo našeho časopisu. Je v něm, na základě opakovaných požadavků, volně vložena přihláška do sdružení pro nové členy. Bylo by vhodné využít vyvrcholení betlemářské činnosti, ke kterému přirozeně dochází v období Adventu, Vánoc i povánočním období, k získání nových zájemců o vstup do sdružení. Ideální by bylo posílení členské základny o zhruba stovku osob, fyzických nebo právnických, což by při našem celostátním působení snad neměl být problém. To by umožnilo, mimo jiné, vydávat tento časopis v lepší kvalitě, například v celobarevném provedení. Získávání nových členů je věcí nás všech! V příštím roce bychom rádi pokračovali v rubrice chrámových betlémů, zvláště těch, které jsou každoročně v kostelích přístupny veřejnosti a proto nehrozí riziko zneužití při zveřejnění konkrétních údajů. Chtěli bychom nadále pokračovat v uveřejňování článků o grafice s betlemářskými náměty a snad se nám také podaří zavést pravidelnou rubriku určenou pro sběratele. Již nyní můžete přemýšlet jak v příštím roce obohatit tento časopis, aby byl různorodější, přinášel nové poznatky, zkrátka aby byl čtivý a vyhledávaný nejen pro betlemáře, ale i specializované etnografy. V tomto roce se podařilo rekonstruovat webové stránky našeho sdružení, kde jsou nyní umístěny desítky pozvánek na letošní výstavy betlémů. Za zprovoznění stránek přísluší dík zejména místopředsedům p. Pavlu Nenkovskému a pí Mgr. Silvii Duškové. Rovněž seznam výstav uveřejněný v tomto a předposledním čísle je, oproti jiným létům, značně obsáhlý a umožňuje snad každému, aby si našel „svou“ výstavu, kterou by chtěl navštívit. Osvědčila se výměna informací se Spolkem českých betlemářů. Vzájemnou spolupráci s betlemářskými spolky a seskupeními bychom rádi rozšiřovali i v dalším období. V listopadu se v Innsbrucku konal XIX. kongres Světové federace betlemářů, kde nás zastupovala místopředsedkyně sdružení Mgr. Silvie Dušková. Stále jsme ve federaci UN-FOE-PRAE jedinými členy z bývalého socialistického bloku. Potěšující je výjimečné ocenění našeho člena řezbáře p. Leoše Pryšingera ze Dvora Králové zejména za jeho dlouhodobou snahu o záchranu Braunova betlému v Kuksu. Je to teprve druhé ocenění směřující do České republiky, prvním vyznamenaným byl čestný předseda ČSPB a exprezident federace UN-FOE-PRAE PhDr. Vladimír Vaclík. Zejména je potřeba poděkovat všem, kteří se obětavě podílí na výstavách betlémů. Přejeme Vám jen spokojené návštěvníky!

86

ročník 22 č. 4/2012

Z obsahu XIX. kongres betlemářů Innsbruck str. 2 Popisky k barevným obrázkům 4 Betlémy v muzeu v Č. Třebové 5 Grafika výtvarnice Ludmily Jandové 10 Galerie řezbářů – Roman Galek 13 Fejeton J. Drdy: Příbramské betlémy 16 Představujeme – Pavel Nenkovský 18 Současné výstavy betlémů 20 Výstava hist. betlémů v Klementinu 20 Informace pro členy ČSPB 22 Sběratelská rubrika – dr. M. Bašeová 22 Schůzky betlemářů v Brně (2013) 23 Nabídka vydavatelství OFTIS 24 Přílohy: Přihláška pro nové členy ČSPB Přehled výstav betlémů 2012/13 (2. část) Vydavatel: České sdružení přátel betlémů o. s. www.sdruzenibetlemaru.cz Adresa redakce: P.O. BOX 66 501 01 Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Do tisku zadal 3. prosince 2012 Ing. Ludvík Mátl

2

86

Toto období je také vhodné k plánování exponátů na výstavu zatím s pracovním názvem „Lidová a profesionální tvorba betlémů v českých zemích v průběhu staletí“, kterou naše sdružení připravuje na Advent 2013 v nově otevřeném Třebechovickém muzeu

betlémů. Bude zde zejména prostor pro prezentaci betlémů z regionů i poboček sdružení. S poděkováním za spolupráci a přáním všeho dobrého Ludvík Mátl, předseda sdružení

Reportáž z XIX. světového betlemářského kongresu v Innsbrucku – 15. až 18. 11. 2012

Okouzlení betlémy (Faszination Krippe) Mgr. SILVIE DUŠKOVÁ – místopředsedkyně ČSPB Moje putování do Innsbrucku začalo vzhledem k časové náročnosti (7 hodin jízdy autem) již ve středu 14. listopadu ráno. Během cesty jsem postupně vyzvedávala ještě několik pozvánek a upoutávek na výstavy betlémů v Čechách. První den XIX. světového betlemářského kongresu s výstižným názvem „Okouzlení betlémy“ začal ve čtvrtek 15. listopadu slavnostním zahájením v Kongresovém centru. Účastníky z celého světa, kterých bylo na 700, přivítala předsedkyně Rakouského betlemářského spolku Dr. Beate Palfrader a místopředseda Rakouského betlemář-

ského spolku Dipl. Ing. Rudolf Häusler. Slavnostní zahájení příjemně doplnila typická tyrolská hudba v podání Stubenmusi Navis. Po zahájení odstartoval dvoudenní program bohatý na řadu přednášek a výletů po Horním i Dolním Tyrolsku. Z důvodu velkého zájmu účastníků kongresu o prohlídku významných bet-

Předsednictvo XIX. světového kongresu UN-FOE-PRAE

86

3

Ocenění českého betlemáře pana Leoše Pryšingera

lemářských míst bylo prakticky nemožné zarezervovat si místo v autobusu. Proto jsem první den kongresu věnovala prohlídce Krippenbauschule a v ní uspořádané výstavě prací absolventů kurzů a výstavě betlémů v prostorách Hofburg-Gotischer Keller. Večer pak proběhlo pracovní setkání všech 19 delegátů z jednotlivých členských zemí UN-FOE-PRAE v innsbrucké univerzitě. Místo ve výletním autobusu se mi podařilo zarezervovat až na druhý výletní den sobotu 17. listopadu.

První výletní zastávkou bylo muzeum v městečku Wenns, které sídlí v 700 let starém domě. Druhou zastávkou bylo muzeum Stif Stams, kde nás přivítala předsedkyně tyrolských betlemářů paní Anni Jaglitsch. Zemský spolek tyrolských betlemářů uspořádal speciálně pro XIX. betlemářský kongres v Innsbrucku výstavu s názvem Faszination Krippe (Okouzlení betlémy). Vedle známých tyrolských betlemářů zde vystavila řada tvůrců své betlémy, které nejsou běžně veřejnosti přístupné. Vystaveno

Pan L. Pryšinger s místopředsedkyněmi ČSPB Mgr. S. Duškovou a PhDr. Z. Suchánkovou (vpravo)

Zleva: Leoš Pryšinger, překladatelka Kristina Tomšová a prezident UN-FOE-PRAE Johann Dendorfer

4

86

Detail orientálního betlému Petera Rimmela, figury Angela Tripi, 2010, Wenns

bylo na 70 betlémů historických i nově vytvořených. Poslední zastávkou byla výstava betlémů sběratele pana Erwina Auera, který vystavuje betlémy ve svém pro tyto účely upraveném suterénu svého stavení. Kongres byl zakončen slavnostním večerem v sobotu 17. listopadu v Messezentru, kde presidium UN-FOE-PRAE poděkovalo organizátorům kongresu a udělilo několik medailí a ocenění význačným betlemářům. Pro české betlemářství to byl obzvlášť významný okamžik, neboť za své mnohaleté úsilí o záchranu Braunova betlému byl oceněn pan Leoš Pryšinger ze Dvora Králové.

