PŘÍLOHY A PRACOVNÍ LISTY
Územní systém ekologické stability Revitalizace biokoridoru 2010/2011
ČSOP Spálené Poříčí a kolektiv
2
Příloha č. 1 Mapa lokálního ÚSESu dotčeného území
Příloha č. 1 Mapa lokálního ÚSESu dotčeného území
3
Přílohy č. 2–5 Tabulka výškových geografických stupňů / Tabulka a mapa lesních vegetačních stupňů podle Zlatníka / Tabulka trofických řad / Tabulka hydrických řad
Příloha č. 2 Tabulka výškových geografických stupňů geografický výškový stupeň
nadmořská výška
nížinný (planární)
200 m
pahorkatinný (kolinní)
400 m
kopcovitý (suprakolinní)
650 m
podhorský (submontánní)
800 m
6. smrkobukový
700–900
4,5–5,5
900–1 050
7. bukosmrkový
900–1 050
4,0–4,5
1 050–1 200
8. smrkový
1 050–1 350
2,5–4,0
1 200–1 500
9. klečový
nad 1 300
pod 2,5
nad 1 500
Příloha č. 4 Tabulka trofických řad
horský (montánní)
1 100 m
středohorský (supramontánní)
1 400 m
označení
klečový (subalpínský)
1 600 m
Příloha č. 3 Tabulka a mapa lesních vegetačních stupňů podle Zlatníka dubový bukodubový dubobukový bukový dubojehličnatý jedlobukový smrkojedlobukový smrkový klečový
trofická řada
charakteristika
A
oligotrofní
chudá a kyselá
B
mezotrofní
středně bohatá
C
nitrofilní
obohacená dusíken
D
bazická
živinami bohatá na bazických horninách
Velmi často se mezi trofickými řadami projevují přechody, tzv. meziřady. Časté jsou skupiny typů geobiocénů příslušející do trofických meziřad AB (oligo-mezotrofní), BC (mezotrofně-nitrofilní) a BD (mezotrofně-bazická), vzácněni i do meziřady CD (nitrofilně-bazická).
Příloha č. 5 Tabulka hydrických řad označení Vegetační stupně (podle Zlatníka)
lesní vegetační stupeň
nadmořská výška [m]
prům. roční teplota [°C]
prům. roční srážky [mm/rok]
hydrická řada
1
suchá
2
omezená
3
normální
4
zamokřená
1. dubový
Pod 350
nad 8,0
pod 600
5a
trvale mokrá – s proudící vodou
2. bukodubový
350–400
7,5–8,0
600–650
5b
trvale mokrá – se stagnující vodou
3. dubobukový
400–550
6,5–7,5
650–700
6
rašeliništní
4. bukový
550–600
6,0–6,5
700–800
5. jedlobukový
600–700
5,5–6,0
800–900
V geobiocenologické formuli je na prvním místě uveden vegetační stupeň, na druhém místě trofická řada či meziřada a na místě třetím řada hydrická.
4
Příloha č. 6a Pracovní list
Příloha č. 6a Pracovní list Základní údaje
Autor:
Délka koridoru:
Datum: Šířka koridoru:
Diferenciace potenciálního stavu geobiocenózy studijní plochy Nadmořská výška Výškový geografický stupeň Lesní vegetační stupeň Klimatické poměry
Trofická řada Hydrická řada
Geobiocenologická formule
Diferenciace současného stavu geobiocenózy Hydrické poměry v koridoru a jeho okolí
Fytocenologický snímek
Cestní síť
Určení antropogenního ovlivnění Míra antropogenního narušení
5
Příloha č. 6b Pracovní list (vyplněný)
Příloha č. 6b Pracovní list (vyplněný) Základní údaje
Autor:
Délka koridoru: 600m
Datum: Šířka koridoru: 30 m
Diferenciace potenciálního stavu geobiocenózy studijní plochy Nadmořská výška
450–460 m severní svahy se ostře svažují do nivy Bradavy
Výškový geografický stupeň
pahorkatinný (kolinní)
Lesní vegetační stupeň
3 (dubobukový)
Klimatické poměry
průměrná roční teplota 6,5–7,5 °C průměrný úhrn ročních srážek 650–700 mm lokalita spadá do okrsku mírně teplého a vlhkého, převážně s mírnou zimou
Trofická řada
BC (mezotrofně-nitrofilní)
Hydrická řada
3(4) (normální až zamokřená)
Geobiocenologická formule • 3 BC 4 (5) – typická dubobučina v 3. dubobukovém vegetačním stupni, v mezotrofně-nitofilní meziřadě BC v normální až zamokřené hydrické řadě 3 (4).
