2012. Atmosféra skutečného konfliktu. Reportáž z výcviku jednotky OMLT na americké výcvikové základně v Hohenfelsu najdete na stránkách 4 až 6

2/2012

REPORT

Atmosféra skutečného konfliktu

Reportáž z výcviku jednotky OMLT na americké výcvikové základně v Hohenfelsu najdete na stránkách 4 až 6

Úkoly musíme plnit stejně energicky Ministr obrany Alexandr Vondra navštívil ve dnech 23. a 24. ledna Spojené státy. V  Pentagonu se  setkal se  svým protějškem Leonem Panettou, přednášel v institutu Atlantická rada a hovořil i s představiteli amerického Kongresu. Delegace vedená ministrem obrany a náčelníkem Generálního štábu Armády ČR armádním generálem Vlastimilem Pickem zahájila dvoudenní pracovní cestu slavnostním ceremoniálem na českém velvyslanectví ve Washingtonu. Alexandr Vondra zde vyznamenal Křížem obrany státu generála Antonína Hasala in memoriam. Důstojník, kterého ministr obrany označil za velkého českého demokrata a vlastence, zemřel ve  Washingtonu 22. dubna 1960, jeho ostatky byly do  ČR převezeny a  uloženy na  hřbitově ve  Stradonicích u  Nižbora loni v  říjnu. Kříž obrany státu, vyznamenání, které ministr obrany uděluje pouze mimořádně, převzaly z rukou Alexandra Vondry dcery generála Hasala, Milica a Dagmar. V  sídle ministerstva obrany USA přijal českého ministra obrany Leon Panetta. Oba politici spolu hovořili mimo jiné o  vybudování výcvikového centra pro piloty vrtulníků i o budoucnosti české mise v Afghánistánu. Mandát pro působení příslušníků české armády v misi ISAF končí na konci letošního roku, Alexandr Vondra ale potvrdil, že vládě i Parlamentu navrhne jeho prodloužení do roku 2014. K dalším tématům, o nichž spolu oba politici přes půl hodiny hovořili, patřila i výstavba leteckého výcvikového střediska. „Centrum má plnou americkou podporu a myslím, že je dobře, že budeme moci prezentovat něco, co není jen na papíře, ale co už se opírá o reálné skutečnosti, reálnou spolupráci mj. založenou na  spolupráci třeba speciálních jednotek Čechů a Američanů,“ řekl po jednání Vondra. Panetta s Vondrou hovořili také o  nelehké finanční situaci, v  níž se oba státy nacházejí. „Jsme na jedné lodi, úkoly musíme plnit stejně energicky, ale v úsporném režimu. Američané nemají jinou možnost, a nemáme ji ani my. A myslím, že cítí, že to neděláme špatně,“ konstatoval Vondra, který šéfovi Pentagonu věnoval anglický překlad Bílé knihy o obraně. Debata se  věnovala také nedávno představené obranné strategii USA. Dokument předesílá zmenšení vojenské přítomnosti v Evropě s tím, že Asie a Blízký východ dostanou větší prioritu. Podle Vondry to ale neznamená, že by se USA přestaly o Evropu zajímat. V neposlední řadě spolu oba politici hovořili také o dohodě, která českým zbrojařům kromě jiného umožní zapojit se do soutěží pro americkou armádu. Jedním z  bodů nabitého programu české delegace bylo také vystoupení ministra v institutu Atlantická rada. V projevu, který sklidil velké ovace, hovořil o slábnoucím vlivu západní civilizace i o hospodářských problémech, které sužují jak USA, tak Evropu. Washington přesouvá svoji pozornost do  asijsko-pacifického regionu, který bude podle Vondry v budoucnu hřištěm nastupujících a obrozujících se mocností. „Navzdory, či právě kvůli této nové realitě je důležitější než kdykoliv předtím udržet silnou transatlantickou alianci a vazbu. My – Evropané a Američané – se vzájemně potřebujeme, abychom společně zvládali společné zájmy tváří v  tvář rostoucí konkurenci z jiných částí světa. Jednoduše na to sami nestačíme,“ uvedl. Ve Washingtonu se Alexandr Vondra setkal také se senátorem Richardem Lugarem, šéfem senátního výboru pro ozbrojené síly Carlem Levinem, šéfem podvýboru pro strategické síly ve  Sněmovně reprezentantů Mikem Turnerem a Johnem McCainem, šéfem republikánské menšiny v senátním výboru pro ozbrojené síly USA. Diskutovalo se o situaci v Afghánistánu, nové obranné strategii USA i plánovaném výcvikovém centru pro piloty vrtulníků. Připravila Olga Haladová

Poděkování vojákům

obsah Priority pro rok 2012

2

Ministr obrany a náčelník Generálního štábu AČR společně se všemi náměstky a generálním sekretářem představili koncem ledna priority resortu obrany na letošní rok

VÝCVIK Atmosféra skutečného konfliktu

4

Vojáci 4. výcvikové a poradní jednotky OMLT jsou připravení na misi ISAF

Vědou proti terorismu

7

CASRI ve spolupráci s odborem vzdělávání Policejního prezidia ČR připravilo 4. ročník pětidenní mezinárodní konference

DŠKM v akci

30

Počátkem zimy se na Jincích konaly střelby z velkorážných kulometů

Nesˇtěstí a katastrofy neznají hranic

34

V závěru loňského roku proběhlo cvičení záchranného zahraničního týmu UNSAS Armády České republiky

HOST Zatnout zuby a zapracovat na sobě

8

Vrchní praporčík AČR nadpraporčík Petr Seifert připravuje změnu výběru vedoucích a vrchních praporčíků

MISE Doba učení již minula

12

Podplukovník Martin Botík má za sebou celou řadu misí, působil na Kavkaze v Gruzii, v Afghánistánu a africkém Kongu

V královstvích bájné Šahrazád

18

Od zapojení Armády České republiky do operace Enduring Freedom uplynulo deset let

Vrátili se z Afghánistánu

20

Exkluzivní vyprávění vojenského policisty ze skupiny ochrany a doprovodů po sedmiměsíční misi v operaci ISAF

Manželka zemřelého prezidenta Václava Havla ocenila úlohu české armády při prosincovém smutečním ceremoniálu. Když v prosinci loňského roku zemřel bývalý prezident Václav Havel, zahalila se celá Česká republika závojem smutku. Uctění památky oblíbeného politika, dříve známého disidenta, spisovatele a dramatika v jedné osobě, vyvrcholilo státním pohřbem, kterého se zúčastnili významní představitelé nejen zemí Evropské unie, ale celého světa, včetně Spojených států amerických. Tisíce občanů i zahraničních turistů doprovodily v nevlídném prosincovém počasí nejznámějšího českého polistopadového státníka na jeho poslední cestě. Na přípravě a organizaci tohoto smutečního ceremoniálu se podstatnou měrou podíleli také vojáci Armády České republiky a podle ohlasů ze všech stran se tohoto úkolu zhostili důstojně a se ctí. Na adresu náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Vlastimila Picka přišel dopis také od manželky zemřelého prezidenta Dagmar Havlové, v němž bývalá první dáma ocenila účast ozbrojených sil na pohřbu jejich někdejšího vrchního velitele a poděkovala všem příslušníkům české armády za opravdu pietní rozloučení a projevy soustrasti. „Ráda bych Vám osobně a Vaším prostřednictvím i ostatním příslušníkům ozbrojených sil ze srdce poděkovala za rozloučení s Václavem Havlem na Pražském hradě i za všechny projevy soustrasti,“ uvádí Dagmar Havlová v dopise generálu Pickovi. „Velmi oceňuji, že se česká armáda důstojným ceremoniálem přihlásila k Václavu Havlovi a jeho zásluhám na naší svobodě a životě v demokracii,“ dodává. Děkovný dopis Dagmar Havlové v plném znění naleznete na stránkách www.army.cz.

TECHNIKA A VÝZBROJ Kulomet Minimi

14

Jedním z novějších druhů pěchotní výzbroje AČR jsou kulomety Minimi

SOCIÁLNÍ SÍTĚ Netradiční plakát: vítězný wallpaper Rok na sociálních sítích

23 26

MY A NATO Škola, na které nejsou učitelé

27

Na nejvyšší alianční vzdělávací instituci NATO Defence College v Římě máme české zastoupení

ARMÁDA A VEŘEJNOST V boji platí jen „WINNER“ nebo „GAME OVER“

32

Český vynález – ovládání taktických 3D map jen pohyby těla prostřednictvím pohybového senzoru snímacího zařízení Kinect

VZDUŠNÉ SÍLY AČR Konec více než ročního zákazu

17

Z ranveje náměšťské letecké základny opět vzlétají cvičné proudové stroje L-39 ZA

KRKOMEN 2011 36

Výzkumný tým z Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce dal celému světu unikátní konstantu W0

HISTORIE Morseovku zachytil na dálku Brigádní generál Jaroslav Klemeš se dožil devadesáti let

Vojáci v bílé stopě

40

Letošní ročník otevřeného přeboru Armády České republiky v lyžování se konal v Krušných horách

MEDAILON (Ne)obyčejné osmimístné číslo

TĚLESNÁ PŘÍPRAVA

38

47

V loňském prosinci se v Krkonoších uskutečnil 3. ročník otevřeného přeboru společných sil v zimním přírodním víceboji

Military English Aero L-159 ALCA DŠK a DŠKM Inzerce

41 43 45 48

priority

Priority pro rok 2012 Ministr obrany Alexandr Vondra, náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek společně se všemi náměstky a generálním sekretářem představili koncem ledna priority resortu obrany na letošní rok. „Rok 2012 je naprosto klíčový,“ řekl v úvodu ministr obrany a dodal: „Vláda schválila Bílou knihu o obraně, která nám dává základní koncepční rámec. Nyní jsme ve fázi naplňování.“ Mise ISAF

Jednou z priorit pro letošní rok je mimo jiné další působení českých vojáků v  misi ISAF v  Afghánistánu. Současný mandát vyprší na  konci letošního roku, Alexandr Vondra plánuje předložit vládě a Parlamentu ČR návrh další přítomnosti českých vojáků v Afghánistánu i pro roky 2013 a 2014. „Řídíme se  heslem: Společně jsme tam přišli, společně chceme odejít. Rozhodně nikdo nemá záměr tam zůstávat ani o  den déle, než je naprosto nezbytné,“ uvedl Vondra s tím, že počet příslušníků AČR by se měl v následujících letech snížit a vojáci by se měli v prvé řadě zaměřit na výcvik afghánských bezpečnostních složek. „Má-li Afghánistán do konce roku 2014 převzít plnou kontrolu a  zodpovědnost nad  bezpečností své země, potřebuje k tomu také vycvičenou armádu a policii,“ konstatoval Vondra. Afghánskou misi čeká v  nejbližší době mimo jiné transformace provinčních rekonstrukčních týmů. To bude znamenat jednak snížení počtu civilních pracovníků, kteří zodpovídají za  rekonstrukční projekty v dané oblasti, a ruku v  ruce s  tím také zmenšení vojenského kontingentu. S  návrhem na  působení českých vojáků v  zahraničí v  letech 2013 a  2014 chce ministr Vondra vládu a  Parlament seznámit v  nejbližších měsících. „Předpokládáme, že  do  vlády bychom návrh mandátu

2

předložili zhruba v  dubnu s  tím, že  bych byl rád, aby byl dostatečný prostor na diskusi v  Parlamentu,“ uvedl ministr obrany s  tím, že  návrh bude konzultovat i  s  opozičními stranami. Uvítal by také, kdyby Parlament mandát schválil „spíš dříve než na poslední chvíli“.

Obnovené rekrutace

Armáda v  loňském roce po  dvou letech obnovila nábor a v rekrutaci chce pokračovat i nadále. „Od letošního roku chceme nabírat 800 nových vojáků ročně. První várka 180 vojáků přísahala minulý pátek ve Vyškově,“ upřesnil náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata. Armáda podle něj při  náboru čelí jak nepříznivému demografickému vývoji, tak i  nevyhovujícímu zdravotnímu stavu a  fyzické kondici zájemců o  službu. Resort chce proto systém změnit tak, aby nebyl „statický“, ale aktivně vyhledával a  oslovoval cílovou skupinu. „Nábor musí být prováděn na  velmi vysoké profesionální úrovni a  musí být vysoce efektivní,“ zdůraznil Hrbata. V  současné době se  mohou zájemci o službu v armádě registrovat na některém ze  14 krajských vojenských velitelství, v  budoucnu by měla armáda provozovat pouze dvě náborová střediska – v Čechách a  na  Moravě. „Odborníci z  center budou cíleně ‚operovat‘ v  konkrétních lokalitách

a budou úzce spolupracovat s úřady práce,“ prozradil Hrbata.

Vojáci budou vypláceni podle jiných pravidel

Podle Alexandra Vondry se  ukázalo, že jednotný platový systém, který stanovuje výši platu pracovníků veřejné správy, se pro odměňování vojáků neosvědčil. Pro vojáky proto ministerstvo připravuje nový platový řád. „Ten, jak je to obvyklé ve všech profesionálních armádách v  zemích našich spojenců, propojí výši služebního platu s hodností a se stávající funkcí,“ vysvětlil ministr s tím, že novinka si vyžádá změnu zákona. Důvod zavedení nových pravidel vychází podle něj ze skutečnosti, že vojáci ve stejné hodnosti jsou dnes zařazeni až v osmi různých platových třídách. Současně budou podle ministra obrany představena základní pravidla nového systému řízení kariér. Díky nim budou vojáci mimo jiné včas informováni o možnostech a podmínkách růstu v kariéře. Alexandr Vondra zároveň zdůraznil, že se nechystá žádné plošné snižování platů. „Mou snahou je, aby se  příjmy vojáků minimálně zachovaly, ve středně i dlouhodobém horizontu se pak postupně zvyšovaly,“ uvedl.

Příprava k obraně vlasti je prioritou

Náčelník Generálního štábu Armády České republiky armádní generál Vlastimil Picek v  úvodu vystoupení připomněl plnění hlavních úkolů ozbrojenými silami na  teritoriu státu. Zdůraznil, že  svědomitá příprava k obraně vlasti je stálou prioritou. Zmínil skutečnost, že  zabezpečení vzdušného prostoru ČR je už součástí systému NATINADS, tedy kolektivní ochrany spojeneckých zemí Severoatlantické aliance.

Navíc ochranu vzdušného prostoru si musíme zajistit vlastními schopnostmi a za co nejméně peněz, jak doplnil ministr obrany Alexandr Vondra. Generál Vlastimil Picek také poukázal na  důležitost provedení některých významných cvičení české armády. S  nimi souvisí i  příprava na  dosažení plných operačních schopností 4. brigádního úkolového uskupení, které čekají v  letošním roce certifikační cvičení. Dosažení plných operačních schopností ve prospěch společných operací Evropské unie a NATO by mělo být tímto úkolovým uskupením dosaženo v roce 2014. Zvláštní kapitolou života našich vojáků je jejich nasazení v zahraničních operacích a  plnění závazků, které plynou z  členství v  Severoatlantické alianci. „Jedeme podle schváleného mandátu vládou a  Parlamentem České republiky,“ řekl armádní generál Vlastimil Picek a  pokračoval: „Hlavní pozornost je věnována účasti v operaci ISAF v  Afghánistánu a  dále je to naše menší účast v dalších misích, jako je EUFOR ALTHEA, EU ATALANTA, MFO, NRF a další. Od  září do  prosince tohoto roku navážeme na naše úspěšné plnění Air Policingu v roce 2009 nad pobaltskými státy.“ V tomto roce by také podle závěrů Bílé knihy o  obraně mělo dojít k  transformaci v oblasti systému velení a řízení. Vzniknou dvě velitelství, a  to Velitelství pozemních sil transformací současného Velitelství společných sil a Velitelství sil podpory a  dále bude existovat staronové Velitelství vzdušných sil. Generál Picek podtrhl, že  těmito kroky dojde ke snížení až o sto padesát systematizovaných míst v  důstojnickém sboru. Mělo by podle Bílé knihy také dojít k přesunu části sil Vojenské policie do podřízenosti Generálního štábu a  jsou vedena také jednání o převedení 601. skupiny speciálních sil do  podřízenosti náčelníka Generálního štábu AČR, a  to pravděpodobně v roce 2014. České ozbrojené síly mohou v  případě potřeby nasadit až 1200 vojáků s technikou v  rámci integrovaného záchranného systému a účinně tak pomoci ostatním složkám, například při živelních pohromách či jiných vážných situacích, v  souladu se  zákonem, kdy je ohroženo obyvatelstvo. Náčelník Generálního štábu uvedl, že  česká armáda i  nadále počítá s  účastí aktivní zálohy v  řadách ozbrojených sil. Do  budoucna se  otevírá možnost většího využití aktivních záloh nejen v  domácím prostředí, ale rýsuje se  i  možnost vysílání jejích příslušníků do zahraničních operací.

Vznikne nová obranná strategie státu

Po  resortním dokumentu Bílá kniha o obraně ministerstvo připraví také Obrannou strategii ČR. Dokument by měl konkrétněji rozpracovat realizaci obranného systému České republiky, jak jej načrtává bezpečnostní strategie státu – tu vláda schválila vloni v září. „Půjde o  to v  nových podmínkách, které jsou definovány zejména proměnou

bezpečnostního prostředí a  hrozeb a  rizik z něj vyplývajících, narýsovat nejlepší cestu k tomu, aby Česká republika měla efektivní obranu,“ uvedl první náměstek ministra obrany Jiří Šedivý. Do tvorby obranné strategie, na níž bude ministerstvo spolupracovat s  dalšími organizacemi a  orgány státní správy, se  podle Šedivého promítnou také nové výzvy, jimž dnešní armády musejí čelit – včetně požadavku na  bližší propojení civilních a  vojenských schopností či kybernetické obrany. Důležitým vstupem bude také summit NATO v Chicagu. „Od něj očekáváme také další kroky v  proměně obranných kapacit a plánů samotné Aliance,“ upřesnil. Resort obrany bude podle Šedivého i  nadále hledat cesty, jak v  rámci NATO i  EU společně zachovat a  rozvíjet určité schopnosti. „Využíváme také skutečnosti, že v tomto roce je ČR předsednickou zemí Visegrádské čtyřky, a řešení se proto snažíme hledat i  v  tomto formátu,“ uvedl Šedivý s tím, že v letošním roce se bude resort obrany soustředit především na výcvik personálu pro transportní vrtulníky, mnohonárodní logistiku či ochranu proti zbraním hromadného ničení. K  dalším důležitým oblastem, kterým bude resort v  tomto roce věnovat pozornost, patří zajištění ochrany vzdušného prostoru. Během několika let postupně doslouží některé klíčové součásti systému ochrany vzdušného prostoru, v  roce 2015 skončí pronájem švédských nadzvuků Jas-39 Gripen. „Zpracovali jsme záměr zajištění ochrany vzdušného prostoru ČR, který bude v brzké době projednán vládou. Navrhujeme schválit opatření, respektive komplexní řešení zachování kontinuity ochrany vzdušného prostoru ve  všech částech systému,“ upřesnil Šedivý.

Uspoříme nejen díky nákupům prostřednictvím NAMSA

Náměstek ministra pro obranné akvizice Rudolf Blažek seznámil novináře se záměrem vzniku Národního úřadu pro vyzbrojování, od něhož si resort slibuje transparentní a především efektivní nákupy. Úřad bude fungovat na zásadách stanovených mezinárodními standardy v oblasti řízení systému životního cyklu a na standardech projektového řízení. „Tím musí být dosaženo efektivnější řízení v  rámci naplňování potřeby nákupem vojenského materiálu s  nejvyšší jakostí za přiměřené finanční náklady,“ řekl náměstek Blažek. Od  1. ledna roku 2013 vzniknou dvě nákupní střediska pro potřeby ozbrojených sil. První instituce vznikne transformací stávající sekce vyzbrojování a  dalších složek a  druhou bude centrální akviziční úřad. Odpovědnost za  nákupy bude přenesena na  čtyři subjekty. Tedy na  uživatele, hospodáře (toho, kdo nákup požadoval), nákupčího a  kontrolora, který na nákup dohlíží. Po  mnohaletém členství v  NATO i  NAMSA začíná česká armáda intenzivněji využívat služby, které Agentura

umí a  nabízí. Již několik let zabezpečuje NAMSA logistickou podporu českým vojákům vyčleněným do  struktur NATO Response Force a EU Battle Group. „V letošním roce jsme díky NAMSA ušetřili značné prostředky při nákupu munice. Ve výsledku se  ukazuje, že  úspora činí až  77 milionů korun oproti minulým nákupům. Chceme v  tomto trendu pokračovat a  nakupovat přes Agenturu třeba i náhradní díly na obrněné transportéry či kulomety. Ukazuje se, že právě toto je perspektivní a užitečný nástroj,“ řekl náměstek Blažek. V  závěru svého vystoupení se  zmínil o zátěži, kterou pro český stát představovaly nadbytečné podzvukové letouny L-159 ALCA, které za uložení k provozní schopnosti představovaly mnohamilionové položky plynoucí z  rozpočtu MO. Tuto částku se podařilo už v minulém roce výrazně snížit a  v  letošním roce počítá náměstek Rudolf Blažek s tím, že budou letouny odprodány a tím tedy jejich skladování vyřešeno. Zmínil se také o problematice zdlouhavých výběrových řízení na  vystrojovací součástky vojáků. Slíbil, že v létě letošního roku by i tato palčivá záležitost pro vojáky v útvarech měla být vyřešena.

Rozpočet nesmí klesnout pod stávající hranici

Náměstek pro ekonomiku Libor Karásek objasnil vývoj rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany ČR v  souvislosti s  efektivnějším čerpáním přidělených prostředků. „V  oblasti běžných výdajů vyčerpal resort prostředky státního rozpočtu z  99,46 procent. V  oblasti kapitálových výdajů byly vyčerpány prostředky státního rozpočtu kapitoly MO ve  výši 6  451  062 tisíc korun, což představuje 92,67  procent konečného rozpočtu,“ uvedl náměstek Libor Karásek a  doložil, že  se  v  loňském roce jednalo oproti předcházejícímu letům o  mnohem příznivější čísla. V  současné době jsou do  rozpočtu už zahrnuty i kompenzace pro vojáky, kterým je zdaňován příspěvek na  bydlení. Peníze budou čerpány z kapitoly běžných výdajů. Prioritou ekonomů na ministerstvu zůstává obhajoba rozpočtu, který nesmí klesnout pod stávající hranici, aby nebyla narušena obranyschopnost státu.

Prodejem majetku resort vloni utržil 600 milionů

Ministerstvu obrany se  v  roce 2011 podařilo prodat nemovitý i  movitý majetek za  více než 600 milionů korun, letos by to mělo být ještě o třetinu víc. Podle generálního sekretáře Jana Vylity je jedním z hlavních cílů pro letošní rok také restrukturalizace státních podniků. „Jsou (státní podniky) pro nás opravdu strategické, chceme si je uchovat a  chceme je uchovat provozuschopné a efektivní,“ konstatoval Vylita. Připravila redakce www.army.cz Více informací na www.army.cz Priority Ministerstva obrany pro rok 2012

3

rubrika

Atmosféra skutečného konfliktu

Vojáci 4. výcvikové a poradní jednotky OMLT jsou připravení na misi ISAF. Na závěr dvoutýdenního výcviku na americké výcvikové základně v Hohenfelsu (SRN) obdrželi certifikát, který jim umožní v Afghánistánu cvičit tamní ozbrojené složky a krýt jim záda i během operací v terénu. „Dopadli jsme velmi dobře. Po závěrečném cvičení 24. ledna následovalo vyhodnocení a dostali jsme certifikát,“ uvedl bezprostředně po skončení čtrnáctidenního, extrémně náročného výcviku velitel podplukovník Martin Botík.