Propagační materiály včetně nového sborníku z betlemářského sympozia v Třebechovicích pod Orebem v r. 2010 „Betlémy – profesionální a lidová tvorba v průběhu staletí“ byly vyměněny za propagační materiály a časopisy jiných betlemářů a spřátelených institucí. Okouzlení betlémy se neslo celým kongresem. A jak uvedl prezident UN-FOE-PRAE Johann Dendorfer ve svém článku v časopise rakouských betlemářů Der Krippenfreund (November 2012), přestože nebo právě proto, že jsme dnes zahlceni moderní technikou a množstvím informací (internet) nepřestávají nás betlémy fascinovat. A pro jejich kouzlo je znovu a znovu stavíme. n

Popisky k barevným obrázkům na obálce Titulní strana: Stavěcí betlém z výstavy v Klementinu, 2. pol. 19. stol. (výstava trvá do 6. ledna. 2013) 2. strana: Betlémské světlo, v pozadí Mohelnický kostelní betlém (foto: Pavel Nenkovský) 3. strana: Jankelův betlém (detaily), Městské muzeum Česká Třebová Zadní strana: Ze zájezdu za betlémy do Tyrol v listopadu 2012, malovaný papírový betlém z výstavy ve Wörglu (foto: Ing. Václav Procházka)

86

5

Betlémy v českých muzeích

Městské muzeum Česká Třebová a betlémy z jeho sbírky Mgr. JANA VOLESKÁ, ředitelka muzea

Čelní pohled na propojené budovy muzea (otevřeno podzim 2012)

Z historie muzea Městské muzeum bylo v České Třebové založeno z iniciativy zdejšího učitele Jana Tykače roku 1888, dnes je tak jedním z nejstarších ve východních Čechách. Od počátku bylo jeho úkolem dokumentovat minulé podoby města i okolí a také život jeho obyvatel. Pokud se týká zaměření sbírkotvorné činnosti, ta nebyla nijak specializována. Jan Tykač však už při zakládání muzea proklamoval, že chce sbírat doklady každodenního, tedy všedního života obyvatel města a nezaměřovat se, jak se dělo jinde, pouze či zejména na předměty mimořádné. Tykačovou zásluhou tak byly pro muzeum získány mnohé exponáty, které nám poskytují obraz města přelomu 19. a 20. století. Mezi zvlášť cenné soubory patří podsbírka nástrojů sloužících k rukodělné textilní výrobě na Českotřebovsku, podsbírka perníkářských forem, podsbírka na papíře malovaných betlémů, knihovna rukopisů a starých tisků, podsbírka výtvarného umění, podsbírka textilu a řada

dalších. V současné době sbírka Městského muzea Česká Třebová čítá přes 65 tisíc kusů sbírkových předmětů a dále se rozrůstá. Jako červená nit se historií českotřebovského muzea táhne problém s uložením sbírek a možností je prezentovat. Sbírkové předměty totiž byly mnohokrát stěhovány a často nevhodně uloženy, což se na jejich stavu také výrazně podepsalo. Zatímco problém s uložením sbírek byl vcelku uspokojivě vyřešen v roce 1992, když pro ně bylo nalezeno místo v opuštěných sovětských kasárnách na náměstí 17. listopadu, otázka, kde sbírky prezentovat, zůstávala nevyjasněna. Teprve získání dotačních finančních prostředků z fondů EU umožnilo rozsáhlou rekonstrukci a přístavbu historického objektu v centru města pro muzejní účely. Veřejnosti byly nové prostory představeny v září letošního roku. Spojením staré budovy s moderní přístavbou vznikl poměrně rozsáhlý a členitý prostor pro stálé expozice muzea, které nesou název Dopravní křižovatky. Představují

Tříkolky Velorex ve zvláštním pavilonu muzea

6

86 Z betlemářské tradice na Českotřebovsku

Karel Fiala: Darovník s vánočkou, výška 37 cm, 1853

návštěvníkům historii dopravy, která je s dějinami města nějak spjatá, tedy dopravy železniční, silniční (reprezentují ji zejména vozítka Velorex, která v České Třebové vznikla a mají v muzejním areálu samostatný pavilon), vzdušné (prezentují se zde aviatické pokusy českotřebovského rodáka – sochaře Františka Formánka) a vodní (expozice pojednává o projektu vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe, jehož případná trasa se České Třebové dotýká). V objektu jsou i prostory vyčleněné pro konání krátkodobých výstav. Na Vánoce 2012 zde kolektiv muzejních pracovnic připravuje tradiční výstavu betlémů, tentokrát s názvem Veselé vánoční hody.

Česká Třebová patřila k regionům se zajímavou betlemářskou tradicí. Tu můžeme doložit už k počátku 19. století. Pro zdejší region jsou pak typické práškovými barvami malované figury, kterým za podklad posloužil často použitý kousek lepenky. Literatura zmiňuje jména nejstarších známých českotřebovských malířů betlémů, kteří ve městě působili kolem poloviny 19. století, většinou ale o jejich osobnostech není mnoho známo. Tak je připomínán pozlacovač Antonín Procházka či Antonín a Karel Fialovi. Mnohem více informací máme o osobnostech i díle dalších betlemářů – Karla Jankeleho st. (1838–1919) a ml. (1872–1920), Felixe Mehla (1889–1962) a dalších. Jejich práce pak byly zastoupeny v desítkách betlémů, které bývaly ještě na počátku 20. století stavěny v českotřebovských domácnostech, přičemž je doloženo, že mnohdy dosahovaly délky přes 6 metrů. Bývaly stavěny podél jedné, dvou i tří stěn světnic na lešení, které umožňovalo, že se pod ním mohli majitelé pohybovat či spát. Svou tradici ve městě mají i betlémy řezané ze dřeva. Připomeňme například Kajetána Hýbla st. a ml., Emila Jeništu, Františka Slámu a Karla Tomše. Svůj betlém vytvořil i výtvarník Stanislav Víša, akademický sochař

František Formánek před betlémem, který vytvořil pro rodinu Karla Laška, foto F. Brokeš, před rokem 1964

86

7

Nejstarší datovaná betlémová figura malovaná na papíře ze sbírky Městského muzea Česká Třebová, neznámý autor, datováno 1815

František Formánek pak modeloval betlémové celky z materiálu jemu vlastního – z hlíny. Betlemářská tvorba má své pokračování ve městě i dnes, i když té tradiční – malbě na papíře se dnes již nevěnuje nikdo. Oblíbenými – a to zdaleka ne pouze v České Třebové – se staly betlémové celky Miloslava Janzy, samouka, který řeže betlémové scény z lipového dřeva a ponechává je bez polychromie.

