2009 SEDMÉHO SEDMÉHO DNE DNE

Advent ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE

Zdravý životní styl HopeTV Škola zdravotní misie

9/2009

Globální konference zdraví a životního stylu 6. – 11. července 2009

Hala univerzity v Ženevě, kde probíhala konference

Zástupce Světové zdravotnické organizace Alex R Ross

Bruno Vertaillier, B V t illi předseda ř d d Evro-Africké E Af i ké divize, di i moderuje j workshop p

Přednáška Př d ášk zástupce á Andrewsovy d univerzity

Kázání Teda Wilsona, místopředsedy Generální konference

(Více informací o konferenci najdete v rozhovoru.)

„Česko-Slovenská výprava“

Obsah Naším šťastným osudem je pomoci světu Stále věříme – Křesťanské správcovství Evangelium uprostřed Apokalypsy (6. část) Dávat naději Příloha Pathfinder Příloha Impulz Z domova Jak se žije… Oznámení

ZDRAVÍ NENÍ MRKEV 7 11 12 15 17 25 29 32 36

Jaká témata Vás zajímají? O čem by se mělo v Adventu psát více? V čem můžeme zlepšit časopis Advent? Své návrhy a připomínky můžete zasílat na adresu: [email protected] Předem děkuji. Dan Hrdinka

„Zdravý životní styl je především o střídmosti, vyváženosti a zodpovědnosti,“ říká vedoucí oddělení zdraví v Českém sdružení Pavel Smolka. V létě ses zúčastnil Globální konference o zdraví. Můžeš tuto akci představit? Církev adventistů, přesněji oddělení zdraví při Generální konferenci, pořádala ve Švýcarsku začátkem července šestidenní Globální konferenci o zdraví a životním stylu. Pozvání přijali i zástupci Světové zdravotnické organizace (dále WHO). Konference měla „podtitul“, který by se dal přeložit jako „Zkoumání životního stylu v tělesné i duchovní rovině“. Šlo o zdůraznění myšlenky, že člověk má tělesnou, psychickou, ale i duchovní rovinu. Jsme stvořeni jako duchovní bytosti. Navíc stále ještě přežívá mýtus, že tělo je hříšné, kdežto duše je čistá. Proto je důležité zdůraznění, že duševno a duchovno nemůže existovat bez těla. Jak probíhala konference, jaký byl program? Program byl velmi nabitý. Vždy dopoledne byly přednášky v hlavním sále, kde se střídali řečníci. Odpoledne pak současně probíhaly na patnácti místech workshopy. Za trvání konference vystoupilo na 70 řečníků – jak z řad Loma Linda Univerzity a z mnoha adventistických institucí z celého světa, tak i WHO. Mimo jiné mluvil i předseda Adry – to pro mě bylo překvapením. A kromě toho mnoho lidí přednášelo na workshopech. Pro koho byla tato konference určena? Byli pozváni lidé z církve, kteří mají něco společného se zdravím, zejména zástupci celé řady institucí z celého světa, byli tam také administrátoři – jak z Generální konference, tak i z divizí. Samozřejmě byli pozváni též lékaři a odborná veřejnost – a to jak z církve, tak společnosti. Kolik tam bylo účastníků? Bylo nás hodně přes 600 delegátů z více než 90 zemí. Za Česko-Slovenskou unii se účastnil Bohumil Kern za unijní oddělení zdraví, Jana Nosková, lékařka a odborná garantka oddělení zdraví, Robert Žižka, tajemník Společnosti Prameny zdraví, zástupce Country Life, a já.