4

5

výcvik Vojáci 4. jednotky, z nichž většinu tvoří příslušníci 72. mechanizovaného praporu v  Přáslavicích, museli „na  start“ už v  půl páté ráno. Společně s afghánskými vojáky, které v  Hohenfelsu představovali rumunští vojáci, dostali za  úkol zajmout dva povstalce. Kromě toho museli navázat kontakt s místními obyvateli, zajistit, aby bylo v jejich prostoru odpovědnosti bezpečno, a také podpořit úlohu místní vlády. Závěrečnému cvičení, kterého se zúčastnilo téměř šest set lidí, včetně vojáků různých „omelet“, které v tu dobu na americké základně cvičily, i komparzistů, již tu hráli afghánské obyvatele, ale předcházely dva horečné týdny na učebnách i v  promrzlém terénu. Jak reagovat na napadení základny bylo jednou z  hlavních částí výcviku už proto, že  se  s  takovou situací vojáci v  neklidné provincii Wardak budou setkávat pravděpodobně dost často. Během výcviku se tu učili nejen to, jak se podobným útokům ubránit, ale jak napadení odvrátit ve spolupráci s vojáky Afghánské národní armády. „Vojáci zjistili, že  základnu pozoruje nepřítel, takže vyslali patrolu, aby zjistili, o koho jde, a osobu případně zajali. Během patroly bohužel najeli na minu. Zranění byli evakuováni zpět na základnu, kde jim byla poskytnuta první pomoc. Při  jejich ošetřování došlo k  napadení základny minometným útokem,“ prozrazoval v  přestávkách mezi střelbou dopolední program 17. ledna Martin Botík. Ostatně nebyly to jen výstřely z nových útočných pušek CZ 805 BREN a  výbuchy granátů, které v  Hohenfelsu navozovaly atmosféru skutečného konfliktu. Aby si tu vojáci připadali jako na  opravdové misi, vybudovali Američané v  prostoru pravou afghánskou vesničku i s minaretem, nízkými domky i  otevřeným ohništěm, u  něhož se  hřáli téměř praví Afghánci – němečtí komparzisté. I základna, kterou Češi bránili, prý připomíná tu, která se stane od dubna na půl roku jejich domovem. Američané měli na  starosti i  plán, co a  kde se  bude odehrávat. „Vše je v  jejich režii. My do poslední chvíle nevíme, co pro nás připraví a  jaká situace se  tu odehraje. To je důležité, protože nás to připravuje na  reálnou situaci v  Afghánistánu,“ sdělil Botík s tím, že ani on nezná přesné detaily toho, co jeho tým čeká. Kromě útoku na základnu američtí „scenáristé“ vymysleli ten den pro české vojáky ještě kontrolu podezřelé dvojice, která žádala o  pomoc pro místní děti, i  útok přímou palbou zhruba desítky povstalců, kteří se  pokoušeli dostat dovnitř základny. Ve stejnou dobu, ale na jiném místě se další členové OMLT týmu soustředili na takzvanou prohledávací operaci, při níž afghánští vojáci zjišťovali, zda se ve vesnici nacházejí povstalci. Výkony Čechů si pořadatelé nemohli vynachválit. „Jsou dobří v  taktice, střelbě i  komunikaci,“ potvrdil americký kapitán Robert Wilson, který pomáhal už při  výcviku 2. a 3. jednotky OMLT. „Vojáci AČR sice nemohou především kvůli omezenému

6

výcvik

Vědou proti terorismu Problematika zákroku proti aktivnímu střelci, šílený střelec ve škole, ale i taktika zákroku proti pachateli ozbrojenému nožem. To byla jen některá témata praktického workshopu 4. ročníku pětidenní mezinárodní konference „Zvládání extrémních situací“, kterou připravilo CASRI (Vědecké a servisní pracoviště tělesné výchovy a sportu Armády ČR) ve spolupráci s odborem vzdělávání Policejního prezidia ČR. Záštitu nad konferencí převzali ministr obrany Alexandr Vondra a ministr vnitra Jan Kubice.

rozpočtu na obranu pokrýt takové spektrum operací jako Američané, ale to, za co zodpovídají, dělají dobře. To ostatní už je jen bonus,“ dodal Wilson. O kvalitách vojáků, kteří do Wardaku vyjíždějí, nepochyboval ani velitel 7. mechanizované brigády plukovník Josef Kopecký. „Do OMLT vybíráme ty nejzkušenější. Nemohou to být jen válečníci, ale i lidé s pedagogickými schopnostmi, aby afghánské vojáky byli schopní řídit či jim radit a asistovat při plnění bojových úkolů,“ uvedl. Z  čtyřiapadesátičlenného týmu pochází většina z  přáslavického mechanizovaného praporu, v  jednotce jsou ale také dělostřelci, letečtí návodčí a samozřejmě lékař. Osmdesát tři procent příslušníků 4. OMLT již bylo nasazeno v zahraniční operaci, téměř sedmdesát procent pak absolvovalo misi v Afghánistánu. Všichni mluví anglicky a  domluvit se  s Afghánci přes tlumočníka prý i  díky předchozím zkušenostem z nasazení není problém.

Jediné, na  co si nejen čeští, ale také ostatní příslušníci poradních a  výcvikových týmů budou muset zvyknout, je naučit se  stát v  pozadí. „My vojáci chceme vždy být vpředu, v  první linii boje. Tady jsme najednou na  opačné straně, učíme někoho jiného, jak bojovat a bránit se nepříteli. To je ta nejtěžší věc nejen pro Čechy či Američany, ale pro všechny,“ uzavírá s úsměvem Robert Wilson. Jak se vojákům podařilo zvládnout i tuto část přípravy, se  ukáže na  závěrečném stmelovacím cvičení 4. jednotky OMLT, které se v únoru uskuteční ve výcvikovém prostoru Libavá. Kromě ostrých střeleb tu budou muset ukázat, že dokáží splnit stejné úkoly, které na  ně zanedlouho poté čekají i v provincii Wardak v Afghánistánu.

Konference se  zúčastnilo 220 odborníků z devatenácti států celého světa s mnoha zajímavými a  podnětnými příspěvky. Podplukovník Zdeněk Flasar z  Univerzity obrany vystoupil s  příspěvkem na  téma „Některé aspekty fyzické ochrany důležitých objektů“, docent Rudolf Horák z téže univerzity hovořil na  téma „Člověk v  krizových situacích“. Major Hynek Pavlačka z Velitelství výcviku – Vojenské akademie ve  Vyškově zaujal účastníky příspěvkem „Spolupráce bezpečnostních složek a  soukromého sektoru při vzdělávání cílové skupiny ohrožené mimořádnými událostmi“. Zajímavý a  podnětný příspěvek, zaměřený na probíhající a plánovaný výzkum v oblasti traumatických zranění a posttraumatického syndromu, přednesl také Dr. Paul Losie­ wicz z  Globální sekce Úřadu pro námořní výzkum Spojených států amerických. „Velmi si cením toho, že  jednotlivá témata konference se  věnují zejména působení lidského faktoru v  náročné práci příslušníků ozbrojených složek,“ řekl při zahájení Michael Hrbata, náměstek ministra obrany. „Sebelepší zbraně, technické nebo informační prostředky jsou nám málo platné, nemáme-li k  dispozici odborníky

s  příslušnými znalostmi a  dovednostmi v  psychicky extrémně náročných podmínkách. Výměna zkušeností vědeckých odborníků z celého světa je v této oblasti velmi přínosná a věřím, že se tyto zkušenosti promítnou i do práce profesionálů ozbrojených složek.“ „CASRI se  v  rámci svého výzkumu mimo jiné zabývá rozvojem metod zvyšujících kvalitu výcviku profesionálních vojáků AČR, proto si myslím, že podobná mezinárodní setkání vědeckých odborníků orientujících se  na  ozbrojené síly vedou ke  zkvalitnění práce a  výměně zkušeností v  tomto oboru,“ říká Miloslav Stehlík, vedoucí psychologické laboratoře CASRI a jeden z hlavních organizátorů konference. „Některé příspěvky mě velmi zaujaly a byly skutečně podnětné. My, jako Armáda České republiky, ať už v rámci zahraničních misí v  Kosovu i  Afghánistánu, nebo i na domácím poli, s ostatními ozbrojenými složkami spolupracujeme. Proto považuji za  velmi cenné, když si můžeme navzájem vyměnit zkušenosti s  problematikou řešení krizových situací, taktikou výcviku příslušníků bezpečnostních složek a  hlavně společného postupu v  případě řešení

teroristických hrozeb, které se  vyskytují čím dál častěji,“ uvedl zástupce náčelníka Generálního štábu – inspektor AČR generálmajor František Malenínský. Praktického workshopu se  zúčastnili i  příslušníci z  311. praporu radiační, chemické a  biologické ochrany v  Liberci. „Zájemci si tady mohli vyzkoušet přenosné zařízení, na  kterém se  testuje těsnost plynových masek“, vysvětluje nadporučík Jakub Paul. „Pro tuto ukázku jsme použili látku CS, která je spíše známa jako tzv. policejní plyn a  používá se  ke  zneškodnění protivníka.“ V rámci doprovodného programu konference byla izraelskými vystavovateli prvně v České republice představena pistole, která střílí tzv. za roh. Může se použít kdekoli – v boji, kde se mohou skrývat teroristé, proti sebevražedným atentátníkům nebo v  temných místnostech, kde se  může ukrývat střelec. „Je to výborná věc,“ řekl po  jejím vyzkoušení generál Malenínský. „V  boji tak voják může zůstat v bezpečí a může to ušetřit mnoho lidských životů.“ Text a foto: Jana Deckerová

Text: Olga Haladová Foto: autorka a Jan Kouba

7

host Vrchní praporčík AČR nadpraporčík Petr Seifert připravuje změnu výběru vedoucích a vrchních praporčíků

vyšší úroveň, které budou muset praporčíci v  oblasti kariérního vzdělávání dosáhnout. Půjde o  vyšší praporčický kurz, jehož cílem bude připravit vojáky v  hodnosti praporčík, nadpraporčík a  štábní praporčík pro výkon štábních funkcí na  úrovni velitelství, generálního štábu a  mezinárodních štábů ve  zcela novém a  vyšším standardu. Zcela otevřeně říkám, že  voják v  hodnosti nadpraporčíka po  délce služby u  vojsk okolo dvaceti let musí být schopen podávat takový výkon, jaký si dnes umíme představit u štábních důstojníků v hodnosti major nebo podplukovník. To je ovšem budoucnost v horizontu let.

Zatnout zuby a zapracovat na sobě

Reorganizace stále ještě nekončí, v  souvislosti s tím panuje mezi vojáky nemalá nejistota. Jak vnímáte tyto nálady, dostávají se  informace o nich až k vám? Tyto informace samozřejmě mám k dispozici. Velká část mé práce je o  kontaktu s  našimi vojáky. Vnímám náladu vojáků pozorně a jako vrchní praporčík jí nemůžu ignorovat.

V loňském roce se vrchním praporčíkem Armády České republiky stal nadpraporčík Petr Seifert. Po obvyklých sto dnech hájení v nové funkci jsme mu položili následující otázky. Počátkem září 1989 jste nastoupil na Vojenskou střední odbornou školu tankovou a automobilní do Nitry. Jaký byl první den strávený na vojně, lišily se nějakým způsobem vaše představy od reality? Moc se  nelišily. Všechno to na  mne udělalo velice dobrý dojem. Systém příjmu a  přípravy nováčků byl propracovaný a mimo jiné nám pomáhali kolegové z vyšších ročníků. Já osobně si nemohu na začátek své vojenské kariéry stěžovat. Pro mne to bylo splnění dětského snu. V současné době v poddůstojnickém a praporčickém sboru už tolik vojáků, kteří jsou v  armádě od  čtrnácti let, není. Představovalo pro vás to vojenské formování v poměrně mladém věku do budoucna jistou výhodu? Pro mne osobně to byla jistá výhoda, ovšem z  určité, řekl bych současné, perspektivy to byla i nevýhoda. Záleží na tom, z  jakého úhlu pohledu se  na  to dívám.

Pokud budu hovořit o  psychologické průpravě, případně přístupu k  povolání jako takovému, samozřejmě žáci vojenských středních škol, kteří ve  čtrnácti letech oblékli uniformy vojenských studentů, měli jednu obrovskou výhodu. Čtyři roky byli součástí systému a poměrně přesně věděli, jak funguje. Tak tomu bylo i  u  mne. Domnívám se, že  jsem byl připraven pro výkon vojenského povolání nejen odborně, ale i psychicky. Na druhé straně jsme měli nulové civilní zkušenosti. Současní vojáci mají širší rozhled, který jde za rámec vojenského prostředí. Jejich životní zkušenosti jsou obohaceny o etapu formování civilním prostředím, kterou drtivá většina studentů vojenských středních škol, jako jsem byl já, přeskočila. Prošel jste řadou zahraničních kurzů, máte za sebou nasazení v zahraniční operaci, poznal jste nemálo zahraničních vojáků a  nyní stojíte

Tím, že  před několika lety byl pozastaven nábor do armády, postupně vzniká právě ve sboru, který máte na  starosti, určitý personální hrb. Nyní byl sice opět nábor obnoven, ovšem v  poměrně nízkých počtech. Nezaděláváme si do budoucna na nemalý problém? Domnívám se, že  na  to byste se  měl zeptat spíše odborníků z  řad personalistů. Obecně však platí, že  každé zastavení v  čele mužstva, poddůstojnického a  praporčického sboru. Jaká je jeho kvalita ve  srovnání se zahraničím? Zcela jednoznačně jsem přesvědčen, že  jeho příslušníci jsou velice kvalitní a  snesou srovnání s  vojáky těch nejvyspělejších armád NATO. Určité mezery a rozdíly máme v  kategorii hodnostního sboru praporčíků a speciálně u vrchních a vedoucích praporčíků. Velká Británie, Nizozemsko či USA

jsou v tomto směru podstatně dál, ale to je dáno historickým vývojem. Já osobně nepovažuji profesionalizaci a tím i rozvoj praporčického sboru za ukončený a zcela zřetelně vidím potenciál jeho dalšího rozvoje. Kde v tomto směru vidíte především rezervy? Předně nemůžete čekat zázraky. Jestli se  nemýlím, například systém vedoucích a vrchních praporčíků v AČR funguje zhruba osm let. Pokud si někdo myslí, že za tak krátkou dobu lze vytvořit špičkový sbor vedoucích a vrchních praporčíků, pak se hluboce mýlí. To je záležitost minimálně jedné generační výměny, a  to nejen praporčíků, ale i  důstojníků. Jedna z  rezerv, kterou já osobně vidím, je v  definici a  praktické aplikaci role, místa a  úlohy praporčického

8

sboru v armádě. Ta se s průběhem profesionalizace a pod vlivem vnějších i vnitřních okolností začala měnit a v budoucnu se ještě určitě měnit bude. Je pro mne tedy zcela zásadní, aby si příslušní funkcionáři uvědomili, že neplatí: praporčík rovná se nekvalifikovaná pracovní síla. Ta doba je dávno pryč. Dnes máme armádu profesionální, a ne konskripční a tomu je třeba přizpůsobit zejména vnímání praporčíků. Další rezervu vidím v  jejich kariérním vzdělávání a  samotném řízení kariér. V  loňském roce došlo ke  zrušení štábního praporčického kurzu, který já pokládám za  důležitý pro další rozvoj tohoto profesionálního sboru. Proto jsem do  koncepce přípravy personálu navrhnul obnovení tohoto kurzu pod jiným názvem a  stanovil jsem novou,

náboru představuje komplikaci při efektivním řízení kariér vojáků v jednotlivých odbornostech. Jsem rád, že byl nábor nedávno obnoven, a doufám, že bude v nějaké udržitelné podobě zachován. Pokud chceme zavést funkční systém řízení kariér vojáků, je kontinuální nábor jedním z jeho základních předpokladů fungování. To, zda v praporčickém sboru vzniká personální hrb, nemohu jednoznačně potvrdit. Mám sice v rukou aktuální data o počtech personálu, ale nejsem schopen provést jejich adekvátní analýzu. V  praporčickém sboru je totiž zahrnuto i  určité množství vojáků, které je možno klasifikovat jako specialisty, pro jejich kariéry platí rozdílná pravidla, než pro zbytek praporčického sboru. Tato skutečnost ztěžuje provedení

9

host analýzy a určení toho, zda máme personální hrb, nebo ne. Dokud nebude vytvořena jasná a  srozumitelná definice specialisty, pak ani já, ani nikdo jiný nemůže s určitostí říci, zda je něco v nepořádku. Armáda ale ztrácí především v  případě těch nejnižších funkcí konkurenceschopnost na trhu práce. Nyní je sice krize, takže se to tak výrazně neprojevuje, ale o  to větší dopad to bude mít po jejím skončení. Od roku 2013 by měl platit nový platový systém, který by měl poněkud upravit příjmy především vojáků sloužících v  pátých či šestých platových třídách. Měl jste možnost nějakým způsobem tento proces připomínkovat a ovlivnit? To je čerstvě projednávaná záležitost, a  právě z  tohoto důvodu bych to zatím nerad více komentoval. V  současné době mohu říci, že  jsem byl za  Generální štáb AČR nominován do pracovního týmu, který se  bude touto problematikou v  nejbližší době intenzivně zabývat. Znamená to, že budu mít možnost tento proces ovlivnit. Od velitelů slyšíme, že si raději nechají staršího, prověřeného vojáka, kterého dobře znají, než aby na jeho místo přijali nováčka. Rozumíte jim v tomto směru? To je čistě hypotetická otázka, protože jak všichni víme, nováčka můžete přijmout pouze na  takové systemizované místo, které je neobsazené. Pokud budu hovořit ze  své praxe, měli jsme před nějakou dobou problémy se  zařazováním úspěšných i neúspěšných absolventů Univerzity obrany nebo i absolventů Vojenské střední školy k  jednotkám AČR. Tam se  samozřejmě velitelé bránili, podle mého názoru přitom zcela oprávněně. Přeci jen zařadit vojáka, který absolvoval jeden semestr Univerzity obrany a měl hodnost podpraporčíka, například na  místo zástupce velitele čety či instruktora nebylo zrovna optimální a způsobovalo to mnoho problémů. Nasˇtěstí tohle je pryč a  já doufám, že  se  to nebude opakovat. Abych však odpověděl na otázku: Já se  do  značné míry spoléhám na  zavedení kariérního řádu, který by měl v  rozumné míře nutit délesloužící vojáky k  vertikálnímu nebo horizontálnímu kariérnímu postupu a umožnit zařazování nováčků na základní funkce u vojsk. Mezi vojáky na těch nejnižších funkcích se šíří informace, že existuje interní pokyn neprodlužovat jim smlouvy po  odsloužení čtrnácti let služby, tedy těsně před hranicí, za kterou by získali nárok na  určité výsluhové benefity. Slyšel jste o něčem takovém? Nevím, kde jste získal tuto informaci, ale ke mně se nic takového nedoneslo. Nemyslím si, že  se  jedná o  pravdivou informaci, a  považuji to za  fámu nejhrubšího zrna. Proces prodlužování závazku vojáka je založený na jiných principech a kritériích, než je možnost dosáhnutí na výluhové benefity. Samozřejmě není pravda, že  vojáci nedosáhnou na  výsluhové náležitosti. Ovšem nebude se to týkat každého, případně tento příspěvek nebude tak lukrativní. To ovšem v žádném případě neznamená, že by vojáci

10

nedostali nic. Pořád je zde odbytné, které je vypláceno v  souladu se  zákonem o  vojácích z  povolání. Domnívám se, že  toto téma zasluhuje pozornost a  musí být diskutováno a  jednoznačně objasněno. Myslím si, že  se  jedná spíše o  nedorozumění v interpretaci některých vyjádření hlavních funkcionářů. Je nutné si uvědomit, že  ta doba, kdy mohl prakticky každý voják z  povolání odsloužit například dvacet let a pak odejít do civilu s adekvátním výsluhovým příspěvkem, je nenávratně pryč. To je záležitost nejenom ekonomické reality, ale zejména charakteru armády. Ve většině profesionálních armád vojenské povolání již není pojímáno jako celoživotní. Nejinak tomu bude i u nás. Služba v armádě, která umožní vojákovi dosáhnout na  výsluhový příspěvek, se  bude týkat pouze vybraných kategorií vojáků. Každý voják by měl být schopen vidět realitu a přizpůsobit se jí. Rozumíme tomu, že  armáda potřebuje mít na základních funkcích relativně mladé vojáky, pokud někdo ve čtyřiceti letech běhá s útočnou puškou, asi to není úplně ideální. Naproti tomu by se však měla ještě více postarat o lidi odcházející z ozbrojených sil a pomoci jim s uplatněním. Většina z  nich po  deseti patnácti letech služby své původní řemeslo zapomněla, a když se  jich na  pracáku zeptají, co umí, odpověď, že střílet, asi nikoho neuspokojí... Souhlasím s  vámi. Snažím se  o  to, aby odpovědní funkcionáři tento problém pochopili a  adekvátně řešili, a  to nejen prostřednictvím rekvalifikací. Ty mohou pomoci, ale nejsou spásou. Problém je mnohem komplexnější. Jako jisté východisko vidím zvyšování vzdělání vojáků v  průběhu celé jejich kariéry. Akcentovat se  musí jejich příprava na přechod do civilního prostředí. Musíme se zaměřit na předávání zkušeností od bývalých vojáků, kteří se již v tomto prostředí adaptovali. Důležitá je i  psychologická příprava na  změnu. Jako nezbytná se jeví určitá forma podpory či jistých úlev těm zaměstnavatelům, kteří se  rozhodnou bývalé vojáky zaměstnávat. Pokud chceme být spolehlivým a zejména atraktivním zaměstnavatelem, musíme přijít s  kvalitním programem outplacementu. Mementem budiž zkušenost jednoho bývalého kolegy, dnes vojáka v  záloze. Podle něho voják hledající zaměstnání může být sebeschopnější, ve  většině případů však nebude pozván k  pracovnímu pohovoru právě proto, že v minulosti byl vojákem. Civilní zaměstnavatelé zkrátka nemají zájem o lidi přicházející z  armády (zejména ty s  delší dobou služby), a  právě zde vidím obrovskou výzvu pro naše vedení.

i  s  vojenskou veřejností. Domnívám se, že každý voják v přímé, nebo i nepřímé vedoucí pozici by měl jít s dobou a sledovat moderní trendy v  komunikaci – a  to nejenom ty oficiální, ale i  neoficiální. Pokud bych měl uvést některá žhavá témata, která jsou zde hodně diskutována, jedná se například o problematiku přezkoušení ze služební tělesné přípravy. Vojáky zajímá rovněž budoucí organizační struktura armády a případné změny u jejich útvarů. Evergreenem je samozřejmě výstrojní zabezpečení, situace okolo kompenzací příspěvku na bydlení a  FKSP. Jedním z  posledních zajímavých témat je zavedení systému státní pokladny. Zmínil jste problematiku služební tělesné přípravy a každoročního přezkoušení. Jaký je váš pohled na fyzickou zdatnost vojáků? Myslím si, že  je nepřijatelné, aby byla tělesná příprava považována vojáky za cosi bezvýznamného a  to se  promítalo v  negativních výsledcích každoročního přezkoušení. Je nutné si uvědomit, že fyzická zdatnost je jedním ze základních profesních atributů každého profesionála. Vojáci, kteří nejsou schopni splnit přezkoušení z tělesné přípravy, ukazují úroveň své kázně, motivace ke vzorné službě a respektu k profesi a uniformě, kterou nosí. Od svého nástupu do  funkce vrchního praporčíka AČR jsem mnohokrát slyšel stížnosti vojáků, že  současné normy přezkoušení jsou nastaveny příliš vysoko, případně že vojáci-specialisté mají mít jiné normy než příslušníci bojových brigád. S tím samozřejmě nemohou souhlasit. Jedná se  jen o  výmluvy zakrývající individuální selhání. Pro vojenského profesionála existuje jediná cesta – zatnout zuby, zapracovat na sobě a splnit přezkoušení přesně podle stanovených požadavků. Od  příštího roku by měla začít platit nová organizační struktura, kterou připravil generálmajor Aleš Opata. Měl jste možnost podílet se na těchto jednáních?

