2012. Počet studentů: 30 Lektoři: Doc. PhDr. Petr Kratochvíl, CSc., ing. arch

Exkurze Litomyšl Odborná exkurze do Litomyšle 19–20/10/2012 Počet studentů: 30 Lektoři: Doc. PhDr. Petr Kratochvíl, CSc., ing. arch. Vladimír Balda

Odborná exkurze do Litomyšle 19–20/10/12 Počet studentů: 30

Exkurze Litomyšl se konala v rámci projektu Architektura mimo centra, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. www.aa.tul.cz www.excentric.eu Fotografie: Vladimír Balda, Petr Kratochvíl, 2012 Grafické řešení: Helena Šantavá, 2012

Exkurze Litomyšl 3

Lektoři: Doc. PhDr. Petr Kratochvíl, CSc., ing. arch. Vladimír Balda

Cílem cesty byl průzkum nové architektonické tvorby v Litomyšli, která přes svou malou velikost (počet obyvatel cca 12 tisíc obyvatel) je ojedinělým příkladem veřejné podpory i faktického rozšíření kvalitní nové architektury po roce 2000. Pozoruhodné je i snoubení péče o historický fond (Litomyšl je na seznamu památek UNESCO od roku 1999) a podpory avantgardních architektonických projevů.

Exkurze Litomyšl 5

Navštívené realizace (zčásti včetně zpřístupněných interiérů a výkladu uživatelů):

Klášterní zahrady (Václav Babka, Radko Květ, Zdeněk Sendler, 2000) Úprava Toulovcova náměstí a dalších veřejných městských prostor (Aleš Burian, Gustav Křivinka, 2000). Modlitebna Českobratrské církve (Zdeněk Fránek, 2011) Krytý bazén (Antonín Novák a DRNH, 2010) Dostavba internátu Pedagogické školy (2003), tribuna atletického stadionu (2002), hokejový stadion (vše Burian, Křivinka) Dočasná instalace věže na náměstí (Fránek, 2012) Rekonstrukce zámeckého pivovaru na školící centrum YMCA (Josef Pleskot, 2006) Probíhající rekonstrukce zámecké jízdárny na kulturní sál (Jan Šépka a HŠH) Rekonstrukce hradební věže na výstavní síň Restaurátorské školy a rekonstrukce Portmonea (obojí Mikuláš Hulec, 1995, resp. 1993) Obytný soubor s bytovými domy (Viktor a Martin Rudišové, Josef Pleskot, 1997–2006) Základní škola T.G.M s tělocvičnou (Burian, Křivinka, 1996, resp. 1998) Úprava nábřeží Loučné (Pleskot, 2005) Úprava nádvoří s kašnou Pedagogické školy (Cestou z Liberce též navštíven bývalý Wenkeův obchodní dům v Jaroměři od Josefa Gočára z roku 1910 – první stavba se skleněnou závěsovou stěnou u nás.)

říjen 2012, Petr Kratochvíl

Exkurze Litomyšl 7

Závěry: Nebývalý rozkvět kvalitní nové architektury v Litomyšli podmínilo několik zásadních faktorů: osobnost starosty a veřejná podpora ze strany radnice města; kulturní tradice města, a to jak historická, tak nedávná v souvislosti s přítomností předních (leč zakázaných) výtvarníků na obnově zámku před rokem 1989 – okruh Olbrama Zoubka aj.); sledování dlouhodobé strategie přes několik volebních období a promyšlený územní plán; důsledné vypisování architektonických soutěží s vyzváním předních architektů z Brna a Prahy (tedy nespoléhání se na lokální zdroje); sledování vzorových staveb v zahraniční (společné cesty radních a architektů pro sbírání zkušeností pro konkrétní staví úlohu).

Exkurze Litomyšl 6

Součástí exkurze byla i hodinová beseda s dlouholetým starostou Litomyšle ing. Miroslavem Brýdlem a prohlídka přestavby jízdárny v doprovodu současného starosty Michala Kortyše. Studenti se též zúčastnili (a zčásti i podíleli) na přípravě a otevření výstavy prací Zdeňka Fránka a projektů jeho studentů pro město Litomyšl. (Zahájení za účasti starosty Kortyše.)

Exkurze Litomyšl 9

Exkurze Litomyšl 8

Exkurze Litomyšl 11




Obsah



Zpráva Petr Kratochvíl

3

Vybrané stavby z pohledu studentů Kristian Holan 16–17 Ondřej Novák 18–19 Lenka Vojtěchová 20–21 Hana Davídková 22–23 Zuzana Brunnerová 24–25 Veronika Moutelíková 26–27 Jana Kadlecová 28–29 Lucia Macková 30–31 Dominika Taklová 32–33 Jakub Dvořák 34–35 Klára Mitlenerová 36–37 Eduard Seibert 38–39 Milada Vorzová 40–41

Eva Bártová 42 Jiří Lukáš 43 Michal Bílek 44 Zuzana Fričová 45 Anna Hrušová 46 Vojtěch Šaroun 47 Lukáš Dlabola 48 Jaroslav Kejř 49 Roman Ehl 50–51 Lenka Juchelková 52–53 Samuel Lövy 54–55 Adéla Korbelová 56–57 Alnur Nurmakchanov 58 Libor Šenekel 60 Lucie Pavlištíková 62 Prezenční listiny 64–68

Plavecký bazén (co je to zač a jestli se to vyplatí)

