2012 NOVINKY NÁMI PODPOŘENÝ PROJEKT VE VYSÍLÁNÍ ČESKÉ TELEVIZE NÁVŠTĚVA U SOVY PÁLENÉ

3/2012 N OVINKY NÁMI PODPOŘENÝ PROJEKT VE VYSÍLÁNÍ ČESKÉ TELEVIZE V pátek 31. srpna 2012 odvysílala Česká televize reportáž s názvem "41 nových dřevěných křížů stojí na hřbitově ve Šluknově" s dovětkem "Skupina nadšenců našla a obnovila hroby vojáků, kteří padli za první světové války. Památku veteránů se snaží oživovat i proto, že jejich předci měli podobný osud." Je nám potěšením, že jsme se na tomto projektu mohli finančně podílet. Poděkováním patří zejména těm, od kterých finanční prostředky pocházejí, a to společnosti Jotun Powder Coatings (CZ) a.s. a dalším dárcům z řad firem a jednotlivců. Pamětní medaili z rukou Milana Vašíčka z Klubu vojenské historie o.s. Svaz c.k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české převzala za nadaci Kateřina Valešová. Příspěvek České televize najdete pod tímto odkazem http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10118379000-udalosti-vregionech-praha/212411000140831-udalosti-v-regionech/obsah/216677-41novych-drevenych-krizu-stoji-na-hrbitove-ve-sluknove/

NÁVŠTĚVA U SOVY PÁLENÉ Na ochranu sovy pálené naše nadace přispívá již několik let, a to zejména díky štědrosti vás, místních dárců. Díky příspěvku mohou zástupci občanského sdružení TYTO na Litoměřicku a Teplicku každoročně prohlížet na čtyři desítky instalovaných budek pro sovu pálenou. Práce začíná již na jaře kontrolou hnízd, před prázdninami se kroužkují mláďata a pokud je dostatek potravy, zejména hrabošů polních, dochází k druhému kolu kroužkování. A tak jsme se i my na konci července dočkali zazvonění telefonu a vyrazili jsme se v doprovodu zástupců společnosti Envirocont a pana Aleše Popracha z občanského sdružení TYTO podívat, jak takové kroužkování probíhá. Překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat a my jsme se stali němými svědky toho, jak pan Poprach vytáhl z hnízdící budky pět urostlých mláďat sovy pálené. Proběhlo pečlivé měření, vážení a kroužkování a mláďata mohla být vrácena zpět do hnízda. A co popřát mláďatům sovy pálené… snad dostatek hrabošů polních. :o)

I n fo r mač n í b ul le ti n Ú s t e c ké ko mu n i t n í n a d a c e

Vážení dárci, příznivci naší nadace, vážení čtenáři, jak asi mnozí z vás vědí, naše nadace se rozhodla uskutečnit analýzu na téma , co jsou problémy tohoto regionu, kde jsou příčiny oněch problémů a co by se s nimi dalo dělat. Výsledky ze stovky rozhovorů pomaličku zpracováváme do podoby zprávy a myslím si, že je na co se těšit. Mě osobně zaujalo často se opakující téma týkající se vztahu k tomuto regionu, znalosti jeho krás a pamětihodností. Což mne vedlo k zamyšlení, zda já sama jsem místní patriot, někdo, kdo zná tento region a dokáže třeba návštěvě ukázat jeho krásy. Vzhledem k jistým pochybnostem jsem zakoupila průvodce a rozhodla se udělat přes léto test a kamarády, kteří k nám přijeli na návštěvu, jsem začala brát na výlety po blízkém okolí a často i na místa, kde já jsem nikdy před tím nebyla. Když nechám stranou fakt, že s kolegyní z Prešova jsme šlapaly v 37°C vedru 21 km a pak se raději od známých nechaly posledních 7 km dovézt zpět k autu, tak za sebe musím říct, že se mi otevřel nový svět. Najednou jsem zjistila kolik krásných míst zde je, že i na místech, kde byste to nepředpokládali, objevíte naprosto úžasnou restauraci se skvělou kuchyní a věřte mi, pocit hrdosti na tento region se rychle dostavil. Tudíž, pokud mohu doporučit, kupte průvodce a vyrazte. zdraví Katka Valešová manažerka pro vztah s dárci