Exotická zvířena v Jankelově betlému

Za zmínku stojí i betlém z pálené hlíny Alice Formánkové, vyznačující se stylizovanými figurami, který vznikl v roce 2003. Další betlémy místních výtvarníků jsou vydávány tiskem

8

86

na arších určených k podlepení a vystříhání v domácnostech zájemců.

Betlémy ve sbírce Městského muzea Česká Třebová V současné době spravuje muzeum přes tři desítky betlémových celků různého stáří, použitých materiálů i technik. Nejstaršími akvizicemi jsou sice pouze jednotlivé betlémové figury malované na papíře, ale ty jsou nejstaršími známými a dochovanými českotřebovskými malovanými figurami vůbec. Obě daroval muzeu v roce 1911 Karel Jankele starší s tím, že se jedná o práce zdejších autorů. První, nesignovaná, nese letopočet 1815 a představuje klečícího krále s truhličkou zlata, druhá datovaná rokem 1829 nese iniciály Karla Fialy a ztvárňuje krále s myrhou. V historii muzea se jeho správcům podařilo obohatit muzejní sbírky o řadu malovaných betlémů, v nichž jsou zastoupeny práce již zmíněných českotřebovských tvůrců Karla Fialy, Karla Jankeleho st. a ml., Felixe Mehla, Václava Markla a také autorů ústeckých, jako například Josefa Špringera a Jana Brožka.

Největšími jsou dva Jankelovy betlémy. První dosahuje délky 6 metrů a je osazen více jak devíti sty figurami, druhý, o něco menší, čítá více než 650 postaviček. V obou celcích jsou zastoupeny figurky datované od 50. let 19. století do počátku 20. století. Co do počtu figur jsou s Jankelovými betlémy srovnatelné ještě další muzejní betlémy – dva Marešovy (nazývané po bývalém majiteli) a betlém označený jako Českotřebovský. Také v nich najdeme figurky již připomínaných českotřebovských autorů i dalších orlicko-ústeckých malířů. K menším reprezentantům popisovaného typů betlémů patří betlém Pětníkův, Janderův a Rybkové, na nichž napočítáme od 200 do 400 figurek. Další skupinu tvoří dřevěné polychromované betlémy. Nejstarším souborem je torzo Laškova betlému, který sestává z několika dřevěných asi 30 cm vysokých figur oblečených na způsob loutek. Betlém je zřejmě německé provenience a vznikl někdy na počátku 19. století. Do sbírky se dostal v roce 1955 jako dar Karla Laška. Dalším představitelem této skupiny je Preislerův betlém z roku 1964 se 74 součástmi zhotovenými českotřebovským pekařem Čeňkem Unzeitigem nebo Slámův betlém s jedním stem prvků, který vznikl v roce 1968 rukou truhláře Františka Slámy.

Mechanický betlém z východních Čech – detail

86 Českotřebovské muzeum spravuje i několik betlémů osazených králickými figurkami. Do této skupiny patří Králický skříňový betlém s 85 figurkami nebo například Brožkův betlém se 116 prvky. Králické figury najdeme i v tzv. Mechanickém betlému z východních Čech, kde se díky elektrickému pohonu pohybují darovníci a točí lopatky mlýna. Skupinu řezaných betlémů bez polychromie reprezentuje jeden z nejmladších muzejních betlémů současného řezbáře Miloslava Janzy. Autor zasadil betlémskou scénu do českotřebovské čtvrti pod rotundou sv. Kateřiny. Řezbář nezastírá inspiraci starším českotřebovským betlémem Karla Tomše. Celek vznikal mezi lety 1997–2003 a čítá 37 součástí. Betlém akademického sochaře Františka Formánka z 60. let 20. století patřil rodině Karla Laška. Jako materiál je použita pálená hlína, ze které jsou vymodelovány postavičky i orientální krajina. Další skupinu tvoří betlémy papírové, tištěné. Nejedná se sice o originální práce, ale i tak se těší přízni návštěvníků. Sem patří betlémy Mikoláše Alše, Josefa Lady, Marie Fischerové-Kvěchové, z novodobých orlickoústecký betlém Jiřího Knapovského, železničářský betlém J. L. Jíchy nebo českotřebovské betlémy Pavla Langhanse. Samostatný příspěvek by si zasloužil mechanický Unzeitigův betlém z 20. let 20. století. Pekař Čeněk Unzeitig, velký milovník betlémů, se rozhodl pořídit si pohyblivý betlém, který se stal kolektivní prací několika autorů. Betlém je osazen jednak králickými figurkami, jednak figurkami Františka Beneše. Autorem figur z pálené hlíny je již připomínaný František Formánek. Celkem zde divák nalezne 81 pohyblivých a 208 statických postaviček. V betlémské krajině se odehrává celá řada scének – souboj psa s kozlem, z komína vylézá kominík, teče zde voda, na rybníčku plavou husy. Vše dopro-

9

vází zvuky. Popisovaný betlém byl dlouhé roky uložen v depozitáři muzea a návštěvníkům prezentován pouze o vánočních svátcích. V době vzniku těchto řádků je stěhován do výstavní síně Kulturního centra Česká Třebová, kde bude návštěvníkům dosažitelnější.

Z výstav betlémů Tři skutečně velké výstavy betlémů se v České Třebové uskutečnily o Vánocích 1947, 1969 a 1991. Všechny se odehrály v aule zdejšího gymnázia. Muzeum pak od 90. let 20. století pořádalo pravidelné výstavy betlémů, a to vždy podle aktuálních prostorových možností. Pravidelně prezentuje jednak betlémy z vlastních sbírek, jednak betlémy vypůjčené od soukromých vlastníků i institucí. Letos poprvé představí muzeum betlémy ve vlastních nových výstavních prostorách v Klácelově ulici čp. 11. Vernisáž výstavy betlémů „Veselé vánoční hody“ se uskutečnila v neděli 2. prosince 2012. Úvodní slovo přednesl jeden z nejmladších členů Českého sdružení přátel betlémů a student Karlovy univerzity Vojtěch Večeře, zahájení hudbou doprovodil student Janáčkovy akademie múzických umění Karel Hampl. Výstava potrvá do 6. ledna 2013. Otevřeno je denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin. Během svátků bude výstavní budova přístupná takto: 24. 12. od 9 do 11 hodin celá expozice a pouze výstava betlémů navíc od 22 do 24 hodin; další svátky 25. a 26. prosince a na Nový rok vše od 13 do 18 hodin; 31.12. je zavřeno. Kontakt: Městské muzeum Česká Třebová, Klácelova 11, 560 01 Česká Třebová. Telefon: 465 322 634, 465 534 516; e-mail: [email protected]; www.mmct.cz. Použitá literatura: Jan Šebela – Martin Šebela, Z betlemářské tradice České Třebové, Česká Třebová 2006. Jan Šebela, Kouzlo českotřebovských betlémů, Česká Třebová 2001. n

10

86

Betlémské výjevy v grafice českých a moravských výtvarníků

O malířce, ilustrátorce a grafičce Ludmile Jandové Mgr. JARMILA JANKŮ Výtvarnice Ludmila Jandová, dívčím jménem Kalibánová, se narodila 3. 8. 1938 v Osíku u Litomyšle, kde prožila celý svůj život, a tamtéž 20. 10. 2008 zemřela. V letech 1956–1958 navštěvovala SUPŠ sklářskou v Železném Brodě. Po ročním přípravném kurzu studovala pět let na AVU (prof. V. Silovský a V. Tittelbach). Pobyt zde ukončila aspiranturou a poté se vrátila do Osíku, kde se svou rodinou žila a při tom tvořila.

