19. srpna 2013
Přehled praktických dotazů vyplývajících z nařízení (EU) č. 1169/2011, k nimž podalo MZe stanovisko Článek
Dotaz
Názor PK ČR
Stanovisko MZe
1.
9 odst.1 písm. e)
Jakým způsobem bude nutné odkazovat na obsah ? Bude nutné uvádět přímo „čistou“ hmotnost/objem/pevný podíl ?
Navrhujeme zachovat stávající zvyklosti a množství označit jen hodnotou (např. g nebo ml) a u pevného podílu doplnit „Hmotnost pevného podílu“ (nikoliv odkapaného).
Jako údaj o čistém množství je možné akceptovat i pouze samotné uvedení hodnoty jako např. g nebo ml. Použití výrazu „hmotnost pevného podílu“ je možné rovněž akceptovat, jelikož jej lze považovat za výraz významově rovnocenný výrazu „hmotnost potraviny po odkapání“, který je uveden v příloze IX nařízení. V každém případě musejí být informace pro spotřebitele srozumitelné a nezavádějící.
2.
9 odst. 1 písm. h)
Jaké všechny údaje představují adresu ? Je název státu součástí adresy ?
Domníváme se, že název státu by měl být součástí adresy, jinak nemusí mít adresa pro spotřebitele dostatečnou vypovídající hodnotu v případě, že by se chtěl např. na výrobce obrátit. Je možné vyznačit „EU“ místo konkrétního státu nebo by měl spotřebitel získat přesnou informaci o zemi původu nebo provenience ?
Souhlasím, že název státu musí být součástí adres. Označení „EU“ místo konkrétního státu je nedostatečné. Především co se týká adresy nacházející se mimo území České republiky, by bylo pro spotřebitele značně obtížné konkrétní stát identifikovat. Jistou míru tolerance při neuvedení státu lze uplatnit pro výrobky označené adresou nacházející se v České republice, které jsou zároveň v ČR uváděny na trh.
3.
10
Vztahuje se i na údaje uváděné podle tohoto ustanovení povinná velikost písma ?
Podle názoru některých evropských federací (např. ANIA) se nejenom na povinné údaje uváděné podle čl. 9 odst. 1 nařízení, ale i na další povinné údaje u určitých druhů nebo skupin potravin podle čl. 10 musí aplikovat povinná velikost písma. Vzhledem k tomu, že čl. 12 nařízení pracuje pouze s pojmem „povinné údaje“, aniž by odkazoval na konkrétní ustanovení nařízení, a vzhledem k tomu, že čl. 9 odst. 1 musí být v souladu s čl. 10, také dovozujeme, že i tyto údaje musí být v povinné velikosti písma.
Ustanovení čl. 13 odst. 2 nařízení uvádí, že povinná velikost písma se týká pouze údajů uvedených v čl. 9 odst. 1. V tomto jednoznačném duchu je prozatím k této otázce přistoupeno v návrhu na její odpověď, která by měla být doplněna do QaA dokumentu k nařízení.
4.
13 odst. 1
Je možné uvádět povinné údaje na tzv. skládačkách umístěných např. zdola k obalu potraviny ?
Nařízení v čl. 13 odst. 1 stanoví, že se povinné informace o potravině vyznačují na viditelném místě tak, aby byly dobře viditelné, snadno čitelné, a je-li to vhodné nesmazatelné. Nesmějí být žádným způsobem skryty, zastřeny ani přerušeny jiným textem nebo vyobrazením či jiným zasahujícím materiálem. Podle našeho názoru skládanka
S Vámi uvedeným názorem, že skládanka s povinnými informacemi pro spotřebitele umístěná zdola na obalu nepředstavuje ukrytí povinných údajů, lze obecně souhlasit. V konečném důsledku bude ale při posuzování označování nutné vycházet ze specifikací každého konkrétního výrobku a
~1~
19. srpna 2013
obsahující všechny povinné údaje v povinné velikosti písma umístěná např. zdola na obalu nepředstavuje žádné ukrytí povinných údajů.
provedení označení, za předpokladu splnění požadavku, aby poskytované informace pro spotřebitele byly čitelné a srozumitelné.
5.
13 odst. 1
Jak bude posuzován způsob označení samolepkou u výrobků vyrobených mimo ČR ?
Nařízení stanoví, že údaje nesmějí být zakryty, přelepeny. Co se pak rozumí „jazykem snadno srozumitelným spotřebitelům v členských státech, kde je potravina uváděna na trh“ ? Jedná se o „národní“ jazyk toho kterého konkrétního státu ? Tedy, pokud výrobek pochází z Holandska, jsou na něm údaje vlámsky, německy a je uváděn na trh v ČR, mohou být přelepkou tyto dva jazyky překryty ? Přelepka pak bude považována za „hlavní nebo stejné“ zorné pole a je třeba na ní vyznačit všechny údaje včetně těch, které jsou na původním obale na přední straně a to v povinné velikosti písma ?
