Neděle – BIBLICKÉ HORY 4.
12_019 Oréb & Mojžíš Exodus 33,12-19 & 34,4-7
Další popis události: Neděle – postní Předmět:
Exodus 33,12-19 & 34,4-7
Název souboru:
2012_019 Oréb a Mojžíš
25. 3. 2012 2012_019 Oréb a Mojžíš
Písně:
| strana 0
BRNO – KOUNICOVA 25. 3. 2012
NEDĚLE
Biblické hory – 4. část
ORÉB – HORA BOŽÍ & MOJŽÍŠ Boží sebezjevení Mojžíšovi Vedení shromáždění: První čtení: Text kázání:
Jiří Pacek Jan 17,1-5 Ex 33,12-19 & 34,4-7
1. PRVNÍ ČTENÍ Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, 2 stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. 3 A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista. 4 Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. 5 A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět. Jan 17,1-5
2. UVEDENÍ KÁZÁNÍ Minulou neděli jsme měli před sebou jeden z výrazných příběhů spojených s Boží horou Oréb (Sinajem). Byl to příběh proroka Elijáše, který se zhroutil pod tíhou pronásledování královny
Jezábel. Byla to poslední kapka pro unaveného, zklamaného a hořkostí naplněného proroka, který zároveň utíká před vražednými úklady zlé královny a zároveň říká Hospodinu, že chce umřít. Zdá se mu, že jeho úsilí nepřináší užitek. „Nemá to cenu, má horlivost pro Hospodina nepřinesla nic. Zůstal jsem jediný a i mě usilují o život.“ Aby mohl být uzdraven a vidět svou službu a situaci Izraele trochu realističtěji, vedl jej anděl Hospodinův na Boží horu Oréb. Tam se setkal s Hospodinem, jenž se neprojevil v mimořádných úkazech (vítr, zemětřesení, oheň – jevy Karmelské), nýbrž v obyčejném tichém hlase. Výsledkem Boží jemné a citlivé péče o proroka je jeho obrácení k další službě. Hora Oréb je horou uzdravení, horou, kde skrze černý závoj života svítí Boží světlo („Zachoval jsem, Elijáši, 7000 věrných, o kterých jsi nevěděl“). Elijáš je představitelem prorockého úřadu v Izraeli. Mojžíš, jehož příběh na hoře Oréb budeme sledovat dnes, je představitelem Zákona – smlouvy. 2012_019 Oréb a Mojžíš
Písně:
| strana 1
3. KÁZÁNÍ 3.1. VYDÁNÍ ZÁKONA SE KOMPLIKUJE
Příběh, který budeme mít před očima, spadá do příběhu vydání Zákona. Boží hora Oréb je horou Zákona. Spíš než na vydání Zákona se dnes soustředíme na epizodu, která vydání Zákona doprovází. Zaposlouchejme se do vyprávění
Zatímco Mojžíš je s Hospodinem na hoře a přebírá Zákon (a jeho vysvětlení), pro lid pod horou je čekání na Mojžíše dlouhé. Nejistota ohledně toho, zdali se mu nic nestalo, jej vede k tomu, že si staví zlaté tele jako symbol Hospodina, který jej vyvedl z Egypta. Dopouští se tak porušení základního přikázání o zpodobnění Hospodina. Chce si ho stáhnout k sobě, protože se mu to zdá dobré a potřebné. Jenže to není přípustné (jakkoli to může být dokonce upřímné). Je to pokus manipulovat s všemohoucím Bohem ke své potřebě. A Hospodin nejenže se nenechá takto zapřáhnout do lidských okamžitých schémat a potřeb. On vnímá tento čin jako obrovskou opovážlivost.