ROZHOVOR

Jaká hlavní témata zde byla otevřena a zdůrazněna? Témat bylo mnoho – týkaly se třeba primární zdravotní péče, zubního lékařství, alkoholu, tabáku, tuberkulózy, HIV, zdraví dětí a žen, domácího násilí, mentálního zdraví, spirituality a emocionálního zdraví, ekologie zdraví, životního stylu, výživy… Tři témata se však „prolínala“ celým programem. Jednak to byl životní styl jako zdroj primární péče. Tím je myšleno, že faktory jako je genetika, životní prostředí a lékařská péče v různých regionech dohromady ovlivňují zdraví zhruba ze 40 %. Z toho pak vyplývá, že zdraví člověka ovlivňuje jeho zdravý nebo nezdravý životní styl až z 60 %. Druhým tématem, které zaznívalo v různých souvislostech po celou konferenci, byly deprese a problémy s nimi spojené. V budoucnosti může být téma o depresi „velkým polem“ v aktivitách naší církve. Třetí téma bylo o osobní zodpovědnosti každého člověka. Hodně se objevovalo také téma o cukrovce a problematika narušeného životního prostředí. Jaký jsi měl z konference dojem? Co tě osobně zaujalo? Byl jsem na takové akci poprvé, takže nemám moc s čím srovnávat. Vnímal jsem ale neformální, otevřenou a přátelskou atmosféru mezi všemi účastníky. Mě osobně velmi zaujala podpora a zájem administrátorů naší církve o oblast zdraví. A to jak svou přítomností na konferenci, tak v projevech – na konferenci mluvil předseda Generální konference Jan Paulsen, místopředsedové Ted Wilson a Lowell Cooper, předseda Evro-Africké divize Bruno Vertaillier, ředitel Andrewsovy univerzity Niels-Eric Andreasen… Ze strany našich představitelů církve zaznělo zřetelné volání po tom, aby se každý sbor stal jakýmsi centrem základní zdravotní péče v místě působiště

4

a zdravotní reforma se vrátila na místo, které jí podle Božích rad přináleží – aby se znovu stala „pravou rukou“ evangelia, resp. trojandělského poselství. Myslím, že mimořádný význam konference podtrhuje také to, že představitelé naší církve byli zástupci první náboženské organizace přijaté na nejvyšší úrovni Světovou zdravotnickou organizací, konkrétně jednali na úrovni Výkonného výboru WHO. Rád bych se zeptal i na obecnější věci. Jak bys definoval zdravý životní styl? V Čechách je dost často slyšet „mýtus“, že zdravý životní styl se týká převážně jídla. Jsem přesvědčen, že zdravý životní styl je především o střídmosti, vyváženosti a zodpovědnosti. A to je přesný opak dnešního konzumního způsobu života. Jako křesťan vnímám zdravý životní styl jako praktickou odpověď na Boží lásku. Když se to takto řekne, je těžké si pod tím něco představit, ale každý asi zná verš v 1. Korintským 10,31: „Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.“ Jaké má místo v rámci zdravého životního stylu program NEWSTART? V programu NEWSTART první písmena představují principy zdravého životního stylu. Tedy N jako „Nutrition“ – výživa, E jako „Exercise“ – pohyb… Program NEWSTART se snaží představit komplexnost zdravého životního stylu. Je problém, že působením některých „zdravotních aktivistů“ mohou mít lidé pocit, že zdravý životní styl je o vegetariánství. Jenomže v programu NEWSTART je výživa jen osmina a z výživy je jen část o doporučení plnohodnotného nahrazení živočišných potravin. Nemusí to být jen o mase, protože třeba sýr je v některých případech horší než maso.

ADVENT 9/2009

ROZHOVOR

Dalo by se tedy říci, že NEWSTART rozpracovává zdravý životní styl z mnoha hledisek, ale nad tím je princip střízlivosti, vyváženosti a odpovědnosti, který prolíná všechny aspekty programu NEWSTART? Určitě. Třeba kniha Dynamický život od Hanse Diehla – kterou vydalo nakladatelství Advent-Orion – začíná kapitolou s názvem Příliš mnoho mrkve. Autor vypráví o jedné ženě, která se rozhodla, že každý den odšťavní tři kila mrkve – a po čase sama začala mít barvu mrkve. Jde tedy o vyváženost. Dalo by se to lidově parafrázovat: „Je dobré v životě používat přínosné věci, ale vyváženě, člověk by neměl ulítnout do žádného extrému.“ Rád bych zdůraznil, že program NEWSTART vede člověka od extremizmu – a to jak ve směru přílišného bazírování na věcech, tak rezignace na zdravý životní styl – ke zdravé vyváženosti. Jaký byl a je vliv rad Ellen Whiteové na zdůrazňování zdravého životního stylu v naší církvi? Nebylo poselství Ellen Whiteové v minulosti někdy zneužito lidmi k jejich cílům? A nemohlo to vzbudit reakce v podobě odmítnutí jejího poselství? V diskuzích je někdy poselství Ellen Whiteové používáno jako „klacek“ – a to samozřejmě může vzbuzovat protireakce. A to se netýká jen zdravého životního stylu, ale všech témat. Osobně jsem přesvědčen, že rady o zdraví a zdravém životním stylu nemáme od Ellen Whiteové, ale od Pána Boha. Sestra Whiteová sloužila jen jako nástroj pro předání poselství. A ten nástroj si vybral Pán Bůh. Vliv jejích rad byl obrovský. Ještě čtyřicet let po její smrti – zemřela v roce 1915 – moderní věda „objevovala“ to, co adventisté již padesát let hlásali. Příkladem může být kouření. Až v roce 1956 Světová zdravotnická organizace konstatovala, že kouření škodí zdraví. Zdravotní reforma v minulosti přinesla lidem velké požehnání. A jsem přesvědčen, že tím, jak se společnost posouvá ke konzumnímu způsobu života, tak „know how“, které jako adventisté máme, má ještě větší potenciál. Mrzí mě však jedna věc.

