2012

Okruhy a otázky pro SZZk bakalářského studia a pro Specializační soubornou zkoušku obor Uměnovědná studia, ak. rok 2011/2012

1. Bakalářská státní závěrečná zkouška A. Přehled dějin umění Dějiny hudby 1. Periodizace dějin hudby. Vymezení jevu v kontextu hudební historiografie, možné přístupy k periodizaci - její základní typy. Konkrétní příklady a jejich specifika. 2. Křesťanský bohoslužebný zpěv jako základ evropské hudební kultury. Základní charakteristika, repertoár a formy gregoriánského chorálu, jeho vliv na vývoj evropského hudebního myšlení. 3. Rozvoj vícehlasu. Epochy Notre Dame, Ars Antiqua, Ars Nova. Charakteristika hudební řeči, vývoj hudebních forem, nejvýznamnější představitelé atd. Vokální polyfonie v období renesance. Nizozemská polyfonie, dění v Itálii - rozvoj nových hudebních forem, estetický ideál, fenomén evropské hudební syntézy, nejvýznamnější skladatelé. 4. Hudba období baroka. Specifika vývoje v jednotlivých teritoriálních celcích (italská centra, Francie, německy mluvící země). Vznik a rozvoj opery, emancipace instrumentální hudby, vliv katolické a protestantské liturgie na formování hudební kultury. Přínos a charakter díla vrcholných skladatelských osobností (J. S. Bacha, G. F. Händela, J. D. Zelenky, A. Vivaldiho). 5. Proměna hudebního paradigmatu v polovině 18. století. Nástup hudebního klasicismu, jeho estetický ideál, inovace v oblasti vývoje hudebních forem, instrumentace, hudební kultury apod., dění v nejvýznamnějších centrech (Mannheim, Vídeň). Vrcholný a pozdní hudební klasicismus. Přínos J. Haydna a W. A. Mozarta v oblasti symfonie, komorní a duchovní hudby, opery. Srovnání s dílem L. van Beethovena. 6. Hudební kultura v období nastupujícího romantismu. Estetická a vkusová východiska, společenské kontexty, vývoj hudebních žánrů. Problematika interpretace a fenomén hudebních virtuózů. Nejvýznamnější představitelé tzv. raného romantismu a jejich umělecký odkaz. 7. Umělecká podstata tzv. hudebního novoromantismu. Inovace H. Berlioze a F. Liszta v symfonické hudbě (programní symfonie, vznik symfonické básně atp.) a R. Wagnera v opeře. Koncept programní hudby a jeho konkrétní projevy. Srovnání s dílem J. Brahmse.

1

8. Fenomén národních škol v 19. století. a hudba na přelomu 19. a 20. století. Společenské okolnosti formování národních škol, umělecké směřování a představitelé jednotlivých škol. Konkretizace na příkladu dění v Rusku, Skandinávii, českých zemích, Polsku atp. Doznívání hudebního romantismu, hudební moderna, osobnost G. Mahlera, R. Strausse. Charakteristika hudebního impresionismu. 9. Hudební styly a umělecká seskupení v 1. polovině 20. století. Hudební expresionismus a Druhá vídeňská škola. Uvolňování tonality, atonalita, dodekafonie, proměna estetického ideálu a hudební řeči. Hudební neoklasicismus, neofolklorismus, Pařížská šestka, Nová věcnost, Mladá Francie apod. Základní umělecké vymezení a charakteristika kompozičních technik. Nejvýznamnější představitelé. 10. Vývoj po druhé světové válce - Nová hudba. Hudební dění ve 2. pol. 20. stol. (serialismus, témbrová hudba, aleatorika, konkrétní a elektronická hudba, minimalismus, postmoderna). Dějiny dramatických umění 1. Antické divadlo a drama Charakteristika řeckého a římského divadelního prostoru, řecká a římská tragédie, vývoj a představitelé, antická komedie a další žánry antického divadla. 2. Commedia dell´arte Zdroje a postupy commedie dell´arte, základní typologie postav a jejich vývoj, pokračovatelé a reformátoři commedie dell´arte. 3. Evropské divadlo a drama v období klasicismu a osvícenství Vymezení norem a principů klasicistního dramatu, představitelé dramatické tvorby, proměna divadla v období klasicismu a osvícenství. 4. Hlavní etapy vývoje českého divadla ve 20. století Periodizace českého divadla 20. století - charakteristika jednotlivých etap v kontextu současné divadelní historiografie, specifika jednotlivých divadelních trendů a tendencí v českém divadle, jejich hlavní nositelé, význam meziválečné divadelní avantgardy, specifičnost vývoje v 50. a 60. letech, impulzy a konkrétní podoby divadelní a dramatické tvorby, výrazné osobnosti a soubory – hnutí malých jevištních forem, profilace oficiálních scén, význam jednotlivých tvůrců (Alfréd Radok, Otomar Krejča, Jan Grossman aj.), vznik a tvorba malých činoherních scén (Činoherní klub, Divadlo za branou). 5. Tendence české dramatické tvorby 20. století Vlivy moderních směrů prvních desetiletí 20. století na podobu dramatu (expresionismus, poetismus, surrealismus), proměna témat a dramatické struktury v 60. letech 20. století (modelové, absurdní drama), vývoj v souvislosti s tzv. nepravidelnou dramaturgií autorských a studiových scén 70. a 80. let 20. století. Současné tendence a proudy v českém divadle, charakteristika, vymezení jejich inspiračních zdrojů, představitelé a konkrétní příklady ve sféře současného alternativního divadla (postmoderní divadlo a inscenování české a světové klasiky,

