2011 strana 1

ROUŠKA ročník 14

číslo 3/11

Vydává Charita Bohumín, Štefánikova 957, Bohumín tel: 596 013 606, email : [email protected]

POJĎTE SI ODPOČINOUT Je před námi čas dovolených a prázdnin. Věřím, že se všichni těšíme na ony chvíle uvolnění, které toto období alespoň v nějaké podobě přináší všem. Téma odpočinku je biblické: den odpočinku zahrnutý do stvoření, Ježíšovy chvíle na opuštěných místech, pozvání apoštolů: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“(Mk 6,31). O odpočinku hovoří také dokument II. vatikánského koncilu Gaudium et Spes (Radost a naděje). Píše se tam: Volného času je třeba správně využívat k uvolnění ducha a k posílení duševního i tělesného zdraví. Tomu slouží rozmanité záliby a zájmy, např. cestování..., nebo cvičení a sportovní podniky...(GS 61). Aby si člověk opravdu odpočinul, potřebuje si odpočinout celý. Tomislav Ivančič ve své knize Abba, lieber Vater 1 hovoří o odpočinku tělesném, psychickém a odpočinku duše. Nejsnáze si umíme představit odpočinek tělesný. Pěkná procházka, zotavení v přírodě, kde vše blahodárně působí na nás samotné. Nech se naplňovat rytmem přírody, píše autor, rytmem deště, rytmem bublajícího potoka, rytmem rostoucích květin, rytmem putujícího slunce. Uvolněně naslouchej zvukům a tichu přírody. Pozoruj větve stromu, žasni nad leskem kapek rosy... Pokud to pro tebe není možné, vem si nějakou pokojovou rostlinu a zadívej se na ni, "zamiluj se" do ní. Zůstávej v klidu tak dlouho, dokud toto vše do sebe nepojmeš, pak začni ve svém srdci děkovat Bohu za vše, co jsi objevil. Pak 1

Úryvky podle www.pastorace.cz

ROUŠKA 3/2011

strana 1

zakusíš blízkost Toho, který toto vše utvořil. Jen v Jeho blízkosti si můžeš opravdu odpočinout a zotavit se. Jako je příroda, či nějaký kontakt s ní, prostředím a prostředkem vhodným pro odpočinek těla, naše psychika si odpočine nejlépe tam, kde jsme přijímáni a milováni. Hledat takové příležitosti, je už těžší. Na druhou stranu se nám tu otevírá veliký prostor pro setkání s druhými lidmi. Až už je potřebujeme my nebo oni nás. I k tomu je vhodný čas prázdnin a odpočinku. Kdy jindy na to máme čas. Nehledě na to, že se podobné chvíle mohou stát něčím novým v našich vztazích. Zotavení duše spočívá dle zmíněného autora v setkání s Bohem a v „setkání“ s člověkem. Nejde tu o běžné setkání, ale na rovině lásky, která se projevuje především odpuštěním a smířením. K setkání s Bohem nás disponuje především modlitba. Je něco krásného modlit se s vycházejícím čí zapadajícím sluncem, na vrcholku hor, v přírodě nebo třeba v kostele, kde jsme poprvé nebo tam s oblibou přicházíme. Možná jste to již sami zakusili. Neocenitelné jsou chvíle ticha strávené o samotě před Bohem, s vědomím jeho přítomnosti, s myšlenkou Písma svatého nebo nějaké vhodné knihy. Tehdy se duše pozvedá v radosti k Pánu a celý náš život se nám tímto vnitřním postojem jeví v nové perspektivě. Předstup v tichu před Boha, uvolni se a promlouvej v hloubi svého bytí: "Pohleď, Bože, zde jsem." Promlouvej takto tak dlouho, až se zcela zotavíš. Nech tyto věty znít ve svém srdci, než si uvědomíš, že v Bohu je tvoje pravá jistota, která je pramenem tvého zotavení. Tento klid však neubude úplný, když nás bude trápit nějaký nevyřešený konflikt s našimi bližními. Duše člověka je nejvíce znavená skrze konflikty s lidmi z našeho okolí. Člověk dá nejvíce odpočinout své duši tím, že se s druhými smíří. Zlo ohrožuje pokoj a život. Dobrota a láska naproti tomu vytvářejí pokoj a radost ze života. A prázdniny nám k tomu dávají své příležitosti. Více času na sebe, lepší nálada, delší dny, společně strávené chvíle … Bylo by asi falešné, kdyby se nám stal čas prázdnin „odpočinkem“ od Boha. Naše letní aktivity mají být také časem s Pánem. Mají nás více upevnit a posílit ve vztahu k Němu a k bližním. Nakonec sám Ježíš volá: Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi ROUŠKA 3/2011