Z počátku se věnovala černobílé grafice, zvláště linorytu a suché jehle. Vytvářela grafické cykly s námětem ptáků, krajiny Vysočiny a lidí. Inspiraci k tvorbě hledala v přírodě, kterou realisticky nekopírovala – spíše jí byla východiskem k abstraktnímu vyjádření a metaforou o lidském bytí. V 80. letech se začala věnovat pastelům. Svět ticha a světla mohla touto technikou dobře vyjádřit. Již od roku 1973 průběžně spolupracovala s Ludvíkem Kunderou na bibliofiliích, které dosáhly vysoké kvality a potěšily jejich příznivce. Oba autoři jimi čelili nepřízni doby. V celé její tvorbě dominují přírodní a také křesťanské motivy, které v totalitní době nemohla plně prezentovat veřejnosti v oficielním umění. Také její

skromnost a pokora jí nedovolovaly tlačit se do popředí v dřívějším výtvarném světě. Stále však tvořila. Pro kostel v Borové u Havlíčkova Brodu udělala vitráže (1988). Mozaikami vyzdobila celou řadu škol a institucí (v Litomyšli a východních Čechách). Její dílo zdobí v Hradci Králové Katedrálu sv. Ducha a kapli sv. Josefa v kostele P. Marie. Svá díla vystavovala samostatně a také se svým mužem akad. sochařem Františkem Jandou hlavně ve městech východních Čech a na Moravě. V Brně měla dvakrát výstavu v Domě umění. Po roce 1989 vystavovala i v cizině. Z církevních témat ji v tvorbě grafiky oslovily zejména betlémy. V roce 1990 začala tisknout menší linoryty s tématikou narození Ježíše – Nám, nám narodil se .... Tato malá výtvarná

Budova „White Gallery“

86

díla s jednoduchou kresbou a silou citu byla pak rozšířena i pro veřejnost celými cykly v ofsetové technice v různých provedeních (například ve formátu A6 s modrobílým nebo zlatým podkladem). Téma betlémů použila i v technice suché jehly, kde dominuje obrovská obloha plná hvězd – nekonečný prostor.

11

Po roce 1989 věnovala asi 120 pastelů a grafik Pastoračnímu středisku v Hradci Králové, kde je můžeme vidět v Novém Adalbertinu. Za celoživotní dílo a přínos pro církev jí udělil papež Jan Pavel II. odznak vznešeného kříže „pro eccelesia et pontifice“, zřízený k ocenění významných děl. Necelé dva roky po úmrtí výtvarnice v roce

Ze slavnostního otevření „White Gallery“ v Osíku u Litomyšle

12

86

2010 otevřel v Osíku její syn Martin Janda soukromou galerii „White Gallery“, ve které je prezentováno dílo Ludmily Jandové. Budova galerie s depozitářem tvorby L. Jandové je moderně pojata a byla příznivě hodnocena v soutěži nově vzniklé architektury GRAND PRIX 2011. Slavnostního otevření se zúčastnil i pražský arcibiskup a primas český Dominik Duka. V galerii probíhají rovněž výstavy dalších umělců (www.whitegallery.cz). Při návštěvě Litomyšle, která má sama mnoho pamětihodností a proto byla zařazena do památek UNESCO, je možné navštívit i tuto galerii v nedaleké obci Osík. Použité prameny: Katalog výstavy DU města Brna (1988) – Dům umění Knižní značka (SSPE) č. 4, rok 2008, SSPE – Spolek sběratelů a přátel exlibris Zprávy z tisku, medií, poznatky z osobního setkání s L. Jandovou a L. Kunderou n

Kostelní betlém JARMILA JANKŮ Děti chtějí k betlému k Ježíškovi malému, který v jeslích spinká tiše, v chlévě – s matkou Marií, pěstounem a zvířaty, koledníky za vraty. Tři králové ve vší kráse přinášejí jemu dary. Co však je to pro něho, Jezulátka malého? Spíše více tepla, lásky, pohladit mu jeho vlásky. Zatímco Ježíšek spí, černouškova hlava bdí. Mince cinkne v jeho klín, kývne pěkně na děti: Přidejte na Boží dítě, doba Vánoc uletí, každý by měl přispěti. Prospíme zas celý rok, nemyslete na pokrok. Přijde na vás světa kříž, zas budete nebi blíž. Radostí na světě málo, starostí a bídy dost. A betlém? – Je pro radost. (Vánoce 2007)

86

13

Galerie současných tvůrců vyřezávaných betlémů

Řezbář Roman Galek vystavuje v Jindřichově Hradci Mgr. ALEXANDRA ZVONAŘOVÁ Pro vánoční čas připravilo Muzeum Jindřichohradecka v kostele sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci soubornou výstavu betlémů a dřevořezeb Romana Galeka, která se koná od 22. listopadu do 30. prosince 2012. Roman Galek patří již několik let k předním tvůrcům betlémů v jižních Čechách. Ač amatér, vypracoval se ve svém poměrně mladém věku na výraznou osobnost českého řezbářského betlemářského umění. Ve svých dílech nezapře inspiraci gotickými řezbami ani současnou moderní řezbářskou tvorbou. Roman Galek se narodil 17. srpna 1980 v Jindřichově Hradci. Jeho láska k tvořivé práci ho sice nejdříve v dětství zavedla k tvorbě z hlíny

Začínající řezbář Roman Galek ve věku 13 let

a moduritu, ale postupně ho začalo čím dál více lákat dřevo a představa vytváření velkých prostorových děl. I když začínal s lodičkami z borové kůry, postupně se nořil také do tajů práce se dřevem. Základní učebnicí, která se stala první inspirací a zároveň podnětem k vytvoření betlému, byla kniha PhDr. Vladimíra Vaclíka „Lidové betlémy v Čechách a na Moravě“. S Vaclíkovou knihou se setkal již na základní škole a od té doby si pohrával s myšlenkou vytvořit vlastní betlém. Ve dvanácti letech vyřezal kapesním nožíkem svou první figurku symbolicky z kmene vánočního stromečku. Se svou prací byl víceméně spokojen a rozhodl se v práci pokračovat, a tak v jeho třinácti letech spatřil světlo světa první betlém s řezanými kolorovanými figurkami. Po čase podrobil své dílo kritice a vzhledem k tomu, že ho výsledek plně neuspokojoval, figurky rozdal mezi své přátele. I přes první neúspěch ho betlemářství a řezání figur ze dřeva tak pohltilo, že v šestnácti letech začal řezat betlém nový z lipového dřeva, které pro něj bylo dostupné i snadno zpracovatelné. Betlém byl dokončen přibližně po sedmi letech a v roce 2003 přihlášen do mezinárodní soutěže „Nožík Tomáše Krýzy“, kde zaujal odbornou komisi a obsadil třetí místo v kategorii amatérů. Díky lásce ke dřevu se Roman Galek vyučil truhlářem a šel pracovat na Kasalovu pilu do Jindřichova Hradce. Dřevo ho tak provází nejenom ve volných chvílích, kdy se naplno věnuje tvorbě betlémů, drobným i velkoformátovým řezbám,

