2012 Sb

Vzdělávací program FINANČNÍ GRAMOTNOST Téma č. 3

OCHRANA SPOTŘEBITELE OBČANSKÝ ZÁKONÍK č. 89/2012 Sb.

1

• Smlouva není jen kus papíru • Uzavíráme smlouvy každý den aniž si to uvědomujeme, beze smluv by moderní společnost nemohla existovat. • V ustanovení § 3 občanského zákoníku je psáno, „smlouvy mají být splněny„. • latiníci říkají: pacta sunt servanda

2

• Nejedná se tedy pouze o jakési doporučení jak jednat, ale o soudem vynutitelnou povinnost. Na rozdíl od zákonů, jsou ovšem smlouvy svou povahou dispozitivní, což znamená, že účastníci si v mezích zákonem povolených, mohou jejich obsah stanovit různě k obrazu svému. A v těchto mezích je mnoho prostoru pro neseriózní obchodní praktiky, které mohou velmi uškodit osobě práva neznalé či naivní. • Smlouva může člověku, který si ji před podpisem pozorně nepřečte, přivodit mnohá překvapení a nepříjemnosti, s nimiž při podpisu vůbec nepočítal a nebyl na ně připraven. Ne všichni smluvní partneři ať již podnikatelé nebo kamarádi či dokonce rodinní příslušníci jednají férově. Existují „šmejdi“ a jim podobní, jejichž primárním cílem je ožebračit zákazníka na všemožných skrytých poplatcích, smluvních pokutách schovaných zejména v dlouhém či miniaturně psaném textu smlouvy.

3

• Smlouva má určitou ucelenou strukturu. První strana obsahuje výčet účastníků smlouvy, definici smlouvy samotné a obecně jasné a všem srozumitelné věcí. Poté se objevují důležitější části o sankcích za nedodržení toho či onoho, jež bývají oferenty často zlehčovány jako by jim nepřikládali valný význam. • Nejzrádnější však může být to, co ve smlouvě vůbec není. • Klient má ale ve spotřebitelském vztahu, podle § 1829 OZ právo „odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů“ a „do jednoho roku a čtrnácti dnů, jestliže nebyl poučen o možnosti odstoupit.“ • POZOR, odstoupit je možné jen tehdy, je-li jedna strana vztahu živnostník (podnikatel)!!!, popřípadě pokud si to účastníci takto výslovně dohodnou.

4

• Poučení o možnosti takto jednostranně odstoupit od smlouvy spotřebitelské se dnes již obvykle ve smlouvě nachází, nicméně bývá velmi dobře skryté. • Prvních 14 dnů se tedy často ze strany podnikatelů nic nekalého neděje, hýčká si svého spotřebitele a teprve po uplynutí lhůty „udeří“ začnou chodit účtenky a podobně, tu za vedení účtu, tu za opožděnou úhradu splátky o den, tu za neoznámení změny bydliště atp. Teprve pak začasté zjišťujeme, že nám smlouva nevyhovuje – ať už kvůli ceně nebo z jiných důvodů - ale je to už pozdě, protože nemáme jak smlouvu vypovědět smlouvu a dáváme prostor, aby nás protistrana žalovala, pokud přestaneme platit či plnit, to k čemu jsme se zavázali.

5

Hlavně nejednat zbrkle Příkladem této taktiky jsou tzv. lovci nehod, kteří se přiživují na vystresovaných účastnících dopravních nehod. Jejich zástupci se objeví nečekaně u člověka chvíli po nehodě, aniž je sám volal, dají mu k podpisu dlouhou a složitou smlouvu, kterou přijme často proto, že se nachází pod velkým stresem a chce vše vyřídit co nejrychleji. Následně je mu poskytnuto náhradní auto a oprava toho havarovaného vyúčtována v přemrštěných cenách. Tu však pojišťovna proplatí pouze omezeně do míry, která odpovídá standardní ceně. „Poškozenému“ po určité době přijde upomínka na vysoké sumy k doplacení ceny opravy a půjčení náhradního vozu s pohrůžkou exekuce, nezaplatí-li v krátkém termínu.

6

V nové zákonné úpravě podle občanského zákoníku mají ustanovení o smluvním právu v zásadě dispozitivní charakter, který dovoluje stranám ujednat si práva a povinnosti odchylně od zákona, nejsou-li taková ujednání zákonem výslovně zakázána. Jsou ovšem zakázána ujednání, která by odporovala dobrým mravům, veřejnému pořádku nebo by porušovala práva chránící postavení osob a ochranu osobnosti.