Snadno srozumitelným jazykem na území České republiky se rozumí jazyk český. Údaje na potravině uváděné na trh v České republice tedy musí být uvedeny v jazyce českém. Povinné údaje a způsob jejich uvedení (umístění, velikost písma, atd.) je stanoven nařízením. Zachování původních jazykových verzí při úpravě etikety není nařízením stanoveno.
6.
13 odst. 3
Jak bude interpretován pojem „největší plocha“?
Pro určení povinné velikosti písma se stanoví jako hranice největších plocha obalu nebo nádoby. Nařízení však tento pojem v čl. 2 nedefinuje. Z dosavadní interpretace pojmu je zřejmé, že největší plocha tvoří tu část obalu (nádoby), která je z celkové plochy obalu (nádoby) největší. S největší pravděpodobností se také bude jednat i o jedno ze zorných polí obalu (nádoby), které je největší. Ze stávajícího přístupu národních autorit, resp. Evropské komise lze dovodit, že u obalů (nádob) hranatých, u kterých jsou plochy limitovány hranami, bude za největší plochu považována ta strana obalu (nádoby), která matematicky představuje jednu největší plochu z celkové plochy obalu (nádoby). K takové interpretaci lze dospět i jazykovým výkladem. Podle našeho názoru lze z textu jednoznačně dovodit, že zákonodárce měl na mysli jen jednu z částí obalu (nádoby), protože použil spojení „…jejichž největší plocha je menší…“. Nikoli však celý obal (nádobu), jinak by takové spojení nepoužil a uvedl by např. „…jejichž celková největší plocha je menší než…“ apod. Domníváme se, že je nutné vždy za největší plochu uvažovat pouze jednu z možných stran (zorných polí) obalu (nádoby) a aplikovat takový přístup na všechny typy obalů
Jedním z cílů nařízení je zlepšení čitelnosti informací na obalech potravin. Jelikož nařízení hovoří o „největší ploše“, jsme toho názoru, že u obalu s více stěnami (např. kvádr), se za největší plochu považuje stěna obalu s největším povrchem. V případě válcovité nádoby se přikláníme pracovat s celou plochou válce, vyjma víka a dna. Pokud jde o obal tvaru válce, není možné souhlasit se stanoviskem, aby byla největší plocha vypočítávána na základě konceptu největší viditelné plochy, zorného pole či 1/3 plochy. Nařízení s těmito koncepty v této výjimce nepracuje a mohlo by se jednat o účelové dosažení výjimky u obalů s relativně dostatečným prostorem na úkor čitelnosti pro spotřebitele.
~2~
19. srpna 2013
(nádob). Vzhledem však k tomu, že některé obaly nemají plochy limitované hranami (např. láhve, plechovky, kelímky apod.), bude v zájmu spravedlivého přístupu nutné stanovit určité odpovídající procento z celkové plochy povrchu pláště takových obalů (nádob). Navrhujeme proto, aby se u ostatních typů obalů (nádob) vycházelo z principu tzv. největší viditelné plochy, za kterou je u tohoto typu obalů (nádob) považována 1/3 celkového povrchu jejich pláště. V opačném případě by totiž bylo nutné i u hranatých obalů (nádob) považovat za největší plochu celou plochu všech stran hranatého obalu (nádoby) vypočtenou součtem jednotlivých ploch limitovaných hranami. Navrhovaný přístup podporuje nejen PK ČR a FoodDrinkEurope, ale i Evropská federace balených vod (EFBW) a UNESDA společně se SMV ČR a Svazem výrobců nealkoholických nápojů. 7.
Čl. 13
Interpretace největší plochy je rozdílná. Fooddrinkeurope a Eurocommerce stále zastává názor, že největší plocha u obalů typu lahev, plechovka, kelímek je přibližně 1/3 obvodové plochy obalu, zatímco v Q&A dokumentu je největší plocha tohoto typu obalu interpretována jako celá plocha obalu nezahrnující víka, dna, obruby na horní a spodní straně plechovek, zakřivené části a hrdla lahví a sklenic. Přikloní se ČR k názoru oborových sdružení, resp. i
Interpretaci v EU Q&A dokumentu považujeme za diskriminační vůči výrobcům výrobků v obalech tvaru lahve, kelímků apod. Zatímco u obalů typu krabička je největší plochou největší celá strana obalu, tedy ta, která je pro spotřebitele jedno zorné pole, u obalů typu lahev nebo kelímek je největší plochou celý obvod pláště, který spotřebitel jednoznačně v jednom zorném poli nemá (kelímek nebo lahev musí otáčet, aby si prohlédl celý obvod pláště). Navrhujeme se přiklonit k interperataci Fooddrinkeurope a Eurocommerce, tak jak to učili např. Belgie, Nizozemí a Švédsko.
