2012

Nedělní listy 12/2012 7. ročník

Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji. 2. prosince - 1. adventní neděle Čtení: Jr 33, 14-16; Ž 25, 1-10; 1 Te 3, 9-13; Lk 21, 25-36

V modlitbách neustávejte

Slovo editora

1. Tes 5, 17

Jedno z největších privilegií, které má učedník Ježíše Krista na této zemi, je možnost důvěrného rozhovoru s Pánem Ježíšem. Tento rozhovor je nazýván modlitbou. Člověk je stvořen pro společenství. K životu ve společenství patří rozhovory. Když člověk začíná život na zemi jako dítě, má mnoho rozhovorů s maminkou a s otcem. V těchto rozhovorech poznává tajemství světa, života, přijímá moudré rady a učí se žít. Má-li dítě milující a s Bohem žijící rodiče, pak rozhovory s nimi jsou zdrojem životní moudrosti a nejlepší formou budování duchovních a mravních základů pro šťastný, smysluplný a kvalitní život. Daleko větší lásku a moudrost než rodiče má k nám Pán Ježíš Kristus. Rozhovory s ním jsou pro člověka nevysychajícím zdrojem lásky, moudrosti a všech hodnot, které činí člověka dokonale šťastným a maximálně užitečným. Apoštol Pavel žil v ustavičném kontaktu s Pánem Ježíšem od chvíle, kdy se mu zjevil před Damaškem. Důvěrné osobní společenství s Kristem Pavla úplně proměnilo. Z člověka plného pýchy a nenávisti se stal člověk pokorný, plný lásky i k nepřátelům a veliké nevysychající touhy být nástrojem Božím při záchraně jiných. S Pánem Ježíšem dostal jeho život úplně nový obsah a nádherný cíl – život ve věčné slávě. Tajemství nového vztahu s Božím Synem odhaluje ve svých dopisech přede všemi, 1

Vážení čtenáři, prázdniny skončily a začal nám nový školní rok. Je to velká změna pro žáky a studenty, kdy z režimu „klídek“ musí přepnout do režimu „učit se“. Také si jistě s koncem prázdnin posteskli všichni kantoři a učitelé náboženství. My jsme však nelenili ani o prázdninách a připravili pro vás nové zářijové číslo Nedělních listů. Nejprve se budeme zabývat srovnáním Julia Caesara a Ježíše Krista, jejich život, činy a vliv na společnost. V tématu tohoto měsíce probereme další Boží vlastnost – Boží všudypřítomnost. Nesmí chybět otočení se do historie formou vzpomínky na naše reformátory, v září vzpomínáme na Václava Budovce. Následně budeme vzpomínat na prázdninové akce. Připomeneme si hudební soustředění dorostu, Campfest na Slovensku a příměstský tábor. Rovněž předkládáme pokračování seriálu o přirozeném růstu církve, tento měsíc s vámi probereme, zda jsou organizace v našem sboru funkční či nikoliv. Redakční rada Nedělních listů vám přeje příjemné počtení. David Harok

kterým ukázal cestu nového života. K osobnímu důvěrnému vztahu člověka s Kristem patří vždy osobní rozhovory – tedy modlitby. Pavel proto křesťanům doporučuje: „V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne, aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoli promluvím.“ Efez 6, 18. Každý křesťan, který čte Písmo a chce rady apoštola realizovat, si klade otázku,

2. prosince 2012

pokračování na další straně Nedělní listy

pokračování z předchozí strany

zda je jeho rada „bez přestání se modlete“ uskutečnitelná. Vždyť člověk má zde mnoho úkolů, při kterých se musí plně soustředit na práci, kterou vykonává. I když se musí plně věnovat svěřeným úkolům, může zůstávat ve spojení s Pánem, protože On zaslíbil: „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Při pohledu na první sbor v Jeruzalémě vidíme, jak se může sborové společenství zmobilizovat k modlitbám v mimořádných situacích. Apoštol Petr byl ve vězení a členové sboru se setkávali v domě Marie, Markovy matky, a modlili se ve dne i v noci. Pán na jejich modlitby odpověděl opravdovým zázrakem. Petr byl zachráněn. V době totality se v evangelické církvi na Těšínsku rozrůstaly zástupy mladých křesťanů, kteří se rozhodli Krista následovat.

Komunistická vrchnost chtěla práci s mládeží zlikvidovat. Vzala státní souhlas několika farářům a chtěla shromáždění mládeže rozptýlit. Misijní hnutí v církvi odpovědělo na komunistický útok zvláštním způsobem. Byly vytvořený v několika sborových misijních společenstvích „modlitební řetězy“. Věřící se rozhodli, že se budou modlit za záchranu Božího díla ve dne i v noci. Každý se bude modlit jednu hodinu doma ve stanovené době. Bratři i sestry se zapisovali na listiny modliteb a pak se v určený čas modlili. Tyto modlitební řetězy trvaly v některých společenstvích i několik roků. A Pán na tyto modlitby odpověděl, Boží dílo bylo zachráněno; plány likvidace ztroskotaly. Velkým povzbuzením pro křesťany v naší zemi byly zprávy o modlitebním zápase v ochranovském sboru. Když členové Jednoty bratrské pod tlakem pronásledování opustili Nedělní listy

své domovy a majetky v okolí Suchdolu a Fulneku na Moravě, odešli na panství Ludvíka Zinzendorfa, kde si vybudovali nové domy a vytvořili nové sborové společenství. V roce 1727 prožili mocné oslovení Duchem svatým. Uvědomili si, že Pán má pro ně zvláštní poslání. Začali se velmi intenzívně modlit ve dne v noci. Vytvořili modlitební řetěz, který trval přes sto let. Pán vyslýchával jejich modlitby a začal z jejich společenství vysílat misionáře k pohanským národům. Sbor, který měl 550 duší, začal prožívat opravdové zázraky. Za 13 let, do roku 1740, odešlo do misijního díla ve světě 68 misionářů. Do roku 1760 sbor vyslal 226 misionářů. Skrze příklad ochranovského sboru začal Kristus burcovat tehdejší církve k plnění misijního poslání ve světě. Poslední léta, která nyní prožíváme ve svobodě, jsou pro křesťanské církve v naší zemi dobou zahanbení. Přibývá lhostejných křesťanů a mnozí kazatelé i členové církví úplně zapomněli na Kristův příkaz: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky!“ Mat.28,19. Nejen, že nezískáváme nové učedníky pro Krista, ale jsme svědky velmi smutné skutečnosti, že se počet věřících křesťanů s každým rokem zmenšuje. Nejen, že neplníme Kristův příkaz a neneseme evangelium pohanským národům, ale ani vlastnímu národu nejsme schopni vydat jasné a přesvědčující svědectví o Ježíši Kristu, který má moc dát i našemu národu nový život a novou budoucnost. Tato skutečnost je pro nás burcující Boží výzvou. Jsem velmi vděčný, že mnozí křesťané v naší zemi pochopili, že nastal čas, abychom se zmobilizovali k modlitebnímu zápasu za oživení všech křesťanských společenství v naší zemi, za evangelizaci našeho národa a za aktivní zapojení do misijního díla v pohanských národech. I v Českém Těšíně prožíváme nyní zázrak duchovní mobilizace. Sbory, které jsou v evangelikálním společenství, se zapojují do modlitebního zápasu. Nyní probíhá již 10. běh modliteb 24/7. Od neděle 21. 10. 2012 do pátku 21. 12. 2012 ve dne v noci přicházejí bratři i sestry a vyprošují novou milost

2. prosince 2012

2

a mocné vanutí Ducha svatého v našem městě i v celém kraji. V kajících modlitbách prosíme o odpuštění všeho, co jsme jako křesťané zanedbali a v čem jsme svého Pána zklamali. Věříme, že Pán naše modlitby vyslyší a daruje novou milost mnohým, kteří hledají smysl a cíl svého života. Máme rovněž velikou radost, že mnozí věřící v celém národě pochopili, že je nejvyšší čas, abychom se všichni zmobilizovali k modlitebnímu zápasu za oživení křesťanských církví a za záchranu našeho národa. Probíhá „modlitební stráž“ a každý křesťan se může zapojit prostřednictvím internetu do modlitebního boje. www.modlitebnistraz.cz/kalendar.