ADVENT 9/2009

Původní nasměrování rad Ellen Whiteové nebylo jen do církve, ale i pro společnost. Mají sloužit lidem okolo nás. My jako církev je máme přinášet. Problém je, že „know how“ Stvořitele nevyužíváme ani sami pro sebe, natožpak abychom tím sloužili druhým lidem. A bolí mě, že tím se zpronevěřujeme poslání, které nám Pán Bůh dal. V minulém čísle Adventu byl zmíněn problém, že se u nás v církvi občas zdraví propojuje s různými duchovními tématy – že dochází ke „znáboženšťování zdravotní reformy“. Vnímáš v naší církvi tento problém? Pokud to řeknu jinak – nehrozí někdy, že zdraví předřadíme důležitějším úkolům, které jako církev máme? Kam bys zařadil v naší církvi zdravý životní styl? Zdůraznil bych v této souvislosti, že jeden z našich věroučných článků se týká zdraví. Tím jsme celosvětově jedineční mezi církvemi. Z tohoto článku vyplývá, že adventisté vnímají zdraví jako soulad čtyř složek lidské bytosti. Zdraví je podle Bible zdravý vztah k Pánu Bohu, k lidem, ke mně samotnému a zdravý vztah k životnímu prostředí. Zdraví tedy nelze rozdělovat – nelze si říci, že se budu věnovat jen jedné složce a ty ostatní pominu.

5

ROZHOVOR

Otázka, kterou jsi položil, se ptala na zařazení zdravého životního stylu do našeho poselství. Myslím si, že zdravotní reforma není o tom, že lidé nemají jíst maso, ale raději granolu. Vnímám ji v širokém pojetí, tedy jako zdravý vztah k Pánu Bohu, k lidem, ke mně samotnému a k okolí. Pak z toho ovšem vyplývá protiotázka: Existuje důležitější úkol, který jako církev máme, než pomáhat lidem vybudovat zdravý vztah k Pánu Bohu, lidem, k sobě samým i k okolí, ve kterém žijí? V dnešní společnosti je velmi moderní věnovat se zdravému životnímu stylu. Církev také nabízí několik „mostových programů“ – například Kluby zdraví. Jaké místo by měla mít nabídka zdravého životního stylu v evangelizačních aktivitách? K mostovým programům mám několik poznámek. Zdravotní evangelizace má být vnitřním prožíváním evangelia, které přinášíme lidem. Měla by být „evangeliem v praxi“, praktickým projevením lásky k lidem. Smyslem zdravotní evangelizace – například v podání Klubů zdraví – je zlepšit lidem jejich život. S tím se pojí ovšem i zneužití zdravotní evangelizace. Jsem přesvědčen, že mostové programy nemají být pouze dočasným prostředkem k manipulaci lidí, určeným k přivedení lidí do církve. Má to být nezištná služba lidem. Pokud mě nevede nezištná láska k lidem, bez ohledu na to, jak se