~3~
Odpověď na tuto otázku již byla součástí stanoviska k první sadě dotazů PK ČR v roce 2012 v následujícím znění. Jedním z hlavních cílů nařízení je zlepšení čitelnosti informací na obalech potravin. Jelikož nařízení hovoří o “největší ploše“, jsme toho názoru, že u obalu s více stěnami (např. kvádr), se za největší plochu považuje stěna obalu s největším povrchem. V případě válcovité nádoby se přikláníme pracovat s celou plochou válce, vyjma víka a dna. Pokud jde o obal tvaru válce, není možné souhlasit se stanoviskem, aby byla největší plocha vypočítávána na základě konceptu největší viditelné plochy, zorného pole, či 1/3 plochy. Nařízení s těmito koncepty v této výjimce nepracuje a mohlo by se jednat o účelové dosažení výjimky u obalů s relativně dostatečným prostorem na úkor čitelnosti pro spotřebitele. Přístup Mze se od vydání dotčeného stanoviska nezměnil a je souhlasný s odpovědí uvedenou v bodě 2.3.1 dokumentu QaA.
19. srpna 2013
některých jiných členských států ? 8.
14 odst. 1 písm. a)
Pokud jsou informace uvedeny na e-shopu a zákazník je vidí spolu s dalšími informacemi během objednávky, může si je vytisknout apod. Je to dostačující splnění požadavků tohoto odstavce ?
Podle našeho názoru ano. Nařízení stanoví, že povinné informace musí být k dispozici před dokončením nákupu a uvedeny na materiálu podporujícím prodej na dálku nebo musí být poskytnuty jinými vhodnými prostředky jasně určenými provozovatelem potravinářského podniku.
Před dokončením nákupu je odpověděný provozovatel potravinářského podniku povinen zpřístupnit všechny povinné informace o potravinách, kromě data minimální trvanlivosti nebo data použitelnosti. Definice „povinných informací o potravinách“ zahrnuje veškeré informace, které musí být poskytnuty konečnému spotřebiteli podle předpisů EU, nikoli pouze informace na základě nařízení.
9.
14 odst. 1 písm. b)
Bude dostačující uvést povinné údaje na webových stránkách a v průvodní dokumentaci, v dodacím listě nebo faktuře?
Podle našeho názoru ano. Podmínkou je, aby je spotřebitel měl nejen v okamžiku, kdy si potravinu vybírá, ale i v okamžiku, kdy mu je doručena. Formu, v jaké musí být povinné údaje v okamžiku doručení k dispozici, však nařízení neupravuje.
Provozovatel potravinářského podniku je povinen poskytnout veškeré povinné údaje v okamžiku doručení (včetně data minimální trvanlivosti nebo data použitelnosti). Pokud se jedná o potravinu balenou, informace pro konečného spotřebitele musí být uvedeny v souladu s čl. 12 a 13 nařízení a nikoli pouze v průvodní dokumentaci.
10.
Čl. 15 odst. 1
V jakém jazyce musí být uváděny povinné údaje (čl. 9 a 10 nařízení) na skupinovém balení (multipack) ? Stačí, aby byly uvedeny v českém jazyce pouze v průvodní dokumentaci, zatímco na skupinovém obalu budou uvedeny v originálním (jiném) jazyce ?
Z bodu 2.1.2 „Q&A“ pouze vyplývá, které povinné údaje musí být na vnějším obalu uvedeny i v případě, kdy jsou informace uvedeny v průvodní dokumentaci. Nevyplývá z něj však, v jakém jazyce tyto údaje mají být uvedeny v průvodní dokumentaci nebo na vnějším obalu. Domníváme se, že vzhledem k tomu, že se jedná o fáze, které předcházejí prodeji potravin konečnému spotřebiteli, nemusí být informace na vnějším obalu / v průvodní dokumentaci uvedeny v českém jazyce a stejně tak nemusí být každá samostatně balená položka opatřena etiketou v českém jazyce. Naproti tomu, pokud se však v velkoobchodník/maloobchodník rozhodne pro prodej konečnému spotřebiteli, je povinen v českém jazyce vyznačit na jednotlivých balených položkách všechny povinné údaje. Totéž by mělo podle našeho názoru platit i pro provozy veřejného stravování.
Ustanovení čl. 15 odst. 1 nařízení stanoví, že povinné informace o potravině se uvádí v jazyce snadno srozumitelném. Přikláním se ke stanovisku, že uvádění povinných informací v jazyce snadno srozumitelném spotřebitelům v České republice (jazyk český) se vztahuje i na údaje uváděné způsobem podle čl. 8 odst. 7 nařízení, tj., průvodní dokumentaci i označení skupinového balení, jelikož i tyto informace jsou informacemi povinnými. V případě čl. 8 odstavce 8, kdy jsou potraviny, které nejsou určeny konečnému spotřebiteli dodávány od jednoho provozovatele potravinářského podniku jinému, by mohl být jazyk informací věcí dodavatelsko odběratelských vztahů. Musí být ovšem zajištěno, že informace poskytnuté v jiném jazyce, jsou pro odběratele dostatečné, aby mohl případně splnit svou povinnost podle čl. 8 odst. 2 nařízení.
~4~
19. srpna 2013
11.
18, příloha VII část A body 8., 9.
Musí být v seznamu složek uvedeno celé spojení např. “rostlinný slunečnicový olej“ ?
Dle našeho názoru postačí spojení „slunečnicový olej“, ze kterého je patrné, že se jedná o olej rostlinný. Nařízení však tak jednoznačné není.
