2011 strana 1

ROUŠKA ročník 14

číslo 5/11

Vydává Charita Bohumín, Štefánikova 957, Bohumín tel: 596 013 606, email : [email protected]

KONEČNÉ UZDRAVENÍ Mám přítele, který mi na smrtelné posteli řekl: „Konečné uzdravení bude to, že uslyším hlas lásky, zažiji skutečnou svobodu a splní se nejhlubší přání mého srdce.“ Tato slova píše Henri Neuwen ve své knize Proměň můj nářek v tanec. Patří jistému muţi, který nese strádání a bolest konce ţivota, ale který je obrácen k nové perspektivě, k budoucnosti ţivota s Bohem. To, co očekává, není jen konec trápení, osvobození z pout těla, ale proměna, naplnění. Jakoby celý ţivot spěl k tomuto okamţiku konečného uzdravení. To skutečné a pravdivé teprve nastane. Uţ to nebude jen zdání štěstí či svobody, ale skutečnost, která předčí veškeré naše představy a v naplnění nejhlubších tuţeb dozná srdce své konečné spočinutí. Moţná si vzpomínáte, kdyţ jste byli malí, jak vás probouzela maminka. Jak jemným, tichým a laskavým hlasem vás chtěla probudit do nového dne. Jakoby v tom prvním doteku ještě pro vás neznámého dne vyslovila: „Já jsem zde s tebou, jsi v bezpečí.“ Malé, nevinné děti dovedou ten hlas poslechnout a běţí vstříc mámině náručí. Snad by se takto dalo přiblíţit, co vyjadřuje výše zmíněný muţ. Ano, konečně uslyším ten skutečný hlas lásky. Uţ nebude pochyb, bude patřit mně, jasný a nezpochybnitelný. Bude mne volat jménem. Kolikrát jsem ho ve svém ţivotě opomíjel, zanedbával nebo sotva tušil. Kolikrát ve mně probouzel novou odpověď lásky, ale mně se zdály i jiné hlasy lákavé a plné slastných příslibů. A přece i pro těch pár jeho doteků dnes vím, ţe mne zde na světě nemůţe nic uspokojit, ţe je něco hluboko v mém nitru, co mi říká: „Já ten hlas znám“. ROUŠKA 5/2011

strana 1

Hlas lásky vţdy probouzí. Znají to lidé zamilovaní i potvrzuje běţná ţivotní zkušenost. Dosvědčují to lidé, které láska zachránila, pomohla jim obrátit se a znovu povstat, osvobodit se od pout závislostí a egoismu. Kdo je milován, sám touţí milovat. Ledaţe by hlas lásky k sobě nepřipouštěl. Kdo lásku nepoznal, celý ţivot ji hledá. Vstaň, volá Jeţíš dceru Jairovu, kdyţ ji probouzí ze spánku smrti, podobně i mládence z Naimu, neseného jiţ na márách. Pojď ven, Lazare, volá nad hrobem přítele. Kdo by mohl odolat tomuto volání lásky, Lásky, která je plná ţivota, Lásky, která je Ţivot sám. Uslyším hlas lásky. Učme se jej uţ nyní věrně následovat, poznávejme jej v hlasu svědomí, ve volání Boţí vůle, ve slovech Písma, v hlasu církve, v okolnostech ţivota. Kéţ nás ujišťuje o Boţí ruce nad naším ţivotem, probouzí k dobrému a vede k lítosti nad tím, co odhaluje v nás jako hříšné. Uslyším hlas lásky. Kéţ nás tato slova provázejí listopadovými dny, dávají světlo našim myšlenkám o konci ţivota a smrti a posilují naši důvěru pro okamţik, kdy i pro nás, jak doufáme, nastane „konečné uzdravení“. Aleš Ligocký VŠEOBECNÝ ÚMYSL CHARITY  Za poţehnání pro všechny přátele Charity Bohumín, kteří orodují svými přímluvami a pomáhají tak vytvářet silného charitního ducha. KONKRÉTNÍ ÚMYSLY  Za ţenu, která pečuje o těţce nemocného manţela, aby měla dost síly a odhodlání vytrvat v této kaţdodenní oběti.  Za nalezení správné podoby sluţby Noclehárny sv. Martina.  Za Boţí pomoc pro ty, kdo jsou bez práce a hledají nové zaměstnání.  Za ty, kdo proţívají podzim svého ţivota, aby se otevřeli Boţí nabídce smíření a pokoje, který svět dát nemůţe.  Za mladého muţe, který propadl chorobné závislosti, aby měl sílu rozhodnout se pro změnu ţivota a otevřít se Bohu.

