ZÁKON Č. 89/2012 SB. OBČANSKÝ ZÁKONÍK Nový občanský zákoník (NOZ) obsahuje 3 081 paragrafů. Nově přejímá celou řadu pravidel upravených v jiných zákonech, které zrušuje (celkem se jedná o více než 100 právních předpisů, např. obchodní zákoník, zákon o rodině, zákon o vlastnictví bytů či zákon o sdružování občanů).
OBECNĚ O SOUKROMÉM PRÁVU -
Soukromé právo o zahrnuje práva a povinnosti vznikající ze vzájemného styku osob sobě rovných a z jejich vůle, o upravuje společenské vztahy na základě rovnosti účastníků, o patří sem např. právo občanské a pracovní.
-
Veřejné právo o týká se organizace státu a uplatňování veřejné moci, vzniká soukromé právo v privátní sféře, „zezdola“, o upravuje takové vztahy, ve kterých stát a jeho orgány vystupují jako nadřízení nositelé moci vůči podřízeným osobám, o patří sejm např. právo trestní a správní, o jeho hlavním zdrojem často není zákon, ale svobodná vůle odrážející se zejména ve smlouvě.
Výklad ustanovení zákona I pro výklad ustanovení občanského zákoníku platí obecné zásady. Kromě toho je třeba pamatovat, že pro určité situace může výslovná úprava chybět jak v občanském zákoníku, tak i ve zvláštních právních předpisech. Pak se takový právní případ posoudí podle analogie (obdoby), tedy podle ustanovení, které je danému případu nejbližší (§ 10 odst. 1). Je-li stav nouze, musí vlastník strpět použití své věci v nezbytném rozsahu, na nezbytnou dobu a za náhradu. Stejná omezení však musí v takovém případě strpět například i nájemce budovy, třebaže zákon o nájemci výslovně nic neuvádí.
Mohou však nastat i zcela mimořádné případy, které nebude možné posoudit ani podle této metody. Mohou nastat také situace vůbec nepředvídatelné, vyvolané vývojem medicíny, techniky, přírodních věd, objevy apod. Ani v takových případech soudce nesmí odmítnout rozhodnutí, šlo by o odepření spravedlnosti. Proto se soudci umožňuje, aby v takových 1
případech rozhodl podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž NOZ spočívá, a to tak, aby se dospělo k dobrému uspořádání práv a povinností (§10 odst. 2).
Přestože naše zákony zakazují klonování lidských bytostí, nelze vyloučit, že k tomu dojde, nebo že k nám taková bytost bude dovezena. Pak by bylo nutné rozhodnout, má-li vůbec právní osobnost a řadu dalších otázek, třebaže na jejich řešení zákon nepamatuje.
Právní skutečnosti V této oblasti se nový občanský zákoník vrací k tradičnímu českému právnickému pojmosloví a v rámci toho také k pojmu „právní jednání“. Obnovený výraz lépe vyhovuje po jazykové stránce (srov. „právně jedná“ a proti tomu dnešní výraz „činí právní úkon“).
-
Je to každá skutečnost, s níž právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu.
-
Ke vzniku, změně, nebo zániku právního vztahu dochází buď samočinně nebo záměrně.
-
Podle toho se rozlišují dva druhy právních skutečností.
-
Objektivní události o vyplývají z přírodních zákonitostí, které působí na právní vztahy samočinně, nezávisle na vůli a jednání účastníků, patří sem např.:
úmrtí člověka (vznikají dědické vztahy, zanikají rodinné vztahy)
uplynutí času (dítě dospěje a zaniká jeho právní zastupování zákonnými zástupci)
-
přírodní katastrofa (vzniká povinnost pojišťovny nahradit škodu)
Subjektivní právní jednání o jedná se o projevy vůle, jimiž se právní vztahy zakládají, mění nebo ruší záměrně a uvědoměle, o platné právní jednání musí být určité, srozumitelné, svobodně a vážně míněné, Rozdílně od nynějšího pojetí, které v § 37 odst. 1 dosavadního občanského zákoníku spojuje nedostatek vůle, vážnosti, určitosti a srozumitelnosti projevu vůle s absolutní neplatností právního úkonu, vychází nová úprava z pojetí, že v takových případech se o projev vůle vůbec nejedná (§ 551 - 554 NOZ). o neplatné právní jednání by bylo takové, které odporuje zákonu, obchází jej, nebo je v rozporu s dobrými mravy, o podmínkou některých právních jednání je dodržení písemné formy. 2
-
Důležitým právními skutečnostmi jsou také individuální právní akty státních orgánů (např. rozhodnutí soudu), a protiprávní jednání, jimiž se zakládají odpovědnostní právní vztahy (např. povinnost nahradit škodu).
-
Právní jednání dělíme: o podle počtu stran na:
jednostranná (unilaterální), např. závěť, výpověď,
dvoustranná (bilaterální), např. smlouva,
mnohostranná (multilaterální), např. založení družstva.
o podle formy na:
výslovná (ústně nebo písemně)
konkludentní = jiná než výslovná (např. pokývání hlavy).
NOZ obsahuje i počítání času a upravuje otázky promlčení a prekluze, přičemž sjednocuje promlčecí lhůty upravené nejednotně v současném občanském a obchodním zákoníku. Dále stanovuje, že zánik práva (prekluze) musí být uveden v zákoně výslovně. Prekluze = propadnutí -
je to zánik práva neuplatněného v zákonem stanovené době (např. právo na reklamaci vady).
Promlčení = oslabení -
právo nezaniká, soud nemůže věřiteli jeho právo přiznat, jestliže dlužník namítne a prokáže, že je promlčené,
-
promlčují se všechna majetková práva, kromě práva vlastnického,
-
všeobecná promlčecí lhůta je tříletá.
Definice občanského práva -
Souhrn soukromoprávních ustanovení, upravujících osobní stav, právní postavení a vzájemná a práva a povinnosti osob fyzických a právnických.
-
Tato ustanovení navazují na Listinu základních práv a svobod.
Zásady občanského práva -
právo na ochranu života, zdraví, svobody, cti, důstojnosti a soukromí,
-
ochrana rodiny, rodičovství a manželství,
-
ochrana vlastnického práva,
-
důsledná péče o plnění uzavřených smluv. 3
Občanský zákoník je rozvržen do pěti částí: -
I. Obecná část (§ č. 1 až 654),
-
II. Rodinné právo (§ č. 655 až 975)
-
III. Absolutní majetková práva (§ č. 976 až 1720)
-
IV. Relativní majetková práva (§ č. 1721 až 3014)
-
V. Ustanovení společná, přechodná a závěrečná (§ č. 3015 až 3081)
I. OBECNÁ ČÁST Osoby -
Osoby jsou fyzické (lidé) a právnické.
-
Každý, kdo je osobou, je způsobilý mít soukromá práva a povinnosti, má právní osobnost.
-
Svéprávná je osoba, která je s to nabývat pro sebe soukromá práva a povinnosti z vlastní vůle (§ 15). Nový občanský zákoník již nepoužívá termín „způsobilost k právním úkonům“.
Fyzické osoby (FO) -
Člověk má právní osobnost od narození do smrti (§ 23). o Náleží mu vrozená práva seznatelná samotným rozumem a citem; tato práva jsou nezcizitelná a nelze se jich vzdát. o Právní osobnost zákon přiznává i počatému dítěti za předpokladu, že se narodí živé a jednání je mu ku prospěchu. o Př. Otec nenarozeného dítěte nechá vypálit v pálenici slivovici a na rodinné oslavě veřejně oznámí, že ji dítěti daruje. Je dárcem a současně zákonným zástupcem dítěte (obdarovaného) a uzavírá tím darovací smlouvu. Je povinen o věc pečovat a když bude dítě svéprávné, je povinen mu slivovici předat.
-
Zánik právní osobnosti člověka o Právní osobnost člověka zaniká jeho smrtí. o V běžných případech se smrt prokazuje úmrtním listem. o Jsou i mimořádné případy, kdy tímto způsobem smrt prokázat nelze. Na to lépe než dosud pamatuje nová úprava důkazu smrti (§ 26) a prohlášení za mrtvého (§ 71–76).
4
o Důkaz smrti přichází v úvahu, jeví-li se jako jisté, že člověk zemřel, ač jeho mrtvé tělo nelze ohledat. o Př. Při letecké havárii se letadlo zřítí do moře. Prokáže-li se, že letadlem cestovala určitá osoba, přichází v úvahu důkaz smrti. o Prohlášení za mrtvého je naproti tomu spojeno s domněnkou smrti člověka, tedy kdy jeho smrt není zřejmá, ale kdy lze člověka za mrtvého prohlásit jen na návrh toho, kdo na tom má právní zájem. o Účastník turistického zájezdu po afrických státech byl unesen teroristy a od únosu o něm není žádná zpráva. Pak může být po uplynutí stanovené doby (zpravidla sedmi let) prohlášen za mrtvého, navrhne-li to soudu např. jeho manželka. o Zjistí-li se však, že člověk, o němž soud rozhodl, že zemřel, je dosud naživu, k prohlášení za mrtvého se nepřihlíží.
Nabytí svéprávnosti o dosažením zletilosti – tedy 18 let, nebo o sňatkem, o nově také emancipací, je-li nezletilý schopen sám se živit a obstarávat si své záležitosti. -
V obou případech je třeba soudní rozhodnutí a věk alespoň 16 let.