Kristian Holan


Pokud bychom si podobnou otázku položili ještě na počátku minulého století, odpověď by byla jednoznačná: lázně zajišťovaly v rámci kontextu špičkové hygienické podmínky. O plaveckém bazénu, ač v podstatě nástupci formy, nic podobného říci nemůžeme. Vodítkem ovšem mohou být další funkce městských lázní. Základním hybným principem jejich provozu je odvěká snaha středního stavu napodobovat životní styl elity, ovšem podstatný je fakt, že měšťanstvo si může dovolit překvapivý přepych, pokud ho pořizuje jako komunita. Městské lázně tedy byly hygienickým zázemím z utilitárního hlediska, ovšem symbolicky patří do skupiny sdílených vysoce luxusních statků. Jsou společenským centrem, které je zdrojem sebevědomí městské společnosti a přeneseně pojícím prvkem obce. Plavecký bazén sice nahradil v paletě funkcí hygienu sportem, ale v ostatních ohledech zůstává stejný. Krom sportovního využití je vždy přiznaná i náplň v podobě zábavy či zahálky a i malý bazén o délce 25m (přirozeně s tobogánem, vířivkou, saunou nebo parní kabinou) plně spadá do kategorie luxusu tak, jak byla popsána výše a beze zbytku může kopírovat reprezentativní společenskou roli městských lázní. Drobná změna ovšem stavitele mate, pod tíhou onoho dojmu zůstávají bazény součástí sportovních areálů na předměstí anebo se ukrývají do vizuálně plochých hal. To jim sice neubralo na oblibě, ovšem na symbolické síle ano. Navíc jde o stav, který se zdá být přirozený, o bazénu obvykle neuvažujeme jako o možné městské dominantě nebo ohnisku života, není to zařízení, které bychom čekali na náměstí. To je nakonec i případ bazénu litomyšlského. Poslední důležitou otázkou je, zda se malému městu vůbec vyplatí dotovat nadstandard životní úrovně své střední třídy. Skoupou odpovědí by bylo, že mu nic jiného nezbývá, neboť právě tato vrstva obyvatel je hlavním zdrojem jeho energie, případnou líhní lokálních autorit a většinovou politickou silou. Významným problémem fyzicky existujícího veřejného prostoru je navíc postupný přesun života do kyberprostoru a právě instituce městských lázní (s plaváním, coby zdrojem pozitivních emocí na základě velmi silné archetypální kinestetiky) je jednou z mála, která tím (kupříkladu na rozdíl od knihovny, kina nebo divadla) takřka není ohrožena. V neposlední řadě (zcela například pomíjím pozitivní vliv na kondici a stárnutí obyvatelstva) pak můžeme mluvit o konkurenční výhodě ve vztahu k okolním obcím, případně uzlový bod, na nějž se může vázat další ekonomika. Můžeme tedy vše uzavřít tím, že litomyšlský bazén je zejména krásným exemplářem svého druhu a jako takový nemá šanci plně rozvinout potenciál historické formy. Pokud bychom pedantsky trvali na otázce, zda oněch pět milionů je či není plýtvání, nebyl bych si jistý. V případě lázní mám jasněji.


Litomyšlský bazén – rozvlněná, zelená budova, skromná i elegantní - je krásným exemplářem svého druhu. Sympaticky přehledný interiér a hapticky příjemný pohledový beton jsou milou změnou oproti kachlíkovým labyrintům starších bazénů a aquaparků. Z pohledu uživatele nemám po architektonické stránce připomínky. Podnětnější je, že na provoz bazénu město ročně přispívá 5 miliony korun (což je více než polovina celé kapitoly školství a sportu) a je tedy legitimní otázka, zda bazén hraje v životě města tak významnou roli a zda ji hraje dobře.

Perská věž



Na Smetanově náměstí v Litomyšli můžeme nalézt zrcadlový objekt, jehož autorem je architekt Zdeněk Fránek. Stavba je umístěna před domem U Rytířů, kde probíhá i výstava autorových děl. Věž tak na výstavu upozorňuje a zároveň je sama ono jedno z děl. Objekt o třech podlažích je složen z dřevěné konstrukce, která je pokryta nerezovým plechem, který tváří v tvář reflektuje okolní zástavbu. Jednotlivá podlaží se s výstupem po strmém dřevěném schodišti zmenšují. Celá stavba je založena na dřevěném základu a je kompletně mobilní. Už z plakátu, který upozorňoval na výstavu se dalo vyčíst, že věž byla zamýšlena jako obytná buňka o ploše 29m2, při ceně cca dva miliony korun sám Zdeněk Fránek prohlásil: ,,Nic moc.“ Pochopitelně u tohoto díla nemůžeme hledat kvalitu v obytné ploše, nýbrž v konceptu a zpracovaní jako takovém.

Ondřej Novák

Mnoho obyvatel Litomyšle kritizuje Perskou věž jako nevhodný zásah do historické zástavby a stínění nejstaršího domu na náměstí. „Jsem přesvědčený, že moderní architekturu lze umístit vedle starší, aniž by rušila. Chci, aby lidé přicházeli na chuť i takovýmto moderním stavbám,» prohlásil autor projektu. S architektem Fránkem souhlasím. Je pochopitelné, že nás nemohou do nekonečna obklopovat jen ,,historické stavby z 16. století”, ale že je i zapotřebí současné architektury pro současné a budoucí potřeby. Dále musím dodat, že i přes stínění velmi zdobeného domu, které jsem už zmínil jako velmi kritizované, se náštěvníkům věže nábízí jedinečný zážitek. Po výstupu do posledního podlaží se jím nabízí výhled z podélného okna přímo na zdobenou fasádu, která je díky naklonění věže skoro na dosah ruky. Lidé by si měli zvykat na současnou architekturu stojící po boku té, kterou tolik uctívají. A také by si měli uvědomit tento nevyhnutelný a všude ve světě běžný jev.

Nový kostel Církve bratrské V roce 2007 se po dlouhém zvažování Církev bratrská dohodnula na tom, že si nechají postavit nový kostel. Realizován byl v letech 2009 – 2010 na „zelené louce“ a navrhnul ho architekt Zdeněk Fránek. Návrh je veden podle motta: Bože, tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost. Bible, Žalm 57,11



Díky zahloubení stavby do zeleného terénu, je uvnitř relativně ticho, i přestože je u hlavní silnice, kde neustále jezdí auta. Architekt používá starověkých a novověkých principů architektury k jednoduchému konceptu.

