2012

06/2012

2

NOVINKY PANA HOLINKY POSTŘEHY BULHARSKÉ JAK SE DAŘÍ MATURANTŮM VELIKONOČNÍ ÚVAHY INTR 4 TIP NA TRIP TIP PRO CESTOVATELE PREŠOV SENÁT FILMOTÉKA FESTIVAL JEDEN SVĚT

3 4-6 7-9 10-12 13-15 16 17 18-19 20 21-23 24-25

Měsíčník Střední školy uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí UMAG 06/2012 šéfredaktor: Mgr. Jan J. Pokorný grafické zpracování: Jakub Bachorík, Anna Chrtková ml. redakce: Lucie Podsedníková, Monika Mázorová, Michaela Bergová , Iva Moutelíková, Anna Chrtková st., Pavel Krajíček, Lukáš Vacek, Denisa Smolová, Petr Břenek, Oldřich Holinka fotografie: Mgr. Bohuslav Špaček, Zdeněk Rosák, Mgr. Jan J. Pokorný, archiv školy, Cyril Holas korektury: Mgr. Bohuslava Valová, Mgr. Bohuslav Špaček

OBS AH

3

NOVINKY PANA HOLINKY

DANIEL LANDA VYDAL NOVÉ CD „BÍLÁ VELRYBA“ SUPERSTAR SLAVÍ 50. ROČNÍK JOŽO RÁŽ SE STAL TVÁŘÍ MOTORISTICKÉHO ČASOPISU „MOTOKRÁSA“ NONAME SE POJMENOVALI EVA PILAROVÁ ODMÍTÁ A JE ZÁSADNĚ PROTI PLASTICKÝM OPERACÍM SKUPINA „ORLÍK“ SE PŘEJMENOVALA NA „NACÍK“ DALIBOR JANDA MĚL KONCERT VE SVÉM RODNÉM MĚSTĚ A PŘIŠLO JEN 8 LIDÍ, KTEŘÍ V POLOVINĚ 1. PÍSNĚ ODEŠLI

HUDEBNÍ

SPECIÁL!

SKUPINA „VYPRODÁNO“ POŘÁDALA KONCERT V ÚSTÍ NAD LABEM A NEPRODALA JEDINÝ LÍSTEK SÁMER ISSA MÁ DOWNŮV SYNDROM BUDOVA NAHRÁVACÍ SPOLEČNOSTI „DĚRAVÁ BAČKORA“ MÁ DĚRAVOU STŘECHU A TEČE DO NÍ

4

ROZ HO VOR BOHUSLAV ŠPAČEK

PŘED LETY VYHLEDÁVANÁ TURISTICKÁ DESTINACE, DNES ZEMĚ, O KTERÉ PRŮMĚRNÝ ČECH NIC NEVÍ. BULHARSKO. PRAVĚ TAM VYRAZIL NA KONCI BŘEZNA BOHUSLAV ŠPAČEK, KTERÝ REPREZENTOVAL NAŠI ŠKOLU V RÁMCI MEZINÁRODNÍHO PROJEKTU COMENIUS. O SVÉ DOJMY SE PODĚLIL V NÁSLEDUJÍCÍM ROZHOVORU.

5

Kdy přesně ses k bulharským partnerům vypravil a za jakým účelem? Ve městě Plovdiv v Bulharsku jsem byl se Sašou Minářovou v termínu 22. 3. – 25. 3. V současné době je naše škola zapojena do evropského projektu Comenius. Na projektu se podílí 8 zemí (Německo, Norsko, Česká republika, Polsko, Maďarsko, Chorvatsko, Bulharsko a Lotyšsko) a společným dílem je tvorba stroje na výrobu sušenky, jejíž recepturu vyvinula škola z Německa. Ostatní státy se podílí na výrobě stroje, který bude sušenku vyrábět a balit do komerčního obalu. Naše škola designuje právě obal. Bylo pracovní setkání opravdu ve znamení intenzivních jednání, nebo došlo i na zábavu? Dopoledne se prezentovaly jednotlivé státy s vývojem jejich dané sekce. To se obvykle trochu natahuje. Odpoledne se už odehrává v režii hostitelské školy a je připraven nějaký program. Bulhaři se nám snažili představit město Plovdiv a navštívili jsme i nedaleký monastyr, tedy klášter. Večery se odehrávaly v místních restauracích. Bulhaři se nám snažili představit i jejich folklór a k večeři nám zpíval naživo takový „Karel Gott v bulharském podání“. No, byla to dost síla, ale evidentně to bavilo přítomné Bulhary.

Existuje v Bulharsku něco jako jazyková bariéra, nebo si člověk s angličtinou vystačí? Předpokládám, že máš k jihoslovanské bulharštině přeci jen daleko, ale možná se pletu. No jistě. Všude jsou nápisy v azbuce a anglicky umí pouze mladší generace. K tomu ještě kývají hlavou obráceně, což nepochopím. Když už se člověk naučí kývat obráceně, tak tě stejně berou jako turistu a je to zase naopak. Zaujalo tě něco na místních lidech nebo jejich zvycích? Zajímavé je, že si mladí Bulhaři kupují Audi, BMW apod. a parkují je na prašných cestách na sídlištích, která vypadají jako předměstské slumy. Taky mají někteří potřebu nosit sportovní oblečky Adidas do společnosti. Je to trochu úsměvné. Jinak jsou Bulhaři velmi přátelští a příjemní lidé. A co třeba taková bulharská kuchyně a stravovací návyky, liší se hodně od těch českých? Bulharská kuchyně je založena hodně na zelenině a mají opravdu skvělé zeleninové saláty. Návštěva jejich supermarketů mě ujistila, že v České republice jsme, co se týká potravin, na tom hůře. Mají velký výběr kvalitní zeleniny, taky si v běžném

