2011 strana 1

ROUŠKA ročník 14

číslo 6/11

Vydává Charita Bohumín, Štefánikova 957, Bohumín tel: 596 013 606, email : [email protected]

POCHOPIT NEPOCHOPYTELNÉ V knize Eduarda Martina Ježíšek pro mě jsem četl vyprávění jistého J. G., který píše, jak se naučil díky vánocům jednomu podivuhodnému tajemství. Byli početnou rodinou a dárky byly jen skromné. Ale velmi zřetelně si pamatuje větu, kterou jednou překvapil rodiče: „Maminko, já mám takovou radost, že jste měli z mých dárků radost…!“ Vzpomíná, že ta radost byla největším dárkem, který si vzájemně dávali. Umění mít radost z toho, že dáváme radost, je velká škola štěstí a antiškola sobectví. Vypravěč je vděčný svým rodičům, že jej vedli touto školou radosti. Jen díky ní se člověk naučí velkému tajemství, jak rozdávat štěstí i zároveň je dostávat. Ve svém vánočním rozjímání však objevil ještě něco hlubšího. Kolikrát jako bychom se nedokázali vydat na skutečnou cestu radosti a štěstí. A brání tomu zdánlivé maličkosti, aby nenápadné záblesky světla, které se nás dotýkají, mohly ukázat směr. My se od nich odvracíme, protože nám připadají nereálné, nelogické, nepochopitelné. Ale právě tato povrchní zdání jsou branou, za kterou se skrývá skutečný poklad, opravdová radost, pravý dar. Štěstí spočívá často právě v jednom nenápadném umění: v umění chápat to, co je zdánlivě nepochopitelné. Kdo pochopil, že dávat je víc než brát, ten získal jeden z klíčů k ráji. Tak to autor vyjádřil v knize. Jeho zkušenost z mládí, věta u vánočního stromku, mu v životě otevřela novou schopnost vnímání a možná i novou moudrost v jednání. Chápat nepochopitelné. Umění otevřít se světu za naší logikou a zdáním. Aby člověk k této moudrosti dospěl, musí do ní vstoupit, vlastně v jistém slova smyslu jí ustoupit, přijmout. Odhrnout zástěnu vlastních přání, představ, očekávání, návyků ROUŠKA 6/2011

strana 1

a plánů a objevit „dary lepší“ (1 Kor 12,31). Tak to vidíme u Marie a Josefa, kteří se svým „ano“ dovedli v důvěře odevzdat nepochopitelné události, kterou jim Bůh svěřil. Duch svatý na tebe, Maria, sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní. Počneš a porodíš Syna. A ty, Josefe, neboj se přijmout Marii za svou manželku. Důvěřovat Bohu je onou lepší cestou. Stojíme před tajemstvím narození Božího Syna. Bůh nám touží vyjevit svou lásku, svou blízkost, touží vstoupit do příbytků našich srdcí. Budeme mít pro něj dost místa? Dovedeme ve svém srdci ustoupit a přijmout jeho dar lásky? Dveře betlémských obydlí zůstaly zavřeny v ustrašené opatrnosti, v bezpečí vlastního světa, v netušené blízkosti příchodu Pána a Spasitele. Ve chvíli, kdy obzor světa je ponořen do hluboké temnoty, je tu náhle uprostřed noci světlo. A jásot andělů. A dary pastýřů i hold Mudrců. Noc ustupuje světlu, nebe se otevírá nad zemí, ne kněží, ale pastýři nacházejí Spasitele, králové se klaní dítěti, Boží Syn se stal jedním z nás. Chápat nepochopitelné. Učiňme svá srdce alespoň na chvíli prostá, dejme stranou to, co nás tíží nebo láká, také my se pokloňme Dítěti a třeba té noci řekněme: Bože, já mám takovou radost, že jsi přišel! Možná to bude pro něj od nás ten nejhezčí dárek. Možná nás tato věta jako nový dar bude provázet i dalším životem, možná v nás něco změní, možná bude světlem, které dá pochopit nepochopitelné, umožní zakusit pokoj na zemi a jednou slávu Boží v nebi. Požehnané svátky Božího narození přeje Aleš Ligocký VŠEOBECNÝ ÚMYSL CHARITY  Aby Charita skrze svou službu potřebným uměla sdělit také dotek Boží lásky. KONKRÉTNÍ ÚMYSLY  Za staršího muže ve vážné zdravotní situaci, o Boží blízkost a posilu v nesení těžkostí.  Za Boží ochranu a vedení při organizaci Tříkrálové sbírky. ROUŠKA 6/2011

strana 2

 Za posilu pro mladého muže, který bojuje se svou závislostí, aby v tomto boji vytrval.  Za trvalý návrat dětí zpět do rodiny, za obnovu jejich harmonického života a zlepšení finanční situace rodičů.