Diferenciace současného stavu geobiocenózy Hydrické poměry v koridoru a jeho okolí • Díky úhrnu srážek, svažitosti pozemku a půdním poměrům (hlinitojílovité půdy) koridor dobře zadržuje vodu, v klimaticky příznivém období zde stagnuje voda na povrchu půdy ve vyznačených místech koridoru (příloha č. 7b) se vyskytují společenstva mokřadních rostlin, což svědčí o vysoké hladině podzemní vody. • Na zemědělském pozemku pod koridorem v těsné blízkosti intravilánu obce (louka) se nachází odvodňovací průleh, který chrání obec před stékající povrchovou vodou.
Fytocenologický snímek • Vyjadřuje stav současné vegetace (příloha č. 8b). • Velikost snímku je 50 m2, umístěn do nejširšího místa koridoru, kde světelné, hydrické, klimatické a půdní podmínky odpovídají zbytkové části koridoru.
Cestní síť • Koridor byl založen podél polní cesty, kterou zarostl. • Ve vyznačeném místě je polní cesta, která spojuje zemědělské plochy nad a pod koridorem, která musí být pro plynulost zemědělské výroby zachována.
Určení antropogenního ovlivnění Míra antropogenního narušení • • • •
3–2 přírodě vzdálený ekosystém. Jedná se o liniové společenstvo s převahou plevelných a rumištních druhů. V koridoru se nachází několik černých skládek a skládek biologického odpadu (sláma, odpad ze zahrad), které zvyšují úživnost lokality. Na kmenech odrostlých stromů habru obecného se nacházejí zarostlé plastové chrániče, zbytky plastů jsou v okolí těchto stromů.
6
Příloha č. 7a / Příloha č. 7b Mapa 1 : 2 000 se zaměřenými pozemky / Mapa se zaměřenými pozemky s vyznačním vegetačních zón
Příloha č. 7a Mapa 1 : 2 000 se zaměřenými pozemky
Příloha č. 7b Mapa se zaměřenými pozemky s vyznačním vegetačních zón
Příloha č. 7c / Příloha č. 7d Mapa se zaměřenými pozemky s vyznačením soustavy tůní / Mapa se zaměřenými pozemky s vyznačením návrhu výsadeb
Příloha č. 7c Mapa se zaměřenými pozemky s vyznačením soustavy tůní
Příloha č. 7d Mapa se zaměřenými pozemky s vyznačením návrhu výsadeb
7
8
Příloha č. 8a Fytocenologický snímek – vegetační snímek
Příloha č. 8a Fytocenologický snímek – vegetační snímek Snímek č.:
Autor:
Lokalita:
Datum:
Geologický podklad: Nadmořská výška: Plocha snímku:
r (–) + 1 2 3 4 5
pouze jeden jedinec, pokryvnost zanedbatelná více jedinců, pokryvnost malá pokryvnost nižší než 5 % pokryvnost 5–25 % pokryvnost 25–50 % pokryvnost 50–75 % pokryvnost 75–100 %
9
Příloha č. 8b Fytocenologický snímek – vegetační snímek (vyplněný)
Příloha č. 8b Fytocenologický snímek – vegetační snímek (vyplněný) Snímek č.: 1
Autor:
Lokalita: Koridor pod Pastvištěm
Datum:
Geologický podklad: jílové břidlice a droby Nadmořská výška: 450–452 m Plocha snímku: 50 m2
E3. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 % jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 vrba křehká (Salix fragilix). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r vrba jíva (Salix caprea) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + habr obecný (Carpinus betulus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 javor mléč (Acer platanoides) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + hloh dvousemenný (Crataegus laevigata) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + jilm drsný (Ulmus glabra) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + jilm vaz (Ulmus laevis). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + E2. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 % hloh dvousemenný (Crataegus laevigata) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + trnka obecná (Prunus spinosa) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + růže šípková (Rosa canina) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r E1. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 % chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 třtina křovištní (Calamagrostis epigeios). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 hluchavka bílá (Lamium album) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 merlík zvrhlý (Chenopodium hybridum) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 tužebník jilmový (Filipendula ulmaria). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + mochna husí (Potentilla anserina). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 mochna nátržník (Potentilla erecta) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . +
