2009. Zpravodaj Klubu kaktusářů Astrophytum Brno

Zpravodaj Klubu kaktusářů Astrophytum Brno

4/2009 Z činnosti klubu – členské a výborové schůze. . . Zájezd za moravskými kaktusy a kaktusáři Zavírání sezóny v Chrudimi Nové knihy v klubové knihovně: Gymnocalycium – In Habitat And Culture a Rhipsalis & Lepismium Poslední a první přednášející na sympóziu 2009: Josef Odehnal a Stanislav Stuchlík.

Zdeněk Sochor – devadesát Sympózium 2009 Kytka čísla – Echinocereus nivosus

Errata

Na překlep v nadpisu jednoho článku je zbytečné upozorňovat, jistě jste si jej všimli sami a s poťukáním na čelo opravili v na h. Druhou – asi trochu matoucí chybu jsem spáchál při mazání textu, kdy mi zůstal viset kousek řádku v článku o vyúčtvání výstavy. Možná jste našli ještě něco dalšího, třebaže se nikdo neozval. Více už se v tom vrtat nehodlám, kdo se s tím má ještě číst, dost na tom, že to píši ␁ Za nedopatření se samozřejmě upřímně omlouvám. A máme to za sebou

– tedy skoro celý úspěšný a radostný (aspoň doufám a všem to stále přeji) rok 2009 a letos poslední číslo Azetu. Přestože v době psaní si to ještě moc neuvědomuji, při čtení těchto řádků bude tu už advent. Konec babího léta připomínají ranní mrazíky a kouzelné ledové výtvory (obrázek). Ještě uklidit posledních pár desítek kaktusů zvenku do chaloupky, naložit zelí, dorýt zahradu, přeházet kompost a může přijít zima. Kromě přání požehnaných a klidných svátků vánočních a nového roku prozářeného Sluncem a Láskou, tedy plného samých důvodů k radosti Vám přeji klidný zimní spánek, psavcům inspiraci, odhození ostychu a vůbec. . . Mějte se krásně a něco pro to dělejte. Azet – zpravodaj Klubu kaktusářů Astrophytum Brno – Neprodejné – Redakce, jazyková úprava, sazba: Josef Polách – sazba systémem TEX s použitím písma Computer Modern ve variantě CSfont – tisk: Tisk.digi.cz – vytvořeno s použitím legálního a svobodného softwaru – aniž bylo vědomě ublíženo živým tvorům – v článcích byly opraveny jazykové a typografické chyby, beze změny smyslu sdělení, není-li uvedeno u příspěvku jinak – připomínky, náměty, příspěvky prosím na adresu [email protected]

64

PF 2010

Mo je máma øíkávala. . .

. . . na písku si stav, . . . a když přijdou kamarádi, jen s někým se bav. . . Na písničku Jana Buriana jsem si vzpomněl při psaní tohoto čísla hned dvakrát. Poprvé, když jsem mudroval nad tím, jak je to se sdílností členů klubu (vizte kousek níže) a podruhé v souvislosti s dvacátým výročím MLSR (malé listopadové sametové revoluce) a doprovodnými a následnými společenskými změnami. Tu písničku jsem poprvé slyšel právě v „porevolučníÿ době. Souvislost je zde větší, než by se mohlo zdát. Nová doba přinesla kromě určitého oddechnutí a nových problémů i uvolnění společenského života, kousek svobody opravdové, kousek iluze svobody a dala lidem šanci, aby se projevili. Usnadnila sdružování, spolkovou činnost, cestování, publikování. Vedlejším účinkem ovšem bylo, že se odhalily a na světlo vyšly v plné nahotě i odvrácené aspekty. Naráz nabytou svobodu nedovedeme dobře využívat a tak mimo jiné dochází k tomu, že zájmové odborné činnosti dříve nezanedbatelně podporované třeba ve školách nebo v odborovém hnutí závodů ustupují ve světě pestrých lákadel a technických vymožeností do pozadí, lidé se méně sdružují, jsou více individualističtí a kromě toho mají na koníčky méně času. To se týká i kaktusářství. Každý rok se vyrovnáváme s mírným úbytkem členů, se snižující se návštěvností výstavy, s malou aktivitou stárnoucích členů. A tak jsem se dostal ke druhé příčině, proč se mi vybavila písnička z titulku a písek. Zmíněný nárůst individualismu, nedostatek času a ochoty dělit se o výsledky své práce, zážitky a dojmy vedou k těmto jevům. Nebudu již dále rozebírat téma možné budoucnosti, kterou vlastně všichni tvoříme, ovlivňujeme a neseme za ni svůj díl odpovědnosti. Tož nohy na zem: O kytku tohoto čísla se postaral náš člen Emil Vašíček. Obrázek i povídání mi poslal v pravý čas a slíbený – ovšem zatím nedodaný příspěvek z jiného zdroje bude možná příště. Překvapuje mě a divím se, proč se (téměř) nikdo z klubu nechce dobrovolně podělit o své obrázky a zážitky. Vždycky mi připadalo přirozené, že se v klubech a spolcích scházejí lidé s blízkým okruhem zájmu a sdělují si, chlubí se, trousí a tahají rozumy, jenže tady jakoby pošel pes. To už je z nás spolek uzavřených individuí hrajících si na svých pískovištích a zarputile ochraňujících své bábovičky před ostatními? Je to taková shoda okolností, že se zde sešli samí nepsavci a nefotiči? Vím, že tomu ještě tak úplně není. Připusťme ovšem, že nezávislému pozorovateli, návštěvníkovi nebo novému členu to tak může připadat. Nakonec samého začátku patří poděkovat členům Klubu Emilu Vašíčkovi a Jiřímu Peňásovi, kteří přispělí svými texty a obrázkem do tohoto čísla, zmínit je jako světlý příklad a povzbudit ty, kteří dosud váhají nebo se snad ještě stydí. Pohoda, hezký den Josef