1

DOBROČINNÉ ODKAZY ZE ZÁVĚTÍ - DÍL III. ZÁVĚTI A SOUČASNOST V minulém čísle bulletinu jsme se věnovali českým osobnostem, které sepsaly závěť a pamatovaly v ní na své blízké i na dobročinnost. Ať už to byl architekt Josef Hlávka či F. X. Šalda. Posuňte se však z období první republiky do současnosti. Ačkoliv by se mohlo zdát, že komunistický režim zpřetrhal onu tenkou nit kontinuity dobročinných odkazů ze závětí a zvyku sepisovat závěť, není tomu tak. Závěť přestává být tématem, o kterém se raději nemluví, ale naopak tématem, které člověka vede k přijetí zodpovědnosti za své nejbližší, ale i za chod věcí veřejných. Z nedávné doby připomeňme třeba odkaz Václava Havla, který ve své závěti odkázal Nadaci Václava a Olgy Havlových venkovskou chalupu na Hrádečku a vilu ve Střešovicích. Nebo docela obyčejného

LIDÉ, KTEŘÍ NĚCO V ZÁVĚTI ODKÁZALI NA DOBROČINNOST, ŽIJÍ V PRŮMĚRU O 9 LET DÉLE NEŽ LIDÉ, KTEŘÍ TAK NEUČINILI.

vysokoškolského pedagoga, který odkázal v závěti obecně prospěšné společnosti La Strada ČR přes milion korun. Stejně tak i host naší benefiční večeře, paní Meda Mládková, odkázala svůj majetek své nadaci Jana a Medy Mládkových. Ale pozor. Legislativa týkající se závětí je poměrně složitá, takže se vyplatí poradit se s právníkem či notářem, abyste měli jistotu, že s vaším majetkem bude nakládáno tak, jak byste si přáli. Aby pak na vaší závěti například nechyběl podpis.

ZÁVĚŤ BEZ PODPISU František Tomáš Kolowrat - Krakovský zemřel v roce 2004 na rakovinu jater. Nemoc postupovala rychle, protože odmítl chemoterapii. Před smrtí však ještě stačil napsat seznam darů, které chce odkázat přátelům a charitativním organizacím. Seznam podepsala jeho partnerka Dominika (matka dvou dětí zůstavitele, která se však za něj nikdy neprovdala) i bratr Ernest. Podpis Františka Kolowrata, který byl nutný k tomu, aby byla závěť platná, však na listině chyběl.


Nadace Paraple nebo organizace Cancer Foundation, která bojuje proti rakovině, nedostala proto z dvaceti milionů korun, které jim celkem Kolowrat odkázal, ani korunu. A donedávna ani nevěděly o tom, že je umírající šlechtic chtěl pár dní před smrtí podpořit. „Žádná závěť neexistuje,“ trvá na svém Dominika. A jako právnička ví, že má pravdu. Navíc je pouze správkyní majetku a nemůže nikoho jen tak podarovat z peněz svých nezletilých dětí. Přesto jí to mají „urození“ příbuzní za zlé. Kazí prý dobré jméno rodu. „Právník řekl, že kdyby chtěla, mohla by bratrův seznam využít jako závěť,“ trvá na svém Ernest. „Náš otec měl za první republiky pověst sociálního kapitalisty. Vždycky hojně přispíval na charitu,“ říká. (in: Rod Kolowratů válčí o majetek, Zuzana Janečková, Ladislav Verecký, MF Dnes, 12.6.2007)

František Tomáš Kolowrat-Krakovský Po odchodu hraběte Jindřicha se správy celého majetku ujímá nejmladší syn František Tomáš KolowratKrakovský, který se jako jediný z Jindřichových dětí po roce 1989 vrací s otcem z USA a natrvalo usídluje v rodné zemi pánů z Kolowrat. Hrabě Tomáš bezezbytku naplňuje představu pravého pána z Kolowrat. S láskou a pokorou se věnuje správě a obnově celého panství, ale také navazuje na mecenášskou tradici svých předků a pomáhá jak kulturnímu a společenskému rozvoji celého regionu, tak i sociálně potřebným. V roce 2004 všemi milovaný a obdivovaný pán z Kolowrat František Tomáš KolowratKrakovský předčasně umírá.