r (–) + 1 2 3 4 5
pouze jeden jedinec, pokryvnost zanedbatelná více jedinců, pokryvnost malá pokryvnost nižší než 5 % pokryvnost 5–25 % pokryvnost 25–50 % pokryvnost 50–75 % pokryvnost 75–100 %
10
Příloha č. 9 Přehled geografických a topografických značek
Příloha č. 9 Přehled geografických a topografických značek
VODNÍ A OKRAJOVÉ ZÓNY
ZÓNY BŘEHU A PŘILEHLÝCH PLOCH
Prvky v korytě
Charakteristiky břehu
Substrát
Vegetace / stromy
most
bahno
stálá pata břehu
stálezelené
lávka pro pěší
písek
nestálá břehová hrana
listnaté stromy vyšší / nižší
plavební komora
štěrk
sesuv půdy
listnaté keře vyšší / nižší
vtok
štěrk s vegetací
stabilní zemní břeh
– naklánějící se
jez, stupeň
kameny
podemílaný zemní břeh
– spadlé
tůň
balvany
skalní břeh
– s obnaženými kořeny
umělá ochrana břehu
lesní porost + symbol typu
napájení dobytka
hlavatá vrba
berma
strom vyžad. seříz. na hlavu
pramen
výmladkový strom
přítok
odrostek (mladý strom)
brod
Vegetace v korytě
peřeje
vynořená jednoděložná
proudový úsek
vynořená dvouděložná
vodopád
ponořená jednoděložná
vyčnívající skála
ponořená dvouděložná
ostrov (s vegetací)
výtok
mechorosty
směr toku
vybagrovaný materiál
plovoucí listy
Přilehlé plochy Příčný řez korytem sklon
Informace o mapování výška (m) šířka (m)
šířka (m)
hloubka (m)
Vegetace / keře a křoviny keř (jednotlivý) husté křoví řídké křoví
plot pás křovin
směr průzkumu a použitý břeh
brána
fotografie
silnice, cesta
pás křovin a stromů křoviny železnice stromořadí, alej
kamenitý břeh
pěšina el. vedení
skalnatý břeh srázný břeh zpevněný břeh
budova
hloubka
rákos / ostřice
protipovodňová hráz
vysoké trávy
kat. užití orná půda
vysoké a ruderální byliny
sad / zahrada
vysoké trávy a byliny
louka
nízké trávy
pastvina
sečené travní porosty
jehličnatý les
mokřad
listnatý les
Standardní symboly používané při mapování říčních koridorů (Zdroj: NRA, 1992)
Vegetace / trávy a byliny
čistírna odpad. vod
zděné nábřeží tok v zářezu
pruh lesa užší než 10 m a delší než 50 m
Příloha č. 10 / Příloha č. 11 Tabulka míry antropogenního ovlivnění / Metodika měření nivelačním přístrojem
Příloha č. 10
Předpoklady měření
Tabulka míry antropogenního ovlivnění míra antropogenního ovlivnění přírodní
11
stupeň ekologické stability 5
přírodě blízký
5–4
přírodě vzdálený
3–2
přírodě cizí
1
umělý – denaturalizované plochy
0
Pro měření optickým nivelačním přístrojem je potřeba dvou pracovníků. Jeden pracovník tzv. měřič stojí u přístroje a čte hodnoty, druhý pracovník tzv. figurant, drží nivelační lať. Kdekoliv se lať postaví pro měření, je nutné ji držet svisle.
Měření převýšení • Přístroj postavíme přibližně uprostřed mezi body A a B. • Postavíme lať na bod A, provedeme čtení a na nitkovém kříži na lati A. • Postavíme lať na bod B, provedeme čtení b na nitkovém kříži na lati B. • Rozdíl a – b je výškový rozdíl mezi místy A a B.
Příloha č. 11 Metodika měření nivelačním přístrojem Postup při měření nivelačním přístrojem Sestavení nivelačního přístroje • Stativ je soustava tří noh spojených podstavnou plochou se šroubem a ukončených ve spodní části ostrým trnem, každá noha je samostatně pohyblivá a výškově nastavitelná.
• Pokud je vzdálenost bodů nebo výškový rozdíl větší, rozdělíme vzdálenosti na několik částí a sečteme výškový rozdíl každé části, výškový rozdíl mezi body A a B je pak součet výškových rozdílů jednotlivých částí.
Měření vzdáleností
• Podstavná plocha by měla být v rovině alespoň podle odhadu a trny noh zapíchnuté v zemině. • Až když stativ pevně stojí a je stabilní, můžeme na jeho podstavnou plochu připevnit nivelační přístroj, většinou se „nivelák“ připevňuje pomocí šroubu. • Vyvážení „niveláku“ provedeme pomocí tří stavěcích šroubů, přístroj je správně vyvážen tehdy, když po tomto prvním vyvážení provedeme kontrolu otáčením přístroje kolem vodorovné osy. Otočíme tedy o 90° a kontrolujeme, zda je bublinka libely stále ve středu kruhu. Pokud v některé poloze nebyla bublina libely ve správné poloze, pak dovyvážíme pomocí stavěcích šroubů.