ROUŠKA 5/2011

strana 2

SETKÁNÍ S ČLOVĚKEM Byl to zase jeden z těch pracovních dní, kdy nevíte „kam dříve skočit“. Telefon za telefonem, člověk za člověkem. Dnes měli všichni povídavou náladu a chtěli vypovědět svůj příběh. Nás ale čekala ještě spousta papírování a vyřizování. Takţe kdyţ se ve dveřích objevila paní O., chtěli jsme toto setkání vyřídit hodně rychle. Vracela vozíček, který si u nás zapůjčila pro imobilního manţela. Vozíček byl pro něj nepohodlný, nemohl si opřít hlavu, kterou sám neudrţí. Paní vysvětlovala, vyprávěla, vyhledávala oční kontakt. Naše nervozita z nedostatku času stoupala. Pak se ale vše zlomilo. Její příběh, kdy manţel měl ve svých 51 letech mozkovou mrtvici, byl hodně smutný. Musí se sama starat o imobilního manţela, který má vývod z trachei – „slavíka“, vývod ze ţaludku a vývod ze střev. Paní O. mu musí podávat rozmixovanou stravu injekční stříkačkou; polohovat ho, protoţe má 3 hluboké proleţeniny, kompletně zajišťovat hygienu, být k dispozici 24 hodin denně. Pomáhá jí jen 11-ti letý vnuk, který ji všude doprovází. Těšili se na to, jakou udělají manţelovi radost, kdyţ jej budou moct vozit na procházky ve vypůjčeném kolečkovém křesle. Paní O. vyprávěla, jak se manţel smál očima, kdyţ uviděl vozíček. Nemluví, ale paní O. uţ rozumí jeho mimice tak, aby se spolu domluvili. Vnuk a sestřička z domácí péče pomohli manţela na vozíček vysadit, ale nešlo to. Hlava mu bezvládně padala. Vhodné polohovací křeslo s opěrou hlavy máme bohuţel zapůjčeno, takţe paní musí čekat, aţ se pomůcka navrátí do zařízení. Paní O. dále vyprávěla, jak se rozhodla bojovat proti beznaději. Lékaři zakázali manţelovi jakýkoliv pohyb, musí leţet. Paní O. vidí, jak manţel trpí. Proto se rozhodla, proti zákazu lékařů, manţelovi zpříjemňovat ţivot procházkami v pojízdném křesle. Paní O. je hodně silná ţena, bojuje. O manţela se chce starat, i kdyţ jí rodina radila, aby manţela „dala“ do nějakého sociálního zařízení. „Jak bych si mohla vážit sama sebe? Žijeme spolu 30 let. Jsem z devíti dětí. Neměli jsme nic. A manžel pro mě zařídil byt, mám v něm všechno. Vždy mi pomáhal a stál při mně. Teď, když mě potřebuje, bych ROUŠKA 5/2011 strana 3