14

86

Řezbář Roman Galek s betlémem ze dřeva hrušně

ale i v profesním životě. Svá díla vytvářel zpočátku především z lipového dřeva bez použití barevné polychromie. V současné době ve své tvorbě využívá hlavně tvrdších dřevin. Vedle hruškového, švestkového, třešňového, jabloňového, dubového, březového a javorového dřeva, ale nejraději používá ořech. Přestože je velmi tvrdý a obtížně se tvaruje, jeho mnohobarevná struktura ho natolik fascinuje, že z něj vytvořil zatím největší počet svých děl. Při práci se snaží do řezby zakomponovat i anomálie ve dřevě, které vytvořila příroda. Práce Romana Galeka překvapí vedle precizního řemeslného zpracování především svou velikostí. Mnohá z jeho děl jsou ve svém celku i několikametrová. Opravdovým monumentem Obálka katalogu výstavy

86

je deskový betlém z lipového dřeva, který byl vytvořen pro III. ročník mezinárodní soutěže tvůrců betlémů „Nožíku Tomáše Krýzy“ v roce 2008. Dílo je téměř dva metry vysoké a dva metry dlouhé. Na lipové desce jsou umístěny hluboké reliéfy s postavami Svaté Rodiny, tří králů, pastýřů a darovníků a dvanáct figur andělů. Betlém byl autorem po skončení výstavy věnován do sbírky Muzea Jindřichohradecka. Vedle betlémů různých rozměrů vytváří také množství děl s církevní tématikou. Jedná se především o madony, piety a výjevy ze života Krista. Za svou práci získal Roman Galek dvě ocenění v prestižní mezinárodní soutěži tvůrců betlémů. V roce 2003 to byl Bronzový a v roce 2008 Stříbrný Nožík Tomáše Krýzy. Stal se také jedním z výherců divácké soutěže „O nejkrásnější betlém“, jež proběhla při příležitosti konání soutěžní výstavy betlémů v Jindřichově Hradci v roce 2008.

15

Přestože je Roman Galek amatérským řezbářem, zařadil se po bok současných špičkových profesionálních tvůrců a díky jeho talentu je pravidelně zván k účasti na prestižních výstavách konajících se nejenom po celé České republice, ale také v zahraničí. Vzhledem k jeho mládí a tvůrčí aktivitě existuje příslib do budoucnosti, že se dočkáme ještě vzniku mnoha kvalitních děl, která budeme společně obdivovat. Redakční poznámka: V článku zmiňovaný velký deskový betlém z r. 2008 je celý barevně vyobrazen na přebalu BaB č. 71 (uvnitř čísla další informace) a další rozměrný betlém R. Galeka z ořechového dřeva je vyobrazen na titulní straně BaB č. 83. Katalog z výstavy R. Galeka je možno dle informací z Muzea Jindřichohradecka objednat na dobírku. Cena katalogu je 130 Kč, minimální platba za dobírku je 80 Kč. Organizacím lze poslat zásilku na fakturu bez dalších poplatků. Kontakty: www.mjh.cz. n

16

86

Vzpomínka spisovatele na vánoce svého dětství a na příbramské betlémy

Jan Drda: ON TAM LEŽÍ V JESLIČKÁCH … (fejeton z roku 1941) Marná sláva, takové jesličky, jakými bylo oslňováno naše dětství, už nikdo na světě nevyřeže a nepostaví. Suď Bůh proč. Snad vyschla tvořivá míza v prostých řezbářských rukou, které se zmocňovaly básnivé legendy o pacholátku, aby její tvar nožem vnutili lipovému dříví, hruškovým, dubovým nebo švestkovým špalíkům, snad už byla odňata našim očím kouzelná dětská jasnozřivost, která uměla pronikat pod povrch věcí neživých a cítit v jejich jádru, jen zdánlivě nepohnutém, prudké tetelení rozjásané duše. Nenávratná krajino vánočních jesliček, do smrti si tě budeme představovat s rozechvěním. U nás v Příbrami byla tradice vánočních betlémů zvlášť živá. Celý rok stojí v klášteře nad městem korunovaná světice, oděná v brokátech a zlatě, ale v tom jednom večeru najednou projde krajem jako prostá žena, téměř sousedka chudých havířských mám z Podlesí, Orlova, Oseče, trápená stejnou trýzní sladce bolestného mateřství. A lidová výtvarnost, celý rok čekající na krásný okamžik této proměny, se najednou vzpíná k chudé pastýřské Panence a k jejímu světu, toužíc ji prudce pomilovat, přilnout k ní, oslavit ji, a vrhá se na dřevo i jinou hmotu, aby té šťastné vteřině, kdy se mezi nebem a zemí dějí věci překrásné a velebné, dala pevný tvar. Mužské křiváky, v ostatních ročních dobách zvyklé přiřezávat topůrka, kolíky hrábí nebo jen smolné třísky, najednou začaly zraňovat dřevo novým slavným úmyslem: vyprostit z jeho dřeně svatého Josefa, člověka k obrazu svému, klecatého, podsaditého mužského se silnýma tesařskýma rukama, Kristovu matičku, podobnou mladistvé podruhyni, která se z lásky vdala do bídy, a kolem nich ženské, děvčata, chlapy

i dědky, s hrubými, širokými tvářemi, na jaké se zmůže neumělé želízko nože, bachraté ovečky, kozy s kosmatou bradou, štědrovky, nůše jablek, ošatky koláčů, krajáče mléka, slepice, kuřata i ryby, zkrátka všecko, co se nosívá rodičce jako dárek do kouta. Už od podzimka se hromadili daráčci v almarách, daráčci podle darů, které je nutno přinést, vem kde vem, i kdyby to byla jen rudná hrudka leštěnce olověného nebo antimonitu, kterou hornický řezbář strčil s tímhle úmyslem do kapsy tisíc metrů pod zemí. A když na sklonku adventu se začalo slavné stavění jeslí, vzdala se každá rodina půlky sednice, nejsvátečnějšího místa třeba nad stolem nebo nad postelemi, aby mohla poskytnout svaté rodině pohostinství onačejšího, než bylo to legendární. Byly rodiny, kde z nedostatku místa rozbírali postele a spali přes Vánoce na slamnících prostřených na podlahu, jen aby bylo kam postavit betlém. Tu, při vytváření betlémské krajiny, sáhla lidová tvořivost po všech dosažitelných materiálech. Z mechu, balicích papírů, pokroucených pařezových odštěpků, z krystalů rud i ze stříbrné drti vytvářela třpytivá skaliska i travnaté rovinky, z kyzů a leštěnců klenula oblouk nad stájí, z rozvitých sosnových šišek vztyčovala fantastické stromy a keře, z tenkých prkýnek od dynamitu vyřezávala městské domy, z dlouhých žitných klasů lepila doškové kryty venkovských stavení i stáje. Lýko, sláma, dřevo, kůra, chlebové těsto a nejkrásnější krystalické drůzy domácích hornin se spínaly v básnivém skladu v obraz narození Kristova. A leckdes od Barbořina svátku pěstovali v teple třešňové snítky, naběhlé už