Lenka Vojtěchová

Interiér je tvořen sálem pro 150 lidí, dvěma víceúčelovými klubovnami a společenským vestibulem. V 2. nadzemním podlaží se nachází byt pro kazatele a jeho rodinu. Interiér je prací nejen architekta, ale týmu lidí, se kterými dlouhodobě spolupracoval. Jednali spolu ohledně hledání optimálního řešení pro budoucí život sboru a jejich aktivit. Na stavbu byl použit pohledový železobeton, zděné konstrukce a dřevěné obklady. Železobeton byl vybrán i z důvodu obrany proti vandalismu. Nový kostel jsem si vybrala, protože mě tato stavba nejvíce zaujala z celé naší prohlídky Litomyšle. Znala jsem ji předtím pouze z fotografií a musím říct, že prohlédnout si tuto stavbu naživo je zážitek. Všechny kostely poznáte hned na první pohled, ovšem u tohoto chvíli váháte, zda to opravdu kostel je. Myslím, že je fajn se nad ním pozastavit a pořádně ho vnímat, prohlédnout si ho a uvědomit si jeho význam a myšlenku. Já jako nevěřící člověk mám kostely ráda, ráda si je chodím prohlédnout. A tento mě okouzlil. Tím, že je spojen s přírodou a má koncept, který se právě s přírodou váže. Líbí se mi, že pokud člověk vstoupí dovnitř, že na něho nedýchne ta náboženská atmosféra. Na mě ono místo působilo hlavně klidně, vyváženě a relaxačně. Člověk vnímá ten prosvětlený, čistý, jednoduchý prostor bez nějakých předmětů či kýčů. Určitě tento kostel stojí za to, si ho prohlédnout a vnímat jeho atmosféru zvenku i zevnitř.



Hana Davídková

Bytové domy U nemocnice



Na exkurzi v Litomyšli mě zaujala spousta staveb, nejvíc mě ale uchvátil bytový komplex U nemocnice. Návrh urbanistického řešení celého obytného souboru zpracovala v roce 1995 architektonická kancelář Rudiš-Rudiš (brněnský architekt Viktor Rudiš je autorem návrhu obytného sídliště Lesná a československého pavilonu na Expo 1970 v Ósace). Jednotlivé domy pak pocházejí ze dvou ateliérů – již zmíněného Rudiš-Rudiš a AP ateliéru, který vede Josef Pleskot. Domy vznikaly postupně od roku 1994 do roku 2001. První z nich, dům A1, dílo autorů Rudiš a Rudiš, tvoří čelo celého obytného souboru a obsahuje 74 různě velkých obytných jednotek. Pět let po jeho dokončení následoval dům A4 od stejných autorů, ke kterému je připojen objekt garáží. Drátěná konstrukce parkovacího domu je porostlá zelení a působí díky tomu velmi příjemně a subtilně. Střecha garáží je zčásti zelená a nachází se na ní dětské hřiště přístupné všem obyvatelům komplexu.

Zuzana Brunnerová

Autorem domů A2 a A3 je Josef Pleskot společně s Radkem Lampou a Filipem Tittelbachem (tým vyhrál vyzvanou architektonickou soutěž). Každý dům je sestaven z hranolovitých objemů, které naskládány na sobě vytváří terasy, lodžie a různé výklenky. Co se týče dispozic, jedná se o pavlačové domy, přičemž pavlače jsou volně přístupné – autor se tak snaží dát obyvatelům domu možnost potkat se svými sousedy a propůjčit architektuře i sociální rozměr. Celý komplex uzavírá dům A5 (opět od AP ateliéru), který je posazen na hranu svahu, čímž byl umožněn vznik sklípků a krytých parkovacích stání. Bytový komplex U nemocnice má velmi přátelskou a pohodovou atmosféru, zaujaly mě zejména nesmírně příjemné prostory mezi jednotlivými domy. Všudypřítomná zeleň, malé předzahrádky orientované jak do ulice, tak do dvora, auta schovaná v garáži porostlé psím vínem, dobře zvolené materiály, to vše se odráží ve výsledném pocitu, který si odnáší jak náhodný návštěvník, tak (doufejme) i obyvatel některého z bytů. Víc takových staveb!

Proměny nábřeží řeky Loučné

Veronika Moutelíková

Návrh obsahoval kromě protipovodňového řešení i rekonstrukci pobytových ploch, organizaci podzemního a nadzemního parkování, zeleně, komunikací a zpřístupnění řeky místním s možností promenád a rekreace. Za tímto účelem vznikla dvě schodiště (dřevěné a betonové) a nový most přes řeku. Dalším bodem projektu byla i integrace sídlištní zástavby s historickým městem. Tedy přesně to, pro co je Litomyšl jako město a její přístup k architektuře tak známá – kompatibilita historické a moderní zástavby. V současné době město, ve spolupráci s Nadací Proměny, plánuje revitalizaci nábřeží s podtitulem „Dialog mezi řekou a městem“. Soutěž by měla být vypsána letos na podzim a vyhlášena na začátku roku 2013. Dokončení a zpřístupnění je plánováno na rok 2016. Město organizuje průzkum veřejného mínění a sbírá informace, připomínky a požadavky od svých obyvatel. Místo podél řeky Loučné se má stát odpočinkovou rekreační plochou pro trávení volného času. Plocha revitalizovaného nábřeží by měla navazovat na parter, jehož úpravu už provedl architekt Josef Pleskot, a prodlouží tak stávající promenádu.