50

V obou případech jsme letěli přes Santiago de Chile, takže jsem v tomto roce šestkrát přelétal Andy. Pouze však při prosincové cestě bylo krásné počasí s možností filmovat a fotografovat, čehož jsem využil a tyto nádherné velehory jsenm natočil hlavně pro ty, kteří nemají to štěstí se do těchto vzdálených končin podívat. Ve filmu jsou Andy s nejvyšší horou Jižní Ameriky – Aconcagua (6962 m podle měření z roku 1989 pomocí satelitu), která se nachází v Argentině, druhou nejvyšší horou je Ojos del Salado (6880 m n. m.) v Chile. Ze Santiaga jsme místní linkou letěli do Cordoby, kde jsme měli domluvené auto – čtyřkolku Ford Ranger diesel, za které jsme zaplatili 3100 $, o něco více, než bylo domluveno z důvodu kurzu dolaru. Po převzetí auta a naložení zavazadel jsme vyrazili směrem na Cosquin, Cascadas de Olaen, kde jsme se – účastníci expedice: Jaroslav Chvastek, Vladimír Šorma, Rudolf Slaba a já – převlékli do pracovního oblečení. V noci přišlo krupobití, a tak jsme nějakou hodinu museli přečkat v autě (Vláďa, Ruda a já jsme neměli stan – spávali jsme pod širákem). Ráno jsme prohlédli okolí, nafotili Gymnocalycium capillaense, G. monvillei, Notocactus submammulosus a vyrazili směr La Falda. Expedice měla pět hlavních cílů: Gymnocalycium kuehhasii, G. frankianum, G. kieslingii, G. tillianum, Weingartia neumanniana s červeným květem a G. kroenleinii. Z těchto priorit se nám nepodařilo nalézt pouze G. kuehhasii. Navštívili jsme celkem 161 lokalitu se spoustou nádherných rostlin, které většinou kvetly. Přednáška mimo tyto prioritní rostliny ukazuje i mnohé další z jiných stanovišť. Josef Odehnal Zajímavá přednáška byla v úvodu doplněna filmovou ukázkou ze zmíněného dvojího přeletu And. Přednášející se pokusil proložit svůj výklad hudbou a různými efekty, ale snad nedostatečné odzkoušení předem způsobilo, že nakonec zvítězil tradiční způsob, aniž to bylo na úkor kvality a obsahu. Josef Odehnal se opět předvedl jako zkušený cestovatel, botanik, vypravěč a fotograf. Neve¹lo se

Protože jsem se po minulých zkušenostech už tak podrobně nerozepisoval, nemusel jsem již tolik mazat. Možná na úkor obsažnosti článků vítězí stručnost, ale lidé dnes stejně neradi čtou. . . Propříště mi zbyly ještě přednášky ze sympózia, které bych nerad nechal upadnout do zapomnění včetně fotografií. Rovněž bych rád konečně zařadil recenze staronových knih (starých datem vydání, nových datem nabytí do klubové knihovny). A možná se už podaří dokončit historickou korespondenci brněnských kaktusářů. Záleží ovšem na psavosti našich členů – jestli se někteří opakovaně slibující v zimě rozepíší a pošlou mi včas příspěvky, dostanou pochopitelně přednost. A první kratinký článeček jsem už dostal od dalšího příslušníka „blanenské menšinyÿ V neposlední řadě hodlám doplnit zprávy o činnosti krátkou reportáží z návštěvy listopadového přednášejícího Lexy Quaisera z Rudné u Prahy, kterého jsme s Honzou Ziegrosserem doprovodili na návštěvu stejně postižených „zimovzdornýchÿ kaktusářů a zamyšlením nad pěstováním právě zimo/mrazuvzdorných rostlin. 63

