2012 PLZEN.CZ

DIVADLO J. K. TYLA 10. ROČNÍK

2/2012

WWW.DJKT–PLZEN.CZ

NOVĚ NA REPERTOÁRU KOUZLO 4D, DON GIOVANNI, SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ, PRODAVAČI SNŮ, O RUSALCE PREMIÉRY LAKOMEC, PYGMALION, AMAZONIE, LA GIOCONDA, V KÁRNÉM TÁBOŘE, ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA JUBILEA J. KASL, I. JANEČKOVÁ, K. HROMÁDKOVÁ KONCERTY NEDĚLNÍ MATINÉ VE FOYER VELKÉHO DIVADLA

9.

Aleš Lindovský (Puk), Milan Maláč (Oberon) – SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

OBSAH NOVĚ NA REPERTOÁRU KOUZLO 4D

2

DON GIOVANNI

5

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

8

PRODAVAČI SNŮ ANEB PROHNANÍ, PROLHANÍ LUMPOVÉ

11

O RUSALCE

14

PREMIÉRY LAKOMEC

16

PYGMALION

18

AMAZONIE

19

LA GIOCONDA

20

V KÁRNÉM TÁBOŘE

22

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA

24

KONCERTY NEDĚLNÍ MATINÉ VE FOYER VELKÉHO DIVADLA

25

JUBILEA JAROSLAV KASL

26

IVANA JANEČKOVÁ

27

KAROLINA HROMÁDKOVÁ

28

O. VÍTOVEC, L. SMOČEK, V. VLČKOVÁ, E. PAVELKOVÁ

29

13. DIVADELNÍ PLES

30

PROGRAM DUBEN – ČERVEN 2012

31 Foto na titulní straně: Stanislava Topinková Fořtová (Muriel Eubanks) – PRODAVAČI SNŮ

KONTAKTY Ředitelství

Prokopova 14, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 048

Odd. prodeje a služeb

Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 185, 378 038 186

Pokladna předprodeje

Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 190

Denní pokladny (hodinu před začátkem představení)

Velké divadlo Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 128 Komorní divadlo Prokopova 14, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 059

Odd. propagace a marketingu

Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 181

Zahraniční a tuzemské zájezdy

Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 183

Foto na zadní straně obálky: Veronika Veselá (Jelena Alexandrovna), Jiří Untermüller (Lawrence Jameson) – PRODAVAČI SNŮ

DIVADLO JOSEFA KAJETÁNA TYLA vychází 4× ročně Vydává: Divadlo J. K. Tyla, příspěvková organizace, Prokopova 14, 301 00 Plzeň, IČO 078051 – za podpory MK ČR a Plzeňského kraje Ředitel: doc. MgA. Jan Burian Zřizovatel DJKT: město Plzeň Odpovědná redaktorka: Mgr. Eva Ichová Fotografie: Marta Kolafová, Pavel Křivánek, archiv DJKT (není-li uvedeno jinak) Grafické zpracování: Jaroslav Mašek Tisk, sazba: Kalous & Skřivan s.r.o. MK ČR E 14075

KOUZLO 4D

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Antonín Procházka

Michal Štěrba (Oskar), Kamila Kikinčuková (Aurélie), Antonín Procházka (Felix), Zdeněk Mucha (Hubert), Monika Švábová (Judita)

Režie Antonín Procházka • Scéna Petr Kastner • Kostýmy Šárka Hejnová • Dramaturgie Marie Caltová

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

K O U Z L O

4 D

Světová premiéra 11. února 2012 v Komorním divadle

Antonín Procházka (Felix), Zdeněk Mucha (Hubert)

2

MOLIÈRE, GOLDONI, ALLEN SPOLU NA JEVIŠTI V PLZNI Název nejnovější komedie by se dal rozepsat do podoby Kouzlo 4. dimenze. Tentokrát jde o ryze revuální svět, kde jen jako appendix blýskne zmínka o korupci na úrovni ministerstva. Z iluzionistické láce efektů kouzelnického světa se nečekaně vyloupne přechod do čtvrté dimenze, odkud se může zmizelý vracet také omládlý nebo zestárlý. Samozřejmě se tu prvotřídní český komediograf dotýká několikrát otázky lásky a manželství. Ta vrcholí procházkovsky sedící sentencí, že manželství je úředně potvrzenou variantou pravidelné katastrofy soužití ženy a muže. V celém příběhu kouzelníka Felixe o jeho snaze prodrat se znovu k vrcholu branže i zbavit se partnerského jha sáhl dramatik po novém tvaru. Komedie, jejíž kompoziční páteř tvoří Felixovy výstupy, se přibližuje kabaretnímu žánru. S diváckým ohlasem a vkusem především souzní efektní režie. Podpořil ji nejen lesk kostýmů revuální zábavy (Šárka Hejnová), ale také plejáda působivých kouzelnických triků. Sám autor a současně Felix je zvládl s brilantní dokonalostí iluzionistického mága.

Zdeněk Rohlíček (Igor), Monika Švábová (Judita)

Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK 22. 2. 2012

OBJEVITEL KOUZLA 4D Antonínovi Procházkovi už nestačí, že se honosí titulem „plzeňský Molière“ a že mnohem blíž než k němu má typem humoru v komediích, které píše, režíruje a hraje v nich, k Woodymu Allenovi. V Kouzlu 4D se stal i Davidem Copperfieldem. Jeho nejnovější hrdina se jmenuje Felix, je mágem třetí kategorie, prodavačem humoru. Podle mínění fyzika Huberta (Zdeněk Mucha) si ovšem hravě poradil se smyčkovou kvantovou gravitací, s teorií superstrun a prokázal čtvrtý rozměr, do kterého je možné odeslat lidi, kterých se třeba chceme zbavit. V lyričtějších epizodách Kouzla 4D nechybí ani pobláznění stárnoucího umělce mladou ekologickou aktivistkou (Kamila Kikinčuková). Epika ale převládá.

K O U Z L O

4 D

Gravitaci nahradí gravidita, do příběhu vstupuje nájemný milenec a rozbíječ vztahů (Michal Štěrba) nebo zkorumpovaný úředník (Zdeněk Rohlíček).

R E P E R T O Á R U

•

Procházka znovu připomněl, že hra se dá napsat z břitkých anekdot a dialogy z aforismů. V tom je u nás nepřekonatelný. Čím se trápí česká politika a žurnalistika, on dokáže vtěsnat do dvou hodinek, a ještě tu bídu proměnit v duševní relaxaci.

N O V Ě

N A

Jiří P. Kříž, PRÁVO 16. 2. 2012

Antonín Procházka (Felix), Michal Štěrba (Oskar)

3

KOUZLO 4D JE SVĚŽÍ KOMEDIE PLNÁ SATIRY A INTELIGENTNÍHO HUMORU Komediální zápletka této dobře vystavěné hry se točí kolem kouzelníka Felixe. Zahrál si jej autor i režisér hry Antonín Procházka a dal tomuto mágovi, jenž využívá záblesky své dohasínající slávy, správnou dávku jisté životní rezignace smíšené s rozhodnutím udělat něco se svým životem a vystoupat znovu na vrchol. Prvním krokem k tomu má být vyřešení ochabujícího vztahu k jeho ženě Vandě (výtečná Štěpánka Křesťanová), která nemá pro kouzelnický život svého muže příliš mnoho pochopení, a tedy nesdílí ani jeho nadšení s iluzionistickým trikem o mizení ve čtvrté dimenzi. Právě ten se Felixovi vymkne nečekaně z rukou, což má nepředvídané následky, a divák se může těšit na rozuzlení i zodpovězení otázky, zda a jak se rozvířené časoprostory uklidní. Než k tomu dojde, užijete si celou řadu gagů, vtipu a skvělých hereckých výkonů. Gabriela Špalková, MF DNES 18. 2. 2012

Antonín Procházka (Felix)

Michal Štěrba (Oskar), Štěpánka Křesťanová (Vanda)

Štěpánka Křesťanová (Vanda), Antonín Procházka (Felix)

Michal Štěrba (Oskar), Zdeněk Rohlíček (Igor)

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

K O U Z L O

4 D

Kamila Kikinčuková (Aurélie), Antonín Procházka (Felix)

4

DON GIOVANNI

GIOVANNI S MILENKAMI NA NOTEBOOKU Mít na repertoáru Mozartova Dona Giovanniho je pro naše operní divadla závazek i zkouška. V nové plzeňské inscenaci se dirigent Jiří Štrunc v podmínkách standardního operního provozu rozumně nepachtil za historicky poučenou interpretací. Pražská verze partitury tak vyzněla hutněji a ve vyšší dynamické hladině než při použití dobových nástrojů. Nicméně svižná tempa, zvládnutá i ve většině ansámblů, dodala této interpretaci spád. Týmu režiséra Zbyňka Brabce se scénografem Janem Hubínkem a výtvarníkem kostýmů Tomášem Kyptou nechyběla odvaha hledat dnešní kontext příběhu o potrestaném prostopášníkovi. V tomto záměru nebyl první ani poslední: připomeňme černošský slum v režii Petera Sellarse už v 80. letech, divadelně strhující a kontroverzně přijímanou aktualizaci Clause Gutha v Salcburku nebo skandální řešení Calixta Bieita plné násilí, sexu, drog a vulgarit.

G I O V A N N I

Na prázdném jevišti, pouze s několika bednami, které slouží jako nábytek u Giovanniho i jako náhrobky na hřbitově, dostali aktéři podobu společnosti v černých kožených kabátech a bundách, joggingovém dresu i luxusních oblecích, vytahaných tričkách i bělostných košilích, dráždivých minišatech i velké večerní s martenskami, kozačkami, teniskami i lakýrkami. V drsných komunitách snad „nových Rusů“ by ovšem předváděné pohrávání si s revolvery skončilo velmi rychle. A boss Ottavio by si na „řešení“ problému s nevěrnou snoubenkou a promiskuitním vrahem, který pořádá divoké večírky se sexuálními orgiemi, patrně najal služby agentury „na klíč“. Vtipné byly ovšem nápady, kdy Ottavio k zastřelenému Komturovi a omdlévající Anně zavolá mobilem záchranku a svoji árii (intonačně přesný Tomáš Kořínek) nadiktuje trojici snaživých sekretářek.

R E P E R T O Á R U

•

D O N

Basista Josef Škarka se prosadil jako výrazný talent: jeho čiperný Leporello čte seznam Giovanniho milenek z notebooku a v závěru mu chuť na kuřecí specialitky z KFC nekazí ani pobledlý Giovanni, když před plazmovou obrazovkou v křečích čeká, co s ním udělá rudý záblesk, který mu prošel hlavou u Komturovy hrobky. Helena Havlíková, LIDOVÉ NOVINY 7. 2. 2012

N A

Premiéra 28. ledna 2012 ve Velkém divadle

Drama giocoso o dvou dějstvích • Libreto Lorenzo Da Ponte • Nastudováno v italském originále • Dirigent Jiří Štrunc • Režie Zbyněk Brabec • Scéna Jan Hubínek • Kostýmy Tomáš Kypta • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr • II. dirigent Tomáš Brauner • Pohybová spolupráce Richard Ševčík • Asistent režie Dominik Beneš

N O V Ě

Wolfgang Amadeus Mozart

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Jiří Hájek (Don Giovanni)

5

Svatopluk Sem (Don Giovanni), František Zahradníček (Leporello)

Jiří Hájek (Don Giovanni) a balet DJKT

Tomáš Kořínek (Don Ottavio), Anna Klamo (Donna Anna), Pavel Horáček (Komtur)

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

D O N

G I O V A N N I

Josef Škarka (Leporello), Ivana Šaková (Donna Elvira)

Radka Sehnoutková (Zerlina), Jan Hnyk (Masetto)

6

Svatopluk Sem (Don Giovanni) a členky operního sboru DJKT

MOZART V PLZNI TROCHU JINAK Současná inscenace Divadla J. K. Tyla přinesla překvapení, zejména těm divákům, kteří Mozartovo dílo již znají. Režisér Zbyněk Brabec totiž transponoval děj z historického Španělska do současného moderního světa. Kord nahradily pistole, Leporellův notes notebook, objevily se stenotypistky, lehké ženy, taneční hemžení mládeže. Velké ocenění zaslouží výprava – Jan Hubínek se dokázal odříci všech ilustrativních podrobností scény a plně vystačil s temnou plochou jeviště i pozadí a se světly. Rozhodně tím podpořil záměry režie stejně jako autor návrhů kostýmů Tomáš Kypta, o dění na scéně se zasloužil pohybovou spoluprací Richard Ševčík. Je radostí konstatovat, že cenným přínosem premiéry byla hudební složka. Neuvěřitelně krásná Mozartova hudba zněla kvalitně ve vokální i instrumentální složce. Dirigent Jiří Štrunc vedl orchestr i scénu pevným a zřetelným gestem, volil svěží tempa a dbal na prioritu zpívaného slova před zvukovým přívalem orchestru, který mu však zněl plasticky a barevně bohatě. Rovněž příspěvek sboru, vedeného Zdeňkem Vimrem, byl kvalitní.

Petra Šintáková, Eva Brabcová, Kristýna Radačovská a Tomáš Kořínek (Don Ottavio)

Všichni sólisté, kteří se podíleli na premiéře, podali velmi dobré výkony po pěvecké i herecké stránce. Vlasta Bokůvková, PLZEŇSKÝ DENÍK 3. 2. 2012

DON GIOVANNI USPĚL HLAVNĚ DÍKY HUDEBNÍMU A PĚVECKÉMU PROVEDENÍ

•

D O N

G I O V A N N I

Ivana Veberová (Donna Elvira), Aleš Voráček (Don Ottavio), Petra Alvarez Šimková (Donna Anna)

R E P E R T O Á R U

Spolupráce orchestru a jeviště byla zcela dokonalá. S obdivem lze hodnotit velice krásné pěvecké výkony. Petra Šimková Alvarez sklízela za roli Donny Anny potlesk nejen po svých výstupech, ale zejména v závěru představení, kdy se ozývalo i volání bravo. Stejně brilantní byla Ivana Šaková, která roli Donny Elviry zpívala ve všech polohách vyrovnaným a i ve výškách zaobleným sopránem. Dokonalý výkon podala Barbora Perná v roli Zerliny, která je navíc pro roli nevěsty jakoby předurčená svým zjevem. Ani muži nezůstali ve svých rolích pozadu, ať už to byl Jiří Hájek jako Don Giovanni, Jevhen Šokalo v postavě Komtura, Tomáš Kořínek jako Don Ottavio, Matěj Chadima v roli Masetta či zejména vynikající Josef Škarka jako sluha Leporello. Sólisté přesvědčili i herecky. Zaujaly také výborně přednesené, melodicky bohaté souzpěvy, které jsou součástí všech obrazů.