se k němu měla otočit zády?“ Máme slzy v očích a posloucháme dál. Uţ nepřemýšlíme nad tím, kolik práce nestihneme. Příběh je pro nás hodně silný. „Víte, modlím se každý den, aby jednou lékaři řekli, že je ještě naděje. Že je naděje, že můj vlastně mladý manžel (nyní má 55 let) vstane a bude chodit. Co bych za to dala. Když jsem sama, pláču. Už čtyři roky pláču. Ale před manželem ne. Snažím se být před ním veselá, rozptýlit ho.“ I teď paní O. pláče. A my tajně s ní. „Sousedi se mě ptají, kolik na manžela dostávám peněz. Jistě, mám příspěvek na péči, ale ty peníze bych vyměnila za to, aby byl zase jako dříve. Přála bych všem, aby si to zkusili aspoň na jeden den.“ Vyprávění trvalo asi hodinu. Setkání bylo pro nás hodně emocionální. Zastyděla jsem se nad tím, ţe jsem chtěla mít setkání hodně rychle za sebou. Věci jsem nyní viděla úplně jinak. Soucítila jsem se ţenou, která tak bojuje se svým osudem. Byla jsem vlastně pyšná na to, ţe nám dala důvěru a svůj příběh nám vyprávěla. Připomněla jsem si, ţe naše práce je především o setkávání s lidmi a o jejich příbězích. Ale není to jen o práci. Zastavme se v dnešní tolik uspěchané době. Umíme komunikovat SMS zprávami, e-maily, facebookem, veškerou dostupnou technikou, ale čas na osobní kontakt člověka s člověkem nám nějak chybí. Kniezková, Vavrečková NOCLEHÁRNA SV. MARTINA V rámci sociální komise a komunitního plánování města Bohumín se dlouhodobě ţivě diskutovalo o nutnosti zřízení noclehárny v podobě registrované sociální sluţby, která by byla důstojnější variantou lidem přespříliš odcizeným tradičním rolím společnosti. Mohla by zvýšit moţnost integrace vyloučených osob do společnosti, na rozdíl od čekárny na nádraţí,´jakéhosi provizorního skladu laviček,´ která těmto osobám byla vytyčena s moţností 24 hodinového přebývání. Čekárna rozhodně nevytvářela prostor, ve kterém by se člověk učil prolamovat bariéry mezi ním a majoritou, kde by získával zpět pocit sounáleţitosti se společností a vědomí vlastní hodnoty. Pobyt mnohé paralyzoval natolik, ţe se vytratila sebemenší motivace ke změně dosavadního ţivotního stylu. V subkultuře funguje vlastní deregulace ROUŠKA 5/2011

strana 4

priorit vycházející z pozice nejsilnějšího vůdce. Zaráţející je, ţe uměle vytvořený prostor začali postupně vyhledávat i bezdomovci dříve upřednostňující ţivot poustevníků stranících se v osamění. Díky mnohačetným setkáním a diskusím se myšlenka otevřít sluţbu poskytující nocleh osobám bez domova stala reálnou, podařila se uvolnit vhodná budova sousedící s denním centrem jako navazující sluţbou pro osoby bez přístřeší. Město Bohumín přislíbilo podpořit v roce 2011 rozjezd noclehárny, provozní a mzdové náklady částkou 50.000,- Kč, dále také pronajmou městský objekt za symbolické nájemné. Charita Bohumín dokryje provoz noclehárny z výtěţku TKS 2011, obstará starší vybavení nutné k provozu sluţby a zajistí celkový provoz. S potěšením, Vás příznivce charitního díla, informuji o tom, ţe se dne 21.11.2011 oficiálně otevře Noclehárna sv. Martina, jejíţ posláním bude poskytnout plnoletým muţům i ţenám naplnění základních lidských potřeb a sníţit riziko hlubšího propadu v jejich nepříznivé ţivotní situaci, zejména vyuţitím sociálního poradenství, hygienického zařízení a přenocování. Jak bude vypadat provoz noclehárny Příjem uţivatelů k noclehu bude kaţdý den od 19:30 do 21:00; v objektu na adrese Drátovenská 198, v Bohumíně – Pudlově. Zájemce o sluţbu bude seznámen s nabídkou sluţeb noclehárny, pravidly a provozním řádem. Má-li o sluţbu zájem a spadá-li do cílové skupiny, je s ním uzavřena písemná dohoda o vyuţití sluţby noclehárny. Uzavřením smlouvy se stává uţivatelem sluţby. Po 21:00 hodině budou k noclehu přijaty pouze osoby v akutní nouzové situaci bez střechy nad hlavou (tzn. osoba, která ţádá o sluţbu poprvé a nezná provozní řád noclehárny) a uţivatelé, kteří přesáhnou dobu příjmu k noclehu z důvodu výkonu zaměstnání. Pozdní příchod z důvodu návštěvy pohotovostní ambulance ve večerních hodinách prokazuje uţivatel záznamem o ošetření. Doba nočního klidu je stanovena od 23:00 do 6:45. Do začátku nočního klidu musí kaţdý uţivatel provést osobní hygienu. Do 23:00 mohou uţivatelé sledovat televizi. ROUŠKA 5/2011 strana 5