-
V případě emancipace je nutný souhlas zákonného zástupce. Př. Sedmnáctiletý Petr má už rok vlastní zaměstnání, nastěhoval se do vlastního bytu, na rodičích není hmotně závislý. Podle dosavadní úpravy ho rodiče musí zastoupit při uzavírání různých smluv (např. o odběru elektřiny, plynu apod.). Prokáže-li Petr, že je dostatečně vyspělý, aby si své záležitosti zařizoval sám, bude mu podle nového občanského zákoníku přiznána svéprávnost a jeho vůle v jeho soukromých věcech nebude podmiňována souhlasem rodičů. Př. Sedmnáctiletý chlapec, kterému soud přiznal svéprávnost, si v restauraci objednal krabičku cigaret a panáka vodky. To, že je svéprávný má vliv na jeho soukromá práva a povinnosti. Zákaz prodeje alkoholu a tabáku osobám mladším 18 let je však povinností veřejnou a hostinský mu nesmí ani jedno prodat.
-
Nově se navrhuje posílit jistotu třetích osob v závislosti na souhlas zákonného zástupce.
5
Př. Matka přivede do obchodu s elektronikou dvanáctiletého syna, dá mu svoji peněženku a řekne: „Ať si koupí, co chce,“ a odejde ke kadeřníkovi. Syn si koupí kredit do telefonu za 400 Kč. Nebude již možné namítat neplatnost smlouvy z toho důvodu, že nezletilý neměl souhlas ke koupi určité věci, nebo že chyběl souhlas jeho otce. -
Omezení svéprávnosti o Svéprávnosti člověk nabývá postupně s rozvojem rozumových schopností. (Př. pětileté dítě si může jít koupit kopečkovou zmrzlinu, ale nemůže jít kupovat řetězovou pilu, zatímco rozumově vyspělý sedmnáctiletý hoch si již takový nástroj může koupit). o Ve svéprávnosti lze člověka omezit (nikoli úplně zbavit jako v minulosti), avšak jen při vážné duševní poruše, jen na určitý čas (max. 3 roky) a jen rozhodnutím soudu.
Soud musí uvést rozsah jednání, ke kterým není způsobilý.
Člověk s omezenou svéprávností může jednat samostatně v běžných záležitostech každodenního života, tj. nakupovat jídlo, jezdit veřejnou dopravou.
o Nově bude platit, že soudce musí člověka při rozhodování o jeho svéprávnosti shlédnout a že k těmto zásahům do lidských práv lze přistoupit, jen nestačí-li mírnější postup. o Kromě toho se zavádí nový institut nápomoci při rozhodování (§ 45), umožňující soudu člověka neomezovat ve svéprávnosti a ustanovit mu osobu, která za člověka právně nejedná, avšak napomáhá mu v běžných činnostech (opatrovníka) o Dále bude možné nechat se zastoupit členem domácnosti (§ 49). -
Institut nezvěstnosti o Může se stát, že člověk náhle opustí své bydliště a jeho dosavadní okolí o něm nic neví. Je-li ženatý, má-li děti, je-li společníkem v obchodní společnosti apod., působí to značné potíže: např. určité majetkové dispozice vyžadují souhlas druhého manžela apod. Nově se proto zavádí institut nezvěstnosti (§ 66–70). Prohlásí-li soud určitou osobu za nezvěstnou, nepřihlíží se k potřebnosti jejího projevu vůle.
Jednání za FO
6
-
Nově zákoník označuje partii o smluvním zastoupení výrazem „smluvní zastoupení“ na rozdíl od stávajícího názvu „zastoupení na základě plné moci“.
-
Právní důvod vzniku zastoupení představuje smlouva o zastoupení, nikoli až plná moc.
Plná moc je jen jednostranné potvrzení, že zastoupení bylo ujednáno a vzniklo. V případě, že zástupce překročí zástupčího oprávnění, lhostejno z jakého právního důvodu vzniklo, může takové jednání zavázat zastoupeného, jen pokud to schválí bez zbytečného odkladu. Pokud tak neučiní, je osoba, která za něj jednala, zavázána sama (§ 440/2). Totéž má obdobně platit i v případech, kdy někdo jedná za jiného bez zástupčího oprávnění. Právnické osoby (PO) -
Ustavují se: o zakladatelským právním jednáním, o jsou zřízeny působením veřejné moci (např. zákonem), o jiným způsobem (společenství vlastníků bytových jednotek se zakládá schválením stanov).
-
Právnické osoby veřejného práva se řídí hlavně zvláštními zákony (§ 20 odst. 2), např. zákonem o obcích, zákonem o ČNB, zákonem o vysokých školách apod.
-
Při ustavení PO se určuje a do veřejné evidence zapisuje její: o název, o sídlo, o předmět činnosti, o statutární orgán.
-
Údaje se zapisují do veřejného rejstříku – obchodního rejstříku.
-
PO se zrušují: o právním jednáním, o uplynutím doby, o dosažením účelu, o rozhodnutím soudu, o z jiných důvodů stanovených zákonem.
-
Způsob zrušení PO o bez likvidace
jmění přechází na právního zástupce (sloučení firmy, rozdělení)
o s likvidací
7
určený likvidátor vymáhá její pohledávky, uhrazuje dluhy a zpeněžuje majetek.
-
Dnem zápisu PO vznikají, dnem výmazu zanikají.
NOZ -
Nový občanský zákoník vymezuje veřejné rejstříky jako souborné označení pro všechny typy rejstříků osob, s kterými NOZ počítá (§ 120).
-
Pravidla pro vedení, správu a rozhodování ve věcech těchto rejstříků budou upraveny zvláštním zákonem. V něm je zachována zvláštní regulace pro obchodní rejstřík, neboť do něj se i nadále nezapisují toliko právnické osoby, ale i fyzické osoby (nadále je též zachováno, že kdo je zapsán do obchodního rejstříku, považuje se za podnikatele – § 421).
-
Veřejné rejstříky je třeba odlišit od veřejných seznamů, ve kterých se neevidují osoby, ale věci (veřejným seznamem je např. katastr nemovitostí).
Rozlišení PO -
Podle svého postavení a své činnost se rozlišují: o PO soukromého práva, které slouží k soukromým zájmům (např. obchodní banky), o PO veřejného práva, které mají veřejnoprávní poslání (např. Česká národní banka)
-
Největší PO je stát, v oblasti soukromého práva je na stejné úrovni s ostatními PO i FO.
Jednání za PO -
Za PO jednají FO jejich jménem a na jejich účet, a to jako: o jejich statutární orgány, o jde o nepřímé zastoupení smluvní (dříve na základě plné moci).
Podnikání -
Nově občanský zákoník upravuje otázky související s podnikáním, které jsou dnes obsaženy v obchodním zákoníku.
-
NOZ upravuje např. definici podnikatele, instituty obchodní firmy, závodu, obchodního tajemství nebo jmění.
-
Ze stávajícího obchodního zákoníku se přebírá též úprava prokury (§ 450 - smluvní zastoupení podnikatele).
8
Ustanovení nového občanského zákoníku rozlišují tři typy právnických osob. -
Korporace = spolky (§ 210 – 302). o Tvoří je členové nebo společníci neboli osobní složka (corpus = tělo). o V současné právní úpravě jde především o občanská sdružení. o Spolek mohou založit nejméně tři osoby, mající společný zájem o vytvoření svazku. o Hlavní činností může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, které vedly společníky k jeho založení. o Spolky nelze zakládat za účelem podnikání nebo jiné výdělečné činnosti.
-
Fundace – nadace či nadační fondy (§ 303 – 401). o Jejich základ (fundus) tvoří majetek určený k určitému účelu, který může být veřejně prospěšný, nebo dobročinný. o Fundace se ustavují zakladatelským právním jednáním nebo zákonem. o Nadace
Zakládá se nadační listinou, kterou může být zakládací listina, nebo pořízení pro případ smrti.
Je nutná forma veřejné listiny, která musí obsahovat: •
název, sídlo,
•
jméno a bydliště zakladatele,
•
účel a výši nadačního kapitálu,
•
výše majetkového vkladu při založení musí být nejméně 500 000 Kč.
Vnitřní uspořádání nadace upravuje statut.
Statutárním orgánem je dozorčí rada, nebo revizor.
Nadace vzniká zápisem do nadačního rejstříku a zaniká výmazem z něj.
Nadace může i podnikat, určí-li to její statut, ale její podnikání smí být pouze vedlejší činností a jeho výtěžky musí sloužit jen k podpoře jejího účelu.
př. nadace: Hlávkova nadace, Nadace Naše dítě.
o Nadační fond
Slouží k veřejně prospěšnému nebo dobročinnému účelu.
Zakládá se veřejnou listinou.
9
Není trvalý, jeho majetek nemusí splňovat předpoklad trvalého výnosu, naopak může být spotřebován celý k účelu, pro který byl založen, výše majetku není limitována.
-
Ústavy (§ 402 – 418) o Jsou to PO, jejichž základem je spojení osobní i majetkové složky. o Ústav nemá členy jako korporace, ale zaměstnance. o Majetek ústavu není tak chráněn jako u fundací. o Statutárním orgánem je ředitel odpovědný správní radě, která do funkce jmenuje a odvolává. o Podle zaměření činnosti a způsobu řízení se rozlišují ústavy soukromoprávní a veřejnoprávní. o V současné době jde především o obecně prospěšné společnosti. o Zkratka bude z. ú. (zapsaný ústav)
NOZ přináší nové pojetí závodu (podniku), a to nejen terminologické, ale i věcné. Dnes je pojem podnik leckdy chápán jako jiné vyjádření pro podnikatele, tedy subjektu, jehož obsah je dán zákonem, aniž by se při tom příliš zohledňovala vůle podnikatele. NOZ těmto problémům čelí novou definicí a tedy i novým označením. Závod je sice stále chápán jako věc (§ 502), ale pro jeho vznik a vymezení jeho obsahu je oproti dnešku více zohledňována vůle jeho vlastníka – podnikatele. Je to právě podnikatel, kdo určí, kdy závod vznikne, co bude jeho obsahem, jakož i to, zda bude podnikatel provozovat více závodů nebo zda zřídí pobočky apod.