Pravděpodobně hovoříte o  strukturách pozemních sil. Ano, na  mojí žádost jsem měl možnost být u toho, když se tyto struktury tvořily. Pokud se týče sil podpory, Velitelství výcviku – Vojenské akademie, letectva a  přímo podřízených útvarů a  zařízení GŠ AČR, jejich tvorby jsem se neúčastnil, ale průběžně jsem se  informoval o  jejich podobě a byl jsem přítomen u dokladů náčelníkovi Generálního štábu AČR. Není žádným tajemstvím, že  na  počet bojových jednotek máme příliš početné štáby. Vojáci v útvarech ale příliš nevěří tomu, že právě těchto nevyšších struktur by se  měla dotknout připravovaná reorganizace... Nebudu komentovat poměr a  velikost jednotek a  štábů. Na  to jsou zde jiní, odpovědnější funkcionáři velení AČR. Přesto mohu vojáky u jednotek ujistit, že v souladu s Bílou knihou a zadáním ministra obrany dojde k určitým změnám, které se bezprostředně dotknou vyšších štábů. Jedním z hlavních úkolů, které jste si stanovil, je práce na  kariérním řádu. Jakým způsobem může být vrchní praporčík AČR v tomto procesu prospěšný? Vrchní praporčík do  toho může vnést své zkušenosti z praxe a praktické poznatky a  samozřejmě také poznatky podřízených vrchních a  vedoucích praporčíků a ostatních vojáků. Je potřeba si uvědomit, že  nepracuji sám, ale v  týmu – společně s  vrchními praporčíky velitelství a  brigád, se kterými se pravidelně setkávám. To jsou vojáci, kteří mi předávají různé podněty, a  ty se  snažím v  rámci připomínkovacích procesů maximálně prosadit. Samozřejmě s  ohledem na  zájmy nejenom jejich, ale také armády.

by ale kromě toho, že musí splňovat určité parametry, měli být i výraznými osobnostmi, které zaujmou nejen vojáky útvaru, ale i velitele... Máte správné informace, vrchní a vedoucí praporčíci nemohou stát mimo kariérní řád. Volby jako nástroj pro výběr klíčového praporčického personálu neuznávám. Z vlastní zkušenosti vím, že to není zrovna nejspolehlivější instrument personální práce. Je nutné si uvědomit, že  armáda není akademické prostředí. Tomu je nezbytné přizpůsobit i  způsob výběru vedoucích a  vrchních praporčíků. Zastávám názor, že musí vycházet z kariérního řádu. Vedoucí nebo vrchní praporčík musí být samozřejmě výraznou osobností. Je však nutné optimálně vyvážit zájmy jednotlivých skupin (vojáci, velitelé atd.) a učinit systém výběru vedoucích a  vrchních praporčíků maximálně transparentní a  objektivní. Jen tak můžeme zaručit, že  se  na  tato místa dostanou vojáci s adekvátní délkou služby, operačními zkušenostmi, osobní vyzrálostí, odbornou erudicí a vysokou motivací. Když se  před rokem vybíral vrchní praporčík společných sil, sešlo se osm vrchních praporčíků brigád a operačních velitelství a někomu ze svého středu dali důvěru. Co vám vadí na takovéto volbě, připadá vám to příliš demokratické?

V  první řadě je nutné zdůraznit, že  důvěra byla dána správnému vojákovi. Štábní praporčík Pliešovský byl v danou chvíli nejlepším kandidátem na  obsazení funkce vrchního praporčíka velitelství a  má moji plnou podporu. Ovšem tato volba byla výjimkou potvrzující pravidlo, že  volby nejsou obecně dobrým nástrojem pro výběr klíčového personálu. Takovéto hlasování skutečně považuji za  příliš demokratické. Za  normálních okolností takové volby mohou opomenout jiné kvalitní kandidáty, případně je znevýhodnit z  důvodu osobních preferencí voličů. A to není rozhodně v pořádku. Znamená to, že  v  tomto případě máte obavu z určitých intrik? Neřekl bych, že z intrik, to určitě ne. Spíš se jedná o to, že můžeme mít kvalitní vrchní praporčíky, kteří protože jsou nároční, nebudou oblíbení mezi ostatními a  jejich šance stát se v budoucnu například vrchním praporčíkem AČR bude malá. A právě tohle bych chtěl eliminovat. Příležitost musí být dána všem vhodným kandidátům. Text: Vladimír Marek Foto: autor a Jan Kouba

Před časem jste zmínil, že byste rád změnil systém výběru vedoucích a  vrchních praporčíků, že  namísto dosavadní volby by se  jeho základem měl stát kariérní řád. Vedoucí praporčíci

Často prý diskutujete na Facebooku. Slouží vám toto médium jako zdroj informací a  prostor k vysvětlování některých problémů? Ano, to je pravda. Zcela pravidelně na Facebooku sleduji stránky MO ČR, AČR a AZ. Z Facebooku čerpám některé náměty pro svoji činnost, a pokud můžu a je to vhodné, přispívám i  do  diskuse. I  přes některé vady považuji Facebook za  moderní nástroj komunikace jak s  civilní, tak

11

Podplukovník Martin Botík má za sebou celou řadu misí, působil na Kavkaze v Gruzii, v Afghánistánu a africkém Kongu

mise

Doba učení již minula

existovat velká města, ale ve  skutečnosti se  jednalo o  malé osady tak se  čtyřiceti domy pro pastevce. Ti je navíc opouštěli na  zimu, kdy odcházeli do  měst. Člověk se  tam po  mnoho dní nesetkal s  žádnou civilizací. „Před Vánoci se  kolega ze  Slovenska chystal domů na dovolenou. A zrovna v té době napadlo na hranici hodně sněhu. Navíc spadly laviny, které zavalily veškeré přístupové cesty. Autem jsme se tedy nemohli dostat zpět do Tbilisi. Zhoršilo se i počasí, takže pro nás nemohl přiletět ani vrtulník. Kolega tedy místo s  rodinou musel strávit Vánoce se mnou. On z toho byl nešťastný. Pro mne to ale byla dobrá zpráva, jinak bych tam zůstal na  vánoční svátky úplně sám,“ líčí velitel wardackého týmu. V  letech 2001 až  2002 působil podplukovník Botík v misi MONUC v Kongu. „Tato africká země pro mne představovala obrovskou zkušenost. Ocitl jsem se  v  naprosto jiné kulturní oblasti, v  jiném klimatickém podnebí. Přidělili mne na  hlavní velitelství této mise v  Kinshase. Právě tato štábní práce mne posunula o obrovský kus dál. Byla to zcela jiná mise než ty, které jsem zažil předtím. Ty totiž probíhaly na  území Evropy, respektive západní Asie,“ říká Martin Botík.

kde koupí a jak to pečlivě uvaří. Celou misi se  mu nasˇtěstí podařilo prožít bez větších zdravotních problémů. Tedy až na malárii. Jak k  ní přišel, dodnes neví. Stačí jediné píchnutí infikovaného komára, člověk to ani nezaregistruje. Dostal tehdy horečky. Ale díky tomu, že  byli dobře poučení a  brali profylaktikum, neměl ji tak silnou. Po třech dnech byl z nejhoršího venku. Ještě nějakou dobu se však cítil celkově velice zesláblý. Během mise se  snažil dostat za  svými kolegy, kteří sloužili na  východě u  jezera Tanganika. Dvakrát tam vyrazil se  svým šéfem, ale pokaždé skončili v Gomě. Poprvé v oblasti jezera Tanganika vypukla cholera, nepustili je tedy dál. Podruhé přímo v Gomě vybuchla sopka. „Přistáli jsme zde v době, kdy erupce nejvíce řádila. Horká láva tekla přímo k letišti, museli jsme se tedy otočit a odstartovat

V  Afghánistánu působil podplukovník Botík na  velitelství. Zařadilo ho do  divize, která měla na  starost kontrolu výcviku a  certifikaci afghánských kandaků (praporů). „Měl jsem možnost pracovat s  francouzským, polským a  později i  českým školicím a výcvikovým týmem. Viděl jsem tedy různé národní týmy během jejich nasazení. A právě to nám nyní všem pomáhá při přípravě na působení ve Wardaku. Takto získané zkušenosti mohu nyní předávat svým podřízeným,“ vysvětluje Martin Botík. Po příletu působil nejdříve v Kapise, což je provincie nepříliš vzdálená od  Kábulu. Přesto z ní složitá bezpečnostní situace tvoří těžko přístupnou oblast. Později se  přesunul na jih do Ghazni, kde působil polský kontingent. I tady byla bezpečnostní situace velice složitá. Misi končil ve  Wardaku s českým OMLT.

Hlavním úkolem mise bylo oddělit znepřátelené linie. Situace byla natolik komplikovaná, že něco podobného se jen velice těžce kontroluje. Mise byla zpočátku poměrně dobře rozjetá, zdálo se, že  směřuje k úspěchu. Později se všechno nějak zvrtlo. Martin Botík měl po příletu, jako asi většina, problémy s  tamní skladbou potravin. Během čtrnácti dnů se  však aklimatizoval a byl v pohodě. Jen si musel zvyknout na  takové zásady, kterým doma nevěnujeme příliš vekou pozornost. Hlídal si, co

zpět do Kinshasy. Měl jsem možnost vidět věci, které ostatní lidé nespatří za celý svůj život. To ale nic nemění na  věci, že  jsem se  ke  svým kolegům nedostal,“ vypráví podplukovník Botík. „V  Kongu jsem byl v  době, kdy byl zavražděn Laurent Kabila. Moc ale nasˇtěstí převzal jeho syn, takže situace byla poměrně klidná. Začínala se  zhoršovat až  ke  konci naší mise. V  té době již bylo slyšet časté přestřelky. Kolegové z indického kontingentu najeli na nastraženou minu.“

„V  praxi to fungovalo asi tak, že  jsem se na deset dnů vrátit zpět do Kábulu. Nachystal jsem misi, zplánoval přesun a  letěl do  další provincie. Člověk musel být připravený na  cokoliv, občas se  stávalo, že po nějaké období nebylo k dispozici jiné jídlo než bojové dávky. Neměl jsem s  tím ale žádné problémy,“ uzavírá podplukovník Botík.

Čtvrtá jednotka poradního a výcvikového týmu, která by měla na jaře příštího roku nastoupit do afghánského Wardaku, se skládá ze zkušených vojáků. Většina z nich má za sebou již několik zahraničních misí. Doslova příkladem v tomto směru je velitel jednotky a zároveň velitel 72. mechanizovaného praporu v Přáslavicích podplukovník Martin Botík. „První moje zahraniční nasazení se  uskutečnilo v  letech 1996 až  1997. Jednalo se  o  misi IFOR na  území Bosny a  Hercegoviny. Po  návratu jsem doma příliš dlouho nepobyl. V  roce 1998 jsem se dostal do Abcházie. Jednalo se o pozorovací misi pod mandátem OSN. Shodou okolností jsem nastupoval po  podplukovníkovi Jaroslavu Kulíškovi, který byl unesen v  obci Džichaškari na  gruzínsko-abcházském pomezí. Nasˇtěstí ale tehdy všechno dobře skončilo. S  únosci díky znalosti ruštiny velice úspěšně komunikoval a  pomáhal tak dalším uneseným kolegům z Uruguaye a Švédska. Po sedmi dnech zadržování se mu nakonec podařilo uniknout,“ popisuje podplukovník Botík. „Rozdíl v  misích, kterých jsem se  účastnil v  polovině devadesátých let, a  těmi současnými je diametrální, a  to především ve výstroji a výzbroji našich vojáků. V  roce 1996 v  Bosně jsem dělal operačního důstojníka praporu. Nasávali jsme tehdy atmosféru od  armád států NATO. Učili jsme se  od  nich, jak máme některé věci řešit, jak máme plánovat. Když jsme viděli jejich výstroj, říkali jsme si, jak bude perfektní, až něco takového dostaneme. V současné době tohle všechno máme

12

a  většinu postupů jsme perfektně zvládli. Kolikrát cítím, že ostatní země se mnohému učí od nás.“ Podplukovník Botík pomáhal monitorovat příměří mezi dvěma znepřátelenými oblastmi. Na  jedné straně byla Gruzie a na druhé Abcházie. V té strávil osm měsíců. Abcházie byla v té době po tzv. květnových událostech. Během nich se  Gruzie pokusila připojit toto separatistické území. Tehdy docházelo k častým přestřelkám, což ve svém důsledku vedlo k tomu, že se tato oblast hodně vylidnila. Mnozí obyvatelé utekli zpět do  Gruzie. Všude bylo pusto a prázdno. Lidé si přicházeli v noci pro věci a nad ránem se vraceli zpět do Gruzie. Později byl podplukovník Botík převelen do sektoru, který se nacházel na území Gruzie. V této zemi se mu líbilo, hodně mu přirostla k  srdci. Nejspíš i  proto se  tam ještě jednou vrátil. Druhá mise byla pod hlavičkou OBSE. Tentokrát monitoroval události ve zcela jiné oblasti, na gruzínsko-čečenské hranici. Měl také jiný úkol. „Gruzie je nádherná země, nebezpečí tam tehdy bylo poměrně velké, ale obě mise byly zajímavé. Na  východě hrozilo nebezpečí pronikání čečenských ozbrojenců. Několikrát jsme

měli hlášeno z  hlavního velitelství v  Tbilisi, že  naším směrem by na  základě zpravodajských informací mohly postupovat skupiny Čečenců. Byli jsme tedy v  pohotovosti, abychom se  včas mohli stáhnout na bezpečné místo. Nikdo z nás nebyl totiž ozbrojen, naši bezpečnost měli na  starost gruzínští pohraničníci,“ vzpomíná podplukovník Botík. Hranice s  Čečenskem byla v  té době z pochopitelných důvodů ještě více opuštěná než ta s Abcházií. Podle mapy tam měla

Text: Vladimír Marek Foto: archiv podplukovníka Martina Botíka

13

technika a výzbroj Kulomet Minimi (Mini Mitrailleuse) vyvinuli v první polovině sedmdesátých let v belgické zbrojovce FN (Fabrique Nationale), která sídlí v Herstalu. Podle dosažitelných, ale neprověřených zdrojů se konala první prezentace roku 1974, avšak sériová výroba byla zahájena až roku 1982. Minimi se stal prvním evropským kulometem, který začal používat novou ráži 5,56 mm (náboj rozměrů 5,56×45 mm NATO) zavedenou v šedesátých letech minulého století nejprve americkými ozbrojenými silami. Dostal se proto následně do výzbroje 34 států. V některých z nich nahradil osvědčený starší FN MAG ráže 7,62 mm (náboj rozměrů 7,62×51 mm NATO). U části uživatelů se však objevil požadavek na zachování výkonnější munice, takže byl dokončen i vývoj prototypu Minimi, který používal munici ráže 7,62 mm NATO. Licenční výroba probíhá v USA u dvou filiálek

Kulomet

Minimi Jedním z novějších druhů pěchotní výzbroje naší armády jsou kulomety Minimi. Aktuálně tvoří součást výzbroje příslušníků naší armády doma i v Afghánistánu.

FN, dále v Austrálii, Itálii, Japonsku, Řecku a Švédsku. Verze pro americké ozbrojené síly nese označení M249, avšak provedení určené americkým speciálním jednotkám má v ráži 5,56 mm označení Mk46, zatímco v ráži 7,62 mm je to Mk48. Čínská kopie má označení XY 5,56×45. Výrobce uvádí ve svých prospektech tři základní verze Minimi, a to Standard s pevnou pažbou a dlouhou hlavní, Para se zkrácenou hlavní a otočnou teleskopickou ramenní opěrou a SPW (Special Purpose Weapon) s hlavní mírně prodlouženou oproti Para, s novým typem podpažbí a tepelnou ochranou nad hlavní. Od těchto provedení se odvíjejí další, především americká M249 SAW (Squad Automatic Weapon) s kovovou sklopnou pažbou a Mk46/48, které mají pevnou pažbu, avšak modifikovaná podpažbí a nadpažbí opatřená v některých případech kolejnicemi (rozhraní) pro instalaci doplňkového vybavení.

Dodavatelem prvních kulometů Minimi pro armádu byla budějovická společnost CB Servis Centrum. Další mají být nakoupeny letos prostřednictvím agentury NAMSA (NATO Maintenance and Supply Agency).

Technický popis Podle oficiální technické specifikace AČR je doslovně FN Minimi plně samočinná dlouhá zbraň, kulomet ráže 5,56 mm nebo 7,62 mm. Zbraň je určená jako základní podpůrná zbraň družstva (čety) jako nesená a obsluhovaná jedním střelcem, ale může být rovněž v případě potřeby lafetována (do trojnožky nebo do montáže na technice) a plnit v omezeném rozsahu úkoly univerzálního kulometu. Zbraň je v současné době zavedena ve výzbroji prakticky všech zemí NATO, zejména Velké Británie, Kanady a USA (zde pod označením M-249 SAW). Zbraň je zásobována standardním článkovým, rozkládacím nábojovým pásem NATO typu M-27 pro náboj 5,56 mm (M-13 pro náboj 7,62 mm) podávaným z levé strany zbraně. Pás může být teoreticky nekonečný. Ke zbrani lze připojit plastový nebo plátěný box s kapacitou 250 ks Nb 5,56 mm (200 ks Nb 7,62 mm) v pásu nebo užívat pás volný. Zbraň ráže 5,56 mm má rovněž šikmo zleva situovánu zásobníkovou šachtu, do níž lze užívat jakékoli zásobníky pro útočnou pušku řady AR-15/m-16/M-4. Popis funkce zbraně: Zbraň střílí z otevřené polohy závěru, závěr je uzamčený rotačním závorníkem odemykaným šnekovou kulisou, a jeho zpětný pohyb je zajištěn odběrem spalných plynů z vývrtu hlavně. Plynovratné ústrojí je vybaveno plynovým regulátorem pro nastavení správné funkce zbraně, respektive pro zvýšení tlaku při větším znečištění nebo užití slabší munice. Zbraň se nabíjí po odklopení svrchního víka závěru s posouvacím a podávacím

Hlavní takticko-technická data: FN Minimi 7,62 Mk48 Prázdná hmotnost 8,5 kg Celková délka 1 015 mm Šířka 128 mm Délka hlavně 465 mm Rychlost střelby teoretická až 800 ran/min Úsťová rychlost 925 m/s Efektivní dostřel 1 000 m

14 14

FN Minimi 5,56 Para 6,56 kg 914 mm 128 mm 349 mm 1 150 ran/min 866 m/s 1 000 m

15

technika a výzbroj ústrojím, kdy je třeba založit první náboj v pásu nábojiště. Po následném uzavření víka je třeba napínací pákou závěru na pravé straně zbraně natáhnout závěr do zadní polohy, kde dojde k jeho zachycení. Natažením závěru vzad dojde k vytažení prvního náboje z pásu, jehož první článek je tímto uvolněn a dojde k jeho vypadnutí pod zbraň. Náboj je zachycen drápkem vytahovače a je závěrem unášen vzad, kde je pod tlakem snižovače podsunut pod nábojiště do osy hlavně a nábojové komory. Vlivem činnosti podávacího a posouvacího ústrojí v závislosti na zpětném chodu závěru věru je nábojový pás posunut o jeden náboj, oj, jenž je podán na místo prvního vytaženéeného náboje. Napínací páku je poté téé třeba manuálně vrátit do přední polohy. Zbraň je připravena ke střelbě. Nad pistolovou rukojetí je situována manuální pojistka s přeřaďovačem umožňující zajištění zbraně nebo palbu dávkou. Zbraň neumožňuje střelbu jednotlivými ranami. Po stisknutí spouště dojde k vypuštění závěru, jenž je tlakem vratné pružiny hnán vpřed. Dochází k zasunutí náboje do nábojové komory hlavně a po uzamčení celku hlaveň-závěr rotačním závorníkem dojde k jeho odpálení. Střela je hnána vývrtem hlavně a poté, co mine ústí plynového kanálku, dochází k vniknutí spalných plynů do plynovratného ústrojí. Zde

vzdušné síly AČR tlak plynů působí na vratný píst, jenž následně žene vzad nosič závorníku. Zpětným pohybem nosiče dochází k odemykání závěru, neboť závorník je nuceně otáčen vlivem šnekové kulisy. Poté, co uzamykací ozuby závorníku vyjdou ze záběru ozubů hlavně, je závěr odemčen a setrvačností je hnán stále vzad proti tlaku vratné pružiny. Drápek vytahovače vytahuje z komory vystřelenou nábojnici ta je vyhazovačem vyhozena doprava pod zbraň. Zároveň je v nábojišti zachycen a z pásu vytažen další náboj a celý cyklus se opakuje až do vystřílení nábojů nebo dokud je stisknuta spoušť. V případě

potřeby je možnost užívat i zásobníky pro pušku M-16 s kapacitou 30 ran nebo jakékoliv jiné zásobníky pro pušky řady AR-15/M-16/M-4 (u zbraně ráže 5,56 mm). Pro tuto funkci není třeba na zbrani provádět jakékoli úpravy, zasunutím zásobníku pouze dojde k pootočení podávacího ústrojí a přechodu funkce na podávání ze zásobníku. Ve zbrani pouze nemůže současně být založen nábojový pás.

Z ranveje náměšťské letecké základny opět vzlétají cvičné proudové stroje L-39 ZA Třináctiměsíční profesní půst náměšťských pilotů devětatřicítek skončil. Stojánka letadel opětovně ožila. Přestože na ní stojí poskrovnu cvičných proudových strojů L-39 ZA, burácení motorů AI-25TL je předzvěstí lepších časů. Zahájením provozu na albatrosech může pokračovat letecký výcvik příslušníků 222. letky 22. základny letectva v Sedleci, Vícenicích u Náměště nad Oslavou.

Připravil: Martin Koller Foto: Marie Křížová a Jan Kouba

Konec více než ročního zákazu Výcvik na L-39 byl zastaven 16. prosince 2010 po letecké nehodě. Přesně ve 14:42 došlo u Biskupic na Třebíčsku k vysazení motoru u jedné z náměšťských devětatřicítek. Posádka letounu navedla stroj do neobydlené oblasti a oba piloti se katapultovali. Následným šetřením se zjistilo, že příčinou havárie letounu byl titanový požár v prostoru vysokotlaké turbíny kompresoru motoru. V kokpitu tehdy seděl kapitán Stanislav Stojaník. „Na nějaký strach nebyl čas. Nasměrovali jsme letadlo do prostoru, kde nikoho neohrozí, a šli z toho ven,“ vzpomíná pilot a dodává, že na devětatřicítku po nehodě nezanevřel. „Že bych kvůli tomu odešel od létání, jsem vůbec neuvažoval. Všichni na letce jsme rádi, že znovu můžeme provozovat tento typ cvičného proudového letounu,“ konstatuje. Reakcí na závěry vyšetřovací komise bylo pozastavení leteckého výcviku na L-39 do doby, než dojde ke generální opravě, respektive výměně motorů AI-25TL. V loňském roce se nakoupilo pět nových motorů pro cvičné proudové stroje L-39. U náměšťské 223. letky oprav

16

letecké techniky se čtyři z nich, za dozoru servisního technika z opravárenského závodu v Oděse, postupně namontovaly do letounů (pátý motor bude sloužit jako náhradní) a provedly se s nimi kontrolní zálety, které jsou bezpodmínečnou nutností. Výsledkem je, že čtyři albatrosy lze provozovat nejméně do roku 2016. „V současné době se na L-39 rozlétávají instruktoři, kteří následně zahájí intenzivní letecký výcvik s mladými piloty. Pro letošní rok máme na devětatřicítky přidělený nálet tisíc hodin,“ říká zástupce velitele náměšťské základny plukovník Miroslav Svoboda. Dlouhá pauza zasáhla především létající personál 222. výcvikové letky. Namísto manévrů v zónách si zvyšovali odbornou kvalifikaci a tělesnou výkonnost na zemi. V rámci přípravy se například zdokonalovali v letecké frazeologii, využívali simulační techniku nebo absolvovali speciální vojenský výcvik v přežití, jehož cílem je připravit letecký personál na zvládání nebezpečných situací, do kterých se může posádka letadla v nouzi dostat. Více než roční zákaz létání na mateřských L-39 ZA však pro piloty

z „dvěstědvacetdvojky“ neznamenal absolutní nepřítomnost ve vzduchu. V rámci dohody uzavřené mezi Armádou České republiky a Centrem leteckého výcviku (CLV) v Pardubicích proběhl výcvik čtyř instruktorů 222. výcvikové letky k obnovení letových návyků na cvičné verzi letounu L-39. „Každý z nás si přitom odlétal zhruba sedm letových hodin,“ konstatuje velitel letky podplukovník Antonín Horčička. Vzhledem k narůstajícímu deficitu plánovaných letových hodin na L-39, ale zejména z důvodu nutnosti udržení kvalifikačních předpokladů piloti devětatřicítek na nějaký čas přesedlali na cvičné vrtulové „zlínky“ – Zlín Z-142CAF – v pardubickém CLV. Výsledek? Dobrých čtyřicet hodin na pilota. Znovuobnovení výcviku na albatrosech je pro náměšťské piloty velice radostnou zprávou. „To třináctiměsíční čekání na rozhodnutí, jak to s devětatřicítkami dopadne, nebylo nic příjemného. Konečně je to za námi, a tudíž se můžeme soustředit výhradně na létání. Od pozastavení provozu L-39 máme značný deficit v náletu hodin. Za loňský rok to činí zhruba dva a půl tisíce letových hodin. Dnes máme k dispozici čtyři letouny a zahajujeme intenzivní výcvik. Nejmladší piloti by měli letos nalétat přibližně osmdesát hodin. To je opravdu nezbytné minimum k tomu, co je třeba podle stanovené osnovy cvičit,“ dodává pplk. A. Horčička. Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

17

mise Od zapojení Armády České republiky do operace Enduring Freedom uplynulo deset let

V královstvích bájné Šahrazád

Bezprostřední reakcí Washingtonu na teroristické útoky z 11. září 2001 bylo vyhlášení operace Enduring Freedom. Jednalo se o sérii vojenských akcí probíhajících na rozsáhlém území a zaměřených na boj proti terorismu.