Hlavním důvodem k úpravě pobřeží řeky bylo vybudování protipovodňové bariéry. Vedení města ale nechtělo investovat do zábran, které by, krom své funkce při povodních, nebyly k dalšímu užitku. Nápadem pro další využití bylo rozšířit a vylepšit veřejný prostor v blízkém okolí řeky. Město oslovilo tři architektonické kanceláře, které mezi sebou měly soutěžit s návrhem na projekt. Zvítězil návrh „Město zeleně, zeleň města, město města“ architektonické kanceláře AP ateliéru Pleskot.


Promenádu podél řeky Loučné jsme navštívili během dvoudenní prohlídky moderní architektury v Litomyšli jako poslední. Autorem je Ing. arch. Josef Pleskot, který je zároveň projektantem návrhu na rekonstrukci litomyšlského zámeckého pivovaru.

Modlitebna Církve bratrské v Litomyšli

Jana Kadlecová

Tvar budovy určuje zajímavé členění vnitřních prostor. Sešikmený strop dává interiéru zajímavou atmosféru, protože v různých částech budovy má člověk odlišné pocity. Při vcházení od vstupu na druhý konec halymožná zaznamenáte, že byste místo slov „jít dál” mohli použít spíše „vstoupit hlouběji”, přestože je podlaha v celém patře vodorovná.

Zvláště pozitivně hodnotím způsob, jakým je budova prosvětlena. Do prostor tohoto typu se hodně denního světla hodí. Vstupní halou prostupuje světlo ze tří stran, jedním zdrojem je střešní světlík, jehož výhodou je nepřímé osvětlení shora. Dále je sál osvětlen z jedné strany halou, nacházející se za prosklenou příčkou a z druhé strany, směrem k silnici, je okno kryté mléčným sklem. Celkový pocit z návštěvy této budovy mohu shrnout do jedné věty. Je to stavba působící čistě nejen vizuálně, ale i na duši.


Zdeněk Fránek navrhl v Litomyšli této církvi kostel jednoduchý, který zahrnuje jen pár základních symbolů. Nejmarkatnější symbol na celé stavbě je sám její tvar a o něm chci mluvit především, protože věrně vystihuje podstatu křesťnaské víry. Je to symbol cesty směřující vzhůru. Cesty k Bohu, uprostřed níž se tyčí skleněný kříž. Tento kříž připomíná osobu Ježíše Krista, který říká: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.” Proto koncept cesty k Bohu, na které se nachází kříž, věrně vystihuje tu základní myšlenku, o které mluví bible a kterou křesťané navštěvující tento kostel vyznávají.


Církev bratrská je reformovaná církev, která se vrací ke kořenům a tudíž neklade důraz na formu. Modlitební pomůcky v podobě obrazů Boha jsou jí cizí a proto jsou prostory církví této denominace povětšinou velice jednoduché až strohé.



Lucia Macková

Obchodní dům Billa s parkem

Dominika Taklová

Malý park na mě působil velice příjemně a to i přesto, že se nachází v bezprostřední blízkosti frekventované hlavní silnice nedaleko centra města. Vysoké traviny vytvářely intimní prostor a navozovaly výjimečnou atmosféru, kterou jsem v žádném českém ani jiném parku nezažila. Zajímavý byl i materiál hlavního chodníčku. Byl vysypán štěrkem a hlínou. Budil ve mně dojem venkovských polních cestiček a to jen umocňovalo pocit intimity. Tento zajímavý prostor je dílem brněnského ateliéru RAW Tomáše Rusína, Ivana Wahly a Lukáše Wágnera, kteří mimo jiné rekonstruovali i Masarykovo náměstí v Ostravě. Zadáním byla rekonstrukce lokality Bělidla, kde se nacházelo původní naddimenzované autobusové nádraží.


Jedno z míst, které mě nejvíce zaujalo, leží v komplexu autobusového nádraží a obchodního domu Billa. Před supermarketem nemají obyvatelé Litomyšle obvyklý půlhektar parkoviště, ale obdélníkový park. Auta pak parkují v obloukové ulici, která ho obtéká. Samozřejmě už jen to, že město má obchodní dům navržený architektem namísto nevzhledné bílé krabice, je skvělé. Takový přístup by měl být vzorem i pro ostatní města.


Když se řekne Litomyšl, vybaví si asi každý malebné město v Pardubickém kraji s jedním z našich nejkrásnějších historických náměstí. Také se nejspíš všem vybaví velkolepý renesanční zámek a Smetanova Litomyšl. Město je dnes významným centrem současné architektury a navštěvovanou destinací nejen architektů, ale také široké veřejnosti.