rozhodnou, pak takový mostový program je lepší nedělat. To je proti principům zdravotní reformy – my máme lidem sloužit bez vedlejších úmyslů. Je to podobné jako s Adrou – kritériem pro pomoc není vyznání či možnost, že se dotyčný stane adventistou, kritériem je, že člověk potřebuje pomoci. A k otázce: Co můžeme dát světu? Trochu se děsím odpovědi. Když o tom přemýšlím, tak mám někdy pocit, že nám trochu „ujíždí vlak“. Častokrát jsme v našich kruzích seděli na informacích jako „žába na prameni“ a tak trochu jsme se za ně styděli. A hlavně – často jsme podle nich nežili! A teprve až soudobá lékařská věda něco objeví, tak „pookřejeme“ a říkáme: „No, to my už jsme věděli dávno.“ Nestačí jen znát, ale je potřeba informace používat. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že některé aktivity zdravotní evangelizace fungují velmi dobře. Když bylo setkání zástupců různých zdravotních institucí a projektů v rámci Generální konference, tak zdravotní aktivity v Česko-Slovenské unii – tedy například Kluby zdraví, rekondiční pobyty, publikační činnost, webové stránky magazinzdravi.cz, Health Expo, vzdělávací aktivity, Institut životního stylu apod. – byly zhodnoceny předsedou oddělení zdraví jako nejúspěšnější na celém světě. Je to tím, že různé akce navazují na sebe. Po celém světě se dělají Health Expo – tedy výstavy zdraví, kde jsou informační panely NEWSTART. V naší unii však navazuje zmíněný komplex v čele s Kluby zdraví, které vznikaly působením zdravotně-osvětového koordinátora Romana Uhrina, vyčleněného pro tuto funkci a placeného deset let společností Country Life. Již je také vyškoleno na 300 lektorů, kteří jsou schopni fundovaně přednášet, resp. vést Kluby zdraví. Společnost v této době preferuje zdravý životní styl, znovu též přichází „hlad“ po spiritualitě – byť ne zprostředkované institucionálními církvemi. Můžeme v rámci zdravotní evangelizace nabídnout praktické propojení zdravého životního stylu a duchovního aspektu života – třeba právě v Klubech zdraví? Je tam veliká šance – pokud jako členové církve přestaneme Kluby zdraví vnímat jako spolky

6

ADVENT 9/2009

NAŠÍM ŠŤASTNÝM OSUDEM JE POMOCI SVĚTU

extrémistů a pojídačů zeleného salátu, ale začneme je přijímat jako nástroj služby pro lidi kolem nás. Poslední dobou se začíná objevovat v Klubech zdraví problém – lidé, kteří je připravují již několik let, začínají být unavení. Často to bývá tak, že jeden dva aktivisté domluví pronájem třídy, zajišťují reklamu, dělají ochutnávku, chystají sál, přednášejí, udělají prezentaci a uklidí. Při tom již však nejsou schopni vytvářet „lidské“ vztahy. Není tedy problém v odborném provedení Klubů zdraví. Potřebovali bychom spíše, aby na Kluby zdraví přišli naši lidé ze sboru. Jsou potřeba ti, kteří si s lidmi, co přijdou, začnou povídat, budou otevření – lidově řečeno se s nimi skamarádí. Jestliže Kluby zdraví mohou pomoci v rovině fyzického a případně psychického zdraví, člověk pak rád komunikuje i o rovině duchovního zdraví. Největší potřebou Klubů zdraví je tedy to, aby „naši lidé“, členové sborů, nabídli lidem „obyčejné lidské přátelství“.

To se vracíme zpět na začátek, tedy že zdravotní evangelizace je o praktickém prožívání křesťanství… Na konferenci o zdraví mě zaujalo, že tajemník oddělení zdraví při Generální konferenci Peter Landless řekl: „Zdravotní služba by měla být součástí každého oddělení, každé aktivity církve.“ Tím samozřejmě není myšleno, že všichni mají „jíst mrkev“, ale to, že naše církev vnímá zdraví ve čtyřech rovinách, jak jsme o tom již mluvili – jako zdravý vztah k Pánu Bohu, k lidem, k člověku samotnému a také k životnímu prostředí, a tedy jako pravou ruku evangelia. Jde tedy o praktické prožívání toho, čemu věřím. A jestliže věřím, že mě má Pán Bůh rád, a jestliže vše přijímám z jeho ruky, pak nemám problém to dávat dalším lidem. Kéž bychom nebyli „žábou na prameni“, která pouze ví, ale těmi, co jim záleží na lidech okolo nás, kterým chceme nezištně sloužit a přispívat ke zlepšení jejich života. Rozhovor připravil Dan Hrdinka

Naším šťastným osudem je pomoci světu V tomto týdnu jsme na Konferenci o zdraví a životním stylu slyšeli obohacující přenášky a zúčastnili se výborných seminářů. Rád bych se na závěr tohoto setkání zamyslel nad zodpovědností církve vůči společnosti. Tedy nad tím, jak máme pomáhat světu a jaké místo v tom má mít zdravotní služba.