7

Došlo k posílení zásady bezformálnosti právního jednání a možnosti volby libovolné formy pro uzavření smlouvy, není-li zde omezení dané ujednáním nebo zákonem. Nový občanský zákoník navíc ruší požadavek písemné formy u velkého množství smluvních typů, mimo jiné u smlouvy o smlouvě budoucí, u ujednání o smluvní pokutě, postoupení pohledávky, prominutí dluhu a dalších. Stanoví-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze jeho obsah změnit pouze stejnou nebo přísnější formou. U ujednání stran týkající se formy právního jednání lze ovšem měnit obsah právního jednání i ve formě, kterou toto ujednání nevylučuje.

8

Uzavření smlouvy rovněž nemusí probíhat podle běžného modelu, ale je zde možnost vzniku smluvního vztahu na základě konkludentního jednání. Adresát tak může dát najevo souhlas s obsahem navrhovatelovy nabídky i tak, že se podle ní zachová (zejména poskytne-li nebo příjmeli plnění).

9

Předsmluvní odpovědnost • Nový občanský zákoník nově upravuje předsmluvní odpovědnost a chrání tak smluvní strany před bezdůvodným neuzavřením smlouvy protistranou v momentě, kdy se uzavření smlouvy jeví již jako vysoce pravděpodobné. • Poškozená strana má nárok na náhradu škody odpovídající ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech. • Odpovědnost za vzniklou škodu má i ta smluvní strana, která jedná o uzavření smlouvy, ovšem bez úmyslu tuto smlouvu uzavřít /předstírá zájem, ale nemá jej/

10

Předsmluvní informační povinnost • Občanský zákoník stanoví, že v rámci jednání o uzavření smlouvy jsou smluvní strany povinny sdělit si všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, aby se tak seznámily se všemi záležitostmi potřebnými k uzavření platné smlouvy. Z výměny údajů lze také dovodit zájem stran smlouvu uzavřít. • Strana, která tuto povinnost poruší, jedná nepoctivě a má povinnost k náhradě škody.

11

Předsmluvní odpovědnost – ochrana údajů a sdělení

• Pokud si strany poskytnou v rámci jednání o uzavření smlouvy důvěrné údaje nebo sdělení, dbají také, aby tyto údaje nebyly zneužity nebo bez zákonného důvodu prozrazeny. Strana, která tuto povinnost poruší a obohatí se, je povinna vydat vše, oč se takto obohatila. • V rámci jednání o uzavření smlouvy je na místě doporučit, aby se obě smluvní strany vedly řádné záznamy z jednání a uchovávaly příslušnou korespondenci. • S ohledem na institut předsmluvní odpovědnosti vyvstává ovšem stále více otázek, které zodpoví patrně až judikatura. Zejména bude nezbytné stanovit hranice mezi jednáním o smlouvě a pouhým rozhovorem, popřípadě jakým způsobem se v některých případech bude určovat škoda způsobená neuzavřením smlouvy.

12

V pochybnostech je právní jednání platné

• V pochybnostech je třeba nahlížet na právní jednání spíše jako na platné než neplatné. V této souvislosti je zajímavé i ustanovení § 553 odst. 2 o. z. upravující možnost dodatečného vyjasnění zdánlivého jednání. • „Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.“

13

Ochrana slabší strany u nerovných subjektů Jsou ale i instituty, které zásadu autonomie vůle oslabují, jako je například ochrana slabší strany. Tato ochrana se posuzuje podle faktické nerovnosti mezi subjekty, nejde tedy pouze o vztah spotřebitele nebo zaměstnance. Nerovnost může vzniknout i mezi podnikateli navzájem, a to na základě rozdílných ekonomických situací nebo nedostatků odborné způsobilosti, které druhá strana zneužije ve svůj prospěch. Tento institut ale patrně najde své uplatnění zejména ve smluvních vztazích týkajících se ochrany spotřebitele nebo např. smluv nájemních. Vůči spotřebiteli má živnostník-podnikatel před uzavřením smlouvy rozsáhlou informační povinnost. Spotřebitel rovněž není povinen vracet podnikateli na vlastní náklady zboží, které si neobjednal, stává se jejich legitimním držitelem.