6

marketu koupíš čerstvou rybu. Můžu jenom konstatovat, že jsme takovým odpadkovým košem Evropy. Jen tak mimochodem, dá se v Bulharsku sehnat nějaké pitelné pivo? Anebo sis musel vypomoct z vlastních zásob? S kvalitou piva jsou na tom Češi obecně velmi dobře a každé srovnání s českým pivem je těžké. Bulhary za komunismu údajně učili naši sládci vařit pivo, bohužel se někde v procesu stala chyba. Pili jsme nakonec jen jejich nejlepší značku Zagorka, která mi kvalitou připomíná český Birell, tak si to asi dovedeš představit. Lepší je přejít na kvalitní bulharské víno. Úplné legendy se vyprávějí o bulharských silnicích, nemají prý daleko k tankodromům. Je na tom něco pravdy? Nově vybudované dálnice jsou stejné jako všude v Evropě, ovšem na těch starých je téměř trvale snížená rychlost na 80 km/h, ale i v off-roadu bychom měli problém. Kdybys měl porovnat celkovou úroveň tamní školy, kterou jsi navštívil, s tou naší, jak by takové srovnání vyznělo?

To se za dva dny nedá moc porovnat. Zajímavé bylo, že základní a střední škola jsou v jedné budově a u vchodu mají školní ochranku, chlapíka v černé uniformě. Jinak je budova nově opravena, ale no comment k tureckým záchodům. Po návratu sis říkal „všude dobře doma nejlíp“, anebo „všude dobře, tak proč jezdit domů“? K tomu snad jenom jedno: kdo si u nás na všechno stěžuje, ať se zajede podívat na východ. A ještě závěrem: pracovní schůzka v Bulharsku navázala na podobnou akci, kterou před časem hostila naše škola. Je už v plánu nějaké pokračování? Kdy bude celý projekt hotov? Další pracovní schůzka je ještě v dubnu v Lotyšsku. Tentokrát pojede se Sašou Minářovou Tomáš Kadeřábek. Celý projekt se protáhne do dalšího roku.

J.POKORNÝ

7

JAK SE DAŘÍ

MATURANTŮM?

JELIKOŽ SE NÁM MATURITY RYCHLE BLÍŽÍ, ROZHODLA JSEM SE ZJISTIT, JAK SE PŘIPRAVUJÍ NĚKTEŘÍ MATURANTI NAŠÍ ŠKOLY RŮZNÝCH OBORŮ. NECHALA JSEM JE VYPLNIT VŠECHNY STEJNÝ DOTAZNÍK A VY SE NYNÍ MŮŽETE PODÍVAT, JAK TO U NICH TĚSNĚ PŘED MATURITOU VYPADÁ.

DOTAZNÍK: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Jaký obor studuješ? Už víš, kdy tě čeká 1. zkouška a z čeho? Jak se na maturitu připravuješ v těchto dnech? Je nějaký předmět, ze kterého bys měl/a strach? Co je podle tebe nejjednodušší? Váš ročník má na výběr z povinně volitelných buď matematiku, nebo angličtinu, co sis vybral/a ty? Vybral/a sis nějakou zkoušku na vyšší úrovni? Chystáš se dále na VŠ nebo VOŠ? Pokud ano, kam? Co si o nové maturitě myslíš? Jak budeš oslavovat úspěšně složenou maturitu? (neúspěch si nepřipouštíme) Můžu zveřejnit tvé jméno?

8 1. MATURANT

3. MATURANT

1. Mechanik seřizovač. 2. Ano vím, 26. dubna z praktických. 3. V těchto dnech se zatím nepřipravuji nijak (usměv). 4. Matematika. 5. Praxe – práce na soustruhu a frézce. 6. Matematiku. 7. Ne, nevybral. 8. Budu to zkoušet na Bánskou Ostravu na strojírenský obor. 9. 10. Pořádná pařba! 11. Ne!

1. Studuji Textilní výtvarnictví. 2. První zkouška pro mě je teďka praktická maturita, ale jinak z písemných maturit je to prvně čeština, která si myslím, že nebude zrovna těžká. 3. V těchto dnech se plně věnuji praktické maturitě, ale nervy už si taky chystám, bude to dost těžká zkouška do života. 4. Strach mám tak nějako ze všeho, hlavně ty nervy, co pomalu v tomhle období přicházejí, ale jelikož nejsem zrovna znalec anglického jazyka, zvolila jsem si k státní maturitě jen jako jedna z mála matematiku, z toho mám největší strach i přesto, že chodím na doučování. 5. Podle mě je nejjednodušší čeština, ale nechci to zakřiknout. 6. Jak už jsem uvedla v jedné z předešlých otázek, vybrala jsem si matematiku… Bude to peklo. 7. Podle mého názoru to není zas tak důležité si volit vyšší úroveň maturity. Maturita jako maturita, na to už koukat nikdo nebude, takže jsem vyšší úroveň nevolila. 8. Pokud dopadne dobře maturita, tak ano. Jelikož jsem se minula oboru, který mě vcelku nudí, tak se chystám na úplně jinou školu, a to se zaměřením na zahradní architekturu na zemědělku do Prahy. 9. Nová maturita je podle mě blbost, stálo to jen peníze a je to k ničemu, dříve byly školní maturity a bylo to to samé, nebyly s tím takové starosti a žáci věděli, do čeho jdou. 10. Oslavovat, to rozhodně budu, ale ještě nevím jak. Nechám to náhodě, jak se to vyvrbí, co se kde naskytne, ale rozhodně to oslavím s přáteli. 11. Klidně ho zveřejni – Klára Žižková.