Souhlasím s názorem, že není nutné v seznamu složek uvádět celé spojení „rostlinný slunečnicový olej“. Označení složky jako „slunečnicový olej“ je pro splnění povinnosti označit složku specifickým názvem dostačující. Nařízení v příloze VII části A stanovuje alternativu označení spíše v případech, kdy je při výrobě potraviny použito více rostlinných olejů.
12.
Čl. 21
Nařízení neupravuje označování křížové kontaminace. Jakým způsobem se bude k tomuto označení přistupovat ?
Podle našeho názoru nařízení v čl. 21 jasně stanoví, že údaj o alergenech má být součástí výčtu složek a že tento údaj má být zvýrazněn. Nařízení vůbec neupravuje možnost uvádět informaci typu „Může obsahovat stopy…“. Navíc, Komise podle čl. 36 odst. 3 písm. a) může přijmout prováděcí právní akty, které se budou týkat informací o možném a nezáměrném výskytu látek nebo produktů vyvolávajících alergie nebo nesnášenlivost v potravinách. Znamená to však, že dokud Komise tyto právní akty nepřijme, nesmí se tato věta při označování na obalech použít ?
Související ustanovení čl. 36 odst. 3 písm. a) nařízení uvádí, že Komise přijme prováděcí akty, kterými bude upraveno uvádění informací o možném a nezáměrném výskytu látek nebo produktů vyvolávajících alergie nebo nesnášenlivost v potravinách. Přikláním se ke stanovisku, že použití takové informace předtím, než budou prováděcí akty přijaty je možné za předpokladu, že budou splněny obecné podmínky pro uvádění dobrovolných informací uvedené v čl. 36 odst. 1 a 2 nařízení.
13.
21 odst. 1 písm. a)
Mohou být v seznamu složek na obalu uvedeny pouze mléčné produkty (např.“máslo“, „syrovátka“, „tvaroh“, „smetana“) ve zdůrazněné podobě nebo musí být uvedeno doplnění např. typu “smetana (obsahuje mléko)“? Co ze slovního spojení „pšeničná mouka“ by mělo být zvýrazněno ? Co se rozumí pod pojmem „zvýraznění“ ?
V článku 21 odst. 1 písm. a) je odkaz na Přílohu II, kde je uveden seznam látek nebo produktů vyvolávajících alergie. V bodě 7.(Přílohy II) je uvedeno „Mléko a výrobky z něj“. Domníváme se, že uvedení daných složek slovy „máslo“, „syrovátka“, „tvaroh“, „smetana“ v seznamu složek ve zdůrazněné podobě bez doplnění dalších informací např. (obsahuje mléko), je dostačující. V případě sousloví (např. „pšeničná mouka“) by mělo podle našeho názoru postačit, aby bylo zvýrazněno slovo „pšeničná“ (tj. „pšeničná mouka“). Co se povinnosti zvýraznit jednotlivé alergeny týká, domníváme se, že by měla být výrobcům poskytnuta určitá flexibilita v rozhodnutí, zda zvolí odlišnou barvu, pozadí, podtržený text, tučný text či jiný způsob. Na druhou stranu by měl být snadno akceptovatelný přístup zvýraznit alergen tučně např. „mléko“.
Nařízení uvádí, že název látky nebo produktu ze seznamu v příloze II má být zvýrazněn tak, aby byl jasně odlišen od ostatních složek uvedených v seznamu, např. typem či stylem písma nebo barvou pozadí. Příloha II stanoví např. položku „mléko a výrobky z něj“, tj. zvýrazněna bude složka výrobku uvedená ve složení spadající pod tuto položku – mléko, nebo např. máslo, smetana. Další doplnění typu „smetana (obsahuje mléko)“ není vyžadováno. Co se týká slovních spojení jako např. „pšeničná mouka“, jsme toho názoru, že pro splnění povinnosti je možné uvést jak zvýraznění pouze slova „pšeničná“, tak zvýraznění celého slovního spojení „pšeničná mouka“. Zvýrazněním se rozumí jasné odlišení od ostatních složek v seznamu.
14.
30 odst. 3
Může výrobce i nadále
V případě ikon GDA se jedná o dobrovolné zopakování
S přístupem, kdy při opakovaném uvádění výživové
~5~
19. srpna 2013
používat označení „kcal“ namísto „energie“ pro vyjádření energetické hodnoty v GDA ikoně?
vybraných hodnot na přední straně obalu. Předpokládá se, že se tato hodnota již předtím objevila na zadní straně např. v tabulce nutričních hodnot. Domníváme se, že by nahrazení slova „energie/energetická hodnota“ slovem „kcal“ mělo být umožněno, protože spotřebitel již ví, co si pod tímto označením má představit. Možnost i nadále používat „kcal“ přispěje k lepší srozumitelnosti pro spotřebitele zejména v případě vícejazyčných obalů.
hodnoty nebude vyžadováno před hodnotou kJ/kcal slovo „energetická hodnota“, je možné souhlasit. Nařízení stanoví, že údaje o energetické hodnotě se vyjadřují v měrných jednotkách uvedených v příloze XV. Příloha XV jasně stanoví jako jednotky pro uvedení energetické hodnoty kJ i kcal, přičemž nejsou stanoveny žádné výjimky pro umožnění vyjadřování energetické hodnoty pouze v kcal. Vyjadřování energetické hodnoty pouze v kcal proto není možné.