N O V Ě

N A

Jaroslav Fiala, PLZEŇSKÝ KULTURNÍ PŘEHLED – BŘEZEN 2012

Matěj Chadima (Masetto) a balet DJKT

7

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Felix Mendelssohn-Bartholdy Choreografie a režie Richard Ševčík • Scéna Ján Zavarský • Kostýmy Tomáš Kypta

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

S E N

N O C I

S V A T O J Á N S K É

Premiéra 10. března 2012 v Komorním divadle

Milan Maláč (Oberon), Martina Diblíková (Titanie)

8

ŠEVČÍKŮV SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ, KOUZELNÝ BALET PRO CELOU RODINU

Petr Brettschneider (Kdoulička)

Aleš Lindovský (Puk)

Sen noci svatojánské je krásné, hravé představení. Svědčí o hlubokém porozumění Mendelssohnově hudbě, ale i zamotanému příběhu Shakespearovu, v němž se šarmantně a vtipně mísí svět lidí se světem elfů, aby dospěl k odlehčeně pohádkovému rozuzlení. A přesně takový je i Ševčíkův Sen. Je to skvělý Shakespeare skvěle převedený do řeči baletu, obé v bezvýhradné symbióze s působivou Mendelssohnovou hudbou. Příběh bez zbytečně rozmáchlých patetických gest, zato pojatý s lehkostí a nadhledem. A precizně provedený. Richard Ševčík jej vystavěl přehledně a jasně. Dokázal dát postavám charaktery a plastičnost, odlišit tancem a gesty svět lidí od světa elfů se smyslem pro komiku i vážnost. Neunikají mu detaily.

Petr Hos ( eseus), Jarmila Dycková (Hypolita)

Všichni tanečníci předvedli profesionální výkony, svým rolím propůjčili sympatickou bezprostřednost projevu. Publikum se po celé představení dobře baví, ať jde o vystoupení řemeslníků, či o ztvárnění milostných troj- i čtyřúhelníků. S V A T O J Á N S K É

Sen svými čarami, rošťáctvím, tak trochu fanfarónstvím, dětskou hravostí a kapkou šibalské vážnosti rámuje po všech stránkách neodolatelný skřítek Puk v jedinečném ztvárnění Aleše Lindovského.

R E P E R T O Á R U

•

S E N

N O C I

Richard Ševčík vytvořil barvitou inscenaci odzbrojující svou bezprostředností a vřelostí. Jedinečně zachycující atmosféru na pomezí reality a snu. Svým kolegům přinesl krásné role a divákům nevšední rodinné představení, ke kterému se budou rádi vracet. Které je únikem z šedi všednodennosti. Které baví a těší. Děti i dospělé.

N O V Ě

Michaela Musilová (Titanie), Petr Laštovka (Klubko)

N A

Plzeňský balet ve Snu noci svatojánské potvrdil nejen své vysoké profesionální kvality, ale jasně ukázal i obrovský tvůrčí potenciál. Však také publikum nešetřilo dlouhým nadšeným aplausem a voláním bravo. Gabriela Špalková, MF DNES 17. 3. 2012

9

Petr Brettschneider (Egeus), Milan Maláč (Lysander), Kateřina Štruncová (Hermie)

Monika Mašterová (Helena), Pavel Tručka (Demetrius)

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

S E N

N O C I

S V A T O J Á N S K É

Jarmila Dycková (Hypolita), Martin Šinták ( eseus)

Aleš Lindovský, Adam Hradil a Richard Ševčík při závěrečné děkovačce

1 0

PRODAVAČI SNŮ aneb PROHNANÍ, PROLHANÍ LUMPOVÉ

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Jeff ry Lane – David Yazbek

Bronislav Kotiš (Freddy Benson), Daniela Šinkorová (Christine Colgate), Jiří Untermüller (Lawrence Jameson)

N A

R E P E R T O Á R U

•

P R O D A V A Č I

S N Ů

A N E B

P R O H N A N Í ,

P R O L H A N Í

L U M P O V É

Překlad a české texty Adam Novák • Režie Roman Meluzín • Dirigenti Pavel Kantořík, Jiří Petrdlík • Choreografie Aneta Antošová • Scéna Daniel Dvořák • Kostýmy Dana Svobodová • Dramaturgie Jiří Untermüler

Stanislava Topinková Fořtová (Muriel Eubanks), soubor muzikálu a operety, balet DJKT

1 1

N O V Ě

Česká premiéra 25. února 2012 ve Velkém divadle

Daniela Šinkorová (Christine Colgate), soubor muzikálu a operety, balet DJKT

Jan Kaštovský (Andre ibault), Stanislava Topinková Fořtová (Muriel Eubanks)

Lucie Zvoníková (Jelena Alexandrovna), soubor muzikálu a operety

Daniela Šinkorová (Christine Colgate), Bronislav Kotiš (Freddy Benson)

Daniela Šinkorová (Christine Colgate), Jan Kříž (Freddy Benson)

Jiří Untermüller (Lawrence Jameson), soubor muzikálu a operety, balet DJKT

Bronislav Kotiš (Freddy Benson), Jiří Untermüller (Lawrence Jameson)

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

P R O D A V A Č I

S N Ů

A N E B

P R O H N A N Í ,

P R O L H A N Í

L U M P O V É

Jan Kříž (Freddy Benson), Jana Tesařová

1 2

L U M P O V É

Jan Kříž (Freddy Benson), soubor muzikálu a operety, balet DJKT

PRODAVAČI SNŮ ANEB KDO JE ŠAKAL?

P R O L H A N Í P R O H N A N Í , A N E B S N Ů P R O D A V A Č I •

Ve výčtu rolí chybí tajemný Šakal. Osoba, o níž se ve hře často mluví a jež je postrachem našich podvodníků. Kdo je oním konkurentem a králem všech lumpů? To zjistíte až v závěru představení Prodavači snů, bláznivé muzikálové komedii, jejíž žánr by neměl v repertoáru dobrého hudebního divadla chybět.

R E P E R T O Á R U

Celý děj se točí kolem dvojice podvodníků, jež operuje na Francouzské riviéře a obírá zámožné paničky. Tvoří ji elegantní, postarší Lawrence Jameson, lump nejvyšší úrovně, a mladistvý přidrzlý floutek Freddy Benson. Zmíněného elegána hraje nepřekonatelným způsobem Jiří Untermüller, jemuž se podobně jako ve Spamalotu podařilo během celé hry udržet decentní hereckou šarži, poněkud odvázat se mohl až v druhém dějství, kdy se stylizuje do postavy svérázného doktora Shuffhausena. Neméně skvělý byl ovšem na premiéře i Jan Kříž jako Freddy Benson. Ten naopak prochází širokým spektrem herecky odlišných charakterů a z poněkud neomaleného burana se postupně mění v elegantního bonvivána, v šílence, který žije ve sklepení a pitvá plyšová zvířátka,

nebo v mrzáka na invalidním vozíku. Na bohaté turistky útočí všemi dostupnými prostředky, na diváky pak dokonalým zpěvem a brilantními tanečními kreacemi, jež zahrnují vše od klasiky až po prvky rapu a street dance. Není divu, že mu podlehne i okouzlující mýdlová královna Christine Colgate, nefalšovaná americká naivka, přesvědčivě ztvárněná populární Danielou Šinkorovou. Ta své postavě vtiskla půvab, roztomilost i vášeň. Plejádu prohnaných lumpů typově přesně dokresluje Jan Kaštovský coby policejní prezident Andre ibault, nakonec končící ve všeobjímající náruči charitativním syndromem postižené Muriel Eubanksové v podání výborné Stáni Topinkové Fořtové. Excelentní výkon v roli živočišné ázerbájdžánské ropné princezny Jeleny Alexandrovny předvedla o premiéře Lucie Zvoníková.

N A

wayský lesk. Podobně atraktivní je i scéna navržená architektem Danielem Dvořákem, současným ředitelem Národního divadla v Brně. Děj začíná na zcela prázdném jevišti s modrým pozadím, jež se však brzy zaplní mnoha doplňky, nejrůznějšími závěsnými dekoracemi či často využívaným schodištěm, takže vzniká zdařilá iluze casina, luxusní rezidence, vlakového kupé i pláže – a to vše při vysoké variabilitě prostoru pro velká taneční čísla.

Vítězslav Sladký, PLZEŇSKÝ DENÍK 8. 3. 2012

N O V Ě

Soubor muzikálu a operety Divadla J. K. Tyla v Plzni úspěšně navázal na svůj předloňský trhák Monty Python‘s Spamalot českou premiérou broadwayského hitu Dirty Rotten Scoundrels. Tomu dal textař a překladatel Adam Novák český název Prodavači snů aneb Prohnaní, prolhaní lumpové. Muzikál na podkladě filmového scénáře napsali libretista Jeffrey Lane a hudební skladatel David Yazbek. Světovou premiéru si titul odbyl v newyorském Imperial eatre v roce 2005, takže do Plzně zamířil jako dosud nevyčpělá muzikálová novinka. Režisér Roman Meluzín začal Prodavače snů zkoušet hned po plzeňské premiéře světoznámé Evity. Tentokrát jej čekal titul zcela jiný, ovšem neméně náročný, a to nejen na výpravu či choreografii, ale také na načasování jednotlivých gagů a celkovou jevištní souhru. Opět se prokázalo, že pobavit publikum není o nic lehčí než jej dojmout. Inscenaci naštěstí nechybí tempo, vtip ani lehkost, určitá obhroublost nepřekračuje hranice současného vkusu. Jednotlivé výstupy do sebe skvěle zapadají a téměř tříhodinové představení ani na okamžik nenudí – také díky efektní a precizní choreografii Anety Antošové a velmi odvážnému, ale zároveň slušivému kostýmování Dany Svobodové, které inscenaci dalo nefalšovaný broad-

1 3

O RUSALCE

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Bohumila Sommerová (Kuchtík), Miroslav Bartoš (Hajný)

PŘÍBĚH O RUSALCE SE DĚTEM LÍBIL S velkým úspěchem se u malých i velkých diváků setkala upravená podoba slavné opery Antonína Dvořáka Rusalka, jejíž premiéra se konala v rámci festivalu Smetanovské dny o víkendu ve foyer Velkého divadla v Plzni. Představení šité na míru dětem sází na pohádkovost, je přitom živé, zachovává osu Dvořákova díla a má spád. Je divácky atraktivní a hudebně výborné. Právem si vysloužilo skandovaný potlesk v zaplněném foyer. Adéla Lučanská (Rusalka), Jan Tolaš (Princ)

Gabriela Špalková, MF DNES 12. 3. 2012

Opera Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila v úpravě pro dětského diváka Premiéra v rámci Smetanovských dnů 11. března 2012 od 10.30 a 12.00 hod. ve foyer Velkého divadla

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

O

R U S A L C E

Úprava a režie Lilka Rybářová Ročáková • Hudební spolupráce Ivan Pařík • Hudební nastudování a klavírní doprovod Ivana Janečková / Hana Zemenová

Ivana Janečková – klavírní doprovod

1 4

Ivana Klimentová (Cizí kněžna)

RUSALKU PRO DĚTI PROVÁZEL ZASLOUŽENÝ ÚSPĚCH Rusalka, pohádková opera Antonína Dvořáka pro dospělé, se v rámci 32. ročníku Smetanovských dnů v Plzni dočkala úpravy pro nejmladší diváky. A řekněme hned – velice zdařilé. V časově únosném rozmezí čtyřiceti minut je zdůrazněn pohádkový a komický živel díla, dětem nejbližší. Týmž směrem se ubíral scénář a ruku v ruce s ním klasická režie jevištně zkušené umělkyně Lilky Rybářové Ročákové, v předchozím celkem trojím nastudování obdivované představitelky titulní role Rusalky na scéně DjKT v Plzni. Neméně šťastně se podařilo významné dějové předěly překlenout nad jiné povolanému hudebnímu poradci – šéfdirigentovi plzeňské opery Ivanu Paříkovi. Jeho řešením při podstatném zkrácení a citlivém přeskupení některých závažných scén dílo nepozbývá na své celistvosti, ba naopak působí dojmem svébytnosti jako samostatný útvar, a to ve výsledku pozitivního účinu. Při umístění do foyer plzeňského Velkého divadla zasluhuje zvláštní ocenění důmyslné režijní vyřešení Vodníkovy tůně a Rusalčina nezemského obydlí. Upoutá i líčení a kostýmování účinkujících. Jde vesměs o členy rodícího se studia mladých při plzeňské opeře. Jejich pěvecké výkony byly už na předpremiéře plně propracované a herecká akce zcela přirozená. Nebývalý zájem o Rusalku pro děti projevila rodičovská veřejnost, kdy k předem vyprodané premiéře musela být přidána další dvě představení. Miroslav Mrázek, PLZEŇSKÝ DENÍK 15. 3. 2012

Roman Dušek (Vodník), Adéla Lučanská (Rusalka)

1 5

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

O

R U S A L C E

Petra Šintáková (1. žínka), Jana Tolašová (3. žínka), Kristýna Radačovská (2. žínka)

LAKOMEC

PREMIÉRA

Molière

LAKOMEC PO 65 LETECH

Premiéra 28. dubna 2012 ve Velkém divadle

Přestože Lakomec patří k Molièrovým nejoblíbenějším a současně nejhranějším komediím, plzeňská činohra neuvedla tuto hru plných 65 let. Na rozdíl od jiného velkého klasika, Shakespeara, se Jean Baptiste Molière hraje podstatně méně. V posledních 40 létech se jevištního uvedení dočkaly pouze komedie Lékařem proti své vůli (1971), Tartuffe (1981) a Don Juan (1991). Aktuálnost si ale Molièrovy komedie udržely dodnes. Inscenace Lékařem proti své vůli stála místo tehdejšího šéfa činohry a současně jejího režiséra, Svatoslava Papeže. Stranické orgány odhalily v představení podobnost dobového příběhu s nekompetentností, ignorancí a vulgaritou svého způsobu vládnutí.