Zákon o obchodních korporacích upravuje pět typů PO -
veřejná obchodní společnost
-
komanditní společnost
-
společnost s ručením omezeným
-
akciová společnost
-
družstvo
10
OCHRANA OSOBNOSTI ČLOVĚKA Ochrany požívají zejména život člověka, zdraví, jméno, vážnost, čest, soukromí a projevy osobní povahy. Každý je povinen ctít svobodného rozhodnutí člověka žít podle svého – co je pro někoho neškodným žertem, může být pro druhého urážka. Jestliže na přítele vyliji kýbl vody, neboť mu oplácím předchozí žert, nezasahuji do jeho osobnostních práv, protože jsme se oba rozhodli provádět drobné zlomyslnosti, jestliže však omylem vyliji kýbl na starého pána, např. veterána z války, může se jednat o zasažení jeho práv újmou.
Co může zasažená osoba žádat? -
o upuštění od podobného jednání (pouštění hlasité hudby),
-
odstranění škodlivého následku formou satisfakce.
-
Nově se ale dává přednost peněžitému zadostiučinění, které musí být poskytnuto vždy, nestačí-li jiný způsob (např. omluva) skutečnému a dostatečně účinnému odčinění způsobené újmy.
-
Zvláštní pozornost se věnuje zásahům do tělesné integrity (§ 93–103) a nakládání s částmi lidského těla za života i po smrti (§ 111–117). Významnou změnou oproti současnému stavu je též tzv. presumpce nesouhlasu s pitvou nebo s použitím svého těla po smrti (§ 115).
Jméno člověka -
NOZ nově umožňuje jednání pod přezdívkou, jestliže je všem účastníkům známa identita takto jednající osoby. Jestliže vejde tato přezdívka ve všeobecnou známost, požívá následně stejné ochrany jako jméno.
Důstojnost člověka -
Zásah do důstojnosti člověka může spočívat v konání (Novák je zloděj) i opomenutí konat (jste svědkem týrání dítěte a nic nepodniknete).
Podoba člověka a jeho hlas -
je možné podobu člověka a jeho hlas zachytit pouze s jeho svolením,
-
to není potřeba, jestliže je záznam užit k výkonu či ochraně jiného práva, k úředním účelům a dále k účelům vědeckým, uměleckým a zpravodajským,
-
svolení není třeba tam, kde někdo dobrovolně veřejně vystupuje. 11
Věci a jejich rozdělení Nový občanský zákoník široce vymezuje pojetí věci. Věcí se rozumí vše, co není osobou a slouží potřebě lidí. Věcí je tak např. i energie, investiční nástroj či právo stavby. Zvláštní postavení pak mají zvířata. Nově je uvedeno, že zvíře již není věcí. Ustanovení o věcech se na zvíře dají použít, jen pokud tato ustanovení neodporují povaze živého tvora.
12
II. RODINNÉ PRÁVO Obecně o rodinném právu -
Byl zrušen zákon o rodině a vztahy v rodině se staly součástí NOZ.
-
Rodinné právo tvoří právní normy, které upravují manželství, vztahy mezi rodiči a dětmi (manželskými i nemanželskými), mezi dalšími blízkými příbuznými, vztahy při náhradní rodinné péči.
-
Právním základem rodinného života je zásada solidarity, podle které jsou členové rodiny povinni si vzájemně podle svých schopností a možnosti pomáhat.
-
Rodinné právo sice patří do oblasti soukromého práva, ale státní orgány do nich mohou z vlastní iniciativy zasahovat za účelem ochrany zájmů nezletilých dětí.
-
Kromě nového občanského zákoníku je dalším pramenem zákon o sociálně-právní ochraně dětí.
Manželství a registrované partnerství Ačkoli bylo součástí návrhu NOZ i upuštění od církevního sňatku, nadále si budou moci snoubenci zvolit civilní, nebo církevní sňatek uzavřený před církví, která je k tomu oprávněná.
Manželství -
je trvalé společenství muže a ženy založené zákonným způsobem formou občanského nebo církevního sňatku.
Vznik manželství -
Jedná se o veřejný a slavnostní obřad v přítomnosti dvou svědků, na kterém snoubenci k otázce oddávajícího projevují (nebo neprojevují) vůli vstoupit do manželství.
-
Občanský zákoník předpokládá kladnou odpověď, ale připouští, že manželství vznikne i jinak, je-li zřejmé, že je projevena tzv. sňatečná vůle (kývání, radostný výkřik – je na oddávajícím, zda to uzná)
-
Snoubenci musí předem uvést, že jim nejsou známy překážky k uzavření manželství a že znají navzájem svůj zdravotní stav a že zvážili uspořádání svých majetkových poměrů, bydlení a hmotného zajištění.
-
Snoubenci musí při svatebním obřadu zvolit, jak naloží se svým příjmením. Možnosti mají tři: o nechají si svá dosavadní příjmení, o zvolí příjmení jednoho z nich, 13
o jeden z manželů bude ke svému příjmení připojovat své dosavadní příjmení. -
Pokud mají odlišná příjmení, musí se dohodnout na příjmení svých společných dětí.
-
NOZ umožňuje, aby se manželé dohodli na společném přímení dodatečně.
Forma sňatku -
civilní (obecní úřad), o před orgánem veřejné moci (obce) v přítomnosti matrikáře.
-
církevní o před státem uznávanou církví, předem musí snoubenci předložit osvědčení z matriky (ne starší 6 měsíců), církevní oddávající musí matrice do 3 dnů po obřadu dodat protokol o uzavření manželství.
Zákonné překážky manželství (manželství nemůže být uzavřeno): o s nezletilým, který není plně svéprávný, z důležitých důvodů může soud povolit uzavření manželství nezletilé osobě, která dovršila 16 let věku, o s osobou, jejíž svéprávnost je v této oblasti omezena, o s ženatým mužem nebo vdanou ženou (překážka bigamie) nebo osobou žijící v registrovaném partnerství. o mezi předky a potomky ani mezi sourozenci, totéž se týká osob, jejichž příbuzenství vzniklo osvojením (uzavření manželství mezi bratrancem a sestřenicí je přípustné), o mezi poručníkem a poručencem, mezi dítětem a osobou, do jejíž péče bylo dítě svěřeno, nebo mezi pěstounem a jemu svěřeným dítětem. -
Vyskytne-li se některá z těchto překážek, soud prohlásí manželství za neplatné.
-
Od neplatného manželství se odlišuje zdánlivé manželství, nebylo uzavřeno zákonným způsobem, a proto nevzniklo. o Takovým případem je spolužití osob, jejichž sňatek byl uskutečněn před státem neregistrovanou církví, nebo se obřad uskutečnil např. v Las Vegas a nebyly doručeny příslušné dokumenty na matriku v ČR.
Práva a povinnosti manželů -
být si věrni o (co je věrnost – je to na soudci, jinak bude hodnotit manžela, který byl manželce opakovaně nevěrný, a to po dlouhou dobu a jinak manželku, která 14
když se o tom dozvěděla, navázala vztah s jiným mužem. K této manželčině nevěře by soud neměl přistupovat jako k porušení povinnosti manželky, neboť jednala v důsledku jednání manžela. -
jsou povinni žít spolu,
-
vzájemně respektovat svou důstojnost,
-
podporovat se,
-
udržovat rodinné společenství,
-
společně pečovat o děti
-
vytvářet zdravé rodinné prostředí,
-
NOZ zavádí právo manžela na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o stávajících i uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech. o (Co se stane, když manželovi potřebné údaje nesdělím? Jedná se o porušení manželských povinností a může jít i o jednu z příčin rozvratu manželství.)
Uspokojení potřeb rodiny -
NOZ říká, že každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností, aby životní úroveň všech členů rodiny byla srovnatelná (péče o rodinu má stejný význam jako majetkové plnění).
-
Pokud spolu manželé nežijí, nese každý z manželů náklady své domácnosti, ale musejí se vzájemně podporovat, navíc ten z manželů, který opustil společnou domácnosti, aniž k tomu měl zvláště závažný důvod, musí nést i její náklady, pokud v oné domácnosti žije nezletilé dítě.
-
Pokud by kterýkoliv z manželů nepřispíval na domácnost tak, aby oba měli stejnou životní úroveň, může druhý z manželů požadovat přiznání výživného, přičemž nezáleží na tom, zda spolu manželé žijí či nikoliv.
-
Výživné od druhého manžela lze požadovat pouze ode dne podání žaloby, nikoliv zpětně, jak je to možné u dětí. (neodkládat rozhodnutí požádat soud!)
Ochrana manžela -
NOZ posiluje ochranu manžela před negativním jednáním druhého z nich tím, že kterýkoliv z manželů může navrhnout soudu, aby vůči němu vyloučil následky budoucího jednání druhého z manželů.
15
-
Pokud spolu manželé nežijí a mají děti, pak bez souhlasu s uzavřením úvěrové smlouvy nevzniká společná vázanost jednáním jednoho z manželů (jde o závazek toho, kdo smlouvu podepíše)
-
Př. Eva má obavy, že její manžel Aleš, se kterým žije v bytě, si bude brát nedůvodně půjčky, které nepotřebují, a to se zbytečně vysokým úrokem. Navrhne soudu, aby vůči ní vyloučil povinnost platit dluhy převzaté v budoucnu manželem. Pokud si Aleš půjčku vezme, Eva dlužníkem nebude.
Rodina, příbuzenstvo -
Rodinou jsou manželé a jejich děti.
-
Ostatní spolužijící osoby jsou příslušníci domácnosti.
-
Příbuzenství v přímé linii je mezi osobami přímo pocházejícími jeden z druhého.