V době od 1. do 14. ledna 2012 vyjdou po roce do ulic města Bohumín Tříkráloví koledníci, aby již podvanácté chodili s koledou, přinášeli do našich domovů požehnání a zároveň v duchu motta „Pomozme lidem v nouzi“ vybírali peníze na podporu charitního díla u nás i v zahraničí. Sbírka má svá ustálená pravidla. Skupinky Třech Králů chodí od domu k domu nebo koledují v ulicích, nosí lidem radostnou zvěst vánočních svátků, obdarovávají je drobnou pozorností. Současně koledníci prosí o finanční příspěvek do úředně zapečetěné kasičky, opatřené charitním logem. Výtěžek charitní Tříkrálové sbírky je tradičně určen především na pomoc nemocným, handicapovaným, seniorům, matkám s dětmi v tísni a dalším jinak sociálně potřebným skupinám lidí a to v regionech, kde se sbírka koná. Přibližně desetina výnosu sbírky je určena na humanitární pomoc do zahraničí. Charita Bohumín pořádá sbírku ve městech Bohumín, Rychvald, Orlová, Dolní Lutyně, Dětmarovice a v roce 2012 nově také v Doubravě. Výtěžkem z Tříkrálové sbírky jsou podporovány provozy těchto středisek Charity Bohumín: • Domov pro seniory • Odlehčovací pobytová služba • Půjčovna ošetřovatelských pomůcek • Občanská poradna – bezplatné odborné sociálně – právní poradenství • Denní centrum pro osoby bez přístřeší ROUŠKA 6/2011 strana 3

• •

Noclehárna sv. Martina Charitní šatník

Moc si vážíme všech darů, kterými jste dosud přispěli do této sbírky a pomohli tak realizovat mnoho potřebných záměrů na podporu lidí v nouzi. Díky Vašim příspěvkům jsme pokračovali s akutní výměnou dalších oken v Charitním domě pokojného stáří pro seniory. Sbírka podpořila také chod bezplatné občansko-právní poradny. Umožnili jste důstojné zacházení a zajištění základních potřeb a sociální pomoci osobám bez přístřeší. Svým finančním darem jste pomohli zrealizovat otevření Noclehárny sv. Martina v Bohumíně - Pudlově pro osoby vyloučené ze společnosti, přežívající na pokraji chudoby. Pomoci při organizaci sbírky můžete i Vy: Koordinátorem sbírky pro město Bohumín je Monika Vavrečková, kontakt: 736 766 021, [email protected]. Koordinátorem sbírky pro město Dolní Lutyni a Věřňovice jsou Rostislav Viencek, kontakt: 602 523 241, [email protected] a Anna Bukovská, kontakt: 603 729 600, [email protected] Koordinátorem sbírky pro město Orlovou, Dětmarovice, Rychvald a Doubrava je paní Zdeňka Kniezková, kontakt: 733 676 651, [email protected] Požehnání koledníčků proběhne během mše svaté dne 2.1.2012 v 10:00 v kostele Narození Panny Marie ve Starém Bohumíně pod duchovní správou otce Kaliksta. Srdečně zveme na mši věnovanou intenci Tříkrálové sbírky všechny koledníčky i farníky. Po mši bude v Charitním domě nachystáno malé občerstvení. Těšíme se na setkání. M. Vavrečková VÁNOČNÍ SETKÁNÍ MATKY S DĚTMY Tímto příběhem bychom chtěly povzbudit v naději všechny, kteří ji ztrácejí, a jejich situace jim připadá bezvýchodná. Klientka z denního centra pro osoby bez domova, paní Z. má děti dočasně umístěny z důvodů neutěšené finanční situace rodiny v dětském ROUŠKA 6/2011