Překlad Vladimír Mikeš • Režie Jan Burian • Scéna Karel Glogr • Kostýmy Dana Svobodová Scénická hudba Petr Malásek • Dramaturgie Marie Caltová

Harpagon Pavel Pavlovský • Kleant Zdeněk Rohlíček • Eliška Markéta Frösslová • Valér Jan Maléř • Mariana Kamila Kikinčuková / Andrea Mohylová • Anselm Viktor Vrabec • Frosina Jana Kubátová • Šimon Michal Štrich • Jakub Josef Nechutný • Štika Jakub Zindulka Treska Antonín Kaška • Bumbal Martin Chmelař • Policejní komisař Miloslav Krejsa Písař Michal Štrich • Klaudie Eva Rovenská

Když se Jean Baptiste 15. ledna 1622 v Paříži narodil, jmenoval se ještě Poquelin a měl před sebou skvělou kariéru královského komorníka a čalouníka, což bylo povolání, které se dědilo po otci. Dostalo se mu i skvělého vzdělání na prestižní jezuitské koleji a dvouletého právnického vzdělání (i když sám přiznal, že si zkoušky na orleánské fakultě částečně kupoval). Ale zajištěnou budoucnost obětoval pro vůni divadelních šminek a pro lásku k okouzlující, i když o šest let starší herečce Madeleine Béjart. Založili Skvělé divadlo, které skončilo neslavně. Molière, jak si začal říkat, aby nekazil otci pověst, skončil ve vězení pro dlužníky. Ale následující léta putování po venkově a městech francouzského jihu mu přinesly nedocenitelné zkušenosti jako autorovi, režisérovi i herci. Protože trochu zadrhával, osvědčil se zejména v komediálních rolích. Poznal jak pobavit diváky a využil toho při představení před samotným králem Ludvíkem IV. v Louvru roku 1658. Král miloval divadlo a Molière se pro něho stal nepostradatelným ředitelem dvorských představení. V posledním období Molèrova života, kdy napsal své vrcholné charakterové komedie Tartuffa, Misantropa, Dona Juana, Lakomce a Zdravého nemocného, ho král svou přízní často chránil před urputnými útoky nepřátel. Ale zákazům jeho her mnohdy zabránit nedokázal.

P R E M I É R Y

•

L A K O M E C

Lakomce (1668) napsal Molière ve svých šestačtyřiceti letech, tedy pět let před smrtí. V komedii je obsažen jeho názor na život. Ukazuje zhoubnost toho, co odporuje přírodě, přirozenosti a zdravému rozumu. Přináší pohled na život jedné rodiny, ale pozornost je zaměřena zejména na dominantní vášeň hlavní postavy – lakomce Harpagona. V plzeňské inscenaci ztvární tuto staletími proslavenou postavu Pavel Pavlovský.

LAKOMEC zatím ve zkušebně Komorního divadla – Pavel Pavlovský

1 6

Během své sedmačtyřicetileté herecké kariéry jsi hrál zejména charismatické sympaťáky, rebely nebo velké manipulátory. Harpagon je sice také slavná postava, ale je přízemnější. Co tě na téhle roli přitahuje? Neřekl bych, že je Harpagon přízemní. Je nabitý až šílenou energií. Jeho problém je, že tuto energii vybíjí pouze jedním směrem k schraňování a opatrování majetku. Myslím, že je to neuvěřitelně aktuální postava. Dnes je spousta Harpagonů, kteří „hrabou pod sebe“ a ještě ke všemu kradou. Ale Harpagon nekrade. Šmelí, vyhrožuje, kalkuluje, ale hraje s otevřenými kartami. Pro interpreta je jistě důležité, aby mohl svoji postavu pochopit a částečně ji i obhájit. Jak je to s Harpagonem? Jak jistě víš, pro mne osobně majetek moc neznamená. Příležitosti mimo divadlo nevyhledávám, kšefty odmítám, peníze nehlídám. Ale ta role je krásná. Harpagon je charismatický dědek. Je to v každém případě osobnost – i když svého druhu. A já osobnostem chci rozumět. Nemohl bych Harpagona hrát, kdybych se ho nesnažil pochopit a obhájit. Herec vlastně celý život na jevišti obhajuje jím ztvárněné postavy a potažmo i sám sebe.

Zdeněk Rohlíček, Kamila Kikinčuková, Jan Burian

Viděl jsi některé ze slavných inscenací Lakomce? Je to až neuvěřitelné, ale v životě jsem žádnou inscenaci Lakomce neviděl. Jenom jsem slyšel, jak to hrál Mošna, Pešek, Kopecký nebo Rössner. A dnes jsem za to rád. Když vidím nějaký mimořádný herecký výkon, logicky mne to ovlivní. Ať chci nebo nechci. A třeba bych potom nemohl dělat něco, co by i mne napadlo, protože bych se bál, že někoho kopíruji. Takže to, že jsem žádného Harpagona před naší premiérou Lakomce neviděl, je vlastně výhoda. Tedy určitě pro mne. Marie Caltová

Zdeněk Rohlíček, Pavel Pavlovský

Zdeněk Rohlíček, Josef Nechutný, Pavel Pavlovský

1 7

P R E M I É R Y

•

L A K O M E C

Andrea Mohylová, Markéta Frösslová

PYGMALION

PREMIÉRA

George Bernard Shaw Premiéra 23. června 2012 v Komorním divadle

Květinářka Líza Markéta Frösslová Profesor Higgins Martin Stránský Plukovník Pickering Jakub Zindulka Doolitle Zdeněk Mucha • Paní Higginsová Monika Švábová • Paní Pearsová Jana Kubátová • Eynsford-Hillová, matka Zorka Kostková • Eynsford-Hillová, dcera Andrea Mohylová • Fredy Eynsford-Hill Marek Adamczyk • Služka Kamila Kikinčuková Maďar Petr Konáš

Překlad Jiří Josek • Režie a úprava Juraj Deák • Scéna Ivo Žídek • Kostýmy Jana Hauskrechtová • Dramaturgie Marie Caltová

PYGMALION V POHLEDU REŽISÉRA JURAJE DEÁKA Už ses někdy „pracovně“ setkal s dramatickým dílem G. B. Shawa? Ano, před dvaceti léty jako mladý režisér Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Byl to jeho Pekelník. Tenkrát mi dal hodně zabrat. G. B. Shawa mají všichni zařazeného jako autora chytré ironické komiky, ale svět jeho postav je mnohem, mnohem komplikovanější a dostat se jim pod kůži není jednoduché. Nedávno jsi shodou okolností režíroval v Divadle Na Fidlovačce My Fair Lady. Jaké je pro tebe srovnání tohoto muzikálu s původním Pygmalionem?

Rezisér Juraj Deák

P R E M I É R Y

•

P Y G M A L I O N

Proč se Shawova komedie jmenuje Pygmalion, když hlavní představitelka nese jméno Líza Doolitlová? A navíc Pygmalion je muž? Odpověď je možné hledat ve volné podobnosti s antickým příběhem. Shaw se nechal inspirovat Ovidiovými Proměnami. Sochař Pygmalion vyřezal za slonové kosti překrásnou sochu dívky. Zamiloval se do ní tak, že uprosil bohyni Afroditu, aby jí vdechla život. Příběh končí happy endem – jeho láska byla opětována. Shawovým Pygmalionem je profesor fonetiky Henry Higgins, který uzavře sázku, že ze zaostalé pouliční květinářky vytvoří tak dokonalou dámu, že ani nejvybranější společnost nerozpozná její původ. Do hry pak vstupuje nejen Higginsovo profesionální mistrovství, ale i noblesa jeho přítele plukovníka Pickeringa a především inteligence a citlivost samotné Lízy. Emoce má však u Shawa zcela nekonvenční podobu. Formuje se při vzájemném střetávání Higginse a Lízy, v němž dominantní roli hraje hledání a nalézání sebe sama a poznání, v čem spočívá cena vnitřní svobody a nezávislosti. Shaw ale není jen moralista; dívá se na závažné problémy s chytrou ironií a hravou komediálností. A happy end hledá, na rozdíl od Ovidia, především v nalezení smyslu života.

Je to otázka správného uchopení žánru. Americký muzikál má tendenci všechny konflikty zpřehlednit, zvýraznit komiku i sentiment příběhu. To se stalo i v My Fair Lady. Ale práce na tomhle muzikálu byla krásná a máme s ním u diváků úspěch. Ovšem činoherní zpracování Pygmaliona, které mě čeká teď, je úplně jiná výzva. Pygmaliona napsal Shaw přesně před 100 lety. V čem je podle tebe tato komedie pořád aktuální?

Vztah, i když v tomto případě je možná přiléhavější slovo srážka, muže a ženy je nekonečnou inspirací pro umělce ve všech dobách. Diváci myslím vždy s chutí zhlédnou příběh o mužské přehlíživé ješitné sobeckosti, která narazí na ženskou vůli, tvrdohlavost a krásu. Pygmalion se většinou nasazuje i proto, že skýtá řadu velkých hereckých příležitostí. Hrála tato skutečnost roli při volbě titulu? Vždycky jsem se snažil všechny tituly, které jsem kdy pro sebe vybral, svazovat s možnostmi konkrétních herců. Cítím v tom potenciál velikého dobrodružství společného prožitku režiséra a herce při rozkrývání světa postav a skrze ně pak objevování autorových záměrů. Co by sis v souvislosti s touto inscenací přál? Aby nás toto dobrodružství se Shawem nezabilo, ale posílilo a aby nás bavilo. Protože když se baví herci na jevišti, pak to také baví diváka v hledišti. Marie Caltová

Ilona Vaňková (Líza), Eva Wimmerová (Paní Pearceová) – PYGMALION, 1989

1 8

AMAZONIE

PREMIÉRA

Michał Walczak Premiéra 21. dubna 2012 v Klubu Komorního divadla

Překlad Jiří Vondráček • Režie Adam Rut • Dramaturgie Irena Hamzová Pulicarová • Scéna a kostýmy Aneta Grňáková • Hudba Jan Ryant Dřízal

Aneta Klára Krejsová • Mundek Marek Adamczyk • Franka Andrea Černá • Kryštof Michal Štěrba • Režisér, Jurek Petr Konáš

„Já chci pravdu, rozumíš, jako to chtěl Shakespeare!“ prohlašuje absolvent herectví Mundek, který už delší dobu nemůže sehnat práci. Jeho partnerka a spolužačka z divadelní akademie Aneta, taky bez příjmů, se pokusí řešit situaci tím, že se přihlásí na konkurz do televizního seriálu – který vyhraje. Plány i hodnoty mladého páru se na základě toho začnou měnit. Televizní zábavu a snahu nezpronevěřit se ideálům skutečného umění totiž asi nepůjde tak úplně spojit. I když – co to vlastně je skutečné umění? A co to znamená – nezpronevěřit se? „Zázračné dítě“ současné polské dramatiky Michał Walczak (*1979) přináší ve své nepříliš shovívavé komedii téma dozrávání mladých lidí ve společnosti, která je z velké části založena tržně a chce se bavit. „Diváci, to je taky banda snobů, radši jdou na nějakej kýč, na nějaký trapný komedie…“ rozhořčuje se Mundek, který doufá najít na jevišti i v hledišti soukmenovce, s nimiž by „čelil náporu šmíry a kýče“. Nadšení a nasazení ale samo o sobě také není zárukou kvalitní tvorby.

na Walczakově Amazonii přizval výtvarnici Anetu Grňákovou, která navrhovala scénu a kostýmy i k několika jeho dřívějším projektům. Podílela se také na výpravě Sedláčkova filmu Rodina je základ státu a vytvořila kostýmy i k české premiéře Amazonie – v brněnském Buranteatru loni na podzim. Tuto svou koncepci ale slíbila, že při výtvarných návrzích pro plzeňskou inscenaci zcela vytěsní… Nové tváře se objeví i v hereckém týmu – vedle výrazných osobností plzeňské činohry Andrey Černé a Michala Štěrby uvidíte loňské absolventy DAMU Kláru Krejsovou a Marka Adamczyka, známého z filmového dramatu Lidice, a také sympatického Petra Konáše ze Západočeského divadla Cheb. Irena Hamzová Pulicarová

Irena Hamzová Pulicarová, Adam Rut

Walczak ve hře Amazonie, která se odehrává jak v džungli jihoamerického pralesa, nahrazeného ovšem TV kulisami, tak i v industriální džungli velkoměsta, staví vedle sebe dva světy. Výrobnu divácky úspěšného seriálu, kde se dají vydělat nemalé peníze, a přípravu nezávislé divadelní inscenace, do níž se vrhne Mundek a na které pracuje vlastně zadarmo. Autor tím však neříká, že nevýdělečnost znamená automaticky kvalitu. Ale ani to, že by se mnozí z nás po kvalitě vůbec ptali.

A M A Z O N I E

Andrea Černá, Michal Štěrba, Jaromír Lichtenbeg

•

Tuto pronikavě jízlivou a parodickou hru chystá pro Klub DJKT mladý režisér Adam Rut. DAMU absolvoval v loňském roce originální režií Ibsenovy hry Peer Gynt a v Jihočeském divadle, kde hostuje, vytvořil inscenace poetické hry Slaměná židle a slavného Williamsova dramatu Tramvaj do stanice Touha. Ke spolupráci Petr Konáš, Klára Krejsová, Marek Adamczyk

1 9

P R E M I É R Y

Naznačuje to s vtipem i se zvláštní dvojlomností – pro své postavy a jejich názory má ironii a zároveň pochopení. S nadhledem uvažuje také o konformitě a míře, v níž je prospěšná, o schopnosti kriticky uvažovat a také o tom, jak lehce se ze vznešené myšlenky může stát klišé. Hlubiny těchto úvah ovšem zatlačuje do pozadí vášnivý příběh milenců, mířících do zeleně vysněné Amazonie. Nenechte si ujít velké emoce, krásné ženy ani exotická zvířata! V TV seriálu, v němž září Mundkova přítelkyně Aneta.