• Zaměříme na lať a odečteme počet cm na lati mezi dvěma dálkoměrnými ryskami, toto číslo je rovno vzdálenosti v metrech mezi latí a přístrojem • Měřená vzdálenost přístrojem je dána místem, na kterém stojí měřičská lať a místem nad kterým je postaven přístroj.
SPÁD = výškový rozdíl mezi dvěma body
12
Příloha č. 12 Projekt tůní
Příloha č. 12 Projekt tůní Pro účel projektu studenti vytvořili jeden návrh tůně. Realizační firma podle svých zkušeností provede několik obměn tohoto návrhu. Studenti dále navrhli umístění těchto tůní v terénu.
13
Příloha č. 13 Metodika výsadby kontejnerovaných sazenic
Příloha č. 13
Kůly statického zajištění
Metodika výsadby kontejnerovaných sazenic
• 2–3 ks podle velikosti stromu • tlakově napuštěné fungicidními prostředky • zatlouci do dna jámy
Postup výsadby • solitérní strom – koruna zapěstovaná ve výšce 2m, obvod kmínku ve výšce 1 m velikost 12/14 cm • doba výsadby – listnáče celoročně, ideální září, jehličnany celoročně, mimo rašení • hloubka výsadby – latí změříme 2 x výška balu = hloubka jámy, mírně výš, počítá se sesedáním zeminy • strom umístíme do jámy • kotvení – nutná stabilita proti poranění, 3 ks kůlů 2–2,5 m průměr 5–7 cm, fixace stromů kokosovými provazy, strom se nesmí pohybovat do stran, nahoru a dolů ano, kůly nahoře se spojí půlkulatými trámky • kořenový bal – netlející obaly odstraníme, kořenový systém rozprostřeme • provedeme zakládací řez – velikost kořenového systému má odpovídat velikosti asimilační plochy odstraníme poškozené, suché a nevhodně postavené letorosty • na dno jámy dáme malý obsah organického podílu a umístíme sazenici • vyrovnáme výškový rozdíl až přibližně na výšku balu (sazenice 2–3 cm pod úroveň terénu – závlahová mísa) • dobře zhutníme • zasypeme hlínou, prosypeme a hutníme, aby nevznikly vzduchové kapsy, nezasychaly kořeny • zálivka – zalijeme, vhodná je závlahová mísa • jutová bandáž – proti korní spále, poškození kambia a felogénu, zvláště stromy s tenkou kůrou, vypěstované ve stínu • plastový chránič proti vytloukání srnčí zvěří • mulčujeme proti buřeni • povýsadbová péče • čím mladší materiál, tím kratší péče a rychlejší ujmutí • zálivka a hnojení • péče o závlahovou mísu, kypření a odplevelování výsadeb • výchovný řez korun mladých stromů • pravidelná kontrola kotvení a jeho včasné odstranění • ošetření mechanických poranění vzniklých při výsadbě a v prvních letech po ní • ochrana před chorobami a škůdci
Standardní postup při výsadbě stromu Výsadbová jáma • minimálně 1,5x větší než kořenový bal či kořenový systém vysazovaného stromu • kruhový tvar s kónickým profilem • zdrsnit boční stěny • hloubka cca 2násobek výšky balu
Substrát na dno jámy • malý obsah organického podílu • vyrovnání výškového rozdílu až přibližně na výšku balu • dobře zhutnit
Umístění stromu • vrchní část balu v rovině s terénem • ve středu mezi kotvícími kůly • pokud je na kmeni označený směr na sever – respektovat • optimální je v této fázi provést výchovný řez
Zasypání jámy • event. umístění závlahové sondy • zahradnický substrát s příměsí rašeliny • pouze ve svrchní části výsadbové jámy
14
15
© 2011 ENVIC, o.s. Územní systém ekologické stability v zemědělské krajině Revitalizace biokoridoru 2010/2011 Zpracování: ČSOP Spálené Poříčí ve spolupráci s Církevní střední odbornou školou ve Spáleném Poříčí Učební texty: Ing. Dagmar Dostálová, Ing. Petr Pelikán Grafická úprava: Hana Lehmannová Tisk: Dragon Press s.r.o.