strana 2

břemeny, a já vám dám odpočinout2 (Mt 11,28). Přeji všem požehnané chvíle prázdnin. Ať jsou novou radostí v rytmu našeho života, novým zážitkem na cestě s Pánem a novou silou na další pozemské pouti. Aleš Ligocký VŠEOBECNÝ ÚMYSL CHARITY  Aby Charita byla pro každého člověka v nouzi místem setkání s Boží dobrotou a pomocí. KONKRÉTNÍ ÚMYSLY  Za ženu, která propadla chorobné závislosti, aby měla sílu rozhodnout se pro změnu života a otevřít se Bohu.  Za osobu v pokročilém věku, která se nemůže vyrovnat se zhoršením svého zdraví, aby ve spojení s Kristem přijala obtíže stáří a dokázala je unést.  Za muže postiženého vážnou nemocí a jeho rodinu.  Za posilu pro těžce nemocnou maminku i pro její blízké. DILEMATA V SOCIÁLNÍ PRÁCI S paní Z. pracujeme v denním centru intenzivně již více, než dva roky. Byla to paní, která na začátku naší spolupráce neměla základní hygienické návyky, zdržovala se na nádraží a i zde patřila mezi ty „nejnižší“. Během naší spolupráce prožívala, jak běžel čas, četné vzestupy i pády. Pracovníci denního centra se snažili podporovat klientku v každé životní etapě, v té dobré i v té zlé. V ´dobrém´ období se stávala paní Z. příjemnou, upravenou, pokornou i pracovitou ženou, která o sebe dbá a ráda se hezky obléká. V denním centru pracovala také jako dobrovolnice. Po ´dobrém´ období však přicházel zkrat, výplata sociálních dávek a paní Z. přestala na dobrovolnickou činnost docházet, byla opilá, neupravená, zapomínala na své povinnosti. Tyto stavy trvaly různě; týden, dva, měsíc. Pak opět 2