LA GIOCONDA Amilcare Ponchielli Premiéra 2. června 2012 ve Velkém divadle

PREMIÉRA

Opera o čtyřech dějstvích • Libreto Tobia Gorrio (Arrigo Boito) • Nastudováno v italském originále Dirigent Tomáš Brauner • Režie Oldřich Kříž • Scéna Daniel Dvořák • Kostýmy Jan Kříž Dramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr • II. dirigent Ivan Pařík Choreografie Jiří Pokorný

La Gioconda Eva Urbanová / Jitka Svobodová / Ivana Veberová • La Cieca Petra Vondrová / Eliška Weissová • Alvise Badoero Pavel Horáček / Pavel Vančura • Laura Adorno Ivana Šaková / Jana Tetourová • Enzo Grimaldo Jan Adamec / Rafael Alvarez / Nikolaj Višňakov • Barnaba Martin Bárta / Richard Haan • Zuane Oldřich Kříž / Tomáš Bartůněk • Isepo Jan Ježek / Juraj Nociar • Kormidelník Roman Dušek / Jan Fraus • Zpěvák Jan Ježek / Juraj Nociar • Sbor a orchestr opery DJKT • Balet DJKT

OPERNÍ DRAMA ZROZENÉ POD ŠŤASTNOU HVĚZDOU Přestože romantická dramata francouzského spisovatele a dramatika Victora Huga se na dnešních jevištích příliš nevyskytují, opery napsané podle jeho her či románů se naopak hrají poměrně hodně. Vzniklo jich více jak třicet a z nich se rozhodně nejčastěji uvádí Verdiho Rigoletto, napsaný podle Hugova dramatu Král se baví. 28. dubna 1835 mělo v éâtre Français v Paříži premiéru Hugovo drama Angelo, tyran padovský, které se stalo předlohou hned k několika operám, z nichž nejslavnější je bezesporu opera La Gioconda italského skladatele Amilcara Ponchielliho, byť čas od času se v některém divadle objeví i opera Saveria Mercadanteho Il Giuramento (Přísaha), napsaná čtyřicet let před Ponchiellim.

Z Ponchielliho oper je La Gioconda rozhodně nejlepší a jako jediná si uchovala životnost do dnešních dnů. Za jejím vznikem stál tehdy významný italský nakladatel Giulio Ricordi, který Ponchiellimu vybral i libretistu. Stal se jím autor nedávno v milánské La Scale s velkým neúspěchem uvedené opery Mefistofeles, Arrigo Boito. Ten se rozhodl své libreto k Giocondě napsat pod pseudonymem Tobia Gorrio. Gioconda jistě vznikla pod šťastnou hvězdou. Zaujme na ní nejen výborně napsaná

V Benátkách vládne despotický dóže a Rada deseti šlechticů, jejíž moc zabezpečují denuncianti: na zdi dóžecího paláce je umístěna otevřená lví tlama, do které může kdokoliv hodit anonymní udání na kohokoliv. Udavač Barnaba marně miluje pouliční zpěvačku Giocondu, ta je zamilovaná do Enza, který ovšem tajně miluje Lauru, ženu inkvizitora Badoera. Jak tento romanticky propletený příběh vztahů dopadne, o tom vypráví právě Ponchielliho opera, poprvé uvedená v milánské La Scale 8. dubna 1876. Zbyněk Brabec

P R E M I É R Y

•

L A

G I O C O N D A

Amilcare Ponchielli (1834–1886) patřil v druhé polovině 19. století k největším konkurentům Giuseppa Verdiho. Na uznání musel ovšem delší dobu čekat, a tak se ten-

to absolvent milánské konzervatoře dlouho živil jako kapelník v menších italských divadlech. Teprve premiéra přepracované verze jeho opery Snoubenci v milánském Teatro Dal Verme v roce 1872 mu přinesla úspěch a obrátila k jeho dílu zaslouženou pozornost, kterou si pojistil operami I Lituani (Litevci), La Gioconda a Marion Delorme, napsanými opět podle dramatu Victora Huga.

hudba (operní milovníci znají především tenorovou árii Enza Cielo e mar!, Giocondinu árii Suicidio! nebo často hraný Tanec hodin), ale i strhující dramatický příběh, odehrávající se v Benátkách 17. století. Drama lásky, nenávisti a obětování, odehrávající se mezi hlavními postavami, ukazuje už cestu k nastupujícímu verismu v italské opeře, přestože opera bývá často označována jako italská varianta francouzské velké opery.

LA GIOCONDA – DJKT 1972, režie Inge Švandová Koutecká

2 0

EVA URBANOVÁ SE VRÁTÍ V DALŠÍ ZE SVÝCH STĚŽEJNÍCH ROLÍ Titulní roli zpěvačky Giocondy v opeře Amilcara Ponchielliho nastuduje v inscenaci, připravované na závěr sezony, také sopranistka Eva Urbanová. Dnes již světově proslulá pěvkyně debutovala na operní scéně v Plzni jako host právě před 25 lety – v dubnu r. 1987 v roli Cizí kněžny v Rusalce. V témže roce nastudovala ještě Kněžnu v Čertovi a Káče a od ledna 1988 nastoupila v DJKT do angažmá. Zdejší publikum ji poznalo jako Marii Boccanegru, Miladu, Leonoru v Trubadúrovi, Militrisu, Toscu a Julii v Jakobínovi. Od září 1990 se stala sólistkou Národního divadla v Praze a brzy začala dobývat svět. Průlomem byl její debut na scéně Metropolitní opery v New Yorku v r. 1998 (Ortruda v Lohengrinovi).

zážitek po všech stránkách. Poprvé v La Scale, poprvé s Josém Curou, poprvé jsem se setkala s tím, že v divadle existují klaky. Tato premiéra mi připomněla divoký fotbalový zápas nebo divoký zápas v římské aréně v dávnověku. Co dokázal svým vystoupením vyprovokovat právě Cura, to se nedá popsat. On – Argentinec v Itálii, mladý tenor, který zpíval dokonale – ale v La Scale! Ustál to po svém a se ctí. Bučení, které se velmi hlasitě ozývalo z hlediště, bylo nespravedlivé, zpíval krásně. A on jako temperamentní Argentinec odměnil při sólové děkovačce bučící diváky po svém. To gesto, které udělal, nelze slušně popsat.

Ale pro mne byl za hrdinu. Vaše Gioconda sklízela úspěchy také v Montrealu a v Berlíně, nyní se s ní setkáte znovu v Plzni. Jaké pocity – vzpomínky či očekávání – ve vás chystaný „odskok“ ze světových scén na mateřská divadelní prkna vyvolává? Na plzeňský návrat se velmi těším a doufám, že i diváci se těší na setkání se mnou. Vzpomínky na své plzeňské angažmá mám krásné, takže doufám, že Gioconda bude jenom hezké pokračování mého vystupování v plzeňském divadle. Eva Ichová

Na jevišti plzeňského divadla v průběhu let hostovala Eva Urbanová jako Tosca či Mařenka v Prodané nevěstě, nezapomenutelné bylo vystoupení při slavnostním představení Její pastorkyně v rámci 16. ročníku Mezinárodního festivalu Divadlo v jedné z jejích osudových rolí, Janáčkově Kostelničce. V r. 2010 se Eva Urbanová stala čestnou členkou plzeňského divadla, podobně jako téměř před sto lety přijali tuto poctu dva její vynikající předchůdci, pěvci světového formátu Ema Destinnová a Karel Burian.

Ponchielliho Gioconda, pouliční zpěvačka, milující a obětující se žena, patří k výsostně dramatickým postavám, jaké jsou vaší doménou. Svým tragickým osudem je vlastně srovnatelná s jinou zpěvačkou a zároveň další vaší excelentní rolí, s Pucciniho Toscou. Čím je pro vás Gioconda jedinečná? Opera se jmenuje La Gioconda – veselá. Hlavní představitelka přitom má tak nešťastný život, za celou operu veselá není nikdy. Proto mi již ten název připadá absurdní – název opery přímo odporuje obsahu. Je to silný příběh ženy, která všem dávala lásku a radost, ale sama jí dostávala hrozně málo. Na ni prostě štěstí a láska nezbyly. Po stránce pěvecké klade Gioconda na své představitelky nejvyšší nároky, od dramatických pasáží až po lehkou koloraturu – zřejmě právě proto jde o operu tak řídce uváděnou. Nacházíte v roli technické finesy, které vás obzvlášť těší, či naopak takové, které vnímáte jako mimořádně obtížné?

G I O C O N D A

Mimořádně obtížné je celé čtvrté jednání opery. Na celou dobu opery si interpretka musí dobře rozvrhnout síly, dávat si pozor, aby celé čtvrté jednání zvládla. Já mám takové role ráda a považuji je za výzvu. Mám ráda takto těžké role.

Premiéra v roce 1997 v La Scale byl úžasný Eva Urbanová – LA GIOCONDA, Německá opera Berlín 2000

2 1

P R E M I É R Y

•

L A

S rolí Giocondy máte spojený významný mezník své pěvecké dráhy, debut v milánské La Scale v r. 1997 s hvězdným partnerem Josém Curou. Jak vzpomínáte na toto vystoupení?

V KÁRNÉM TÁBOŘE (IN THE PENAL COLONY)

PREMIÉRA

Philip Glass Premiéra 30. června 2012 ve Velkém divadle

Jednoaktová opera • Libreto Rudolph Wurlitzer podle povídky Franze Kay • Nastudováno v anglickém originále • Dirigent Petr Kofroň • Režie Viktorie Čermáková

ARMEL OPERA COMPETITION AND FESTIVAL 2012 Nastudováním Glassovy komorní opery V kárném táboře vstoupí Divadlo J. K. Tyla již potřetí jako partner do mezinárodního projektu Armel Opera Competition and Festival, který se díky spolupráci televizních stanic Mezzo a Duna těší světové publicitě. První kola mezinárodní pěvecké soutěže, jejímž cílem je nalézt všestranně dispono-

vané interprety soutěžních rolí v určených operních dílech, proběhnou v dubnu t. r. v Budapešti, Paříži a New Yorku, druhé kolo se uskuteční 27. května v Szegedu. Každý z pěti partnerských operních domů v 5. ročníku soutěže pak uvede na své scéně jeden ze soutěžních titulů a s inscenací se zúčastní říjnového festivalového finále v Szegedu:

6. 10. Národní divadlo v Szegedu – Umberto Giordano: Andrea Chénier 8. 10. Centrum pro soudobou operu v New Yorku – William Mayer: Úmrtí v rodině 10. 10. Divadlo J. K. Tyla Plzeň – Philip Glass: V kárném táboře 12. 10. Baltská opera v Gdaňsku – Krzysztof Penderecki: Černá maska 14. 10. Slovenské národní divadlo – Roland Baumgartner: Marie Terezie

PHILIP GLASS Nejslavnější americký hudební skladatel současnosti se narodil v Baltimoru 31. 1. 1937, studoval na Juilliard School v New Yorku, v Aspenu u Daria Milhauda a v Paříži u legendární Nadiy Boulangerové, úzce spolupracoval s virtuozem na sitar Ravi Shankaem. V roce 1967 založil v New Yorku Philip Glass Ensemble, tvořený sedmi hráči na amplifikované dechy a klávesy. Nový hudební styl, který Glass vyvíjel, byl nakonec nazván „minimalismem“. On sám nikdy neměl rád tento termín a raději mluvil o sobě jako o skladateli „hudby s opakovanými strukturami“. Glassovo mnohotvárné dílo zahrnuje hudbu operní, divadelní, filmovou, symfonickou i komorní. Jen v posledních 25 letech napsal Glass více než dvacet oper, osm symfonií, dva klavírní koncerty a koncerty pro housle, klavír, tympány a saxofonový kvartet a orchestr a mnoho skladeb pro vlastní soubor.

L A

G I O C O N D A

Od roku 1960 se datuje jeho spolupráce s předními umělci rocku, popu a world music, spolupracoval s Allenem Ginsbergem, Woodym Allenem, Davidem Bowiem, psal hudbu pro experimentální divadlo, intenzivně se věnoval také filmu. Kongeniální hudbou doprovodil slavnou filmovou dokumentární „Qatsi trilogii“ režiséra Godfreye Reggia (Koyaanisqatsi1983, Powaqqatsi 1988, Nagoyqatsi 2002). Jeho hudba k filmu Martina Scoreseho Kundun (1997), zachycujícímu život dalajlámy od dětství po odchod do exilu, byla nominována na Oscara. Glassův vliv na hudební a intelektuální život jeho doby lze označit za zcela mimořádný a bezprecedentní.

P R E M I É R Y

•

V operní oblasti prošla tvorba Philipa Glasse pozoruhodným vývojem – od minimalistické pětihodinové opery Einstein on the Beach (Einstein na pláži), která v režii Roberta Wilsona šokovala při světové

Dirigent Petr Kofroň

premiéře v r. 1976 na festivalu v Avignonu, přes další díly trilogie portrétů Satyagraha (1980) a Akhnaten (1983) a následující opery (mj. opera o Kryštofu Kolumbovi Voyage – Plavba, 1992, Orphée – Orfeus, 1993) ke stále zřetelnějšímu příklonu k tradiční podobě operního díla.

Petr Kofroň spolu s Agonem se i tímto titulem již setkal. Koncem roku 2005 operu v české premiéře uvedl v Divadle Archa v rámci Maratonu soudobé hudby, o půl roku později v jiné scénické podobě uzavírala v holešovické La Fabrice projekt Perzekuce.