-
Blízkost příbuzenského vztahu se vyjadřuje stupni, to, v jakém jsou dvě osoby spřízněny, záleží na počtu porodů, k nimž muselo dojít, aby příbuzenský vztah vznikl. (Otec se synem jsou příbuzní v 1. stupni, dědeček s vnukem ve 2. stupni. o Př. Dívám se na obrázek. Matka syna mojí dcery je vnučka sestry ženy na obrázku. Kdo je na obrázku? Je to moje..
-
Příbuzenství v pobočné linii je mezi osobami, které mají společného předka.
-
Nejbližší příbuzní v pobočné linii jsou sourozenci. o Zde začíná příbuzenství druhým stupněm, strýc s neteří jsou příbuzní ve 3. stupni, bratranci a sestřenice ve 4. stupni.
-
Příbuzenské vztahy vznikají také nemanželským zrozením.
-
Mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžele nejsou vztahy příbuzenské, ale švagrovské.
Registrované partnerství -
Institut registrovaného partnerství v ČR platí od 1. 7. 2006, kdy nabyl účinnosti zákon č. 115/2006 Sb. o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů.
-
V roce 2008 byl zákon novelizován, šlo spíše o právně-technickou změnu a v rozsahu práv a povinností z partnerství plynoucích nedošlo k zásadním změnám.
-
Podle českého práva trvající registrované partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte.
-
Do konce roku 2010 se v Česku registrovalo 1111 párů, z toho více než 2/3 mužských. 26 partnerství bylo uzavřeno v zahraničí. 66 svazků bylo právně ukončeno. 16
-
Vznik registrovaného partnerství o Registrované partnerství v ČR mohou uzavřít dvě dospělé osoby stejného pohlaví (dvě ženy nebo dva muži), z nichž aspoň jedna má české státní občanství. Uzavírá se před pověřeným matričním úřadem (vždy jen jeden v kraji) o Partneři před úřadem činí prohlášení, které může, ale nemusí proběhnout veřejným a slavnostním způsobem. o Úřad pak provede zápis do knihy registrovaného partnerství a vydá doklad o registrovaném partnerství. o Tento stav se partnerům zapisuje i do občanského průkazu. o Uzavření partnerství brání trvající manželství nebo registrované partnerství některého z partnerů.
-
Partnerství zaniká o úmrtím o zrušením na základě rozhodnutí soudu, a to po dohodě nebo na žádost jednoho z partnerů.
Práva a povinnosti registrovaných partnerů -
Registrované partnerství zakládá partnerům řadu práv i povinností a promítá se do mnoha oblastí života.
-
Jde zejména o: o společné záležitosti partnerství
partneři jsou zavázáni řešit společně věci týkající se jejich soužití.
o zastupování
partneři se mohou zastupovat v běžných záležitostech, např. převzít dopis, půjčit knihu, zrušit rezervaci hotelu apod. a jednáním jednoho partnera jsou zavázání oba,
o vyživovací povinnost
oba partneři by měli dle zákona sdílet stejnou životní úroveň a jsou povinni se k tomu vzájemně podporovat; rovněž po skončení partnerství může jeden z partnerů za určitých okolností požadovat výživné,
o majetkové vztahy
17
partnerům nevzniká společné jmění a věci pořízené během partnerství nabývají buď do individuálního vlastnictví, nebo do podílového spoluvlastnictví rovným dílem,
o nájem bytu
automaticky nevzniká ani společný nájem bytu a partneři jsou odkázáni na dohodu s pronajímatelem, partner však má právo užívat bytu druhého partnera a po úmrtí dojde k přechodu nájmu na pozůstalého partnera,
o dědění a právo domáhat se ochrany osobnosti
pozůstalý partner dědí ze zákona v první dědické skupině stejným dílem spolu s dětmi zesnulého, v případě bezdětnosti dědí ve druhé dědické skupině spolu s rodiči zesnulého, a to nejméně polovinu dědictví; může také uplatňovat právo na ochranu osobnosti zemřelého partnera,
o informace o zdravotním stavu
lékaři mohou partnera informovat o povaze onemocnění a potřebných lékařských výkonech,
o institut osoby blízké
partneři jsou automaticky chápáni jako osoby blízké, což se promítá do řady dalších oblastí; na rozdíl od nesezdaného páru k tomu nemusí prokazovat splnění dalších podmínek,
o zaměstnanost a hledání zaměstnání
místo výkonu a povahu zaměstnání partnera musí brát úřad práce v úvahu při hledání zaměstnání,
o společně posuzované osoby
pro účely poskytování některých sociálních dávek se partneři považují za společně posuzované osoby,
o živnost
partner může pokračovat v živnosti zesnulého partnera, je-li dědicem živnosti anebo spoluvlastníkem majetku užívaného k provozování živnosti,
o trestní právo a daňové řízení
partner může zvolit svému partneru obhájce, podat odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, odepřít svědeckou výpověď proti svému 18
partneru; dopustí-li se trestného činu na svém partnerovi, může být stíhán jen s jeho souhlasem, o vztah k dětem
partnerství nemůže být důvodem k odnětí dětí svému biologickému rodiči, druhý partner je povinen chránit zájem dítěte a podílet se na výchově, žijí-li ve společné domácnosti;
jednomu z partnerů může být dítě svěřeno do pěstounské péče nebo se může stát jeho poručníkem, nemůže si však dítě osvojit a nemá přístup ani k umělému oplodnění.
2. Manželské majetkové právo NOZ -
Společné jmění manželů je v současné době upraveno v § 143 – 151 občanského zákoníku, nikoli tedy v zákoně o rodině.
-
Vedle majetkového režimu zákonného (§ 709 – 715 NOZ) a režimu založeného rozhodnutím soudu (§ 724 – 728 NOZ) tak existuje i modifikovaný majetkový režim dohodnutý mezi snoubenci nebo manžely ve smlouvě (§ 716 – 723 NOZ), který může spočívat v režimu: o Oddělených jmění (ustanovení § 729 – 730 NOZ) o Vyhrazující vznik společného jmění ke dni zániku manželství o Rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu
Společné jmění manželů a) Zákonný režim -
Není-li manžely dohodnuto něco jiného, platí, že součástí společného jmění manželů je majetek i dluhy získané za dobu trvání manželství s výjimkou: o věcí k osobní potřebě, o majetku získaného darem, o majetku získaného děděním, o majetku získaného náhradou za svůj majetek, o dluhů spojených s majetkem pouze jednoho z manželů, o dluhů převzatých bez souhlasu druhého manžela, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny (starý OZ vylučoval pouze závazky přesahující majetkové poměry manželů).
19
-
Zisk, který plyne manželovi z jeho výhradního majetku, se rovněž stává součástí společného jmění. o Př. Pokud jeden z manželů zdědí dům či byt, nestane se tato nemovitost součástí společného jmění manželů. Půjde o výlučný majetek manžela, který tuto nemovitost zdědil. Bude-li však manžel, jako výlučný vlastník, tuto nemovitost pronajímat k bydlení, pak zisk, který z toho utrží, se stane součástí společného jmění manželů.
b) Smluvený režim -
Manželé se mohou dohodnout o oddělení, rozšíření nebo zúžení společného jmění.
-
Všechny změny společného jmění je nutné provádět ve formě tzv. veřejné listiny (notářského zápisu).
-
Většinou se jedná o předmanželskou (manželskou) slouvu.
-
Pokud tuto podobu změna nemá (jedná se např. o dohodu manželů bez notářského zápisu formou písemné listiny), nejedná se o platnou smlouvu o úpravě společného jmění, ale může posloužit jako důkazní materiál.
-
NOZ stanoví, že žádná dohoda nesmí vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu (jde o ochranu slabšího z manželů).
-
Dohodou manželů nemůže být postižen věřitel, pokud o dohodě předem neví (např. banka poskytující hypotéku počítá s tím, že dlužníky jsou oba z manželů).
c) Soudní režim -
Soud může na návrh některého z manželů společné jmění zcela zrušit nebo zúžit, tento režim se uplatňuje pouze v případě, že je toto nutné z vážných důvodů.
-
NOZ jako příklady závažných důvodů uvádí situace, kdy je jeden z manželů marnotratný, podstupuje nepřiměřená rizika (je hazardním hráčem) nebo začal podnikat.
U všech režimů platí, že dluh vzniklý za trvání manželství jednomu z manželů může být vymáhán (např. exekucí) i proti majetku, který je ve společném jmění. Pokud tento dluh vznikl proti vůli druhého, musí tento uplatnit u věřitele nesouhlas ihned, co se o něm dozví.
Př. Muž si vezme půjčku u nebankovní společnosti. Žena ihned jak to zjistí, písemně upozorní věřitele, že dluh si manžel vzal proti její vůli a doloží to dopisem, ve kterém manžela vyzvala,
20
aby se nezadlužoval. V případě nesplácení exekutor může postihnout pouze majetek, který by náležel manželovi.
Bydlení manželů -
Obydlí manželů je tam, kde mají rodinnou domácnost.
-
Manželé se mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně.
-
Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní (absolutní) právo bydlení, vznikne uzavřením manželství také právo tam bydlet i druhému manželovi. Př. Manžel, manželka a jejich děti bydlí v bytě, se kterým má právo nakládat jen manžel (protože je jeho vlastníkem). Manžel pak nesmí bez písemného souhlasu manželky byt prodat nebo k bytu zřídit právo, jehož výkon by byl neslučitelný s bydlením rodiny. To je možné jen v případě, zajistí-li manžel rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním.
-
Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství nájemní právo (relativní) vznikne uzavřením manželství oběma manželům společné nájemní právo (pokud si manželé neujednají něco jiného). Manželé mají společné nájemní právo k bytu, v němž bydlí spolu se svými dětmi. Manžel se rozhodne bez písemného souhlasu manželky nájem ukončit. Manželka se proto může dovolat neplatnosti tohoto právního jednání manžela.