15.
30 odst. 3
Je možné pro vyjádření energetické hodnoty v GDA ikoně v hlavním zorném poli použít pouze hodnotu v „kcal“?
Předpokládá se, že informace o energetické hodnotě vyjádřená jak v kcal, tak v kJ je již v tabulce nutričních hodnot na zadní straně obalu, a proto by nemělo být nutné oba tyto údaje uvádět znovu i v hlavním zorném poli v GDA ikoně. Možnost i nadále používat v hlavním zorném poli pouze „kcal“ přispěje k lepší srozumitelnosti pro spotřebitele zejména v případě vícejazyčných obalů.
16.
33 odst. 1
Kde na obale by měl být uveden počet porcí v balení ?
Nařízení pouze v čl. 33 odst. 4 stanoví, že porce nebo jednotka spotřeby se uvádějí v těsné blízkosti výživových údajů. Nařízení dál již nekonkretizuje, v jakém zorném poli apod. Je zřejmé, že počet porcí by měl být součástí povinného nutričního označení – tedy uváděn na zadní straně obalu a v blízkosti tabulky nutričních hodnot. Domníváme se, že tento údaj nemá být uváděn v hlavním zorném poli. Tuto domněnku lze podepřít interpretací čl. 34 odst. 3, který ve spojení s čl. 30 odst. 3 jasně říká, které údaje se mají v hlavním zorném poli uvést.
Nařízení v čl. 33 odst. 4 stanoví, že porce nebo jednotka spotřeby se uvádějí v těsné blízkosti výživových údajů. Nařízení nestanoví zobrazení ve specifickém zorném poli.
17.
Čl. 34
Jak mají být správně označovány referenční hodnoty příjmu pro vitamíny a minerální látky ?
Podle našeho názoru by měly být (i v souladu s dokumentem Q&A) označeny referenční hodnoty příjmu vždy pouze takto. Neměl by být pro ně použit jiný výraz. Nic však nebrání tomu použít adekvátní zkratku. V tomto případě tedy v nadpisu v tabulce použít buď RHP nebo RI s příslušným odkazem na vysvětlení této zkratky. Přičemž zkratka může být učiněna pomocí * či jakkoli jinak. Podstatné je, aby zkratka byla vysvětlena. Není možné použít označení „referenční výživová hodnota“
Domnívám se, že možné je použití termínu „referenční hodnota příjmu“ i „denní referenční hodnota příjmu“, jelikož nařízení používá oba tyto termíny. Je pravděpodobné, že ve spojení se slovem „denní“ bude informace pro spotřebitele srozumitelnější. Použití různých zkratek by mělo být umožněno pouze za podmínky, že jejich význam je spotřebiteli na etiketě jasně vysvětlen. Vzhledem ke srozumitelnosti pro spotřebitele se však spíše přikláním k tomu, aby zkratka odpovídala českému
~6~
19. srpna 2013
ani zkratku „RVH“, takový pojem nařízení nezná. Stejně tak se ale domníváme, že speciálně pro vitamíny a minerální látky není nutné uvádět „denní referenční hodnota příjmu“ a postačí pouze „referenční hodnota příjmu“, jelikož se jedná o nadřazený pojem.
znění termínu „referenční hodnota příjmu“. V souladu s bodem 3.18 QaA dokumentu tak doporučuji používat při označení zkratku RHP.
18.
36 odst. 3 písm. c)
Je možné uvádět GDA na děti ?
Nařízení (EU) č. 1169/2011 stanoví v čl. 36 odst. 3 písm. c), že Komise přijme prováděcí akty, kterými upraví referenční hodnoty příjmu pro konkrétní skupiny obyvatelstva. FoodDrinkEurope již předal EFSA k posouzení referenční hodnoty příjmu pro děti ve věku od 4 do 8 let. Lze v současné době uvádět GDA na děti, pokud výrobce na obalu uvede, že doporučený denní příjem je např. 1500 kJ ? Podle našeho názoru ano, a to do chvíle, než budou referenční hodnoty stanoveny celoevropsky (tj. obdobná situace jako se zdravotními tvrzeními podle čl. 13 odst. 1).
Jelikož uvedené ustanovení uvádí, že Komise přijme prováděcí akty, aby bylo možné uvádět referenční hodnoty příjmu pro konkrétní skupiny obyvatelstva, přikláním se ke stanovisku, že uvádět GDA ve vztahu k dětem bude možné až po přijetí prováděcích pravidel
19.
Čl. 44 odst. 1 písm. b)
V jakém formátu uvádět výživové údaje u nebalených potravin (včetně potravin v provozech veřejného stravování) ?