Každý se může přihlásit k modlitbě na této adrese: [email protected] Pro nás všechny platí slova, která napsal apoštol Juda (20-22): „Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. S těmi, kdo pochybují, mějte slitování; zachraňujte je z hořícího ohně.“ Pán Ježíš nás ujišťuje: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“ Jan 15, 7-8. Mgr. Stanislav Kaczmarczyk

téma Bůh je dobrotivý úkor spánku. Přiblížil se vánoční čas…. Ale na vánoce se těším. Mám ráda jejich Vychází vánoční číslo Nedělních listů. Úderem 1. adventní neděle jsou pro někoho atmosféru. Jako každým rokem se budeme vánoce již „za dveřmi“. Pro mne ne. doma snažit, aby nebyly „jen“ o úklidu, Gruntovat s malými dětmi měsíc dopředu výzdobě, jídlu a dárcích. Ale aby k těm nemá moc smysl. Mají neutuchající potřebu z překvapení rozzářeným dětským očím kontroly mnou odvedené práce! Podobné přibylo také vědomí toho, že Pán Bůh je je to s vánoční výzdobou. Náš malý roční dobrotivý. Hospodin je dobrý, „hurikán“ bude chtít Přečtěte si, jak nám odpovídaly děti  zcela jistě adventní věnec na naše otázky k tématu dobrotivý je záštitou v den soužení, zná se k těm, kteří se k němu přinejmenším každý Bůh. den ochutnat. Svíčky 1. Co považuješ za projev Boží utíkají. Nahum 1, 7.  Hospodin je jsou samozřejmě tabu. dobroty v dnešní době? Ozdoby na stromku Je dobrý protože nás má rád a má dobrotivý, přímý, proto visící do metru a půl rád celý svět, je dobrý, protože stvořil ukazuje hříšným cestu. (po přistavení židle) veleryby, má dobré srdce, proto je Žalm 25, 8.  Neboť ty jsi, budou opět každodenně dobrý. vystaveny zkoušce Že ma dobré srdce, že nám ve všem Panovníku, dobrý a nabízíš tvrdosti a odolnosti. A pomůže, v dobrém i ve zlém, bez něj odpuštění, ke všem, kdo tě samozřejmě ochutnávce bychom tady nebyli a nežili, on stvořil volají, jsi nejvýš milosrdný. Žalm 86, 5. :-). Do obchodu někdy stromy, které dávají kyslík. nezvládám chodit ani Písmo říká, že Bůh je dobrý. Znamená to pro základní potraviny, natož vybírat dárky. A přestože tříletý Fráník rád „vaří“, cukroví bezvýhradně, že je zdrojem veškeré dobroty pokračování na další straně z pochopitelných důvodů peču raději na 3

2. prosince 2012

Nedělní listy

pokračování z předchozí strany ukáže až nadejde ten pravý čas. „Hospodin ve vesmíru. Všechny dobré věci, kterých dopřeje dobrých časů…(Žalm 85, 13). se nám kdy dostalo, které jsme viděli, Jestliže toto máme na paměti, vede to ke klidu v naší duši a cítili, slyšeli nebo ochutnali, 2. Co dělá dobrý člověk? pocházejí od živého Boha. Kéž Dobrý člověk nekrade, dobrý zahání to strach z bychom si toho byli vědomi člověk není zlý a nemluví sprostě, nejistoty, nevýhody, či vždy! „Každý dobrý dar a dělá dobré věci, třeba dává chudým poníženosti budoucnosti. každé dokonalé obdarování bezdomovcům peníze. je shůry, sestupuje od Otce Pomáhá nám, nekrade, nekouří, Přestože vánoční nebeských světel“. (Jakub 1, pomáhá starým lidem, uctívá Pána svátky jsou hlavně 17). Boha, dělá dobré skutky, snaží se o narození Ježíše Krista, vrcholné Dobro se nemůže vyskytovat nedělat hříchy, nelže. projevy Boží odděleně od Boha. Bůh ze své podstaty nikdy neučiní a nemůže udělat dobroty jsou v Jeho oběti na kříži. „On nic, co by nebylo dobré. Řídí všechny neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za věci, může uskutečňovat 3. Je Bůh stejně dobrý všecky jej vydal“ (Řím. 8, 32). Vědomí Boží dobroty v nás má své dobré a moudré ke všem lidem? plány s našimi životy. Nevím jestli ke všem, vyvolat touhu po dobrých skutcích. Z toho důvodu „všecko protože někteří lidé jsou Může jít třeba o zachování práva, napomáhá k dobrému těm, přece zlí a nezaslouží si neodplácení zlým za zlé, přejícnost, dobročinnost, svornost mezi sebou, kdo milují Boha“. (Řím. 8, to ne? 28). Při pohledu na denní Jo, je dobrý ke všem, úctu, nepomlouvání, pohostinnost, v modlitbách či události v našem životě protože to píšou v Bibli. vytrvalost totiž nemusíme chápat ANO, dává jim šanci porozumění jeden pro druhého. Boží cesty. Náš pohled to napravit, zlým dává Milí čtenáři Nedělních listů, o je omezen, náš rozum šanci, aby se napravili a takovéto dobré skutky můžeme usilovat nejen o vánocích! v koncích! Ale vždycky uvěřili v něho. můžeme důvěřovat Bohu, JH - NL že to, co on činí, je pro naše dobro, které se

naši reformátoři PAVEL STRÁNSKÝ Narodil se roku 1583 ve středočeských Zápech v selské rodině. Studoval v Praze, kde se roku 1608 stal mistrem svobodných umění a tamtéž také vyučoval na škole u sv. Jiljí. Od roku 1609 byl učitelem a rektorem gymnásia v Litoměřicích. Poté zastával i funkce tamějšího městského písaře, radního a královského výběrčího daní. Byl vyslancem městské rady na setkání nekatolických stavů, ale neúčastnil se dalšího dění v protihabsburské rebelii. Nedělní listy

V Litoměřicích zůstával i po Bílé hoře a to až do roku 1627, kdy jako nekatolík musel odejít ze země. Pobýval v Pirně, Drážďanech, Lipsku, Freibergu a nakonec se usadil v polské Toruni, kde se stal měšťanem, učitelem a správcem na gymnásiu. V Toruni se setkal s Janem Ámosem Komenským. Je zajímavé, že si kromě Komenského dopisoval i s učencem a osobním lékařem císaře Ferdinanda III. Janem Markem Marcim a vlasteneckým jezuitou Bohuslavem Balbínem. V exilu dostal nabídku napsat dílo o své domovině, a tak vznikl latinský spis Český stát. Pavel Stránský se v něm snažil obhajovat předbělohorské poměry. Popsal např.

2. prosince 2012

4

historii, zeměpis i povahu obyvatestva své vlasti. Věnoval se i náboženským poměrům v zemi. Kromě tohoto významného literárního počinu je také autorem spisu zkráceně zvaného Okřik, sepsaného ještě

před Bílou horou, kterým se zastává svého mateřského jazyka. Zemřel v Toruni roku 1657. MCH - NL

Charita V Bibli se často píše o tom, že máme pomáhat potřebným. Např. v listě Jakubově 1,27 čteme: „Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení…“ nebo v Deuteronomiu 15, 7-11: „Bude-li u tebe potřebný někdo z tvých bratří, v některé z tvých bran ve tvé zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, nebude tvé srdce zpupné a nezavřeš svou ruku před svým potřebným bratrem. … Potřebný ze země nevymizí. Proto ti přikazuji: Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utišenému a potřebnému bratru.“ Pán nám tedy přikazuje, abychom pomáhali potřebným. A domnívám se, že vánoční čas, kdy jsme nakloněni k obdarování, k tomu přímo vybízí. Pokud byste rádi pomohli, ale nevíte, komu nebo na jaké účely, snad vám pomůže tento článek. • Pokud máte zájem přispět svými penězi na chudé země, např. dětem ohroženým hladomorem, nebo na podporu vzdělání a zdravotnictví v těchto zemích, podívejte se na sbírky velkých organizací, které tuto pomoc zajišťují, např. Člověk v tísni (www.clovekvtisni.cz) nebo Lékaři bez hranic (www.lekaribezhranic.cz). • Pokud se zajímáte o dlouhodobější

pomoc, organizace ADRA nabízí program Mince denně. Podle svých finančních možností si můžete vybrat výši pravidelného příspěvku, který je pak rozdělen na domácí i zahraniční projekty. (www.adra.cz) • Farní sbor SCEAV v Třinci má svůj projekt Děti Afriky, který podporuje především vzdělání v Tanzanii. Díky němu byla financována stavba školy nebo komunitního centra. V rámci projektu funguje i adopce na dálku, kdy si můžete vybrat dítě, které chcete podporovat, stanete se jeho osobním sponzorem a ono pak díky vám může chodit do školy. Více na www. detiafriky.cz. • Adopci na dálku, ale i jiné projekty, například pomoc seniorům, organizuje Středisko humanitární pomoci diecézní charity ostravsko-opavské (www.shpukrajina.caritas.cz) • A pokud chcete zůstat doma, nabízí se nám jistě známá Slezská diakonie (www.slezskadiakonie.cz) nebo diakonie naší církve (www.diakonie.cz) Jestliže máte zájem o další podrobnosti nebo nemáte přístup k internetu, neváhejte kontaktovat tým Nedělních listů. JF-NL

misie Náš první dětský tábor na Ukrajině Za těch15 let co jezdíme na Zakarpatskou Ukrajinu, si stále uvědomujeme, že je tam veliká duchovní nouze a temnota. Po rozpadu Sovětského svazu a vzniku samostatné Ukrajiny se rozpadla většina státních podniků a kolchozů a milióny lidí zůstaly bez práce. Většina mužů odešla za prací do zahraničí a mnozí z nich se už 5

nevrátili ke svým rodinám. Jejich manželky zůstaly samy, často s mnoha dětmi bez jakýchkoli prostředků na živobytí. Mohli jsme poznat osudy několika takových rodin a modlíme se za to, aby nám Pán Bůh ukázal způsob, jak těmto lidem, a hlavně dětem, přinést nejen materiální a finanční pomoc,