-
Ve společné domácnosti je nepřípustné domácí násilí. o Stane-li se společné bydlení pro jednoho z manželů nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí anebo hrozby takového násilí vůči manželovi nebo jiné osobě, která v domácnosti žije, může soud na návrh dotčeného manžela omezit, popř. i vyloučit na určenou dobu právo provinilého manžela v domě nebo bytě bydlet, a to nejdéle na 6 měsíců.
Zánik manželství -
Manželství zaniká smrtí manžela, soudním rozhodnutím o prohlášení manžela za mrtvého a soudním rozhodnutím o rozvodu manželství.
-
Rozvodem – lze rozlišit rozvod se zjišťováním příčin rozvratu manželství, a rozvod bez zjišťování příčin rozvratu manželství.
-
V případě rozvodu se zjišťováním příčin rozvratu manželství soud manželství rozvede, pokud je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. 21
-
V některých případech soud nesmí manželství rozvést. Jsou to: o rozvod by byl v rozporu se zájmem nezletilého dítěte, o rozvod by byl v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu manželství převážně nepodílel, k tomuto případu se nepřihlíží, pokud spolu manželé nežijí více než tři roky, NOZ uvádí, že jde o situaci, kdy netvoří rodinné společenství, přičemž nezáleží na tom, zda mají společnou domácnost.
-
Rozvod bez zjišťování příčin rozvratu manželství se často nevhodně označuje jako „smluvený“ či „nesporný“ rozvod. Soud nezjišťuje příčiny rozvodu a manželství rozvede, pokud jsou splněny zákonem požadované podmínky. Jsou to: o návrh podají oba manželé společně, o soud považuje tvrzení manželů o rozvratu za pravdivé, o manželství trvalo alespoň rok a manželé spolu minimálně 6 měsíců nežijí, o manželé si mezi sebou upraví poměry případného nezletilého dítěte a soud je schválí o manželé se dohodli (písemně s ověřenými podpisy) na úpravě svých majetkových poměrů a případně vzájemného výživného).
Svěření dítěte do péče po rozvodu rodičů -
Po rozvodu může soud dítě svěřit do péče: o jednomu z rodičů, o oběma rodičům společně (nově je třeba, aby s tím rodiče souhlasili), o oběma rodičům střídavě
Po rozvodu rodičů je možné dítě svěřit také do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte.
Změna příjmení -
NOZ prodlužuje lhůtu z 1 na 6 měsíců po nabytí právní moci rozsudku soudu o rozvodu manželství.
Zánik společného majetku -
NOZ upřednostňuje dohodu, která může být uzavřena před zánikem i po něm.
-
v případě, že se manželé nedohodnou, rozhodne soud,
-
pokud nedojde k dohodě či vypořádání do 3 let po rozvodu, nastoupí tzv. fikce vypořádání ze zákona – podle té platí, že: 22
o nemovitosti se stanou podílovým vlastnictvím a podíly budou stejné, o u movitých věcí rozhodne to, kdo je užívá – toho se stanou majetkem, o ostatní práva a závazky zůstávají oběma a jejich podíly jsou stejné.
Vypořádání bydlení -
manželé se dohodnou,
-
soud rozhodne, kdo se stane uživatelem a jaká bude náhrada druhému manželovi,, o soud přihlédne ke stanovisku majitele domu či bytu a zájmu nezletilých dětí.
Výživné na manžela -
NOZ - přichází v úvahu tehdy, když některý z manželů není schopen se sám živit a tato neschopnost má základ v manželství nebo v souvislosti s ním.
-
Je nárok pouze na přiměřené výživné (narozdíl od výživného za dobu trvání manželství).
-
Pouze v případě, že výživné nárokuje manžel, který se na rozvratu převážně nepodílel a jemuž rozvodem vznikla vážná újma, musí být výživné ve výši, aby oba manželé měli stejnou životní úroveň.
-
NOZ ukládá soudu, aby zkoumal důvody, proč si druhý manžel neopatřil zaměstnání, či zda si nemůže svou obživu zajistit správou svého majetku.
-
Výživné lze řešit i tzv. jednorázovým odbytným.
Prohlášením za mrtvého jednoho z manželů nebo smrtí – smrt je považována za přirozený způsob zániku manželství. Proto NOZ oproti současné úpravě (§ 22 ZOR) tento způsob zániku manželství již výslovně nestanoví.
Registrované partnerství Úprava registrovaného partnerství zůstává v zákoně č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3. Příbuzenství a švagrovství
Vztahy mezi rodiči a dětmi Rodiče a děti mají vůči sobě navzájem práva a povinnosti, kterých se nemohou vzdát či zříci. Účelem práv a povinností rodičů k dítěti je zajištění hmotného i morálního prospěchu dítěte.
23
NOZ navazuje na současnou právní úpravu, některá ustanovení však zpřesňuje a podrobněji rozvádí.
Rodičovská zodpovědnost -
tvoří ji souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, při jeho zastupování a při správě jeho jmění.
-
NOZ podrobněji upravuje vzájemná práva a povinnosti mezi rodiči a dětmi, které jsou založeny na rodičovské odpovědnosti. o Právo dítěte stýkat se s druhým rodičem (§ 888 NOZ), pokud soud takový styk neomezí nebo nezakáže. Soud může určit podmínky styku (místo, kde k němu má dojít nebo určit osoby, které se mohou nebo nemohou styku účastnit). o Povinnost rodičů vzájemně si sdělovat vše, co se týká dítěte a jeho zájmů (§ 890 NOZ). o Povinnost a právo rodičů pečovat a spravovat jmění dítěte. Peněžní prostředky nesloužící ke krytí výdajů souvisících s majetkem dítěte musí rodiče bezpečně uložit (§ 896 odst. 1 NOZ).
Povinnost dítěte -
Dítě, které žije s rodiči ve společné domácnosti, je povinno jim pomáhat a přispívat na úhradu společných potřeb rodiny, jestliže už má své příjmy. Tato povinnost trvá i v jeho dospělosti, žije-li u rodičů.
Mateřství -
Matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Př. Paní Eliška si přeje mít početnou rodinu, ale již dlouho nemůže se svým manželem otěhotnět. Biologické hodiny tikají, a proto se rozhodne co nejdříve situaci řešit. Vyřeší ji tak, že zajde za svou lékařkou, která jí sdělí zprávu, že je neplodná. Navrhne jí, aby s manželem zkusila cestu asistované reprodukce. Vajíčka dárkyně budou oplozena spermiemi jejího manžela a poté přenesena do dělohy paní Elišky. Matkou narozeného dítěte bude paní Eliška, a ne dárkyně. Př. Paní Jana je sice schopna otěhotnět, ale ne již embryo donosit. Proto by ráda uzavřela dohodu s paní Lenkou, která by převzala vajíčko oplodněné spermiemi partnera paní Jany, dále embryo nosila a po porodu by dítě paní Janě a jejímu partnerovi předala.
24
Taková dohoda by však neměla žádné právní následky. Matkou dítěte bude ze zákona paní Lenka.
Otcovství Otcovství je založeno: -
Zákonnou domněnkou, že otcem dítěte je manžel, narodí-li se dítě za trvání manželství nebo do tří set dnů po jeho zániku.
-
NOZ nově umožňuje v situaci, kdy se dítě narodí v době mezi podáním návrhu na rozvod a třístým dnem po rozvodu, aby manžel u soudu prohlásil, že není otcem, jiný muž prohlásil, že otcem je a matka se k prohlášení připojí – to vše se musí stihnout do 1 roku od narození dítěte.
-
V případě, kdy se dítě narodí z umělého oplodnění, se za otce považuje muž, který dal k umělému oplodnění své partnerky souhlas.
-
Souhlasným prohlášením matky a muže, který o sobě prohlásí, že je otcem dítěte.
-
Rozhodnutím soudu.
Popření otcovství -
Manžel může otcovství popřít žalobou k soudu, kterou podá nejpozději do 6 měsíců od okamžiku, kdy se dozví o tom, že je otcem dítěte. Tuto žalobu je potřeba podat nejpozději do 6 let od narození dítěte.
Styk dítěte s osobou blízkou -
Pokud má dítě k osobám příbuzným či společensky blízkým dlouhodobý citový vztah, pak mají tyto osoby právo se s dítětem stýkat. Tyto osoby, jakož i dítě, mají právo domáhat se naplnění svého práva u soudu. Př. Rozvedená matka má syna s manželem z prvního manželství. Po rozvodu si najde nového muže, za kterého se po delší známosti provdá. Druhý manžel si velmi oblíbí jejího syna, chodí spolu na fotbal a všestranně si rozumí. Po deseti letech společného soužití si muž najde mladší atraktivnější ženu a s manželkou se rozvedou. Protože rozvedená manželka na bývalého manžela zanevřela, neumožňuje bývalému manželovi stýkat se s jejím synem. To však bývalého manžela velmi mrzí a rád by tuto situaci vyřešil. Bývalý manžel má právo se i po rozvodu stýkat se synem své bývalé manželky.
25
4. Jiné formy péče o děti a) Poručenství -
Poručník je jmenován soudem, pokud dítě nemá žádného rodiče (zemřeli), nebo rodiče nemohou vykonávat rodičovskou zodpovědnost v plném rozsahu.
-
Poručníkem se může stát i osoba, kterou rodiče naznačili. Rodiče to mohou před svědky sdělit případnému budoucímu poručníkovi, nebo mohou své přání vyslovit v poslední vůli či naznačit to ve veřejné listině před notářem. Př. Matka vychovává sama své dítě a trpí nevyléčitelnou nemocí. Ve své poslední vůli proto navrhne, aby po její smrti vychovával její dítě bratr. Pokud bude bratr po sestřině smrti o dítě pečovat tak, jako by mu bylo dítě svěřeno trvale do péče, bude mu náležet hmotné zabezpečení jako pěstounovi.