Zkušenost izraelského národa Nejprve se však podívejme na zkušenost izraelského národa a jejich cestu. Z minulosti se můžeme poučit, abychom v budoucnosti mohli lépe pomoci světu. Na dějinách Izraele vidíme, jak Bůh vedl svůj lid, jak je možné mu důvěřovat, jak rozpoznat jeho proroky a nechat se jimi vést. Izraelský lid právě opustil Egypt. 2. kniha Mojžíšova ve 14. a 15. kapitole zaznamenává události, kdy Bůh zachraňuje svůj vyvolený národ před

ADVENT 9/2009

faraonem a egyptskou armádou. „Tak uviděl Izrael velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál Hospodina a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi.“ (Ex 14,31) Tento verš přináší zajímavou posloupnost: Bůh něco vykonal – Izraelci se báli Hospodina – uvěřili Bohu – uvěřili Mojžíšovi. Izraelci uvěřili Božímu prorokovi. Tento důraz je důležitý i dnes pro naši církev. 2. kniha Mojžíšova v 15. kapitole přináší píseň o Hospodinově vítězství. Tedy oslavný zpěv Bohu, kterému „uvěřili“. Část této písně mluví o moci „jeho pravice“ – toto symbolické vyjádření často používají zdravotní odborníci naší církve. „Tvá pravice, Hospodine, velkolepá v síle, tvá pravice, Hospodine, zdrtí nepřítele.“ (Ex 15,6) Ellen Whiteová v dopise č. 135 z roku 1899 píše: „Zdravotní misijní služba musí být úzce spojena se

7

NAŠÍM ŠŤASTNÝM OSUDEM JE POMOCI SVĚTU

službou evangelia tak, jako je ruka spojena s tělem. Potřebujete službu evangelia, abyste zdravotní misijní službě dodali význačnost a stabilitu; a služba evangelia potřebuje misijní zdravotní službu, aby ukázala praktické fungování evangelia. Pán vždy službu prováděl vyváženě a rovnoměrně. Jeho poselství musí být přineseno do všech částí světa.“ Vraťme se však do 15. kapitoly 2. knihy Mojžíšovy. Nejprve všichni zpívali vítězné písně, byli nadšení. Pak ale nastal problém. Vyšli do pouště. Už šli tři dny a nenarazili na vodu. Nakonec došli do Mary, kde sice voda byla, ale hořká.

Triumfy a stížnosti Před třemi dny viděl Izraelský lid zázračnou Boží moc u Rudého moře. Věřili Bohu i jeho proroku Mojžíšovi. Během tří dnů přešli od triumfu k zoufalství. Přestali věřit Bohu, který je v oblaku vedl. Někdy mám pocit, že i naše církev prochází touto zkušeností. Izraelci měli své světlé i stinné okamžiky – stále se u nich střídaly chvíle triumfu s chvílemi stížností. Nemáme i my pokušení být takoví? „Tu lid proti Mojžíšovi reptal: ‚Co budeme pít?‘ “ (Ex 15,24) Předpokládali bychom, že po vítězném vyjití z Egypta budou mluvit jinak: „Počkejme na to, jak to Bůh zařídí!“ Oni však reptali. Mojžíš volal k Bohu. To byla správná věc tehdy i dnes. Jedině v Bohu můžeme mít sílu. Verš 25 popisuje, že Hospodin Mojžíšovi „ukázal dřevo. Když jej hodil do vody, voda zesládla“. V textu se neříká, jaký to byl druh dřeva ani jak to vodu vyčistilo. Důležité je, že byl vyřešen problém lidí. Jak můžeme tento text aplikovat do naší doby, pro adventisty ve 21. století? Máme lidem přinášet a ukazovat lepší způsob života. K tomu patří i to, že pokud se ocitneme v nějakých životních potížích, máme se obrátit na Boha, volat k němu – a on nám ukáže „nějaké dřevo“, ukáže svou moc. Tuto myšlenku zdůrazňuje i následující verš. Je to jeden z nejdůležitějších veršů v Bibli, které se vztahují ke zdraví. Takové „motto“ těch, kteří se zajímají o zdravý životní styl a zdravotní reformu. „Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dělat, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho přikázáním a dbát na všechna

8

jeho nařízení, nepostihnu tě žádnou nemocí, kterou jsem postihl Egypt. Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji.“ (Ex 15,26) Myslím, že je to verš, který by všichni zdravotní odborníci církve adventistů měli vyzdvihnout ve své službě, při jednání s ostatními, v propagaci zdraví či v kázáních. Ellen Whiteová v knize The Ministry of Healing na straně 141 napsala: „Je Božím plánem, abychom pracovali tak, jako pracovali učedníci. Fyzické uzdravení je svázáno s pověřením evangelia. Ve službě evangelia není učení a uzdravování nikdy odděleno.“ Izrael však stále opouštěl svou víru v Hospodina a jeho proroka Mojžíše. Další kapitola v 2. knize Mojžíšově vypráví, jak národ izraelský znovu reptal – tentokrát kvůli jídlu. Lidé si stěžovali, že nemají co jíst a pít.