2. prosince 2012

pokračování na další straně Nedělní listy

pokračování z předchozí strany

ale s touto pomocí i světlo evangelia do jejich rodin a životů. V Iršavském okrese navštěvujeme asi 20 rodin a pomáháme jim řešit různé těžké životní situace do kterých se dostali. V těchto rodinách máme 150 dětí. Mnohé z nich nepoznaly rodičovskou lásku nebo teplo domova a o Ježíši Kristu nevědí nic. A tak jsme pro ně chtěli něco dobrého udělat. Začalo to loni, kdy jsme navázali bližší kontakt se sborem církve baptistů v Mukačevě. Místní pastor sboru Fiodor Litvinov, je zároveň ředitelem misie „Mladý Samařan“. Tato misie získala za symbolickou cenu od města objekt v lese na okraji Mukačeva, který kdysi sloužil jako školící a rekreační středisko pro členy sovětské tajné policie KGB. Po rozsáhle rekonstrukci je nyní využíván jako křesťanské školící a rekreační středisko, kde je poskytován plný servis (ubytování, stravování….) pro 80 osob. Při první schůzce v prosinci 2011 nám byla nabídnuta možnost uskutečnění dětského tábora pro 60 „našich“ dětí pod vedením 12 vyškolených mladých křesťanů. Naším úkolem bylo zajistit dopravu dětí ze 40 km vzdálené Iršavy a Nedělní listy

okolních vesnic a finanční prostředky na celou akci (asi 2.400 euro). Věřili jsme, že nám Pán Bůh pomůže potřebné peníze sehnat. A skutečně. Po vyhlášené účelové sbírce v našem sboru v Komorní Lhotce se konečné číslo zastavilo na částce 64.021,- Kč. Byli jsme nesmírně vděční Pánu Bohu i všem ochotným dárcům. V pondělí ráno 25. 6. 2012 mohlo 60 dětí v Iršavě nastoupit do 2 připravených autobusů a odjet směrem na Mukačevo. Mnohé z nich jedou autobusem vůbec poprvé, poprvé budou spát mimo domov, poprvé poznají co to je splachovací záchod, sprcha nebo zubní kartáček. Poprvé uslyší co je hřích, odpuštění, spasení, poprvé uslyší kdo to je Ježíš Kristus. Čtyři dny od pondělí do čtvrtku uběhly jak voda. Děti ve skupinkách a na společných večerech poznávaly základní biblické pravdy, učily se biblické verše a písně, hrály různé scénky, ale také sportovaly a odpočívaly. Nejkrásnější chvíli jsme zažili poslední večer, kdy na výzvu pastora Fiodora Litvinova všech 60 dětí odpovědělo ve společné modlitbě, že přijímají Pána Ježíše za svého spasitele. Jejich rozhodnutí jim budou připomínat náramky z pěti barvami (černá, červená, bílá, zlatá, zelená), které pro ně vyrobila naše střítežská mládež. Tento dětský tábor byl pro nás velikým povzbuzením a ujištěním v naší službě. Již nyní začínáme s přípravou tábora v roce 2013. Termín již máme stanoven na: 17. – 21. 6. 2013, a místo zůstává: MukačevoLavky. A finance? Věříme že i ty budou! Prosíme i o vaši finanční podporu a přímluvné modlitby.

2. prosince 2012

Manželé Jiří a Irena Nogovi Komorní Lhotka, 26.11.2012

6

rozhovor s manželi Nogovými Již přes 15 let jezdí pravidelně 4 x do roka manželé Jiří a Irena Nogovi na Podkarpatskou Rus. Věnují tomu svůj čas, peníze i dovolenou. V lednu jste si mohli přečíst článek o tom, jak se Bůh někdy zvláštním způsobem postaral o dostatek finančních prostředků od dárců z našeho kraje. Tentokrát jsme manželům Nogovým položili několik otázek: Změnily se nějak podmínky na hraničních přechodech od doby, kdy jezdíval s pomocí br. Ludvík Palarčík? Ano, dnes je to mnohem lepší, než to bývalo kdysi. Díky tomu, že již není třeba vízum je přejezd na Ukrajinu i s plně naloženým autem docela hladký. Dokonce jsou nyní větší potíže při cestě zpět, protože slovenští celníci kontrolují téměř každé auto, což je velmi zdlouhavé, takže někdy čekáme i 5 hodin. Jak byste charakterizovali současnou politickou, ekonomickou a sociální situaci

na Ukrajině? Momentálně je po prezidentských volbách, takže přijde období stagnace. Lidé už si zvykli na to, že politici slibují hory doly, ale to co se nestihne udělat před volbami, se málokdy po volbách dokončí. Jestli jsou patrné nějaké změny třeba v infrastruktuře, tak spíše ve městech, než na vesnicích, které navštěvujeme. Mnohem lepší je situace, co se týká dostupnosti potravin. V obchodech je již dostatek zboží, ale ceny jsou zvláštní. Některé věci jsou o něco dražší než u nás, ale například maso a máslo jsou enormně drahé. Máslo vychází až na 50 korun. Běžná mzda je ale pouhých 1500 hřiven (cca 3750 Kč) a důchod 7

1000 hřiven (cca 2500 Kč). Vdovy dostávají na jedno dítě pouhých 200 hřiven (500 Kč). Náklady na bydlení jsou sice nižší než u nás, ale při takových cenách v obchodech se s tím zkrátka nedá vyžít. Kdysi se dalo na Ukrajině nakoupit levněji, což bylo velmi výhodné, ale dnes už tomu tak není a krom toho se většina potravin nesmí dovážet. Také se tam stále rozmáhá nešvar práce „na černo“, která není zaplacená. Lidé se s vidinou dobrého výdělku nechají najmout, celé týdny někde dřou a mají jen stravu a ubytování. Když pak práce skončí, nedostanou vůbec nic a nemohou si ani jít nikam stěžovat. Jak se změnila za ta léta struktura lidí, vašich „klientů“, kterým na Ukrajině pomáháte? Máme radost z toho, že některé děti v rodinách za ta léta vyrostly a dokonce pracují. Takové rodiny s pomocí opouštíme a přibíráme jiné, potřebnější. Situaci v rodinách sleduje hlavně Terezka, bývalá učitelka na gymnáziu a náš spojenec na Ukrajině. S Terezkou spolupracují také starostové obcí Iršavy, Bilki, Vilchivka, Trebla, Osij, Ilnica, a další. Terezka lidem pomáhá také v jednání s byrokratickými úřady. Člověk z vesnice je na tamních úřadech naprosto ztracený a úředníci dokonce počítají s tím, že za nimi nějací vesničané nebudou ani chodit. Jakým způsobem hlavně pomáháte? Co se týká materiální nebo finanční pomoci, je to velmi specifické, neboť se snažíme, aby pomoc byla opravdu adresná a kontrolovaná.

2. prosince 2012

pokračování na další straně

Nedělní listy

pokračování z předchozí strany

Každý potřebuje něco jiného, takže někde koupíme krávu, jinde drůbež, potraviny, léky, dřevo nebo plyn. Rozdáváme také dovezené oblečení, boty, hygienické potřeby, nádobí apod. Vždycky musíme mít něco pro děti a těch je tam hodně. V poslední době se nám velmi osvědčil nákup stavebního materiálu, osiva nebo sazenic. Je to nádhera, když pak země vydá úrodu, nebo když si lidé postaví malý domek, toaletu nebo přístavek. Ta pomoc je pak jakoby znásobená. Mimo toto hmotné zaopatření se snažíme lidem vštěpovat do vědomí, že ta pomoc je od Boha, učíme je děkovat Bohu a prostřednictvím Terezky je směřujeme k četbě bible. Jaké je portfolio dárců z našeho kraje? Jsme nesmírně rádi za stálé podporovatele, ale těch není mnoho. Občas přispívá také náš sbor v Komorní Lhotce a také lidé od vás z Rozvoje a z Niv. Víte, my nejsme zrovna z takového asertivního těsta, abychom stále sháněli sponzory, i když je to pro chudé. Kolikrát

už jsme si říkali, že snad ani nepojedem, protože nemáme co přivézt, ale Bůh to dosud vždy zařídil tak, že se na poslední chvíli vynořil nějaký zvláštní sponzor. To je úžasné. Rozhodně bychom ale měli více pokoje a klidu, kdybychom se mohli spolehnout na širší základnu pravidelných sponzorů. Děkujeme za rozhovor a přejeme vám, aby Bůh vaší službě i nadále žehnal a rozhojnil pomoc chudým lidem na zakarpatské Ukrajině. redakce NL

ze života sboru Listí padá, tak s ním pryč „Sysel seče otavu, liška pohrabuje, Zajíc na vůz nakládá, myška našlapuje“. Oblíbená říkanka našich dětí s pěknými ilustracemi Adolfa Dudka. Hned jsem si ji vybavila, když jsem pozorovala sebe a ostatní pracovníky na brigádě 17. listopadu, v rámci které se uklízelo spadané listí v okolí našeho kostela. Akorát ten sysel byl tentokrát bez práce :-). „Tebe bych tu nečekal“, přivítal mě kurátor Marek Schulhauser s otázkou na rtech, které jsem si pro své zděšení ani nevšimla. Zděšení z toho, že mě prokoukl a ohodnotil, že neumím držet hrábě! Berouc na vědomí můj vystrašený a nechápavý výraz pokračoval: „Nemáš dost svých starostí?“. „Hm, mám (asi má na mysli ty čtyři děti :-)). Ale přišla jsem si vyčistit hlavu!“ Teď nechápal zase na oplátku on, a tak jsme si na chvilku povídali. Manžel navrhl, že pohlídá děti a uvaří polévku. Tak lákavá nabídka se přece neodmítá! Nedělní listy