Právě uzavřená (uzavíraná) a zformulovaná smlouva je ohrožena. Vidíme, že (ani) vydání Zákona neproběhlo v klidu a bez problémů, bez komplikací. Lid jakoby si nebyl vědom vážnosti a mimořádnosti procesu uzavření smlouvy s Hospodinem. Svou lehkomyslností maří její uzavření. Hospodin hodlá lid vymýtit a nahradit jej lidem vzešlým z Mojžíše. Je to nejen smlouva s Izraelem, ale také samotný život lidu, co je v sázce. Mojžíš to ví, ale odmítá Hospodinovu nabídku, že učiní lid z jeho potomků. Stává se prostředníkem mezi zhřešivším lidem a Bohem. Snaží se změnit Boží rozhodnutí o vyhlazení lidu. A daří se mu to: „A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid“. (Ex 32,14) To vše se událo na hoře Orébu, z níž posléze Mojžíš – již s vědomím Božího odpuštění – sestupuje z hory. To, co uviděl, bylo tak hrozné, že desky Zákona, které má v ruce tříští o skálu: „Když se Mojžíš přiblížil k táboru a uviděl býčka a křepčení, vzplanul hněvem, odhodil desky z rukou a pod horou je roztříštil.“. (Ex 32,19) Je to dobrý 2012_019 Oréb a Mojžíš
Písně:
| strana 2
symbol rozbitého vztahu s Hospodinem. Smluvní vztah je v troskách. Je to dobrý obraz toho, co působí hřích mezi člověkem a Bohem! V dalším vyprávění jsme svědky toho, jak Mojžíšovi jde o odpuštění pro lid. Dokonce nabízí svůj život za lid (Ex 32,32). Hospodin souhlasí, ale s určitým „ale“. Ano, odpustí, lid může dokonce jít dál (o smlouvě zatím ani slovo), ale nepůjde s ním Hospodin sám. Půjde jeho anděl – posel: „Jste tvrdošíjný lid. Kdybych šel jediný okamžik uprostřed vás, musel bych vás vyhladit.“ (Ex 33,5) A tady začíná Mojžíšův zápas (a také zápas lidu, který si uvědomil vážnost hříchu a situace) o Boží přítomnost uprostřed lidu. Bez ní nechce jít dál ani lid ani Mojžíš: „Mojžíš mu řekl: "Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj!“ (Ex 33,15) Podle čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu na tváři země." (Ex 33,16) A Hospodin se dal přemluvit – pohnout ke změně: „Odvětil: "Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí." (Ex 33,14) „Učiním i tuto věc, o které mluvíš, protože jsi u mne našel milost a já tě znám jménem.“ (Ex 33,17)
Tady by příběh mohl buď končit a Mojžíš by mohl být velice spokojen. Anebo by mohl pokračovat Mojžíšovým vyjednáváním o podobě nové smlouvy. Nestalo se ani jedno. Zaznívá cosi překvapivého. Mojžíš žádá Hospodina: „Dovol mi spatřit tvou slávu!“1 Odvážné přání muže, který získal vše, o co zápasil. A Hospodin souhlasí (i když v jistém slova smyslu omezeně): „Hospodin odpověděl: "Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji."“ (Ex 33,19)
1
Proč chtěl Mojžíš vidět Boží slávu? Neviděl ji v oblaku, kterých chránil Izraele cestou při útěku z Egypta? Neviděl ji na Sinaji spolu s ostatními? Nevstupoval Mojžíš opakovaně do oblaku slávy, aby hovořil s Hospodinem? Ano, Mojžíš viděl v minulosti, a pak opakovaně Boží slávu. Chtěl ji ovšem vidět znova nejplněji, jak je to jen možné. Bylo by to potvrzení toho, že jako byla jeho slávy s nimi v minulosti, bude i nyní. Zjevení Boží slávy mělo ujistit Mojžíše o tom, že Bůh je stále blízko a je ochránce lidu. Uvidí-li Boží slávu, bude Mojžíšovi potvrzeno jeho vedení lidu. Chtěl poznat nejenom Boží cestu (Exodus 33:13 Jestliže jsem tedy nyní u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych poznal tebe a našel u tebe milost;), ale také Boží slávu. 2012_019 Oréb a Mojžíš
Písně:
| strana 3
A tady se dostáváme k dnešnímu příběhu hory Oréb. Jde o setkání Mojžíše s Hospodinem, s jeho slávou, s jeho dobrotou, s jeho jménem.