Glassovy opery se hrají na předních světových scénách, v posledním dvacetiletí se objevují i u nás. Pád domu Usherů po předchozím koncertním provedení ve Veletržním paláci uvedla Státní opera Praha v roce 1999, Krásku a zvíře v režii Petra Formana pražské Národní divadlo 2003 a o tři roky později brněnská Reduta. ND Praha produkovalo také uvedení další Glassovy opery Les enfants terribles. Inscenace situovaná režisérkou Alicí Nellis do bývalé vývařovny Psychiatrické léčebny v Bohnicích se umístila na pátém místě v anketě Divadelních novin Inscenace roku 2011. Za všemi pražskými uvedeními Glassových oper stojí Agon Orchestra s dirigentem Petrem Kofroněm, který je nyní šéfem operního orchestru DJKT. S jeho členy nastuduje i plzeňské představení Glassovy komorní opery pro dva zpěváky a dva nemluvící herce V kárném táboře. Philip Glass

2 2

FRANZ KAFKA: V KÁRNÉM TÁBOŘE (IN DER STRAFKOLONIE)

Je třeba dodat, že povídka se odehrává na popravišti, vystupují zde pouze již zmínění cestovatel s důstojníkem a „odsouzený“

Stroj začal pracovat a my si můžeme všimnout změny dřívějšího odsouzence, který se zálibou začíná sledovat, co stroj dělá. Cestovatel si toho všimne a posílá je pryč. “Voják by snad býval ochoten jít, ale odsouzenec bral ten rozkaz přímo jako trest. Úpěnlivě prosil se sepjatýma rukama, aby tu směl zůstat, a když cestovatel vrtěl hlavou a nechtěl povolit, klekl si dokonce. Cestovatel viděl, že s rozkazy tu nepochodí, chtěl přejít na druhou stranu a zahnat ty dva. Tu zaslechl shora z kresliče jakýsi ra-

G I O C O N D A

Důstojník v tu chvíli odpoutá „odsouzeného“ ze stroje a udělí mu milost. Na stroji zadá, aby do těla, které si lehne pod jehly, vytetoval „Buď spravedliv“ a lehne si pod přístroj sám.

…Brány nepsaly, pouze bodaly a postel nepřevalovala tělo, nýbrž je pouze roztřeseně zvedala proti jehlám. Cestovatel chtěl zasáhnout, zastavit to všechno pokud možno, vždyť tohle už nebylo mučení, jehož chtěl důstojník dosáhnout, to byla vyložená vražda. Rozpřáhl ruce. Vtom se však už brány s nabodnutým tělem zvedly ke straně, jak to jindy dělávaly teprve po dvanácti hodinách. Krev prýštila sterým proudem nesmíšena s vodou, i trubičky s vodou tentokrát selhaly. A teď selhalo i to poslední, tělo se neoddělilo od dlouhých jehel, vylévalo svou krev, avšak zůstávalo viset nad jámou a nepadalo. Brány se už chystaly vrátit do staré polohy, ale jako by samy zpozorovaly, že se ještě nezbavily svého břemene; přece jen setrvávaly nad jámou. „Tak pomozte!“ křikl cestovatel na vojáka a odsouzence a sám vzal důstojníka za nohy. Chtěl se opřít do nohou, ti dva měli na druhé straně uchopit důstojníka za hlavu a tak měl být pomalu z jehel sňat. Ale tu se ti druzí dva nemohli odhodlat, aby přišli; odsouzenec se docela odvrátil; cestovatel musel přejít na druhou stranu k nim a násilím je dohnat k důstojníkově hlavě. Přitom téměř proti své vůli pohlédl mrtvole do tváře. Byla taková jako zaživa; ani známky slibovaného vykoupení nebylo vidět; co nalezli všichni ostatní ve stroji, důstojník nenalezl; rty byly pevně sevřeny, oči dokořán, v nich výraz života, pohled byl klidný a přesvědčený, čelo probodla špice veliké železné jehly.“

L A

Současný velitel není tomuto trestu nakloněn a snaží se s ním skoncovat, ale jak říká důstojník, zatím nenašel tolik odvahy. Ovšem té by mohl nabýt, pokud cestovatel bude stejného názoru, tedy že není této popravě nakloněn. Proto se snaží důstojník na cestovatele zapůsobit a vysvětlit mu, jakou má stroj cenu, že je to odkaz dřívějška, a že je tento trest pro odsouzeného vysvobozením. Přesto ale cestovatel důstojníkovi nevyhoví, ale řekne mu, že to, co si o popravě myslí, sdělí veliteli mezi čtyřma očima a nikoliv na veřejném shromáždění, jak tomu mělo být.

chot. Pohlédl vzhůru. Tak tedy přece jen to jedno ozubené kolo zlobí? Bylo to však něco jiného. Pomalu se zvedal kryt kresliče, až se docela odklopil. Ukázaly se zuby ozubeného kola a vystoupily do výšky, brzy se objevilo celé kolo, vypadalo to, jako kdyby nějaká veliká síla stlačovala kreslič, takže pro toto kolo už v něm nezbývá místo, kolo se valilo až na okraj kresliče, spadlo na zem, rovně se kutálelo kus po písku a pak zůstalo ležet. Ale to už nahoře vystupovalo druhé, za ním následovala další, velká, malá a sotva viditelná, se všemi se dělo totéž, vždycky se zdálo, že teď už rozhodně musí být kreslič prázdný, vtom se objevila nová, obzvláště početná skupina, vystoupila, spadla dolů, kutálela se po písku a zůstala ležet. Odsouzenec pro tu událost dočista zapomněl na cestovatelův rozkaz, byl celý u vytržení nad těmi ozubenými koly, pokaždé chtěl jedno chytit, zároveň pobízel vojáka, aby mu pomohl, ale vždy ustrašeně ucukl rukou, neboť ihned následovalo další kolo, které ho polekalo aspoň v prvním okamžiku, jak se k němu valilo…

•

Cestovatel se od důstojníka dozví, že odsouzenci nebyl sdělen rozsudek. „On zná svůj rozsudek?“ „Ne!“ řekl důstojník a chystal se hned pokračovat ve výkladu, avšak cestovatel ho přerušil: „On nezná svůj vlastní rozsudek?“ „Ne!“ opakoval důstojník, zarazil se na okamžik, jako by chtěl, aby mu cestovatel blíže odůvodnil svou otázku, a pak řekl: „Bylo by zbytečné ohlašovat mu jej. Vždyť ho zakusí na vlastním těle.“ Cestovatel už chtěl zmlknout, tu ucítil, že na něj odsouzenec upřel pohled; jako by se ptal, může-li být srozuměn s vylíčeným postupem. Proto se cestovatel, který se už opřel v židli, opět předklonil a zeptal se ještě: „Ale že byl vůbec souzen, to přece ví?“ „Také ne,“ řekl důstojník a usmíval se na cestovatele, jako by čekal, co mu teď ještě podivného poví. „Ne?“ řekl cestovatel a přejel si rukou čelo, „pak tedy ten muž ani teď ještě neví, jak byla přijata jeho obhajoba?“ „On neměl příležitost, aby se obhajoval,“ řekl důstojník a díval se stranou, jako by mluvil pro sebe a nechtěl cestovatele zahanbovat vykládáním věcí pro něho tak samozřejmých. „Musel mít přece příležitost, aby se obhajoval,“ řekl cestovatel a vstal ze židle. Důstojník postřehl nebezpečí, že jeho výklad aparátu se nadlouho zdrží; přistoupil proto k cestovateli, vzal ho pod paží, ukázal na odsouzence, který se teď, když se pozornost tak zjevně obrátila k němu, postavil do pozoru – voják též přitáhl řetěz – a řekl: „Věc se má tak. Jsem zde v kárném táboře ustanoven soudcem. Přes své mládí. Vypomáhal jsem totiž i dřívějšímu veliteli ve všech trestních věcech a také v aparátu se vyznám nejlépe ze všech. Zásada, podle níž rozhoduji, zní: Vina je vždy nepochybná…“ „Kdybych ho nechal předvést a vyslýchal ho, vznikl by kolem toho jen a jen zmatek. Lhal by, a i kdyby se mi povedlo ze lži ho usvědčit, vymyslel by si lež jinou a tak by to pokračovalo... Teď ho ale mám v hrsti a už ho nepustím.“

s vojákem, který ho hlídá. Důstojník vzpomíná na doby, kdy tábor vedl předchozí velitel a jaké za něj byly popravy. „Jak jinak vypadaly popravy dřív! Už den před popravou bývalo celé údolí přeplněné lidmi; všichni přicházeli, jen aby viděli; časně ráno se objevil velitel se svými dámami; fanfáry probudily celé tábořiště; podal jsem hlášení, že je vše připraveno; společnost – ani jediný vysoký úředník nesměl chybět – se rozesadila kolem stroje; tato hromada rákosových židlí je jen ubohý pozůstatek z oné doby. Stroj se leskl svěží čistotou, skoro pro každou exekuci jsem bral nové náhradní součástky. Před stovkami očí – všichni diváci stáli na špičkách až tam k tomu návrší – sám velitel položil odsouzence pod brány. Co dnes smí dělat obyčejný voják, vykonával jsem já, předseda soudu, a byla to pro mne pocta. A pak začala poprava! Jediný nesouzvuk nenarušil práci stroje. Někteří se už ani nedívali, nýbrž se zavřenýma očima leželi v písku; všichni věděli: Nyní se děje spravedlnost. V tichu bylo slyšet jen odsouzencovy vzdechy tlumené plstí. Dnes už stroj nedokáže vynutit z odsouzence tak silný vzdech, aby ho plst nestačila zdusit; tenkrát však z píšících jehel odkapávala žíravá tekutina, které se dnes už nesmí používat. Nu, a pak přišla šestá hodina! Nebylo možno splnit prosby všech, kdo se chtěli dívat zblízka. Velitel ve své rozvážnosti nařídil, že zejména děti mají mít přednost; já ovšem z moci svého úřadu jsem při tom směl být vždycky; často jsem tu seděl v podřepu, drže na každé ruce jedno dítko. Jak jsme všichni přijímali ten výraz proměnění ze zmučeného obličeje, jak jsme nastavovali tváře světlu té konečně dosažené a již míjející spravedlnosti!“

P R E M I É R Y

Glassova jednoaktová opera V kárném táboře (In the Penal Colony) měla svou světovou premiéru v ACT (A Contemporary eatre) v Seattlu v roce 2000. Podkladem k ní se stala stejnojmenná povídka Franze Kay (In der Straolonie), poprvé vydaná v r. 1919. Kaa ji napsal během tří dnů, od 15. do 18. října roku 1914, nedlouho po vypuknutí první světové války. Líčí v ní návštěvu jakéhosi cestovatele ve vojenském táboře, kde má přihlížet potrestání vojenského sluhy. Ten se provinil tím, že byl přistižen v dřímotách místo toho, aby se během noci každou hodinu postavil do pozoru přede dveřmi, za nimiž spal kapitán, a přiložil ruku ke štítku vojenské čapky. Důstojník pověřený vykonáním trestu pyšně cestovateli předvádí přístroj, do něhož bude provinilec vložen a který mu bude mnoha ostrými hroty ocelových bran stále hlouběji vrývat do těla text příkazu, který porušil, a to tak dlouho, dokud nezemře.

Průřez Kaovou povídkou zpracoval Petr Kofroň

2 3

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA Jiří Brdečka, Oldřich Lipský, Radek Balaš, Ondřej Brousek Premiéra 12. května 2012 v Komorním divadle

Námět Jiří Brdečka • Filmový scénář Jiří Brdečka a Oldřich Lipský • Libreto a písňové texty Radek Balaš • Hudba Ondřej Brousek • Režie a choreografie Radek Balaš • Dirigenti Jan Kučera / Jiří Petrdlík Scéna Jaroslav Milfajt • Kostýmy Roman Šolc • Dramaturgie Jiří Untermüller

Nick Carter Jozef Hruškoci / Martin Hubeňák • Komisař Ledvina Bronislav Kotiš Rupert von Kratzmar Jiří Langmajer Albín Boček Jiří Untermüller • Květuška Soňa Borková • Hraběnka unová Stanislava Topinková Fořtová • Baron Franz von Kaunitz Roman Krebs • George Kuřátko Jan Kaštovský • Hlas Adély Leona Černá

Ondřej Brousek již v Knize džungle z roku 2007 dokázal, že broadwayský hudební styl mu není cizí. V hudbě k Adéle se inspiroval nejlepšími americkými muzikálovými skladateli (Gershwin, Bernstein, Sondheim), k nimž přidal citace z českého hudebního divadla od staropražských šantánů a kabaretů přes Osvobozené divadlo, Semafor až k Michalu Davidovi. „Základním principem muzikálové Adély je neustálé vztahování se k širokému kontextu od verneovské inspirace přes brakovou literaturu „cartrovek“ k šantánům a kaba-

retům, Osvobozenému divadlu, Semaforu, přes ně k jazzu, swingu, americké revui a muzikálům, s jejich způsobem humoru a náhledu na svět. To je pravý smysl muzikálového zpracování Adély a zároveň nalezení nového smyslu adaptace staré látky.“ Takto uvádí čtenáře Hudebních rozhledů do problematiky Josef Herman v článku SOUDOBÉ NOVINKY III. – Ondřej Brousek, Radek Balaš: Adéla ještě nevečeřela. Jeho rozbor pak pokračuje: „Muzikálová Adéla je parodií té filmové, která mezitím jaksi zklasičtěla. Formální rozvrh a hudební styl zčásti vyplynul z klasického muzikálu 50. let a swingové muziky s příměsemi kde čeho. Parodický princip se uplatňuje volným vrstvením nejrůznějších významů a stylů, nejčastěji vtipnými citacemi (…) a to jak v textu, tak v hudbě.“ Uvedením „Adély“ pokračuje dramaturgie plzeňského muzikálu v pravidelném uvádění hudebně divadelních adaptací českých filmových hitů (Pytlákova schovanka, Šakalí léta, Škola základ života, Limonádový Joe, Fantom Morrisvillu, Noc na Karlštejně) a zároveň pokračuje ve spolupráci se špičkovým muzikálovým režisérem a tvůrcem, jakých v českých luzích a hájích není mnoho. Pro Radka Balaše je to od roku 2003 čtvrtá spolupráce s plzeňským muzikálovým souborem (Pokrevní bratři, Špatně placená procházka, Kniha džungle) a určitě ne poslední. Plzeňská inscenace bude třetím uvedením tohoto muzikálového titulu, který Radek Balaš nastudoval již ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a v pražském Divadle Broadway. Jiří Untermüller

P R E M I É R Y

•

A D É L A

J E Š T Ě

N E V E Č E Ř E L A

V pátek 9. března zahájil režisér a choreograf, ale také libretista a textař Radek Balaš práci na inscenaci muzikálu Adéla ještě nevečeřela. Vytvořil jej v roce 2008 se skladatelem Ondřejem Brouskem. My jsme tuto autorskou dvojici poznali v roce 2007, kdy napsali přímo pro soubor muzikálu a operety DJKT „kiplingovský“ muzikál Kniha džungle. Jejich nové dílo Adéla ještě nevečeřela je hudebně-dramatickým přepisem stejnojmenného českého filmového hitu scénáristů Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského.