S partou asi 14 lidí se s hromadou listí dalo za dopoledne docela dobře poprat. Počasí bylo příznivé, nepršelo a pohybem jsme se příjemně zahřáli. Měli jsme radost z odvedené práce. Možná jsme se navzájem „nečekali“ nebo naopak „čekali“ někoho jiného, který nedorazil. Ale každý nemusí být všude, každý má svůj úkol v jiný čas a na jiném místě! Soudit něčí nepřítomnost, není naše starost. Mám ráda ve věcech jasno. Díky této zkušenosti mám jasno v tom, že v úvodu citovaná říkanka je, opominu-li schopnosti zvířat zacházet s nástroji, „pěkná hloupost“. Schválně jestli uhodnete, kdo z nás přítomných obou pohlaví a různé konstituce byl onou pomyslnou myškou našlapující to ohromné množství listí na vlečku traktoru? Odpovídáte správně, pokud jste uvedli 3 nejstatnější myšáky :-).

2. prosince 2012

JH - NL 8

PRZEMYŚLENIA i ŻYCZENIA NA ŚWIĘTA NARODZENIA PAŃSKIEGO Każdy, kto odwiedza Amerykę Północną, chce zobaczyć potęgę żywiołu, jakim jest wodospad Niagara. Był czas, kiedy groźny żywioł budził paniczną trwogę w okolicy, kiedy to wezbrane wody zalewały wszystko na swojej drodze. Człowiek postanowił jednak tą niszczycielską siłę ujarzmić, by wykorzystać jej potęgę do czegoś dobrego. Rzekę uregulowano, a na brzegach wodospadu stanęły potężne elektrownie wodne. Nastąpiła wielka przemiana. Niszcząca siła stała się wielkim dobrem. Olbrzymie turbiny wodne wprawiły w ruch urządzenia elektrowni. W domach zaświeciły się żarówki, w zakładów pracy uruchomiły się maszyny, dzięki dobru, jakim stał się prąd uzyskiwany z mocy wód Niagary. Odtąd wodospad pracuje dla dobra ludzi.

Kochany Bracie i kochana Siostro! Czy Twoje życie „pracuje” dla dobra Pana Boga i ludzi? Każdy z nas jest takim wodospadem, który przyjmuje strumienie błogosławieństwa Bożego. Każdy z nas codziennie otrzymuje energię do życia. Pytanie, co się z tym dzieje dalej? Należysz do tej grupy szczęśliwych ludzi, którzy doświadczają tego, że dzięki mocy Boga, są błogosławieństwem dla innych? Może jednak zagrodziłeś odpływ swojego wodospadu i zatrzymujesz wszystko tylko i wyłącznie dla siebie? A może, odpływ funkcjonuje, ale masz wrażenie, że w wyniku tego, co przekazujesz dalej, powstaje tylko 9

zniszczenie? Każdy z nas jest skazany na życiowe niepowodzenie, bez odpowiedniej regulacji i odpowiednich przemian. Nikt z nas tych zmian sam u siebie nie jest w stanie wprowadzić, podobnie jak wodospad Niagara nie stał się cennym dobrem sam od siebie. Dlatego Pan Bóg postanowił zainterweniować w dziejach ludzkości i zacząć odpowiednio regulować życie człowieka przez swojego Posłańca. Zapowiedział to już 7 stuleci wcześniej prorok Izajasz: „I wyrośnie różdżka z pnia Isajego, a pęd z jego korzeni wyda owoc. I spocznie na nim Duch Pana; Duch mądrości i rozumu, Duch rady i mocy, Duch poznania i bojaźni Pana. I będzie miał upodobanie w bojaźni Pana.“ (Izaj 11, 1-3a). To, co zapowiedział, rozpoczął realizować, kiedy posłał na świat swojego syna Jezusa Chrystusa. Efekty zmian, jakie ma zaprowadzić mają być zdumiewające – I będzie sprawiedliwość pasem jego bioder, a prawda rzemieniem jego lędźwi. I będzie wilk gościem jagnięcia, a lampart będzie leżał obok koźlęcia, cielę i lwiątko, i tuczne bydło będą razem, a mały chłopiec je poprowadzi. Krowa będzie się pasła z niedźwiedzicą, ich młode będą leżeć razem, a lew będzie karmił się słomą jak wół. (Izaj 11, 5-7). Wrogość ma się zamienić w przyjaźń, złość w dobroć, strach w poczucie bezpieczeństwa, niepokój w prawdziwy pokój. Posłaniec Boga, jego Jedyny Syn już to rozpoczął ponad 2 tys. lat temu. Narodził się w Betlejem, przyszedł na świat, aby zmienić ten świat, aby dać nowy początek historii człowieka na Ziemi, ale przede wszystkim, aby dać nowy początek Tobie i mnie. Okres Adwentu i Świąt Narodzenia Pana Jezusa w 2013 roku, to kolejna okazja do tego, aby na nowo się zastanowić, jakimi „wodospadami” jesteśmy, używając obrazu historii Niagary. Czy nastąpiła w Tobie już ta odpowiednia regulacja, której ze względu na naszą grzeszność i słabość może dokonać tylko Pan Jezus, aby strumień Bożego

2. prosince 2012

pokračování na další straně Nedělní listy

pokračování z předchozí strany

błogosławieństwa, które Stworzyciel na pewno ma dla Ciebie przygotowane, nie płynął gdzieś obok, a płynąc przez Twoje życie dawało Ci energię, która zaowocuje tylko w dobre rzeczy? Czy Twoje życie jest cały czas w rękach Pana Jezusa, aby mógł ciągle Cię zmieniać tak, aby miał z Ciebie jeszcze więcej radości i abyś był jeszcze większym dobrem dla innych? Pan Bóg chce poprzez Ciebie dokonywać tak wielkich zmian, o których nam się nawet nie śni – Niemowlę bawić się będzie nad jamą żmii, a do nory węża wyciągnie dziecię swoją rączkę. Nie będą krzywdzić ani szkodzić na

całej mojej świętej górze, bo ziemia będzie pełna poznania Pana jakby wód, które wypełniają morze. (Izaj 11, 7-9). Życzę każdemu z Was, aby te najbliższe dni, wbrew hałasowi, jaki tworzy wokół nas rozkrzyczany świat, służyły wyciszeniu i szczeremu zastanowieniu się nad własnym życiem – co dotąd czyniłem i co dalej chcę czynić z tym największym darem, jaki otrzymaliśmy od Boga, którym jest Chrystus? Na ile wypełnia On, Pan Jezus, moje myślenie, słowa, decyzje i czyny? Życzę radosnego czasu wsłuchiwania się w głos naszego Zbawiciela.