Jedná se o druhé velké zjevení Hospodina Mojžíšovi po zjevení u trnitého keře (Ex 3,14 – Jsem, který jsem; Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.), kde byl povolán k vyvedení Izraele. Jakoby toto nové zjevení mělo Mojžíše vystrojit k dalšímu vedení. 3.2. ČTENÍ TEXTU – EX 34,1-7 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vytesej si dvě kamenné desky jako ty první, já na ty desky napíšu slova, která byla na prvních deskách, jež jsi roztříštil. 2 Připrav se na ráno; vystoupíš zrána na horu Sínaj a postavíš se tam na vrcholku hory ke mně. 3 Nikdo s tebou nevystoupí, a též ať se na celé hoře nikdo neukáže, ani brav nebo skot ať se nepase poblíž té hory." Mojžíš tedy vytesal dvě kamenné desky, jako ty první. Za časného jitra vystoupil na horu Sínaj, jak mu Hospodin přikázal, a do rukou vzal obě kamenné desky. 5 Tu sestoupil Hospodin v oblaku. Mojžíš tam zůstal stát s ním a vzýval Hospodinovo jméno. 6 Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, 7 který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení." 3.3. BOŽÍ ZJEVENÍ MOJŽÍŠOVI
Je to Hospodin sám, kdo znova otevírá proces uzavření smlouvy. Mojžíš si má vytesat kamenné desky, vzít je a jít na horu. Nemohl s ním jít nikdo jiný (snad si dovedeme představit napětí lidu). A pak se mu Hospodin zjevuje! Snad to mnohým z nás už po mnoha
letech znalosti tohoto příběhu nepřijde ani tak převratné, že Hospodin se nezjevuje v hněvu, v ultimátech a tvrdých podmínkách, na které má na základě selhání lidu právo. A přece to je nevídané. On zjevuje sebe sama jako milostivého – nanejvýš milostivého, plně milosrdného, shovívavého, věrného a odpouštějícího Boha. Toto 2012_019 Oréb a Mojžíš
Písně:
| strana 4
je vskutku nejvyšší možné dobro, které může být obráceno k člověku. Takto se mimořádně zjevil Hospodin Mojžíšovi. Vraťme se nyní ke kontextu tohoto sebezjevení. Je jím vydání Zákona. Zdá se, že to není jenom škarohlídství, co vedlo k zaznamenání selhání Izraele v kontextu vydání Zákona. Ono selhání vedlo nakonec k velkému Božímu sebezjevení. Izrael při vzpomínce na tuto událost viděl, že nejenže dostal Zákon. On ho dostal s rámcem, který tvoří ne především přísné oko a tresty za sebemenší nedodržení textu, ale shovívavost, plnost milosrdenství a odpuštění všech tří variant hříchu (viny, přestoupení a hříchu). Zákon byl pevně spjat s tímto Božím sebezjevením. Izraelci měli dostat Zákon – smlouvu – ustanovení. Nedílnou součástí smlouvy je ovšem i obraz Hospodina jako milujícího Otce. Tento obraz obdržel Mojžíš – prostředník mezi lidem a Hospodinem – pro sebe i lid na hoře Oréb v procesu předání Zákona. 3.4. KRISTUS – NÁŠ „MOJŽÍŠ“
Možná bychom to mohli povědět i opačně. Poznání Hospodina (dárce smlouvy, zákona a ustanovení) je to, co nám otevírá cestu k jeho smlouvě s námi. Tak jsme to slyšeli v dnešním prvním čtením, jež tvoří část velekněžské modlitby Pána Ježíše: „ A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.“ (J 17,3) Život věčný (a nakonec i život časný s dobrou perspektivou) je v poznání Boha jako toho, kdo je shovívavý, plný milosti a odpouští hřích těm, kdo o to stojí. Jistě jinak vnímá člověk zákon a smlouvu, když ví, že za ní stojí milostivý Hospodin. Ne proto, že by na to chtěl hřešit. Takové Hospodin nenechá bez trestu. On ovšem ví o tom, že podléháme lecjaké netrpělivosti (jako Izrael u zlatého telete), v níž si ho chceme přitáhnout k sobě, pro svou životní agendu. Podléháme hříchu, i když nechceme. A tehdy je nám útěchou, že za literou smlouvy a zákona je Boží shovívavé srdce, které chce odpouštět. 2012_019 Oréb a Mojžíš
Písně:
| strana 5
3.5. ZÁVĚR
Asi není lepší pohled na příběh Božího sebezjevení Mojžíšovi na Orébu při procesu vydání Zákona, než skrze jiného prostředníka mezi člověkem a Bohem – skrze Pána Ježíše Krista. On je náš prostředník, který vystoupil na horu, aby za nás „vyžehlil“ náš hřích a otevřel nám pozemskou i věčnou perspektivu. Oréb v tomto smyslu ukazuje na Golgotu, kde Kristus vzal na sebe náš hřích. Tam se ukazuje Boží sláva a tam se ukazuje vrcholná Boží dobrota. Tam, v pohledu na kříž, se nám dostává obojího – nové smlouvy i poznání Hospodina jako milostivého Boha.
Slyšme část modlitby Pána Ježíše za nás: Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal. 26 Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich." Zjevil jsem tvé jméno lidem… Otče svatý, zachovej je ve svém jménu… Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Jan 17,6.11.17.25-26 Píseň KK Přímluvné modlitby: Členské shromáždění – staršovstvo, volby
5. POŽEHNÁNÍ Toto praví Vznešený a Vyvýšený, jehož přebývání je věčné, jehož jméno je Svatý: “Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných. Izaiáš 57,15 Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal, on to také učiní. 1Te 5,23-24
JanAsszonyi, Brno 25. 3. 2012 2012_019 Oréb a Mojžíš
Písně:
| strana 6