2. MATURANT 1. Název našeho oboru je trošku podivný a jsme poslední ročník, který ho nese -Textilní výroba a podnikatelství. Nyní je to vlastně Reklamní a propagační činnost. 2. První zkouška mě čeká 26. –27. 4., což je praktická, a o týden déle 2.–3. 5. písemné zkoušky. Ústní nám začínají 21. 5. 3. Zatím se připravuji spíše tím, že si otázky vypracovávám a pročítám, naplno se je začnu učit 30. dubna. 4. Největší strach mám asi z ústní odborné části, nejvíce pak z Photoshopu. 5. Nejjednodušší si myslím bude praktická část. 6. Z povinně volitelných předmětů jsem si vybrala angličtinu. 7.Vyšší úroveň zkoušek jsem si nevybírala, protože i příprava na nižší úroveň je velice náročná. 8. Po maturitě (doufejme, že úspěšné) se chystám na VŠ do Pardubic, kde bych chtěla studovat kriminalistiku a bezpečnostní správu. Snad tedy projdu ppřijímacími zkouškami. 9. Myslím si, že hodnocení je sice velmi přísné, ale struktura zkoušek je o mnohem lepší, než byla třeba dříve u češtiny, alespoň pro mě. 10. Úspěšnou maturitu bych ráda oslavila s přáteli na nějaké diskotéce a zároveň bych ráda zapila dodatečně své 21. narozeniny, které mám v období maturity, takže to bude ve velkém. 11. Mé jméno zveřejnit můžeš – Žanet Boruchová.

4. MATURANT 1. Modelářství a návrhářství oděvů. 2. Ano, 2. a 3. května probíhá písemná část. 3. Nyní probíhá praktická maturita, realizujeme model podle vlastního návrhu, takže momentálně se věnuji této části. Jinak si postupně připravuji podklady k jiným předmětům. 4. Jelikož „exceluji“ z konstrukce oděvů, mám malinko strach z tohoto předmětů, ale popravdě mám větší strach z počítačové

9

Lectry. 5. Nedá se říct, že by to byl nejjednodušší předmět, je to výtvarná příprava. 6. Matematiku jsme měli pouze 2 roky, s angličtinou trávím víc času, takže moje volba je jasná. 7. Určitě ne. 8. Odeslala jsem 2 přihlášky na UHK, výtvarná příprava s angličtinou a management cestovního ruchu. 9. Nijak zvlášť od původní mě neděsí. 10. S přáteli. 11. Ano, můžeš – Alexandra Zaporojan.

5. MATURANT 1. Studuji produktový a obalový design… teda ten název je delší, ale tohle stačí… 2. No první zkouška je nejspíš praktická maturita, kterou tímto dnem děláme už 8 dní, a ještě jednou tolik potrvá, myslím, že začíná 3. května, ale pamatováka mám mizernýho, takže možná kecám. 3. Jak říkám máme plný ruce práce, ale občas si najdu chvilku a kouknu aspoň na nějaké spisovatele atp. 4. Teoretické odborné zkoušky… Tiskovky a obalovky, je to uspávající a nudný, u dějin výtvarné kultury se alespoň občas dozvídám zajímavá fakta. 5. Angličtina… Bez debat. Jsem jeden

z nejlepších (nechci být narcis, ale možná i nejlepší) ze třídy, takže nemám ani ty nejmenší obavy. 6. Viz otázka č. 5 . 7. Jsem od přírody lenoch jak řemen a v tomto ohledu si nemám co dokazovat. 8. Původně jsem nechtěl, ale nakonec jdu na Mendelovu univerzitu v Brně na obor design nábytku. Je to spíš tak trochu střela do prázdna, uvidím, jestli mě to bude bavit, a když ne, tradá zpátky dom. 9. Zdá se mi jako stará v novém kabátu. Nemám důvod si na ní stěžovat a nemám důvod za ni orodovat. 10. Předpokládám, že ji oslavím naložen kompletně celý v lihu s ostatníma maturantama. Popř. klidně sám, jestli budou dělat drahoty. 11. Ale jistě za to že jsem línej povaleč, co pije, jak duha se přece nikdo nemůže stydět – Olin Kašpar.

LUCIE PODSEDNÍKOVÁ

10

VELIKONOCE Jak by vypadalo naše ohlédnutí za svátky jara, pro křesťany vůbec nejdůležitějším obdobím celého kalendářního roku? Co pro nás znamenají Velikonoce? A jak pohlížíme na příběh ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, který byl (ač o jeho pravdivosti a historické věrohodnosti můžeme pochybovat a často tak i činíme) zcela neoddiskutovatelně nejdůležitější událostí, jež formovala po stovky let evropské, potažmo světové dějiny? Zcela jistě se jedná o zásadní otázky, které bychom si měli po prvním jarním úplňku klást… Aktuální pohled do „české kotliny“ nasvědčuje tomu, že Velikonoce ze své důležitosti notně ubraly

TRADIČNÍ

SOUČASNÉ A a těžko je za stávající situace označit za událost celospolečenskou. Nelze přitom hovořit o nějakém protikřesťanském naladění, jak by se v národu „neznabohů“ logicky nabízelo. Takové Vánoce totiž slaví věřící i nevěřící společně, v koledách velebí narození stejného Ježíška a častokráte se potkávají i dokonce na půlnoční mši, tedy v kostele, jemuž se nevěřící po zbytek roku notným obloukem vyhýbají. Ve prospěch druhého jmenovaného svátku tak zřejmě hovoří výrazně větší počet dárků a delší volno, tedy aspekty materiální. Pomíjím skutečnost, že v případě děvčat a žen jsou Vánoce spojeny s pečením cukroví (které zbytek rodiny přes svátky zkonzumuje