Radek Balaš se věnuje divadlu a tanci skutečně od dětství, bylo by proto spíše napodiv, kdyby nakonec nedošel k muzikálu. Jeho režijní aktivity se rozprostírají od Mostu po Uherské Hradiště a jejich nemalý díl tvoří produkce pražské. Patří dnes ke špičce české muzikálové režie. Nad to je ale též inspirátorem vzniku nových položek hudebního divadla. Stál u zrodu „semaforské“ retrospektivy Špatně placená procházka, vymyslel hudební revui Dědeček automobil a napsal libreto a písňové texty k muzikálům Kniha džungle a Adéla ještě nevečeřela. Ovšem původně Radek toužil po jiné masožravce. Měl dlouhá léta jeden sen: uvést na českém jevišti muzikál Little Shop of Horrors (Malý krámek hrůz), který vznikl roku 1982 podle stejnojmenného filmu. Nemohl však najít dostatečně silného producenta, který by onen muzikál koupil; licence k jeho provozování patří mezi nejdražší. Až nakonec si uvědomil, že máme svou vlastní českou květinku.

PREMIÉRA

Režisér Radek Balaš se souborem muzikálu na zkoušce v Klubu Komorního divadla – v pravo Adéla

2 4

NEDĚLNÍ MATINÉ VE FOYER VELKÉHO DIVADLA

MATINÉ IV. – 5. ÚNORA 2012 Smyčcové kvarteto tvořené členy operního orchestru Martinem Kosem, Josefem Fialou, Martinem Kaplanem a Hanou Vítkovou zahrálo krom kvartetů Josefa Suka a Antonína Dvořáka také Smyčcový kvartet č. 1 plzeňského skladatele Jiřího Bezděka (na snímku vlevo).

MATINÉ V. – 19. ÚNORA 2012

K O N C E R T Y

V neděli 19. února vystoupla v rámci koncertních matiné ve foyeru Velkého divadla vokální skupina KrisKrosKvintet, v níž se představili tři mladí členové operního sboru DJKT: Petra Šintáková, Anna-Marie Lahodová a Martin Švimberský. Hlasové spektrum skupiny doplnili Jana Puterová a Vít Palacký. Zazněly skladby C. Monteverdiho, B. Martinů, Z. Lukáše, ale i J. Ježka, J. Šlitra, D. Ellingtona, F. Mercuryho či P. McCartneyho.

MATINÉ VI. – 1. DUBNA 2012 Závěrečné matiné této sezony přinese setkání s bývalými sólisty plzeňské opery Alenou Žákovou, Karolinou Hromádkovou a Milošem Ježilem

2 5

JUBILEA JAROSLAV KASL V KOMORNÍM DIVADLE JE VŠECHNO UNIKÁTNÍ Na 13. květen připadají pětapadesáté narozeniny vrchního mistra Komorního divadla Jaroslava Kasla. Z titulu své funkce řeší nejrůznější (leckdy neřešitelné) problémy dosluhující budovy již celé desetiletí, od r. 2002. Přitom už tři roky před jeho nástupem začaly sílit hlasy odborníků, kteří před naléhavou generální rekonstrukcí upřednostňovali stavbu nového divadla. O té nyní rozhodlo zastupitelstvo města Plzně, takže v r. 2014 by měl být zahájen provoz v moderním stánku álie. Do té doby se bude hrát ve staré budově, jejíž problémy se stále stupňují.

Nepřipadáte si jako kapitán na Titaniku? Myslíte to, že „loď jde ke dnu a na palubě se ještě tančí“? Na tom něco je. Komorní divadlo k Plzni patří, je to naše modré divadýlko, ke kterému jsme si všichni vytvořili důvěrný vztah. I diváci sem rádi chodí, přestože mají stále více důvodů ke stížnostem – na větrání, na teplo, na zimu, na služby… Komorní divadlo je na sklonku životnosti; postrádá klimatizaci, dožívá po stránce technologické, elektrické, stavební. Jevištní technika nám nenabízí možnosti, které potřebujeme: jsou tu tahy, které nemají proměnnou rychlost, točna, která se točí jenom jednou rychlostí a spadávají z ní lana atd. atd. Při inscenačních nárocích některých titulů po stránce světelné či zvukové je čím dál obtížnější připravit představení tak, aby se odbavilo skutečně bez chyby. Přesto se pořád hraje a publikum o vašich problémech nic netuší. Ne tak docela; když nefunguje opona, toho už si publikum všimne. Stalo se nám to nedávno, když tu Dejvické divadlo hrálo představení Muž bez minulosti. Vyprodané divadlo, mělo se začínat, ale nezačalo, protože selhaly jevištní rozvaděče a opona nevyjela. Museli jsme ji ze žebříků přivázat provazy k portálům, takže první polovina se odehrála v orámování podkasanou oponou – jako za dávných časů. My jsme zatím v elektrické rozvodně horečně hledali řešení. Když pak na začátku druhé poloviny vyjela opona vzhůru, lidi začali spontánně tleskat. Alespoň jednou také technika sklidila potlesk na otevřené scéně!

J U B I L E A

Bohužel vinou zařízení, které je už dávno po smrti. Lidem se to ohromně líbilo, Ivan Trojan to trefně okomentoval – to je to kouzlo přítomného okamžiku, kvůli kterému lidé do divadla chodí. Tuhle „vteřinu slávy“ jsme všichni zúčastnění zaplatili několika infarkty. Podobné stavy jsme zažívali

2 6

pár dní nato při premiéře Porcie Coughlanové. Půl hodiny před začátkem suše oznámil z velína Libor Kacerovský, který tu je už 30 let, leccos zažil a hned tak něco ho nerozhází: „Nebude premiéra, hoši, nejezdí mi ani jeden tah!“ A skutečně, jak jsme stavěli scénu, v nějaké fázi rozpracovanosti se všechno zaseklo – nic nešlo ani nahoru, ani dolů. V půl sedmé celé jeviště mrtvé, bez proudu – a ve foyer slavnostně oblečení a naladění diváci. Byla jsem mezi nimi a o žádných problémech nevím. Nikdo to neví. My naprosto šílení a bezradní stojíme dole rozvaděčů – já, Kohout, Polášek, Kacerovský, Giertl – a zoufale zkoušíme nahazovat nějaké jističe, cloumáme pákou v naději, že ten 240ampérový vypínač zázrakem sepne, zkoumáme, jestli jsou zatažené šrouby, jestli někde není viditelný zkrat nebo něco někde nehoří, všichni zase na infarkt, nevíme, co dělat. Pak do toho někdo kopne, s něčím pohne, někde se to prošťouchne – jako když přesypeš písek odněkud někam, váhy se pohnou, něco se změní – a ono to zase začne fungovat. A vy nevíte proč. Netušíme. Hledat závadu je v tomhle případě neekonomické. Zato si až příliš dobře uvědomujeme, jaký vliv má spolehlivost elektrických, hydraulických a jeřábových prvků nejen na funkčnost, ale hlavně na bezpečnost. Řešení je samozřejmě otázkou peněz, rekonstrukce rozvodny jevištní technologie v KD by sama o sobě celý problém nevyřešila. Je potřeba zpracovat projekt, rozvodnu „přepřístrojovat“, vyměnit všechno, co vyměnit jde. Bohužel vodiče, pohony, motory a převodovky, to všechno je z r. 1962, s tím se nedá nic dělat, tak to zůstane už navždy. Ale chce to alespoň nové ovládání, dát tomu všemu novou logiku. Nevím, kolika varovných signálů je ještě zapotřebí...

Další kauza s jevištní technikou nesouvisí. Myslím tím velkou zimu začátkem února, která vyháněla diváky. Taky pěkná detektivka. Venku pekelné mrazy a u nás si stěžovali nejen diváci, zimou trpěli i herci při zkouškách. My jsme přitom topili naplno, jenže teplo se pořád ztrácelo. Když v teplárně prověřili, že v jejich rozvodech ani ve výměníku chyba není, vyplynul jasný závěr, že prasklé potrubí musí být u nás. Čas běžel, nic jsme nemohli najít. Dokumentaci k budově nemáme, povolali proto experta-pamětníka, který zjistil, že jedna odbočka z našeho potrubí v kotelně vede do opuštěné vedlejší budovy (Západočeská univerzita, dříve KV KSČ), že je stále ještě „živá“ a nebyla vypuštěná. Tam to zamrzlo, pak při oblevě povolilo a tekla voda. A jak to tak bývá, opravovalo se během dopoledního představení, protože to prostě muselo být hotovo – a diváci zase nic nepoznali. Vaší nejvlastnější doménou je zvuková technika, za niž zodpovídáte na všech scénách DJKT. Už jste naznačil, že ani v tomhle ohledu nejste bez starostí. I laikovi je jasné, že např. skvělá inscenace Evity je pro zvukaře pěkně tvrdým oříškem. Dokonce bych řekl, že Evita, při které máme na jevišti 22 mikroportů a dalších 16 v orchestřišti, už je za hranicemi technických možností Komorního divadla. I další titul, Adéla ještě nevečeřela, bude velmi náročný. V čem je problém? Za posledních pět let se na tomto poli hodně změnilo, nastal digitální věk a divadlo zahltily jiné technologie. V Komorním divadle ale přerod do digitální domény proběhl jenom částečně a to pouze v činoherní režii, která je umístěna v kabině nad balkonem. Koupil se digitální pult, pořídili jsme sadu mikroportů včetně aktivního anténního systému, které potřebujeme

do muzikálů a využijí se samozřejmě i v novém divadle. Tato zařízení se nechají monitorovat přes ethernet, takže v tomto segmentu zvukové techniky jsme postoupili o mílový krok vpřed – o distribuci signálu a kontrolu nad ním. Částečně jsme přešli na Wi-Fi přenos, abychom mohli pult z činoherní režie ovládat třeba z notebooku ze sálu. Aby digitalizace proběhla absolutně, bylo by ale třeba, aby se promítla i do muzikálové režie.

že zkušenosti jsou pak přenositelné. To by umožnilo staré metalické spojení mezi režií, jevištěm a orchestřištěm nahradit jinými formami přenosu, ať už je to optický kabel nebo ethernetová síť nebo cokoliv jiného, co má daleko větší datovou propustnost a daleko větší konektivitu. Čili víc připojených mikrofonů, zvukových procesorů, upravovačů – vymožeností, které nám v práci pomáhají. Ale to je bohužel velká investice...

Té, která sídlí v Komorním divadle vzadu v lóži zhruba uprostřed?

Vraťme se k náročné obslužnosti zvukového zařízení –

A je naprosto neupravená, je tam málo místa, nevejdou se do ní mixážní pulty, zvukaři se tam tísní, je tam horko a hlavně špatně slyšet… Je paradoxem KD, že člověk, který vytváří zvukovou složku díla, ji slyší skoro nejhůř ze všech. Na jevišti máme málo přípojných míst, mezi zvukovou režií, jevištěm a orchestřištěm jsou natažené kabely, na které se nedá připojit tolik mikrofonů, kolik bychom potřebovali. Ovšem tolik mikrofonů už nemůže „míchat“ jeden ani dva lidé dvěma rukama, na to bychom zase potřebovali digitální míchací technologii. Ideálním řešením by byl nový mixpult, jaký máme ve Velkém divadle. Přáli bychom si, aby zařízení v Komorním bylo kompatibilní, mj. i proto,

Když zvukař něco udělá pozdě, objeví se chyba, kterou divák zaregistruje spíš, než např. světelnou. A i kdyby si jí nevšiml, my o ní víme. Investicí do nového digitálního pultu bychom odstranili lidskou chybovost, nebyla by to investice „zvukotvorná“. To by nám umožnilo „jenom“ nedělat chyby, které děláme teď na starém analogovém pultu, kde se všechno musí obsloužit dvěma rukama – a těch akcí je tam strašně. Evita je v podstatě rocková opera, kde se hraje a zpívá od začátku do konce, herci odcházejí a přicházejí, hrají jiné nástroje, sólisti se chodí převlíkat a přelepují si mikroporty. Tam dojde k chybě velmi snadno.

Vyžádala si Evita nějakou nadstandardní přípravu oproti jiným muzikálům? Protože klade na zvukovou složku opravdu enormní nároky, řešili jsme problém zvuku už osm měsíců před premiérou, kdy jsme zkontaktovali odborníka, který je považován v ČR za špičku, etalon kvality dalo by se říct. Dotyčný pan Ackermann navrhl jiný systém ozvučení sálu a distribuce audiosignálu. Zvuk se skutečně změnil, zavěsili jsme reproduktory jinak, zvuk je v tuto chvíli sice stereo, ale je slyšet ze šesti kanálů, které můžeme podle potřeby regulovat. Zvukové pole ale řídí procesor umístěný v činoherní režii, do distribuce signálu mezi koncovými zesilovači a reproduktory už nikdo ze zvukařů „nemá co mluvit“. Chytrý procesor nastavuje víceméně ideální podmínky pro posluchače, kteří by jak v první, tak v poslední řadě měli mít zhruba stejný zvukový vjem. Je to vcelku primitivní řešení pomocí několika málo reproduktorových soustav, nejsou to žádné clustery, žádné aktivní systémy – je to systém Komorního divadla. A jako všechno v KD je unikátní, tak možná i tohle je český unikát. Ale snažíme se ze všech sil, aby divákův vjem byl pokud možno co nejpříjemnější. Eva Ichová

IVANA JANEČKOVÁ 11. května oslaví 60. narozeniny paní Ivana Janečková, která již třiatřicet let působí jako korepetitorka plzeňské opery a třicet devět let jako hráč klávesových nástrojů v operním orchestru. A my této příležitosti využíváme nejen k blahopřání, ale i k bližšímu seznámení se se zvláštnostmi jejího povolání.