strana 4

domově. Nejstarší syn má šest let, dcera má čtyři roky a nejmladšímu synovi jsou dva. Paní Z. má své děti velmi ráda, ale poté co přišla se svým druhem o bydlení a nebyla schopna zajistit si bydlení ani pro sebe, jí byly děti odebrány. Matka se snaží své děti v dětském domově navštěvovat pokaždé, když si našetří peníze na cestu, a pokaždé si návštěvu užije jak ona, tak její potomci. Paní Z. nyní bydlí na ubytovně, kde ji bylo v měsíci říjnu umožněno mít děti na pokoji po dobu pěti dnů. Návštěva dětí proběhla v pořádku, a proto se domluvila na obecním úřadu i s vedením dětského domova, že si děti vezme na návštěvu i během Vánočních svátků. Děti i jejich maminka se velmi těšily na společné setkání, ale problémem se stalo, že si maminka špatně zajistila pokoj na ubytovně a ten byl už obsazen někým jiným. Paní M. se s pláčem obrátila na Charitu Bohumín a prosila o pomoc. Společně jsme začali usilovat situaci vyřešit. Obvolali jsme všechny ubytovny v širokém okolí, zajišťovali ubytování také poblíž dětského domova, snažili se vykomunikovat přijetí u vzdálenější rodiny paní M. Vzdálení příbuzní pomoc odmítli, všechny naše snahy tak vyzněly naprázdno. Už jsme opravdu nenacházely řešení, děti se na maminku velmi těšily, a to, že by zůstaly přes Vánoce samy, jsme si ani nedokázaly představit. „Když je nouze nejvyšší, pomoc Boží nejbližší“ to bylo to první, co nás v té chvíli napadlo. S důvěrou jsme se začaly modlit, a věřte nebo ne, za pár hodin byl problém vyřešen. Našlo se ubytování za přijatelnou cenu, v čistém klidném a prostorném pokoji. S velkou vděčností a pokornými díky jsme opět přijaly řešení z rukou Božích. Budiž tento příběh povzbuzením pro všechny, kterým připadá jejich situace bezvýchodná, a že jich v našem životě je nepočítaně, nemusíme ani zdůrazňovat. Kolektiv sociálních pracovníků POHLED KLIENTA NOCLEHÁRNY SV. MARTINA Noclehárna Sv. Martina, místo kde půjdu i dnes večer. Chladný barák, který skýtá alespoň trochu útulna v téhle mizérii. Skončím tam i dnes. ROUŠKA 6/2011 strana 5

S lidmi, které jsem poznal z jejich nejhorších stránek, a zároveň v nich objevil upřímnost a laskavost. Skryta v trnovém hávu tam uvnitř čeká na každý okamžik, kdy se trnoví stáhne a dovolí proniknout hřejivému paprsku světla. Zelená kovová branka a za ní světlo pronikající z místnosti, která hřeje z celého domu nejvíce. Je tam vždycky teplo a lidi, kteří poslouchají, co říkám. Je to poslední kousek důstojnosti v tomhle zvláštním světě. Myšlenky se mi honí hlavou otupeny notnou dávkou vína, a dnes jsem si dal s chutí……alespoň na chvíli na to nemyslet…..přicházím a je tady teplo a dokonce to tady i voní. Dávám si kabát do místnosti pod schody. Beru si papuče …..jako doma, a jdu si sednout ke stolu. Vždy tam je připravený horký čaj a je tam i televize…….a teplo. První tři týdny byly studenější, než plynaři zapojili gamaty, ale i tak lepší než venku, nebo v tom smradu na nádraží, kde zavřít oči mohlo znamenat cokoli….ale teď už tady i topí. Nakonec ani ta sprcha není úplně tak nejhorší, akorát je třeba šetřit vodou tak, aby se dostalo na všechny…..ze začátku se mi do té studené koupelny moc nechtělo…… no a co, na nádraží jsem se nemyl i týden a žil jsem, ale tady to je prostě to jejich pravidlo…..no alespoň tam v noci není takový smrad. U stolu sedí známá banda a je veselá, určitě zas mají někde něco schovaného, je to takové malé zpestření, tahle hra. V televizi jsou zprávy a to je vždy čas, kdy je tam chvilku ticho a lidsky. I tak je tam člověk víc v klidu a vzájemné konflikty tady vítány nejsou. Dám si čaj a půjdu si ještě zakouřit, je lepší se jít osprchovat mezi prvníma, dokud to ještě teče. Čaj je taková oslazená voda, ale má alespoň chuť a je i trochu sladký. S těma polívkami, je to taky docela dobré, když je nejhůř, a vždycky tady někdo něco má. Alespoň to je u většiny těhle mých spolubydlících příjemné, že nejsou lakomí a o jídlo se rozdělí. Každý z nich totiž ví co je to hlad. Perou tady i věci. Ani nevím, kdy naposledy jsem chodil denně ve vypraných věcech. To snad ani když jsem žil se ženou…..přepadá mě vztek jen co na ní pomyslím…..jak mohla…….za to všechno……jdu si zapálit. Prudká bolest mě vrací zpátky na židli…..zatracená noha. V teple rozmrzám a moje tělo, na němž si doba posledních několika let vybírá svou daň, se ozývá voláním o pomoc. Jenže jak z toho ven? Tady to není nejhorší, ale co dál? …… ROUŠKA 6/2011