11 a pochvalným mručením ocení), což je přeci jen příjemnější činnost než velikonoční výprask, jemuž předchází náročná tvorba kraslic... pokud tedy zrovna Tesco slepice snášejí za méně než šest korun. Jaká pohroma navíc nastává ve chvíli, kdy je intenzita šlehání pomlázkami jednotlivých koledníků přímo úměrná množství vypité kořalky. Velikonoce se pak stávají jakýmsi prapodivným alko-sadistickým svátkem, který mnohé z žen upřímně nenávidí, a já se jim ani nedivím... Nemějte strach, že bych se na stránkách školního časopisu snad pokoušel o nějakou lacinou náboženskou agitaci ve smyslu „zanechte lahve, upřednostněte duchovní hodnoty, vraťte se k tradicím“. Je mi jasné, že počet návštěvníků velikonočních bohoslužeb se po přečtení článku nezvýší (spíše naopak). A že by někdo z vás sáhl po některém z evangelijních textů, který nesmírně silným způsobem přibližuje všechny velikonoční události, je spíše zbožným přáním naivního češtináře, stavícího se na odpor wikipedii, referátům a seminárkám. Přál bych si pouze, abyste se, třeba za rok, zkusili alespoň malinko nad smyslem Velikonoc zamyslet. Abyste na vlastní kůži okusili, jak kouzelné mohou být v podobě lidových zvyků a tradic. A také, aby vám právě velikonoční pašijový příběh poskytl inspiraci, naději, sílu a vytrvalost. Já je letos ve chvíli, kdy jsem ztratil dobrého kamaráda, potřeboval vrchovatě. Ale dostalo se mi jich. Právě sled velikonočních událostí, které jsou snad nejsilnějším dramatem všech dob, totiž nekončí tmou a bolestí, nýbrž světlem a radostí, neboť: „Velikonoce říkají všem, kdo by snad chtěli kapitulovat: není žádný těžký kámen zla, aby nakonec nemohl být odvalem,“ jak píše ve své velikonoční úvaze Tomáš Halík.

J. POKORNÝ

12

VELIKONOCE PETRA

OČIMABŘENKA Tak jako každý rok přemáhá asi všechny „školáky“ radostný pocit, že už jsou zase prázdniny. A tak jsem si na „nás“ posvítil, poptal se svých přátel ve škole i doma a zjistil mnoho zajímavostí. Přátelé na vesnici mi povětšinou s úsměvem na tváři tlumočili svou opileckou řečí, jak jsou Velikonoce skvělé a jak si je užili. Ale to jsem na nich poznal, už když jsem vstupoval do dveří. Potměšilé úsměvy a sem tam kácející se přátelé mi prozradily, jak to asi berou. Z opačné strany se mi vyskytla skupina přátel, do které se řadím, a naše svátky vám můžu popsat sám. Pocity byly sice smíšené, ale převládal pocit, že jsou prázdniny a že je prosedíme u PC. S naditými břichy k prasknutí se naše parta usadila do pohodlných počítačových křesel a tím pro nás Velikonoce hasly. Povětšinou až kromě jednoho přítele nikdo nebere Velikonoce ze stránky křesťanské… spíše jupíí prázdniny a budeme dělat věc,i které jsem již zmínil. V samotný den

Velikonoc asi všichni povinně vstali, vzali si mrskačku a šli omladit nejspíše své babičky. A tím to haslo. Ale u nás na vesnici se objevovali i lidé, kteří tyto svátky berou opravdu vážně. Nejen že dodržují tradice s nimi spojené, ale chodí po domech s velkou skupinou a zpívají dlouhé křesťanské koledy a žehnají dlouhý život. Když jsem viděl toto nadšení, stáhl jsem radši uši ze svého slavení typu „dřepnu si s tácem chlebíčků k televizi“. Mimo jiné slavení se u nás na vesnici vyskytla i velikonoční zábava, a tak se potulujícím partám chodilo po vesnici aspoň zvesela. Došel jsem k překvapujícímu závěru, že přestože existuje tvz. líná generace, jsou i tací, kteří Velikonoce a jejich svátky drží vysoko nad hladinou. Velikonoce jsou, jak všichni víte, svátky klidu a pohody, a tak bychom měli do nového roku mít předsevzetí, že příští rok si nějakou tu tradici taky připomeneme. PETR BŘENEK

13

4. INTR

SERIÁL

ROZHOVORY

DAGMAR HODASOVÁ Jak dlouho pracujete na zdejším domově mládeže? Na domově mládeže pracuju od srpna roku 1999. Předtím jsem ale ve školním roce 1995–1996 učila na zdejší škole ekonomické předměty ve třídách s ekonomickým zaměřením. Co vás vedlo k tomu, že jste si nakonec vybrala zrovna práci vychovatelky? Noo… vlastně ani nevybrala. Protože končily obory s ekonomickým zaměřením, nástavbové studium a začínaly umělecké obory, neměla bych úvazek na učení. Tehdejší ředitel pan Jaroslav Demel mi nabídnul pozici vedoucí vychovatelky na domově mládeže. Takže vy jste vlastně řadovou vychovatelku nikdy nedělala. Ne, nedělala jsem.