Co musí korepetitor umět a v čem spočívá jeho práce?

Ve druhé fázi procesu přípravy inscenace korepetitor doprovází ansámblové zkoušky, které již probíhají pod vedením dirigenta. Jeho úlohou zde je suplovat přítomnost

Ivana Janečková v inscenaci Bastiena a Bastienky – výjimečně v kostýmu

orchestru. Stejná úloha mu přísluší i v další fázi, při aranžovacích zkouškách vedených režisérem inscenace poté, co byla zvládnuta hudební stránka díla. To všechno ovšem znamená, že korepetitor musí být perfektně připraven, než celý tento proces vůbec začne. Samozřejmě, korepetitor musí bezpečně znát celé hudební dílo. Které opery máte osobně nejraději? Pro mě jsou nekrásnější české opery. Prodaná nevěsta, jakkoliv v minulých dobách zprofanovaná, je pro mne pořád opus magnum. Miluju Hubičku, Tajemství, Dvořákovu Rusalku, prostě klasiku tohoto typu. Blízký je mi verismus, nesmírně mám ráda

Pucciniho a Mascagniho, ale také třeba Čajkovského. A mám-li se přiznat, nejsem zrovna velký milovník soudobých oper. V příští sezoně se tedy máte nač těšit, před vámi je Tajemství (dokonce už potřetí), Pucciniho Tosca a další tituly. Navíc v loňském roce zaznamenala velký ohlas miniopera dvanáctiletého Mozarta „Bastien a Bastienka“ v režii Lilky Ročákové a nově měla teď premiéru pod názvem O Rusalce dětská verze nejslavnější Dvořákovy opery. Obě dílka jste hudebně nastudovala a zajišťujete hudební doprovod. Je to pro vás v něčem nový zážitek? Představení ve foyer jsou pro mne v této formě opravdu něčím novým. Musím říct, že jsem mile překvapena kladnou reakcí

J U B I L E A

Korepetitor má v divadle nezastupitelné místo a bez něho si nelze představit přípravu žádné inscenace jakéhokoliv hudebně-dramatického díla; spolupráce s ním využívá i činohra, pokud je hudba součástí inscenace. Jeho úloha je velmi specifická, náročná a nemá diváckou percepci, je však oceňována sólisty a dirigenty. Od první chvíle, kdy začíná příprava nového operního titulu, korepetitor studuje se zpěváky jejich party v duchu dané dirigentovy koncepce. Musí umět zpěvákovi zahrát, zazpívat či nějakým způsobem zkonkrétnit zpěvní linky ostatních jevištních postav v daném okamžiku, sledovat jeho intonaci, rytmus, dynamiku, agogiku a samozřejmě zastat hudební doprovod. Takže v jeden okamžik sleduje nejen konkrétní pěveckou a svou klavírní linku, ale i pěvecké linky ostatních sólistů a sboru. Analogický proces probíhá při hudební přípravě sboru, vedené sbormistrem.

2 7

dětí. Zároveň jsme se ale museli vyrovnávat se specifickou akustikou prostoru. Při zkouškách se zvuk tříštil a dozvuky byly nepříjemné. Navíc při situování scény na délku foyer se zpěváci nacházejí takřka v nekontaktní vzdálenosti od klavíru. Zvlášť při společných scénách tří žínek jsme musely dosáhnout perfektní souhry už na zkušebně, abychom si pak dokázaly vyhovět i na tu dálku. Naštěstí máme s Lilkou zkušenosti z mnoha koncertů, takže dokážeme takové situace řešit. Samozřejmě je lepší stálý oční kontakt, ale i bez něj lze najít společnou hudební „řeč“. Je třeba zpěváka poslouchat – nemusíte se na něj dívat, ale musíte cítit, jak dýchá, a „dýchat“ spolu s ním. Každý z nich je určitá individualita, má své přednosti i slabiny, jako každý z nás. I proto by měla být jednou z důležitých vlastností korepetitora em-

patie. Také není na škodu být tak trochu psycholog amatér.

repetitora se jinak než dlouholetou praxí naučit nedá.

Jaké to bylo, když vy jste naopak začínala jako korepetitor?

Mohu říct, že i po tolika letech mě tahle práce baví a je pro mě stále koníčkem.

Měla jsem štěstí, že tu byly takové pěvecké osobnosti jako paní Vlčková, paní Bláhová, Karel Křemenák, Vilém Míšek, paní Neubarthová, Václav Florian, Josef Hořický, Oldřich Černoch a mnoho dalších. Zažila jsem celou plejádu vynikajících zpěváků. Když jsem šla na první korepetici, byla ve mně malá dušička – já je mám něco učit, já kandrdas? Ale jejich přístup ke mně byl fantastický, pomohli mi a vysvětlili, co mám dělat. Rovněž velkou profesní školou pro mě byla spolupráce s takovými dirigentskými osobnostmi jako byl Karel Vašata, Bohumír Liška, Petr Vronský, Ivan Pařík, Josef Chaloupka a jiní. Povolání ko-

Eva Ichová

Patříš k těm sólistům, kteří zůstali po celou svou uměleckou dráhu věrni Plzni. Nelákalo tě to do jiného divadla, případně co tě v Plzni drželo?

Významného životního jubilea se 12. června dožívá bývalá sólistka plzeňské opery Karolina Hromádková. Rodačka z Českých Budějovic vystudovala Pražskou konzervatoř, kterou absolvovala ve třídě prof. Jindřicha Jindráka. Spolu se svým manželem Františkem Drsem nastoupili v roce 1975 angažmá v plzeňské opeře – Karolina jako sólistka opery a František jako koncertní mistr operního orchestru. Do roku 1996 tu Karolina Hromádková vytvořila celou galerii postav subretního, koloraturního, lyrického i mladodramatického sopránového oboru. Za všechny jmenujme Martinů Juliettu, Verdiho Gildu, Massenetovu Manon a Dvořákovu Rusalku.

V Plzni jsem si nikdy nemohla stěžovat na nedostatek příležitostí, vždy jsem byla dostatečně vytížená. Hostovala jsem v Ústí, Liberci, Olomouci, Českých Budějovicích i v Praze, ale v Plzni jsme se s manželem zabydleli a založili rodinu. Angažmá v Plzni tehdy nebylo vnímáno jako přestupní stanice. Angažmá v Plzni mělo vysoký kredit.

Již 16 let tě plzeňští diváci nevidí na jevišti, nicméně čas od času na tebe někdo zavzpomíná. Na tvou Butterfly, Rusalku, Terinku…

Díky organizačnímu talentu jsi po ukončení pěvecké dráhy řadu let úspěšně vedla Západočeský symfonický orchestr v Mariánských Lázních, máš vlastní agenturu, pod jejíž hlavičkou jsi pořádala léta úspěšná představení pod širým nebem v německém Furthu, organizuješ festival Operní týden v Kutné Hoře. Co tě na téhle práci baví a co tě motivuje tato představení pořádat?

Za dobu svého působení v plzeňské opeře jsem nastudovala na 60 operních rolí. Snad nebude neskromné, když řeknu, že se mi některé snad opravdu povedly. Každé připomenutí nebo vzpomínka mne vždy potěší. Divadlo se dělá pro diváky a je prima, když je naše práce osloví tak, že si některé zážitky pamatují i po letech.

Jsem narozena ve znamení blíženců, a ti musí pořád něco dělat. Není to jen festival v Kutné Hoře, ale i řada dalších aktivit. Baví mne udělat „ z ničeho něco“. Tím myslím od první myšlenky a výběru díla k získání interpretů, přes obstarání finančních prostředků až k vlastní realizaci. Ale hlavně – baví mě to.

Jaká byla vlastně tvá nejoblíbenější role, pokud se dá z toho množství jedna vyjmout? Na to se opravdu špatně odpovídá. Byla řada rolí, které jsem měla ráda a na které jsem se vždycky těšila, když se objevily na měsíčním plánu. V řadě případů to ovlivnila i přítomnost kolegů, kteří se spolupodíleli na představeních a s kterými jsme si na jevišti rozuměli. Určitě to byla z českých oper Rusalka, Terinka, Karolina, liška Bystrouška, Julietta, ze světových Gilda, Rosina, Zuzanka, Manon, Markétka, Butterfly nebo Zdenka v Arabelle. Krásná a inspirující byla ale i práce při přípravách Stravinského Života prostopášníka a Zneuctění Lukrécie Benjamina Brittena.

J U B I L E A

Přejeme pevné zdraví a ještě mnoho krásných uměleckých počinů.

veselo a dobře, bylo též neveselo a smutno. Na to ale člověk, jako na všechno nepříjemné, časem zapomene.

KAROLINA HROMÁDKOVÁ

2 8

Závěrem jen dodejme trochu statistiky. Ivana Janečková nastudovala v roli korepetitora přes 150 inscenací. I číslo operních, baletních a operetních inscenací, ve kterých hrála ať na varhany, cembalo, celestu, klasické varhany, keybord nebo zvonkohru je úctyhodné – přes 130 titulů. A to nesmíme zapomenout na dlouholetou pedagogickou a koncertní činnost.

Karolina Hromádková (Julietta) – JULIETTA, 1978

Je role, o které jsi snila a která tě minula? Myslím, že pokud existuje nějaký patron sopranistek, musím mu přiznat, že mi byl dost nakloněn. Dostala jsem příležitost v mnoha krásných rolích a bylo mezi nimi i hodně těch vysněných. Do některých jsem byla řádně obsazena, jiné jsem zaskočila (Jitka v Daliborovi, Královna noci) a některé z nich mi k mé velké radosti už zůstaly (Blaženka v Tajemství, Dvořákova Rusalka). K mojí lítosti mne dvakrát minula Pucciniho Bohéma a nedošlo ani k Violettě, kterou jsem měla přidělenou. Nikdo a nikdy ale nemůže stihnout všechno… Jak se s odstupem díváš na léta prožitá v divadle? Na to ti asi každý divadelník odpoví stejně. Můžeš snad vzpomínat ve špatném na dobu, kdy ti bylo dopřáno věnovat se naplno svému koníčku? Jistě že nebylo jen

Do Plzně jsi přišla se svým manželem Františkem Drsem, který později začal dirigovat a nyní působí jako dirigent Státní opery Praha. Mnohokrát jsi pod jeho taktovkou také zpívala. Byla to výhoda, mít doma dirigenta? Záleží spíš na tom, jakého dirigenta máte doma. Já mám doma Františka, a to je velká výhra, i kdyby nebyl dirigentem! Vzpomínáš si, kdy jsi v divadle zažila pocit absolutního štěstí? Když jsem poprvé zazpívala Rusalku. Ta radost, že jsem si mohla na vlastní kůži užít tu krásu hudby a slova, mne na konci představení rozbrečela. Zbyněk Brabec

OLDŘICH VÍTOVEC Nedožité osmdesátiny dlouholetého člena operetního souboru Oldřicha Vítovce si připomeneme 29. dubna. V angažmá DJKT strávil plných 36 let (1955–59, 1964–96), ve spolupráci pokračoval i po svém odchodu do důchodu. Odehrál tu téměř půldruhé stovky rolí a roliček, mezi nimiž byl např. Buckingham v Mušketýrech po 30 letech, Dílovedoucí ve Zlaté mistrové, Loriot v Mam´zelle Nitouche, Průcha v Perlách panny Serafínky, Popiel v Polské krvi, Boni v Čardášové princezně či jeho milovaný Schubert v Domě u tří děvčátek. V Netopýrovi si zahrál jak Falkeho (1980), tak Dr. Blinda (1991). Poslední rolí Oldřicha Vítovce na plzeňských divadelních prknech byl Profesor Rechts v Zellerově Ptáčníkovi, který měl premiéru v listopadu 1998. Touto rolí se také 16. 12. 1999 s milovaným divadlem rozloučil. Zákeřná nemoc zhatila jeho další chystanou spolupráci s Divadlem J. K. Tyla 19. dubna 2001.

LADISLAV SMOČEK

VĚRA VLČKOVÁ

EVA PAVELKOVÁ

24. srpna popřejeme k 80. narozeninám spisovateli, režiséru a dramatikovi světového jména, Ladislavu Smočkovi, který v Plzni vytvořil v l. 1991–2011 řadu profilových inscenací ve velkém žánrovém rozpětí – počínaje legendárním Popraskem na laguně, režírovaným ještě pohostinsky, a následujícími Horváthovými Povídkami z Vídeňského lesa, které nastudoval již jako kmenový režisér DJKT. Pro plzeňskou činohru napsal v roce 1995 hru Nejlepší den, v níž zachytil s mimořádnou citlivostí svoje autentické zážitky z mládí při osvobozování Plzně Americkou armádou. Na repertoáru DJKT je stále inscenace Dürrenmattových Fyziků v jeho režii.

Nedožité 90. výročí narození dlouholeté přední sólistky plzeňské opery si připomeneme 12. dubna. Věra Vlčková nastoupila do angažmá plzeňské divadla v r. 1948 a setrvala v něm do roku 1980. Ztvárnila stěžejní sopránové role ve více než stovce inscenací, mezi nimi např. titulní role v Prodané nevěstě, Libuši, Tosce či Aidě. Diváci ji pamatují jako Kněžnu v Čertovi a Káče, Vendulku v Hubičce či Anežku ve Dvou vdovách (všechny ve třech inscenacích), jako Hraběnku i Cherubina ve Figarově svatbě, Sentu v Bludném Holanďanovi, Taťánu v Eugenu Oněginovi; uznání kritiky získala např. jako pěvecky i herecky dokonalá Jaroslavna v Knížeti Igorovi.

Na 12. květen připadají 60. narozeniny Evy Pavelkové, přední sólistky plzeňské operety v l. 1979–1999. Trvale zůstává v paměti mj. jako skvělá Helena v Polské krvi, Eurydika v Orfeovi v podsvětí, okouzlující Sylva Varescu v Čardášové princezně, Rose Marie i nezapomenutelná Rosalinda v Netopýrovi.