Navštívili i hornické město Minas do Camaqua, jež se liší od dalších měst. Je spořádané, vzhledné, horníci byli zřejmě dobře placeni. Je to sice již minulost, ale v okolí se stále provádějí výzkumné vrty a těžba zlata, stříbra a mědi se obnovuje. Část cesty je provázeli manželé Angela a Frederico Jaekelovi, Brazilci, kteří víkend co víkend vyrážejí do přírody za kaktusy. Pozorovali rostliny, které mohly být Notocactus neobuenekeri nebo nový druh, opuncie s oranžovými květy a zároveň zralými červenými plody. Potom s manžely Jaekelovými následovalo několik nalezišť, na kterých rostl především Notocactus uebelmannianus. Některé rostliny byly ještě v květu. Barva byla fialová v různých odstínech, žlutou barvu neviděli. Frederico byl dobře vybaven k cestám do přírody, jeho terenní Toyota vozila všechno možné, i lehátko k pohodlnému fotografování kaktusů. Dalším druhem, který jsme viděli, byl trsovitě rostoucí Notocactus neobuenekeri. Někdy byly jeho trsy až neskutečně velké – největší byl asi 3 m široký. I v Rio Grande do Sul existuje ochrana kaktusů. Na cestě, kudy chodí dobytek, roste krásná skupina Gymnocalycium horstii. Majitel farmy Walter Urruth de Oliveira se na naléhání právě manželů Jaekelových rozhodl, že rostliny ochrání. Z frajlejí zde rostla jedna z početných forem Frailea gracillima a také Frailea phaeodisca. Na skalnatých místech vrcholů kopců se vyskytovaly kromě Notocactus arachnitis také skupinovitě rostoucí rostliny Notocactus glomeratus. Jejich bílá barva otrnění krásně kontrastovala např. s červeně kvetoucími sinningiemi. Frederico rozšířil jejich znalosti také o lokalitu Notocactus neohorstii, kde rostlo hodně těchto překrásných bílých rostlin. Bohužel ani zde neviděli rostliny v květu. Na nalezišti Notocactus uebelmannianus var. nilsonii potkali krávy a našli jimi poničené kaktusy. Podnikli záchranářské práce k zachování alespoň malých rostlin, jejichž několik hnízd objevili. Natahali na ně větve a obklopili je kameny, aby se k nim dobytek nemohl lehce dostat. I v této oblasti rostlo Gymnocalycium denudatum, ale dosud s jen velmi malými poupaty. Potkali zde i varany, což jsou velmi plachá zvířata a vzácně se podaří je vyfotografovat. Město Bagé je velké město s asi 122 000 obyvateli. Navštívili lokalitu vzdálenou odtud asi 20 kilometrů, aby viděli, jak roste v přírodě Notocactus permutatus. Byl právě v plném květu, kvetly i mladé rostliny, které se dosti liší od starých – chybí jim např. výrazné středové otrnění. Hodně květů měly také rostliny Gymnocalycium denudatum. Barva jejich květů byla od bílé přes nažloutlou až po žlutou. Přednášející se rozloučil obrázkem pořízeným z vrcholu jednoho kopce – pod nohama Notocactus neohorstii, na obzoru zapadající slunce – co více si může kaktusář přát? Argentina 2008

V roce 2008 jsem uskutečnil dvě cesty do Jižní Ameriky. První – lednová cesta (Chile, Argentina) byla víceméně poznávací pro pět nových členů expedice a dva zaryté „Mexičanyÿ, pouze jeden z účastníků byl se mnou již několikrát v Jižní Americe. Druhá cesta – prosincová – byla zaměřena především na gymnocalycia. 62

S hùze výboru 14. srpna

Schůze se konala u Viktora Taliána, byla projednána další činnost klubu, zajištění nejbližších akcí – zájezdu a přednášek jakož i přípravy říjnového sympózia a jeho propagace např. na chrudimském zavírání sezóny. Èlenská s hùze 4. záøí

Zahajovací tombola po projevech funkcionářů a finančním vyhodnocení letošní výstavy pokladníkem Jiřím Peňásem byla velmi bohatá. Počítali jsme totiž s tím, že přijdou návštěvníci výstavy se slosovatelnými vstupenkami. Skutečně přišli – a dokonce čtyři –, aby místo losování dostali kombinovanou cenu. Běžná tombola byla tentokrát dvojnásobná a spokojených výherců bylo moc. Na přednášku jsme nejprve pozvali doktora Slabu od Tálinského rybníka, kvůli jeho zahraniční cestě z ní však sešlo. Lovili jsme dále chvíli neúspěšně v kalných vodách mimo Brno, až jsme nakonec velmi šťastně – jak se nakonec ukázalo – sáhli do vlastních řad. Z nich jsme vytáhli Ladislava Kašparovského z Mělčan, jehož jméno vám může být povědomé i z článku v nedávném Azetu (bude zmíněno dále). Přednáška byla zaměřena prakticky a pěstitelsky. Pan Kašparovský nám ukázal rostliny ze své sbírky a o každé něco povykládal. Na rozdíl od podobné přednášky přítele Fábiána ze Slovenska v dubnu stihl projít celou abecedou a u hojného auditoria se přednáška setkala s dobrým hodnocením. Promítané fotografie byly celkem zdařilé, je zajímavé, jak si pro fotografování našich květin vybíráme své klidné a oblíbené místo. Na snímcích překvapila poněkud neobvyklá kompozice, kde je hlavní objekt zájmu umístěn uprostřed na spodní straně snímku. Neměl jsem možnost zjistit, zda jde o autorský záměr nebo třeba paralaxu hledáčku fotoaparátu, nicméně i na tento méně obvyklý způsob kompozice se dá zakrátko zvyknout. Na doplnění k naťuknutému článku v Azetu patří připomenout nemilou zkušenost přednášejícího s tamními zemědělci, kteří využívají leteckých služeb k aplikaci desikačních přípravků. Tyto přípravky připravily neopatrností a neodpovědností pilota pana Kašparovského nedávno o část sbírky, kterou měl tehdy odkrytou venku. Od tamních zemědělců se dočkal pouze planých slibů a ignorace. Není však třeba, abychom končili pesimisticky a zatrpkle. Přednáška byla uklidňujícím koncertem zkušeného pěstitele krásných rostlin prezentovaných zdařilými snímky a doprovázených zasvěceným a vyváženě odborným a lidským komentářem.