Rozhodování o tom, co bude s vaším majetkem po vaší smrti není nic nepatřičného a rozhodně by se za odpovědné přemýšlení o tomto tématu nikdo neměl stydět. Třeba taky proto, že ročně v Česku umře něco kolem dvou tisíců lidí bez dědiců, a tak stát každoročně zdědí skoro 150 milionů korun. Většinou jen proto, že lidé o možnosti odkázat majetek konkrétní dobročinné organizaci vůbec nevědí.

2

TICHÉ ZNÁRODNĚNÍ NAZÝVANÉ ODÚMRŤ

Státu spadla do klína sbírka za miliony

Majetek, který nenabyl jiný dědic, propadá státu. To znamená, že majetek lidí, kteří zemřou bez dědiců a bez závěti, získá stát. V roce 2006 na prodeji majetku lidí zesnulých bez dědiců a bez závěti získal přes 140 milionů korun. Jednalo se o zhruba 2 % všech zemřelých. Majetku, který stát tímto způsobem získává, navíc rok od roku přibývá.

Stát získal cenné dědictví: Obrazy za 770 tisíc korun, historické zbraně za více než 850 tisíc a kolekci vzácných knih, drahých kovů a minerálů. Dohromady umělecká sbírka za téměř dva miliony korun. V těchto dnech ji přebírá Národní památkový ústav od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Úřad vzácnou sbírku získal do dočasné správy jako odúmrť, tedy dědictví, jež propadlo státu. O bezděčném donátorovi se pouze ví, že je ženou z Prahy. „Další informace o zůstaviteli nebo detaily z jeho života nevíme, podléhají zákonu o ochraně osobních údajů,“ sdělila Jana Rennerová z Úřadu pro zastupování státu.

V Čechách je také možné závětí odkázat majetek nadaci nebo neziskové organizaci a sám tak určit na jaký účel bude majetek využit.

PRŮZKUMY Z VELKÉ BRITÁNIE UKAZUJÍ, ŽE PŘES 90 % LIDÍ, KTEŘÍ VĚDÍ O MOŽNOSTI ODKÁZAT SVŮJ MAJETEK NA DOBROČINNÉ ÚČELY, SI NEPŘEJE, ABY PO NICH DĚDIL STÁT.

Odúmrť (majetek zděděný státem) vyřizuje rozsáhlý Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Získaný majetek se buď převede některé státní instituci (někdy obci) nebo se prodá ve veřejné dražbě. Nejvíc zatím stát získal, když byl majetek zemřelé osoby po tři roky trvajícím dědickém řízení oceněn na více než 35,2 milionu korun. Státu připadly rozsáhlé nemovitosti, zemědělské usedlosti i s pozemky a cenné papíry. To není jediný případ.

Dědictví pro galerie Pražské pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) přispělo do státního rozpočtu 32 miliony korun. Taková je bilance jedné z agend úřadu - řešení odúmrtí. Pokud totiž nemá zemřelý dědice, vypořádává jeho pozůstalost stát. Pražská pobočka ÚZSVM řešila v daném roce 290 nových případů. V případech, kdy jsou součástí odúmrtí umělecké předměty, předává je ÚZSVM bezúplatným převodem do galerií a muzeí. V loňském roce řešil úřad například pozůstalost Jiřího Kunce, syna akademického malíře. Národnímu památkovému ústavu v Plzni byl předán nábytek, koberce a soupravy dýmek, Národní galerie převzala obrazy od Mařáka, Šafaříka a Reidela.


O majetku první československé jazzové zpěvačky Inky Zemánkové Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jednal o dalším způsobu nakládání s majetkem, který dříve patřil Inez B e d n a ř í ko v é , r o ze n é Koníčkové. Nemovitosti na Kolínsku nabyl ÚZSVM na základě tzv. odúmrtě. Veřejnosti byla Inez Bednaříková známá pod uměleckým jménem Inka Zemánková. První československá swingová a jazzová zpěvačka zemřela 23. května 2000 ve věku nedožitých 75 let. Její nejznámější písně jsou Ráda zpívám hot (později vlivem politické moci přejmenováno na Ráda zpívám z not), Slunečnice z filmu Hotel Modrá Hvězda režiséra M. Friče, Dívka k rytmu zrozená aj. Manžel, v jehož prospěch sepsala svoji závěť, zemřel o dva týdny dříve. Nelze asi obviňovat galerii či Památkový ústav ČR, že získaly majetek, který budou spravovat pro generace budoucí. Otázkou však stále zůstává, zda si to takto dárce přál. To se asi již nedozvíme. Ale možná bychom si na otázku: „Jak chci, aby s mým majetkem bylo nakládáno, až tady nebudu?“ měli odpovědět, již za svého života. Pak se nás totiž již nikdo ptát nebude. Zdroj