Jakub Dvořák



Klára Mitlenerová

Eduard Seibert


Město předběhlo veškeré dění v české republice svý liberálním smýšlením. Češi nejsou zvyklí a ještě nejsou připraveni se pohybovat volně bez toho, aby jim někdo diktoval kam nesmí a kam mohou, nesedají si na trávu, když mají plastovou židli, nejezdí na kole, když mají v garáži auto, neklimbají nohama sedíce na kraji nad srázem, když mohou stát v bezpečné vzdálenosti. Neumíme dostatečně ohodnotit ani ocenit zážitky nám nabízené, stejně jako architekturu, která nám je nabízí. Je velký problém rozpoznávat kvalitu a uvědomovat si ji, ani když ji za nás rozpozná a odkryje nebo vytvoří architekt. Architektura u nás nebývá dělaná pro lidi, ale pro architekty. V Litomyšli je ale renesančním měřítkem člověk. Architektura je stavěna k užívání, pro emoční zážitek všech kolemjdoucích, jako rám prostoru určeného lidem, a ti se snaží naučit ji využívat, protože přirozené způsoby obývání byly přetnuty pro celou generaci. Ani česká legislativa neumí myslet liberálně. Důkazem toho je oplocení střechy bazénu a plot střechy protestantské kaple. Střecha bazénu původně plánovaná jako celozelená, realizovaná zčásti plechem. je místo příjemné pro trávení času vzhledem k přehledu, který dává pocit bezpečí, pocit spokojenosti, svobody. Hustý trávník, kterým je stavba obklopená, je dobře udržovaný, smí se na něj ale pouze dívat. Způsobeno je to tím, že člověk není zvyklý nést následky svého jednání a snaží se najít viníka často v někom jiném, není zodpovědný a legislativa mu to nejen umožnuje, ale dokonce ho v tom podporuje. Nikdy mě nenapadlo, že přijde doba, kdy rodiče budou dávat dětem přilby, když si mají jít hrát na hřiště. Cesta, kterou vytvořil profesor Fránek svým dvojím zaříznutím na kapli, směřuje k symbolu. Nejenže dává stavbě formu, definuje vnitřní prostory, ale skutečně je jejím smyslem pouť. Trasa je zalomená, s třemi obraty, pouť, kdy cíl je viditelný, v dohlednu, blízko, ale nejde se k němu přímo, člověk musí stoupat, aby ho dosáhl, a když je úspěšný, je v cíli odměněn. Je fyzicky vykonatelná a ze svojí podstaty potřebuje překonat nebezpečí, zde jen symbolické. Je prostě formovaná, aby člověk vnímal intenzivněji symboly a směry a nebyl ničím rušen. Kvůli jistotě je však hned po začátku přetnuta, nenásleduje žádné nebezpečí, žádné přiblížení, žádný úspěch ani odměna. Na cestě se nachází překážka, stává se symbolem, jejím smyslem není její překonávání, ale naopak. Vše se ale pomalu zlepšuje, dříve nebylo tolik možností svobody, příkladem mohou být právě i tyto stavby.. Například zámecká zahrada už nabízí spousty způsobů obývání, lavičky i tráva či hrana kašny jsou přístupné. Pleskot zpřístupnil řeku... Lidé si tato místa najdou. Myslím, že je menší škoda, když si nějaký opilec natluče, než když rozumný člověk oplotí tyto stavby.


Když architektura předběhne lidi

Obytný soubor „U nemocnice“

Milada Vorzová

Velice přívětivě působí i materiál bytových domů, kombinace omítky a dřeva se zdá být nejvhodnější kombinací k doplnění vlídné atmosféry celého místa. Město Litomyšl, známé svým osvíceným smýšlením o potřebě kvalitní architektury a veřejného prostoru, se tak tímto zásahem jen utvrdilo ve svém malém/velkém litomyšlském zázraku.


Přestože jednotlivé „bytovky“ nevznikaly současně, působí celý soubor velice komplexně a jednotně. Jednotlivé domy vytvářejí jakýsi vnitroblok, jehož příjemná atmosféra je příznačná pro tento komplex. Nízká výška plotů předzahrádek, pavlače a mnoho dalších aspektů přispívají k částečnému smazání hranice soukromého a veřejného prostoru – ty se navzájem prolínají, doplňují a celkově velmi dobře koexistují. Jelikož jsou některé domy stavěné ve svahu, je zde patrná práce s více úrovněmi. To dokazuje i zajímavé využití zastřešeného garážového stání – jeho střecha výborně posloužila jako dětské hřiště.


Bytové domy, postavené podle urbanistického plánu architektonické kanceláře RudišRudiš, se nacházejí na jižním okraji Litomyšle. Komplex budov sestává z pěti obytných domů (postupně dostavovaných) navržených podle návrhů již zmiňovaného atelieru Rudiš-Rudiš a dále podle projektu kanceláře AP Pleskot.

Eva Bártová

Velkým zážitkem bylo přespání v bývalém zámeckém pivovaru, který výborně zrekonstruoval architekt Josef Pleskot. Příjemný prostor, který sice nenabízel moc světla, ale úžasná atmosféra byla všude. Spojit historickou stavbu s dnešní nutností funkce není určitě jednoduchý úkol, ale myslím, že tady se to povedlo.


Mě nejvíce oslovil krytý bazén od architektonické kanceláře DRNH. Vlny, které navazují na svah Černé hory, příjemně splývají s prostředím. Většina objektu se nachází pod zemí a vytěžená zemina byla zpětně použita pro terénní modelace a střešní zásypy objektu pro snížení provozně energetických nákladů. Objekt byl navržen podle zásad landscape architecture a splňuje všechny parametry energeticky úsporné stavby. Bazénová hala je umístěna hned vedle venkovního koupaliště, bohužel ani v létě není možné oba objekty propojit. Vydali jsme se po šikmé rampě do vstupní haly, kde se nachází bufet a pokladna. Dále jsme pokračovali přes oddělené dámské a pánské sprchy do prostoru bazénu. Velice příjemné místo s otevřeným výhledem na travnaté terasy, kde se nachází i venkovní bazén. Překvapením bylo, že vnější bazén se využívá celoročně, i když voda má stejnou teplotu jak venku, tak i uvnitř. Nechybí tu ani tobogán, který je z akustických důvodů umístěn do výběžku, končícího u nástupní věže na něj. Jediné, co mě na jinak příjemném a přírodním interiéru vadilo, byla zářící vířivka, která se do takového interiéru podle mého názoru prostě nehodila.


Když se řekne Litomyšl, vybaví si asi každý malebné město v Pardubickém kraji s jedním z našich nejkrásnějších historických náměstí a velkolepým renesančním zámkem, který je dnes na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. To však není to, za čím jsme se vydali my. Ano, na zámku jsme sice spali, ovšem dál naše cesta vedla za moderní architekturou, které je především díky starostovi Miroslavu Brýdlovi v Litomyšli požehnaně. I s ním jsme měli možnost prodiskutovat „fenomén Litomyšl“ a další otázky týkající se zakázek vycházejících z architektonických soutěží a podobná témata.