Nařízení stanoví, že uvádění výživových údajů u nebalených potravin a potravin v provozech veřejného stravování není povinné. Pouze pokud by členský stát přijal vnitrostátní opatření, mohly by být tyto údaje u těchto potravin uváděny za podmínek stanovených nařízením, tj. pouze na porci/jednotku spotřeby a u vybraných hodnot (energetická hodnota samostatně nebo energetická hodnota, obsah tuků, nasycených mastných kyselin, cukrů a soli). Z ustanovení čl. 44 odst. 1 písm. b) tedy dovozujeme, že dokud nebude upravena povinnost a způsob uvádění výživových údajů na nebalených potravinách a potravinách v provozech veřejného stravování, nemohou být tyto údaje uváděny vůbec (analogicky např. k uvádění referenčních hodnot příjmu na děti – co není povoleno, je zakázáno).
Podle čl. 44 odst. 1 písm. b) není uvádění výživové hodnoty povinné. Článek 36 odst. 1 a 2 nařízení ale stanovuje, jakým způsobem mají být poskytovány informace podle čl. 9 (kam výživové údaje spadají) v případě, že jsou uváděny dobrovolně. Pokud nebude uvádění výživových hodnot pro nebalené potraviny stanoveno národním předpisem, doporučuji při dobrovolném uvedení těchto hodnot u nebalených potravin postupovat v souladu s čl. 36 odst.1 a 2 nařízení.
20.
Příloha V
Bude se vztahovat povinnost na uvedení výživových hodnot i na čerstvé vykostěné maso nebo ryby? Nebo hluboce zmrazené ryby
Příloha V uvádí potraviny, na něž se nevztahuje povinnost uvádět nutriční údaje. Podle našeho názoru nesplňují uvedené potraviny definici nezpracovaných potravin. Hluboce zmrazené produkty, které obsahují méně než 5 % přidané vody, jsou podle našeho názoru od povinného nutričního značení osvobozeny. Avšak hluboce zmrazené
Definici nezpracovaného produktu stanoví čl. 2 odst. 1 písm. n) nařízení (ES) č. 852/2004. Na základě této definice je vykostěné maso nebo ryby považováno za nezpracovaný produkt. Pokud byla k produktu přidána voda nebo přídatná látka nelze jej považovat za nezpracovaný produkt obsahující
~7~
19. srpna 2013
21.
Příloha VI bod 5.
s glazurou do 5% ? A na ryby s glazurou do 5 % s přídatnými látkami ?
produkty s přídatnými látkami a glazurou do 5 % již nesplňují podmínky této přílohy.
jedinou složku a výjimka podle přílohy nemůže být aplikována.
Jakým způsobem se použije toto ustanovení?
Nařízení stanoví, že pokud masné výrobky, masné polotovary a produkty rybolovu obsahují přidané bílkoviny odlišného živočišného původu jako takové, včetně hydrolyzovaných bílkovin, musí název potraviny obsahovat údaj o přítomnosti těchto bílkovin a o jejich původu. Z toho dovozujeme, že toto ustanovení se použije pouze v případě masných výrobků, masných polotovarů a produktů rybolovu, které svými názvy odkazují na jeden konkrétní živočišný druh zvířete (v případě masných výrobků v souladu s ustanovením § 12 platného znění vyhlášky č. 326/2001 Sb.) a zároveň je při jejich výrobě použito více druhů živočišných bílkovin, tzn. obsahují přidané bílkoviny odlišného živočišného původu.
Toto ustanovení není vázáno na název výrobku. Pokud masné výrobky, masné polotovary a produkty rybolovu obsahují přidané bílkoviny odlišného živočišného původu jako takové, včetně hydrolizovaných bílkovin, musí název potraviny obsahovat údaj o přítomnosti těchto bílkovin a o jejich původu. Nařízení neuvádí použití ustanovení pouze v případě masných výrobků, masných polotovarů a produktů rybolovu, které svými názvy odkazují na jeden konkrétní živočišný druh zvířete. Cílem ustanovení je informovat spotřebitele, že do produktu byla přidána bílkovina jiného živočišného původu, než jsou složky jako např. maso, uvedené ve složení. Příklad: vídeňské párky s vepřovou bílkovinou (v případě, že párky neobsahují vepřové maso, ale byla přidána pouze vepřová bílkovina). Pokud jde např. o „špekáčky“ nebo „vysočinu“ vyrobenou z hovězího a vepřového masa, povinnost dle tohoto ustanovení se na ně vztahuje v případě, že do výrobku byla přidána bílkovina jiného než hovězího nebo vepřového původu.
Příklad: „telecí párky“ „telecí párky s vepřovým masem“, „drůbeží vídeňský párek“ „drůbeží vídeňský párek s vepřovým masem“, apod. V těchto případech lze jednoznačně určit „odlišnou“ bílkovinu živočišného původu. Na druhou stranu jako neopodstatněný odmítáme výklad, že by se toto ustanovení mělo použít i v případě masných výrobků, masných polotovarů a produktů rybolovu, které svými názvy neodkazují na jeden konkrétní živočišný druh zvířete, a zároveň je při jejich výrobě použito více druhů živočišných bílkovin. Příklad: „špekáčky“, „vysočina“, apod. V těchto případech je výrobek vyroben např. z hovězího a vepřového masa v určitém poměru (což je indikováno v deklarovaném složení výrobku), ale protože v názvu těchto výrobků není zapracován odkaz na jeden z těchto druhů, nelze jednoznačně určit „odlišnou“ bílkovinu živočišného původu. 22.