•

Ukázky jsou vybrány z archivu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, http://www.uzsvm.cz

•

http://www.kolowrat.cz/frantisek-tomas-kolowrat-krakovsky

3

BENEFIČNÍ VEČEŘE S MEDOU MLÁDKOVOU Benefiční večeře jsou zejména ve Spojených státech amerických velmi oblíbené, protože se při nich setkávají významní představitelé města nebo regionu a ti svou účastí na benefiční večeři demonstrují svou podporu dobročinnosti obecně, i konkrétní neziskové organizaci, v jejíž prospěch výtěžek z benefiční večeře jde. Neméně důležitý je i rozměr lidský a společenský, tedy příležitost potkat se se zajímavými lidmi a významnými osobnostmi, navázat kontakty osobní, obchodní, společenské. Po vydařených šesti ročnících benefičních večeří, na které přijali pozvání dva velvyslanci Spojených států

Paní Meda Mládková při rozhovoru s předsedou správní rady nadace Luďkem Masopustem a předsedou dozorčí rady nadace Jiřím Exnerem. Foto: Jiří Mikula

Výtěžek z benefiční večeře: 172 500 Kč (nejvyšší přijatý dar 35 500 Kč) Partneři večeře: CENTROPOL ENERGY, a.s., Muzeum města Ústí nad Labem a restaurace Kovárna hrad Střekov. Za podporu, pomoc a užitečné rady děkujeme panu Ladislavu Špačkovi.

Paní Meda Mládková při odpovídání otázek hostům benefiční večeře. Foto: Jiří Mikula

amerických v ČR (William J. Cabaniss v roce 2006 a Richard W. Graber v roce 2007), paní Eliška Hašek Coolidge, pan Karel Schwarzenberg, pan Ladislav Špaček a loni herec a moderátor pan Marek Eben, jsme si letos dovolili pozvat dámu, která je významnou sběratelkou a mecenáškou umění. Ta se rozhodla po únoru 1948 emigrovat. V emigraci se seznámila se svým budoucím manželem Janem Mládkem, se kterým odcestovala do Washingtonu v USA. Po letech v exilu se vrátila po roce 1989 do Československa. Následně zde založila Nadaci Jana a Medy Mládkových a rozhodla se k rekonstrukci Sovových mlýnů - Musea Kampy. Zde také umístila svou uměleckou sbírku, kterou darovala Hlavnímu městu Praha. Naše pozvání na benefiční večeři přijala paní Meda

Mládková.

Foto: Jiří Mikula

Děkujeme

Hlavní chod benefiční večeře... kohout na víně upraven podle francouzské receptury podávaný s krupicovými noky. Foto: Jiří Mikula

Místo konání benefiční večeře… Císařský sál Muzea města Ústí nad Labem. Foto: Jiří Mikula


4

100 PROBLÉMŮ - 100 PŘÍLEŽITOSTÍ NÁZORY VÝZNAMNÝCH OSOBNOSTÍ Naše nad ace, která již téměř 20 let podporuje neziskový sektor v regionu, spustila n o v ý p r o j e k t s n á z v e m „100 problémů – 100 příležitostí pro ústecký region“. Průzkum, s nímž jsme začali v červnu, chce poskytnout unikátní pohled na stěžejní problémy regionu. "Od výstupů projektu si slibujeme, že se svým charakterem budou vymykat existujícím rozvojovým a strategickým dokumentům vznikajícím pod vedením institucí veřejné správy. Snahou naší nadace je vytvořit kvalitativní obraz o místních prioritách prezentovaných aktivními občany, nikoli institucemi. Chceme tím mj. přispět k formování role soukromého sektoru ve veřejném prostoru. Postupně jsme proto vedli rozhovory s představiteli společenského, kulturního, ekonomického a politického života v okresech Děčín, Litoměřice, Teplice a Ústí nad Labem." říká Tomáš Krejčí, ředitel Ústecké komunitní nadace. Zde jsou úryvky několika z nich. Zpracované výstupy z analýzy budou k dispozici na našich webových stránkách v průběhu měsíce října 2012.