strana 6

Voda je ještě docela dobrá, myju se a klepu se zimou…..jako doma…..kdyby to tak všechno šlo vrátit………ale kam….. Chtěl jsem se původně ještě podívat k televizi, ale je mi zima. Beru si ještě zbytek čaje s sebou před vchod na poslední cigárko před spaním. Kdo ví, co bude zítra, třeba mi přijde šek a já se zas pořádně najím……koupím i víno a zajdu mezi ostatní na nádraží…..kde bych měl celý den jinde být….. Je to fajn si po celé dni lehnout. Dnes voní dokonce i pokoj. V zásuvce je taková ta věc z reklamy a je to lepší než nohy toho, co dělá, že se myl, protože byl tak zmrzlý, že se mu do té studené koupelny už nechtělo…. V noci, když jdu na záchod, ještě hrčí z hřejivé místnosti sušička a nějaký noční kuřák zavřel dveře od vchodu…… Ráno je třeba vstávat včasně, ještě před sedmou, ale to není tak strašné, do fabriky jsem vstával i o páté…. Vezmu si suché věci a nalívám si horký čaj. Hrajou zprávy a je tady veseleji. Za chvíli příjde paní sociální a dovím se jak s dávkami, je to dobré, když s těmahle věcma umí někdo pomoct, proč nás takové věci neučili ve škole……. Klient z noclehárny PŘEDSTAVUJE SE NOVÁ POSILA PRACOVNÍHO TÝMU Pomalu sjíždím z drátovenského mostu a přede mnou se rýsuje prázdná ulice. Vlastně není prázdná, na chodníku sedí nějaká postava a pokouší se nemotorně vstát, leč marně. Z okna tomuto přihlíží romská rodina a dobře se baví …. Zhluboka nabírám vzduch do plic, pronáším tiše modlitbu a sbírám sílu. Je večer 21. listopadu a začíná má první služba v noclehárně Sv. Martina v Pudlově. Je pro mě velkou ctí, moci být mezi těmi, kterým není lhostejný osud bližních, kteří jsou trvale bez domova. Když jsem dříve potkával lidi z ulice, modlil jsem se za ně a přál si, ať se najde někdo, kdo bude mít dostatek trpělivosti a lásky, aby jim vrátil chuť žít a radovat se z každého okamžiku. Nepřísluší mi soudit jakým životem a proč takto tito lidé žijí, proč dávají přednost útěku do stavu alkoholového opojení, před hledáním ROUŠKA 6/2011 strana 7

cesty z tohoto bludiště hladu, špíny, zimy, pohrdání, posměchu a nenávisti. Pro mě osobně je radostí a velkým naplněním i jediný z již zmíněných, který si váží všeho, co se mu v podobě služby Charity dostává a pro něhož je naše práce pomocí a důkazem Boží lásky a milosti. Rostislav Szeliga – animátor noclehárny sv. Martina NA VÝROĆÍ V NOVÉM Letošní, již 13. výročí vzniku Charity Bohumín, bylo příjemně ovlivněno tím, že jídelna Charitního domu pokojného stáří sv. Františka dostala nový kabát. Máme krásná nová okna a také vymalováno „jako na zámku“, jak všichni s hrdostí říkáme. Výroba oken byla hodně náročná. Jedná se o historická oblouková okna, která nesou punc starých mistrů a tak trochu zamotala hlavu dnešním výrobcům. Pro toto zpoždění jsme výročí i vánoční posezení s našimi uživatelkami oslavili společně dne 19.12.2011. Krásnou atmosféru, jako každý rok, dokreslovalo vynikající jídlo, které připravovaly pracovnice CHDPS pod „taktovkou“ vedoucí paní Hedy Běhálkové. Vánoční dárečky, které s našimi „babičkami“ plánujeme dlouho před Vánočními svátky, chystaly naše pracovnice s láskou a myslím, že udělaly opravdovou radost. Na oslavě jsme měli tu čest přivítat i vzácné hosty, kteří s námi poseděli, pohovořili a poobědvali: Otec Kalikst, otec Max, vedoucí sociálního odboru Městského úřadu Bohumín pan Bc. Daniel Ucháč a jeho zástupkyně paní Lenka Vrublová, která s námi již dlouhá léta spolupracuje. Dále nás poctili návštěvou také paní Ing. Kristina Stoszková a Mgr. Veronika Foltýnková, obě z Ostravsko – opavské diecéze. Hostům jsme chtěli připravit příležitost nasát trochu předvánoční pohody a také boží milosti, kterou je obdařen Charitní dům ve sv. Františku. Z. Kniezková

Jménem Charity Bohumín přeji všem čtenářům Roušky radostné a pokojné Vánoce. Boží blízkost a požehnání ať vás provází i v novém roce! S úctou M. Vavrečková ROUŠKA 6/2011

strana 8