Uţivateli, který vstává do zaměstnání v ranních hodinách před ukončením nočního klidu (6:45) je stanoven čas 30 minut na přípravu a odchod do zaměstnání. Po tuto dobu nesmí být hlučný a obtěţovat ostatní. V případě, ţe se tak stane, má pracovník právo jej vyzvat k opuštění noclehárny (vykázat). Ostatní uţivatelé musí opustit prostory určené ke spánku do 7:30. V Noclehárně je v době od pondělí do pátku od 7:00 do 9:00 hod. přítomna sociální pracovnice, která s uţivateli plánuje sluţbu a tvoří individuální plány. Uţivatelé mohou zůstat v objektu noclehárny se sociální pracovnicí do 9:00, nikoli však v místnostech určených pro nocleh. V 9:00 se otevírá navazující sluţba Nízkoprahové denní centrum, kam mohou osoby bez domova odcházející z noclehárny plynule přejít. M. Vavrečková Patron noclehárny - sv. Martin Martin z Tours se narodil kolem roku 316 v Sabarii (dnes Szombathely, Maďarsko) pohanským rodičům. Jeho otcem byl vyslouţilý vysoký římský důstojník, jenţ chtěl, aby jeho syn zasvětil armádě ţivot také – snad proto mu dal jméno po římském bohu války Marsovi, Martin. A tak volky nevolky nastoupil patnáctiletý hoch (o dva roky dříve, neţ bylo zvykem) do vojska. Nebyla to volba srdce, neboť chtěl být poustevníkem, ale své úkoly plnil přesně podle rozkazu, takţe se z něj stal brzy důstojník. Jednoho mrazivého večera se však jeho ţivot od základu změnil. Římská armáda tehdy tábořila v Amiensu severně od Paříţe. Martin jel na svém koni a u brány jej zastavil polonahý ţebrák a prosil o almuţnu. On však neměl zrovna peníze ani jídlo, soucítil však s chuďasem, třesoucím se zimou. Vzal svůj důstojnický plášť a rozdělil ho svým mečem napůl. Polovinu pláště pak hodil ţebrákovi a odjel do tábora. Následující noci se mu zjevil ve snu Kristus zahalený polovinou jeho pláště a Martin slyšel, jak mluví k andělům: „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je na cestě ke křtu. Cokoliv totiž kdo učiní dobrého jednomu z mých nejmenších bratří, mě učiní.“ ROUŠKA 5/2011