51

Zá jezd za kaktusy 5. záøí

Jak se stalo v posledních letech zvykem, vyjeli jsme i tentokrát hned následující den po členské schůzi. Nerozhodilo nás ani malé zdržení na odjezdu, do sbírek nebylo daleko a času bylo celkem dost. První návštěva byla u přítele Quida Kuchaříka v Topolanech u Vyškova. Jeho skleník má dvě části. Ta pravá, kde má větší rostliny, se ovšem jednu chvíli zdála být nedobytnou pevností, když se ve dveřích zakousl zámek a nechtěl si dát slušným způsobem domluvit. Naštěstí jsme ssebou měli Jiřího Urbana, který si se zámkem zakrátko poradil a pustil nás i do druhé části skleníku. Mistr zámečnický nezůstal ušeřen vtipů jako: „Jestli ti to nejde na světle, zkus u toho zavřít oči.ÿ Pan domácí je spíše množitel a jeho skleníky tomu odpovídaly. Záhony semenáčů a roubovanců byly rozlehlé a našlo se i dost rostlin k prodeji. Skleníky nebyly zdaleka nové a moderní a bylo vidět, že majitel si zřejmě nakládá více, než stačí unést. Nicméně bylo co k vidění a jak již zmíněno, užili si i nakupující. Když jsme odcházeli, zasvítilo Slunce a rozehnalo obavy z počasí, které ještě ráno vypadalo nejistě. K další sbírce do Hulína to nebylo vůbec daleko. Vladimír Hanák – jinak také stavebník, autodopravce a „zemní pracantÿ nás zavedl do svého dvora s několika polykarbonátovými hangáry. Ty zářily novotou a dobrou údržbou, jeden byl teprve rozestavěný. Postranní dlouhý byl prodejní, zaujaly nás parapety zarovnané stejnoměrnými rostlinami různých druhů v docela příznivých cenách. Hlavní sbírkový skleník byl velmi útulný a efektní. Výhled z posezení v předsíňce lákal dolů mezi výsadbu spíše vzrostlejších kaktusů, uprostřed s „lesemÿ všelijakých cereusů – velmi efektní podívaná, snad jen milovníci miniatur si zde tolik neužili. Ani z Hulína už to nebylo daleko na Zlínsko, které nás hostilo po zbytek zájezdu. Nejprve v motorestu u Zádveřic na nezbytném obědě a zakrátko u pana Jaroslava Janoty v Dešné. Domeček ve svahu září novotou. Celou jednu stranu tvoří prosklená zimní zahrada plná kaktusů a kolem domu jsou pařeništní parapety s kaktusy. Uvnitř (samozřejmě kromě kaktusů) čekalo nezbytné valašské oobčerstvení, pobízení a přátelské povídání s „panem domácímÿ. Tak to vypadá u Janotů. Málokdo by si dovedl představit jiný ideál důchodu. . . Jenže každá štamprla má své dno a nám už zbývala jen poslední návštěva. Hostitelem byl pan Jiří Pešat a jeho paní v Lipové u Slavičína. V zahradě u starého domku má své skleníky, fóliovníky a pařeniště s kaktusy. Sbírka je pestrá a protože rozptýlená po celé zahradě, nebylo třeba se mačkat a všichni si ji mohli dobře prohlédnout. Pro ty ušlé a unavené nechybělo zahradní posezení s občerstvením. Na zpáteční cestě jsme v autobusu poblahopřáli Jarce Životské k narozeninám, které se trefily právě do termínu zájezdu. 52