86 pupenci příštího jara, aby bylo novorozeně obklopeno i bílým živým kvítím. Nad samým středem jesliček, božským jezulátkem, se však ruce lidových řezbářů často zastavovaly v rozpacích. Viděl jsem mnoho betlémů, v nichž bylo nahé tělíčko Mariina dítěte uhněteno z včelího vosku. „Ježíšek muší bejt z jinýho těsta“ – řekl tenkrát udivenému chlapci starý řezbář. A třebaže dál nevyslovil, co si o tom myslí, dodneška můžeš cítit z jeho slov tu touhu po hmotě hebké a průsvitné jako boží pleť, voňavé červnovým kvítím, vzniklé z vůní a sladkých šťáv, která je hodna přijmouti podobu nejsvětějšího. O Štědrém večeru stavěli k jesličkám svíčky a důlní kahance, hvězdy z temnot podzemní noci. Ale pravé zasvěcení jesličkám dal teprve zvuk opravdové pastýřské trouby. Znáte ten pocit, když se úžasné svatvečerní ticho rozpraskne táhlým, jihnoucím zazněním vánoční fanfáry? Letí to nad chalupami, stoupá to k nebi, klesá až do lesů, měkkou andělskou perutí vplývá do lidských vnitřků, a děti, třeba bosy, vyběhnou do sněhu a s rozjitřenou dušičkou dávají pozor, kterak se mezi staveními a ploty pozvolna blíží tajemný trubač, jenž vzal svůj dlouhý lesklý nástroj zrovna od úst andělské kostelní sochy. Taková dlouhá trouba, lesklá, pro naše dětské smysly z nejčistšího zlata, nám znamenala vrchol sváteční blaženosti. Měla i půl třetího metru délky a pastýř sám musel obvykle zůstat na prahu, aby se jeho nástroj mohl ústím vztáhnout nad jesličky. Foukal tak překrásně a silně, až se mu na krku žíly napínaly, v obličeji byl rudý půl mrazem, půl námahou, oči mu vylézaly z důlků, a v nás to zrovna řinčelo štěstím. Za ním stála jeho panímáma s košíkem, ne aby přinesla Ježíškovi, ale odnesla pro své haranty domů kus štědrovky, pár jablek a přehoušli ořechů. A tihle dva patřili k jesličkám tak úzce, že jsme si přáli, abychom je mohli postavit hned

17

vedle oslátka, daleko před tři krále, kteří teprve přijížděli z dálky. Dokud ti tři nedojeli, až do šestého ledna, žilo se v sednici jenom jesličkami a pro jesličky. A řeknu vám: bylo to jedno, zda ten, kdo je stavěl, byl člověk zbožný anebo rouhač a proklínač. Byli chlapi, co kleli a sakrovali od rána do večera, nadávali flanďákům a nebeským kozám, ale jak přišel vánoční čas, změkli a zjihli jak jehňátka a div že svými mužskými ústy, která byla až do včerejška branou sakrování, nedýchali na toho malého drobečka v dobytčím žlabu. Neboť toto chudé dítě se narodilo jim, Podlesákům, Orlovákům, Dubnovákům, havířům z Anenské, Vojtěšské a Prokopské, chlapům tvrdým od kamene, zamračeným z podzemních děr, nerudným, udřeným a nuzným, jakoby z vlastní ženy. A kterak nepokleknout, kterak nebýt dojat, když tohle malé, zářící, kudrnaté stvořeníčko je na věky věkův synem chudého člověka? x–x–x Mezi díly novináře a spisovatele Jana Drdy (1915–1970) najdeme i obecně málo známý soubor šestapadesáti fejetonů s názvem Svět viděný zpomaloučka, ilustrovaný kresbami Otakara Mrkvičky. Vyšel roku 1943, přičemž zahrnuje texty otištěné v Lidových novinách v letech 1939 až 1943. Jedním z nich je také tento fejeton o jesličkách., pocházející z roku 1941. Drda ho vytěžil ze vzpomínek na své dětství, z vánočních zážitků z rodné Příbrami a jejího okolí. Vtiskl mu tudíž charakter cenného, působivě podaného svědectví. Zároveň jím vytvořil obraz kouzelného vánočního času, symbolizovaného lidovými betlémy, kterých i dnes leckde vzniká – navzdory Drdově skepsi – stále mnoho a většinou v kvalitním a nápaditém provedení. Tento fejeton je zajímavý i z toho pohledu, že Jan Drda se v 50. letech výrazně stranicky angažoval (člen ÚV KSČ, předseda Svazu čs. spisovatelů). (jp – lm)

18

86

Představujeme nového místopředsedu sdružení

O předsedovi regionální pobočky „Mohelničtí betlemáři“ p. Pavlu Nenkovském Narodil se v roce 1951 v Mohelnici v domě na Kostelním náměstí č. 8 a to necelých 10 metrů od kostela sv. Tomáše Becketa (od boční kaple sv. Anny, kde se každoročně vystavuje Mohelnický betlém). Po ukončení základní devítileté školy chtěl jít studovat dál a to na Střední školu filmařskou v Čimelicích. Vedení školy však přihlášku na tuto výběrovou školu nedoporučilo, zřejmě z důvodu jeho účasti na výuce náboženství. Nakonec se přihlásil na SPŠE slaboproudou v Olomouci, kde v červnu 1970 odmaturoval. Před vojnou i po jejím absolvování pracoval u Okresní správy pošt a telekomunikací v Šumperku. Brzy byl přeložen domů do Mohelnice na telefonní ústřednu. Jezdil i do širokého okolí Mohelnice a zde spravoval různé typy telefonních ústředen i telefonních přístrojů. V devadesátých letech minulého století začala v Mohelnici vysílat kabelová televize u čehož samozřejmě Pavel „nemohl chybět“. Po zaměst-

nání a po večerech chodil stříhat videomateriál, namlouval komentáře, vyráběl titulky a seznamoval se i s prací kameramana. Časově to bylo dosti náročné a tak z poměrně jistého zaměstnání u spojů v březnu roku 1994 odešel pracovat tzv. na volnou nohu. Na základě výběrového řízení se stal od začátku roku 1995 vedoucím Městského kulturního střediska Mohelnice. Nikdy nebyl členem žádné politické strany. Byl aktivní u vzniku Občanského fóra v Mohelnici v listopadu 1989 a od té doby se začal více angažovat i ve veřejném politickém životě. Od března 1990 byl jmenován poslancem MěstNV Mohelnice a členem rady za Občanské fórum. Od února roku 2004 vykonával funkci neuvolněného místostarosty města Mohelnice v oblasti školství, kultury, památkové péče a v sociální oblasti. Ve volebním období 2006 – 2010 vykonával tuto funkci již jako uvolněný místostarosta. Začátkem roku 2011 onemocněl a od prosince téhož roku odešel do předčasného starobního důchodu. S kouzlem betlémů se poprvé seznámil v mohelnickém kostele sv. Tomáše Becketa a to ještě za působení německého kněze Roberta Jaschka. Tehdy, v padesátých až šedesátých letech minulého století, zde byl vystavován jen malý betlém se sádrovými figurkami umístěný na poměrně malém bočním oltáři. Místopředseda ČSPB Pavel Nenkovský u kostelního betlému v Mohelnici