-
Je-li poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje tak, jako by mu bylo dítě svěřeno trvale do péče, náleží mu hmotné zabezpečení jako pěstounovi (§ 939 NOZ).
b) Opatrovnictví Rozlišujeme tyto druhy opatrovnictví: -
Kolizní opatrovnictví (kolizního opatrovníka jmenuje dítěti soud, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně jedné, a jiné osoby na straně druhé).
-
Pro správu jmění dítěte.
-
Z jiného důležitého důvodu – např. rodiče nezvládají vykonávat rodičovskou zodpovědnost, opatrovníkem soud ustanoví orgán sociálně-právní ochrany dětí.
Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče -
Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče jiného člověka (tzv. pečující osoby).
-
Nejčastěji půjde o přechodné řešení, v němž rodiče nemohou dočasně o dítě pečovat.
-
Na rozdíl od pěstounské péče nevzniká nárok na dávky pěstounské péče.
-
Dítě však má nárok na výživné, které platí rodiče přímo pečující osobě.
-
Jestliže výživné nelze v odpovídající výši stanovit ani rodičům ani prarodičům, tento institut se nepoužije a je namístě svěření dítěte do pěstounské péče.
c) Pěstounská péče -
Pěstounská péče je osobní péčí o dítě třetí osobou a může se do ní dostat dítě, jehož výchova nebyla z dlouhodobých příčin zajišťována. 26
-
Pěstoun dítě vychovává, zastupovat ho může v běžných věcech, dostává příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměnu za výkon pěstounské péče.
-
Účelem pěstounské péče není přijetí cizího dítěte za své jako v případě osvojení, kdy dochází ke změně statusu dítěte.
-
Zprostředkování svěření dítěte do pěstounské péče v České republice zajišťují v současnosti krajské úřady a ministerstvo (§ 20 odst. 2 a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.).
-
Dítě se může dostat do pěstounské péče jednotlivce, do společenské pěstounské péče manželů nebo do skupinové péče v zařízeních k tomu určených.
-
Upřednostňuje se osobní péče o dítě příbuzným nebo osobou blízkou. Pěstounská péče má přednost před péčí o dítě v ústavech nebo v jiných zařízeních ústavního typu.
-
Děti svěřené do pěstounské péče zpravidla své rodiče znají a předpokládá se tedy i styk rodiče s dítětem. Pěstounská péče by měla být vnímána spíše jako dočasná péče.
-
Soud může pěstounskou péči vymezit na dobu určitou (například po dobu pobytu rodiče v léčebně), ale i neurčitou. Pěstounská péče tak může řešit nastalé krize v rodině atd. Rodiče mohou děti dle § 959 odst. 2 NOZ požadovat i zpět.
-
Pěstounská péče zaniká dosažením zletilosti dítěte.
d) Osvojení NOZ se vydal cestou posílení ochrany osvojovaného dítěte a zdůraznění jeho zájmů v celém procesu osvojení, posílením ochrany práv rodičů dítěte, ale i dalších blízkých příbuzných dítěte. NOZ se navrací k úpravě institutu osvojení zletilé osoby, který byl u nás znám do roku 1949.
Osvojení nezletilého -
Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní (statusová změna) za účelem vzniku nové rodiny pro nezletilé dítě.
-
Osvojení je nově vnímáno jako forma rodičovství, nikoli jako náhradní péče o dítě, osvojitelům vznikají stejná práva a povinnosti jako skutečným rodičům.
-
O této statusové změně rozhoduje na návrh soud za předpokladu, že jsou splněny zákonem stanovené podmínky. Patří mezi ně: o Osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí
27
vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. (§ 799 odst. 1 NOZ). o Mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, až na výjimky ne menší než šestnáct let. (§ 803 NOZ, dosud nebyl věkový rozdíl přesně dán) o Bylo-li osvojeno dítě, které je rodičem, vztahují se účinky osvojení i na jeho dítě. (Dosud neupraveno). o Dosáhlo-li osvojované dítě alespoň dvanácti let, je k osvojení třeba také jeho souhlasu. (§ 806 odst. 1 NOZ, dosud Je-li toto dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení. (§ 67 odst. 1 ZOR). o Rodič, který nedosáhl věku šestnácti let, nemůže dát souhlas k osvojení. (§ 811 odst. 1 NOZ, dosud rodič, který nedosáhl věku šestnácti let, nemůže dát souhlas k osvojení. (§ 811 odst. 1 NOZ) o Preadopční péče osvojitele o osvojované dítě neskončí dříve než uplynutím šesti měsíců. (Dosud tři). o Osvojitel je povinen osvojence informovat o tom, že byl osvojen, a to nejpozději do zahájení školní docházky. (§ 836 NOZ, dosud neupraveno) o Je možnost požádat soud o utajení osvojení a jeho okolností před rodinou původu dítěte. (§ 837 odst. 1 NOZ, dosud neupraveno). o Pokud osvojenec nesouhlasí se změnou příjmení, rozhodne soud, že osvojenec bude ke svému příjmení připojovat příjmení osvojitele. (§ 835 odst. 2 NOZ, dosud musel mít osvojenec příjmení osvojitele). o Soud může podle okolností případu i bez návrhu nařídit dohled nad úspěšností osvojení. (§ 839 NOZ, dosud neupraveno) o Osvojení nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení. To neplatí, je-li osvojení v rozporu se zákonem. (§ 840 odst. 2 NOZ) Je-li to v souladu se zájmy dítěte, může soud na návrh osvojitele rozhodnout i před uplynutím doby tří let od rozhodnutí o osvojení, že je osvojení nezrušitelné. (§ 844 NOZ, dosud osvojení, vyjma osvojení nezrušitelného, může soud zrušit jen z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele. (§ 73 odst. 1 ZOR) Osvojení může být provedeno také tak, že je nelze zrušit. (§ 74 odst. 1 ZOR) Nezrušitelné osvojení lze aplikovat jen v případě, je-li dítě starší jednoho roku. (§ 75 ZOR)
28
Osvojení zletilého Dnes by mohly být společně osvojeny pouze nezletilé děti, nikoli jejich dospělí sourozenci, což by vedlo k rozdělení rodiny. Osvojení zletilého je významné především z hlediska dědění, kdy osvojenec dědí v první zákonné třídě dědiců a zároveň nevstupuje v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám. O osvojení rozhodne (§ 796 odst. 2 NOZ) soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit. K návrhu se zletilý připojí. Osvojení má právní následky pro osvojencovy potomky jen pokud se narodili později. -
Zletilého lze osvojit, jestliže: o Přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem. o V době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý. o Osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti. o Osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.
-
Osvojenec si ponechává své dosavadní příjmení, ale se souhlasem osvojitele může k svému příjmení připojit i příjmení osvojitele. Má-li již osvojenec nebo osvojitel připojované příjmení, nemůže dojít připojením příjmení na základě osvojení k jeho ztrojení.
e) Ústavní výchova -
Soud nařídí ústavní výchovu jen jako nezbytné opatření. Musí však vždy zvážit, zda dítě přednostně nesvěří do péče konkrétní osoby.
-
Nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, nemohou být samy o sobě důvodem pro rozhodnutí soudu o ústavní výchově.
-
Možnost umístění dítěte do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu nemůže sama o sobě odůvodňovat jeho násilné odnětí biologickým rodičům. Takový zásah musí být vskutku nezbytný s ohledem na další okolnosti.
-
Ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu tří let (§ 972 odst. 1 NOZ). Soud ji může o další tři roky prodloužit, nebo zrušit. Z důležitých důvodů může soud ústavní výchovu prodloužit až o jeden rok po dosažení zletilosti (§ 974 NOZ).
29
5. Výživné Vyživovací povinnost existuje mezi manžely, mezi rozvedenými manžely, mezi rodiči a dětmi, mezi potomky a předky (dědečkem a vnukem), výživné a úhradu některých nákladů neprovdané těhotné ženě nebo matce.
Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi -
Pokud jde o dítě nezletilé, platí, že rodiče jsou povinni jej živit, pokud zisk z majetku dítěte spolu s jeho příjmem nestačí k uspokojení potřeb tohoto dítěte. To je změna oproti starší úpravě, kdy vyživovací povinnost trvala do okamžiku, než bylo dítě schopno samo se živit.
-
Nově se přihlíží k tomu, zda je příjem rodiče takový, jaký by mohl být, tedy zda vydělává tolik, kolik je objektivně schopen a zda s majetkem neriskuje (Př. Otec tvrdí, že už 18 měsíců není schopen najít práci, soud zajistí, že hledá jen ve svém oboru a ne v oborech jiných či hůře placených. Soud zjistí, kolik by byl jeho potenciální příjem a z toho vypočte výživné.
-
Děti mají právo na sdílení životní úrovně rodičů.
-
Vyživovací povinnost dětí vůči rodičům je nižší než naopak, děti jsou povinny k tomu, aby rodiče měli zajištěnou slušnou výživu, NOZ nedává rodičům právo na stejnou životní úroveň, jako mají děti.
-
Rodiče mohou žádat výživné od podání návrhu k soudu, pokud má rodič více dětí, jsou povinny platit výživné podle svých možností.
-
Pokud povinný neplatí výživné, je možné ho donutit k placení exekucí a hrozbou trestního postihu.
-
Exekuční řád má v současné době možnost pozastavit dlužníkovi řidičské oprávnění, a to pokud je na výživném nedoplatek. Výjimkou je situace, že dlužník prokáže, že řidičský průkaz nutně potřebuje k uspokojování základních životních potřeb (řidič z povolání).