Přehlídka Božích zásahů Nadpis nad následujícími řádky by mohl být velmi podobný tomu z minulého čísla: „Konference žen aneb proč se jí účastní tak málo žen z našeho sboru?“. To kdybych ji posuzovala z hlediska účasti. Čtyři sestry z největšího těšínského společenství opravdu není žádná sláva. Ale počet nechci hodnotit. Jsem si vědoma toho, že v dnešní době je nabídka kvalitních křesťanských akcí značně široká. Tytam jsou doby, kdy jsme jako mládežníci jezdili „všichni všude“, protože to „všude“ byl přes prázdniny jeden evangelizační týden v Dziegielowie a druhý v Tošanovicích (dnešní XCamp), během zbytku roku setkání na Travné, víkendový pobyt s mládeží na chatě či návštěva jiného sboru. V současné době se napříč generacemi účastníme různých akcí s delší či kratší tradicí. Nicméně všech poctivě organizátory připravovaných a vřele doporučovaných:-). Je pochopitelné, že časové, finanční a v neposlední řadě i fyzické schopnosti, jsou omezené. Tudíž vybíráme a rozprchneme se. Někoho může malá účast mrzet, trápit, rozčilovat, ale tak to prostě je! Mezidenominační konference žen aneb „setkání žen od dívky až po babičku“ se konala 10. 11. 2012 ve sboru Apoštolské církve Agapé na Božkově ulici v Českém Těšíně. Na prostory bývalé synagogy jsem byla stejně zvědavá jako na sestru Jitku Gočaltovskou, která hovořila na téma života s Bohem v praxi. Znát Boží plán pro naše životy a správně se v životě rozhodovat jsou základní předpoklady toho, že si život s Bohem můžeme užívat. Svými slovy každou z nás vybízela k tomu, že každé rozhodnutí potřebuje Boží radu, neboť každá špatná minulost člověka dožene! Také k tomu, Nedělní listy

2. prosince 2012

Marcin Pilch

Międzyzborowe spotkanie kobiet Jak zawsze kilka myśli pozostało w pamięci. Jitka Gočaltovská podała nam wiele ciekawych wersetów z Pisma św. i zachęcała, aby się ich uchwycić. Pan Bóg jest wierny i jeśli mówi: ufaj i wierz, nie musimy nic więcej robić. Jeśli martwimy się o nasze dzieci, rodziny, bo od lat o nich się modlimy, mówimy o Bogu, a efektu nie widzimy, to róbmy to po prostu dalej. My bądźmy wierni, a Pan Bóg będzie działał w Swym czasie, bo On wypełnia Swoje obietnice i nie zawiedzie! „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ Řim 12, 2. Zapisałam ten wiersz z myślą o moich dzieciach, ale każdy potrzebuje codziennie przemieniać się i uczyć rozróżniać co dobre, a co złe w Bożych oczach. Mamy też pamiętać, że wiele złych decyzji, złych czynów może do nas wrócić. Choć wyznamy je Panu Bogu i dostaniemy odpuszczenie to 10

že každý den si můžu vybrat - buď reptat nebo chodit v dokonalé Boží vůli. A v neposlední řadě k tomu, že je to jen moje zodpovědnost milovat Boha a nechat se jím občerstvovat. Jako ke klesající na duchu ke mně silně promluvilo: „Nedávej Bohu hranice slovy „já na to nemám“. Nech Ho, ať je vytyčí sám“! Dvě dopolední přednášky měly rychlý spád a byly „dobře stravitelné“. Obědovou pauzu jsme, jak jinak, využily k občerstvení a rozhovorům u kávy. Mám-li být upřímná, tak z povídání si s naší paní farářovou Pilchovou jsem měla asi největší radost. Ala je skvělá žena a já smím na základě několika setkání s určitostí říct, že je ženou statečnou! Její životní příběh je moc zajímavý. Pestrý, požehnaný, ale také bolestný s komplikovanými vztahy v rodině a nelehký v rámci péče o postiženého syna Viktora. Ala si nezoufá, spoléhá na Boží věrnost, milost a dobrotu. Se svým mužem jsou velkým příkladem následování Pána Boha a hledání Jeho vůle, i když to znamená přestěhovat se se svými dětmi do jiné země, naučit se cizí řeč a za bratry a sestry přijmout pro ně dosud neznámé lidi. Bylo moc příjemné „neřešit“ sborové problémy, ale povídat si o sobě. Dozvěděla jsem se třeba, na jakou vysokou školu se opakovaně hlásil její manžel nebo co musela Ala zařídit v den maturity:-). Ale především jsem bohatší o poznání, jak vypadá život s Bohem v praxi, kterému se chci i jejím prostřednictvím učit. Setkání žen bylo završeno odpoledním blokem chval a svědectvím tří sester třech věkových kategorií sboru Agapé. Byla to pěkná přehlídka Božích zásahů do života člověka! I teď můžeme přemýšlet, čím se Pán Bůh „trefil“ do toho našeho? JH-NL

Vánoce jsou tady… To, že jsou vánoce tady, křičí na nás různými způsoby poutače ze všech stran v obchodech a obchodníci nabízejí jak o závod vánoční zboží, slevy a možnost půjčit si peníze na vánoční dárky. Jen ten termín vánočních svátků se nějak každoročně posouvá dopředu, takže nejpozději od října už začínáme pociťovat blížící se vánoční svátky. Osobně musím přiznat, že vánoce jsou mými nejoblíbenějšími svátky v roce. Není to ani tak dárky, jako tou atmosférou, kterou cítím všude kolem sebe a mám pocit, že na určitý moment se lidi přestanou zlobit jeden na druhého. Taky je to mix 11

często poniesiemy konsekwencje tego, co zrobiliśmy- czasem sami, a czasem także nasi bliscy. Dlatego jest tak ważne, aby to, co złe odrzucić, nie pociągnie nas dalej. Atmosfera spotkania była bardzo radosna, także dzięki wspaniałym pieśniom zespołu, żydowskim melodiom. W każdym tygodniu, w naszych zborach w Czeskim Cieszynie wiele się dzieje i trudno wszędzie być, ale było nam przykro, że z tak wielkiego zboru było nas tylko 4!!!! Wszystkie były tak bardzo zajęte, chore, nie potrzebowały spotkania, zachęcenia, zbudowania… Takie spotkanie to okazja, aby brać na siebie pełną zbroję Bożą: „abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát” Ef 6, 13, radośnie i z nowymi siłami wrócić do domu. Dlatego też serdecznie zapraszamy na nasze adwentowe spotkanie dla kobiet w sobotę 8. 12. 21012, o godz. 16.00 w sali zborowej. Chcemy razem śpiewać, poznawać kobiety w Biblii, modlić się i rozmawiać. Ala Pilch

vůně vánočního cukroví, chuť smaženého kapra a bramborového salátu, kterou si vychutnávám jen o vánocích, někdy i sněhu a rodinné atmosféry, kdy se sejde celá rodina kolem jednoho stolu. Avšak nepřebíjí to vše náhodou tu hlavní pointu vánoc? Nedávno jsem četla hezký příběh z knihy Bruna Ferrera s vánoční tématikou a chtěla bych se s vámi o něj podělit. „Kdysi dávno svolala zvířata sněm. Liška se zeptala veverky: „Co pro tebe znamenají Vánoce?“ Veverka odpověděla: „Pro mne Vánoce znamenají krásný stromeček ozdobený spoustou svíček a cukrovím, které mám

2. prosince 2012

pokračování na další straně Nedělní listy

pokračování z předchozí strany

tak ráda.“ Slyšet se dala také straka: „Podle mne jsou o Vánocích nejdůležitější krásné a zářící šperky. O Vánocích se má všechno jen třpytit.“ Pozadu nechtěl zůstat ani vůl: „Vánoce dělá Vánocemi teprve šampaňské. Já bych ho vypil klidně dvě lahve!“ A osel, který to už nevydržel, se rychle zmocnil slova: „Vole, zbláznil ses? Vždyť na Vánocích je nejdůležitější Ježíšek. Copak jsi na to zapomněl?“ Vůl se zastyděl, sklopil velkou hlavu a zabučel: „A vědí to vůbec lidé?“ Nezapomínáme náhodou taky v tom vánočním shonu, v záplavě reklam a dárků na to hlavní a nejdůležitější poselství vánoc? Je to už více jak 2000 let, kdy Ježíš přišel na svět jako malé dítě a myslím si, že jakkoliv se vedou diskuse o správném datu narození či místu narození, klíčové není místo či přesný termín jako ten důvod jeho příchodu. Ježíš přišel na tento svět, aby nám dal ten nejvzácnější dar, co člověk v životě má a to je život samotný. Přišel se za nás obětovat, abychom my měli život věčný.

Nezapomínejme v tom vánočním čase na to hlavní poselství vánoc a na ten hlavní důvod, proč je slavíme. Jak bychom se tedy měli připravit na letošní vánoční svátky? Jako ekonom bych vám měla poradit, ať se hlavně nezadlužujete kvůli dárkům, není to rozumné a pokud si nemůžete dárky dovolit ze svého platu, tak kupte levnější, vánoce přece nejsou o vánočních dárcích. Jako žena doporučuji nezbláznit se z vánočního úklidu, pečení vánočního cukroví a vůbec veškeré té přípravy kolem vánoc. Čím dál více si myslím, že je lepší trávit hezký čas s rodinou a připravit v klidu méně, než ve stresu vypustit „duši z těla“ pět minut před štědrovečerní večeří. Pokud vám váš muž, děti či ostatní v rodině nechtějí pomoci s přípravou, tak jim na tom až tak moc nezáleží, takže se snažte ty vánoce si užít taky. Na závěr to nejdůležitější, jako křesťan doporučuji nezapomenout na hlavní poselství vánoc a na důvod, proč Ježíš přišel na tuto zem. Dar, který nám byl dán nelze revanšovat, ale musíme jej dokázat přijmout, být za něj vděční, radovat se z něj a naslouchat Tomu, který nám jej dal a udělat Mu radost tím, že se budeme snažit žít život, jaký by se Mu líbil. Bylo by fajn, kdybyste si v rámci nákupu vánočních dárků taky vzpomněli na někoho, kdo potřebuje naši pomoc a koupili nějaký dárek i jemu nebo přispěli na nějakou bohulibou aktivitu. Krásné prožití letošních vánočních svátků. Dagmar Cieslarová

Dar Nedělních listů Milí čtenáři, k Vánocům neodmyslitelně patří i dárky. Redakce Nedělních listů se rozhodla navázat na loňskou tradici, která je, pevně věřím, pro Vás stejně tak pěkná jako pro nás. Jistě si vzpomínáte, že jsme se minulý rok rozhodli nevyrábět dárky, které bychom pak vkládali do prosincového čísla, ale tyto peníze použít na pomoc těm, kteří si nemohou dovolit tak štědré Vánoce jako my, a nemohou si dovolit ani Nedělní listy

takový život v dostatku, jaký žijeme my. Díky tomu, že si kupujete Nedělní listy a mnozí z vás ke stanovené částce nechají i něco navrch, můžeme tento rok poslat 2500 Kč manželům Nogovým pro potřeby jejich misie na Ukrajině. Jsme rádi, že můžeme pomoci a děkujeme Vám za Vaši přízeň, protože bez ní by to nebylo možné.