Za  její počátek je možné považovat bombardování pozic Talibanu americkým letectvem, ke  kterému došlo 7. října 2001. O  necelé dva týdny později se  američtí vojáci zapojili na  afghánském území i  do  pozemních operací. Česká republika od samého počátku deklarovala úmysl splnit své spojenecké závazky a v rámci svých možností přispět k  těmto akcím. Původně se  uvažovalo o  vyslání jednotky tvořené příslušníky 601. skupiny speciálních sil. Vojáci byli okamžitě aktivováni a  zahájili přípravu k odletu. Velení kontingentu konzultovalo podrobnosti nasazení v  Kábulu s britskou stranou, pod jejímž velením jsme měli v Afghánistánu působit. Ale v závěru roku 2001 s  ohledem na  omezený počet

18

vojáků spojeneckého kontingentu, který měl v  Kábulu působit, z celé akce sešlo. Do operace Enduring Freedom se  tedy jako první čeští vojáci nakonec zapojili počátkem března 2002 naši chemici. A to na území Kuvajtu. Chemická jednotka se  zde měla začlenit do  účelového uskupení vojsk Combined Joint Task Force – Comsequence Management (CJTF-CM) a  plnit úkoly spojené s  odstraňováním následků použití zbraní hromadného ničení. Jako první odletěla do  Kuvajtu z  letiště Ruzyně 7. března 2002 předsunutá dvacetičlenná skupina, a  to přes německý Ramstein a  italský Avian. Jejím úkolem bylo navázat kontakty s americkým velením základny Doha, CJTF-CM a připravit všechno nezbytné pro přesun hlavních sil. Pro zajištění logistických záležitostí si museli například zřídit peněžní účet. Následoval pronájem vozidel potřebných pro přepravu po Kuvajtu, zhotovení identifikačních karet a vstupek na základnu pro všechny vojáky, zajištění ubytování a příprava všech nezbytností pro vylodění techniky. Zástupci kontingentu rovněž několikrát jednali s  představiteli našeho zastupitelského úřadu v Kuvajtu.

První vylodění v dějinách AČR

Přesun hlavních sil do Kuvajtu se uskutečnil 19. března 2002. Po příjezdu autobusy z  kuvajtského letiště na  základnu Doha byli vojáci ubytováni poměrně spartánsky na  lehátkách a  postelích v  jednom velkém neklimatizovaném hangáru, který původně sloužil pro uložení zboží. Odpoledne se  měli možnost seznámit s  prostorem základny a režimem života. Následující den čekal vojáky v  půl páté ráno budíček. Hned po snídani se odjíždělo připravenými autobusy do  nákladního přístavu Shu´aibah. Loď naložená technikou a  materiálem kontingentu měla ale zpoždění, takže nezbývalo než čekat. Čas si vojáci krátili konzumací studeného oběda. Kronikář kontingentu si tehdy poznamenal: „I když jsme o tom, jak vypadá jejich tzv. kádéčko, věděli, většina ho prakticky nikdy neochutnala. Zajímavá byla především rozmanitost výběru, chutné to bylo také, ale nakonec jsme se shodli, že není nad vepřovou konzervu s chlebem.“ V poledne přistála v přístavu zaoceánská loď Sochi s  ruskou posádkou plující pod maltskou vlajkou. O padesát minut později vyjela z  jedné ze  tří palub česká tatrovka. Začalo první vylodění v  dějinách Armády České republiky. Vykládání komplikovaly příliš velké vlny, kvůli nim musely být práce často přerušovány. Navíc bylo potřeba 132 kusů vojenské techniky a 82 kontejnerů s  materiálem v  několika kolonách dopravit na  základnu Doha a  zde uložit. Plnění tohoto úkolu trvalo celou noc, podařilo se  ho dokončit následující den v pět hodin ráno. Ke  kontingentu se  v  této době připojilo posledních šest vojáků, kteří doprovázeli náklad na  lodi. Obavy

z  přepadení piráty, ke  kterým v  té době v  oblasti Afrického rohu často docházelo, se  nasˇtěstí nenaplnily. Kontingent byl v  tomto okamžiku kompletní, tvořilo ho 251 osob, z toho osm žen.

Velká voda

V  následujících dnech se  uskutečnila výstavba českého vojenského tábora. Po  vnitřním obvodu hangáru došlo k  rozmístění kontejnerů. Uprostřed pak vojáci postavili z dovezeného dřeva a dalšího materiálu ubytovací buňky. V prostorách mezi kontejnery byly vybudovány nezbytné kanceláře a  sklady materiálu. V  jenom z  rohů haly vyrostlo s  využitím pojízdné převazovny POP-2 stanoviště zdravotnického odřadu. Ošetřovna měla i  oddělení dočasné hospitalizace s  kapacitou deseti lůžek. Po ukončení stavebních prací bylo potřeba ještě natáhnout telefonní a  síťové spojení, rozvody elektřiny a provést další nezbytné úpravy. V autoparku pak byly uloženy kontejnery s materiálem, zaparkována technika a zřízeny dílny. V  té době se  rovněž v  kontingentu naplno rozbíhal výcvik a  preventivní školení spojeneckých vojáků zaměřené na  to, jak postupovat v  případě ohrožení zbraněmi hromadného ničení. Později své aktivity rozšířil i o monitorování chemické a radiační situace na kuvajtském území. V  objektu opuštěné ženské věznice poblíž základny se pro velení CJTF a příslušníky chemických jednotek USA a Německa uskutečnila ukázka činnosti, taktiky, technických a kapacitních možností kontingentu a nasazení Hot Zone Extractions Teamu. „Večer jsme zažili první bouřku. Blesky na  nebi a  následný důkladný liják přilákal k  vratům každého, kdo byl v  té chvíli v  hale. Překvapením bylo, že  kapky byly teplé. Stropem haly na mnoha místech tekly proudy, v  místním vojenském obchodě narychlo odnášeli a  zakrývali zboží, voda na cestách neměla kam odtékat. Bylo vidět, že  ve  zdejších podmínkách nejsou na  takové věci připraveni,“ zapsal si 11.  dubna 2002 kronikář kontingentu. „Teprve po několika dnech jsme se z místního tisku dozvěděli, že  bouřka způsobila obrovské záplavy, připomínající naši stoletou vodu. Poprvé v  dějinách této země vzniklo dokonce jezero o  velikosti osmi kilometrů čtverečních a hloubce až dvou metrů. Voda poničila domy a ve čtvrti al-Džahra smetla devět aut ze silnice. V  novinách bylo uvedeno, že  staří pamětníci vzpomínají, že v tomto místě někdy za  dešťů protékal potok.“

Napříč pouští

V  druhé polovině dubna se  uskutečnily střelby z  lafetovaných zbraní a  odstřelovacích pušek. Střelnici dělila od  základny stokilometrová vzdálenost. Z  té se  muselo padesát kilometrů urazit pouští. Teplota ve stínu v té době dosahovala čtyřiceti stupňů, v  poušti na  slunci pak hodně přes padesát. Většina techniky včetně obrněných vozidel BRDM dorazila na  střelnici bez problému. Tedy až  na  vyprošťovací Tatru AV-15, které se porouchalo vstřikovací čerpadlo a musela být odtažena zpět. Hrdinný výkon podala jak její osádka, tak příslušníci pojízdné dílny, kteří se v parnu pouště snažili pět hodin odstranit závadu. O jak exotický zážitek se pro Středoevropany jednalo, svědčí následující zápis kronikáře: „Všechny překvapilo, jak je i  hluboko v poušti živo. Za přesunu jsme viděli spousty stanů a  především obrovská stáda ovcí, koz i velbloudů. Mezi velbloudy vozidla několikrát projížděla, aniž by to tyto zvířata nějak vyrušilo z klidu. Po ukončení střeleb vojáci s plným bojovým zajištěním přespali ve  vybudovaném táboře. Největší nebezpečí představovali škorpioni, hadi a ještěrky. Nad ránem se strhla písečná bouře, která všechno zavála jemným pískem. Přesun zpět proběhl bez komplikací.“ Naše chemická jednotka prošla postupně několika reorganizacemi. Počátkem března 2003 z ní vznikl 1. československý prapor radiační, chemické a  biologické ochrany, kterému velel v  té době brigádní generál Dušan Lupuljev. Ten si v Kuvajtu plnil své úkoly i  ve  čtvrtek 20. března 2003 v  pět hodin třicet čtyři minut. V  té době vydalo americké velitelství CENTCOM, pod které spadala i  naše jednotka, povel k  zahájení operace Iraqi Freedom. Krátce nato spojenecká vojska překročila kuvajtsko-irácké hranice. První rekognoskační skupina českých vojáků se  na  irácké území dostala 17.  dubna 2003. Prapor pomáhal s  distribuováním tolik potřebné vody i  další humanitární pomoci v  Basře a  jejím okolí a  s  budováním české 7. polní nemocnice. To už se  ale jeho operační činnost chýlila ke konci. Do České republiky se i s většinou techniky vrátil počátkem června 2003. Operace Enduring Freedom však pokračovala i  v  následujících letech. Postupně se do ní zapojily tisíce příslušníků Armády České republiky. Text a foto: Vladimír Marek

19

mise S  uznáním se  ke  svým podřízeným vyjádřil také velitel 3. ÚU AČR ISAF plukovník gšt. Jaroslav Štrupl: „Byli jste vybráni na  základě vašich kvalit, prošli jste potřebným vojenským a  odborným výcvikem, který vás připravil na plnění stanovených úkolů i zdolávání nenadálých situací. Do  přípravy jste investovali maximální úsilí a  nic jste neponechali náhodě. Vaše půlroční působení v  zahraniční operaci tuto přípravu prověřilo a já jsem velice rád, že naše společně odvedená práce je pozitivně hodnocena jak vrcholnými představiteli AČR, tak i  koaličními partnery. Osvědčili jste se  jako platná součást mezinárodních sil a získali jste uznání a respekt. Prokázali jste také lidské kvality, soudržnost a vojenské kamarádství, schopnost podržet jeden druhého v  náročných situacích a  předložili tak důkaz o tom, že účast našich vojáků v  zahraniční operaci bývá ne nadarmo pokládána za  výkladní skříň Armády České republiky.“ Třináctým lednem 2012 tedy definitivně skončila mise pro příslušníky 1. úkolového uskupení speciálních sil ISAF (velitel plk. Karel Řehka) a 3. úkolového uskupení AČR ISAF (velitel plk.  gšt. Jaroslav Štrupl). Dne 12. prosince 2011 od nich převzalo operační úkol v  operaci ISAF 2. úkolové uskupení speciálních sil (velitel plk.  Pavel Kolář) a  4. úkolové uskupení AČR ISAF (velitel plk. gšt. Ján Kožiak). Jejich mandát by měl skončit v červnu letošního roku.

Exkluzivní vyprávění vojenského policisty ze skupiny ochrany a doprovodů po sedmiměsíční misi v operaci ISAF

Bezpečnost nade vše

Co vyznamenaný voják nebo vojákyně úkolových uskupení Armády ČR, to rozdílné působení v zahraniční operaci. Pro tentokrát vás seznámíme s příběhem vojenského policisty nadporučíka Tomáše Procházky

Vrátili se z Afghánistánu Pátek třináctého ledna – šťastný den pro příslušníky dvou úkolových uskupení Armády České republiky (ÚU AČR), kteří se zúčastnili operace International Security Assistance Force (ISAF) v Afghánistánu. Při příležitosti jejich návratu ze zahraniční mise jim byla slavnostně předána vysoká resortní vyznamenání. V Prostějově elitním vojákům ze 601. skupiny speciálních sil, kteří od června do prosince 2011 působili ze základny Camp Hombre v provincii Nangarhár, v Hradci Králové profesionálům ze třetího ÚU AČR ISAF dislokovaného půl roku na kábulském mezinárodním letišti KAIA (Kabul International Airport). Slavnostní nástupy v prostějovském Společenském domě a  na  královéhradeckém Pivovarském náměstí se podobaly jako vejce vejci: hlášení obou velitelů úkolových uskupení, přehlídka nastoupených jednotek, vyhlášení personálních rozkazů, udělení vyznamenání a předání věcných darů, projevy hostů, hymna České republiky a  odnesení státní vlajky, raut pro pozvané. Zatímco do Prostějova přijeli premiér, ministr

20

obrany, náčelník Generálního štábu  AČR a  velitelé různých jednotek, do  Hradce Králové zamířili náměstek ministra obrany, zástupce náčelníka Generálního štábu AČR a další představitelé české armády. „Všichni příslušníci obou úkolových uskupení, bez rozdílu místa nasazení a profesní odbornosti, odvedli v misi ISAF profesionální výkon a  operační úkol beze zbytku splnili. Každá jejich dílčí pozice je

osobitá a  má nenahraditelný význam pro bojeschopnost celku. Intenzita lesku jednoho nebo druhého slavnostního nástupu není vypovídajícím ukazatelem,“ konstatuje generálmajor Petr Pavel, zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – náčelník štábu. Pravdou je, že na jednu misku vah nelze položit téměř sto padesát bojových operací, díky nimž se  výrazně narušila činnost nepřítele v  klíčových oblastech provincie Nangarhár, a  na  druhou stranu komplexní administrativní a  logistické zabezpečení všech českých jednotek nasazených ve prospěch operace ISAF a  pomoc Afghánské národní armádě prostřednictvím velitelství ÚU AČR ISAF, národního podpůrného prvku, jednotky chemické a  biologické ochrany, týmu pro výcvik pilotáže, polního chirurgického týmu, výcvikové jednotky Vojenské policie a  dalších organizačních prvků z mezinárodního letiště v Kábulu. S  jistou nadsázkou řečeno, hrdina není jen ten, kdo obstojí v  bojové akci. České působení v  Afghánistánu má svůj trvalý a zcela zásadní význam a smysl. Podmínky udržení míru a  stability tam jsou sice složité, ale získané zkušenosti velmi výrazně

ze  skupiny ochrany a  doprovodů, mezinárodně nazývané CPT (Close Protection Team). Dvakrát Irák, Kosovo, Afghánistán. Za  posledních osm roků služby čtvrtá mise. „Vůbec nebyly stejné. Nemám tím na  mysli pouze odlišné prostředí a  klimatické podmínky dané země, ale především otázku bezpečnosti v místě nasazení,“ říká npor.  Procházka a  porovnává: „Nepřítel vůči nám působil s  rozdílnou taktikou. V Iráku jsme čelili útokům z ručních střelných zbraní, v  Afghánistánu představují největší hrozbu nástražné výbušné systémy. Tomu musíte přizpůsobit strategii vaší činnosti. Jinak se  chováte, když jste pod palbou protivníka, jinak v  bezprostředním kontaktu s  podezřelým vozidlem, které může být naloženo výbušninou.“ Afghánistán, přesněji řečeno mezinárodní letiště Kabul International Airport, kam odjel v  rámci 3. úkolového uskupení AČR ISAF, nebylo pro Tomáše velkou neznámou. Po  Kábulu se  totiž pohyboval už dříve, a  to když zajišťoval jako příslušník někdejšího Útvaru speciálních operací Vojenské policie (ÚSpO VP) ochranu ministra obrany nebo vrcholných funkcionářů resortu obrany a Armády České republiky. Ve  „trojce“ byl zařazen na  pozici velitele skupiny ochrany a  doprovodů. Tedy do  činnosti jemu blízké, kterou dříve vykonával u  jedné ze  speciálních složek Policie ČR a  nyní v  působnosti Velitelství ochranné služby Vojenské policie. „Starali jsme se o bezpečnost českých vojáků, kteří opouštěli bezpečí základny. Rovněž jsme doprovázeli vrcholné představitele resortu obrany, když jednali na  státních úřadech v  Kábulu. Vždy záleželo na  konkrétní situaci kolem chráněné osoby. Některým

posilují profesionální úroveň Armády ČR. „V  nadcházejícím období se  budou v  Afghánistánu počty bojových jednotek postupně snižovat. Naopak pozice podpůrných uskupení poroste. To se přímo týká Armády České republiky. Od  nás se  do  budoucna očekává, že budeme pokračovat v plnění de facto stávajících úkolů. Předpokládám tedy, že  přítomnost českého provinčního rekonstrukčního týmu, ať už se jeho název změní jakkoliv, tam bude zapotřebí ještě několik let,“ upřesňuje generál Pavel. V  této souvislosti zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – náčelník štábu považuje za  klíčový faktor komplexní připravenost jednotky vysílané do  zahraniční mise. Zároveň k tomu ještě dodává: „Prioritou je bezpečnost vojáků. Ani v  nejmenším neexistuje, že  bychom riskovali jejich zdraví nebo životy. Pokud bychom jim nebyli schopni dát odpovídající výcvik a dostatečnou logistickou podporu, raději je do  zahraničí nevyšleme. Kdyby jednotka nesplnila požadované standardy, tak by nebyla k plnění operačního úkolu připravena, a tudíž by nemohla být v zahraniční operaci nasazena. Kvalifikační požadavky, byť minimální, budou vždy zachovány.“

21

mise

z  nich se  zabezpečoval doprovod včetně pancéřovaného vozidla Toyota LC, jiným zase osobní ochrana. U  takzvaných VIP jsme spolupracovali s  jejich ochrankou. Vše mělo jasně nastavená pravidla. Nikdo nikomu takzvaně nelezl do zelí,“ vysvětluje vojenský policista a dodává, že kromě výše uvedeného také prováděli výcvik doprovázených osob, aby znaly základní pravidla chování v případné krizové situaci. Jednalo se  zejména o  příslušníky českého národního podpůrného prvku (NSE – National Support Element).

22

sociální sítě

O  taktice prováděných doprovodů a  ochrany nechce nadporučík Procházka konkrétně hovořit. Pouze obecně popisuje, že  jeho tým netvořily desítky příslušníků, nýbrž jednotlivci se  speciálním výcvikem. Jednotka byla složena ze dvou útvarů a většina příslušníků se osobní ochranou zabývá i  v  České republice. O  nedostatku zkušeností tedy nemůže být řeč. „Do akce bylo vždy nasazeno více osob a více vozidel. Je nezbytné počítat se všemi variantami možného nebezpečí. Přitom nemusí jít o nastřelení vozidla, ale obyčejnou

závadu na  motoru nebo proražení pneumatiky. Nic vás nesmí zaskočit, ani ta sebemenší okolnost. Bezpečnost je nade vše. Jakýkoliv stereotyp je pro naši činnost nepřípustný, neboť nás může bezprostředně ohrozit,“ argumentuje nadporučík a s jistou dávkou profesní hrdosti uvádí, že  za  bezmála sedm měsíců nasazení v operaci ISAF provedli zhruba 350 výjezdů mimo základnu a  najezdili přitom více než devatenáct tisíc kilometrů po městě Kábulu! „Každý výjezd byl naprosto jiný, protože aktuální situace v  zájmovém prostoru nebyla setrvalá. Například nálada místního obyvatelstva. V  jeden den ji bylo možné považovat za  velice přátelskou, zanedlouho již tomu tak být nemuselo. Proto jsme dávali takový důraz na  komplexní přípravu každého výjezdu. Úzce jsme zároveň spolupracovali s  příslušníky Vojenského zpravodajství, kteří nás informovali o aktuálních hrozbách. Jejich pravidelné brífinky o bezpečnostní situaci nám velice pomáhaly,“ pochvaluje si efektivní součinnost Tomáš Procházka. Následně přiznává, že  do  vyloženě kritické situace se jak on osobně, tak i příslušníci jeho skupiny, nedostali. „Stojí za  tím dvě okolnosti – velké ˇstěstí na  naší straně a způsoby, jakými jsme případnému útoku předcházeli,“ argumentuje policista a  poukazuje na  skutečnost, že  všechny dílčí útoky protivníka z  předcházejícího období podrobně rozebírali. „Detailně jsme se  seznámili s  průběhem toho či onoho napadení. Z  jeho průběhu lze mnohé vyčíst. Na tom se následně dala postavit naše konkrétní protiopatření. Zkušeností postupem času přibývalo. Protivník si byl naší připravenosti vědomý a to mohlo sehrávat určitou roli v  jeho nepřátelských aktivitách,“ říká nadporučík Tomáš Procházka a  dodává, že  tamní region lze považovat za  stabilní, ale ne za zcela bezpečný. „Eventualita zranění, včetně smrtelného, tady stále existuje. S tím musí každý příslušník skupiny ochrany osob a doprovodů zkrátka počítat. To je realita každého dne. Do této mise a této pozice nemůžete jít nepřipravený,“ konstatuje během vyprávění. Stejně jako jeho kolegové ze skupiny si pochvaluje výstroj a  výzbroj, kterou měli v  Kábulu k  dispozici. Každou následující rotací prý dochází k  jejímu zkvalitnění. „Naše technické prostředky a  výzbroj odpovídají náročnosti plněných úkolů v misi,“ argumentuje. Na  dotaz, zda se  po  čtyřech nasazeních v zahraničních operacích považuje za hrdinu, reaguje úsměvem a zamítavým pohybem hlavou. „Necítím se  tak. Osobně považuji za  hrdiny všechny příslušníky úkolových uskupení, kteří to tam se  ctí zvládli a  bez újmy na zdraví se vrátili v pořádku domů. Kdybych byl do  mise opětovně vybrán, přijal bych to jako další zkušenost,“ říká příslušník Vojenské policie na závěr.

Text: Pavel Lang Foto: autor a archiv npor. T. Procházky

Netradiční plakát:

vítězný wallpaper

Co nás čeká příště?