INDUSTRIÁLNÍ BÝT

JEN

MINULOST MĚSTA NEMUSÍ

ZÁTĚŽ,

ALE

SAMA

O

SOBĚ

PŘEDSTAVUJE HODNOTOU

Mám pocit, že naše město je ve fázi destrukce, že se snažíme krátkozrace něco zbořit, aniž bychom to nahradili adekvátní hodnotou. Bojujeme kvůli tomu s rozličnými investory od radnice, přes univerzitu po developery. Ale mně osobně by více vyhovovalo, kdybychom se dostali do fáze budování, do fáze kreativní spolupráce. Mám zkušenost z Drážďan z „NeuStadtu“, kde město delegovalo část svých odpovědností za různá prostranství na občanskou společnost. Radnice přeci nemusí dělat všechno. Tím pádem se město stalo pro místní lidi skutečným partnerem a ve finále vychází péče o veřejný prostor mnohem levněji, protože místní lidé získávají další finanční prostředky z jiných zdrojů, shánějí si sponzory a hlavně, dělají ho mnohem


zajímavější. Najednou se žije v ulicích. Z nejrůznějších dvorů vznikají dětská hřiště, kde ze starého sklepení vybombardovaného domu vznikne originální podzemní prolézačka. Pouliční lampy tam vypadají jako sova nebo kočka. To by bylo skvělé, kdyby fungovalo i tady. Podívejme se například na sila Setuzy, dominantu, kterou každý, kdo přejede přes most, vidí. Zdají se nejspíš většině lidí nevzhledná, ale mají svou historickou a technickou hodnotu, jsou republikovým unikátem, jen jejich obří potenciál umět využít. Ústí nad Labem bylo a je průmyslové město. Nikdy nebylo lázeňský střediskem s promenádami. Důležité je najít pozitivní vztah k industriální minulosti tohoto místa. Bohužel o její hodnotě téměř nikdo nepřemýšlí. Martin Krsek Novinář, historik, publicista. Za novinářskou práci získal několik ocenění. Do paměti mnohých se však zapsal jako popularizátor regionální historie. Jako historik se podílí na aktivitách Muzea města Ústí nad Labem. Je mj. spoluautorem projektu "Ústecká NEJ...", jenž získal zvláštní ocenění Gloria Musaealis pro muzejní výstavu roku 2006.

NEJSME

PATRIOTI, PROTOŽE JSME K TOMU

NEBYLI VYCHOVÁVÁNI

Přemýšlím-li o problémech Ústeckého kraje, stále častěji narážím na fakt, že mezi příčiny celé řady problémů regionu patří vzdělanostní struktura obyvatelstva. V roce 1993 byl podíl obyvatel starších 15 let s vysokoškolským vzděláním v Ústeckém kraji nejnižší v ČR (4,4 %) a za průměrem ČR (bez Prahy) zaostával o 2 %. V roce 2011 měl Ústecký kraj sice již 8,7 % vysokoškoláků, ale za celorepublikovým průměrem zaostával o cca 6 %. A já se ptám, jak je možné, že se ostatní regiony od nás dlouhodobě vzdalují? Je to tím, že je v kraji málo vzdělávacích institucí? Nebo lidé s vysokoškolským vzděláním nenajdou v regionu odpovídající práci? Nebo snad je to tím, že lidé nemají k našemu regionu vztah a raději odchází?

5

Na tyto otázky se těžko hledá odpověď. Pokud bych byla v roli Ústecké komunitní nadace, zaměřila bych se na výchovu dětí a utváření jejich vztahu k regionu. To však nelze bez toho, že bychom se zároveň věnovali edukaci učitelů současných i budoucích, aby i oni získali pevný a upřímný vztah k Ústeckému kraji a tento dokázali předávat dětem ve škole. Vždyť kolik významných osobností, významných míst, přírodních krás, ale i technických zajímavostí, o kterých mnozí ani neví, je spojeno s tímto regionem. Jak potom mohou být místní lidé bez těchto znalostí na toto místo hrdí? Iva Ritschelová Bývalá rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, v současné době předsedkyně Českého statistického úřadu a ústecký patriot.