14

Nabytí věci od nevlastníka Obecně o nabytí kradené věci • V právu panuje zásada, která říká: Nikdo nemůže převést více práv, než kolik jich má sám. Převodcovo vlastnické právo je tedy základní podmínkou pro nabytí vlastnictví. Pokud věc převádí někdo, kdo vlastníkem není, právní úkon by měl být neplatný. Existují ale výjimky, kdy tomu tak není a my se zaměříme na jednu z nich. • V případě, že je věc kradená, zloděj zcela očividně nemůže být považován za vlastníka. Stejně tak ale není vlastníkem ani ten, kdo věc následně koupil. Zloděj k věci nemá vlastnické právo, a tak ho ani nemůže na nikoho převést. O tom ale nabyvatel vůbec nemusí nic tušit. Věc si v dobré víře koupí a myslí si, že ji vlastní. Co se stane, jestliže mu původní vlastník nebo Policie ČR zaklepe na dveře? 15

Stav ke kradeným věcem před 1.1.2014 Stav do 31.12.2013: • Před novou úpravou bylo řešení této situace závislé od toho, podle jakého zákona byla smlouva uzavřena. Pokud ji uzavřel spotřebitel podle občanského zákoníku, nebyl nový vlastník chráněn. Obchodní zákoník nového nabyvatele chránil, a to podle § 446:

16

Stav ke kradeným věcem do 31.12. 2013 • Kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje. • Pokud byl tedy kupující v dobré víře, stal se novým vlastníkem. Dnes zrušený Obchodní zákoník se však vztahoval jen na podnikatele. Spotřebitel se tehdy mohl dostat pod jeho ochranu, jen pokud se s prodávajícím písemně dohodl, že se jejich vztah bude řídit podle obchodního zákoníku, což většinu spotřebitelů ani nenapadlo, jen ty informované nebo vychytralé.

17

Stav ke kradeným věcem nově od 1.1.2014 Co se změnilo? •

Upřednostňuje se dobrá víra, která patří k významným principům právního státu a na základě které může být ve vymezených případech vlastnické právo prolomeno.

•

Nový občanský zákoník upravuje nabytí věci od nevlastníka v ustanoveních § 1109 – § 1113. Stanoví podmínku dobré víry nabyvatele v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést, a to na základě řádného právního důvodu a v určitých situacích. Jednou z nich je právě i nabytí od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku. Pokud jde o novou věc, stanete se vlastníkem uzavřením kupní smlouvy. Jinak tomu ale bude u věcí, které nové nejsou.

18

Použitá věc • Nový občanský zákoník zavedl pojem použité movité věci, které je věnováno ustanovení § 1110: Získal-li někdo v dobré víře za úplatu použitou movitou věc od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje takovými věcmi, vydá ji vlastníku, který prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo že mu věc byla odňata svémocně a že od ztráty nebo odnětí věci uplynuly nejvýše tři roky.

• Ustanovení hovoří o použité movité věci. Podle důvodové zprávy jde o případy, kdy se obchoduje s použitým zbožím v autobazarech, zastavárnách, obchodech se starožitnostmi, antikvariátech, vetešnictvích apod. Jsou to místa, kde nakupujeme věci se zvýšeným rizikem a kde je nutná větší opatrnost. Nabyvatel je v těchto případech chráněn, ale až po třech letech od doby, kdy byla věc ukradena. Tři roky je v nejistotě, která je tak daní za kupování z druhé ruky.

19

Stav ke kradeným věcem nově od 1.1.2014 Nový občanský zákoník přinesl větší ochranu pro nabyvatele. Je ale nutné si dát velký pozor na “věci použité“, protože co se kradených věcí týče, právě v autobazarech, zastavárnách atp. hrozí největší riziko jejich nabytí. Z toho důvodu se na tyto případy bude nejčastěji vztahovat § 1110 a jeho tříletá lhůta, po kterou může být věc nabyvateli odebrána. U obchodů s použitými věcmi je tedy nutné zachovat velkou opatrnost!

20

Nabytí věci nezapsané ve veřejném seznamu V případě, že nabyvatel získá věc nezapsanou ve veřejném seznamu od osoby, která k převodu vlastnického práva sice není oprávněna, nicméně nabyvatel byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že k tomu oprávněna je, stává se skutečným vlastníkem. K takovému nabytí vlastnictví ovšem musí dojít pouze v případech přesně stanovených zákonem a to: • ve veřejné dražbě • od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku • za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil • od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno

21

Nabytí věci nezapsané ve veřejném seznamu • při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele • při obchodu na komoditní burze V těchto případech je dobrá víra nabyvatele předpokládána a on ji tedy nemusí prokazovat. V jiných případech se nabyvatel stává vlastníkem pouze, pokud jednal v dobré víře (tu musí sám prokázat). To ovšem neplatí, jestliže pravý vlastník prokáže, že danou věc ztratil nebo ji pozbyl činem povahy úmyslného trestného činu (loupež, krádež apod., a to i pokud jsou spáchány dětmi).