2. prosince 2012

Redakce NL 12

Odkud se vzal vánoční strom před oltářem? Vyrostla štíhlá jedlička, tam mezi modříny... takto začíná píseň snad nejznámější pohádky. K duchu vánoc patří tato pohádka stejně neodmyslitelně, jako třeba cukroví, prskavky a... vánoční strom. Apropó, vánoční strom, zamysleli jste se někdy nad tím, odkud se v našem kostele bere vánoční strom? Jak se tam dostane? Kdo ho postaví, nazdobí? No, řeknu Vám, že já jsem to bral tak trochu jako samozřejmost. Až do dne, kdy se blížil vánoční čas a má skvělá žena se mě zeptala: „Co uděláme s tím smrkem v zahradě? Stejně ho musíme porazit. Co kdybychom ho dali do kostela jako vánoční strom.“ Připadlo mi to jako dobrý nápad. To jsem ale netušil, co to všechno obnáší. Strom bychom tedy měli. Stál u nás na zahradě se svými čtyřmi metry vzrůstu. Kdo neví, tak naše zahrada je jednou stranou ve svahu směrem do údolí, a ze tří stran je to do kopce - do docela strmého kopce. A co teprve, když si představíte, že je napadáno cca 5cm sněhu. Přes to všechno, stačil jeden šikovný bratr s nabroušenou motorovou pilou, další dva bratří, kteří s položením stromu pomůžou, auto s pohonem 4x4 a velká plachta, s jejíž pomocí se autem strom vytáhne ke sjízdné cestě...

… jeden předvánoční den jsem byl osloven, zdali bych nepomohl s dopravou vánočního stromku do kostela. Dle hesla „kde můžu – pomůžu“, jsem to bezmyšlenkovitě odkýval a pustil z hlavy. Jenže ono sobotní ráno, kdy se tato akce měla odehrát se mi pořád zdálo, že jsem na něco zapomněl. No jasně! Domluvili jsme se s bráchou, že mu příjdu pomoct. Do telefonu se ozývá: ,,Klidně přijeď, stromek převezeme spolu. A nezdržuj se půjčováním vozíku - to zvládneme s autem.“ Tak dobře tedy, jedu do Žukova. Nejdříve Horního (k bráchovi) a poté Dolního (k Jarkovi), na jehož zahradě se měl stromek vyskytovat. Tam na nás čekalo pár chlapů a již pokácený stromek položený na plachtě. Společně jsme ho naložili na auto - ano, má střecha se totiž pro tuto vánoční ozdobu jevila jako nejpříhodnější místo. Pořádně jej přivázali, dovnitř ještě naházeli další větve na výrobu ozdob a vydali se směrem ke kostelu. Je fakt, že takto ozdobený Favorit budil u řidičů projíždějících aut mírný úsměv na tváří, ale když jsou ty Vánoce... Díky Bohu nám cestou nikdo nechtěl pomáhat a chránit, takže jsme v pořádku a bez pokuty dorazili do cíle. Stromek následně, po mírné úpravě kmene a usazení do stojanu putoval na své již tradiční místo vedle oltáře a my se již v neděli mohli kochat touto tradiční vánoční ozdobou. I když mi vždy bylo jasné, že stromek se do kostela sám nedopraví a nenazdobí, po této příhodě mi to bude rozhodně ještě jasnější a budu myslet i na ty bezejmenné bratry a sestry, kteří k tomu svým úsilím pomohli. Jarek Sabela, Jiří Chroboczek

13

2. prosince 2012

Nedělní listy

GOspelový workshop s Davidem Danielem Od 9. do 11. 11. 2012 r.w Orłowej odbył się gospelowy workshop, prowadził go ciemnoskóry pastor David Daniel z Londynu. Ćwiczyliśmy w piątek wieczór i w sobotę przez cały dzień z 15 minutowymi przerwami, oraz przerwami na obiad i kolację. Było nas ponad 60 uczestników, w przedziale wiekowym od 13 do około 70 lat: uczniowie, lekarze, pielęgniarki, nauczyciele… Ja byłem jedynym uczestnikiem z naszego zboru. Jak mówił pastor Š. Janča biliśmy wiele rekordów: było nas najwięcej na workshopie, a na koncercie w niedzielę było najwięcej słuchaczy! Śpiewaliśmy z profesjonalnymi muzykami (gitary, organy i perkusja – bici), a pastor D. Daniel z wszystkich wycisnął wiele potu. Jak powiedział jeden z uczestników, choć koncert końcowy był dokładnie przygotowany, nic nie odbyło się tak, jak zaplanowano. Śpiew gospelowy to szczególne

uwielbianie Pana Boga i jest tu dużo miejsca na improwizację… Było to bardzo ciekawe przeżycie, które wszystkim polecam. Na pewno pojadę tam za rok! Kiedy miałem ok. 4 lat byłem na koncercie Davida Daniela z rodzicami w Kutnie, w Polsce. Wielki kościół katolicki też był wypełniony po brzegi. Marek Pilch

fotoreportáž koncert vděčnosti (foto Petr Chroboček)

Nedělní listy

2. prosince 2012

14

18. 11. 2012 byl v našem kostele koncert vděčnosti. Jak je vidět na přiložených fotografiích, program byl vskutku pestrý. Je třeba si stále připomínat, že Bohu je zač být vděčný. Mnoho věcí začneme časem přijímat jako samozřejmost. 15

2. prosince 2012

Nedělní listy

PŘIROZENÝ RŮST CÍRKVE část 7. „Evangelizace zaměřená na potřeby“ Růst církve je nemyslitelný bez evangelizace. Možná že má někdo ze samotného slova „evangelizace“ husí kůži. Můžeme to nazývat i jinak, třeba DOBRÁ SETBA, ale obsah pojmu bude stejný. Jak jinak by mohla církev růst, kdyby nebylo procesu sdílení evangelia, který přivádí lidi do církve Ježíše Krista. Název tohoto sedmého principu však zní Evangelizace zaměřená na potřeby. Jaké potřeby? Jsou to naše potřeby? Potřeby naší církve nebo sboru? Nikoliv, jsou to potřeby současných lidí – nekřesťanů. Znamená to, že máme „ušít“ evangelium někomu na míru tak, aby mu to vyhovovalo? Jistě že ne! Ale i toto se rozmáhá a duchovní autority před něčím takovým důrazně varují. Tak jak to tedy je? Evangelium nebudeme nijak překrucovat ani ohýbat, ale formu a metody přizpůsobíme současnosti a konkrétním situacím. Na následujících dvou konkrétních příkladech si blíže ukážeme, o co tady jde. Příklad z MAKRO prostředí: Jsme v Africe nebo na Ukrajině mezi hladovými, nemocnými lidmi. Za koho nás budou mít a jaký to bude mít efekt, když budeme mezi nimi chodit sytí a v nažehlených košilích jim kázat o Božím království? Nemáme sice tu moc jako Ježíš, abychom z pěti chlebů a dvou ryb nasytili zástupy, ale přeci jen je moudřejší po vzoru Ježíše poskytovat i hmotnou pomoc. Je tedy potřeba nejprve nějaký náš skutek víry, který jim pomůže v jejich situaci – chléb, léky, to je první praktické evangelium, které potřebují. Spolu s ním přijmou i Boží Nedělní listy