Vítězný návrh Michala Marka najdete na další dvoustraně

Na děleném III. místě se umístili Markéta Čapková a Jakub Prokeš II. místo – Daniel Heršic

Oddělení internetu jako součást odboru komunikace a  propagace vzniklo v  lednu 2011. Skloubilo v  sobě videoskupinu, jejíž reportáže znáte z webu Army.cz, s vývojem internetových služeb resortu obrany. Před rokem toto oddělení spustilo čtyři facebookové stránky, resortní videokanál YouTube a galerii Flickr, v létě pak ve spolupráci s redakčním oddělením aktualizovalo ústřední web Army.cz. Aby zvýšilo povědomí veřejnosti o  těchto službách, prezentovalo je na  nejrůznějších akcích a uspořádalo i několik soutěží. „První soutěž jsme vyhlásili počátkem léta, abychom zmírnili dopad okurkové sezony. Vojáci i  civilní příznivci armády nám zasílali vlastní videoklipy s vojenskou tematikou. Cílem bylo otevřít náš nově spuštěný kanál TVARMYCZ na YouTube širší veřejnosti a  zvýšit jeho návštěvnost,“ přiznává motivaci vedoucí oddělení Radim Petratur a jedním dechem dodává: „Vyplatilo se. Osobně jsem si oblíbil soutěžní videa pilotů z  Čáslavi a  Náměšti, rekordy v  návštěvnosti ovšem dodnes láme spot aktivní zálohy z Ostravy, který vidělo přes dvacet tisíc lidí.“ Následovaly bleskové soutěže na Facebooku, třeba o DVD s filmem Tobruk. Soutěžilo se  ovšem i  na  akcích Bahna, Cihelna, Tankový den či Dny NATO, jejichž návštěvníci u  propagačního stánku „Armáda je na síti“ vyplňovali znalostní kvízy a dostávali drobné odměny. Propagovat internetové služby bude oddělení internetu touto formou i letos. Posledním velkým kláním minulého roku byla soutěž o wallpaper (obrázek na pozadí monitoru) s tematikou AČR. Oddělení internetu ji uspořádalo společně s fanzinem Armádní noviny. Na webu Army.cz si nyní díky ní mohou zájemci stáhnout třicítku pozadí na své monitory (wallpapery jsou k dispozici vždy ve všech variantách – jak 4:3, tak 16:9), vítězný kousek si případně vylepit i v papírové podobě jako plakát (druhá strana tohoto listu). A na jaké soutěže se můžeme těšit letos? „Určitě zopakujeme letní videosoutěž, připravíme i nějakou grafickou a  znalostní. Především ale přibude kratších, jednodenních či víkendových, soutěží na facebookových stránkách AČR a aktivní zálohy. Kdo je pravidelně sleduje, určitě tedy o příležitost vysoutěžit si nějakou pěknou knížku, DVD či jiný dárek nepřijde,“ slibuje Petratur.

23

rubrika

VEGA

24

REPORT

25

sociální sítě

Rok na sociálních sítích

Podle posledních statistik sleduje pravidelně příspěvky na facebookové stránce AČR (www.facebook.com/ /ArmadaCeskerepubliky) přes 6  000  registrovaných uživatelů této sociální sítě. Protože je stránka viditelná i těm, kdo profil na  Facebooku nemají, bude jejích čtenářů ve  skutečnosti ještě více. Před rokem ji ovšem neznal prakticky nikdo a  ti, kdo o  ní věděli, jí moc nadějí zprvu nedávali. „Nevěděli jsme, jaké příspěvky na stránku vkládat a jak reagovat na uživatele, kteří je pak všelijak komentují. Hodně jsme linkovali web Army.cz a tvořili málo vlastního obsahu. Chvíli jsme byli vůči píšícím uživatelům přísní, chvíli zase příliš benevolentní,“ vzpomíná na počátky hlavní admin pro resortní sociální sítě Mirka Pašková. Dosáhnout vyvážené a atraktivní dramaturgie bylo podle ní možné právě až na základě odezvy většího množství pravidelných čtenářů – uživatelů. Jejich zájmům se  přizpůsobil i  obsah dílčích resortních stránek na Facebooku. Stránka AČR má ze  všech nejširší pokrytí, protože její publikum je heterogenní. „Jsou zde vojáci, veteráni, členové klubů vojenské historie, hráči airsoftu a další, kteří se  o  naši armádu zajímají. A  tak je prostřednictvím stránky upozorňujeme nejen na  zajímavé články z  webu Army.cz, akce pro veřejnost, nejrůznější výročí, ale také zajímavosti. A  pochopitelně odpovídáme na dotazy,“ popisuje primární stránku Mirka Pašková. Ačkoli publikum stránky aktivních záloh (www.facebook.com/aktivnizalohy) je naopak poměrně homogenní, administrace je i  zde náročná. „V  prvních měsících příslušníci AZ stále debatovali, protože to bylo poprvé, kdy mohli takto snadno sdílet zkušenosti. Velmi tím pomohli přípravě koncepce rozvoje záloh navazující na Bílou knihu o obraně. Pak se ale vyčerpali a bylo třeba hledat novou dramaturgii. Nečekaně

26

zabodoval víkendový e-learning kurzu Combat Lifesaver, který právě po  třech měsících končí. Pochopitelně už připravuji další série rozšiřující záložníkům obzory,“ líčí adminka. Další dvě facebookové prezentace už lze popsat stručněji: stránka o vojenských újezdech (www.facebook.com/vojenskeujezdy) je určena obyvatelům, kterých se  dotýká ohlášená optimalizace újezdů, skupina ministerstva obrany pak funguje jako volné diskuzní fórum. „Do  diskusí se  zde občas zapojí náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata, což je pro mnoho členů skupiny zajímavé,“ přemítá Mirka Pašková a upřesňuje, že zde tematicky převládají personální a pracovní otázky. „Domnívám se, že  po  svém zaběhnutí nahradí tuto platformu Interní komunikační portál – informační systém personalistiky na adrese www.ikp.army.cz.“ Kromě Facebooku se  resort angažuje i  na  sítích YouTube a  Flickr. Prvně jmenovanou naleznete na  adrese www.youtube.com/tvarmycz a  k  dispozici je zde přes sto videí, na  druhé s  adresou www.flickr.com/czecharmy je přes sedmnáct set fotografií. „Mrzí mě, že  Flickr je u  nás síť relativně neznámá, v  Česku lidé ukládají fotky třeba na  Rajče.net. Přitom na  účtu CZECHARMY v  síti Flickr jsou fotky logicky roztříděné a  v  poměrně vysoké kvalitě,“ propaguje síť Mirka Pašková a nabádá k účasti fotící vojáky: „Naposledy

jsme díky kapitánce Marcele Jandové publikovali galerii sil podpory AČR, která v  šesti setech představuje jejich základny a aktivity. Stejným způsobem bychom rádi prezentovali prapory 7. mb a 4. brn, základny letectva a  další vojenské útvary. Proto prosím tiskové a  informační důstojníky, případně nadšence z řad vojáků, aby mi fotografie zasílali na [email protected].“ Nabízí se přirozeně otázka, zda v tomto roce dojde také k  rozšíření nabídky sociálních sítí, na  kterých bude resort obrany aktivní. „Už loni jsme váhali s Twitterem, zatím má ale málo českých uživatelů. S napětím očekáváme i rozvoj sítě Google+, její expanze, prorokovaná novináři z  oboru, se  zatím nekoná,“ posmutní Mirka Pašková. Vedoucí oddělení internetu Radim Petratur alternativně nabízí tento výhled: „I  v  nadcházejícím roce chystáme novinky, například nový elektronický zpravodaj, ke  kterému se  již nyní můžete registrovat na  stránce Army.cz, dále se  budeme zaměřovat na  kvalitu obsahu poskytovaného na  sociálních sítích a  další rozvoj naší hlavní komunikační platformy Army.cz. V  neposlední řadě i  na  propagaci stávajících služeb, abychom je ještě více dostali do  povědomí široké veřejnosti se  zájmem o military témata.“ Připravilo: oddělení internetu Foto a ilustrace: archiv OKP MO

my a NATO

Pouliční prodejci se kousek od kolosea přetahují o pozornost turistů a mezi řadou suvenýrů nabízejí nejslavnější vlčici, která podle pověsti odkojila Romula a Rema. Stačí nasednout do auta a vydat se na jih směrem k Tyrhénskému moři. Ještě dřív než opustíte poslední čtvrť Věčného města, narazíte na uskupení vojenských budov a kasáren, které Italové nazývají vojenskou zónou. Té doslova vévodí moderní budova, v níž sídlí jedna ze tří aliančních škol – NATO Defence College. Na nejvyšší alianční vzdělávací instituci NATO Defence College v Římě máme české zastoupení

Škola, na které nejsou učitelé A  právě tady je možné objevit českou stopu. V  minulosti zde studovaly více než čtyři desítky Čechů. Na zlaté tabuli nejslavnějších posluchačů této školy jsou jména dvou českých generálů – Miroslav Kostelka a Jaroslav Kolkus. V současné době působí na této škole v roli národního představitele a  zároveň i  vedoucího jedné ze  studijních skupin plukovník gšt. Rostislav Jaroš. Jediným současným českým posluchačem je pak plukovník gšt. Zdeněk Čížek. Škola oslavila v  letošním roce šedesáté výročí svého založení. S myšlenkou, že by Severoatlantická aliance měla mít vlastní vzdělávací zařízení, přišel v  roce 1951 legendární velitel spojeneckých sil za  druhé

světové války a  první velitel NATO v  Evropě generál Dwight Eisenhower. V té době slavilo NATO druhé výročí své existence. Již v  listopadu 1951 byl v  Paříži zahájen první kurz. Když se  v  roce 1966 Francie stáhla z  vojenských struktur NATO, došlo k přestěhování školy do Říma. V září 1999 byla slavnostně otevřena nová, moderní budova, která disponuje veškerým nezbytným zázemím. Je dvakrát větší než původní objekt. Její součástí je velká aula, místnosti pro studijní skupiny, knihovna s  bohatým knižním a digitálním fondem, jídelna a sál pro společenské akce a  samozřejmě také fitcentrum a  prostory pro další sportovní aktivity.

Řídí ji Severoatlantická rada

Škola je nejvyšší vzdělávací institucí NATO a  zároveň také podléhá nejvyšším aliančním orgánům. Program její výuky přímo schvaluje Severoatlantická rada. Současně ji také financuje z  předurčených fondů. Instituce je rozdělena do čtyř divizí, které zajišťují nejen vzdělávací a výzkumný proces, ale i veškeré zabezpečení. Základ výuky tvoří půlroční Senior Course, které jsou určeny nejen pro vyšší alianční důstojníky, ale i pro pracovníky ministerstev zahraničních věcí. Stále více jsou zde zastoupeni příslušníci armád ze zemí PfP, EU, Středomořského dialogu a tzv. Contact Countries.

27

my a NATO

A tak výjimkou nejsou studenti z arabských zemí, včetně Iráku, ale i  z  Japonska, Jižní Koreje či Austrálie. V  současné době zde studují posluchači ze třiceti sedmi států. V probíhajícím kurzu je sedmdesát šest posluchačů rozděleno do  sedmi skupin. „V  mé skupině je například plukovnice z  Norska, která před časem působila jako velitelka kontingentu v Afghánistánu, dále tam jsou dva Francouzi, Ital, Turek, Němec, Američan a Brit, země PfP reprezentuje Srb a Středomořský dialog je zastoupen Alžířanem. Jedná se většinou o vojáky a  zaměstnance ministerstev obrany či generálních štábů a  příslušníky diplomatických sborů. Řada lidí má zkušenosti ze zahraničních misí a  pracovišť,“ vysvětluje plk. gšt. Čížek. „Charakter výuky má strategickou úroveň. Probíráme bezpečnostní prostředí, obranu a  fungování mezinárodních organizací. Tento týden zde přednášel vedoucí oddělení financování NATO. Zazněla spousta informací, které bychom se  jinde nedozvěděli. Hovořil o  možném vývoji aliančního financování v  budoucnosti. Nastínil, jak využít současných fondů k  zabezpečení potřebných kapacit. Tady se řeší pouze ta nejvyšší úroveň, tedy jak zajistit potřebné množství finančních prostředků. Jak s  nimi naložit a  co za  ně pořídit je již na  rozhodnutí další orgánů. Zajímavé byly i přednášky týkající se současného vývoje v  severní Africe a  především poučení z něho. Hovořilo se o provázanosti systémů, které do  současné doby fungovaly, a  jaké to může mít dopady na další vývoj. Pro Středoevropana to mohou být velice zajímavá témata, o severní Africe toho u nás moc nevíme.“

28

Podle Zdeňka Čížka je každý začátek těžký, a to i v případě vzdělávání na škole. Člověk si většinou musí zvyknout na  systém studia. To tady platí dvojnásob. Každé ráno je hodina angličtiny zaměřená na zdokonalení jazykových znalostí. Pro posluchače, kteří dosáhli jazykové úrovně na stupni Stanag 4, jsou připraveny kurzy francouzštiny a  italštiny. Následuje hodinová diskuse v  komisích na  téma, které bude přednášeno. K  této tematice jsou dopředu předkládány studijní materiály v  rozsahu dvaceti až padesáti stran, ke kterým se diskutuje. Pak následuje přednáška a blok otázek a odpovědí z ní vyplývajících. Odpoledne je časový prostor vymezen na hodnocení přednášky, jejího obsahu a přednášejícího, následuje diskuse k tématu a zpracování skupinových projektů a prezentací. Nejvýznamnější je tzv. Study Project. „Každá ze  skupin se  rozhodne, které z navržených témat a v jakém rozsahu zpracuje. Většinou se jedná o objasnění určitého problému od historického vývoje přes současnost až po vize zaměřené do budoucnosti. Následně pak vypracuje společnými silami studii, kterou v  závěru kurzu obhajuje. Všichni ve skupině táhnou za jeden provaz. Nikdo není hodnocen jen za  individuální výsledky. Mezi posluchači tak neexistuje vzájemná konkurence. Tato práce je skupinová především z toho důvodu, aby se lidé naučili vyjednávat, dosáhnout konsenzu a  hledat společná řešení,“ vysvětluje plukovník gšt. Jaroš. „Tato atmosféra se přenáší i mimo školu. Běžné jsou například společné večeře a akce zaměřené na poznávání historie země, ve které škola sídlí. Nejedná se jen o přednášky, ale i o výlety ve volném čase. Sem patří i tzv. Papa Audience, oficiální veřejná audience u  papeže. Návštěva této akce patří k  pravidelným aktivitám školy. Účastníci mají během ní možnost vidět svatého otce poměrně zblízka.“

jednotlivých diskusních sezení, nabízí určité názory a  doporučení, seznamuje posluchače s konkrétní situací na škole. Je to vlastně takový článek mezi studenty a  velením školy. „Ve  skupině není problém komunikovat se  zástupci evropských zemí. Někdy ale může být složitější pochopit například Alžířana. Kulturní a historické odlišnosti se promítají i v těchto případech. Je to trochu jiný způsob myšlení. Poměrně citlivé mohou být diskuse s Turkem. V tomto případě se musíme vyhýbat některým ožehavým tématům, případně je prezentovat způsobem, který je akceptovatelný i pro tureckou stranu. Nakonec se ale nějaký konsenzus najde,“ popisuje plukovník gšt.  Čížek. „Jednotlivé přednášky se dotýkají i bezpečnostních otázek. Přednášející mají znalosti nejen z Blízkého východu, ze  severní Afriky, ale i  dalších regionů. Diskutované jsou rovněž otázky států, jako je Čína, Indie nebo Brazílie, a  jejich budoucí světový vliv. Posluchači v jednotlivých výborech zpracovávali i vizi 2035, tedy jak bude svět vypadat za téměř čtvrt století. V  této studii charakterizovali potenciální mocnosti, snažili se odhadnout, které státy budou hrát jakou roli a které naopak ustoupí do pozadí.“

Studijní cesty

NATO Defence College je známá svými studijními cestami. Pro každý Senior Course se většinou organizují tři takovéto cesty. První je zaměřena na evropskou bezpečnost, druhá na  transatlantické vztahy a  poslední je věnována vybranému regionu. „První naše studijní cesta se  zaměřila na  fungování mezinárodních organizací a  institucí. Navštívili jsme řadu evropských zemí, včetně pracoviště OSN ve Vídni. Zajímavá byla návštěva Švýcarska a  Rakouska, zaměřená na  jejich neutralitu. Projeli jsme státy od Slovinska až po Německo,“ popisuje plukovník gšt. Čížek. „Vzpomínám si na  jednu myšlenku, která zazněla během přednášek a následných diskusí ve Švýcarsku. Neutralita vyžaduje nebýt členem politických či vojenských uskupení, ale neznamená nepřispívat a neangažovat se v zájmu bezpečnosti. I  neutralita se  tedy pohybuje pouze v určitých mezích. To, že nejsem členem žádné vojenské organizace, ještě neznamená, že nejsem ochoten se za určitých podmínek účastnit a pomáhat.“ V  okamžiku, kdy jsme školu navštívili, byla již do  nejmenších podrobností připravená druhá studijní cesta, a to po USA. Tento výjezd byl ještě více náročnější

na  organizační zajištění než předcházející. Posluchači měli v  plánu navštívit v  New Yorku OSN, ve  Washingtonu Bílý dům a  samozřejmě také Pentagon a  velitelství NATO v  Norfolku. Na  každém z  těchto míst je čekaly přednášky a praktické seznámení s tím, jak tyto instituce fungují. „Tím, že  se  přednášky konají přímo v  prostředí, kterého se  týkají, jsou i  následné dotazy mnohem konkrétnější a  detailnější. Jedná se o místa, která už nikdy v budoucnu nemusím vidět. Určitě to bude zajímavé, člověk si udělá konkrétní představu,“ usmívá se Zdeněk Čížek. Výhoda školy spočívá i v tom, že se zde člověk setká s  lidmi, kteří v  budoucnu zaujmou významné funkce nejen v aliančních strukturách. Je možné si tak vytvořit řadu užitečných kontaktů. Také z tohoto důvodu v  minulosti vznikl klub bývalých studentů. Každý rok se  organizuje jejich setkání. Lidé se  na  něm vzájemně informují, co je kde nového a jaké existují trendy v určitých oblastech. „Utužují se  tady určité vazby

a samozřejmě také kontakty. Je trochu škoda, že jsme v tomto směru poněkud pasivní. Od  nás většinou na  tato setkání nikdo nepřijíždí. Chtěl bych přijít s  určitým impulzem a  dát bývalé studenty dohromady, zapojit je do těchto setkání. V příštím roce bychom měli v rámci evropské bezpečnostní politiky navštívit i Prahu, a bylo by tedy dobré, kdyby při této příležitosti mohli přijít naši bývalí studenti na recepci a zapojili se  do  diskusí. Tak to ostatně bývá jinde zvykem,“ dodává Rostislav Jaroš, který byl na škole jako student již před šesti lety. K  jeho úkolům v  Římě patří i  prezentace České republiky a  naší armády. „Osobně jsem zde nezaznamenal žádný negativní názor na  naši zemi. Většina zdejších posluchačů ji ale vnímá spíš z  pohledu Prahy a  památek. Podstatně hůře jsou na  tom s přehledem o politickém dění u nás. Proto se snažíme jim jejich rozhled rozšířit.“ Text: Vladimír Marek Foto: autor a archiv NATO Defence College

Přednášející z nejvyšších pater

NATO Defence College má velmi flexibilní a  pružnou strukturu. O  její vedení a logistické zabezpečení se stará jen hrstka lidí. Učitelé zde neexistují. Podle potřeby si zve externí přednášející z  těch nejvyšších struktur. Díky prestiži školy je o  tuto činnost velký zájem. Studenti pokaždé hodnotí přednášejícího. Pokud je výsledek negativní, škola ho příště již nepozve. „Je to velmi dobrý systém. Myslím si, že kdyby na Univerzitu obrany do Brna více zvali na  přednášky velitele brigád a  odborníky z  velitelství, Ministerstva obrany, Generálního štábu a  institucí veřejné a  státní správy, tak by to škole jen prospělo,“ říká Rostislav Jaroš. „Je zde poněkud jiný styl práce než u  nás. Všechno je přesně naplánované. A podle toho se také jede. Ad hoc úkoly se zde v podstatě neřeší. Díky tomu je všechno mnohem klidnější. Je více času na přemýšlení o nejrůznějších koncepčních záležitostech.“ Každá skupina má vedoucího z  některé členské země. Právě tuto funkci vykonává plk.  gšt. Jaroš. Jedná se  vlastně o  pedagogického vedoucího, který se  účastní

29

výcvik

DŠKM v akci Střelby z velkorážných kulometů jsou v naší armádě spíše raritou. Počátkem zimy se však konaly hned dvakrát. Kulomety DŠKM ráže 12,7 mm používají naši vojáci především v  zahraničních misích. Střelby na  Jincích počátkem zimy se  však konaly ze  zbraní lafetovaných na  technice dělostřelectva. V  tomto případě se  jednalo o  teleskopické pozorovací a  průzkumné komplety Sněžka. Kupodivu se však nejednalo o střelbu proti vzdušným cílům. K  jejich ničení jsou lafetované velkorážné kulomety oficiálně určeny. Dokladem je platný služební předpis z roku 1968: 12,7mm protiletadlový kulomet vz. 38/46 pro tank T-54A. Uvedené kulomety slouží v misích hlavně k  ničení pozemních cílů. Ve  vzduchu se nepřátelé nevyskytují, zato na zemi mají tyto velkorážné zbraně řadu nezanedbatelných výhod ve srovnání s menšími rážemi. Dokladem je rozšíření velkorážných odstřelovačských pušek ve výzbroji odstřelovačů a  speciálních jednotek. Za  hlavní výhodu lze považovat účinek v  cíli, i  když například likvidace jednotlivého teroristy se zdá být téměř přepychem a  plýtváním peněz. Avšak uvědomíme-li si, že na skupinku teroristů se shazují pumy či jiná letecká munice za desetitisíce dolarů, je použití velkorážných kulometů vpravdě ekonomické. Následky jejich zásahu bývají zpravidla vysoce účinné a nevratné. Nejedná se však pouze o letalitu. Velkorážné kulomety mohou v rukou zkušeného střelce úspěšně ničit polní opevnění, stejně jako bourat různé

30

stavby. Stačí se soustředit na správná místa. Navíc prostřelí pancéřování většiny obrněné techniky, samozřejmě s výjimkou tanků a některých extrémně odolných obrněných vozidel, jako je například nové německé bojové vozidlo pěchoty Puma či kolový obrněný transportér Boxer. Obvyklá lafetace na  vozidlech dává možnost pohodlnějšího zamíření a  přesnější střelby. I při mohutném zpětném rázu a  otřesech je možné udržovat záměrnou na cíli. Dalším důležitým faktorem je opět lafetace. Většina velkorážných kulometů lafetovaných na  vozidlech může díky ní střílet s  velkým náměrem. To má zásadní důležitost za  boje v  osadách, horách nebo jiném prostoru, který umožňuje napadení

shora. Přitom většina obrněné i jiné techniky má nejslabší ochranu právě nahoře. Takové jsou ruské zkušenosti z Afghánistánu i  americké z  Iráku a Afghánistánu. Tam si kulomety DŠKM obsluhované na  hřebenech hor Dušmany získaly od  sovětských pilotů vrtulníků jméno „Svářečka“. Záblesky u  jejich úsťových brzd jim totiž připomínaly právě toto zařízení.

Zlobivé staré železo

Střeleb se  zúčastnili příslušníci specializované průzkumné baterie STA (Surveillance Target Acquisition), která je vybavena radiolokátory ARTHUR, sněžkami a  průzkumnými vozidly LOS. Jedná se  spíše o specialisty elektronického průzkumu než

o klasické bojovníky či dělostřelce. Cvičení bylo zaměřené na  ničení pozemních cílů, konkrétně terčů ve  tvaru obrněných transportérů. Střílelo se na vzdálenost 1 000 m. Vzhledem k  použití pouze mechanických mířidel, tvořených muškou a  stavitelným rámečkovým hledím, lze zásah označit za  slušný výkon. Navíc se  v  průběhu dne podzimní slunce stále posouvalo tak, že svítilo střílejícím stále více do očí. Někteří vojáci se proto vybavili i střeleckými brýlemi. Mimo zbraně lafetované na  vozidle byly připraveny ještě dvě další, na kterých vojáci trénovali rozborku a sborku. Spolu s tím také mazání, které DŠKM vyžaduje. Další plnili pásy náboji. K tomu měli muniční truhlíky, které obsahovaly zaletované

schránky s  municí. Díky nim jsou náboje stále funkční, přestože pocházejí z  roku 1955 a  jejich prachové náplně jsou ještě o dva roky starší. Střelivo tedy bylo bezkonkurenčně starší než kterýkoli ze  cvičících vojáků bez ohledu na hodnost. Za téměř šedesát let však u  střelného prachu a  dalšího pyrotechnického materiálu, především stopovek, nelze vyloučit aspoň dílčí chemické změny. Tomu nezabrání ani profesionální skladování, přičemž v současnosti lze sotva doložit v  jakém prostředí se  nalézaly truhlíky s  municí například před padesáti lety. Na  degradaci prachu přitom stačí několik let skladování v  podmínkách, kdy dochází v průběhu dne k většímu rozdílu teplot. Střelci vedli palbu z  poklopu za  lafetou kulometu. Po  nasazení schránky na  skluzavku lafety a  založení pásu do  podavače střelec natáhl závěr do  zadní polohy. Tím je stlačena vratná pružina a  závěr zachycen opěrkou záchytky závorníku. K  natažení slouží nabíjecí páka, která je zavěšená na řetízku po straně pouzdra závěru a nasazuje se  do  vybrání v  hlavě napínací kliky. V  případě nouze poslouží stejně i  náboj do kulometu. Po natažení byla zbraň připravena ke střelbě. Někteří střelci si ještě předtím zkontrolovali nastavení rámečkového hledí. Pro zamíření v  náměru musí střelec stisknout pravou rukou brzdicí páku na rukojeti náměrového kolečka. Poté co páku pustí, je náměr zafixován. Odměr nastavuje tahem nebo tlakem levou rukou na rukojeť po levé straně lafety, která je vybavena pákou spouště. Lafeta se otáčí po kulové dráze po obvodu poklopu. Po stlačení rukojeti dolů se zafixuje v odměru. Jestliže vozidlo nestojí pokud možno vodorovně, musí střelec přemáhat odpor hmotnosti zbraně a lafety. V  takovém případě si může pomáhat tahem nebo tlakem na rukojeť náměrového kolečka. Jestliže chce nastavovat zároveň náměr a  odměr, musí dobře koordinovat úsilí. Jednodušší je nastavovat náměr a odměr samostatně, avšak v  případě pohybujícího se cíle, zvláště v rakurzu, to snižuje pravděpodobnost včasného a  přesného zamíření.