jiná verze – já vás občerstvím

ROUŠKA 3/2011

strana 3

přišlo dobré období, kdy paní Z. s naší pomocí odešla na ubytovnu do Ostravy. Postupně pomohla příteli, aby se dostal na stejnou ubytovnu a nakonec pro sebe získali společný pokoj. Paní Z. se snažila jejich pokoj na ubytovně zútulnit. Sháněla vybavení, koberce, obrazy, nádobí, nábytek, televizi – pokusila se vytvořit „vlastní“ domov. Problém, který zůstával otevřený a u obou partnerů nepřekonatelný, byl kamarád ALKOHOL (konzumace 4 litrů krabicového vína v době po sociálních dávkách byla standardní denní norma). V zimě paní Z. kvůli alkoholu zapomněla dojít ve sjednaný termín na Úřad práce. Následně byla na půl roku sankčně vyřazena, bez možnosti pobírání existenčních dávek. Musela opustit společný pokoj na ubytovně, opět se ocitla na ulici, špinavá, zanedbaná. Přítel na ubytovně zůstal, k němu byl nastěhován jiný muž. Paní Z. měla jasný cíl, přežít půl roku na ulici, po uplynutí období sankčního vyřazení z evidence se znovu zaregistrovat na úřad práce a vrátit se k příteli na ubytovnu do společně zařízeného pokoje. To se koncem května letošního roku povedlo. Leč … Společné naděje na zlepšení vlastních možností a obrácení se od zhoubného životního stylu skončily tragicky začátkem července. V pokoji na ubytovně propukl požár. Paní Z. se snažila svého partnera odtáhnout z hořícího pokoje, ale neměla dostatek sil. Pak jej viděla, když byl odvážen sanitkou s popáleninami na celém těle. To byl poslední pohled na člověka, kterého měla ráda. Ona sama byla převezena do ostravské nemocnice s otravou zplodinami. Oba měli v době požáru 3 promile alkoholu v krvi. Pokoj kompletně vyhořel včetně všech osobních věcí a oblečení. Kontaktovali jsme paní Z. v nemocnici s nabídkou dovozu oblečení z charitního šatníku. Paní Z. nám sdělila, že bude za dva dny propuštěna a požádala nás o zařízení ubytovny v Bohumíně. Předběžně jsme tedy ubytovnu zařídili, vyjednali s nemocnicí převoz sanitkou do denního centra, předem dojednali mimořádné sociální dávky na zaplacení ubytovny. V přislíbené bohumínské ubytovně nastal problém, když pracovnice sociálního odboru městského úřadu kontaktovala provozní ubytovny a sdělila, že poplatky za ubytování bude hradit sociální odbor. Předem ROUŠKA 3/2011

strana 4

zajištěné místo bylo v tu chvíli již podle slov paní provozní rezervováno pro někoho jiného. Paní Z. se v tu chvíli ocitla bez přístřeší nad hlavou. Ne že by takto neuměla žít, ale v její situaci, kdy jí zemřel partner (v životě už druhý – první zemřel po úraze v dole) a jeho smrti byla přímým svědkem, jsme ji nechtěli nechat napospas ulici. Proto jsme znovu kontaktovali stejnou ubytovnu. Věděli jsme, že zde volné místo je, ovšem pro fyzické osoby, které platí za ubytovnu plnou komerční cenu, nikoli sníženou třetinovou, kterou hradí sociální odbor na bydlení lidem pobírajícím sociální dávky. Zajistili jsme alespoň jednu noc za komerční cenu, druhý den ráno se měl sociální odbor znovu zkontaktovat s ubytovnou a dojednat podmínky přijetí paní Z. na delší dobu za sníženou cenu. Naše snaha, která nakonec v podvečer dopadla dobře, a úspěšné řešení problému bylo nadosah, ztroskotala druhý den ráno telefonátem ze sociálního odboru. Paní Z. v noci situaci neustála, objevil se kamarád alkohol, došlo k znečištění prostorů ubytovny, paní Z. nechtěla ráno ubytovnu opustit. Sociální odbor nás požádal, zda bychom paní Z. z ubytovny neodvedli. Dvě pracovnice Charity Bohumín na ubytovně našly spící paní Z., bylo značným problémem ji probrat a dopomoci do přistaveného vozidla. V kanceláři Charity Bohumín pak paní Z. na pohovce prospala čtyři další hodiny. Museli jsme kontrolovat stav klientky, hlídat dech a přitom jsme hledali další řešení. Ubytovna se ukázala jako varianta nešťastná. Věděli jsme, že jestli paní Z. necháme samotnou, bude svůj žal a duševní nerovnováhu utápět v pití a také bychom jí už nemuseli příště vidět živou. Probíhaly diskuse týmu denního centra, rekapitulovaly se naše možnosti i duševní schopnosti klientky. Stálo před námi dilema: nechat paní svému osudu – vždyť je dospělá a svéprávná, odpovídá sama za sebe i za své chování. Všichni jsme ale nějak cítili, že propustit ti jen tak na ulici je pro ni sebedestruktivní. Měli jsme strach, že opět dostaneme zprávu o úmrtí dalšího našeho klienta. Paní Z. se mezitím probrala, začal rozhovor. O psychickém stavu, o tělesném stavu. Přišly slzy, pláč, třesoucí se ruce, beznaděj, slova o sebevraždě. Paní Z. neměla kam jít, ubytovny nepřicházely v úvahu, ROUŠKA 3/2011 strana 5