2

opera a její současné podoby, divadlo třetího druhu, fenomén pouličního divadla, site specific, nový cirkus). 6. Kinematografie klasického Hollywoodu Charakteristika hollywoodského studiového systému, ekonomický způsob fungování, typologie žánrů, stylistické a narativní normy, změny v technologickém rozvoji. 7. Umělecké směry v evropském filmu 20. let Vymezení hlavních směrů filmových avantgard (impresionismus, expresionismus, dada, surrealismus, cinéma pur, kammerspiel ad.), jejich vřazení do národních kinematografií i celkového uměleckého kontextu, určení významu jednotlivých tvůrců. 8. Nové vlny ve světové kinematografii Porovnání různých škol „nového filmu“, charakteristika změn ve způsobech produkce, technice i estetice filmového média, problematika tzv. autorského filmu. 9. Filmová moderna a postmoderna Periodizace moderní a postmoderní kinematografie, určení hlavních estetických principů, souvislosti se společenským a uměleckým děním, politizace kinematografie, film a nová média. 10. Kinematografie třetího světa Problematika filmu v zemích tzv. třetího světa, vsazení do politického a kulturního kontextu vzniku, idea tzv. třetího filmu, uvedení formálních a stylistických specifik na konkrétních příkladech. Dějiny výtvarného umění 1. Architektura, sochařství a malířství lucemburské doby v českých zemích. 2. Památky gotické architektury a umění v Olomouci. 3. Renesanční malířství v Itálii. 4. Renesanční architektura v Čechách a na Moravě. 5. Malířství 1583-1700 v Itálii. 6. Malířství 1583-1700 v Praze a v Olomouci. 7. Barokní architektura v Čechách a na Moravě. 8. Olomoucké baroko – architektura a malířství. 9. Architektura 20. století v českých zemích. 10. Malířství a sochařství 1. poloviny 20. století v českých zemích. B. Estetika, obecná teorie umění, metodologické problémy a sociologie umění 1. Předmět, metody a význam estetiky. Sémiotika jako disciplína obohacující současnou estetiku. 2. Antické koncepce harmonie, jednoty rozmanitého, miméze, katarze a jejich inspirativnost pro současné umění. 3. Vznik a mezníky vývoje estetiky v Evropě a v českých zemích a její hlavní představitelé. 3

4. Umělecké poetiky vybraných význačných tvůrců ve 20. století. 5. Estetické kategorie. Vlastnosti estetické funkce, vztah estetické funkce a ostatních funkcí v umění, problém estetické autonomie, vymezení hranic umění, funkce umění. Problém uměleckého díla. Vlastnosti uměleckého díla, vrstvy uměleckého díla, artefakt a estetický objekt, uzavřené a otevřené umělecké dílo, estetická a umělecká hodnota díla. 6. Typologie pojmu kultura. Hodnotové a hodnotově neutrální chápání fenoménu kultury, sociologické teorie kultury, masová, lidová a populární kultura. Reflexe populární hudební kultury v díle T. W. Adorna (základní pojmy, argumenty a jejich kritické zhodnocení). 7. Specifické rysy divadla ve srovnání s jinými druhy umění. Divadlo jako časoprostorový jev. Divadlo jako syntetické umění. Divadlo jako přímá komunikace. Divadlo jako jev sociologický a psychologický. 8. Divadelní věda. Počátky divadelní vědy, představitelé. Dějiny divadla, teorie divadla a divadelní kritika jako tři součásti oboru. Specifické rysy výzkumu divadla ve srovnání s jinými druhy umění. 9. Filmový čas a prostor. Základní definice. Odlišení filmového a divadelního prostoru. Syžet a fabule. Rovina recipienta (diváka) při konstrukci filmového prostoru a času. 10. Filmový záběr a střih. Funkce a význam záběru a filmové střihu ve struktuře filmu jako uměleckého díla. Základní druhy. Vývoj filmového střihu.