strana 6

Tento hluboký záţitek Martina zcela změnil. Nechal se pokřtít a jakmile mohl, opustil armádu. Vydal se do Poitiers, kde ţil křesťanský učitel Hilarius, aby se od něho dozvěděl, jak dojít ke spáse duše. Po čase se vrátil šířit křesťanství do místa svého narození, tam však popírali Kristovo boţství, prohlašovali, ţe syn byl stvořen Otcem a nemůţe mu tedy být roven, a Martin tak se svou misií neuspěl. Naopak musel urychleně opustit zemi. Uprchl na Ostrov Gallinara (italská Riviéra), kde ţil jako poustevník. Hilarius se mezitím stal biskupem v Poitiers a okolo roku 360 povolává Martina k sobě. Časem se stal z Martina vysoce váţený a moudrý muţ, v roce 371 byl povolán na biskupský stolec v Tours. Martina nezměnil ani vysoký post. Zůstal takový, jaký byl, kdyţ se rozdělil s ţebrákem o svůj plášť – skromný a pokorný. Opustil biskupský palác a ţil na předměstí v obyčejné chatrči. Plných třicet let pak zastával svůj úřad a diecézi skutečně přivedl k nebývalému rozkvětu, o čemţ svědčí i dnešní archeologický výzkum. Kéţ si jeho myšlenku: „Komu se v životě dobře daří, neměl by zapomínat na ty, kteří žijí v nouzi“ (Antologia, p. 637), osvojí všichni, kteří nouzi netrpí. (Čerpáno z Encyklopedie křesťanských jmen, Václav Rameš) CHARITNÍ ŠATNÍK DĚKUJE Úvodem bych ráda především poděkovala Vám všem, kdo svými dary - ošacením a dalšími potřebnými věcmi podporujete provoz našeho charitního šatníku. Právě tyto desítky lidí, kdo jsou ochotni ještě potřebné věci darovat a ne jen jednoduše odhodit před domem do popelnice, pomáhají mnoha lidem s nízkými příjmy, umoţňují také řádný provoz Denního centra a věřím, ţe budou nově pomáhat i noclehárně sv. Martina. Chci zde také výslovně moc poděkovat MO - KDU ČSL v Dolní Lutyni v čele s panem Hanuskem, ţe také letos uspořádal sbírku šatstva v Dolní Lutyni ve spolupráci s farností a díky velké ochotě a trpělivosti otce Mariána. Všem, kdo se přičinili na sbírce, i samotným dárcům upřímné Pán Bůh zaplať! ROUŠKA 5/2011

strana 7

DOKONČENÍ REKONSTUKCE KOTELNY VCHDPS V letech 2010-2011, vţdy dle finančních moţností Charity, probíhala v Domě pokojného stáří sv. Františka rozsáhlá rekonstrukce kotelny. Došlo k výměně zásobníku teplé uţitkové vody a výměníku, který zásobník teplé vody ohřívá. Zásobník bylo nutné po 12 letech z důvodu jeho zrezivění a prasknutí okamţitě vyměnit, koupil se také nový výměník. Nový zásobník je vyroben z nerezových materiálů a kvalitní izolace, takţe je jeho ţivotnost velká a únik tepla minimální. Díky novému výměníku se zvýšila také účinnost ohřevu. Zastaralou a nefunkční elektroinstalaci nahradila nová, doplněná o regulaci obsahující nezbytný havarijní obvod. Díky těmto instalacím bychom měli dosáhnout úspory za spotřebovaný plyn a také výrazně zvýšit bezpečnost provozovaného zařízení nízkotlaké plynové kotelny. Investice do rekonstrukčních prací včetně materiálu se pohybují okolo 120.000,- Kč. Díky čtenářům Roušky, také ze sbírky adventního charitního koncertu konanému v roce 2010 ve Starém Bohumíně, bylo 20% investice uhrazeno z přijatých darů. Děkujeme všem. Miroslav Murgaš – správce domova HUMANITÁRNÍ SBÍRKA

Vyhlašujeme sbírku obyčejných, nejlevnějších hygienických a čisticích prostředků na podporu zahájení provozu Noclehárny sv. Martina v Bohumíně. Velmi potřebujeme: levná mýdla, šampony a prací prášky jednorázové holící potřeby Jar, Savo či jiný dezinfekční prostředek Sháníte také funkční starší strojek na stříhání vlasů a starší funkční mikrovlnou troubu. Sběrná místa v době od 4.11.-21.12.2011 Charita Bohumín, Štefánikova 957, Bohumín. Po – Čt: 8-17 hod. Charitní dům pokojného stáří sv. Františka, Farská 301, Starý Bohumín. Kaţdý den od 8 – 19:00. Za kaţdý dar budeme opravdu vděční. ROUŠKA 5/2011 strana 8