22

Nabytí věci zapsané ve veř. seznamu • Pokud někdo za úplatu nabude vlastnické právo k věci zapsané ve veřejném seznamu (např.: nemovitost zapsaná v katastru nemovitostí) od osoby, kterou na základě zápisu považoval v dobré víře za osobu k tomu oprávněnou, český právní řád jeho dobrou víru chrání, i kdyby stav zapsaný ve veřejném seznamu nebyl v souladu se skutečným stavem. Nabyvatel se sice nestává vlastníkem, ale je řádným držitelem. Po uplynutí 10 let pak dojde k vydržení a držitel se stává vlastníkem. • Ochrana dobré víry nabyvatele ovšem není neomezená. Vlastníci mají všeobecně dbát svých práv a sledovat, zda zapsaný stav odpovídá stavu skutečnému. Pokud se skutečný vlastník dozví o chybě v zápisu ve veřejném seznamu, může požádat o opravení a zápis „poznámky spornosti“, která má upozorňující funkci. Pravý vlastník vždy musí prokázat, že se domáhá svých práv také u příslušného soudu. Pokud se neobrátí na soud do dvou měsíců, poznámka spornosti zapsaná v katastru bude vymazána.

23

Nabytí použité movité věci Získá-li někdo za úplatu použitou věc v autobazaru, vetešnictví, zastavárně atd., tedy od podnikatele při jeho běžné podnikatelské činnosti, je povinen ji vydat pravému vlastníkovi, který prokáže, že věc ztratil nebo mu byla odcizena. Vlastník tedy nevyvrací dobrou víru nabyvatele, ale prokazuje ztrátu či odcizení. Další podmínkou je, že od ztráty nebo odcizení mohou uplynout nejvýše 3 roky. Zde je tedy dobrá víra prolomena ve prospěch ochrany práv skutečného vlastníka.

24

Obvyklé vybavení rodinné domácnosti Nový občanský zákoník ruší označení „obvyklé vybavení společné domácnosti“ a zavádí nový modifikovaný pojem „obvyklé vybavení rodinné domácnosti“. • Míní se jim soubor movitých věcí, které slouží běžným potřebám rodiny a jejich členů, avšak netvoří součást společného jmění manželů, které se dělí při rozvodu nebo smrti některého z manželů. • Pro definici obvyklého vybavení rodinné domácnosti není podstatné, zda věc náleží jednomu z manželů nebo oběma manželům, rozhodující zde je funkce dané věci. • Manžel může nakládat s věcí patřící do obvyklého vybavení rodinné domácnosti pouze se souhlasem druhého manžela, nejedná-li se o věc zanedbatelné hodnoty. • Pokud jeden z manželů toto pravidlo poruší, může se druhý manžel dovolat neplatnosti tohoto jednání. 25

Obvyklé vybavení rodinné domácnosti • Opuštění rodinné domácnosti • Jestliže manžel/ka opustí rodinnou domácnost bez úmyslu se vrátit zpět, má nárok požadovat obvyklé vybavení rodinné domácnosti, které náleží výhradně jemu/jí. • Společné věci (SJM) si manželé rozdělí rovným dílem a není-li to vzhledem k povaze věci možné, postupuje se obdobně jako u zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. • Výjimkou je to z obvyklého vybavení rodinné domácnosti, které potřebuje druhý manžel pro své nezletilé dítě, jež nenabylo svéprávnosti a zůstalo ve společné domácnosti.

26

Spotřebitelský úvěr • Mezi velice populární bankovní produkty se v posledních letech zařadil tzv. spotřebitelský úvěr neboli půjčka fyzickým osobám spotřebitelům. Tyto úvěry většinou bývají poskytovány jako neúčelové, kdy klient bankovní instituce není limitován čerpat úvěr ke konkrétnímu účelu. • Spotřebitelský úvěr je sjednáván formou tzv. formulářové neboli adhezní smlouvy. Součástí smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru jsou rovněž vždy obchodní podmínky a je zde zájem státu na ochraně slabší strany.