Putování za kaktusy jihobrazilského státu Rio Grande do Sul začalo u Aceguá, malého městečka se čtyřmi tisíci obyvateli, ve kterém je středem hlavní ulice (a současně také hlavní silnice) vedena hranice s Uruguayí. Po jedné prašné silnici třetí třídy kopírující státní hranici se přednášející vydal na naleziště. Na prvním našel Notocactus concinnus var. aceguaensis a Notocactus turbinatus. Společně zde rostou i další notokaktusy – N. courantii, N. ottonis a N. megapotamicus. Z rodu Frailea jsou zde zastoupeny dva druhy – F. pygmaea a F. gracillima var. gerloffii n. n. Je zřejmé, že brzy rozkvetou jak Notocactus concinnus var. aceguaensis tak Notocactus turbinatus. Jedním z cílů, k nimž se vydali, byl kamenitý ostrůvek s rostlinami rodu Gymnocalycium. Názory na jeho určení se liší, podle přednášejícího je to Gymnocalycium uruguayense, podle jiných jde o nový druh. Je to ale zcela nezvyklá, velmi malá lokalita, vzdálená asi 200 km na východ od nejbližší lokality Gymnocalycium uruguayense. Směrem na Guaritas je množství skal, mnohdy velmi bizarních tvarů. Na jedné z nich rostou ojedinělé rostliny Echinopsis oxygona v květu a stejně tak ojediněle Notocactus uebelmannianus. Na dalším místě našli na rozloze několika metrů čtverečních již odkvetlé rostliny Notocactus uebelmannianus se zbytky květů, které jsou jak fialové, tak žluté barvy. Poblíž je naleziště, které objevili při cestě v roce 2004. Dole pod skálou roste kolonie Notocactus ottonis, po průchodu houštím na vrchu kopce krásná a hlavně nedotčená populace Notocactus neohorstii, pravděpodobně var. juvenaliformis. I dole je všechno jako dříve – Notocactus uebelmannianus, Echinopsis oxygona dokonce kvete. Se stavem dalšího naleziště Notocactus neohorstii var. juvenaliformis – opět na vrcholu kopce – již tak spokojeni nebyli. Před čtyřmi lety to byla nedotčená lokalita, kde je nyní už daleko méně rostlin – mají jejich stav na svědomí lidé nebo dobytek? Navíc některé z nich mají zčásti kořeny ven ze země. Několik jich roste také pod kopcem spolu s rozkvetlými rostlinami Echinopsis oxygona. Přednáška byla doplněna vložkou zabývající se ubytováním a věcmi praktickými souvisejícími s cestou. Přednášející ukázal, s čím se tam dá počítat, s jakým vybavením, službami, cenami. Cestovatelé si netroufali nocovat pod širákem (opatrnost kvůli všudypřítomné havěti, farmářům a dobytku), vyhledávali hotely nižší a střední cenové kategorie, kde se kromě obstojného přespání a umytí mohli i dobře najíst. Cestou z Lavras směrem na Cerro Douro, navštívili dvě pěkné lokality s rostlinami Notocactus langsdorfii, dalšími notokaktusy, frailemi a divokými petúniemi. Dále směrem na Cerro Douro byla cílem lokalita typu Notocactus sucineus. Rostliny zde sbíral v roce 1965 F. Ritter, aby je později také popsal. Dále zde byly obrovské rostliny Notocactus courantii, N. megapotamicus a všudypřítomný N. ottonis. V okolí Lavras našli dosud neznámou lokalitu, kde roste Notocactus crassigibbus, Notocactus longispinus a Notocactus sellowii. Oblast pampy (ale i oblast pahorkatin více na sever v Rio Grande do Sul) je rozdělena ploty na jednotlivé farmy, zabývající se nejčastěji chovem dobytka. Cestovatelé měli možnost navštívit několik z nich a poznat nelehký život farmářů.

61

V souvislosti s tímto příspěvkem a zoufalou nedostupností informací připomínám těm, kdo ví a případně mají nějaké pamětihodné materiály (foto, tiskoviny), vzpomínky, zážitky či dojmy, aby se neváhali ozvat a pochlubit. Mám za to, že stojí za to historii a zejména přátele, kteří byli aktivní a ochotní dělat něco navíc, připomínat a vzdát jim tím dík. Pak z toho nebude takový sklerotikon, jako před nedávnem, když jsem se snažil z několika lidí dostat pár informací k uvedenému jubilantovi. Na fotografii je Zdeněk Sochor (v popředí vlevo) a př. Kopp na návštěvě jedné sbírky kaktusů. Za zapůjčení fotografie děkuji př. Jaroslavu Dobiášovi. A možná teď porozumíte, proč ssebou stále tahám ty protivné věci jako fotoaparát a audiozáznamník ␁

Do Brna jsme přijeli kolem půl osmé, takže jsme snad bez problémů stihli večerní spoje domů, kam jsme se rozjížděli spokojení a plni příjemných dojmů z vydařeného zájezdu. Za jeho naplánování a zorganiování děkujeme Petrovi Metelovi.