Příloha VI
Bude se muset uvádět
U fyzikálního stavu je nově uvedeno opakovaně zmrazená, ~8~
V tomto ustanovení není uvedeno, že se týká pouze
19. srpna 2013
část A bod 1.
četnost zmrazení?
/
počet
což je většina zmrazených zelenin. Vyrobí se polotovar, zmrazí hluboce. Potom za povolených teplotních podmínek smíchají jednotlivé složky. A opět zmrazí. Už ne hluboce jenom na komorách. Není jasné, zda se i na tyto případy vztahuje povinný údaj o opakovaném zmrazení. Domníváme se však, že se tento požadavek týká pouze masa a ryb. Je naše domněnka správná ?
masa a ryb ani není uvedena povinnost uvádět počet zmrazení. Údaj podle bodu 1 přílohy VI části A musí být poskytnut spotřebiteli v případě, kdy by opomenutí této informace mohlo kupujícího uvést v omyl.
23.
Příloha VI část A bod 6
Název potraviny musí obsahovat údaj o přítomnosti vody do ní přidané, pokud je množství této vody větší než 5 %. Budou povolená jiná synonyma než „glazované“? Např. filé vyrobené z bloků obsahujících přidanou vodu apod.
Podle našeho názoru toto souvisí s požadavky uvedenými v Příloze IX. Nově se pravděpodobně bude jednat o výrobek s polevou. Výrobek by se pak označil jako glazovaný a uvedla by se u něj čistá hmotnost masa.
Ustanovení bodu 6 přílohy VI části A neuvádí přesný výraz, kterým má být vyjádřen údaj o přítomnosti vody do potraviny přidané. Přikláním se k názoru, že je možné použít např. výrazy „s přidanou vodou“ nebo „s přídavkem vody“. Na druhou stranu se nedomnívám, že by za významově rovnocenné mohlo být pro spotřebitele považováno uvedení výrazu „glazovaný“.
24.
Příloha VI část A bod 7
Jakou nejmenší velikost mají mít kousky masa? Je nutné tento požadavek aplikovat i na bloky z tzv. „ocásků, odřezků“ filet – tzv. „piece and pieces“ ?
Nařízení velikost kousků/kusů neřeší, proto vycházíme z toho, že na velikosti nezáleží, přičemž záleží pouze na skutečnosti, že došlo ke spojení.
Souhlasím, že na velikosti nezáleží. Nařízení velikost kusů/kousků nespecifikuje. Cílem ustanovení je informovat spotřebitele o skutečnosti, že se nejedná o celistvou část těla, ale o výrobek vytvořený ze spojených kousků.
25.
Příloha VII ČÁST A bod 1.
Pokud je množství přidané vody ve výrobku nižší než 5 %, nemusí se vyznačovat v seznamu složek. Pouze u masa, masných polotovarů, nezpracovaných produktů rybolovu a nezpracovaných mlžů se množství přidané
Z přílohy VII ČÁST A bodu 1. vyplývá, že se hranice 5 % u přidané vody nevztahuje na maso, masné polotovary, nezpracované produkty rybolovu a nezpracované mlže. Zde neplatí žádná výjimka a u těchto výrobků se obsah přidané vody uvede ve složení vždy. Zároveň nařízení v příloze VI odst. 6 stanoví, že masné výrobky a masné polotovary, které mají podobu krájeného masa, kusu masa, plátku masa, porce masa nebo jatečně upraveného těla zvířat a které obsahují více než 5 % přidané vody, musí mít uvedený údaj o přítomnosti přidané vody v těsné blízkosti názvu výrobku. Totéž platí i pro
Při diskusi v květnu 2012 Komise sdělila, že se jedná pouze o výrobky, které mají podobu čerstvého masa. K ustanovení by se mělo přistupovat případ od případu a jeho cílem je zamezení klamavých obchodních praktik. Vzhledem ke zmíněnému cíli a ke skutečnosti, že u tradičních a jakostních masných výrobků obsah přidané vody běžně přesahuje 5 % hmotnosti konečného výrobku, je možné se přiklonit k interpretaci, že povinnost označení údajem o přidané vodě v názvu výrobku, se bude týkat pouze masných výrobků a masných polotovarů majících
~9~
19. srpna 2013
26.