Nosič závorníku se z natažené zadní polohy vypouští stisknutím páky spouště, která tahem přes bowden (označovaný v předpisu jako lanko) uvolní opěrku záchytky závorníku. Ten je při  pohybu vpřed hnán vratnou pružinou, přičemž zatlačí náboj přes páku snižovače do  nábojové komory hlavně, uzamkne destičkami nábojovou komoru a  iniciuje zápalku náboje. Poté co střela překoná plynový kanálek plynového násadce, začnou plyny tlačit na  píst a  ten uvádí mechanismus závěru do pohybu vzad. Celý cyklus se opakuje. Závorník při pohybu vzad posune pomocí páky napínací kliky posouvače a  sáněk pás o  jeden článek. Přitom ozuby vylupovače vyloupnou další náboj z  otevřeného článku pásu, přičemž záchytka nábojů brání jeho pohybu zpět. Problém tvoří nejčastěji bowden spušťadla, který se  notoricky povoluje. Mnohdy nelze zahájit střelbu, dokud někdo nevezme klíč a  nedotáhne ho. Je to jeden z  nekvalitních výrobků období padesátých let minulého století, kdy se  hledělo spíše na kvantitativní plnění závazků než na kvalitu výrobků. Plynulost střelby ovlivňovaly i další problémy. Otřesy při střelbě rovněž uvolňují díly podavače. Když se  k  tomu připočtou nemalé vůle mezi součástkami, je jasné, že  dochází k  častým závadám. Obzvláště zajímavá situace nastala, když mrskající se  konec pásu uvízl na  příklopu podavače téměř ve  tvaru uzlu. Závady samozřejmě stresovaly střílející a  velitel se  musel opakovaně zabývat opravami. Přes veškeré problémy se  však dařilo zasahovat cíle. Pozorovatel kontrolující cíle hlásil často zásah. Chyby v zamíření nastávaly častěji v náměru než v odměru, což je vcelku běžné. Avšak bez ohledu na technické problémy bylo evidentní, že vojáci mají o střelby zájem a snaží se o dobré výsledky. Zásadní podíl na jejich dosažení má velitel jednotky por. Radek Vítek, který je na základě svojí praxe v misích typem důstojníka, jenž nevelí zezadu, ale jde příkladem. Připravil: Martin Koller Foto: Radko Janata

31

armáda a veřejnost

V boji platí jen „WINNER“ nebo „GAME OVER“

Počítačové hry a jejich vývoj letí kupředu téměř rychlostí světla. Tuto skutečnost si plně uvědomují i armádní experti celého světa. Některé herní prvky či zařízení proto využívají i pro zdokonalení reálného taktického plánování bojových operací. Tentokrát nejsme pozadu, ale naopak máme světový unikát. Tím je ovládání taktických 3D map jen pohyby těla prostřednictvím pohybového senzoru snímacího zařízení Kinect. Český vynález pochází z katedry komunikačních a informačních systémů Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany Brno. Před každým plánováním operace má velitel vždy stejný úkol - určit postupy a taktiku reálného boje. Splést se totiž na rozdíl od počítačových her nemůže, protože v boji jde na  rozdíl od  her téměř vždy o  život. Skutečný život. Pro něj žádná tlačítka „SAVE-ULOŽIT HRU“, „LOAD-NÁVRAT

32

DO HRY“ ani „ESCAPE-UKONČIT HRU“ neexistují. Seznámit se  s  danou lokalitou, znát schopnosti své jednotky a  na  základě toho naplánovat vítěznou bojovou taktiku je proto pro něj alfou a  omegou. Záleží pochopitelně především na  kvalitách, zkušenostech, intuici velitele a  příslušníků

i britské ozbrojené složky. Podobný systém taktických porad se zatím nepoužívá v žádné armádě NATO.

Bojové porady ve 3D brýlích

jeho štábu. Bez dokonalé a  aktuální mapy se však neobejde nikdo z nich. A  právě v  systému vizualizace map dochází k  velkým změnám. S  technickým vývojem a  zaváděním informačních technologií do  armádních komunikačních systémů se postupně mění vojákům i klasické papírové a  plastické mapy v  elektronické a  pomocí výhod 3D projekce se  mohou ocitnout téměř reálně uvnitř dané lokality, což v  konečných aspektech může veliteli správně se rozhodnout.

Kinect ve službách armády

Na  Univerzitě obrany v  Brně v  rámci obranného výzkumu pracovali na  tomto projektu major Petr Františ s  kolegou majorem Janem Hodickým z katedry komunikačních a informačních systémů už od roku 2007. Před několika měsíci však začali spolupracovat na  jeho zdokonalení s  vývojáři ze  společnosti Microsoft. V  praxi to skutečně vypadá jako bojová počítačová hra. Pohybové ovládání zajišťuje upravený software herního ovladače Kinect Xbox 360. Jedním z hlavních důvodů pro použití tohoto zařízení je i  jeho pořizovací cena, která se  pohybuje v  rámci jednotek tisíc korun. Na plátně sledujeme projekci bojiště vygenerovaného na základě dat v 3D brýlích. „Jedná se o 3D vizualizační systém jako nástavby operačně taktického systému pozemních sil,“ říká jeden z  autorů projektu major Petr Františ z  katedry komunikačních a  informačních systémů. „Když uděláte krok dopředu, posunete se i v prostoru mapy. Pravou rukou můžete být blíž nebo naopak dál povrchu a levou rukou se otáčíte podle vlastní osy,“ vysvětluje před plátnem major Františ. „Velitel se tak důkladně seznámí s  terénem, ale zároveň může účastníky bojové porady doslova provést místy, kde probíhají bojové akce.“ Podkladová data do daného systému dodávají odborníci z Vojenského geografického

a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce. K dispozici je území celé České republiky, ale zmapovaný je i  afghánský Lógar, kde působí v  misi ISAF naši vojáci. „Náš systém mapy zpracuje a převede je do stereoskopické 3D projekce,“ doplňuje major Františ. „Ta sestává z  reliéfu povrchu, na kterém je satelitní nebo letecký snímek, a do něj se postupně zapracovávají sítě budov, silnice, cesty, lesy, vodní nádrže nebo třeba i elektrické vedení.“ Vývojáři společnosti Microsoft vyšli armádním vědcům z  Univerzity obrany Brno velmi vstříc a  poskytli jim jak zařízení Kinect, tak i  kompletní sadu nástrojů pro vývoj, aby mohli program upravit pro armádní potřeby. Univerzita obrany zatím vyvinula prototyp a  chce ho nabídnout Armádě České republiky k  využití. Zájem o  tuto převratnou novinku už projevily

„Když se  soustředíme na  samotný proces plánování operace, tak zmiňovaný systém je jedním z  doplňků, který může přispět ke  zrychlení a  zefektivnění obecně daných postupů. Tím rozhodujícím prvkem však stále zůstává lidský faktor,“ říká podplukovník David Ondrejkovič z  oddělení velení a  řízení sekce rozvoje druhů sil – operační sekce Ministerstva obrany. „Nejpodstatnější z hlediska plánování operace stále zůstávají obecné postupy, zásady plánování, intuice a  zkušenosti velitele ̶ čili úspěšnost akce stojí na  připravenosti celého štábu. Ale velkým přínosem tohoto řešení je, že  se  jedná o  komerčně dostupný produkt, tím pádem je relativně levný a  s  vynaložením minimálních finančních prostředků ho lze po  některých úpravách aplikovat i pro armádní účely.“ Tato zařízení, která jsou běžně dostupná na  trhu, však mají z  pohledu vojenského použití i své nedokonalosti a pro účely bojového by byly nutné některé úpravy. „Je rozdíl, pokud toto zařízení používáte v  čistém a  téměř bezprašném obýváku, kde máte například k  dispozici neomezenou dodávku elektrické energie, nebo ve  skutečně bojových podmínkách. Pokud by se mělo stát běžnou součástí armádního vybavení, musí přijít na  řadu dílčí úpravy týkající se  zejména zvýšení jeho odolnosti a životnosti,“ vysvětluje pplk. Ondrejkovič. „V současné době vedeme tento doplňující prvek v patrnosti a já věřím, že pokud by si dílčí úpravy nevyžádaly větší objem finančních prostředků, tak jeho zavedení do  používání v  Armádě České republiky vidím jako velmi reálné a  proces plánování operací by mohl dále zkvalitnit a  pomoci tak velitelům v jejich rozhodování.“ Text a foto: Jana Deckerová

33

rubrika

Nesˇtěstí a katastrofy neznají hranic Nehoda automobilů s následným požárem, výbuch benzinové pumpy, vyprošťování a záchrana zraněných ve vodě i ve skalách nebo noční evakuace po vlně tsunami. To je jen malý výčet záchranných operací, které si vyzkoušely samostatné záchranné roty Olomouc a Rakovník při týdenním cvičení záchranného zahraničního týmu UNSAS Armády České republiky, které proběhlo v závěru loňského roku ve výcvikovém prostoru Březina v obci Pustiměř.

„Hlavním cílem odborně taktického cvičení bylo prověření příslušníků samostatných záchranných rot Olomouc a Rakovník v záchranných operacích a sladění spolupráce týmu UNSAS (United Nations Standby Arrangements System) Armády České republiky,“ říká major Pavel Kolev, řídící cvičení. „V okamžiku, kdy by o našem vyslání do postižených oblastí mimo naši republiku rozhodla vláda a následně Parlament ČR, je důležité, aby naši záchranáři měli nacvičené návyky a postupy velitelů v organizaci záchranných prací a jejich všestranného zabezpečení. Proto sladěnost záchranného týmu za krizového stavu je alfou a omegou úspěšnosti záchranářů.“ Cvičení se zúčastnilo přes sto osob s téměř padesáti kusy techniky. Ve spolupráci s Velitelstvím výcviku – Vojenskou akademií ve Vyškově – odborem přípravy do zahraničních operací, 6. polní nemocnicí Hradec Králové, 141. zásobovacím praporem Pardubice a 153. ženijním praporem Olomouc si obě samostatné záchranné roty vyzkoušely rozsáhlou škálu záchranných činností, které se fiktivně odehrávaly mimo naše území, kdesi na Blízkém východě. „Naši záchranáři do poslední chvíle netušili, jaké situace si pro ně odborní komisaři připravili. Museli si poradit nejen s nepřístupným terénem a záchranou zraněných ve vodě i ve skalách, ale i s jazykovou bariérou, protože zasahovali mimo naši republiku,“ vysvětluje nadrotmistr Jiří Zbránek, tiskový a informační důstojník Samostatné záchranné roty Olomouc. „Myslím, že jsme si všichni sáhli na dno, ale jak se říká – těžko na cvičišti, lehko na bojišti – a u nás to platí dvojnásob.“ Text a foto: Jana Deckerová

34

35

medailon Výzkumný tým z Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce dal celému světu unikátní konstantu W0

ve  světových tabulkách, osobně považuji za  mimořádné uznání. Nejenže mi toto číslo ovlivnilo život, ale má mnohostranné praktické využití v  celé řadě vědních oborů,“ říká docent V. Vatrt, který je tvůrcem většiny programových technologií a  databázového zabezpečení pro využití geopotenciálních modelů v  praxi. Mimo jiné zastává i řadu odborných funkcí, například v  Českém národním oceánografickém výboru UNESCO nebo v  Českém národním komitétu geodetickém a  geofyzikálním. Rovněž působí na Vysokém učení technickém v Brně, kde vyučuje předmět fyzikální geodézie a geofyzika.

Desetiletá cesta za objevem

(Ne)obyčejné osmimístné číslo Šedesát dva milionů šest set třicet šest tisíc osm set padesát šest. Pro drtivou většinu populace všední a nic neříkající osmimístné číslo. Napíše-li se však za něj „metrů na druhou krát sekunda na mínus druhou“, vědecká společnost zůstává v ohromení. Proč? Protože 62 636 856,0 m² s-² je vypočítanou konstantou, takzvanou W0, jež je základem pro vybudování jednotného výškového systému na světě, který doposud neexistuje. Jinými slovy: umožňuje sjednocení všech lokálních výškových systémů vybudovaných na různých kontinentech! Za  unikátním odvozením a  zavedením konstanty W0 do  praxe stojí Čech – výzkumný a vývojový pracovník Vojenského geografického a  hydrometeorologického úřadu (VGHMÚř) v  Dobrušce docent Ing.  Viliam Vatrt, DrSc. Tímto mimořádným počinem se  zařadil mezi tvůrce světových konstant, jakými jsou například rychlost světla ve vakuu nebo známé Newtonovy gravitační konstanty. V  mezinárodních vědeckých tabulkách je za „jeho“

36

konstantou uvedeno prestižní označení – Potential of the geoid. Viliam Vatrt pracuje v resortu obrany již čtyřiatřicátý rok. Předcházelo tomu studium Vojenského gymnázia v  Moravské Třebové a  následně tehdejší Vojenské akademie v Brně. „Bavila mě matematika a fyzika. To byl prvotní důvod, proč jít studovat na gymnázium. A proč na vojenské? Táta byl vojákem z  povolání, a  tudíž jsem chtěl pokračovat v rodinné tradici,“ vysvětluje V. Vatrt

a dodává, že na brněnské alma mater se najisto rozhodl pro geodézii a kartografii. V  roce 1978 zahájil svoji vojenskou praxi v  tehdejším dobrušském Vojenském topografickém ústavu jako samostatný programátor-analytik. Postupně procházel odbornými funkcemi, a  to od  geodeta až po výzkumného a vývojového pracovníka. Z poručíka to dotáhl na podplukovníka. Před osmi lety svlékl uniformu a  „reorganizoval“ se  na  občanského zaměstnance.

Jeho odborná profesní činnost postupně gradovala. V  roce 2002 svůj unikátní objev – konstantu W0 – prezentoval na  mezinárodním fóru a  ta se  následně dostala do světových konstantních tabulek. Vědeckou veřejností byla přijata nejen coby jednotný počátek měření nadmořské výšky, ale především jako další světová konstanta. V předloňském roce byla její hodnota opětovně potvrzena. Byť odvozený unikátní parametr 62  636  856 nespadá do  kategorie utajovaných skutečností, dlouhou dobu se  o  něm de facto nic nevědělo. Bohužel! „Nelze to nikomu zazlívat. Vždyť se  jedná o  složité matematické vzorce, které nemohou u normálního smrtelníka vzbuzovat náklonnost,“ konstatuje docent Vatrt a  přiznává, že  boom kolem konstanty W0 způsobili novináři. „Jednalo se o náhodu. V televizní reportáži na  zcela jiné téma padla zmínka o  objevu výše zmíněné konstanty. Tím to takzvaně prasklo a  rozjela se  kolem toho veliká medializace. Spouštěcím mechanismem byla nenápadná informace. Samozřejmě že  se  na  její autory nezlobím,“ směje se  osmapadesátiletý pracovník VGHMÚř v Dobrušce. Odpovídající zadostiučinění se  dobrušskému výzkumnému týmu dostalo v  závěru loňského roku. Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby, v  čele s  předsedou Ing.  Bohuslavem Haltmarem, navrhlo Viliama Vatrta na  udělení ceny Česká hlava 2011 v kategorii Invence. Dne 18. listopadu, na  slavnostním shromáždění a  za  přítomnosti nejvyšších představitelů České republiky, toto významné ocenění převzal. Jako doposud jediný z resortu Ministerstva obrany ČR! „Po více než deseti letech tvrdé práce to byl velice příjemný pocit. Češi dali světu unikátní parametr. Národní ceny si moc vážím, ale to, že  je konstanta W0

Cesta na pomyslný vrchol byla pro Viliama Vatrta nesmírně náročná. Nestál za ním mnohočetný mezinárodní tým vědeckých kapacit, podporovaný vysokými finančními dotacemi. „Začínali jsme ve  dvou, já a  profesor Milan Burša z  Akademie věd ČR. Později se k nám přidala RNDr. Marie Vojtíšková, moje kolegyně z  dobrušského vojenského úřadu. Část problematiky jsme konzultovali také s externími spolupracovníky v  mezinárodních institucích,“ vzpomíná na  prvopočátky historického objevu dlouholetý resortní výzkumný a  vývojový pracovník a  upřesňuje, že  výše dotací od  grantové agentury jim umožnila pokrýt náklady na dvě odborná sympozia ročně. Byť to docent Vatrt nechce říct naplno, z jeho vyprávění lze vycítit, že ocenění vnímá jako jistou satisfakci za prvotní přezírání od  kolegů z  vědecké branže. „Nevěřili, že  bychom takového objevu byli schopni. Po  první prezentaci ve  Velké Británii nás začaly permanentně kontaktovat světově renomované vědecké instituce s  nejrůznějšími dotazy. Považovaly naše parametry za  chybné a  očekávaly, že  je pouhou otázkou času, kdy vyklidíme scénu. Nestalo se  tak. Tvrdošíjně jsme pokračovali za svým cílem a výsledek se dostavil. Přesvědčili jsme je o unikátnosti konstanty W0. Česká republika je první zemí v  historii, které byla tato konstanta celosvětově uznána. To je klíčová zpráva. Jako geodet můžete přijít na  jakýkoliv veledůležitý rezultát, ale k jeho prosazení potřebujete uznání

celého světa. Přitom nad  vámi stále visí hrozba jedné jediné chybičky. Dopustíte se  jí a  už vás mezinárodní odborná veřejnost přestává plnohodnotně brát. A u nevelké země, jakou Česká republika je, to platí dvojnásobně,“ dodává docent Vatrt.

Mnohostranné využití v řadě oborů

„Odvodili jsme číselný parametr, který udává střední hladinu moře, a to s matematickou přesností několika setin milimetrů,“ objasňuje docent Vatrt podstatu konstanty W0 a pokračuje: „V historii geodézie zatím nebylo možné výškové body sjednotit. Řešilo se to tak, že jednotlivé země nebo několik států společně měly jakýsi pevný bod na  břehu moře, kde se  dlouhodobě měřila výška vodní hladiny. Průměr tohoto měření udával výše vzpomínanou nulovou hladinu lokálního moře v  daném místě. Dnes průběh hladiny moře nemusíme ani znát, stačí jen vědět, jaký je potenciál na  této střední ideální ploše moře. Přesněji, znát číselnou hodnotu naší konstanty. Pokud totiž pro výpočet výšek použijeme konstantu W0, budou mít všechny výšky ve  světě stejný počátek.“ Pro úplnost je třeba dodat, že do odvození a zavedení konstanty W0 do praxe nebyl k  dispozici tak vypovídající parametr pro jednotný výškový systém na světě. Geodézie, astronomie, letecká doprava – to jsou pouze některá odvětví, v  nichž lze konstantu W0 prakticky využít. Dva příklady z  mnoha: první souvisí se  zvýšením bezpečnosti letového provozu, zejména při  přistání stroje ve  ztížených povětrnostních podmínkách nebo při  poruše technického zařízení letiště. Druhý má spojitost s aplikací v astronomii, kde je potřeba znát mimořádně přesné časy na  observatořích využívajících atomové hodiny. „V  dohledné době se  začne realizovat výstavba jednotného výškového systému v  různých lokalitách světa. Samozřejmě že  chci být u  toho,“ upřesňuje svoje vize do blízké budoucnosti docent Viliam Vatrt. Text a foto: Pavel Lang

37

historie Jeden z posledních žijících parašutistů vysazených nad protektorátem brigádní generál Jaroslav Klemeš se dožil devadesáti let

že pana Korábka v té době pronásleduje gestapo a jeho manželka je doma sama. Měli jsme domluvené heslo, že  chceme chleba, na které nám měli odpovědět: Chléb s máslem? Paní Korábková ale heslo neznala. Věděla sice, že  manžel spolupracuje s  odbojem, měla však strach, že jsme provokatéři,“ popisoval celou záležitost po  letech pro Post Bellum Jaroslav Klemeš. „Přesvědčili jsme ji, až  když jsme začali vytahovat pistole, čokoládu a další zásoby. Nakonec nás ubytovala ve stodole. Měli dceru Aničku, která nám nosila teplý čaj. Do  tří dnů o  nás věděl plukovník Steiner-Veselý, který v této oblasti vedl domácí odboj.“ Původním úkolem skupiny byla zpravodajská činnost, zajištění příjmu dalších osob a výzbroje a udržování spojení s Londýnem z  Českomoravské vrchoviny. Kromě toho

Morseovku zachytil na dálku Uvnitř v letadle bylo šero. Skupinu vojáků nehledě na psychickou náročnost plněného úkolu nakonec několikahodinový let přece jen uspal. To už je ale budil palubní výpravčí a otevíral poklop v podlaze. „Tentokrát to asi bude doopravdy,“ pomyslel si jeden z parašutistů, v té době třiadvacetiletý četař Jaroslav Klemeš.

Nad protektorátem už totiž měli být vysazeni během dvou předcházejících letů. Skupina Platinum-Pewter se  na  leteckou základnu v jihoitalském Brindisi přesunula již v  květnu 1944. Při  prvním letu 3. října 1944 bloudilo jejich letadlo kvůli špatnému počasí nad Moravou. O sedm týdnů později pak dostalo zásah nad  Vídní a  posádka se  raději rozhodla vrátit zpátky na  základnu. Jak se ale říká: „Do třetice všeho dobrého“, tentokrát to vyšlo.

„Den před seskokem nejspíš svítilo sluníčko, sníh na stromech roztál. Krásně bylo vidět, kde jsou černé lesy a kde bílá zasněžená pole. Seskočili jsme ideálně na oraniště, navíc přesně tam, kde jsme měli, k řece Chrudimce u  Nasavrk,“ vzpomínal na  noc z  16. na  17. února 1945 Jaroslav Klemeš. „Ostatně, když jsme se  večer před letem bavili s  polskou posádkou z  301. perutě RAF, slíbila nám, že  nás tentokrát určitě dopraví nad protektorát a shodí nás na metr přesně.“

Velitel skupiny Platinum-Pewter Jaromír Nechanský

Rozbité vysílačky

Generálu Klemešovi k devadesátým narozeninám osobně poblahopřál ministr obrany Alexandr Vondra a nejvyšší představitelé české armády, od náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Vlastimila Picka obdržel Čestný odznak AČR Za zásluhy I. stupně s pořadovým číslem 00060.