A nepřála byste si někdy zkusit práci obyčejné vychovatelky? Já v podstatě nahrazuju práci vychovatele v jeho nepřítomnosti, například když je po noční. Také se tady ve vychovatelné střídáme, někdo tu vždycky musí zůstat a někdo musí být u dětí nahoře. Musím psát i do deníků plnění činností, když je potřeba vyřešit něco se žáky, tak to proberu. Řeším s nimi i různé kázeňské problémy a podobně. Ale přece jen, vychovatel má tu vazbu k nám takovou bližší než vy. Tak samozřejmě, tráví s nimi hodně času. V podstatě zatím jsem nepřemýšlela o tom, že bych nechala práce vedoucí vychovatelky. Zatím mi to nikdo ani nenařídil, abych odešla a zůstala jako klasická vychovatelka. (smích)

14

DOMA MÁME RODIČE, A NA INTRU VYCHOVATELE. RÁDA BYCH VÁM JE PŘEDSTAVILA, ODHALILA JEJICH NEJTAJNĚJŠÍ PŘÁNÍ, ODKRYLA JEJICH NEJPŘÍSNĚJI STŘEŽENÁ TAJEMSTVÍ A NEJSKRYTĚJŠÍ NITERNÉ POCITY A MYŠLENKY. I KDYŽ TO SE MI ASI NEPOVEDE.

RADKA HOFMANOVÁ Máte dvě děti. Není někdy těžké být v práci od čtyř do deseti, někdy i přes noc? Je to těžké, ale pokud máte hodného manžela a hodné prarodiče, kteří jsou ochotni se o děti postarat, tak to jde. Nejhorší je to v případě nemocí. A víš, jaké je pozitivum? Že s dcerou mohu probírat jisté záležitosti, co se týkají vašeho pubertálního věku. Díky internátu si vlastně daleko víc rozumím se svojí dcerou. Nebo si sem naopak chodíte odpočinout? Trochu a to od křiku mého syna. (smích) A s žáky se dá někdy taky bavit inteligentněji než s dětmi, jsou přece jenom o něco starší. Přijde vám v dnešní době těžší udržovat na intru pořádek, než dříve? Ano. Víc ti k tomu ale neřeknu. (smích) Máte nějakou pikantní vzpomínku na vaše bývalé (nebo i ty současné) studenty? Pikantní zážitek, jo? (smích) V době mých začátků jsem jeden rok učila tělocvik a stalo se mi, že jeden žák lezl po balkónech internátu. Když jsem ho nachytala, odpověděl mi: „Jenom si tu tak lezu“. Pak také cizího chlapa, co sem chtěl v opilosti přijít a odemykal si klíči od svého domu. Půl hodiny mi trvalo, než jsem mu vysvětlila, že tady nebydlí.

MARTINA BEČKOVÁ Přála jste si vždycky pracovat jako vychovatelka? Vždycky jsem si přála pracovat s dětmi a s mládeží. K vychovatelství jsem se ale dostala až poté, co jsem pracovala jako učitelka v mateřské škole. Tam jsem pracovala asi tři roky a posléze jsem zjistila, že bych ráda zkusila pracovat s jinou věkovou kategorií. Takže malé děti nejsou úplně to pravé pro vás. První rok jsem byla z té práce ve školce nadšená. Potom mi ale došlo, že starší děti mně vyhovují víc. Příležitost se mi naskytla, když tady hledali vychovatelku. Tak jsem se začala ucházet o tu práci a vyšlo to. Nepřemýšlela jste někdy nad nějakým jiným zaměstnáním? Nestalo se vám někdy něco, že byste si říkala, že tuhle práci už nechcete dělat? No, tak ty situace samozřejmě občas nastaly. Nikdy jsem si ale neřekla, že už potřebuji najednou nějakou změnu, to mi nehrozí. Pozorujete nějaké změny na tom, když student na domov mládeže přichází a když z něj ve třetím nebo čtvrtém ročníku odchází? Pokud to tady až do čtvrtého ročníku vydrží. (smích) Myslím si, že ty změny tam určitě jsou. Nejen v tom, že vy sami o sobě se měníte, to s domovem mládeže ani nesouvisí. Spíše mě potěší, když mě třeba v prváku ten student pomalu ani nepozdraví a najednou ve čtvrťáku mně najednou přeje třeba hezký víkend. Dříve by takovou věc třeba vůbec neřekl. Takže si myslíte, že to prostředí tady má na nás dobrý vliv. Nevím, jestli to je naše zásluha, souvisí to hlavně s tím, jak se formuje lidská osobnost. Ono v těch devatenácti letech člověk myslí jinak než v patnácti. Řekla bych, že je to vzájemně propojené.

15

MICHAEL RESLER Mezi vychovateli jste jediný muž. Nepřipadáte si někdy trochu utlačovaný? Utlačovaný si nepřipadám, i když občas mi chybí pan Scháněl, který odešel. On byl taková moje mužská podpora tady. (smích) Ale co na to říct, celý život jsem žil mezi ženami, takže tady mi to ani nepřijde nějak zvláštní. Třeba doma nás je pět a z toho jsou čtyři ženy, dřív i v bývalém zaměstnání byla většina žen. Kde jste tedy dříve pracoval? Jako vychovatel v dětském domově. V jakém? Blízko Ústí, v Dolní Čermné. Dříve jsem dělal novináře v České Třebové, předtím jsem byl na vojenské správě. Tam jsem pracoval asi dvacet let. Já jsem vlastně bývalý voják z povolání. Jak jste se vlastně dostal k práci vychovatele? Od vojáka k vychovateli, to je docela velký rozdíl. Původně jsem studoval gymnázium. Rozhodoval jsem se, zda půjdu na vysokou školu, a nouzově si vybral pedagogickou nástavbu. Potom jsem to dvacet let nedělal a až když přišla revoluce, tak mi to nakonec přišlo vhod. A jsem za to rád. Většinou máte na starosti kluky. Myslíte si, že je to s nimi těžší než s děvčaty? Ani bych neřekl, že je to s nimi těžší. S chlapci je to svým způsobem dokonce jednodušší, protože jsme chlapi a chlap chlapovi dovede říct i nepříjemné věci přímo do očí. Měl jsem i holky, s těmi bylo jednání trochu složitější, ale nebránil bych se jim znovu. Já mám vlastně dvě holky ve skupině a s těmi vycházím velice dobře.