SNAŽME

SE V REGIONU UDRŽET SCHOPNÉ

MLADÉ LIDI

Často se našich studentů ptám, co plánují po maturitě. Naprostá většina se samozřejmě chystá na vysokou školu - a naprostá většina z nich se do Teplic nikdy nevrátí. Praha, Brno, Plzeň nebo Olomouc nám tak "vysává" často nejschopnější lidi. Jako příčinu vnímám hned několik jevů, jako nejdůležitější mi ale přijde, že studenti v tomto kraji necítí perspektivu pracovního uplatnění. Neváže je sem ani nic dalšího - velká část nepociťuje k místu, odkud pochází, silný vztah a šance jít za lepším je proto víc než lákavá. Za dobrou vlaštovku považuji s t i p e n d i a Ústeckého kraje či města Teplic pro ty, kteří se po studiu do regionu vrátí. Znám ale příběhy lidí, kteří stipendium raději vrátí, než aby odmítli zajímavou pracovní nabídku mimo bydliště. Opatření tak neřeší příčinu, a proto přemýšlím nad


řešením, které by jim umožnilo pracovní nabídky více vnímat. Napadá mě trochu jiný systém stipendií: teplický zvěrolékař nabídne studentovi či studentce veteriny kromě drobné podpory i možnost pravidelné stáže. Kromě finanční motivace tu vzniká i oboustranný osobní závazek a vztah, z pohledu studenta pak jasná perspektiva budoucího uplatnění, zkušenost, že v místě práce je. Fungovat to může nejen u veterinářů, ale třeba u architektů, ekonomů, chemiků, překladatelů, prakticky u kohokoli. Věřím, že takoví lidé tu i později založí rodiny a začnou Ústecký kraj vnímat jako domov, se vším, co k tomu patří. Jakub Mráček Učitel na teplickém gymnáziu, jeden z lídrů tamní neziskové scény, zároveň působí v Nadaci Open Society Fund Praha.

PASIVITA MŮŽE BÝT NEBEZPEČNÁ Co mne v poslední době trápí je pasivita lidí. A to možná až nebezpečná pasivita, která umožnila uchopit veřejný prostor mnohdy lidem nevalné pověsti a chabého společensky prospěšného výkonu. Ale ona pasivita má mnoho podob. I v našem sdružení pociťujeme zahlcenost právě těch, kteří mají co nabídnout a malou obecnou angažovanost. Pořádáme například konferenci, přihlásí se osmdesát lidí a nakonec jich přijde šedesát. A přitom si myslím, že téma připravenosti na krizové situace bylo zajímavé a přínosné pro zvané hosty. Na druhou stranu si říkám, že je to vlastně v pořádku a že úlohou neziskových organizací je podněcovat a burcovat. Že se musíme snažit udržet aktivitu lidí a zejména mladých lidí a nevzdat to. Asi musíme slevit z kvantity a představ o velkých krocích, ale měli bychom být schopni udržet kvalitu a neustále dávat lidem naději a šanci být aktivní a ukazovat pozitivní příklady. Lenka Černá Dlouholetý leader neziskových organizací v Ústí nad Labem. V roce 1999 spoluzaložila Dobrovolnické centrum, o.s., kde je ředitelkou a předsedkyní Rady. Intenzivně se zaobírá propagací dobrovolnictví.