27

Spotřebitelský úvěr - lichva • Spotřebitelský úvěr je upraven ve speciálním zákoně o spotřebitelském úvěru. V občanském zákoníku je však k této smlouvě řešen institut lichvy, který má úzkou spojitost s výší úrokových sazeb za spotřebitelské úvěry a s ostatními bankovními poplatky s nimi spojené. Bude-li úroková sazba spotřebitelského úvěru příliš vysoká, lze vyslovit neplatnost celé smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to za splnění okolností, kdy při jejím uzavírání bankovní subjekt „zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé smluvní strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru“. V těchto případech tedy již nebude třeba vyslovovat neplatnost kvůli příčení se dobrým mravům, ale bude možné rovnou využít institutu neplatnosti lichevních smluv. • Jak vyložit pojem hrubý nepoměr a jak vysoká úroková sazba za něj bude považována, ukáže až soudní praxe. Dnes to nevíme.

28

Spotřebitelský úvěr a RPSN V zájmu zvýšené ochrany spotřebitele se ocitá úprava spotřebitelského úvěru v samostatném speciálním zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Největší důraz je zde kladen na transparentnost a informovanost klienta, a to především před uzavřením samotné úvěrové smlouvy – jak v reklamě, tak při jednání o ní. Zásadním se stal pojem RPSN, čili roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, jež vyjadřuje „roční procentní podíl z celkové výše spotřebitelského úvěru“, tedy celkové roční náklady spojené se spotřebitelským úvěrem, které klient reálně zaplatí. Může si tak učinit představu o výhodnosti či nevýhodnosti předmětné půjčky. Co už se však klient ze zákona nedozví, je možná legální výše RPSN, neboť tu zákon blíže nedefinuje.

29

Novela zákona o spotřebitelském úvěru limit lichvy nestanovila! Jak již bylo řečeno, zákon o spotřebitelském úvěru blíže nevymezuje možnou výši RPSN. Ta by byla jistě vzhledem k stále se rozšiřujícím lichvářským praktikám především nebankovních subjektů žádoucí, aby nedocházelo k uzavírání úvěrových smluv, které budou pro spotřebitele klienty značně nevýhodné, ba dokonce by se dalo polemizovat o jejich platnosti. O odstranění tohoto nedostatku se pokoušela navrhovaná novela zákona o spotřebitelském úvěru, která však byla v červnu roku 2014 ve třetím čtení v poslanecké sněmovně zamítnuta. Navrhováno bylo zavedení procentního rozmezí výše RPSN – zvlášť pro úvěry do 15 000 Kč a zvlášť pro úvěry nad 15 000 Kč, kdy by nebyla stanovena pouze maximální povolená horní procentní hranice RPSN, ale též i minimální povolená dolní procentní hranice. Vzhledem k neúspěchu novely k žádné pojistce proti lichvě nedošlo.

30

Směnkou nelze jistit úvěr • § 18 zákona o spotřebitelském úvěru zakazuje použití směnky pro zajištění spotřebitelského úvěru. • U nespotřebitelských úvěrů, je však tento zajišťovací institut vtělený do podoby cenného papíru nadále hojně využíván.

31

Spory o bankovní poplatky vyhrály banky • Od roku 2013 je v ČR vedena řada soudních sporů o protiprávnosti bankovních poplatků za správu spotřebitelských a hypotečních úvěrů a o jejich vrácení, přičemž uvedené bankovní poplatky a jejich výše by měly být promítnuty do již výše definované RPSN. Řada bank přitom při poplatkové politice vychází z názoru, že je právem každé banky stanovit cenu čili bankovní poplatky za poskytnutí spotřebitelského či hypotečního úvěru dle jejího uvážení (především ve spojitosti s její ekonomickou situací a konkurenční pozicí na trhu) a na druhé straně je zase klientovi dána svobodná možnost se rozhodnout zda tuto nabídku akceptuje a vstoupí do daného smluvního vztahu s takto definovanými kritérii.

32

Spory o bankovní poplatky vyhrály banky • V dubnu 2014 došlo k ukončení soudních sporů o bankovní poplatky s celkovým skóre 297:3 ve prospěch bank. Spor završil nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 3752/13 ze dne 15. 4. 2014, v němž bylo potvrzeno výše uvedené stanovisko bank, názory obecných soudů i finančního arbitra, že „banky postupovaly v souladu s českým právem a poplatky byly sjednávány a účtovány v souladu se zákonem“.

33

Každý strůjcem svého… Ochranářskou roli státu vyplývající ze zásady ochrany spotřebitele podle Ústavního soudu nelze vykládat tak, že by stát měl chránit klienta spotřebitele před jakýmkoliv jeho rozhodnutím či učiněným úkonem. Každý spotřebitel má tak možnost po řádné informovanosti o bankovním produktu zvážit veškeré navržené podmínky, plusy a mínusy bankovního produktu a na jejich základě buď nabídku daného bankovního produktu přijmout či nepřijmout.