do místnosti na nádraží jít nechtěla, všichni ji tam znali jako součást páru, zbytečně by se vyptávali a jitřili příliš čerstvé rány. Navíc jsme potřebovali řešit i problém závislosti na alkoholu, což ve spojení s místností na nádraží vyzní jako hloupý vtip. Hledali jsme službu s lékařským i psychologickým dohledem, klid, teplou postel, jídlo a společnost lidí, kteří se nevyptávají a přitom léčí osamělost. V úvahu přicházela léčba v Psychiatrické léčebně, se kterou paní Z. souhlasila. V Psychiatrické léčebně nám telefonicky sdělili, že k přijetí potřebujeme doporučení od lékaře. Volali jsme obvodnímu lékaři, který odmítl jakoukoliv spolupráci v tomto problému. Kontaktovali jsme psychiatrickou ambulanci, ti nás objednali na další den ráno, až paní Z. ´vystřízliví´. Psychiatrické oddělení nemocnice Havířov také neporadilo – v podnapilém stavu naši klientku nikdo nechtěl. Musí být střízlivá a ´pak s ní mohou pracovat´. Ale jak zajistit, aby paní Z. byla zítra ráno střízlivá, aby mohla jít k psychiatrovi pro doporučení do Psychiatrické léčebny? Jak postupovat? Jak ´přežít noc´, aby se paní Z. nenapila? Navrhli jsme paní Z. ´úplné vystřízlivění´ na protialkoholní záchytné stanici. To rezolutně odmítla. Důvodem, proč jsme nezavolali odvoz ´na záchytku´ ihned na ubytovně, byl ten, že jsme nechtěli ztratit důvěru klientky v naše zařízení. Jsme jediní, na koho se může obrátit, kde se může vypovídat, kde nemusí přikrášlovat pravdu o sobě; jediní, kdo ji za chování neodsuzuje, jen doprovází. Nakonec nám pomohlo zařízení Krizové centrum Ostrava, kde s ohledem na psychický stav klientky po úmrtí partnera poskytli paní Z. na jednu noc nocleh. K večeru jsme odvezli klientku do krizového centra a unavení uzavřeli další den. Optimismus se nedostavil, připravovali jsme se na následující náročný den. Ráno jsme vyzvedli paní Z. v Ostravě, první cesta vedla do psychiatrické ambulance v Bohumíně, kde byla paní Z. objednána na 8:00 ráno. Bohužel zde měli akutní případ a zdravotní sestra nás začala objednávat k panu doktorovi až za týden. To už jsme pomalu začali propadat zoufalství. My jsme potřebovali pomoc hned! Naštěstí pro akutního pacienta přijela sanitka a situace v ambulanci se uklidnila. Při sepisování anamnézy nám pak sestřička řekla, že máme obrovské štěstí, protože na první návštěvu u psychiatra se čeká až měsíc. ROUŠKA 3/2011