Slovo a efekt naší služby se dostaví. Naprosto skvěle byl takový příklad zachycen ve filmu „Žízeň po životě“, který v říjnu vysílala ČT2. Životopisné drama Vincenta van Gogha začalo jeho asi dvouletou misijní službou v chudých hornických oblastech Francie. Příklad z MIKRO prostředí: V osobním rozhovoru se nám protistrana vyzná, že nevěří bibli, protože jiné prameny uvádějí odlišné informace. Zkrátka má v hlavě guláš a neví čemu věřit a čemu ne. Proto naše slova, že ho Ježíš miluje a zve ho k sobě, se nedostanou přes tuto bariéru. Je to jako neprostupná zeď. A my na to musíme reagovat, přivést jej vhodnými otázkami k zamyšlení, tak aby nás k té své zdi nechal přistavit žebřík. Chce to čas a modlitební úsilí, ale má to větší smysl, než přehlížet jeho problém s tím, že my pro něj máme tu nejlepší zvěst. Tu on ale neslyší, je za zdí, za barikádou. Tu je potřeba překonat a k tomu jsou ony metody a formy. Jednou z takových metod je například proces internetové evangelizace. Kde e-koučové vedou lidi formou dobře volených otázek k vlastnímu zamyšlení tak, aby postupně padaly bariéry a uvolnila se cesta evangeliu. Jinou současnou metodou jsou kupříkladu kurzy Alfa a na bránu naší země již také klepe

2. prosince 2012

16

rozsáhlý projekt „Odkrývání křesťanství“. Evangelizace má mnoho aspektů, které je potřeba blíže zkoumat, stejně jako potřeby našeho okolí. Nadšený evangelista by se však měl dopředu vypořádat se dvěma negativními faktory evangelizace: 1. Prvním faktorem je skutečnost, že zrna padlá do trní na skálu nebo podél cesty nejsou měřítkem či hodnotícím kritériem jeho vlastní služby. Tímto alespoň částečně předejde frustraci z odmítavých postojů většiny. Pozorné studium biblických pasáží na toto téma je velkou pomocí. 2. Druhý faktor přichází často jako

bodnutí nože do zad. Znenadání vyrostou kritici jako houby po dešti a začnou nadšence usměrňovat a krotit. Dosud spící církevní řády dávají hlasitě najevo, že byly probuzeny ze zimního spánku a že přechod od poplkávání na téma evangelizace k praktické evangelizaci by nemusel být tak rychlý. Oba negativní faktory mohou evangelistu načas zarazit, ne však zlomit, zejména když si ověří, jaké příkazy a priority stanovil Ježíš svým učedníkům a jak dalece je plní současné sbory a církve. MSCH-NL & Otmar Humplík kreslí Hanka Ledvoňová

Výsledky dotazníkového průzkumu v našem sboru

17

2. prosince 2012

Nedělní listy

Postřehy ze Svaté země Stejně jako správný muslim má alespoň jednou v životě vykonat pouť do Mekky, již delší dobu jsem přemýšlela o tom, že by bylo pro křesťanku zajímavé navštívit zaslíbenou zemi. Věřím, že Pán zná všechny naše cesty a ta skrytá touha ve mně dřímala již nějakou dobu. Začátkem září t. r. jsme se v oznámeních dověděli, že do našeho sboru přišla pozvánka na 10-ti denní zájezd do Izraele, a pak už to šlo ráz naráz. Bez váhání jsem zaplatila letenku, protože již bylo po termínu pro přihlášení. Pak jsem zaváhala, zda jsem se neunáhlila, když mi manžel řekl, ať jedu sama, ale už jsem byla přihlášená, tak už se nedalo nic dělat. Dcera se mě udiveně zeptala, co mě to napadlo, jet do země, která je ve válce. Zájezd organizovala „babička“ Ludmila Hallerová z Prahy, která tyto poznávačky pro křesťany organizuje už 10 let a má v Izraeli dobré kontakty. Je to čilá 83letá (cifra je správná:-)) dáma z baptistického sboru, úžasně čilá, energická, vzdělaná a organizačně zdatná. Strávili jsme 10 dnů putováním a poznáváním míst, o kterých čteme ve Starém i Novém zákoně. Naši skupinu tvořilo 11 žen, 2 muži a průvodce Fredi Winkler. 4 noclehy jsme strávili v hotelu Beth Shalom v Haifě. Odtud jsme vyjížděli do novozákonních míst v Galilei – viděli jsme např. Nazaret, Tabghu, chrám Blahoslavenství, Genezaretské jezero (plavba lodí, na které hráli českou a slovenskou hymnu na naši počest), kibuc Ein Gev na východním břehu jezera, kde jsme měli k obědu Petrovu rybu. Dále jsme navštívili nejrozsáhlejší archeologické naleziště v zemi s výborně zachovalými římskými a byzantskými památkami – Národní park Bejt Še´an. Město, které bylo poprvé osídleno před 5000 lety v kenaanském období, patřilo mj. Šalomounovi, dobyl je Alexandr Veliký, bylo objeveno asi 20 civilizačních vrstev atd. atd. V Caesareji je k vidění římský akvadukt včetně archeologických nalezišť a nelze opomenout také Megido – památku UNESCO v Jizreelském údolí, kde se má odehrát poslední bitva mezi Nedělní listy

dobrem a zlem na konci světa (viz Zjevení Janovo). Biblický název Armageddon je odvozen od „Har Megedon“ neboli hora Megido. Projeli jsme Golanské výšiny s hranicemi obehnanými drátěným plotem s výstražnými cedulemi, místy vojenskými objekty. Na obzoru náhorní plošiny s horou Hermon byly hranice s Libanonem, Sýrií a dále Jordánskem. Začátek šabatu jsme oslavili obdobou Večeře Páně (přípitek + chléb), na stolech svíčky, slavnostní oblečení a večeře. O šabatu nejezdí veřejná doprava, jsou zavřeny obchody a instituce, Židé navštěvují synagogy, nepracují. I vlažní Židé tráví volný čas v přírodě, s přáteli, rodinou. Další dny (2 noci v luxusním hotelu Le Meridien David) jsme strávili v oblasti kolem Mrtvého moře. V Judské poušti jsme navštívili pevnost Masadu – symbol hrdosti Izraele. Byla vybudována v 1. st. př. Kr. Herodem Velikým. Po r. 66 n. l. se stala centrem odporu povstalců (zélotů) proti Římanům. V r. 73 bylo zahájeno obléhání (obrovská přesila), po roce Masada padla, ale dobyvatelé našli na nádvoří tisícovku obránců, kteří zvolili raději hromadnou sebevraždu než potupnou smrt rukou nenáviděných Římanů. Nyní se zde každoročně konají slavnostní přísahy vojáků, kdy na konci přísahy stojí: „Masada nesmí znovu padnout!“ Na vojnu jdou mladí muži na 3 roky a ženy na 2. Krásným zážitkem byla návštěva národního parku Ejn Gedi – oáza v poušti, která je rájem damanů, kamzíků, kozorožců (byli na dosah),

2. prosince 2012

18

dravců. Tato lokalita je zmiňována v Bibli – ve zdejších horách se ukrýval David před králem Saulem, který ho pronásledoval (1. Samuelova 24). Putování podél řeky tekoucí roklí končí u krásných vodopádů – v poušti mi to připadalo jako Ráj na zemi. Nesmím opomenout také návštěvu archeologické osady Kumrán, kde byly v roce 1947 objeveny vzácné pergamenové svitky beduínským pastýřem hledajícím zatoulanou kozu. Velký Izajášův svitek 7,5 m dlouhý (100 let před Kr.) je největší a nejzachovalejší a je nyní uchováván v Izraelském muzeu ve Svatyni knihy v Jeruzalémě. Zásadním rozhodnutím a prožitkem byl křest na stejném místě, kde byl pokřtěn Janem Křtitelem náš Pán. Místo leží ve vojenském pásmu na hranici s Jordánskem, takže jsme projeli přes stanoviště vojenské kontroly. Všude kolem hranice tvořené drátěnými ploty a cedule upozorňující na zaminovaná území. Nedaleko místa, kde probíhají křty, se nachází budova se suvenýry, ale také s úbory pro křty (něco jako noční košile), které jsme si zakoupily. Pro křest ponořením se nás rozhodlo 6. Křest provedl náš průvodce, který je zároveň teolog. Byla to pěkná slavnost, na kterou určitě nezapomeneme – byl šabat 27. října 2012. U Mrtvého moře jsme měli volno na koupání v moři nebo v bazénech hotelu. Obsah soli cca 30 % vám nedovolí plavat, ale pouze splývat – je to úžasné (jen si nenacákat do očí). Je to vlastně jezero, do kterého přitéká Jordán. Nejníže položené místo na Zemi cca 400 m pod hladinou moře. Pokles hladiny je neúměrný, protože Jordán je stále více využíván k zavlažování, takže hladina