34

Věc opuštěná, nalezená, kdo je vlastníkem? Velký průlom do zaběhnuté praxe. Kdo jakoukoliv věc nalezl měl vždy povinnost vydat ji majiteli, a pokud mu nebyl majitel znám, pak obci, na jejímž území k nálezu došlo. Od 1.1.2014 je možné si nalezenou věc za určitých okolností přivlastnit.

35

Věc opuštěná, nalezená… Přivlastnění věci opuštěné: Pokud dojde k opuštění movité věci, může si ji kdokoliv přivlastnit. Tato možnost nabytí vlastnického práva je nově upravena v § 1045 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Tuto novinku je třeba navíc interpretovat v souvislosti s novým pojetím zvířat, kdy tyto již nejsou věcí, ale živým tvorem nadaným smysly, což občanský zákoník v § 1048 jasně deklaruje. Protože zodpovězení otázky, zda se jedná o věc úmyslně opuštěnou nebo pouze ztracenou, není v praxi jednoduché, stanoví zákon nově v § 1050 domněnku opuštění věci, kdy za opuštěnou se má věc, ke které vlastník nevykonává po dobu tří let vlastnické právo nebo která má pouze nepatrnou hodnotu a je ponechána na místě přístupném veřejnosti. Zatímco opuštěné nemovité věci připadají do vlastnictví státu, lze si opuštěné movité věci při splnění výše uvedených podmínek ponechat.

36

Věc opuštěná, nalezená, kdo je vlastníkem? Zvíře není věcí, má smysly Opuštěná domácí zvířata a zvířata v zájmovém chovu, lze považovat za opuštěné, pokud je z okolností zřejmý vlastníkův úmysl zbavit se zvířete nebo je vyhnat. Výslovně je pak stanoveno, že ryba v rybníku nebo podobném zařízení, které není veřejným statkem, bez pána není, tudíž není opuštěná. Tato úprava bude mít význam k posouzení zda a komu vznikla neoprávněným rybolovem škoda, tj. zda bude přistižený pytlák odpovědný pouze podle předpisů práva veřejného nebo i soukromého.

37

Škoda na věci odložené a škoda na věci vnesené (ubytovací služby) • Škodu na věci odložené, stejně tak i na věci vnesené upravuje občanský zákoník v hlavě třetí, části čtvrté, nesoucí název závazky z deliktů Škoda na odložené věci - § 2945: „Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci .“ • Zmíněný paragraf obsahuje několik podmínek, které musí být naplněny současně, abychom získali nárok na náhradu škody.

38

Škoda na věci odložené a škoda na věci vnesené (ubytovací služby) 1. podmínka = Provozování činnosti se kterou je zpravidla spojeno odkládání věcí. Tato zákonná podmínka v praxi znamená, že se musí jednat pouze o činnosti, kde je běžné, že ten, kdož tuto službu využije po určitý časový úsek svou věc odloží a tudíž nad ní dočasně ztratí dohled a kontrolu. O takovou činnost jde u lékaře, v restauracích, na úřadech apod. 2. podmínka = Věc byla odložena na místě určeném, nebo na místě, kde se takové věci obvykle ukládají. Povinností provozovatele činnosti je poskytnout zákazníkovi místo, kam může svou věc dočasně odložit. Pokud tak neučiní, může ji zákazník odložit na místo, kam se tato věc obvykle ukládá.

39

Škoda na věci odložené a škoda na věci vnesené (ubytovací služby) § 2945 … 3. podmínka = Uplatnění práva na náhradu škody u provozovatele bez zbytečného odkladu. Třetí podmínkou, kterou nalezneme v odstavci druhém, je uplatnění práva na náhradu škody bez zbytečného odkladu. Zde je důležité, aby náhrada škody byla uplatněna u provozovatele, přičemž tato doba nesmí být delší než patnáct dnů po dni, kdy se poškozený o škodě dozvěděl nebo měl a mohl dozvědět. Pozdější uplatnění práva na náhradu, znamená ztrátu nároku na náhradu, byť by požadavek byl po právu. Dochází k prekluzi.