86 Teprve příchodem děkana Františka Martinka z Bruntálu v roce 1962 se začal betlém rozšiřovat a postupně vyměňovat za nový, dřevěný, pohyblivý a vyřezávaný z lipového dřeva od řezbáře Josefa Nedomlela ze Starého Města u Bruntálu. Od té doby již kouzlu betlémů propadl úplně. V závěru roku 1990 byl u zrodu Československého sdružení přátel betlémů a později aktivně pracoval i v předsednictvu tohoto sdružení. V současné době se výrazně podílí na obnově www stránek sdružení. Mezi jeho další aktivity patří hudební skupina Smolaři založena v roce 1973. Tato skupina, kde je dodnes hrajícím kapelníkem, hraje moderní trampskou, country a folkovou píseň. Pavel Nenkovský byl rovněž u zrodu známého hudebního festivalu Mohelnický dostavník, který od 19. ročníku, to je od 1993, organizuje již jako jeho hlavní pořadatel. Zasloužil se v r. 1990 rovněž o založení Společnosti přátel hradu Bouzova. Mezi jeho koníčky, kromě betlémů a hudby, patří fotografování a filmování. S pomocí kamery, fotoaparátu a rovněž jako člen Syndikátu novinářů ČR se snaží archivovat a dále propagovat vše, co se betlemářské činnosti týče. V Mohelnici založil regionální pobočku ČSPB. V roce 2006 byla v Městském kulturním středisku v Mohelnici uspořádána výstava betlémů. Při této příležitosti zde byl vytvořen rekord nejvíce trojrozměrných betlémů umístěných (vystavených) na jednom místě, který byl následně zapsaný do České knihy rekordů. Výstava se konala ve dnech 11. a 12.11.2006 a za hojné účasti veřejnosti zde bylo k vidění celkem 778 betlémů. Na výstavu se přijel podívat i náš dnešní čestný předseda ČSPB PhDr. Vladimír Vaclík.

19

V klubovnách i na velkém sále Domu kultury zde bylo možno spatřit 375 betlémů vyrobených z papíru, 203 keramických betlémů, 61 dřevěných vyřezávaných betlémů, 25 betlémů z moduritu, 23 perníkových betlémů, 21 paličkovaných betlémů, 17 vyrobených z vizovického pečiva, 15 betlémů ze šustí, 13 slámových betlémů, 8 betlémů háčkovaných, 7 betlémů vyrobených z kůže, 3 drátové betlémy, 2 betlémy z kovu, 2 betlémy z vosku, 2 betlémy ze skla a jeden betlém vyrobený z polystyrénu. Městské kulturní středisko Mohelnice ve spolupráci s časopisem Krajka a místní regionální pobočkou ČSPB uspořádalo rovněž výstavu, na které bylo možno spatřit celkem 155 vyšívaných, paličkovaných, háčkovaných, pletených, drhaných nebo šitých krajkových betlémů a madon s jezulátkem. Tohoto dalšího rekordu, týkajícího se nejvíce vystavených krajkových betlémů na jednom místě a rovněž zapsaného do „České knihy rekordů“ bylo dosaženo dne 15. listopadu 2008 v Mohelnici v rámci Wladislavských trhů. Přes uvedené rekordy však Pavel Nenkovský říká, že „Betlémy se nevytváří a nevystavují kvůli rekordům či skutečným nebo pomyslným medailím, ale jejich jakákoliv prezentace na veřejnosti je myšlenkou nanejvýš ušlechtilou. Prakticky každý betlém má své kouzlo a svůj půvab. Každý tvůrce betlémů z doby minulé či současné si zaslouží poděkování za to, že myšlenka narození Ježíše pro tento svět byla uchována až do dnešní doby a bude jistě oslovovat i mnoho dalších generací“. (na základě sdělených údajů za redakci zaznamenal L. Mátl)

Příspěvky do časopisu Betlémy a betlemáři v digitální podobě včetně doprovodných fotografií průběžně zasílejte předsedovi redakční rady na e-mail: [email protected] , ale i CD-ROM nebo v rukopisné či lépe strojopisové podobě na současnou adresu: České sdružení přátel betlémů o. s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Návrhy k uveřejnění na webové stránky sdružení zasílejte na e-mail: aligator@mohelnickydostavnik. cz (P. Nenkovský) nebo [email protected]

20

86

Probíhající výstavy betlémů

České historické betlémy v pražském Klementinu Mgr. ROMANA TREŠLOVÁ – Muzeum betlémů Karlštejn Jubilejní vánoční výstava betlémů, která se letos koná v Praze v Klementinu, má připomenout 450. výročí postavení prvního betlému v českých zemích. Výstavu pořádá Národní knihovna ČR ve spolupráci s Muzeem betlémů Karlštejn. A protože se jedná o výstavu jubilejní, snaží se přiblížit období „zlatého věku“ českého betlemářství, aby příchozí návštěvník mohl shlédnout to nejlepší, co se nám z našich betlémů zachovalo. Základ výstavy tvoří dřevěné betlémy z většiny nejvýznamnějších betlemářských oblastí celé republiky. Ovšem k vidění jsou také papírové betlémy malované, jsou zastoupeny také raritní nebo neobvyklé materiály jako například historické betlémy z cukru a chleba, betlémy z vosku, hlíny, sádry, durolinu i dobové umělé hmoty. Protože výroba betlémů zasáhla i do oborů, které s betlemářstvím zdánlivě nemají nic společného, je zde přiblíženo také cukrářství s důrazem na vý-

Pozvánka na výstavu do pražského Klementina

robu perníku. Z hlediska časového rozložení jsou vystavovány betlémy od baroka po konec druhé světové války. Výstavu je možné navštívit do 6. 1. 2013 ve Výstavním sále Galerie Klementinum (přístup z Mariánského nám.) každý den včetně všech vánočních i novoročních svátků od 9.00 do 18.00 včetně pondělí. Na Štědrý den je otevřeno od 9.00 do 15.00 hod. Základní vstupné je 50 Kč. Součástí výstavy je také hra pro návštěvníky nazvaná „Co pro Vás znamená betlém?“ inspirovaná 150 let starým vyznáním ústeckoorlického betlemáře Josefa Fišera, který na své malované figurce zanechal následující zápis – jedno z nejkrásnějších vyznání lásky k betlémům: „Ke cti a chvále Boží a pro potěšení srdce“ (Josef Fišer, lidový betlemář v Ústí n. Orlicí, léta spásy 1856). Těchto několik slov by mělo podnítit návštěvníky výstavy k zamyšlení nad mystérií Vánoc.