Dodatek vyúètování výstavy

Zavírání sezóny v Chrudimi

V minulém čísle Azetu(1) jsem okomentoval(2) vyúčtování výstavy tímto textem: „Na závěr zbývá zmínit položky, které jinak velmi pečlivý pokladník Jiří Peňás nesdělil včas a kompletně. V okamžiku těsně před odevzdáním do tisku mám k dispozici jen tyto informace: Tři členové výboru přispěli sponzorským darem. Astrophytum děkuje.ÿ Na přání p. Peňáse(3) doplňuji(2) : Zatímco u př. Skurského se jednalo o přímou finanční dotaci (hotovost), u zmíněných členů výboru se jednalo o nenárokované částky za zboží či služby spojené s výstavou (zdarma pohoštění hostů vernisáže, zdarma tisk vstupenek, ale také u s. r. o. Čtyřlístek zdarma výst. plocha, zdarma rozhl. relace apod. Jiří Peňás Poznámka redaktora: Děkuji Jiřímu Peňásovi za upřesnění a doplnění. Nejsem u všeho a ledaco mi unikne. Oceňuji aktivní přístup čtenářů a rád se nechám poučit, zejména proto, že jako autor a redaktor mám jen velmi drobné zkušenosti. Kromě toho, co pochytím sám, musím spoléhat na informace od ostatních. I ve článku na s. 37 v čísle 3 jsem doplnil informace, které se mi dostaly na předposlední chvíli k původnímu článku autora a nyní mu ještě jednou děkuji za doplnění a vysvětlení. Odlišným řezem písma jsou vyznačeny redakčně změněné části textu. Číslice v horním indexu je odkazem na poznámky: (1) původní text: „výtisku A-Zÿ, (2) zřejmě míněn autor původního textu, (3) vypuštěno „a výboru Astrophytaÿ podle skutečnosti. Na srpnové schůzi výboru byla tato věc zmíněna a krátce diskutována, ale žádné přání, doporučení ani nařízení výboru nebylo vydáno (ověřeno z audiozáznamu).

Sobota 26. září se stala dnem konání mezinárodní kaktusářské pouti. Pro nás obyčejné návštěvníky pouze sobota, v pátek se však již schází výbor Společnosti a redakční rada časopisu Kaktusy. Nejde o organizovanou klubovou akci, nicmémš chvílemi jsem si připadal jako na výjezdním zasedání, protože známých z klubu jsem tam potkával dost. Osvědčený program se skládal z návštěvy skleníků u Pavlíčků, každým rokem rozsáhlejší burzy v prostorách jídelny a chodeb firmy Transporta a z odpoledního programu v místním kině. Večerní Cactus party a nedělní „spravovacíÿ česnečku u Pavlíčků popsat nemohu, protože odjíždím obvykle hned po přednáškové smršti. Ta začala úvodním slovem Pavla Pavlíčka včetně zdravice chrudimského primátora. Dalším a snad nejvýznamnějším bodem bylo udělení výroční ceny Zlatý Alberto. Letos ji obdržel JUDr. Miroslav Veverka z Prahy, mj. autor stanov pražského klubu. Ten dostal slovo jako první v bloku krátkých vystoupení, přednášek a vyprávění. S ohledem na rozsah Azetu se omezím pouze na výčet jednotlivých příspěvků podle Zpravodaje zavírání sezóny 2009:

Kaktusy Rio Grande do Sul II

První přednáška letošního sympózia volně navazovala na svou první část, kterou nám Stanislav Stuchlík předvedl na členské schůzi po svém návratu z cest. Článek je zestručněným kompilátem příspěvku do sborníku a odposlechnuté a zaznamenané přednášky. Na cestě přednášejícího doprovázel maďarský kaktusář Czaba Kádár. 60

Výborová s hùze 15. záøí

Kromě obvyklých bodů jako kontrola činnosti a hodnocení minulé přednášky a zájezdu přišlo na pořad jednání chrudimské setkání kaktusářů, kde se mj. sejde i výbor Společnosti a kde máme své tříčlené zastoupení. Zároveň jsme probírali, co je třeba ještě zajistit k říjnovému sympóziu.

• • • • • •

Pavel Heřtus – Ecuador Petr Pavelka – Kongres americké kaktusářské společnosti v Arizoně 2009 Igor Dráb – Národní parky jihozápadu USA Př. Dr. Vlk – Kvetoucí Namaqualand (Etiopie, geofytní Euphorbie) J. Šnicer – Mexické kaktusy pohledem vývojových center, tzv. „hot spotsÿ Pavel Pavlíček – Baja California 2008

Chrudimské zavírání sezóny se stalo neodmyslitelnou tradicí. Je to záležitost vskutku masová, žádný komorní dýchánek „pánů vašnostůÿ. Stále se rozrůstající burza praská ve švech, podle informací zpravodaje byly prodejní stoly předem zamluveny a podle sdělení prodavačů vstupenek a odhadu mohl být počet návštěvníků kolem tisícovky. Když ke všem zážitkům přidám ještě nádherné počasí indiánského léta, mohu si – a určitě i většina návštěvníků jakož i pořadatelé – jen pochvalovat.

53

Výborová s hùze 13. øíjna

Hlavním tématem schůze byla důkladná příprava sobotního sympózia. Kromě toho byla zkontrolována činnost a projednán plán dalších přednášek. Členové výboru Společnosti, kteří se zúčastnili jednání v Chrudimi, poskytli ostatním členům výboru stručné informace z jednání. Sympózium 2009 { 17. øíjna

Tradiční sympózium v obvyklou dobu na stejném místě (klub vojenské vysoké školy na Šumavské ulici) přineslo letos kromě obvyklých čtyř přednášek našich a mimobrněnských přednášejících drobnou změnu a vylepšení. Každá pořádná konference či jiná odborná sešlost se obvykle vyznačuje tím, že se při té příležitosti vydává sborník. Tato myšlenka se letos zhmotnila i proto, že Klub kaktusářů Astrophytum Brno slaví celkem tiché půlkulaté výročí. Když jsme rozhodovali o formě, zvítězil ve výboru převážnou většinou návrh multimediálního zpracování na DVD nad tištěnou formou. Postup byl obvyklý. Autory jsme požádali o poskytnutí materiálů a krátkého komentáře a uspořádání do snad přehledné formy jsme provedli sami. Obsah a úroveň může nakonec posoudit každý návštěvník, sborník se rozdával u vchodu. Pro propagaci jsme připravili obvyklé letáčky a plakátky, které byly šířeny na členské schůzi v září i na mimoklubových akcích (např. Chrudim). Nezapomněli jsme ani na prezentaci na našem webu.