40

Škoda na věci odložené a škoda na věci vnesené (ubytovací služby) • Jedinou větší změnou oproti dřívějšímu občanskému zákoníku je zrušení maximální částky 5.000 Kč, kterou prováděcí vyhláška stanovovala. Do její výše odpovídal provozovatel za ztrátu věci cenných (klenoty, hodinky, peníze). • Dnes se odpovídá za ztrátu cenností neomezeně. • Nápis tohoto znění: „Za odložené věci neručíme.“ provozovatele činnosti, s nimiž je obvykle spojeno odkládání věcí je právně neúčinný. Provozovatel se jim odpovědnosti za věc odloženou na obvyklém místě (věšák v čekárně , případně židle, není-li zde věšák) nezbaví.

41

Škoda na věci odložené a škoda na věci vnesené (ubytovací služby) Bude-li však mít nápis toto znění: „Za odložené věci neručíme, svůj oděv a obuv si vezměte s sebou do ordinace.“ , platí, že druhá věta nápisu už určuje místo, kam má být věc odložena a pokud tento pokyn nesplníte, provozovatel se může zprostit odpovědnosti za věci, které vám budou v čekárně odcizeny. Nezbude, než čekat, zda policie zloděje vypátrá a zkusit se hojit s náhradou škodu na něm.

42

Škoda na vnesené věci • Zásadním rozdílem mezi škodou na věci vnesené a škodou na věci odložené je předmět provozované činnosti. Zatímco u škody na odložené věci se jednalo o „jakoukoli činnost“, se kterou je spojeno odkládání věcí, u škody na vnesené věci se jedná pouze o provozování pravidelně ubytovací služby.

Úvodní odstavec § 2946 zní takto: • „Kdo provozuje pravidelně ubytovací služby, nahradí škodu na věci, kterou ubytovaný vnesl do prostor vyhrazených k ubytování nebo k uložení věcí, popřípadě na věci, která tam byla pro ubytovaného vnesena . To platí i tehdy, byla-li věc za tím účelem ubytovatelem převzata . “

43

Škoda na vnesené věci • U škody na vnesené věci je dána možnost zproštění se odpovědnosti za způsobenou škodu, a to tehdy: „Prokáže-li ubytovatel, že by ke škodě došlo i jinak, nebo že škodu způsobil ubytovaný nebo osoba, která ubytovaného z jeho vůle provází, povinnosti k náhradě škody se zprostí .“ • Dále právní úprava obsahuje negativní vymezení případů, na něž se povinnost nahradit škodu nevztahuje. • „Povinnost nahradit škodu se nevztahuje na vozidla, na věci ponechané ve vozidle, ani na živá zvířata, leda že je ubytovatel převzal do úschovy .“ • Pokud ubytovatel nenabízí parkovací služby, tedy slovy zákona nepřijme vozidlo do úschovy, nevzniká povinnost nahradit škodu při odcizení vozidla či věcí ponechaných ve vozidle.

44

Škoda na vnesené věci • Na rozdíl od škody na odložené věci, upravuje zákon maximální limitaci výše škody v závislosti na ceně ubytování a to slovy: “škoda se hradí do výše odpovídající stonásobku ceny ubytování za jeden den.“ • Škoda se hradí bez omezení ve třech případech. Za prvé, byla-li věc převzata do úschovy, za druhé, odmítl-li ubytovatel úschovu věci v rozporu se zákonem a konečně za třetí, byla-li škoda způsobena ubytovatelem nebo tím, kdo v takovémto zařízení pracuje. • V poslední řadě nalezneme stejnou úpravu uplatnění práva na náhradu škody jako u škody na odložené věci, tedy ubytovaný musí uplatnit své právo na náhradu škody u ubytovatele bez zbytečného odkladu, to znamená nejpozději do 15 dnů po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět.

45

Záruku na zboží nový OZ nezná; máme jen práva z vadného plnění …

a to značně omezenější než dříve poskytovaná záruka

• Smlouvy, které uzavírá podnikatel se spotřebitelem, jsou pro ochranu spotřebitele upraveny v části čtvrté, hlavě první nového občanského zákoníku. • Zákonem jsou zakázána taková smluvní ujednání, která omezují spotřebitelova práva, odkládají určení ceny nebo dovolují podnikateli, aby ze své vůle měnil práva a povinnosti stran. Podnikatel musí spotřebiteli před uzavřením smlouvy jasně a srozumitelně sdělit některé náležitosti a to: • kontaktní údaj, • cenu zboží případně služeb včetně všech daní a poplatků, • způsob platby, • náklady na dodání a také mimo jiné údaje o právech z vadného plnění.