6

V

OSTATNÍCH MĚSTECH PARKY ROZHODNĚ

NEZEJÍ PRÁZDNOTOU

V Ústí je nedostatek míst pro alternativní sportovní vyžití. Kdo nehraje fotbal, hokej nebo tenis, má smůlu. Škoda. Je to jeden z aspektů, které vyhánějí moje vrstevníky pryč z města. Posledního půl roku jsem strávila v Barceloně, která by v tomto ohledu mohla být vzorem. Je to město stvořené pro lidi, pro aktivní lidi, pro lidi, kteří se sportem odreagovávají od školních a pracovních povinností. Na každém rohu narazíte na malé pouliční sportoviště s jednoduchými posilovacími stroji, po centru jsou roztroušené funkční pinčesové stoly a hřiště pro petanque, ve městě a jeho okolí bylo postaveno několik skateparků. Vše je nonstop k dispozici a nutno říct, že obyvatelé města této možnosti hojně využívají, za každého počasí. V Ústí nad Labem býval skatepark, ale jeho dezolátní stav znemožňuje bezpečné využívání. V sousedních Teplicích na tom nejsou lépe, situace v regionu je v tomto ohledu tristní. Poptávka po funkčních skatových prostorách je přitom nasnadě. Pod petici Za nový skatepark v Ústí nad Labem se podepsalo již bezmála tisíc lidí. Fungující skatepark je v dnešní době, kdy se vážně uvažuje o zařazení tohoto sportu na příští Olympijské hry, součástí standardního městského zázemí. Důkazem je stále se rozšiřující síť českých skateparků. Namátkou zmiňme například moderní skatepark v Chomutově či nově otevřenou skatehalu v rozlohou výrazně menším Ústí nad Orlicí. Spousta skateparků vznikla díky dotacím EU. Využitelnost takového prostoru je větší, než se může zdát. Poskytne zázemí nejen pro skate, ale i in-line, B M X a koloběžky. V ostatních městech lze ověřit, že parky rozhodně nezejí prázdnotou. Klára Žitňanská Navštěvovala základní uměleckou školu Evy Randové, kde si vybudovala vztah k výtvarnému umění a postupně k fotografii, kterou v současné době studuje na Filmové a televizní fakultě AMU v Praze. Za sebou má již několik svých výstav, z nichž jednu podpořila i naše komunitní nadace.

VĚŘÍM TOMU, „NAKAZÍ“

ŽE SE DALŠÍ LIDÉ POSTUPNĚ

Toto je vykořeněný kraj a v tom je příčina mnoha problémů. Když se podívám na naši ves, tak ta byla německá. Lidé zde žili po staletí a tohle místo měli rádi. Ačkoliv tady nic neroste, a když něco vyroste, tak to pak spálí mráz, ale ti lidé to tady milovali a uměli tady žít. Paní doktorová, paní učitelová a paní starostová soutěžily mezi sebou, kdo bude mí t k r á s něj ší macešky, protože j e n o m t y nejkrásnější mohly být dány ke křížku na návsi. Vyřezávaly ozdoby okolo oken, já vůbec nevím, kde na to ti lidé vůbec měli čas a kde vzali tak šikovné řemeslníky. A pak tito lidé museli odejít. Člověk rozumí, proč to tak muselo být, ale tím pádem my jsme ztratili obrovské bohatství. Teď tu ztrátu těžko doháníme. Nedávno nás nazvali v novinách zapadlými vlastenci, ale my jsme spíš patrioti a máme ten kraj, to místo, rádi. Často se mne lidé ptají, ty jsi věřící, když opravuješ pořád nějaké křížky a já jsem byla v našem kostele asi čtyřikrát, ale vnímám krásu těch věcí jako krajinotvorných prvků. A je jedno, zda je to křížek nebo nějaký památník. Snažíme se tím zkulturňovat lidi okolo sebe, ale i nás samotné. A já věřím tomu, že se další lidé postupně nakazí. V poslední době se na nás obrátilo několik lidí, kteří se rozhodli založit občanské sdružení a potřebovali poradit, co a jak udělat. Vlastně na těch svých vsích, jako jsou Jetřichovice, zakládají okrašlovací spolky, v podobném duchu, jako fungujeme my. A já mám pocit, že si takto lidé našli cestu, jak se realizovat a přitom se vyhnout radnici. Vytvářejí vlastně takovou protiváhu samosprávě v duchu: chceme tady v našem místě něco dělat, chceme být aktivní a buď nás v tom starosto podpoříš, a pokud ne, tak my si to uděláme sami. Ten rozvoj občanské společnosti je cítit. Jenom člověk musí být odvážný a ve chvíli, kdy se mu něco nelíbí, tak to říct nahlas. Ale každý musí s tou změnou začít sám u sebe. Mohou to být maličkosti, ale každý musí začít pracovat sám na sobě, aby se na konci změnilo klima celé společnosti. Jitka Tůmová Zakladatelka Občanského sdružení pod Studencem, které léta pomáhá v oblasti Českokamenicka obnovovat přetrhané kořeny místní komunity.


7

E– BULLETIN PRO VÁS ZPRACOVALA Ústecká komunitní nadace Koněvova 1697/18 400 01 Ústí nad Labem Kateřina Valešová manažerka pro vztah s dárci tel.: 475 208 258 email: [email protected]


8

2012 NOVINKY NÁMI PODPOŘENÝ PROJEKT VE VYSÍLÁNÍ ČESKÉ TELEVIZE NÁVŠTĚVA U SOVY PÁLENÉ

Recommend Documents