38

Rozptyl výsadku byl skutečně malý, takže po  dopadu na  zem nebyl problém dát dohromady příslušníky skupiny. Kromě radisty Jaroslava Klemeše ji tvořil velitel kapitán Jaromír Nechanský, rotný Jaroslav Pešán a  další radista rotný Alois Vyhňák. Mnohem složitější ale bylo dohledat materiál. Ten měli parašutisté uložený v  nožních pytlích visících při  seskoku pod nimi na provaze. Část z nich se utrla a problém byl s jejich dohledáním. Když se to konečně podařilo, zjistili, že spojovací materiál je poškozený. Později sice rotný Vyhňák sestavil ze  dvou poškozených vysílaček jednu funkční. Ale ani s  ní se  jim nepodařilo navázat spojení s  Londýnem, a  tak museli čekat až na náhradní vysílačku dopravenou skupinou Bauxite. Parašutisté zjistili, že  byli vysazeni u obce Javorné v Železných horách, pouhé čtyři kilometry od  první kontaktní adresy. Problém byl, že na ní je nechtěli přijmout. První noc tedy museli přečkat v křoví. Teprve pak vyrazili na druhou záchytnou adresu ke  Korábkům do  Hradiště. „Netušili jsme,

Výcvik, kterým procházeli naši parašutisté ve Skotsku

ale měli rovněž vyjít vstříc požadavkům domácího odboje.

Směr Praha

Skupina se později přesunula do prostoru Velké Bíteše, kde měla zajišťovat příjem zbraní z  Velké Británie. K  tomuto účelu měla k  dispozici přístroj na  navádění letadel. Několik shozů zbraní se  jí podařilo skutečně zajistit. To už se  ale blížil konec války a  Praha potřebovala nutně spojení s Londýnem, případně s naší exilovou vládou v Košicích. Kapitán Nechanský a četař Klemeš se  museli přepravit do  Prahy, a  to i  s  osobními zbraněmi a  vysílačkou. Vlakem to bylo příliš riskantní, v  něm totiž probíhaly pravidelné hospodářské kontroly, a  tak odbojáři zorganizovali odvoz autem. „Měli jsme falešné doklady. Během cesty nás několikrát kontrolovali, nasˇtěstí naše zbraně ani vysílačku nenašli,“ líčil dramatické chvíle Jaroslav Klemeš. Z  koupelny bytu v  Kobylisích odeslal do  Londýna kolem stovky depeší. Spojení pro Českou národní radu zajišťoval i v době Pražského povstání. V  tomto okamžiku se tak trochu nechtěně stal válečným zpravodajem. Jeho informace o  bojující Praze totiž okamžitě vysílala BBC. Po  válce zůstal Jaroslav Klemeš jako spojař v  armádě, sloužil v  Litoměřicích. Dosáhl hodnosti nadporučíka. V roce 1950 byl ale z armády propuštěn, patnáct měsíců vyšetřován a potom odsouzen na dva roky. Byl obviněn z  protistátní činnosti, údajně páchané ve  skupině generála Palečka. Vytýkali mu, že nenahlásil protistátní činnost svého bývalého nadřízeného. Prošel vězením na Pankráci, na Borech a táborem nucených prací v Nebořicích. „Ve  vězení mne drželi v  samovazbě, pouze na  Borech jsem prostřednictvím morseovky mohl komunikovat s knězi vězněnými ve vedlejších celách. Jednou takhle večer sedím a najednou slyším ťukání. Mé zkušené radistické ucho to okamžitě zachytilo. Naučili se morseovku skutečně dobře,“ vyprávěl Jaroslav Klemeš. „Během vyšetřování na  mne zkoušeli nejrůznější finty. Položili například přede mne pistoli a odešli do  vedlejší místnosti. Čekali, že  se  jí zmocním a  pak budou mít důkazy, které použijí v  mém procesu. Já jsem jim na  to ale neskočil.“ Po  propuštění mohl tento bývalý voják pracovat pouze v  dělnických profesích. Dělal skladníka, závozníka a  později řidiče v ČSAD v Ústí nad Labem. Rehabilitace se  dočkal až  v  roce 1968, kdy mu byla navrácena hodnost a  vyznamenání. V  září 1990 byl povýšen na  plukovníka v  záloze a o dvacet let později ho prezident jmenoval do  první generálské hodnosti. V  současné době žije v Ústí nad Labem. Poslední lednový den letošního roku se Jaroslav Klemeš dožil devadesáti let. Toto významné jubileum oslavil nejen se svými přáteli, ale i s následovníky ve zbrani – výsadkáři Armády České republiky.

fakta Jaroslav Klemeš se  narodil v  roce 1922 v Čadci. Jeho otec zde pracoval jako berní úředník. Ve Skalici absolvoval obecnou školu a  později i  čtyři třídy měšťanské školy. Když mu bylo třináct let, zemřela mu matka. Vyučil se obchodním příručím. Otec se o něho a jeho bratra staral sám. Po  rozpadu republiky v  roce 1939 ho slovenská vláda propustila ze zaměstnání a musel se i se syny odstěhovat na Moravu, do  Strážnice. V  lednu 1940 odešel osmnáctiletý Jaroslav s kamarádem Ludevítem Čambalou přes Slovensko, Balkán a Sýrii do francouzského Marseille. V  Agde byl zařazen do  spojovací čety velitelské roty druhého pluku. Východně od  Paříže na  řece Marně se  zapojil do  bojů proti Němcům. Po  ústupu do  Velké Británie sloužil nejdříve jako motospojka v Devonshire při obraně pobřeží proti vylodění. V  roce 1941 prošel speciálním výcvikem ve Skotsku a následně i výsadkovým v Ringway poblíž severoanglického Manchesteru. Od  tohoto okamžiku se  s  ním počítalo pro plnění speciálních úkolů na území protektorátu. Později absolvoval i  konspirační výcvik a  sabotážní kurz. Prošel rovněž výcvikem navigace letounů s  pomocí majáku Eureka.

Text: Vladimír Marek Foto: Miroslav Šindelář a VÚA-VHA

39

tělesná příprava

military english

Letošní ročník otevřeného přeboru Armády České republiky v lyžování se konal v Krušných horách

Vojáci v bílé stopě Pokud existuje bůh hor, tak musel určitě vyslyšet příslušníky Střediska tělesné výchovy a sportu MO. Ti totiž měli naplánovaný otevřený přebor AČR v lyžování na počátek ledna. Přitom ještě koncem loňského roku se Krušené hory, kde se měl konat, zelenaly. Pak ale přišla tak vydatná sněhová nadílka, jakou místní obyvatelé léta nepamatují. A vše bylo zachráněno. Zatímco minulé ročníky přeboru se  konaly v  Krkonoších na  Mísečkách, ten letošní přemístili organizátoři z  úsporných důvodů do  Krušných hor. Ve  dnech 4. až  6.  ledna 2012 se  uskutečnily běžecké disciplíny (závody mužů na  patnáct kilometrů a žen na deset kilometrů volnou technikou a  klasicky) a  skialpinismus (závody tříčlenných skialpinistických hlídek). Další týden, od  11. do  12. ledna, probíhaly závody ve  sjezdových disciplínách – slalom a obří slalom. Na  „bedně“ stanulo postupně hodně závodníků. V  každé disciplíně totiž byly kategorie do  třiceti let, třicet až  čtyřicet a nad čtyřicet let. Za všechny tedy uveďme alespoň vítěze. V  běžeckých kategoriích se  nejlépe umístili rtn. Markéta Janatová, svob. Milan Wurst, nrtm. David Staněk a  o.  z. Petr Beliov. Ve  sjezdových disciplínách zvítězili pplk.  Zuzana Kročová, kpt. Michaela Stonová, pplk. Jiří Kočárek, nrtm. Miroslav Šroler, čet. Pavel Smejkal, pplk.  Martin Kania a  kpt.  Michal Pech. Ve  skialpinismu dopadlo nejlépe družstvo jindřichohradeckého praporu ve  složení por.  Pavel Dufek, rtm. Petr Altman a  des.  Milan Vídenský. V  tomto případě se  soutěžící přesunovali volným terénem ve  vojenské výstroji a  každý z  nich měl v  batohu zátěž v  podobě dvoulitrové láhve vody. Počítal se  čas toho posledního a  v  průběhu závodu se  družstvo nemohlo roztáhnout na větší vzdálenost než padesát metrů. Právě tato disciplína měla vysloveně vojenský charakter. Byla zaměřena na překonávání horského terénu v zimě. „Pracuji jako lékař v  Ústřední vojenské nemocnici Praha. Na  přebory jsem se  přihlásil proto, že mám lyžování rád. V mládí jsem se tomuto sportu závodně věnoval. To bylo ještě v Liberci. Trať byla dobrá, je mi ale pětačtyřicet, takže mi to dává pořádně zabrat,“ řekl nám jeden z  vítězů, podplukovník Jiří Kočárek. Přeboru se  účastnili i  příslušníci zahraničních armád – ze  Slovenska, Polska a  Slovinska,

40

působící ve  vyškovském Centre of Excellence zaměřeném na ochranu proti zbraním hromadného ničení. „Jsem příslušník Centre of Excellence. Naše účast zde je kolektivní rozhodnutí. Všichni jsme se domluvili, že  pojedeme na  tyto přebory. Lyžování mám rád, tomuto sportu se věnuji aktivně. U  nás ve  Slovinsku lyžují snad všichni. Každý z důstojníků sloužící v naší armádě musí projít kompletním horským výcvikem, který organizuje Horská škola v  Pokjuce,“ usmíval se kapitán Matjaž Košelnik. Spokojeni byli i  organizátoři. „Letošní ročník otevřeného přeboru bych hodnotil jako nejúspěšnější. Podařilo se nám poměrně dobře zorganizovat tyto závody i za poněkud ztížených podmínek. Byli jsme totiž výrazně limitováni finančními prostředky. K  ubytování jsme museli využívat výhradně vojenská zařízení, což bylo náročné na  přesuny,“ vysvětlil nám ředitel závodu Miloslav Severa. „Nejde nám pouze o nějaké sportovní výkony, ale spíš

o  dlouhodobé budování určitého životního stylu, který může vojákům pomáhat překonávat během služby případné překážky. Navíc návyky, které si při  přeboru prohlubují, mohou zpětně uplatnit ve  své vojenské profesi. Není žádným tajemstvím, že  naše armáda může v případě misí působit nejen v  horských, ale i  například polárních oblastech. A  právě zde takto získané zkušenosti najdou své uplatnění. Nehledě na  to, že i tyto zimní sporty pomáhají významným způsobem zvyšovat kondici, díky čemuž vojáci nemají takové problémy při  překonávání určité zátěže nejen během nasazení v zahraničních operacích.“ Text: Vladimír Marek Foto: autor a archiv Miloslava Severy

VII. On the ground VII.I Land forces operations Modern wars and conflicts are fought on the ground, at sea, in the air, space, and in cyberspace. Land forces are the decisive component of warfare in all types of operations – joint operations as well as multinational operations. The main roles of the Army are to organize, train, and equip its land forces to fight, win and achieve national or coalition objectives. The land combat operations dimension involves destroying or defeating hostile forces or following land objectives which limit the enemy’s determination or efficiency to fight. Among other considerations, the land combat operations dimension deals with scope, duration, terrain and permanence. Land combat entails contact with an enemy across the whole operational area. Land forces accomplish simultaneous and sequential objectives in contiguous and non-contiguous areas of operations (AOs). These forces are manoeuvred to occupy and maintain vital and decisive terrain with the use of tactical manoeuvre, fire, and other combat elements. Land combat commanders must employ data or assessments concerning the duration and terrain of every single operation. Land combat can become recurring or continuous and so it aims to force the hostile forces to withdraw, render them incapable or reluctant to continue fighting, or eliminating them in the shortest time. The non-uniformity of the land environment in contrast to sea, air, and space environments is obvious. The natural and man-made landscape features are much more numerous and significantly more diverse. Commanders have to account not only for weather and climate, but more so for limited visibility caused by countless artificial structures or natural features. When dealing with land operations, one has to bear in mind that land force often strive to seize or secure land and once this goal is accomplished an element of permanence follows. Once an area becomes occupied by the land forces and needs to be controlled for a period of time, populations and their productive capacity become a concern for the Army. Land combat makes permanent the temporary effects of other operations.

Poznámky V angličtině se vyskytuje několik slovních spojení s temínem combat nejčastěji ve významů bojový. K těm nejdůležitějším lze přidat: combat area – prostor (možného) boje, combat capable – bojeschopný (nebo též schopný polní služby), combat arm – druh voska, combat efficiency – bojový výkon, bojová hodnota, combat element – bojová jednotka (na rozdíl od štábů a služeb), a další. Slovo land funguje ve vojenské angličtině podobně jako české pozemní: land elements – pozemní složky, land forces – pozemní vojska, land target – pozemní cíl, land warfare – válka na souši.

Glossary   account for /əˈkaʊnt/ /fər/ – počítat s;   artificial /ˌɑrtəˈfɪʃəl/ – umělý, vytvořený člověkem;   assessment /əˈsɛsmənt/ – vyhodnocení;   bear in mind /bɛər/ /ɪn/ /maɪnd/ – mít na paměti/brát v úvahu;   contiguous /kənˈtɪgjuəs/ – přilehlý, sousední;   decisive /dɪˈsaɪsɪv/ – rozhodující;   defeat /dɪˈfi:t/ – porazit, přemoci;   destroy /dɪˈstrɔɪ/ – zničit;   determination /dɪˌtɜrməˈneɪʃən/ – odhodlání, odhodlanost;   dimension /dɪˈmɛnʃən/ – aspekt;   duration /dʊˈreɪʃən/ – trvání, doba trvání bojové činnosti;   efficiency /ɪˈfɪʃənsi/ – účinnost;   eliminate /ɪˈlɪməˌneɪt/ – vyloučit, vyřadit;   entail /ɛnˈteɪl/ – mít za následek, nést s sebou, znamenat;   follow /ˈfɒloʊ/ – sledovat, zabývat se nečím;   force /fɔrs/ – donutit, nutit;   hostile /ˈhɒstl/ – nepřátelský;   incapable /ɪnˈkeɪpəbəl/ – neschopný;   joint operation /dʒɔɪnt/ /ˌɒpəˈreɪʃən/ – společná operace;   land combat operation /lænd/ /ˈkɒmbæt/ /ˌɒpəˈreɪʃən/ – pozemní bojová operace;   man-made /ˈmænˈmeɪd/ – umělý, vytvořený člověkem;   manoeuvre /məˈnuvər/ – manévr, manévrovat;   non-uniformity /nɒnjunəˈfɔrmɪtɪ/ – nestejnorodost, různorodost;   operational area /ˌɒpəˈreɪʃənl/ /ˈɛəriə/ – operační prostor, prostor bojové činnoti;   permanence /ˈpɜrmənəns/ – setrvání;   recurring /rɪˈkɜrɪŋ/ – opakující se, znovu se objevující;   reluctant /rɪˈlʌktənt/ – neochotný, zdráhající se;   render /ˈrɛndər/ – zneschopnit;   scope /skoʊp/ – rozsah, záběr, rámec;   secure /sɪˈkjʊər/ – zabezpečit, zajistit;   seize /si:z/ – obsadit, zmocnit se;   sequential /sɪˈkwɛnʃəl/ – postupný, po sobě následující;   simultaneous /ˌsɪməlˈteɪnɪəs/ – současně probíhající, souběžný;   strive /straɪv/ – usilovat;   temporary effect /ˈtɛmpəˌrɛrɪ/ /ɪˈfɛkt/ – dočasný/přechodný účinek;   vital /ˈvaɪtl/ – životně důležitý;   withdraw /wɪðˈdrɔ/ – stáhnout se, ustoupit. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

Phraseology and definitions Cyberspace /ˈsaɪbərˌspeɪs/ is the global network of interdependent information technology infrastructures, telecommunication networks and computer processing systems. Cyberwarfare refers to politically motivated hacking to conduct sabotage and espionage. Cyberespionage means the practice of obtaining secrets for military, political or economic advantage. The term operation in our context is a military action or the carrying out of a strategic, tactical, service, training, or administrative military mission. Joint operation is an operation conducted by significant elements of two or more Services. Operational environment refers to a composite of the conditions, circumstances, and influences that affect the employment of military forces and bear on the decisions of the unit commander. Area of operation (AO) covers the geographical area in which a commander has authority to direct the forces under his command so as to carry out the mission that has been assigned to him. Productive capacity is a term used to define maximum possible output of the economy.

exercises 1. Use expressions from the text to match these definitions. 1)  ____________  – produced artificially; not resulting from natural processes 2)  ____________  – so complicated as to be hard to understand or deal with

technika a výzbroj

4. Chose the words from the box to fit in the text below. There are two extra words. carry out   forcing   manoeuvring   secured seize   simultaneously   vital   withdraw

3)  ____________  – of the greatest importance

Afghanistan and land forces

4)  ____________  – unfriendly, connected to the enemy

The conflict in Afghanistan as we know it today has started more than a decade ago. Initial Army operations in Afghanistan focused on acquiring _____1______ operational bases outside Afghanistan to enable the Army Special Forces to reach the targeted areas of operations.

5)  ____________  – a military task involving two or more different branches of the armed forces 6)  ____________  – to plan or place one thing after another 7)  ____________  – a tactic or movement of one or a number of military or naval units

2. Match words from the text with their antonyms in the left column.   1)  genuine, natural

A) artificial / man-made

  2)  friendly

B) incapable

  3)  willing

C) recurring

  4)  the same

D) hostile

  5)  able

E) succeed

  6)  triviality

F) reluctant

  7)  doubtful

G) significance

  8)  sporadic

H) unquestionable

  9)  rare

I) distinct, diverse

10)  fail

J) countless

The army teams were directed to _____2______ special operations supporting the commanders of Afghan Northern Alliance (NA) and to cooperate with them to obtain their help in _____3______ the Taliban regime to ____4_______. Even though many U.S. government agencies acted as advanced elements for the Special Forces much of the military objectives fell on Army Special Forces and Special Operations aviators. Local leaders were encouraged to _____5______. new territories in northern Afghanistan and to provide a base for follow-on U.S. operations before winter. Winter in Afghanistan could prevent U.S. commanders from _____6______. the troops through the Afghan mountain passes and made even air support impossible due to the winds and storms of the climate. The operation in Afghanistan was to land the forces to Mazar-e Sharif and Bagram-Kabul areas, almost ____7_______. followed by insertions into the Kondoz-Taloqan area. As soon as the troops _____8______. these locations, the next step was to liberate the centre of Taliban – Kandahar. You may fly over a land forever; you may bomb it, atomize it, pulverize it and wipe it clean of life but if you desire to defend it, protect it, and keep it for civilization, you must do this on the ground, the way the Roman legions did, by putting your young men into the mud. T. R. Fehrenbach

3. Read the statements and decide if they are true or false. 1) Present-day wars and conflicts are mostly fought on the ground. 2) Deployment of ground forces is the key element of contemporary conflicts. 3) Contiguous areas are places where land combat operations are performed. 4) The aspect of presence of man-made landscape features is what makes the ground operations different from the ones conducted in the air, space and at sea. 5) To secure enemy land is the final step of ground operations.

Aero L-159 ALCA

Answer key to the exercises Ex. 1: 1) man-made, 2) complex, 3) vital, 4) hostile, 5) joint operation, 6) sequence, 7) manoeuvre. Ex.2: 1A, 2D, 3F, 4I, 5B, 6G, 7H, 8C, 9J, 10E. Ex. 3: 1F, 2T, 3 F, 4T, 5F. Ex. 4: 1) vital, 2) carry out, 3) forcing, 4) withdraw, 5) seize, 6) manoeuvring, 7) simultaneously, 8) secured. Extra – hostile, entail

3

200

Zpracoval tým ÚJP Vyškov, foto: archiv redakce

Vaše případné dotazy, připomínky a náměty nám prosím posílejte na naši e-mailovou adresu: [email protected].

Ačkoli na  počátku devadesátých let uplynulo téměř 20 let od  vzniku prototypu L-39, nadčasový stroj se  stal základem pro stavbu dalších verzí. Impulzem pro vývoj nové generace letounu byl rychlý nástup stíhacích letounů čtvrté generace do  řadové služby. Také československé a  posléze české vojenské letectvo zvažovalo po roce 1990 přechod na západní vojenskou techniku, což by si vyžádalo i nový cvičný a lehký bojový letoun určený nejen pro pokračovací a bojový výcvik. Původní plány zvažovaly dvě verze. První počítala s úpravou právě vyvíjené verze L-59, která by získala novou avioniku americké výroby. Změny by se dotkly i draku a pohonné jednotky, protože se  počítalo s  nadzvukovou rychlostí letounu. Celý projekt získal označení L-X. Požadavek na vysokou rychlost se promítl do extrémního nárůstu ceny vývoje a zcela jistě by ovlivnil i jednotkovou cenu vyrobených letounů. Na základě dohody mezi výrobcem Aero Vodochody a  představiteli Ministerstva obrany ČR proto dostala přednost druhá verze, jejíž sériové provedení je známé jako L-159 ALCA (Advanced Light Attack Aircraft – pokročilý lehký útočný letoun). ALCA neměla znamenat pouze instalaci zbraňových a přidružených systémů do cvičného stroje, ale šlo o stavbu ryze víceúčelového letounu se  schopností působit proti pozemním i vzdušným cílům a s velkým potenciálem pro plnění dalších misí. Aerodynamické řešení křídla, které vychází z typu L-59E, neumožňuje zvýšení kritického Machova čísla, a  nelze tedy počítat s nárůstem rychlosti. Nižší rychlost sice částečně limituje možnosti bojového nasazení, ale zaručuje tradičně výbornou ovladatelnost. Velkých změn doznala konstrukce trupu. Největší rozdíly lze spatřit v  avionickém vybavení, které obsahuje průhledový HUD displej, zobrazovací MFD jednotky

a moderní komunikační, navigační i identifikační prvky. Zcela nový je také dvouosý turbodmychadlový motor Honeywell F124-GA-100 modulární konstrukce. Oproti všem předchozím generacím L-39 měla mít ALCA možnost nést široké spektrum řízené i  neřízené munice západní provenience, a  to včetně precizně naváděných „chytrých“ zbraní. První, pro potřeby zkoušek dvojmístný prototyp (trupové číslo 5831) poprvé vzlétl 2. srpna 1997. Už na  počátku letových zkoušek si Armáda ČR objednala celkem 72 letounů. Téměř o  rok později, 18. srpna 1998, vzlétl i  prototyp jednomístné verze (5832). V  dubnu 2000 získalo letectvo AČR první dva stroje. Další pak následovaly v  průběhu let 2001 až  2002. Z celkem pořízených 72 strojů je u 212. taktické letky v Čáslavi v provozu pouze 24 letounů, zbytek je uskladněn a nabízen

technika a výzbroj

DŠK a DŠKM

Historie a služba k  odprodeji. V  posledních letech prošly stroje L-159A dílčí modernizací, která měla eliminovat částečné zastarání některých palubních systémů. Ačkoli AČR ve druhé polovině devadesátých let nepožadovala cvičnou verzi, po  zhodnocení prvních provozních zkušeností s  L-159 bylo zřejmé, že  roli „spárky“ nemůže nahradit ani moderní trenažér, ani důkladný poletový rozbor. Tovární varianta L-159B ale byla velmi drahá a velkou část jejích funkcí by armáda nevyužila. Vznikla proto zjednodušená cvičná verze L-159T1. Vzhledem k velkému množství uložených letounů vznikly všechny čtyři objednané stroje přestavbou již vyrobených L-159A. Všechny čtyři výrobce dodal v roce 2007. Největší změnu oproti L-159A představuje absence palubního radiolokátoru, jehož prostor v přídi zabírají některé bloky

Základní takticko-technická data:

Délka trupu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12,73 m Výška trupu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4,80 m Rozpětí křídel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9,54 m Prázdná hmotnost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 160 kg Vzletová hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 000 kg Maximální rychlost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 935 km/h Dostup. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 200 m Dolet (bez PPN). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 570 km

avioniky (u jednomístné verze uložené v zadním pilotním prostoru). Zadní pilotní prostor je mírně zjednodušen, ale i  tak L-159T1 představuje plnohodnotný výcvikový stroj.