Jiří Lukáš

Michal Bílek

Barevné řešení ladí s užitými materiály, společné šatny, o které autor vedl s městem dlouho spor, ani neřešíte, užívají se skvěle. Nepříjemným překvapením byla podlaha okolo bazénu. Opravdu mi připadalo, že klouže více než v jiných bazénech. Otázkou ale je, zda bych si toho všiml, kdyby to nebylo mediálně propírané. Je to však vada, která vám celkový dobrý dojem zkazit prostě nemůže. Neskutečná složitost technického zázemí mě skutečně překvapila. Jako kdyby se pod bazénem nacházel další svět, z venku rafinovaně skrytý tunami vytěžené zeminy. Bazén v Litomyšli je precedent pro ostatní malá česká města. Získali zde unikátní budovu, novou instituci plnou zábavy pro své občany, která úžasně vypadá a funguje. Ostatní města by se neměla bát a následovat tento příklad.


Důležitou sportovně rekreační institucí v každém větším městě je bazén. Samotná stavba bazénu je velkým investičním počinem města. Velmi velké procento obyvatel tuto budovu využije, zanechá v nich dojem. Bazén by měl reprezentovat město, zdraví, sport, kvalitu. Kvalita by měla prostupovat celou budovou. V Litomyšli se toto povedlo nadmíru. Budova se chová krásně ke svému okolí, podle zásad landscape architecture plynule navazuje na terén a působí, jako by na místo přirozeně patřila. Křivky jednotlivých modulů sledují plynutí svahu Černé hory. Měkce modelované vlny přecházejí do zatravněného terénu. Snaha o pohledovou minimalizaci je patrná zejména z pohledů od města. Efektní návrh vytvořil energeticky úspornou budovu, která snižuje náklady na provoz. Při osobní zkušenosti vás ohromí pohledový beton, potěší rozměry a velikosti jednotlivých prostorů, které naprosto vyhovují vaším požadavkům a nezruinují rozpočet města. Řekl bych, že je to krásný příklad udržitelné výstavby. Žádné velké gesto. Žádný liberecký Babylon.


Krytý plavecký areál Litomyšl

Zuzana Fričová

Obchodní dům Wenke a syn, Jaroměř Budova byla postavena podle návrhu českého architekta Josefa Gočára v letech 1910-11. Původně sloužila jako obchodní dům A. Wenke a syn. Od roku 1946 je v rukách jaroměřského městského muzea. Dnes patří mezi významné evropské památky.

Anna Hrušová

Dům má několik zajímavostí. Jedinečné skleněné průčelí, které je zavěšené na krakorcích. Výsledkem je maximální prosklená plocha, která prosvětluje přízemí a první podlaží. Dále použití železobetonu, který umožňuje propojení přízemí s prvním patrem kruhovým otvorem. Prostor se tak opticky zvětšil a provzdušnil. Jako klenot se nad celým prostorem pyšní skleněný lustr a kazetový malovaný strop.

Další zajímavostí byl pro zákazníky výtah, který je dopravil až do druhého patra. V roce 2001 prošel nákladnou rekonstrukcí a je znova v provozu. Nyní se používá jen pro přepravu mobiliáře a během instalací výstav. Vnitřní vybavení domu bylo též navrhováno J. Gočárem. Z mobiliáře se bohužel nic nedochovalo. Proto si celkový dojem z obchodního domu můžeme představit už jen z fotografií.


Josef Gočár byl vybrán především pro svůj ojedinělý přístup. V tu dobu byl teprve začínajícím architektem a žákem u J. Kotěry. Bylo to tedy jeho rané období, ještě před kubismem, ale je zde již znát velká míra geometrizace. Dům se tedy dá zařadit do secesní nebo geometrické moderny. A především je to počátek české moderny.


Firma Wenke a syn byla specializována na výrobu mušlového zboží. Z důvodu nevyhovujících prostorů se A. Wenke rozhodl pro nový obchodní dům. Z architektonických návrhů si vybral projekt od Josefa Gočára.

Vojtěch Šaroun

Modlitebna Církve bratrské Fenomén Litomyšle začíná být v architektuře vcelku zavedeným pojmem. Pro nás architekty záblesk naděje, že lze najít společnou řeč nad zakázkami mezi námi a volenými zástupci lidu. Pro ostatní inspirující příklad realizování vize jednotlivce a jejího dopadu na společnost.

V modlitebně bylo taky vystaveno umělecké dílo Zlatá slza z Expa 2010 od Federica Díaze. Součástmi kostela jsou stůl Páně a plastika dvou kruhů od Karla Malicha a unikátní skleněný kříž od Václava Cíglera. Zaujalo mě řešení různých technických detailů, které mi ještě umocňují dojem z celé stavby. Například přisvětlení vstupní haly LED páskem umístěným na hraně podhledu, řešení vytápění vstupní haly (obvyklé těleso radiátoru je kvůli úspoře místa postaveno vertikálně), vnitřní část kazatelského pultíku pro lepší čitelnost poznámek je po stranách osvětlena LED pásky, v klubovnách pak vyvedení sítí pro dataprojektory. V současnosti je stavba nominována na cenu Miese van der Rohe. Do budoucna ještě město Litomyšl plánuje zbudovat obchvat, který dostane rychlostní silnici R35 z centra. To se příjemně projeví na obyvatelnosti modlitebny, která se nachází prakticky vedle komunikace. Jen váhám, zda přát členům Litomyšlské CB rychlý růst společenství nebo ne, jednou určitě dorostou jejich počty do množství, kdy bude třeba znovu řešit otázku většího prostoru pro bohoslužby a komu by se pak chtělo opouštět tak skvostnou modlitebnu.