strana 6

Pan doktor napsal doporučení s nástupem do léčebny od naší návštěvy za týden. Byl pátek dopoledne, víkend před námi, paní Z. s námi. Řešení situace v nedohlednu. Paní Z. začala chápat, že sociální služby vyčerpaly své možnosti pomoci, zdravotnický systém nechce vnímat naléhavost jejího problému a že zůstává sama. Dostavily se tiché slzy, tvář odrážela naprostou rezignaci nad životem. Poprosili jsme o pomoc opět Krizové centrum v Ostravě. Bohužel psycholožka Krizového centra nás upozornila na to, že paní Z. právě začala abstinovat a může nastat delirium tremens, které sice psychiatr vyloučil, ale určité riziko tady bylo. Do Krizového centra tak paní Z. odmítli na 7 nocí přijmout. Začali jsme se modlit a prosit o další nápad, pomoc, řešení. Nakonec jsme zajeli do Krizového centra za paní psycholožkou osobně a pokorně požádali o radu s přiznáním, že nevíme, jak dál. Poté paní psycholožka z Krizového centra dojednala telefonicky okamžité přijetí do psychiatrické léčebny s ohledem na akutnost situace a také s ohledem na svou pozici pracovnice Krizového centra. Co se nepodařilo nám, podařilo se jí. Paní Z. jsme v pátek odpoledne odvezli do psychiatrické léčebny. V současnosti jsme v telefonickém kontaktu, paní Z. je klidnější, s lékařem má naplánovanou tříměsíční protialkoholní léčbu. Dostala šanci vypořádat se s traumaty svého dosavadního života. Pro pracovní tým denního centra bude cenná zkušenost podívat se na celý problém po uplynutí pár měsíců s odstupem času a diskutovat nad tím, zda bychom dali v podobné situaci přednost postupu odborníků dodržujících striktně své normy nebo by opět zvítězila potřeba pomoci člověku v nouzi, byť žijícímu na okraji společnosti. Kniezková, Vavrečková BÝT POSLEM BOŹÍ LÁSKY Paní Emilia Kroščenová (52 let), je novou pracovnicí v přímé péči o obyvatele Charitního domu pokojného stáří sv. Františka ve Starém Bohumíně. Dříve pracovala na stejné pozici v bývalých kasárnách v Domově Jistoty. Tamní práce ji naplňovala i těšila, pracovní kolektiv byl skvělý, přesto jako věřící toužila pracovat v prostředí, kde ROUŠKA 3/2011 strana 7

žadatelé vyhledávají mimo kvalitní ošetřovatelskou péči i větší spirituální dimenzi při osobním kontaktu. Dovolte, abych Vám proto tuto výjimečnou, skromnou, stále usměvavou paní představila. Je velkou posilou i oporou pro náš pracovní tým. Jsme velmi rádi, že ji v kolektivu máme. Je to člověk, který je velmi starostlivý při péči o klienty domova a také povzbuzující pro spolupracovníky. Svou práci dělá s láskou a zato jí patří mé upřímné poděkování. Monika Vavrečková Biskupský vikář Pavel Forgač nás na semináři pro nové zaměstnance Charit upozornil obzvláště na důležitost poslání Charity, která má být viditelným znamením „Boží lásky“ ve službě k bližnímu pramenící z evangelijního poselství. Důležitý úkol každého pracovníka Charity je svou práci dělat svědomitě a s láskou, dbát o dobré jméno Charity. V našem zařízení přistupujeme k práci odpovědně a dbáme o dobré vztahy. Předáváme si zkušenosti, názory, velice nám záleží na spokojenosti uživatelů domova i celého pracovního týmu. Líbí se mi schůzky pracovního týmu 1x týdně, kde společně řešíme problémy, připomínky, podněty pro zkvalitnění služby, která vede ke spokojenosti uživatelek. Za důležitý úkol považuji podporovat zájmy a schopnosti uživatelek, individuálně a správným způsobem motivovat uživatelky, vést je co nejvíce k soběstačnosti s ohledem na zdravotní stav, nešetřit pochvalou za dobře zvládnutý úkon. Úkolem pracovníků je přispívat ke zlepšení dobré nálady a duševního zdraví uživatelek, u nás mnohé preferují zpěv, poslech lidových a duchovních písní a také povídání příběhů ze života. Osobně se maximálně snažím k uživatelkám přistupovat s empatií, zaměřuji se na skutečné naslouchání a vcítění se do situace uživatelky, tím lépe poznávám potřeby a přání uživatelek. Společně s pracovním týmem se podílím na plnění individuálních plánů, informuji klíčové pracovníky o nově získaných potřebách a přáních uživatelek. Nadále se ve své práci chci zdokonalovat a vzdělávat, tím přispívat ke zkvalitnění a dobrému profesionálnímu zvládání své profese. Mým přáním je prohlubovat svůj duchovní život a být „dobrým poslem Boží lásky“. Emilia Kroščenová ROUŠKA 3/2011

strana 8