-
Trestní postih – zanedbání povinné výživy spočívá v odnětí svobody až na 1 rok, event. na 2, když se placení vyhýbá úmyslně, nebo na 3, když hrozí, že neplacením oprávněnou osobu vystaví nebezpečí nouze.
-
Podle současné právní úpravy se kromě některých zvláštních případů platí výživné vždy jednou měsíčně. Toto pravidlo NOZ ponechává, avšak také připouští, aby soud rozhodl o výživném i jinak. Osoba povinná a oprávněná se mohou dohodnout na jiném režimu, který jim bude vyhovovat.
30
Rodinný závod -
Jak již název napovídá, pracují v rodinném závodě členové rodiny a rodinný závod je ve vlastnictví některé z těchto osob. O zásadních otázkách rozhodují všichni členové bez zřetele na vlastnictví nebo spoluvlastnictví. Př.
Již
přes
generace
vlastní
rodina
Špačkových
vinici
na jižní
Moravě.
Na obhospodařování vinné révy, její sklizni, zpracování a prodeji se podílí všichni členové rodiny: dědeček, syn s manželkou a dvěma dětmi, švagrová manžela a dcera s přítelem. Celý vinohrad má ve vlastnictví jen dědeček. Na stará kolena si chce ale přilepšit a rozhodne se vinohrad prodat. Protože však jde o zdroj obživy celé rodiny, musí o prodeji vinohradu rozhodnout všichni zúčastnění většinou hlasů. -
I přestože práva a povinnosti členů rodiny nejsou k rodinnému závodu upravena smlouvou (např. zakládající mezi stranami pracovní poměr), podílejí se členové rodiny zúčastnění na provozu rodinného závodu i na zisku z něho. Př. Vnučky pomáhají celé léto a o víkendech dědečkovi na vinohradu. Rády by si něco koupily na sebe, ale rodiče jim nedávají kapesné, tak poprosí dědu, aby jim za výpomoc něco dal. Jenže ten nemá pocit, že by jim musel něco dávat, proto by mohly podle současné právní úpravy nárokovat bezdůvodné obohacení. Podle NOZ se bude aplikovat rodinný závod.
31
OBECNĚ O DĚDICKÉM PRÁVU Dědické právo -
Je to souhrn právních norem, které upravují přechod majetku zemřelého na jeho právní nástupce.
-
Pojmy: o Zůstavitel = osoba, jejíž majetek se po její smrti dědí, může to být pouze fyzická osoba, jejíž majetek má být v okamžiku její smrti předmětem dědického řízení. o Pozůstalost = veškeré jmění zůstavitele (majetek i dluhy) k okamžiku jeho smrti, které je způsobilé přejít na právní nástupce, do pozůstalosti nespadají práva a povinnosti vázaná výlučně na osobu zůstavitele, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Důsledkem toho přejdou do pozůstalosti např. i zůstavitelova práva na bolestné, na satisfakci v penězích apod., byla-li za jeho života uznána nebo zažalována. o Dědictví = ta část pozůstalosti, která skutečně přejde na zůstavitelovy dědice. o Dědic = osoba fyzická, ale i právnická, vznikla-li do jednoho roku od smrti zůstavitele (§ 1478 NOZ).
Dluhy v plné výši -
Dnes dědic ručí za dluhy zemřelého jen do výše dědictví, od 1. 1. 2014 dle NOZ bude ručit v plné výši, bude je muset případně doplatit ze svého.
-
Existují tyto možnosti, jak se tomuto riziku vyvarovat: o Odmítnout dědictví
Odmítnout dědictví je možné jako celek.
Odmítnout dědictví je možné prohlášením doručeným soudu, nebo učiněným před soudem.
Lhůta je do 1 měsíce ode dne, kdy mu soud dal vědět, že má právo dědictví odmítnout. Tuto lhůtu je možné ve výjimečných případech prodloužit.
Pokud se dědic, který dědictví odmítnul, chová tak, že to vypadá, že jej přijal, odmítnutí není platné. (Syn odmítne dědictví, protože věděl, že otec měl dluhy, pak ale začne používat otcovo auto a kvůli tomu není odmítnutí dědictví platné).
Odmítnout dědictví nelze ve prospěch jiné konkrétní osoby. 32
o Využít zákonem poskytnuté ochrany, spočívající v možnosti ohraničení rozsahu povinnosti k úhradě zůstavitelových dluhů prostřednictvím soupisu pozůstalosti. Tu vyhotovuje notář a zajistí to, že dědic bude muset zaplatit dluhy zemřelého jen do výše dědictví.
Jestliže však dědic vědomě neuvede do soupisu pozůstalosti některé předměty a věřiteli se podaří jejich existenci prokázat, přestane pro dědice platit ochrana, kterou mu poskytoval soupis pozůstalosti a bude povinen uhradit dluhy v plné výši.
Vzdání se dědictví -
Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice (§ 1490 odst. 1 NOZ). Tento musí souhlasit.
Dědictví se můžete zříct předem -
Dnešní právní úprava možnost zřeknutí se dědického práva nepřipouští. Dědic se nemůže předem zříci svého dědického práva a musí po zůstavitelově smrti celé dědictví buď přijmout, nebo odmítnout.
-
NOZ umožňuje dědici, aby se svého dědické práva zřekl ve smlouvě se zůstavitelem (§ 1484 odst. 1 NOZ). o Dědického práva se lze ovšem zříci i za odbytné, úplatu nebo jiné protiplnění, proti čemuž popřípadě již odporovat lze podle obecných ustanovení. o Pro smlouvu o zřeknutí se dědického práva se vyžaduje forma veřejné listiny. o Zavedení zřeknutí se dědického práva je velmi kladně vnímáno i odbornou veřejností, jelikož povede k vypořádání případných dědických sporů již za zůstavitelova života. Zřeknutí se dědictví bude praktické v případech, kdy zůstavitel za svého života zvýhodní nějakého z případných dědiců. o Př. Zůstavitel má tři syny a jednomu z nich za svého života daruje pozemek, aby si mohl postavit rodinný dům. Vzhledem k tomu, že ostatním dvěma synům nic za života nedaroval, chce je spravedlivě podělit, a také předejít případným sporům po své smrti. Může uzavřít s obdarovaným synem dohodu o zřeknutí se dědictví.
-
Zříci se dědictví je možné jako celku nebo se může zůstavitelův potomek zříci pouze práva na povinný díl. Pokud se zřekne pouze práva na povinný díl, může ještě dědit. Pokud ale zůstavitel uzavře smlouvu o zřeknutí se dědického práva před 1. lednem 2014 33
a zemře-li až po 1. lednu 2014, bude se taková smlouva považovat za platnou (§ 3071 NOZ), i když ji dnešní právní úprava nepřipouští.
Závěť -
Vyjadřuje přání zůstavitele.
-
Má přednost před děděním ze zákona.
-
Formy závěti o Závěť napsaná vlastní rukou zůstavitele (holografická) o Závěť sepsaná jinak než vlastní rukou zůstavitele (alografická) o Závěť ve formě notářského zápisu o Nově i závěť s úlevami – pouze tento druh závěti nevyžaduje písemnou formu. Tato nová forma závěti, tzv. privilegovaná závěť je určena pro osoby, které se díky nějaké události (např. živelné pohromy, války apod.) nacházejí v situaci, kdy jsou v ohrožení života a nemohou využít tradiční formy pro pořízení závěti. NOZ zná tyto druhy privilegované závěti:
Závěť ústní před třemi svědky (omezená platnost závěti na dva týdny).
Závěť zaznamenaná starostou obce, na jejímž území se zůstavitel nalézá (omezená platnost závěti na tři měsíce).
Závěť pořízená na palubě námořního plavidla, letadla, ve válce před velitelem vojenské jednotky ČR (omezená platnost závěti na tři měsíce).
-
Podle úpravy NOZ již není datování závěti podstatnou náležitostí závěti. o Při striktním výkladu zákona je dnes často dovozováno, že v závěti musí být datum uvedeno přesným označením dne, měsíce a roku (24. 12. 2007). Jestliže jej uvede zůstavitel jiným způsobem (na Štědrý den roku 2011), je závěť podle současného práva celá neplatná, což jistě není v souladu s jeho vůlí.
-
Zůstavitel může v závěti uvést také podmínku (např. úspěšného ukončení studia), doložení času, nebo příkaz (např. oprava střechy domu zůstavitele). o Podle současné právní úpravy nemají podmínky či příkazy v závěti žádnou právní relevanci. Pokud dědic podmínku nebo příkaz nesplní, ztrácí právo na dědictví. o Zásadně se nepřihlédne k vedlejší doložce, kterou zůstavitel ukládá dědici, aby např. uzavřel nebo neuzavřel manželství (§ 1552 NOZ). Nepřípustné budou i svévolné podmínky typu účasti na maratónském běhu a podobně. 34
o Př. – pokud vám babička uloží postarat se o jejího stařičkého Alíka, kterého milovala jak syna, budete jí muset vyhovět: tedy pokud budete chtít dědit. Pokud si ale zákeřná tetička pořídí tři psy bojového plemene na smrtelné posteli – jen aby vám zavařila, mohl by to soud vyhodnotit jako šikanu. -
Zrušení závěti o Jejím zničením o Odvoláním o Pořízením závěti nové
Dědická smlouva -
NOZ do českého práva vrací také institut dědické smlouvy – kterou na rozdíl od závěti podepisují dvě strany. Jedná se zkrátka o dohodu, kterou zůstavitel uzavře s dědicem ještě za života. Hodit se může třeba v situaci, kdy už dědeček nezvládá péči o provoz domu, ale rád by v něm dožil – může ho tedy dědickou smlouvou odkázat vnukovi a zároveň si vymínit, že ho dotyčný nechá v domě dožít a bude platit jeho provoz.