Lukáš Dlabola

Návrh vychází z motta vybraného zadavatelem: Biblického Žalmu 57,11 „Bože, tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost“ a z požadavku na moderní důstojnou stavbu. Výsledný objekt je zčásti zahlouben pod terén což zmenšuje objem stavby a zlepšuje hlukovou pohodu. Objem se skládá ze dvou částí oddělených v jednotlivých podlažích; z modlitebny a bytu správce sboru. Celá stavba vytváří svou kompozicí zdání cesty vystupující po železobetonových střechách stavby nahoru ke skleněnému kříži.


Modlitebna Církve Bratrské v Litomyšli je jedním z důsledků této vize. Místní sbor CB, řešil nedostatečnou kapacitu prostorů, ve kterých se scházel. V úvahu přicházely dvě varianty: pronájem větších prostor nebo výstavba modlitebny. Do této situace vstoupilo město Litomyšl s nabídkou darování pozemku na stavbu. Podmínkou města však bylo vytvoření architektonicky hodnotného díla. Výsledné rozhodnutí dopadlo příznivě pro Ing. arch. Zdeňka Fránka. Jeho návrh vyhrál nad ostatními a byl realizován.

Jaroslav Kejř Anna Hrušová



Roman Ehl



Lenka Juchelková

Samuel Lövy

Transparentnost budov umožňuje komunikaci s okolním světem, ale také vytváří velmi zajímavé průhledy na městské dominanty, v podobě zámku či piaristického kostela. Zejména při příchodu ze severní strany se člověku naskytne impozantní rámová kompozice s jasně čitelnou dominantou litomyšlského zámku. Zároveň je také prvkem napo máhajícím ke snížení celkového objemu budov, které pak na člověka rozhodně nepůsobí jako neprůchodná hranice, ale spíše jako otevřená brána, do které má člověk chuť vstoupit a opakovaně se tam vracet. Netradičně je řešený i interiér školy a samotné třídy, jež jsou po obou stranách chodby, což umožňuje jejich prosvětlení ze dvou světových stran. Vzniká tak celoroční světelná pohoda a tedy ideální prostředí pro nezbytnou koncentraci a přemýšlení. Budova III. základní školy i budova městské tělocvičny v Litomyšli jsou skvělým příkladem opravdu brilantní moderní české architektury a není se tedy čemu divit, že při zasetí tak kvalitního semínka, moderní architektura v Litomyšli stále kvete a nezbývá než doufat, že tomu tak bude i nadále.


Základní škola T. G. Masaryka a městská sportovní hala byly vybudovány v rozmezí let 1995–1998 a dalo by se tedy říct, že právě stavba tohoto komplexu byla jedním z prvotních impulzů, které odstartovaly éru Litomyšle jako „Mekky“ moderní architektury u nás. I proto mi přišlo správné psát přímo o této budově, která krom zjevné architektonické kvality skrývá i určitou symbolickou hodnotu a staví se tak do role prvotního hybatele následného architektonického dění v Litomyšli. Samotný komplex se skládá ze tří učebnových traktů vymezujících polo veřejný dvůr, jenž na člověka působí velmi klidným a pohodovým dojmem. To je velmi sympatické, jelikož jen málo škol u nás poskytuje opravdu kvalitní zázemí, které by člověk rád navštěvoval i mimo povinnou školní výuku. Vzniklý dvůr je pak na západní straně doplněn přírodním amfiteátrem navazujícím na terénní zlom a celý areál je dotvářen budovou městské tělocvičny. Jedním ze základních stavebních prvků celé kompozice je transparentnost, ta je dobře čitelná, jak na budovách školy, tak na budově městské tělocvičny.


III. ZŠ T. G. MASARYKA A MĚTSKÁ SPORTOVNÍ HALA – A. BURIAN G. KŘIVINKA

Adéla Korbelová


Město, místo. Kde jsem objevila krásu sepětí nové a staré architektury. Sepětí lidí a prostoru. Kde jsem se necítila jako v jiném upjatém městě. A jelikož bydlím kousek od Pardubic, vím, o čem mluvím. Tak volně, mile a male na mě působily snad jen Boskovice, můj rodný Heřmanův Městec nebo centrum Hradce Králové. Doufám, že Litomyšli vydrží rodinná atmosféra, kterou města a nyní i některé vesnice postrádají. V Litomyšli máte zkrátka nad čím přemýšlet. Co mě oslovilo? Spousta z míst a budov, které jsem měla možnost navštívit. Bohužel já jsem člověk, který si místo potřebuje hezky osahat a okouknout v klidu, abych si k němu vytvořila nějaký vztah. Takhle se běhalo od jednoho k druhému a já si tak stačila vytvořit pouze objektivní náhled. Ovšem takový, že si plánuji v létě do Litomyšle zajet a bloudit po městě o něco déle a užít si ho. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla ve dvou budovách v Litomyšli přespat a nějakou tu dobu tam pobýt. Byla to Ymca a internát střední školy. Ten na mě zapůsobil velice příjemným a nestísněným dojmem. Když jsem si tenkrát v prostorách této budovy vzpomněla na můj panelákový osmipatrový internát v Hradci Králové, nedal se porovnat dojem jednoho a druhého domu. Myslím, že se zde musí studentům učit báječně! Ymca je sama o sobě okouzlující v několika směrech. Je to obrovský objekt, ve kterém jsem měla ale zároveň pocit, že jsem se tam mohla schovat a všudypřítomné dřevěné prvky na mě působily klidně, mateřsky. Na závěr mého malého hodnocení Litomyšle jsem si připravila odlehčení v podobě komiksu k jedné ze staveb, která mě pobavila lehkostí a důvtipem, který v ní vidím. Páni Burian a Křivinka mi jistě odpustí.