a výsledek se dostavil. Jeden květ, žádný zázrak, ale i to málo potěší a dodá chuť pokračovat. Vizte foto na titulní straně. Na závěr bych chtěl upozornit, že plísně dovedou pozlobit i vysoko na střeše. Černé mokvavé fleky zařádily na sklerokaktusech, oreocereusech, semenáčcích Trichocereus pasacana a i na echinocereusech. Včasným odoperováním skalpelem a protiplísňovým postřikem se mi leccos podařilo na úkor vzhledu kytky zachránit. Nepodceňujme prevetivní postřik nejen proti savým a žravým škůdcům, ale i proti plísním. A úplně na konec přeji všem čtenářům a pěstitelům hodně kvetoucích kytek za všechny členy blanenské kaktusářské menšiny. Emil Vašíček Devadesát

Jak jsem byl upozorněn během letošního zájezdu, dožívá se letos člen Astrophyta a bývalý člen výboru klubu pan Zdeněk Sochor devadesáti let. Pracoval i v kroužku kaktusářů národního podniku Zetor Brno a organizoval mj. zájezdy a návštěvy sbírek kaktusů v Československu. Blahopřejeme jubilantovi a přidáváme přání spokojenosti, radosti a zdraví.

Samotné sympózium probíhalo víceméně podle předem stanoveného programu. Změnilo se jen pořadí přednášek, což snad nikomu nevadilo. zúčastnilo se 96 posluuchačů, z toho 74 členové Astrophyyta a 22 nečlenů. Jedním z nejvýznamnějších hostů byl tentokrát předseda Společnosti př. Vích. Před začátkem přednášek a o přestávkách bylo možné v přísálí prohlédnout a nakoupit rostliny od několika prodejců, k dispozici byly i časopisy, jiné tiskoviny a klubové suvenýry. V přísálí a v prostoru bufetu vládla družná atmosféra, mnozí návštěvníci přijali sympózium jako vítanou příležitost k diskusím a rozhovorům. Drobným nedostatkem byla naše nepoučitelnost, když jsme k obědu využili služby pohostinství Plzeňský dvůr a podstatnou část návštěvy tohoto zařízení jsme strávili čekáním na jídlo. Nicméně byla to další příležitost pro vyprávění. Škoda, že jsme také nepřišli včas na to, že okna se dají velmi dobře zatemnit a kvůli tomu, byly první přednášky poznamenány sníženou kvalitou projekce. Příště budeme chytřejší a vše si lépe předem ověříme. Celkově však můžeme sympózium hodnotit jako velmi vydařené, splnilo naše očekávání, sešlo se dost lidí v příjemné atmosféře, přednášky byly zajímavé a pestré, rádi jsme přivítali přednášející „z venkuÿ – osobnosti to známé a proslulé. V dalších příspěvcích se vrátíme k jednotlivým přednáškám, aby z toho měli něco i sklerotici a ti, kteří se nezúčastnili.

54

59

Foto na předchozí straně: Zájezdová oslavenkyně Jarka Životská, Zavírání sezóny: Družná společnost na zahradě u Pavlíčků v Chrudimi, Předávání výroční ceny Zlatý Alberto Dr. Veverkovi, Předseda SČS PKS Ing. Jaroslav Vích. Atmosféra sympózia 2009 v sále a v předsálí. Kniha Rhipsalis a Lepismium

¨pplie, Frank. Rhipsalis & Lepismium. The EPRIC∗) Foundation, EtudenSu straat 10, NL-6544, RS Nijmegen, The Netherlands. 2008(?). 144 s. ISBN 90-5716498-1 ∗) Epiphytic Plant Research And Information Center Kniha polovičního rozměru a polovičního počtu stran oproti předešlé je dvojjazyčnou (anglicko-německou) publikací zabývající se rostlinnými rody z titulu. Anglické verzi je vytýkáno, že je místy poněkud neidiomatická, což však neubírá na kvaitě informací, která je vynikající. Autor jde do podstatných podrobností týkajících se historie, výskytu, pěstování a zejména chorob a škůdců a ochrany proti nim. Kniha je nabitá barevnými obrázky a to jak fotografiemi rostlin z nalezišť i kultury, tak reprodukcemi herbářových položek i několika kreseb. Nechybí ani fotografie významných osobností, které měly s těmito botanickými rody co do činění (Myron Kymnach, Werner Rauh). V jedné internetové diskusi autor připomíná, že měl problémy s překladatelem, nicméně příprava knihy byla důkladná, trvala 15 let. Kniha vyšla patrně začátkem roku 2008 nebo ještě dříve, nedokázal jsem se dopátrat roku vydání. Vydáno bylo 2 000 výtisků a je k dostání za 23–35 $ (USD). Koneènì vykvetl