2. Specializační souborná zkouška (KMU/SSZK, DVU/SSZK, KDU/SSZK) Tato souborná oborová zkouška je nepovinně volitelná. Předpokládá se však, že student, jenž chce dál pokračovat v navazujícím magisterském studiu, úspěšně absolvuje Specializační soubornou zkoušku v oboru, na který se chce v navazujícím magisterském studiu specializovat. Specializační souborná zkouška z muzikologie (hudební psychologie, dějiny a teorie NAH, dějiny české hudby), KMU/SSZK 1. Předmět, mezioborové vazby a metody hudební psychologie. 2. Vývoj hudebnosti a metody jejího zjišťování (testy hudebních schopností). 3. Muzikoterapie. 4. Polarizace artificiální hudba/nonartificiální hudba, vývoj této polarizace (další

polarizační koncepce), hlavní rysy obou sfér, terminologická problematika. Stratifikace sféry nonartificiální hudby (subsféry, další členění, zejména hlubší členění hudby jazzového okruhu). 5. Afroamerický hudební folklór (charakteristika a členění kořenů hudby jazzového okruhu) a jazz. Jazz jakožto vývojová páteř moderní populární hudby, periodizace a historiografický přehled (jednotlivé styly, osobnosti a soubory, výčet hudebně charakteristických rysů). 6. Autenticita jako klíčová estetická kategorie populární hudby (srovnání existujících teoretických koncepcí – Moore, Frith aj., problematika hodnocení uměleckých projevů

4

rocku a popu na základě stylově žánrové příslušnosti děl či kulturní/subkulturní identity tvůrců, pop music jako politický fenomén, „rocková ideologie“ apod.). 7. Bedřich Smetana a cesta k otevření Národního divadla. 8. Antonín Dvořák a mezinárodní věhlas české hudby 19. století. 9. Inspirační zdroje Leoše Janáčka (folklor, verismus, impresionismus, rusofilství, pozoruhodné osobnosti v životě L. Janáčka). 10. Meziválečná avantgarda a tvorba Bohuslava Martinů. Specializační souborná zkouška z divadelní a filmové vědy, KDU/SSZK Uchazeč předloží podle volby oboru (divadelní věda nebo filmová věda) zkušební komisi seznam: 10 zhlédnutých divadelních inscenací (DV), nebo 10 zhlédnutých filmů české a světové kinematografie (FV). Komise vybere jedno dílo, student provede jeho analýzu a rozšíří ji o znalost kontextu tvorby příslušného režiséra, divadelního souboru, národní kinematografie. Specializační souborná zkouška z dějin výtvarného umění, DVU/SSZK 1. Románské umění v Čechách a na Moravě. 2. Pozdně gotické a renesanční sochařství a malířství v Čechách a na Moravě. 3. Architektura a sochařství renesance a manýrismu v Itálii. 4. Olomoucké baroko – sochařství a umělecké řemeslo. 5. Architektura 20. století ve světě. 6. Umění v současném světě – student si zvolí dílo jednoho umělce z přednesených témat podle vlastní volby a na základě poznámek z přednášky a s pomocí obrazového materiálu, který bude mít u komise k dispozici, je vyloží. 7. Giorgio Vasari, Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů I., II., přeložil P.Preiss, ve skutečnosti J. Vladislav, Praha 1976 – 1977; Praha 1998, přeložil J. Vladislav. Detailní znalost knihy, schopnost o ní diskutovat. 8. Erwin Panofsky, Význam ve výtvarném umění, přeložil L. Konečný, Praha 1981. Detailní znalost knihy, schopnost o ní diskutovat. 9. Ernst Hans Gombrich, Umění a iluze: Studie o psychologii obrazového znázorňování. Přeložila M. Tůmová, Praha 1985. Detailní znalost knihy, schopnost o ní diskutovat. 10. Alois Riegl, Moderní památková péče, ed. Ivo Hlobil, Praha 2003. Detailní znalost knihy, schopnost o ní diskutovat.

5