VLASTA PRAŽÁKOVÁ Co na své práci pokládáte za nejdůležitější? Vážím si toho, že můžu být s mladými lidmi. (smích) Snažíte se své studenty nějak „vychovávat“? Ano. Jogínským způsobem. V čem spočívá ten váš jogínský způsob? Je to v podstatě takové to naše křesťanské desatero, takže určitě v etice k dobrému člověku. Takže ze svých svěřenců děláte dobré lidi. Ano, snažím se jim to vštěpovat. (smích) Myslíte si, že studenti v dnešní době mají jiné problémy než ti, co studovali dříve? Mají úplně stejné.

ANNA CHRTKOVÁ ST.

16

TIP NATRIP NOVÉ HRADY

Zámek Nové hrady, často označován jako „České Versailles“, je rokoková stavba vybudována mezi roky 1774–1777 francouzským hrabětem. Předlohou mu byla francouzská letní sídla. Po roce 1989 byl zámek vrácen vnukům původního majitele, kteří ho nabídli k prodeji. Zámek od nich v roce 1997 koupili manželé Kučerovi. Nové Hrady i okolí se dočkalo rekonstrukce, která trvá dodnes. Otevření se zámek dočkal již v roce 2001. Nově byly vybudovány rokokové zahrady s fontánami na nádvoří a altánem v zadních zahradách. K zámeckému komplexu patří i stáje s koňmi a ohrady s jelení a daňčí zvěří.

V jedné z budov se nachází první cyklistické muzeum u nás. Rokokový sál a kaple sv. Aloise v budově zámku přímo vybízí k pořádání společenských akcí, svateb, koncertů, přednášek. Okolí je dodnes málo zasažené společností, i proto se nedaleko nachází chráněný přírodní útvar Toulovcovy maštale. Cílem majitelů je vytvořit komplex, který bude sloužit jako turistické a společenské centrum. Zámek je otevřen od dubna do října. Rozhodně si nenechte ujít vzkvétající zámek, jehož zahrady lákají k letním romantickým procházkám. DENISA SMOLOVÁ

17

ZAJÍMAVÝ

TIP:

HITCHIKERS.ORG JIZDOMAT.CZ

Možná už jste o Jízdomatu slyšeli, či dokonce využili jeho služeb. Pro ty z vás, kteří nevědí, o co jde, jednoduše řeknu, že je to internetová stránka, kde lidé nabízejí spolujízdu či naopak shánějí někoho, s kým by se svezli. Nic těžkého k vysvětlování na tom ani není. Funguje to jak u nás, tak po celém světě. Obvykle to vyjde levněji a rychleji než hromadná doprava. Cenu udává řidič předem u nabídky, a tak se můžete sami rozhodnout, jestli s ním/ní chcete jet či ne. Najdou se i tací, kteří vás svezou a nechtějí za to nic, symbolicky se udává „1 Kč“. Je to něco jako autostop, který je domluven dopředu, a vyhnete se tedy postávání s cedulí u silnice a navíc budete vědět předem, s kým pojedete. Na Jízdomatu je i rubrika „Holky s holkama“, a tam tedy logicky píší řidičky, které nabízejí spolujízdu jen a pouze dalším ženám. Tedy působí to bezpečněji, ale myslím, že je to celkově bezpečné. Můžete se podívat na profil vašeho potencionálního řidiče, kouknout na jeho fotku a někdy i na fotografii auta. Ekvivalentem k Jízdomatu je například stránka www.hitchhikers.org (v překladu hitchhiker–stopař), která funguje podobně, ale nesoustředí se na ČR, nýbrž na celou Evropu. Česko se tam moc neobjevuje, ale najdete tu jízdy např. z Holandska do Německa a nespočet dalších kombinací. Takže na prázdninový road trip je to ideální. Podobných stránek dnes existuje velké množství, stačí si vygooglit hesla jako třeba „share a ride“, „car sharing“ apod. a najdete toho spoustu. IVA MOUTELÍKOVÁ

18

Měsíce příprav a tvrdé dřiny Účast na renomované přehlídce vzali Ústečtí vážně. Jak podotýká Ludmila Skokanová, která soutěžící připravovala, návrhy pro prešovskou soutěž vznikaly prakticky od začátku školního roku, jednalo se tedy o dlouhodobou práci. „Musím ocenit, že jejich tvorbě věnovali někteří část jarních prázdnin, dokonce i velikonoční svátky,“ pochválila sedmičku statečných, kteří nakonec do Prešova přivezli šest kolekcí. Z nich se plná polovina vyšplhala na medailové příčky, což je v konkurenci bezmála sto padesáti prací úctyhodný výsledek. Celou prezentaci svých návrhů si navíc mladí umělci sami zajišťovali. „Museli jsme si i vybrat modelky, hudbu a vymyslet choreografie na přehlídku, a to nás ještě čeká nafocování modelů,“ zmínila jedna z účastnic Anna Chrtková. Zabodovaly nevšední plavky a plášť Těsně pod nejvyšším stupínkem skončila v pátek studentka teprve druhého ročníku Kristýna Černá, když v kategorii scénická a historická tvorba zaujala porotu kreací inspirovanou kulturou starověkého Egypta s výstižným názvem Horovo oko. Ve stejné kategorii soutěžila s cirkusově laděnými oděvy také Anna Chrtková, své práce pre-