86

21

Snímky z výstavy Historické betlémy v pražském Klementinu (foto: Eva Hodíková)

Ústeckorlické betlémy v zahraničí Městské muzeum v Ústí nad Orlicí připravilo v minulém týdnu v prostorách hradu ve švýcarském Gruyères výstavu papírových betlémů, která potrvá do 6. ledna 2013. Představuje se sedm ústeckých celků z muzejních a soukromých sbírek, a to malovaných Jiřím Knapovským, Josefem Procházkou, Josefem Springerem, Jarolímem Štantejským a Václavem Víškem, které doplnil třebovský Jankelův betlém od paní Ivanky Marti a dále tištěné jesličky sou-

kromého sběratele. Výstava vzbudila značný zájem a předpokládá se návštěvnost kolem dvaceti tisíc návštěvníků. Při vernisáži, které se zúčastnili i zástupci českého velvyslanectví v Bernu, příchozí obdivovali velikost betlémů (délka až 8 metrů), jejich barevnost a zejména bravurní zpracování a nápaditost motivů. Atmosféru umocnily české koledy a vánoční výzdoba. Ústeckoorlický betlém Jiřího Knapovského reprezentuje Pardubický kraj do 7.1.2013 na výstavě v Bruselu v katedrále sv. Michala a Guduly. (převzato z Orlického deníku 21.11.2012, kráceno)

Seznam výstav betlémů 2012/13 (pokračování z min. č. 85) je v samostatné příloze tohoto časopisu

Vánoce JAROSLAV SEIFERT Ticho a andělské zvonění a kouzla starých koled jako by šly se mnou ve snění už odedávna! Sto let! Však přece jen čas je potrhal, když kolem skrání prolét. Teď už mi po nich zbyl jen žal a začíná to bolet. Jaroslav Seifert *1901 Praha, † 1986 Praha Nobelova cena za literaturu 1984

Pohlednice akad. malíře Jiřího Škopka (kolor. kresba)

22

86

INFORMACE

pro členy Českého sdružení přátel betlémů

Zakládáme v časopise sběratelskou rubriku …

jako jsou například obaly od cukříků, nálepky na krabičkách od sirek, na vánočních ozdobách a podobně. Několik našich členů sbírá vánoční a novoroční blahopřání (lidově zkracované pouze na P.F.), a to nejen s tématikou betlémů v klasické tradiční podobě podobné s devocionální grafikou, ale i z jinými náměty. Například jsou čím dál více zastoupené humorné nebo parodující situace vážící se k betlému (příchod tří králů, situace u pastýřů atp). Je velmi zajímavé sledovat, že přes vzrůstající trend posílání P.F. přes e-mail, SMS, MMS a pod., oficiální místa a instituce nebo i větší firmy zůstávají věrni tradici a zasílají či předávají P.F. v klasické papírové podobě. Pro sběratele papírových vystřihovacích betlémů nabízíme tyto betlémy od pí. Marie Horálkové, inspirované perníkovým betlémem z kostela sv. Matěje v Praze. Krojovaní darovníčci

Sběratelé zastoupení v regionální pobočce našeho sdružení „Staropražští betlemáři“ navrhují v časopise založit Sběratelskou rubriku. V Klubu sběratelů kuriozit snad neexistuje obor bez vánoční tématiky, nejvíce se sbírají vánoční pohledy, známky, razítka (např. tzv. Ježíškova pošta), plakáty, katalogy, kalendáříky, grafiky z vánočních výstav. Hojně je zastoupená devocionální grafika – malé sv. obrázky na nichž je zobrazen betlém jako celek (tj. Maria, Josef, Jezulátko, oslík a volek) nebo jako fragment (např. kopie známého díla, nebo pouze Madona s Ježíškem či Jezulátko v jesličkách samotné). V zahraničí ovšem nalézáme zobrazení betlémů na pro nás méně tradičních místech,

Sběratelsky zajímavá o bálka FDC s přítiskem, známkou a razítkem

86

23

Sáčky od cukru s betlemářskou tematikou

a rázovité chaloupky jsou v 6 sériích a to české oblasti (sever, východ, jih a západ) a dvě oblasti Moravy. Všem, kteří chtějí získat pod stromeček

do sbírek kuriozity i klasické papírové betlémy, posíláme kontaktní adresu (viz níže) a v případě vašeho zájmu se vás pokusíme nasměrovat ke sběrateli, o jehož tematiku se zajímáte. Může mít i některý pro vás zajímavý sběratelský materiál. Redakce časopisu rovněž uvítá vaše ucelené příspěvky, nejlépe s obrázky, s tématikou sběratelství do této rubriky. Gloria et pax. Maria Bašeová

Krabičky od zápalek – z obrázků možnost sestavení jednoduchého betlému

Kontaktní adresa: Staropražští betlemáři – MUDr. Maria Bašeová, Papírníkova 614/13, 142 00 Praha 4; tel.: 241713698, 722687214; [email protected]

Gratulujeme

Schůzky betlemářů v Brně v roce 2013

V létě tohoto roku oslavila významné životní jubileum – 80 let – naše členka paní Marta Halfarová z Havířova. Přes svůj věk je stále velmi aktivní, optimistická a kreativní. V současné době v Havířově probíhá její 12. výstava betlémů, která je jako vždy skvěle připravená a promyšlená do posledních detailů. Její výstavy se těší velké oblibě. Betlémy jsou jejím dlouholetým velkým koníčkem. Naší jubilantce přejeme hodně zdraví, elánu a spoustu krásných chvil s betlémy. –pn–

Setkání betlemářů regionální pobočky ČSPB pro Brno a jižní Moravu je plánováno v Etnografickém ústavu, Palác šlechtičen na Kobližné ul. v tyto čtvrtky vždy od 14.30 hodin: 31. 1., 28. 2., 21. 3., 25. 4., 30. 5., 27. 6., 26. 9., 31. 10. a 28. 11. 2013. V červenci, srpnu a prosinci se schůzky nekonají. Upozornění: Vzhledem k tomu, že poslední čtvrtek v měsíci březnu je Zelený čtvrtek, koná se schůzka o týden dříve, tedy 21. března 2013. Zájemci o betlemářství srdečně vítáni! Bohumír Andrle, předseda pobočky

24

86

Nabídka tištěných betlémů a knih z vydavatelství OFTIS Ústí nad Orlicí NOV

Jesličky z Hřebče – Jarmila Haldová 79 Kč

INK

Citův betlém I –Jaroslav Cita

A

60 Kč

A

Pro členy ČSPB do konce roku 2012 za cenu 400 Kč včetně poštovného

NOV

INK

Vladimír Vaclík Listy z kroniky českého betlemářství

Vydavatelství OFTIS, J. Nygrina 336, Ústí nad Orlicí, tel.: 465 521 052, www.oftis.cz Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů o. s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Jednotlivé příspěvky autorů neprocházejí jazykovou úpravou vydavatelství. Redakce si vymiňuje možnost opravy překlepů nebo zjevných chyb. Za odbornou a obsahovou náplň jednotlivých příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo připravil do tisku předseda sdružení Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází 4 × do roka. Členové sdružení dostávají jeden výtisk zdarma. Číslo účtu sdružení: 1080733339/0800, při platbě čl. příspěvků uvádějte jako variabilní symbol své členské číslo. Přihlášky ke členství do ČSPB posílejte na výše uvedenou adresu. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s. r. o., Ústí nad Orlicí