46

Přítomnost vady v okamžiku převzetí kupujícím se presumuje, projevíli se do šesti měsíců od koupě

• Reklamace neboli uplatnění práva z vadného plnění • Uplatnění práva z vadného plnění, neboli všeobecněji známo jako reklamace, patří k zákonem zajištěným právům spotřebitele. • Před účinností nového občanského zákoníku, bylo všeobecně možné uplatnit právo z vady, která se vyskytne na zboží dlouhodobé spotřeby v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí zboží, jednalo se o tzv. záruku. • Od 1. 1. 2014 jsme o klasickou záruku v podobě dvou let s přijetím nového obč. zákoníku ochuzeni.

47

• Nyní je pro uplatnění práva z vadného plnění nutné prokázat, že vada na zboží existovala již v době převzetí, tak to bylo dříve u věci prodávaných nikoli v obchodě (např. kupní smlouva ohledně ojetého automobilu) • Usnadnění je jen v tom, že tento fakt nemusíme prokazovat ve chvíli, kdy se jedná o reklamaci zboží do 6 měsíců od zakoupení, v takové situaci je podle zákona předpokládáno, že vada byla na předmětu koupě již v době zakoupení a je na prodávajícím, aby tuto domněnku vyvrátil.

48

Vadu přítomnou v okamžiku převzetí kupujícím tento může uplatnit u prodejce do 24 měsíců u koupě • Doba, kdy práva z odpovědnosti můžeme uplatnit, činí 24 měsíců. Je-li ujednaná doba pro uplatnění spotřebitelských práv z odpovědnosti za vady kratší, tak se k té kratší podle § 2168 občanského zákoníku nepřihlíží; takové ujednání je tedy neplatné, nezavazuje. • Existuje však výjimka, a to v případě, kdy se jedná o koupi zboží již použitého. V takovém případě si strany mohou podle zákona sjednat kratší dobu na uplatnění práv z vadného plnění, ta však musí být nejméně polovinou zákonné doby, tedy jeden rok.

49

Co je vadou zboží Co zákon označuje za vadu, která nám jako spotřebitelům práva z odpovědnosti za vady zakládá. Předmět koupě má být prodávajícím kupujícímu předán v ujednaném množství, jakosti a provedení. Prodávající se zavazuje, že věc nemá při převzetí žádné vady, a především má takové vlastnosti, které může kupující důvodně očekávat a hodí se k účelu, který je pro její použití uváděn. Zákon na vady zboží nahlíží jako na dva druhy znehodnocení zboží. Prvním dochází k podstatným porušením smlouvy, což lze vyložit jako vadu, o které, kdybychom věděli, smlouvu bychom vůbec neuzavřeli. Druhým dochází k tzv. nepodstatným porušením smlouvy.

50

U podstatného porušení smlouvy, musíme vytknout vadu jejím popisem a uvést, jak chceme, aby byla reklamace vyřízena Pokud zjištěná vada zakládá podstatné porušení smlouvy, jsou spotřebiteli zákonem přiznána práva na její odstranění těmito způsoby: • opravou, • dodání nové věci, • přiměřenou slevu z kupní ceny • odstoupení od smlouvy. • Právo výběru mezi nimi náleží spotřebiteli, ale pokud svůj výběr neoznámí bez zbytečného odkladu (nejlépe současně s oznámením reklamace), budou se vady na zboží považovat za nepodstatné porušení smlouvy a kupujícímu zůstane pouze právo na přiměřenou slevu a odstranění vady.

51

Při opakované reklamaci, resp. opakování stejných nebo i různých vad na tomtéž zboží a jejich neustálého opravování, má spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy a vrácení peněz nebo na zboží zcela nové. Zákon toto právo sice výslovně nepřiznává, ale jedná se o ustálenou soudní praxi, se kterou můžeme nejspíše počítat i nadále. Soudy vyhodnotily jako dostačující 3 stejné vady nebo 4 různé na jednom zboží, které výše zmíněné právo spotřebitelům zakládají.

52

Úskalí při uplatňování práva z vadného plnění • Spotřebitel své právo z vadného plnění v některých případech ztrácí nebo je mu omezeno. Kupující je totiž povinen oznámit vadu včas, jinak pozbývá právo na odstoupení od smlouvy. Včas znamená bez zbytečného odkladu potom, co ji mohl při řádné péči zjistit. • Kupující také nemá právo na odstoupení do smlouvy ve chvíli, kdy vrací věc v jiném stavu, než ji obdržel. • Ustanovení o možnosti práv z vadného plnění neplatí pro zboží, které je pro vadu prodávané za nižší cenu, u použité věci na vadu odpovídající míře předchozího používání a samozřejmě také na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním.

53