zentovali rovněž Michal Kremina s Kristýnou Markovou v kategorii módní doplněk a František Macháček, jenž vytvořil kolekci Echelon určenou pro mladé extravagantní muže. Jedno ze dvou prvenství pro ústecké barvy získala Iva Bártová (3. ročník oboru oděvní design) v kategorii prádlo – plavky. „Porotu zaujala kombinace úplet, kožešina a hedvábí na plážovém oblečení, určeném s nadsázkou pro chladné léto,“ popsala vítězný výtvor Jana Salabová, další z pedagožek, která studenty na Slovensko doprovázela. Bezmála husarský kousek se pak podařil maturantce Lucii Filipové, s pláštěm totiž žádný z žáků umprumky v Prešově dosud nesoutěžil. Vítězství v kategorii svrchník při první účasti je tím pádem dvojnásob cenné. „Vítězná kolekce je nejen praktická, ale také poutavá,“ ocenila práci své svěřenkyně Ludmila Skokanová a podobně hovořila také Jana Salabová: „Lucie zabodovala nápaditou ozdobou na zimních kabátech, které byly střihově velmi propracované. Těší nás, že v září rozšíří řady úspěšných studentek, které pokračují ve studiu oděvního designu na vysoké umělecké škole v Plzni.“

PREŠOV PÁTEK 13

Mládí návrháři ústecké umprumky si ze Slovenska odvezli hned tři ocenění Prešov – dalším velkým úspěchem se může po páteční mezinárodní soutěži v oděvní tvorbě Módna linia mladých 2012 pochlubit Střední škola uměleckoprůmyslová v Ústí nad Orlicí. Její početná výprava přitom stála před nelehkým úkolem: v silné konkurenci obhájit vynikající umístění z předešlých let. Dvě první a jedno druhé místo jsou jasným důkazem úspěšné slovenské mise.

Ústecká škola jako záruka kvality. Srovnání se slovenskými či maďarskými školamy tedy dopadlo pro Ústecké výborně. Kromě ocenění může vedení umprumky i samotné soutěžící těšit také pozvánka na další ročník soutěže. „Slovenští pořadatelé by byli rádi, abychom do Prešova jezdili i nadále. Jsme pro ně zárukou kvality, což nás pochopitelně těší,“ podotkl k úspěšnému účinkování na mezinárodní soutěži ředitel školy Zdeněk Rössler. Článek vyšel v Deníku 19. dubna

J. POKORNÝ

19

20

DO

VYJELI JSME

A

SENÁTU

SE

VRÁTILI

VCELKU Školní rok není jen o biflování, písemkách a předmaturitním stresu. V jeho průběhu se konají také rozmanité školní exkurze, kterými obvykle žáci nepohrdnou (přeci jen se jedná o nejjednodušší možnost, jak opustit areál školy a neporušit školní řád). V poslední době se podařilo realizovat mimo jiné návštěvu největšího pomníku nacistické zvůle během 2. světové války, tedy polského koncentračního tábora Osvětim. Silným zážitkem byla pro žáky i pedagogický doprovod také nedávná exkurze do Terezína, dalšího místa, které se do dějin zapsalo především v souvislosti s holocaustem. K těm méně psychicky náročným exkurzím, které se konají již řadu let, patří ta do Senátu Parlamentu České republiky. Horní komoru, sídlící v budově Valdštejnského paláce v Praze, navštěvují žáci v rámci předmětu Občanská nauka. Třetí ročníky tříd RC a MS se do Prahy podívaly 26. března, zkušenější část pedagogického doprovodu tvořila kolegyně Petra Moštěková. S nepříjemným pondělním vstáváním se vypořádali všichni účastníci a cesta vlakem tam i zpět proběhla naprosto hladce. Totéž lze říci o samotné návště-

vě Senátu včetně vstupní prohlídky a rozsáhlého historického výkladu o barokním paláci, v němž senátoři od roku 1996 zasedají. Kdo nepřišel na chuť dějepisu, mohl si vše vynahradit během zhlédnutí propagačního filmu na téma „jak se co nejsnadněji dostat do Senátu“. A ti, které ani dvacetiminutový snímek nezbavil pochybností o smyslu jeho existence, mohli zbytek výletu vyplnit prohlídkou historického centra Prahy, případně obligátní návštěvou některé z poboček McDonald´s. Touto cestou chci ještě poděkovat všem klukům mechanikům ze třetího ročníku, kteří se chovali v Praze naprosto vzorně a zvládli celou exkurzi bez nejmenších problémů.

J. POKORNÝ

21

FILM OTÉ KA ČTYŘI SLUNCE Čerstvě zveřejněná komedie z dílny Bohdana Slámy (režíroval již např. filmy Venkovský učitel a Štěstí) se setkává s různorodou kritikou. Podle mě se názory na tento snímek různí podle věku a životních zkušeností diváka, tím chci říct, že ve filmu se objevují věci, které někomu můžou připadat povědomé, a tedy se na celek dívá jinak. Můžete vidět protiklady povah, snů a rozdílných představ o štěstí. Celý snímek se točí okolo Járy (Karel Roden), otce od rodiny, který má v oblibě marihuanu a alkohol. Jeho manželka (Anna Geislerová) je tlačena do role nevlastní matky a musí řešit problémy Járova syna z prv-

ního manželství, který je stejně jako její manžel v pubertě. O trochu lepší herecký výkon než tito dva předvedl Jiří Mádl, který však také, jak se říká, neurazil, nepotěšil. Už při prvním záběru na Rodena jsem se musela smát, avšak po pár minutách mi došlo, že jeho postava zaklínače-podivína, nosícího si s sebou všude kamen, je myšlena vážně a to mě celkem vyděsilo. Po Signálu je toto další film, který mi k němu moc neseděl. Celkově to bylo zklamání a označovat Čtyři slunce za komedii je trošku přehnané. Vtipné to bylo minimálně a emočně to působilo šíleně.