19

klesá o 0,75 m/rok. Další 3 noclehy byly zajištěny v hotelu Royal Wing v Jeruzalémě. V Jeruzalémě jsem zažívala smíšené pocity – při návštěvě chrámu Božího hrobu jsem si připadala jako v „Babylóně“. Místo v centru starého města je zpochybňováno, protože popravy se konaly vždy mimo město. Navštívili jsme Zahradní hrobku, která se nachází v krásné zahradě blízko Damašské brány u skály, která připomíná lebku. Je to druhé místo, o němž se tvrdí, že tam se nachází hrob Ježíše Krista. Je fakt, že toto místo mi připadalo daleko důstojnější, klidnější, provázené pietou, která takovému místu náleží. Na tomto místě jsme měli také Večeři Páně a mohli jsme tu prožít chvíle ztišení. I o tomto místu se však mezi archeology vedou spory. V Jeruzalémě jsme navštívili spoustu míst a nebudu je všechna vyjmenovávat, např. Getsemanskou zahradu, šli jsme ulicí Via Dolorosa, brzy ráno jsme byli také u Zdi nářků (jako jediná se dochovala z chrámu) – i zde muslim ječivým kozím hlasem předčítal (snad modlitby) hlasitě přes celé prostranství, přičemž Židé, příp. křesťané, se modlili potichu. Posvátných míst bylo hodně, ale jsou hluboko pod povrchem, pod mnoha vrstvami střídajících se kultur. Zaujalo mě Davidovo město staré 3000 let, důmyslné vodovodní systémy (např. Chizkijášův tunel, systém vybudovaný Jebusejci), Olivová hora a hora Sión se svými památkami. Nenavštěvovali jsme muslimské památky, ale prošli jsme prostranstvím Chrámové hory, kde stával Šalomounův chrám, ale

2. prosince 2012

Nedělní listy

dnes je zde Skalní chrám, mešita al-Aksá a další muslimské objekty. Byli jsme tam brzy ráno, takže ještě nebylo moc turistů. Při návratu však už byla taková fronta, že bych tam nestála ani za cenu toho, že by mi připláceli. Nemohu nevzpomenout také Svatyni knihy v Izraelském muzeu a silný zážitek představuje návštěva Jad Vašem („památník a jméno“) více než šesti miliónů obětí holocaustu, z toho zhruba 1,5 miliónů dětí zavražděných nacisty. Výhodou i nevýhodou poznávacích zájezdů je množství míst, která navštívíte v krátkém čase, kvantum informací, pocitů a zážitků a omezená možnost to vše vstřebat a zapamatovat si. Je dobré si něco přečíst a vzít si s sebou průvodce (knihu), ale i tak si člověk dělá inventuru až doma po příjezdu. Ještě pár postřehů:  před odletem z Prahy osobní pohovor s každým cestujícím do Izraele (zajímavé otázky: proč tam letíte, s kým, kdo to platí, kde pracujete, zda vezete dárky, vzkazy, zbraně, co tam budete dělat, zda tam někoho znáte apod.)  před odletem z Tel Avivu – několik kontrol a pohovorů. I někteří z naší

malé křesťanské skupiny měli důkladně prošacovány kufry a jedna účastnice šla ještě zvlášť přes security a na závěr byla podrobena osobní prohlídce  kolem silnic a dálnic nestraší žádné bilboardy, dálnice jsou jako list  přes problémy s vodou využívají důmyslné zavlažovací systémy  vysazují ročně 3 milióny stromů (má to význam i pro snižování teploty), Svátek stromů  strava podávaná na palubách letadel El Al a také v hotelech je košer – nikdo neměl žádné střevní potíže. Strava je velmi zdravá – množství zeleniny a salátů, sýrů, ovoce, vajec v různých úpravách, jogurtů, ryb, maso kuřecí, krůtí, hovězí apod. „Nepotkala“ jsem tam (v hotelech) žádné uzeniny!  je tam min. 5.000 max. 15.000 mesiánských Židů  křesťané jsou považováni za modláře – věří ve 3 bohy. Musím přiznat, že po 10 dnech jsem byla přesycena množstvím všeho (informací, zážitků, dojmů) a těšila jsem se už domů. Bylo to celkem náročné a každý večer jsme ještě měli posezení, kde náš průvodce a teolog rozebíral knihu Zjevení, což je těžké téma, takže jsme měli co dělat, abychom se vůbec dokázali soustředit. Odlétala jsem s pocitem, že naše Praha je krásnější nebo jinak krásná než Jeruzalém. Kdybychom byli na závěr zájezdu u Mrtvého moře, kde bychom si mohli trochu odpočinout, asi by se mi odjíždět nechtělo. Shrnutí – stojí to za to. Je to exotika – jiný svět než Evropa, země po všech stránkách velice zajímavá. Božena Gašová

po stopách Lukášova evangelia (L 2, 6-7) Máme dnes před sebou příběh, který je nesmírně populární a zná ho dokonce většina lidí, kteří vůbec nejsou věřící narození malého Ježíška, tzv. vánoční příběh. Nebudeme ho zde zkoumat celý, ale zaměříme se na jednu jeho část. Nedělní listy

Když tam byli, Marii nastal čas k porodu a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo. Jak charakteristická je tato situace. Je to symbolický postoj, který má svět k našemu

2. prosince 2012

20

Pánovi. Není pro něj místo. Nenašlo se místo pod střechou. Jenom prázdný žlab, který se používal na krmení zvířat. Nebyly to ty krásné jesličky, které známe z betlémů a obrázků, ale obyčejný, dřevěný nebo kamenný žlab - nebo také jinak česky řečeno koryto. Tam ležel náš Pán.

Je to tak charakteristické pro nás, lidi, pro náš svět, pro naše přemýšlení, pro naše rozhodování, pro naše jednání, pro naše touhy, cíle, pocity - pro Pána tady není místo. Tak moc ho chceme vytlačit úplně na okraj, do stáje, do světa zvířat, bajek, pohádek. Jedině tam se nějak spokojíme s Ježíšem. Ale jsou i takoví, kteří jsou ochotní jít ještě dál, jako král Herodes. Jemu bylo málo, že pro Ježíše nebylo místo - Ježíš - Král je nesmírně nepopulární a

nechtěnou osobou. Herodes šel ještě o něco dál - on se Ho pokusil zavraždit. Vyhladit Ježíše i všechno, co s ním nějak souvisí. A dnes je to stejné. Lidé se chtějí zbavit Ježíše. Buď ho úplně vyhladit, nebo si ho podřídit, třeba tím, že vytvoříme státní církev, která bude skákat tak, jak my budeme pískat, nebo Ježíše začleníme do panteonu ostatních velkých náboženských postav - v tzv. mezináboženském dialogu nebo v širokém ekumenickém hnutí uděláme z Ježíše bezbrannou loutku, kterou možná bude mít každý v ústech, ale nikdo ho nebude chtít znát jako Pána a Krále. Ale Ježíš se narodil a nikdo tomu nemohl zabránit. A jako král se narodil do žlabu na krmení zvířat. To není moc slavné. Není. Ale ukazuje nám to něco o Ježíši - je známka pokory. Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (Fp 2, 6-8) Je to znak pokory, což vrcholí na kříži, ale začíná při Jeho narození. Ježíš se narodil jako to nejobyčejnější a možná také nejchudší, nejubožejší malé dítě. Neobyčejný Bůh přichází mezi obyčejné lidi. DH - NL, s použitím kázání Jaroslava Kernala

inzerce Základní informace a pravidla inzerce Inzeráty je možno podávat písemně u stánku NL nebo zasílat na e-mailovou adresu redakce (níže). Nezapomeňte uvést svůj kontakt. Běžné textové inzeráty jsou ZDARMA! Grafický inzerát 100,-Kč.

Firma „Polygrafická výroba“ si Vám dovoluje nabídnout levné, kvalitní a rychlé zhotovení veškerých tiskovin - od vizitek, samolepek až po plakáty apod. Tel.: 608 883 229.

21

2. prosince 2012

Nedělní listy

www.ccectesin.cz

Evangelický sbor a.v. ČCE v Českém Těšíně

www.narozvoji.ic.cz www.narozvoji.wz.cz

zvukové nahrávky kázaní fotky z akcí sboru Na Rozvoji stránky věnované výchově dětí a vyplnění jejich volného času www.vericidite.estranky.cz aktivitami spojenými s vírou v Ježíše Krista. www.dorostrozvoj.4fan.cz stránky dorostu sboru Na Rozvoji www.mladez.narozvoji.cz

stránky mládeže sboru Na Rozvoji

www.3plus1.us

stránky hudební skupiny 3plus1

www.evangnet.cz

nezávislý evangelický portál

www.projektizrael.cz

videoprezentace, záznamy z evangelizací, rozhovory,...

Redakce NL e-mail: [email protected] Na přípravě tohoto čísla se podíleli tito členové redakce: J. Foberová (JF), D. Harok (DH), M. Chalupski (MCH), M. Schulhauser (MSCH). Tisk: Magdaléna Géryková Editace: David Harok Zodpovídá: Jana Foberová Nedělní listy

Informace o sboru Evangelický sbor a.v. ČCE, Nám. Dr. M. Luthera 1, 737 01 Český Těšín telefon: 558 745 191 číslo účtu: 1725496319/0800 e-mail: [email protected] web: www.ccectesin.cz farář sboru: Mgr. Marcin Pilch úřední hodiny: Po-Čt 9–12h., Pá 14-17h. Mimo tuto dobu dle dohody s faráři.

2. prosince 2012

22