-
Dědická smlouva musí být uzavřena ve formě veřejné listiny. Nebude-li sepsána ve formě veřejné listiny, bude se na ni nahlížet jako na závěť.
-
Dědickou smlouvu nelze jednostranně zrušit, což dává předpokládaným dědicům vyšší jistotu, že se skutečně jednou stanou vlastníky.
-
Nicméně dědická smlouva nijak neomezuje zůstavitele v nakládání s majetkem za jeho života.
-
Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí (§ 1585 odst. 1 NOZ).
-
Př. Pan Novák žije sám a nemá peníze na pokrytí nákladů na provoz bytu. Dědickou smlouvou se svým synem Janem dohodne, že mu byt odkáže, ale musí ho nechat v bytě dožít a platit za něj služby a opravy.
Odkaz -
NOZ navrací odkaz do dědického práva. V dědickém právu se obecně uplatňuje princip univerzálního
dědického
nástupnictví,
což
znamená,
že dědic
nastupuje
nejen
do zůstavitelových práv, ale i do povinností. Odkaz je výjimkou z tohoto pravidla. -
Odkazovník není dědicem, nabývá pouze majetek, nikoli povinnosti.
35
-
Nabytí dědictví potvrzuje dědici soud, zatímco právo na odkaz uplatňuje odkazovník vůči dědici přímo, bez soudu.
-
Odkazem se tudíž odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci, popřípadě jedné či několika věcí určitého druhu, nebo na zřízení určitého práva.
-
Př. O babičku před smrtí pečovala také její sousedka a babička se jí za to chtěla odvděčit. Protože jí sousedka několikrát pochválila její broušené sklo, rozhodla se jí ho babička odkázat: čili ustanovila jí jako odkazovníka. Výhodou odkazu je, že sousedka nebude zahrnuta mezi dědice: čili neubude účastníkem dědického řízení a bude tak ušetřena průtahů a případných neshod v rámci dědického řízení. Zároveň je automaticky zproštěna povinnosti přispět na úhradu případných babiččiných dluhů.
-
Odkazem je zpravidla věc, která patří zůstaviteli, avšak zůstavitel může jako odkaz určit i věc, která je ve vlastnictví jiné osoby (dědice nebo odkazovníka).
-
Př. Zůstavitel má dva kamarády Jana a Petra. Jan je vlastníkem historického motocyklu, po kterém touží Petr. Zůstavitel se rozhodne povolat svého kamaráda Jana. Zároveň přikáže Janovi vydat Petrovi jako odkaz zmíněný historický motocykl. Jan má na výběr, zda dědictví přijmout a vydat motocykl, či dědictví odmítnout a motocykl si ponechat.
-
Za odkazovníka lze povolat i právnickou osobu, která má teprve vzniknout.
-
Vzhledem k tomu, že odkazovník není dědicem, není povinen k úhradě zůstavitelových dluhů. V souvislosti se zproštěním odkazovníků od povinnosti hradit zůstavitelovy dluhy, vyvstává otázka, zda nedojde zřízením odkazů k poškození práv věřitelů. NOZ pamatuje i na tyto situace. Každému z dědiců musí zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatížená. Zatíží-li zůstavitel dědice více, má dědic právo na poměrné zkrácení odkazu (§ 1598 NOZ).
Dědění ze zákona -
Pokud zůstavitel závěť nesepíše, dědí se takzvaně ze zákona.
-
Dědicové jsou dnes rozděleni do čtyř dědických skupin. Pokud se v nich žádný dědic nenajde, dědictví propadne jako odúmrť státu.
-
NOZ okruh osob, které mohou dědit ze zákona, rozšiřuje na šest skupin. Nově jsou do okruhu zákonných dědiců zařazeni zůstavitelovi praprarodiče nebo sestřenice a bratranci.
-
Dědické skupiny o 1. skupina:
36
děti, manžel (nebo registrovaný partner). Každý dědí rovným dílem. Když nedědí některé dítě, dědictví přechází stejným dílem na jeho děti a další potomky.
o 2. skupina:
když nedědí potomci, dědí manžel nebo partner, rodiče nebo osoby žijící s zemřelým nejméně po dobu jednoho roku před smrtí ve společné domácnosti. Manžel nebo partner dědí nejméně polovinu dědictví, jinak se dědí rovným dílem.
o 3. skupina:
sourozenci a ti, kteří se zemřelým žili před jeho úmrtím déle než jeden rok. Když nedědí sourozenci, rovným dílem dědí jejich děti.
o 4. skupina:
prarodiče a jejich potomci (tedy strýcové, tety), rovným dílem.
o 5. skupina: (NOZ)
prarodiče rodičů zůstavitele (čili praprarodiče zemřelého)
o 6. skupina: (NOZ)
potomci zůstavitelových prarodičů (čili strýcové a tety zůstavitele) a jejich potomci – čili sestřenice a bratranci
Dědické substituce Nikdo nemůže v okamžiku sepsání posledního pořízení tušit, zda se osoba, kterou povolává za dědice či odkazovníka, skutečně nápadu dědictví dožije. Proto může být velmi praktické zřídit dědickou substituci. Dnešní úprava dědického práva, jako téměř jediná v Evropě (ještě Slovensko), dědickou substituci vůbec neupravuje. NOZ upravuje dvě možnosti dědické substituce.
Obecné náhradnictví Principem obecného náhradnictví je povolání náhradního dědice za dědice původního pro případ, že se původní dědic nedožije dědictví, nebo jej z nějakého důvodu nenabude (například odmítne-li dědictví nebo nebude-li způsobilý dědit). Povolá-li zůstavitel takto několik náhradníků, dědí ten, který je ve výčtu nejbližší osobě, která dědictví nenabyla.
Svěřenské nástupnictví Institut svěřenského nástupnictví umožňuje zůstaviteli přikázat svému dědici, aby dědictví, které přijal, po své smrti nebo v jiných, zůstavitelem určených případech, převedl 37
na ustanoveného následného dědice (svěřenského nástupce). Tento institut může mít své opodstatnění v případech, kdy mají rodiče např. mentálně postižené dítě. Pokud rodiče zemřou, stane se jediným dědicem jejich mentálně postižené dítě. Jestliže by dítě následně zemřelo a nemělo žádných zákonných dědiců, připadla by celá pozůstalost státu. Pokud bude svěřenské nástupnictví zřízeno, zůstane v soukromé sféře zachován alespoň majetek, který dítě nabylo dědictvím po rodičích.
Nepominutelný dědic -
Za nepominutelné dědice jsou dnes považováni jen potomci zůstavitele, přičemž se rozlišuje mezi potomky zletilými a nezletilými. Význam institutu nepominutelných dědiců se projevuje v případě dědění ze závěti, jelikož právo nepominutelných dědiců ve své podstatě omezuje zůstavitelovu pořizovací svobodu.
-
Dnes je stanoveno, že nezletilému potomku zůstavitele se musí v případě dědění ze závěti dostat alespoň tolik, kolik činí jeho dědický podíl ze zákona. V případě zletilých potomků, nesmí být tito zkráceni více, než kolik činí polovina jejich dědického podílu ze zákona.
-
Nepominutelnými dědici jsou dle NOZ (§ 1643 odst. 1) děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Nová úprava přináší posílení pořizovací svobody zůstavitele, jelikož se snižuje rozsah práva nepominutelných dědiců na jejich zákonný dědický podíl. V případě nezletilého potomka jsou to ¾ jeho zákonného dědického podílu a v případě zletilého potomka pak ¼ zákonného dědického podílu.
Vydědění -
Potomka lze nyní vydědit v tzv. listině o vydědění, která způsobuje vyloučení vyděděného z dědění po zůstaviteli. NOZ mění terminologii na tzv. prohlášení o vydědění. Vyděděný tudíž nenabývá práva, ani nenastupuje po zůstavitelově smrti do jeho povinností, neboť ztrácí právo na svůj zákonem stanovený podíl. Podle současné právní úpravy (OZ) je v listině o vydědění třeba uvést alespoň jeden ze čtyř zákonem stanovených důvodů vydědění.
-
Dle § 1646 NOZ může zůstavitel vydědit nepominutelného dědice, který: o Mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi. o O zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl. o Byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze.(někoho brutálně napadne).
38
o Trvale vede nezřízený život (alkoholismus, gamblerství, drogy, zanedbání péče).
Pro srovnání s dnešní úpravou - dle § 469a odst. 3 OZ může zůstavitel vydědit potomka, jestliže: •
Potomek v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech.
•
O zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl.
Byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku.
Trvale vede nezřízený život.
o Kromě těchto 4 důvodů může zůstavitel vydědit také nepominutelného dědice, který je tak zadlužen, nebo se chová rozhazovačně, že je tu obava, že pro jeho potomky nezůstane po jeho smrti ani povinný díl. Toto vydědění je možné provést jen tak, že povinný podíl odkáže zůstavitel jeho dětem. -
Vyděděný, který s důvody vydědění nesouhlasí, má možnost se žalobou bránit v rámci soudního řízení. Musí však prokázat, proč dle jeho názoru zůstavitel pro vydědění neměl zákonný důvod.
-
NOZ mimo jiné přináší změnu v problematice vydědění také v tom, že již nebude nutné uvádět v prohlášení o vydědění důvod vydědění (§ 1648 NOZ). A to proto, že důvod je většinou jak zůstaviteli, tak potomkovi dobře znám a není nutné ho zveřejňovat. Pokud zůstavitel neuvede v prohlášení o vydědění důvod vydědění, bude mít nepominutelný dědic právo na povinný díl. Prokáže-li se ale proti němu zákonný důvod vydědění, pak toto právo mít nebude.
39