Základní technický popis

L-159A ALCA je jednomístný lehký taktický podzvukový víceúčelový letoun koncepčně vycházející z cvičné řady Aero L-39. Primárně je určen k poskytování přímé letecké podpory. Pohon L-159 obstarává dvouosý turbodmychadlový motor Honeywell F124-GA-100 modulární konstrukce, s  třístupňovým nízkotlakým axiálním kompresorem a vysokotlakým kompresorem se čtyřmi axiálními a jedním radiálním stupněm. Pokročilá avionika se  skládá z  HUD displeje, zobrazovacích MFD indikátorů, navigačních systémů INS/VOR/ILS/DME, nových radiostanic i identifikátorů IFF. Pilot sedí v kokpitu chráněném kompozitním a keramickým pancéřováním, na modernizované vystřelovací sedačce VS-2C s parametry 0-0. Záznam palubních dat zajišťuje systém AMOS. Na celkem šest podkřídelních a jeden podtrupový závěsník lze připevnit až 2 340 kg výzbroje – například: infračervené samonaváděcí protiletadlové střely AIM-9M Sidewinder, neřízené rakety CRV-7 v blocích LAU 5002/5003, klasické letecké pumy Mk.82/83, laserem naváděné pumy GBU-12 a GBU-16 nebo řízené protizemní střely AGM-65 Maverick. Text a foto: Jakub Fojtík

Z hlediska informací o historii a službě kulometů DŠKM existuje v  rámci AČR minimum dosažitelných relevantních podkladů. Pravděpodobně měl od počátku plnit stejné úkoly jako starší americký M2, případně M2HB (současné úplné oficiální označení je Browning Machine Gun, Cal. .50, M2, HB, Flexible). Jednalo se tedy o podporu pěchoty v obraně proti lehce obrněným cílům a letadlům a rovněž o výzbroj vozidel, plavidel a  letounů. Známý sovětský konstruktér Vasilij Alexejevič Děkťarjov se  zaměřil především na  těžké a  velkorážné kulomety. Jeho nejznámějším dílem je právě DŠK (Děkťarjov Špagin Krupnokalibernyj), zavedený do výzbroje tehdejší Rudé armády jako vzor 1938. Z názvu vyplývá, že na vývoji se podílel Georgij Semjonovič Špagin, konstruktér nejznámější sovětské zbraně druhé světové války – samopalu PPŠ-41 s  typickým bubnovým zásobníkem. Celá koncepce kulometu DŠK připomíná (na rozdíl od M2) do značné míry automatický kanon. Ostatně v  době svého vzniku byla tato zbraň schopna prostřelit pancéřování většiny zavedených tanků. Kulomet mohl být uveden rovněž do protiletadlového postavení. Ke spodní lafetě tažené pěchotní verze zbraně patřila poměrně nepraktická kolečka a ochranu obsluhy zepředu zajišťoval pancéřový štít. Ukořistěné kulomety používali i Němci. V  poválečném období se  kulomet, především v  modernizované verzi DŠKM vzor 38/46, dostal cestou exportu nebo licenční výroby do  výzbroje více než čtyřiceti států. V  rámci bývalé Varšavské smlouvy tvořil jak výzbroj pěchoty a  obrněných transportérů, tak protiletadlovou výzbroj velitelských verzí tanků. Původní pěchotní verze byla z  výzbroje bývalé ČSLA vyřazena již v šedesátých letech minulého století, avšak zůstávala ve skladech ještě třicet let.

Na  obrněné technice byl kulomet obvykle upevněn v  otočné lafetě, která svojí konstrukcí připomíná horní lafetu dělostřeleckých zbraní. Její součástí je skřínka s  protiletadlovým

tělesná příprava

KRKOMEN 2011

kolimátorovým zaměřovačem K10-T. Vzhledem k  obtížné ovladatelnosti lafety je však pravděpodobnost úspěšného ničení cílů ve  vzduchu poměrně nízká. Střelec ovládá zbraň mechanicky nekrytě z  poklopu vozidla. Kulomety demontované z tanků T-54 a T-55 tvoří výzbroj několika typů vozidel současné AČR. Pro svoji robustnost se DŠKM stal oblíbeným účastníkem řady konfliktů v zemích takzvaného třetího světa. V Československu posloužily DŠKM ke konstrukci protiletadlového čtyřkulometu vz. 53. Přes letitou službu zůstává DŠMK ve výzbroji několika desítek států a stále vzbuzuje zasloužený respekt.

Technický popis

Podle doslovné citace služebního předpisu (Děl-21-13: 12,7mm protiletadlový kulomet vz. 38/46 pro tank T-54A. Ministerstvo národní obrany, Praha, 1968) je 12,7mm protiletadlový kulomet samočinná zbraň s pevnou, vzduchem chlazenou hlavní. Jeho hlavní části jsou hlaveň, mířidla, pouzdro závěru, závěr, uzávěra s řídítky, spušťadlo s pojistkou a podavač. Střední část povrchu hlavně je žebrovaná pro lepší odvod tepla při střelbě. Výsledný efekt uvedeného řešení je nevalný, zato zvyšuje společně s frézovaným pouzdrem závěru hmotnost zbraně. Na ústí hlavně je našroubovaná jednostupňová aktivně reaktivní úsťová brzda. V pouzdře závěru se podélně pohybuje závěr, který se skládá z  nosiče závorníku a  závorníku opatřeného uzamykacími destičkami. Závěr lze vyjmout z  pouzdra závěru po  vysunutí uzávěry s  řídítky. Její součástí je nárazník, který zastavuje pohyb závěru v  zadní poloze, a  dvojité raménko mechanické spouště, které ovládá spušťadlo. To je upevněno zdola k pouzdru závěru a zachycuje nosič závorníku v zadní poloze. Střelba je možná pouze dávkami. V  případě upevnění kulometu na protiletadlovou lafetu tanků T-54 a T-55 se uvedená mechanická spoušť nepoužívá a její funkci přebírá spoušťová páka na lafetě.

Základní takticko-technická data DŠKM:

Rozměry náboje  . . . . . . . . . . . . . .   12,7×108 mm Hmotnost lafety  . . . . . . . . . . . . . .   48 kg Hmotnost zbraně  . . . . . . . . . . . . .   34 kg Celková délka zbraně  . . . . . . . . . .   1 591 mm Rychlost střelby  . . . . . . . . . . . . . . .   600 ran/min Dostřel  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  7 000 m Náměr  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   -45° až +82° Odměr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   360° Tloušťka proraženého pancíře  . . .  16 mm na vzdálenost 500 m Palebný průměr  . . . . . . . . . . . . . . .  10 pásů po 50 nábojích

K pohybu závěru do zadní polohy je využito tlaku části prachových plynů vniklých plynovým kanálkem z hlavně po průletu střely do  plynového násadce. Zde působí na  píst, který se pohybuje v pístové trubici pod hlavní. Množství plynů lze měnit otáčením matice plynového regulátoru na čele plynového násadce. Do přední polohy se závěr vrací tlakem vratné pružiny. Nábojová komora je při výstřelu pevně uzamčena závorníkem se dvěma uzamykacími destičkami, které zapadají do vybrání v pouzdře závěru. Pohyb destiček ovládá podélným pohybem úderník. Kulomet je zásobován náboji z  kovového padesátičlánkového pásu. Jeho posun je zajišťován součástkami stolového podavače. Podavač, krytý příklopem, zajišťuje podávání nábojů při automatické střelbě. Skládá se ze základny, snižovače, vylupovače a záchytky nábojů. V příklopu se nalézají pohyblivé sáňky posouvače a pákový převod podavače. Kovový pás s náboji se přepravuje v plechové schránce, která se zavěšuje zleva na kolébku lafety kulometu. Kulomet je upevněn v lafetě, která se skládá z vidlice, kolébky, vyvažovačů, saní, konzole a skřínky kolimátorového zaměřovače, náměrového ústrojí a spouštěcího ústrojí, které přenáší mechanický impulz bowdenem na  spušťadlo kulometu. Pro tanky T-55 je používána modernizovaná verze lafety. Ke  střelbě se  mohou používat náboje se  střelou průbojnou zápalnou, průbojnou zápalnou svítící, náhradní a náhradní svítící. Munice se stopovkou je dobrou pomůckou ke kontrole zamíření v průběhu střelby. Ovšem u starých nábojů většina stopovek nefunguje. K vybavení kulometu patří souprava záložních součástek a brašna s nářadím. U novějších typů techniky byl kulomet DŠKM nahrazen velkorážným kulometem NSVT ráže 12,7 mm.

V polovině prosince loňského roku se v Krkonoších ve  Špindlerově Mlýně uskutečnil 3. ročník otevřeného přeboru společných sil v zimním přírodním víceboji – „Krkomen 2011“, který již tradičně organizovala 15. ženijní brigáda. Závod byl současně i nominačním přeborem na mezinárodní mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji – Winter Survival 2012. Z původně osmnácti tříčlenných družstev, která se postavila na start čtyřdenního tříetapového závodu, jich ho dokončilo pouhých devět. Hlavním soupeřem závodníků bylo počasí – vydatné sněžení, mlha a vítr, který v nárazech dosahoval rychlosti více než 100 kilometrů v hodině. První den si vojáci změřili síly ve sjezdových disciplínách a  nočním orientačním závodě. Pak následovala dvoudenní vytrvalostní etapa s nočním přespáním v  přírodě a  poslední den patřil brannému závodu na běžkách. Trať dvoudenní etapy měřila celkem 40  km (ideální trasou) a závodníci každý den překonali tisíc výškových metrů. Jednotlivé disciplíny byly přizpůsobeny zaměření závodu, kterým je simulace pohybu vojenské hlídky v  neznámém horském terénu. K jejich plnění byla nutná sehranost a týmová spolupráce v družstvu. Disciplíny zahrnovaly například tažení minometu po stanovené trati, přemisťování břemen, transport zbraní po  nepovedeném shozu, střelbu, lavinovou záchranu, první pomoc po  simulovaném výbuchu v  horském srubu, boj zblízka, lezení v  ledu, lanové překážky, lyžařské dovednosti ve  volném terénu, případně i plavání v Bílém Labi pro souřadnice dalšího postupu. Na stupně vítězů se postavilo družstvo Samostatné záchranné roty Olomouc, které obhájilo prvenství z  loňského ročníku, na  druhém místě skončili příslušníci 7. mechanizované brigády (73. tankového praporu) a na třetím místě družstvo vojenského oboru FTVS UK Praha. Závěrečného vyhodnocení a  vyhlášení vítězů se zúčastnil zástupce velitele společných sil brigádní generál Milan Kovanda, zástupce náčelníka štábu 15. ženijní brigády podplukovník Miroslav Horáček a  major Tomáš Říha z  oddělení tělovýchovy Generálního štábu AČR. Text a foto: kpt. Mgr. Eduard Zíka

Připravil: Martin Koller Foto: Radko Janata

47

REPORT

inzerce Výběrová řízení

  Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa vedoucí skupiny munice a balistiky katedry zbraní a munice. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti munice, výbušniny a balistika, kurz vyšších důstojníků, pedagogický titul docent v příslušném oboru, nebo předpoklady pro jeho získání, alespoň 10 let práce v oboru, vědecká a publikační činnost v oblasti zbraně a munice, AJ 2222, BP „D“. Termín obsazení místa – 1. duben 2012. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení s přehledem vědecké a publikační činnosti do 17. března 2012 na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Ing. Jiří Komolík, Kounicova 65, 662 10 Brno; alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 27. března 2012. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.   Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa vedoucí katedry systémů PVO. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti plukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oboru automatizované systémy velení a řízení, zbraňové systémy PVO, radiolokace, mechatronika, nebo obdobného zaměření, kurz vyšších důstojníků, pedagogický titul profesor či docent v příslušném oboru, nebo předpoklady pro jeho získání, alespoň 10 let práce v oboru, vědecká a publikační činnost v oboru automatizace, kybernetika, velení a řízení v PVO apod., AJ 2222, BP „T“. Termín obsazení místa – 1. červen 2012. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení s přehledem vědecké a publikační činnosti

do 16. dubna 2012 na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Ing. Jiří Komolík, Kounicova 65, 662 10 Brno; alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 24. dubna 2012. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.   Ředitel Ústřední vojenské nemocnice Praha (p. o.) vyhlašuje výběrové řízení na obsazení vojenského systemizovaného místa v Ústřední vojenské nemocnici Praha (p. o.):  primář Emergency – Traumacentra Na systemizovaném místě je stanovena hodnost plukovník (73), KvP (13) vysokoškolské magisterské vzdělání, ČVO 51 (odbornost zdravotnická služba), KvPo (06) kurz pro vyšší důstojníky, OFO na stupeň utajení (3) „DŮVĚRNÉ“, jazykový požadavek dle normy NATO STANAG 6001 SLP 2222. Požadavky: Specializovaná způsobilost v oboru chirurgie, praxe v oboru a licence ČLK pro výkon vedoucí funkce. Kvalifikačním předpokladem je VŠ lék. směru, zdravotní. způsobilost a bezúhonnost (zák. č. 95/2004 Sb.), aktivní znalost sv. jazyka, předpoklady podle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Předpokládaný termín služebního zařazení je v nejbližším možném termínu po uzavření výběrového řízení. Písemné přihlášky s profesním životopisem, ověřené doklady o vzdělání, absolvované praxi a přehledu publikační a přednáškové činnosti zašlete do 28. 2. 2012 na adresu: Ústřední vojenská nemocnice Praha, oddělení vojenské personalistiky a specializačního vzdělávání, U Vojenské nemocnice 1200, 169 02 Praha 6.

 zástupce primáře oddělení hematologie, biochemie a transfuze krve Na systemizovaném místě je stanovena hodnost podplukovník (72), KvP (13) vysokoškolské magisterské vzdělání, ČVO 51 (odbornost zdravotnická služba), KvPo (06) kurz pro vyšší důstojníky, OFO na stupeň utajení (3) „DŮVĚRNÉ“, jazykový požadavek dle normy NATO STANAG 6001 SLP 2222. Požadavky: Specializovaná způsobilost v oboru hematologie a transfuzní služby, praxe v oboru a licence ČLK pro výkon ved. funkce. Kvalifikačním předpokladem je VŠ lék. směru, zdrav. způsobilost a bezúhonnost (zák. č. 95/2004 Sb.), aktivní znalost sv. jazyka. Předpokládaný termín služebního zařazení je 1. května 2012. Písemné přihlášky s profesním životopisem, ověřené doklady o vzdělání, absolvované praxi a přehledu publikační a přednáškové činnosti zašlete do 31. 3. 2012 na adresu: Ústřední vojenská nemocnice Praha, oddělení vojenské personalistiky a specializačního vzdělávání, U Vojenské nemocnice 1200, 169 02 Praha 6. Různé

  Velitel Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany v Moravské Třebové oznamuje otevření studijního oboru Ochrana vojsk a obyvatelstva 91-11-N/01 pro vojáky z povolání a občanské zaměstnance resortu MO ve školním roce 2012/2013:  tříleté kombinované studium vojenské vyšší odborné školy – určené pro osoby s maturitou (Věstník MO ročník 2011, částka 18, část 3, poř. č. 3) Přihlášky zasílejte do 31. 5. 2012. Podrobnější informace na www.vsmt.cz nebo na tel.: 973 274 321, 973 274 267, 973 274 254; fax: 973 274 471. Adresa: Jevíčská 7, 570 01 Moravská Třebová.

Oznámení Vážení čtenáři, od březnového čísla nebude redakce do časopisu A report zařazovat personální inzerci včetně výběrových řízení. Tuto inzerci naleznete na Interním komunikačním portálu:

www.ikp.army.cz 48

Vydává MO ČR Odbor komunikace a propagace Tychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553 973 215 786 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Jan Procházka Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Kresby: Jiří Král Jazyková korektura: Jiřina Švarcová Foto na titulní straně: Jan Kouba V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje OKP MO – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 6. 2. 2012 Toto číslo vyšlo dne: 13. 2. 2012

Kontakty do redakce Šéfredaktor Jan Procházka telefon: 973 215 553 mobil: 724 033 407 e-mail: [email protected] Redaktoři Martin Koller telefon: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected] Pavel Lang telefon: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Grafik Andrea Bělohlávková telefon: 973 215 786 e-mail: [email protected]

Informace pro autory Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje:  jméno a příjmení,  datum narození (NE rodné číslo!!!),  údaj, zda jde o VzP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort,  adresu bydliště. V případě VzP, o. z. i přísl. AZ dále:  číslo VÚ či VZ a město posádky,  číslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort:  číslo účtu, na který má být poslán honorář,  název a číslo banky,  na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

54. mezinárodní vojenská pouť do Lurd 11.–13. května 2012 Duchovní služba AČR ve spolupráci s Vojenskými lázeňskými a rekreačními zařízeními zve vojáky z  povolání, občanské zaměstnance MO a  ozbrojených sil, případně i s jejich rodinnými příslušníky, k účasti na 54. mezinárodní vojenské pouti do Lurd ve Francii ve dnech 10. až 14. května 2012. Program pouti: 10. 5. 2012 – dopoledne odjezd autobusů s poutníky z Prahy 11. 5. 2012 – dopoledne příjezd do Lurd, ubytování v hotelu nebo ve stanovém táboře, večer oficiální zahájení pouti 12. 5. 2012 – dopoledne česká bohoslužba, odpoledne křížová cesta, požehnání nemocným a vystoupení vojenských hudeb, večer „Průvod světla“ se svícemi 13. 5. 2012 – mezinárodní mše svatá, odpoledne odjezd z Lurd 14. 5. 2012 – odpoledne příjezd do Prahy Žadatelem o účast na vojenské pouti může být pouze voják z povolání, občanský zaměstnanec MO a ozbrojených sil a až dva členové jejich rodiny. Za rodinu vojáka z povolání, občanského zaměstnance MO a ozbrojených sil se považují, mají-li trvalý pobyt na území státu a žijí-li s ním v domácnosti, jeho manželka (manžel) nebo družka (druh) a  nezaopatřené děti, a  to vlastní děti, osvojené děti nebo děti svěřené do pěstounské péče nebo výchovy. Za nezaopatřené dítě se považuje dítě vymezené v ustanovení § 11 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K družce se jako k osobě podle věty druhé přihlíží jen tehdy, žije-li s oprávněnou osobou ve společné domácnosti nepřetržitě alespoň 3 měsíce a je-li přihlášena na stejné adrese k trvalému pobytu. Ubytování je zajištěno v hotelu kategorie 2* a pro vojáky z povolání (bez rodinných příslušníků) a studenty vojenských škol také ve stanovém táboře francouzské armády. Ubytování v hotelu – orientační cena 2 600 Kč za osobu Cena zahrnuje: • dva noclehy ve dvoulůžkovém nebo třílůžkovém pokoji hotelu Duchesse Anne se snídaní; • autobusovou dopravu Praha–Lurdy–Praha; • účastnický poplatek – odznak účastníka 54. mezinárodní vojenské pouti. Cena nezahrnuje obědy, večeře a cestovní pojištění. Ubytování ve stanovém táboře – orientační cena 450 Kč za osobu Cena zahrnuje: • autobusovou dopravu Praha–Lurdy–Praha; • účastnický poplatek – odznak účastníka 54. mezinárodní vojenské pouti. Cena nezahrnuje stravování ve výši cca 30 EUR za osobu a pobyt – hradí každý ubytovaný na místě (povinný poplatek) a cestovní pojištění. Upozorňujeme, že všichni účastníci pouti jsou povinni sjednat si cestovní pojištění. V případě zájmu ho zajistí Vojenská lázeňská a rekreační zařízení. Přihlášku a informace o účasti na 54. mezinárodní vojenské pouti do Lurd naleznete na webu Duchovní služby AČR – na adrese www.kaplani.army.cz, nebo si je můžete vyžádat u vojenských kaplanů. Řádně vyplněnou přihlášku odešlete nejpozději do 1. 4. 2012 na adresu: Duchovní služba AČR, Vítězné nám. 5, 160 01 Praha 6. Vybraní účastníci budou vyrozuměni Duchovní službou Armády ČR nejpozději do 15. 4. 2012.

Duchovní služba AČR a Obecní úřad Horní Bečva dovolují si Vás pozvat na VZPOMÍNKOVOU SLAVNOST u příležitosti 70. výročí od umučení generála Mons. METHODĚJE KUBÁNĚ, která se koná 5. března 2012 od 16 h na Horní Bečvě R.S.V.P. do 29. 2. 2012 prap. Zdeněk Peterka, mob.: 724 850 607; email: [email protected]

DomĤ

Kontakty

Registraþní formuláĜ

Poradna

Hledat

MOŽNÁ I NA TEBE ýEKÁ KARIÉRA PROFESIONÁLNÍHO VOJÁKA!

ARMÁDA volných míst oslovojume registrované zájemce splĖující požadavky na tato místa. AktuálnČ hledáme zejména Ĝidiþe sk. C *** ÿESKÉ REPUBLIKY Jak se stát profesionálním vojákem

Volná místa

Jak se stát studentem vojenské školy

Jak se stát pĜíslušníkem aktivní zálohy

Úvod

Armáda ýeské republiky hledá v souþasné dobČ vhodné zájemce o službu vojáka z povolání na tyto pozice ```

Webové stránky věnované doplňování ozbrojených sil a studiu na vojenských školách změnily víc než jen adresu...

Služební pomČr

Není pochyb o tom, že v dnešní dobČ hraje pĜi náboru do ozbrojených sil snad všech vyspČlých státĤ svČta významnou roli internet, respektive více nebo ménČ specializované internetové stránky. Jinak tomu není ani u nás: specializované náborové stránky www.kariera.army.cz provozuje ěeditelství personální podpory již témČĜ deset let.

DoplĖované útvary Základní výcvik StáhnČte si Foto + video Aktuality Anketa Jak daleko od místa svého bydlištČ byste byl ochoten sloužit? 7%

Do 10 km

5%

Do 50 km

20 %

Do 100 km

4%

Kdekoliv

052 Tolik dní ještČ zbývá do nástupu nových vojákĤ z povolání do základního výciku, který se uskuteþní 2. dubna 2012 ve VyškovČ. PĜíštČ se toto odpoþítávání múže týkat i Vás!

DĤležitá informace

Armáda ýR

Pouze v místČ bydlištČ

Odpoþítávání O Odp poþí oþítáv þítávání á ání á í

63 %

Hlasovalo 2040 lidí.

Na sklonku minulého roku byly tyto stránky výraznČ upraveny, aby všem zájemcĤm o službu v ArmádČ ýR nejen dál zprostĜedkovávaly patĜiþné informace, ale udČlaly to i moderní a vizuálnČ pĜitažlivou formou. DĤraz byl pĜitom samozĜejmČ kladen i na uživatelský komfort. Základní jsou kapitoly „Jak se stát…“ shrnující podstatné informace pro zájemce o službu u vojenských útvarĤ, o studium na vojenských školách a o aktivní záloze ozbrojených sil ýR. Nechybí samozĜejmČ ani þasto vyhledávaný pĜehled volných míst a nejþastČji doplĖovaných útvarĤ, popis základního výcviku nebo aktuality z oblasti náboru, ve všech pĜípadech þasto s prokliky do prĤbČžnČ doplĖované fotogalerie. Významným modulem je poradna, v níž lze položit dotaz týkající se náboru bez otvírání mailové schránky a zdlouhavého hledání adres. Mnozí návštČvníci stránek využijí rovnČž elektronický registraþní dotazník, jehož prostĜednictvím se mohou nechat evidovat jako zájemci o službu vojáka z povolání, a to aniž by museli kamkoliv chodit nebo volat. Za zmínku stojí i skuteþnost, že tento web není izolován, ale že informace podává v jednotČ s celou Ĝadou tištČných materiálĤ (které všichni zájemci o službu profesionálního vojáka bČhem náboru a výbČru dostávají) a rovnČž v souladu s dalšími informaþními službami odboru doplĖování vojenského personálu ěePP, zejména s jeho náborovou telefonní linkou (800 154 445). Každý si tak mĤže vybrat cestu, která mu vyhovuje (web, brožura, telefonní kontakt nebo osobní návštČva krajského vojenského velitelství), a vždy dostane komplexní a pĜesné informace.

PĜihlášky

y na vojenské vysoké školy lze podávat do 29. února 2012, y na vojenskou stĜední školu do 15. bĜezna 2012!

Den otevĜených dveĜí

na vojenské stĜední škole se koná 10. února 2012.

Více o školách.

On-line uživatelé

0 0 0 0 0 2 1 Poþet návštČv

1 4 4 0 3 4 8

in formace www.kariera.army.cz 800 154 445

Zveme Vás k návštČvČ stránek www.kariera.army.cz, a pokud se chcete stát vojákem z povolání, pĜejeme Vám, aĢ jsou Vaším platným pomocníkem.

Text: Jan Táborský, redaktor stránek kariera.army.cz