Na první pohled je zřejmé, že jde o rostlinu Echinocereus nivosus Glass a Foster. Synonymum: Echinocereus albatus Backeberg(?) Mexico, Coah. Tuto kytku jsem dostal od přítele J. Mikuláše už v roce 1993. Vlastním ji tedy hodně dlouho ve dvou exemplářích. Jako amatér jsem neměl žádné znalosti s jejím pěstováním, ale pro její bělostný vzhled jsem jí věnoval vždy zvýšenou pozornost. Zjistil jsem, že velice neochotně kvete a dokonce jsem nepoznal nikoho, kdo by se mohl květem pochlubit, O to více vzrostla má touha uvidět svou rostlinu rozkvést. Něco takového určitě každý z nás zažil a nemusí se za to stydět. Neuvěřitelné se stalo skutkem teprve v novém skleníku na střeše rodinného domku. Jsem přesvědčen o tom, že vykvetení pomohly především podmínky, které zde popíši: Zimování je dostatečně světlé, teplota se drží kolem 10 ◦ C a jen výjimečně klesne na 5 ◦ C. Kromě toho značně kolísá při malé vzdušné vlhkosti. Letos byl též velice příznivý a slunečný začátek sezóny. Je třeba se zmínit o tom, že z původních dvou trsů mám již jen tento a z druhého jsem zachránil (odrouboval) alespoň jeden stonek. Těmto a i dalším Echinocereusům – například Lau 088 – jsem dopřál letos mexické, tedy přímé sluneční světlo. Všechny detaily do sebe zapadly 58

Kniha Gymno aly ium

Charles, Graham. Gymnocalycium: In Habitat And Culture. Griars Bank, Fosters Bridge, Ketton, Stanford, PE9 3BF, England, 2009. 288 s. ISBN 978-0-95622060-8 Nová kniha o velmi oblíbeném rodu kaktusů sepsaná na základě pozorování rostlin na nalezištích i v kultuře vyšla 15. května v anglickém jazyce. Úvodní slovo napsal Dr. Nigel Taylor, kustod královské botanické zahrady v Kew. Zmiňuje, že od vydání posledního vydání publikace o rodu Gymnocalycium (John Pilbeam, Gymnocalycium, A Collectros Guide [Průvodce sběratele]) v roce 1995 se mnohé změnilo a mnohá zařazení byla přehodnocena. Vyzvedává dvě hlavní silné stránky této knihy a to, že: Autor poskytuje mnohem více objektivních informací než subjektivních názorů, což je vítanou změnou v současné odborné literatuře plné subjektivních polemik a (za druhé) že kniha je špičkově ilustrována moderními fotografiemi, historickými kresbami a přehlednými mapami výskytu, jakož i obrázky pečlivě dokumentovanými a majícími herbářovou hodnotu. Publikace je v pevné vazbě (stejných rozměrů jako New Cactus lexicon – tedy přibližně A4), obsahuje 624 barevné obrázky, 75 podrobných mapek rozšíření a její uspořádání je velmi přehledné. Z obsahu jen velmi stručně: Předmluva, Základní poznatky, Historie rodu, Charakteristika a zařazení, Rozlišení druhů a poddruhů, Pěstování, Přírodní naleziště a rozšíření, Vlastní zpracování druhů a poddruhů, Termíny a zkratky, Související bibliografie, Odkazy a nakonec speciality jako počty chromozomů, kristátní a odlišné rostliny, soupis polních čísel a nezbytný rejstřík. Pokud Vám nebude stačit zapůjčení v klubové knihovně, můžete si knihu pořídit za 1500 Kč nebo za cca 100–150 $ (USD). Autora mohou čtenáři znát rovněž z následujících děl, která vytvořil nebo se na nich podílel: Charles, Graham. Cacti And Succulents. The Crowood Press Ltd. 2006. 192 s. ISBN: 1861268726 ISBN-13: 9781861268723. Charles, Graham. Copiapoa, The Cactus File Handbook, vol. 4. Cirio Publishing Services Ltd. 1. vyd. 1998. 85 s. ISBN 0 95 28302 6 4, ISSN: 1363 5727. (součást šestidílné série příruček). Hunt, D. R. (ed); Taylor, Nigel; Charles, Graham (et al) The New Cactus Lexicon. Milborne Port: DH Books. 2006. ISBN 0 9538134 4 4 NEW. (rozsáhlejší dvousvazkové dílo). Přikládám k oku křišťálovou kouli a pozoruji, jak se na knihu vrhají naši gymnofilové a jak ji rozebírají po odborné stránce a zasypávají mě svými názory a hodnoceními, s nimiž vás budu moci brzy seznámit a budu na rozpacích, co smazat a zdvořile odmítnout kvůli omezenému rozsahu Azetu a abych nikoho neodbyl. Nebo se už teď smějete, že jsem naiva a utopista nebo že už to nemám inhalovat? Uvidíme. . . Na následující straně fotografie ze zájezdu v pořadí podle návštěv jako v článku. 55

56

57