Eva Pavelková (Hana Glavari) – VESELÁ VDOVA, 1993

2 9

J U B I L E A

Oldřich Vítovec (Koloman Župan) – CIKÁNSKÝ BARON 1990

13. DIVADELNÍ PLES

Martin Baxa, Simona Klečková, Anna Baxová, Eva Herinková, Jan Burian, Monika Švábová

N. Pažoutová, M. Drbušková, J. Dycková, P. Hos

Pavel Pavlovský a orchestr opery DJKT

Martina Diblíková

svým pověstným šarmem provázel herec Pavel Pavlovský. Operní orchestr tentokrát nedoprovázel pouze operní pěvce, ale účastníkům plesu zahrál také k tanci sérii

Straussových valčíků. O půlnoční překvapení se postarala Daniela Šinkorová, která v současné době hostuje v DJKT v muzikálu Prodavači snů.

D I V A D E L N Í

P L E S

Každoroční oblíbený Divadelní ples přinesl tradičně dobrou náladu a pestrý program, v němž se představil operní, baletní i muzikálový a operetní soubor a kterým se

Jan Burian, Pavel Pavlovský

3 0

Daniela Šinkorová

Radka Sehnoutková, Josef Škarka

PROGRAM DUBEN 01.

Ne

KOMORNÍ DIVADLO

KONCERTNÍ MATINÉ (10.30) TURANDOT (16.00)

01. opera / –TIT–

02.

Po

nehraje se

03.

Út

PRODAVAČI SNŮ

muzikál

04.

St

O RUSALCE (10.00, 11.30)

opera pro děti

NÁPOJ LÁSKY

Ne

Z1

NOC NA KARLŠTEJNĚ (14.00)

muzikál

NOC NA KARLŠTEJNĚ

muzikál

02.

Po

nehraje se

V9

03.

Út

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

balet

K9

zadáno

04.

St

KOUZLO 4D

činohra

K2

opera / –TIT–

V6

05.

Čt

EVITA

muzikál

S5 S2

05.

Čt

RIGOLETTO

opera / –TIT–

S9

06.

Pá

HROBKA S VYHLÍDKOU

činohra

06.

Pá

ZVONÍK OD MATKY BOŽÍ

balet

S6

07.

So

EVITA

muzikál

07.

So

JAKOBÍN

opera

pro seniory

08.

Ne

FANTOM MORRISVILLU (14.00)

muzikál

D1

08.

Ne

TUREK V ITÁLII

opera / –TIT–

S18

09.

Po

nehraje se

09.

Po

nehraje se

10.

Út

PORCIE COUGHLANOVÁ

činohra

K5

10.

Út

DON GIOVANNI

opera / –TIT–

V5

11.

St

HROBKA S VYHLÍDKOU

činohra

S4

11.

St

NÁPOJ LÁSKY

opera / –TIT–

V10

12.

Čt

NOC NA KARLŠTEJNĚ

muzikál

K11

12.

Čt

O RUSALCE (10.00, 11.30 )

opera pro děti

zadáno

13.

Pá

NOC NA KARLŠTEJNĚ

muzikál

K8

PŘIŠEL NA VEČEŘI

činohra

KMD

14.

So

KOUZLO 4D

činohra

V4

15.

Ne

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

balet

16.

Po

nehraje se

13.

Pá

KNÍŽE IGOR

opera / –TIT–

14.

So

MONTY PYTHON’S SPAMALOT

muzikál

15.

Ne

nehraje se

17.

Út

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ (11.00)

muzikál

16.

Po

nehraje se

18.

St

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

balet

17.

Út

NÁPOJ LÁSKY

opera / –TIT–

19.

Čt

FYZIKOVÉ

činohra

M1

18.

St

ROMEO A JULIE

činohra

20.

Pá

KOUZLO 4D

činohra

K12

19.

Čt

DON GIOVANNI

opera / –TIT–

V11

21.

So

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

balet

20.

Pá

NÁPOJ LÁSKY

opera / –TIT–

V12

22.

Ne

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ (14.00)

balet

21.

So

BOHÉMA

opera / –TIT–

KOUZLO 4D

činohra

Z2

22.

Ne

DON GIOVANNI

opera / –TIT–

23.

Po

nehraje se

24.

Út

NETOPÝR

opereta

25.

St

PRODAVAČI SNŮ

muzikál

26.

Čt

NÁPOJ LÁSKY

27.

Pá

28. 29.

zadáno K14

N1/3

23.

Po

nehraje se

24.

Út

PORCIE COUGHLANOVÁ

činohra

K13

S3

25.

St

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

balet

K10

V14

26.

Čt

NOC NA KARLŠTEJNĚ

muzikál

K3

opera / –TIT–

V3

27.

Pá

EVITA

muzikál

K4

KNÍŽE IGOR

opera / –TIT–

V8

28.

So

LIMONÁDOVÝ JOE

muzikál

So

LAKOMEC

činohra

premiéra, P

29.

Ne

nehraje se

Ne

RAYMONDA (14.00)

balet

zadáno

30.

Po

nehraje se

MACBETH

činohra

Po

nehraje se

V17

KLUB KOMORNÍHO DIVADLA Ne

ENIGMATICKÉ VARIACE

činohra

Předprodej vstupenek na dubnová představení DJKT od čtvrtka 15. března 2012.

21.

So

AMAZONIE

činohra

–TIT– u cizojazyčných operních titulů je použito titulkovací zařízení.

25.

St

AMAZONIE

činohra

Začátky představení od 19 hodin, není-li uvedeno jinak.

26.

Čt

ENIGMATICKÉ VARIACE

činohra

•

08.

D U B E N

30.

V13

K17

premiéra P R O G R A M

VELKÉ DIVADLO

3 1

PROGRAM KVĚTEN VELKÉ DIVADLO

KOMORNÍ DIVADLO

01.

Út

nehraje se

01.

Út

nehraje se

02.

St

ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA (11.00)

balet

zadáno

02.

St

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

balet

K2

LAKOMEC

činohra

V2

03.

Čt

EVITA

muzikál

K7

ROMEO A JULIE (11.00)

činohra

zadáno

04.

Pá

NOC NA KARLŠTEJNĚ

muzikál

DON GIOVANNI

opera / –TIT–

V7

05.

So

FANTOM MORRISVILLU

muzikál

činohra

V4

06.

Ne

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ (14.00)

balet

07.

Po

nehraje se

08.

Út

EVITA

muzikál

K5

09.

St

KOUZLO 4D

činohra

K6

V9

10.

Čt

HROBKA S VYHLÍDKOU

činohra

S5

zadáno

11.

Pá

KOUZLO 4D

činohra

12.

So

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA

muzikál

premiéra, A

činohra

Z1

P R O G R A M

•

K V Ě T E N

03.

3 2

Čt

04.

Pá

MACBETH

05.

So

nehraje se

06.

Ne

TUREK V ITÁLII (14.00)

07.

Po

nehraje se

08.

Út

LAKOMEC

činohra

09.

St

O RUSALCE (10.00, 11.30)

opera pro děti

TURANDOT

opera / –TIT–

opera / –TIT–

N2

10.

Čt

ROMEO A JULIE (11.00)

činohra

zadáno

13.

Ne

FYZIKOVÉ (16.00)

11.

Pá

O RUSALCE (10.00, 11.30)

opera pro děti

zadáno

14.

Po

nehraje se

JAKOBÍN

opera

S6

15.

Út

MILUJU TĚ, ALE…

muzikál

M1

S18

16.

St

EVITA

muzikál

S4

17.

Čt

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ (11.00)

muzikál

naposledy, zadáno

LIMONÁDOVÝ JOE

muzikál

12.

So

ŽIVOT JE SEN

činohra

13.

Ne

MONTY PYTHON’S SPAMALOT

muzikál

14.

Po

nehraje se

15.

Út

O RUSALCE (10.00, 11.30)

opera pro děti

NÁPOJ LÁSKY

zadáno

18.

Pá

MILUJU TĚ, ALE…

muzikál

opera / –TIT–

V5

19.

So

HROBKA S VYHLÍDKOU

činohra muzikál

K17

muzikál

K1

S2

16.

St

DON GIOVANNI

opera / –TIT–

V6

20.

Ne

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA

17.

Čt

LAKOMEC

činohra

S7

21.

Po

nehraje se

18.

Pá

RAYMONDA

balet

22.

Út

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA

19.

So

PRODAVAČI SNŮ

muzikál

23.

St

nehraje se

20.

Ne

nehraje se

24.

Čt

FANTOM MORRISVILLU

muzikál

21.

Po

nehraje se

25.

Pá

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

balet

22.

Út

ZVONÍK OD MATKY BOŽÍ

balet

S3

26.

So

KOUZLO 4D

činohra

23.

St

MONTY PYTHON’S SPAMALOT

muzikál

KMD

27.

Ne

EVITA

muzikál

24.

Čt

MACBETH

činohra

V11

28.

Po

nehraje se

25.

Pá

LAKOMEC

činohra

V12

29.

Út

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA

muzikál

K13

26.

So

BOHÉMA

opera / –TIT–

naposledy

30.

St

NOC NA KARLŠTEJNĚ

muzikál

K14

27.

Ne

LAKOMEC (14.00)

činohra

D1

31.

Čt

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

balet

NÁPOJ LÁSKY

opera / –TIT–

V17

KLUB KOMORNÍHO DIVADLA

28.

Po

nehraje se

29.

Út

NÁPOJ LÁSKY

opera / –TIT–

30.

St

ROMEO A JULIE

činohra

31.

Čt

PRODAVAČI SNŮ

muzikál

V1

02.

St

AMAZONIE

činohra

18.

Pá

ENIGMATICKÉ VARIACE

činohra

23.

St

ENIGMATICKÉ VARIACE

činohra

25.

Pá

AMAZONIE

činohra

V3

K12

K3

PROGRAM ČERVEN KOMORNÍ DIVADLO

01.

Pá

LAKOMEC

činohra

02.

So

LA GIOCONDA

03.

Ne

TUREK V ITÁLII (14.00)

04.

Po

nehraje se

05.

Út

ROMEO A JULIE (11.00)

činohra

LA GIOCONDA

opera / –TIT–

06.

St

V8

01.

Pá

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

balet

opera / –TIT–

premiéra, P

02.

So

LIMONÁDOVÝ JOE

muzikál

opera / –TIT–

N1/3, naposledy

03.

Ne

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ (14.00)

balet

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA

muzikál

KOUZELNÁ FLÉTNA (11.00)

K4

naposledy N2

zadáno

04.

Po

nehraje se

V9

05.

Út

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA

muzikál

K5

zadáno

06.

St

PORCIE COUGHLANOVÁ

činohra

K2

PRODAVAČI SNŮ

muzikál

V2

07.

Čt

KOUZLO 4D

činohra

K7 K8

07.

Čt

LA GIOCONDA

opera / –TIT–

V7

08.

Pá

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA

muzikál

08.

Pá

LAKOMEC

činohra

V4

09.

So

KOUZLO 4D

činohra

09.

So

DON GIOVANNI

opera / –TIT–

10.

Ne

nehraje se

10.

Ne

RAYMONDA (14.00)

balet

11.

Po

nehraje se

11.

Po

nehraje se

12.

Út

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA

muzikál

K9

12.

Út

DON GIOVANNI

opera / –TIT–

V13

13.

St

PORCIE COUGHLANOVÁ

činohra

K6

13.

St

NETOPÝR

opereta

S4

14.

Čt

HROBKA S VYHLÍDKOU

činohra

S9

14.

Čt

JAKOBÍN

opera

naposledy, S5

15.

Pá

KOUZLO 4D

činohra

15.

Pá

NETOPÝR

opereta

S2

16.

So

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

balet

16.

So

MACBETH

činohra

17.

Ne

NOC NA KARLŠTEJNĚ

muzikál

17.

Ne

RAYMONDA (16.00)

balet

18.

Po

nehraje se

18.

Po

nehraje se

19.

Út

MILUJU TĚ, ALE…

muzikál

19.

Út

DON GIOVANNI

opera / –TIT–

V14

20.

St

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

balet

20.

St

PRODAVAČI SNŮ

muzikál

V10

21.

Čt

KOUZLO 4D

činohra

K11

21.

Čt

ZVONÍK OD MATKY BOŽÍ (11.00)

balet

zadáno

22.

Pá

EVITA

muzikál

S6

DON GIOVANNI

opera / –TIT–

V3

23.

So

PYGMALION

činohra

premiéra, A

činohra

K17

Z1

S18

S3 M1

22.

Pá

RIGOLETTO

opera / –TIT–

24.

Ne

PYGMALION

23.

So

MONTY PYTHON’S SPAMALOT

muzikál

25.

Po

nehraje se

24.

Ne

KNÍŽE IGOR

opera / –TIT–

26.

Út

NOC NA KARLŠTEJNĚ

muzikál

K1

25.

Po

nehraje se

27.

St

PYGMALION

činohra

S7

26.

Út

LA GIOCONDA

opera / –TIT–

V1

28.

Čt

NOC NA KARLŠTEJNĚ (11.00)

muzikál

zadáno

27.

St

RAYMONDA

balet

V6

FANTOM MORRISVILLU

muzikál

KMD

28.

Čt

NÁPOJ LÁSKY

opera / –TIT–

V11

29.

Pá

FANTOM MORRISVILLU

muzikál

29.

Pá

KNÍŽE IGOR

opera / –TIT–

V12

30.

So

30.

So

V KÁRNÉM TÁBOŘE

opera

V17

premiéra

VYSTOUPENÍ BALETNÍ ŠKOLY DJKT (16.00, 19.00)

zadáno

Změna programu vyhrazena.

KLUB KOMORNÍHO DIVADLA 01.

Pá

AMAZONIE

činohra

05.

Út

ENIGMATICKÉ VARIACE

činohra

Předprodej vstupenek na květnová představení DJKT od pátku 13. dubna 2012. Předprodej vstupenek na červnová představení DJKT od úterý 15. května 2012.

P R O G R A M

•

Začátky představení od 19 hodin, není-li uvedeno jinak.

Č E R V E N

VELKÉ DIVADLO

3 4