22

VRTĚTI ŽENOU (HYSTERIA) Autodrbač, Vibratorium, Návalovač, Čarodějův učen, Vzrušovač, Pan Viklátor, Křikloun a nakonec kapesní masážní přístroj. Takto byla v minulosti nazývána věc dnes známá pod názvem vibrátor. A právě o vynálezu vibrátoru je tento úsměvný film, který je inspirován a natočen podle skutečných událostí. Snímek se odehrává v první polovině dvacátého století v Anglii, čili k vidění je i krásné dobové oblečení. Tehdy byla většina nemocí špatně léčena, lidé měli hrubé povědomí o bakteriích a zjevně nebylo těžké (v případě, že jste byli lékař) vymyslet si novou nemoc, která se například projevuje u osob ženského pohlaví. Jistý doktor si právě jednu vymyslel a nazval ji jednoduše Hysterie a začal ji léčit masážemi pochvy. Postupně záhadně přibývalo „pacientek“, které měly zjevně takové psychické problémy, že musely do ordinace docházet velmi často .

Hlavní roli doktora Mortimera, který dříve střídal jednu nemocnici za druhou, neb mu zastaralá a nepokroková léčba v nich nevyhovovala, si zahrál zkušený herec Hugh Dancy. Hlavní ženskou postavu Charlottu, silnou ženu, která se snaží zlepšit ženská práva a celkové postavení žen ve společnosti, ztvárnila Maggie Gyllenhall, která převedla obdivuhodný a velmi přesvědčivý výkon. Dokázala být suverénní, přirozená a zároveň i roztomilá. Ano, film se možná občas snaží intenzivně hrát na city, ale pro mě byl velmi poučným, a to v různých směrech. Tahle podívaná stojí za to. Perfektní herecké výkony, poutavý příběh a příjemná hudba doprovázena jemným vtipem. To vše korunováno hlavní myšlenkou, jak důležité je mít kvalitní sexuální prožitek. IVA MOUTELÍKOVÁ

23

PREMIÉRYPREMIÉRY

PREMIÉRYPREMIÉRY MUŽI V ČERNÉM 3 (MEN IN BLACK III) – slavná dvojka je zpět

SNĚHURKA A LOVEC (SNOW WHITE AND THE HUNTSMAN) – fantasy příběh

CHERNOBYL DIARIES – americký horor

AHOJ! JAK SE MÁŠ? (BUNA! CE FACI?) – komediální drama

AVENGERS

– film o superhrdinech

MOJE LETNÍ PRÁZDNINY (GET THE GRINGO) – akční drama s M. Gibsonem

URBANIZED

– americký horor

CRULIC - CESTA NA ONEN SVĚT (CRULIC - DRUMUL – životopisný animovaný dokument SPRE DINCOLO) TOMORROW WILL BE BETTER - FMX Movie

TEMNÉ STÍNY (DARK SHADOWS) – film Tima Burtona, klasicky s J. Deppem

STREETDANCE 2

– taneční film

IVA MOUTELÍKOVÁ

24

DO ÚSTÍ ZNOVU ZAVÍTAL FESTIVAL JEDEN SVĚT

25

Porušování lidských práv je, bohužel, i z kraje 21. stále aktuálním tématem. Upozorňovat na bezpráví po celém světě je cílem mezinárodního filmového festivalu Jeden svět, který v České republice pořádá sdružení Člověk v tísni. Zásluhou Spolku pro organické Ústí (SPOUSTI), založeného v roce 2009 Janem Blaškem, Jaroslavem Kopeckým a Petrem Kulhavým, zavítal Jeden svět počtvrté také do ústeckoorlické Malé scény. Její sál si „pronajal“ mezi 10. – 15. dubnem a opět přilákal velký počet návštěvníků z řad ústecké veřejnosti. První z celkem šesti festivalových dnů byl ve znamení neobvyklé komentované prohlídky areálu dnes už neexistující ústecké textilky Perla. Po ní následovala projekce snímku Závod ke dnu, pojednávajícím právě o zániku některých bývalých velkých podniků. Slavnostního zahájení a projekce nedávno oceněného filmu Martina Marečka Pod sluncem tma se Jeden svět dočkal ve středu 11. dubna, nicméně nejzajímavějšího hosta letošního programu přivítal až ve čtvrtek. Současný senátor a dlouholetý válečný reportér Jaromír Štětina přijel s návštěvníky Malé scény besedovat o současné situaci ve válkou zmítaném Čečensku, jemuž byly věnovány syrové filmy Kdo zabil Natašu? a Spravedlnost na prodej. Dalších jedenáct snímků s lidskoprávní tématikou se promítalo od pátku do neděle, kdy byl festival Jeden svět 2012 slavnostně zakončen. Celkový počet dokumentů, které neziskový podnik zájemcům nabídl, se blížil ke dvěma desítkám. Potěšitelné je, že se projekcí zúčastnili také žáci naší školy. Někteří se dokonce podíleli na chodu samotného festivalu, za což jim patří dík.

J. POKORNÝ