Litomyšl

Alnur Nurmakchanov


Zájezd do Litomyšle byl velmi příjemný, po něm mám v paměti krásné a světlé zážitky. Litomyšl na mne působila jako lehké, vzdušné, slunečné malé město. Současné architektonické projekty velmi obohacují město. A je cítit, že současné projekty jsou řešeny s velkým taktem a citem (např. stavby od architektů Zdeňka Fránka, Antonína Nováka, Josefa Pleskota). Chtěl bych napsat o bytových domech v Litomyšli od architekta Josefa Pleskota. Tyto domy mne velmi zaujaly jakousi výtvarnou atmosférou: malebné stromy, malé dvorky, zahrádky obyvatel, jednoduché použití přirodních materialů, láska k přirodě, světlo. Myslím si, že obyvatelé bytových domů a jejich děti dobře komunikují mezi sebou navzájem. Jednotlivé byty, balkony jsou vedle sebe. Velmi zajimavé mi přišlo řešeni parkovište s dětským hříštěm na střeše. Všechno je uděláno jednoduché z přirodních materialů.


Zájezd do Litomyšle



Bazén Nedávno jsem měl možnost v rámci otevřeného kurzu české architektury navštívit město Litomyšl, byla to má první návštěva. Velmi dlouho jsem slýchával o Litomyšli jako o zázraku české architektury, o městu, kde se díky zasvěceným lidem podařilo vytvořit něco na české poměry zcela unikátního a jedinečného. Litomyšl, jak jsem se měl možnost přesvědčit, opravdu obsahuje obrovskou hustotu kvalitní architektury, částečně je to dané i velikostí města, které lze zařadit mezi malá městečka, kterých je Česká republika plná. Ovšem právě v Litomyšli najdeme mnoho zajímavých staveb, které v ostatních městech chybí, většinu z těchto staveb jsme také navštívili, mne ovšem nejvíce zajímal bazén od atelieru DRNH, v kterém jsme měli slíbenou prohlídku interiéru a technického zázemí. Bazén je tvořený několika terénními vlnami, které skvěle reagují na původní terén a doplňují dané místo. Zároveň díky tomuto řešení působí bazén jako poměrně nízká nenápadná stavba. V interiéru najdeme mnoho skvělých detailů od řešení zasklení, obložení až po skvěle navržené odrazové můstky. Na mne ovšem nejvíce zapůsobilo technické zázemí stavby, nikdy před tím jsem neměl možnost nahlédnout do technického zázemí plaveckého bazénu, proto jsem byl velice překvapený, kolik místa tato technika zabere a jak je celý proces čištění vody náročný. Velmi dlouho jsem si jako student architektury chtěl navrhnout právě plavecký bazén,ale po shlédnutí toho zázemí jsem byl překvapený, kolik věcí je nutno mít na paměti při navrhování takovéto stavby,až mi přišlo nemožné,že se někdo v té hromadě trubek, spojů a kabelů dokáže orientovat. Nerad bych také opomenul estetické řešení interiéru, bazén je vlastně rozdělen na dvě části, jednu polovinu tvoří posezení, převlékárna a sprchy. Druhou část potom samotný bazén, menší bazén pro děti a přidružený tobogán. Do interiéru i přes menší prosklené plochy proudí velké množství světla, celý bazén je překlenutý lepenými nosníky, které jsou ukotveny u zasklení díky, pro mne krásnému technickému řešení. Bazén v Litomyšli opravdu patří mezi jeden z nejlepších, které jsem měl možnost navštívit.

Libor Šenekel

Bytové domy Roku 1995 zpracovala kancelář Rudiš-Rudiš urbanistický regulační plán nového obytného souboru „U nemocnice“. První etapa objektu A1 se dostavěla roku 1998 podle návrhu kanceláře, která vypracovala urbanistický plán. Jednotlivé byty v tomto objetu jsou různě veliké a různě uspořádané a otevírají se širokými okny do vnitřních prostorů bloku.



Roku 1999 vypsalo město Litomyšl soutěž na domy A2 a A3. Vítězem této soutěže se stal ateliér AP (Josef Pleskot, Radek Lampa a Filip Tittelbach). Město Litomyšl se dočkalo dokončení obou domů roku 2002. Oba domy mají dohromady 38 bytových jednotek. Základním kompozičním principem budov je nepravidelné navršení tří hranolových objemů (podlaží) na sebe tak, že přesahy jednotlivých hmot vytvářejí ustupující patra, terasy, lodžie, pavlače a kryté vstupní prostory. Na základě dispozic se jedná o pavlačové domy, přičemž pavlač volně navazuje na komunikace a je volně přístupná.

Lucie Pavlištíková

Autory bytového domu A4 je opět kancelář Rudiš-Rudiš. K obytnému domu je z obou stran připojen objekt hromadných garáží. Plocha střechy garáží je využita částečně jako předzahrádky a zbytek je veřejná plocha, kde se mimo jiné nachází i dětské hřiště. V posledním domu A5 se odrážejí zkušenosti z předchozích realizací, které do nich vložil ateliér A5. Ve svém výrazu je nejskromnější, ale z hlediska kvalit nabízí nejvíce. Každý byt disponuje terasou nebo malou zahrádkou, větraným sklepem a krytým stáním pro automobil. Celý soubor utváří ucelenou skupinu na základě promyšleného záměru. V tomto záměru se výrazně propisují myšlenky sociologicky promyšlené výstavby, kde je viditelná snaha o měkké hranice mezi veřejným a soukromým prostorem. Nejtypičtějším příkladem z realizace jsou předzahrádky, které umožňují místním pobyt venku a zároveň komunikovat se svým okolím. Či využití klasické pavlačové dispozice v touze zvýšit setkávání sousedů. Podobné myšlení lze například vystopovat již v 50. letech XX. století u švýcarského Ateliéru 5 se sídlištěm Hallen.

2012. Počet studentů: 30 Lektoři: Doc. PhDr. Petr Kratochvíl, CSc., ing. arch

Recommend Documents