Příloha VII část A bod 1.
vody vyznačí vždy ?
produkty rybolovu. V souvislosti s tímto ustanovením důrazně odmítáme uvádění sousloví „s přidanou vodou“ v názvu tepelně opracovaných masných výrobků vyrobených z určité části jatečně upraveného těla zvířat (např. vepřová kýta, krkovice, bok, atd.), kde byla voda přidána v průběhu výroby ve formě solného láku. Protože tyto výrobky vzhledem k použité základní surovině mohou tvarem připomínat kus masa nebo původní část JUT, může se toto dotýkat i tradičních a jakostních masných výrobků – tepelně opracované šunky na kosti (např. Pražská šunka) a řady uzených mas (s kostí i bez kosti – např. moravské uzené). V těchto výrobcích obsah přidané vody zcela běžně přesahuje 5 % hmotnosti konečného výrobku a je nepředstavitelné, že by v názvu těchto výrobků mělo být uvedeno sousloví „s přidanou vodou“ (např. „Pražská šunka s přidanou vodou“), kdežto u jiných masných výrobků s vyšším obsahem přidané vody (párky, měkké salámy) nebo v jiných potravinách s vysokým obsahem přidané vody (např. margaríny) by odkaz na přidanou vodu uveden nebyl. Mohlo by tak dojít k nevratnému a neodůvodněnému poškození dobrého jména těchto výrobků a už vůbec by tím nedošlo ke zvýšení objektivní informovanosti spotřebitelů. V této souvislosti je nutné zmínit, že na obalech masných výrobků je nutné přídavek vody označit v informacích o složení výrobku.
podobu čerstvého krájeného masa, kusu masa, plátku masa, porce masa nebo jatečně upraveného těla zvířat.
Na které potraviny se přesně vztahuje výjimka uvedená v poslední větě ? Vyplývá z uvedeného, že pro výrobky maso, masné polotovary, nezpracované produkty rybolovu a nezpracované mlže je povinné vždy uvést vodu jako složku, i když je jí méně než 5
U všech výrobků musí být ve složení jako dosud uvedena voda, pokud jí je ve výrobku více než 5 %. Citace: Toto množství vody se nemusí brát v úvahu, pokud v konečném výrobku nepřesáhne 5 %. Tato výjimka se nevztahuje na maso, masné polotovary, nezpracované produkty rybolovu a nezpracované mlže. Domníváme se, že u těchto výrobků se uvede vždy ve složení. Vznikne tak vícesložkový výrobek a měl by se zřejmě i uvádět obsah masa, ryb apod.
Toto ustanovení vztahující se k uvádění hmotnosti složky se týká pouze vody přidané do potraviny jako složka. Z ustanovení vyplývá, že v případě masa, masných polotovarů, nezpracovaných produktů rybolovu a nezpracovaných mlžů se výjimka pro neuvedení přidané vody pod 5% neaplikuje a přidanou vodu je nutné značit jako složku vždy. Pokud byla k potravině přidána voda, jedná se o potravinu vícesložkovou. Uvedení procentního podílu složky se uvede v případech stanovených podle čl. 22 nařízení.
~ 10 ~
19. srpna 2013
%? 27.
Příloha VII ČÁST B bod 18.
Bude nutné označit v seznamu složek „strojně oddělené kuřecí (krůtí) maso“ nebo postačí označení pouze názvem skupiny, tj. „drůbeží strojně oddělené maso“?
Nařízení stanoví, že všechny typy výrobků, na něž se vztahuje definice „strojně oddělené maso“, musí nést v označení takové složky také název živočišného druhu, z něhož maso pochází. Co se považuje za „druh“ ? Vzhledem k tomu, že nadpis části B zní „Označení určitých složek názvem skupiny namísto jejich specifického názvu“ dovozujeme, že by mělo stačit označení „drůbeží“.
Nařízení stanoví, že všechny typy výrobků, na něž se vztahuje definice „strojně oddělené maso“, mohou být ve složení potraviny označeny jako „strojně oddělené maso“ spolu s uvedením názvu živočišného druhu, z něhož toto maso pochází. Vzhledem ke znění nadpisu části B „Označení určitých složek názvem skupiny namísto jejich specifického názvu“, je možné použití jak vědeckého označení druhu, tak i obecného označení jako např. „drůbeží“.
28.
Příloha VIII
Pokud se u navzájem zastupitelných složek použije „… a/nebo…“, je nutné ještě vysvětlení (např. kódem), která konkrétní složka byla použita ?
Nařízení tuto situaci neupravuje. Domníváme se však, že by spotřebitel měl dostat informaci, co potravina ve skutečnosti obsahuje.
Povinnost vysvětlení, jaká složka byla skutečně použita, nařízení v souvislosti s tímto ustanovením neuvádí. Pokud se výrobce přesto rozhodne skutečnou složku uvést např. formou dodatečného vysvětlení prostřednictvím kódu uvést, nesmí být tato dobrovolně poskytovaná informace pro spotřebitele matoucí a nesmí jej uvádět v omyl.
29.
Příloha IX odst. 5
Budou výrobky v „tomatě“ posuzovány jako výrobky v nálevu ?
Podle našeho názoru by mělo být vycházeno z toho, co se rozumí podle nařízení „nálevem“, kde se stanoví, že kapalina je při koupi pouze doplňkem základních složek a není rozhodujícím faktorem pro koupi. U výrobků v tomatě tomu tak není, a proto se domníváme, že tomata nejsou nálevem.
Je možné se přiklonit k názoru, že „tomata“ v případě výrobků v tomatě spíše nespadají pod definici nálevu uvedenou v příloze IX odst. 5. Pokud bude výrobek označen jako v „tomatě“ je ovšem na základě čl. 22 odst. 1 nutné uvést údaj o množství této složky.
~ 11 ~