Všecko čiňte k slávě Boží Dnešní svět je v podobné situaci. Lidé se ptají, co mají jíst, co mají pít, jak mají žít. A to je obrovská příležitost – zvláště v tomto rozhodujícím čase pozemských dějin, kdy se svět řítí z jedné krize do druhé – aby adventisté, odborníci na zdraví, těmto lidem přinesli poselství, které zaznamenal apoštol Pavel: „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha… Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.“ (1 K 6,19; 10,31) Pokud si tento text spojíte s Božím napomenutím, které zapsal apoštol Jan ve svém 3. listu: „Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv – tak jako se dobře daří tvé duši“ (3 J 2), budete mít recept pro ty, kteří chtějí začít zdravotní reformu. Toto hnutí může neslýchaným způsobem pomoci společnosti najít úplné zdraví – a to jak tělesné, tak i duševní, společenské a duchovní. Všichni společně máme v moci Ducha svatého hlásat trojandělské poselství ze Zjevení 14,6–12. Je to poselství toho stejného Boha, který proměnil hořkou vodu ve sladkou, dal hladovým manu, připravil plán spasení skrze život, smrt, vzkříšení

ADVENT 9/2009

K ZAMYŠLENÍ

a velekněžskou službu Krista a který dal církvi adventistů zdravotní poselství, jež má přinést světu.

Zdravotní reforma Zdravotní poselství a služba adventistů sedmého dne je součástí trojandělského poselství. Přijměme v moci Ducha svatého tento úkol. Volejme k Bohu jako Mojžíš na poušti. Nechme se použít v těchto posledních dnech pozemských dějin. Buďme součástí zdravotní reformy a misijní služby, která představí světu zdravý životní styl. Ellen Whiteová v 6. svazku Svědectví pro církev na straně 112 píše: „Jak se přibližujeme konci času, musíme stále více a více vznášet otázku ohledně zdravotní reformy a křesťanské střídmosti a prezentovat ji pozitivnějším a rozhodnějším způsobem. Musíme neustále usilovat o vzdělávání lidí, a to nejenom slovy, ale také naší činností. Když spojíme pravidlo s praxí, bude to mít působivý vliv.“ Žijme to, čemu věříme. Žijme a hlásejme život, který je plný pozitivních, biblických a prorockých přístupů ke stravě, cvičení, pitnému režimu a normám životního stylu. To samozřejmě v praxi znamená, že budeme žít podle vegetariánského životního stylu. Nemá cenu se hádat o takové malichernosti, zda by adventista nebo kdokoliv jiný mohl pít červené víno – pití alkoholu je prostě špatné. Ale může to znamenat i třeba to,

že budeme v místě, kde bydlíme, podporovat sociálně slabé lidi. Bůh si přeje, abychom se podělili se světem a společností o vyšší standard zdravého životního stylu. A ten je mnohem výš, než malicherné hádky o slovíčka. V moci Ducha svatého tak žijme, učme a kažme! Ptám se nyní sebe i vás: Jsme ochotni žít podle Božích rad? Jsme ochotni nést toto poselství lidem, a tak jim zlepšit tělesné i duchovní zdraví? Jsme ochotni se před blízkým příchodem Ježíše Krista nechat vést a dovolit mu, aby v nás způsobil novou obnovu a reformu? (První část sobotního kázání Teda Wilsona na Konferenci o zdraví a životním stylu; další část bude uveřejněna v Adventu č. 11.)

Ted N. C. Wilson V roce 2000 byl zvolen místopředsedou Generální konference. V církvi pracuje již více než 35 let. Působil jako kazatel, ředitel vydavatelství Review and Herald Publishing Association, předseda Evro-Asijské divize a tajemník Africko-Indicko-Oceánské divize. Vystudoval teologii na Andrewsově univerzitě a obor Veřejné zdraví na Univerzitě Loma Linda. Doktorát z filozofie v oboru Náboženské vzdělávání získal na univerzitě v New Yorku.

Jak jsem (ne)obědval s Ježíšem Slunce toho dne už stálo za svým vrcholem. Kdo mohl, vyhledal stín svého stanu, stromu či keře. Bylo opravdu vedro. Víte, kdybych manželce neslíbil, že se domů vrátím ještě téhož dne, zastavil bych se na zpáteční cestě u některého ze známých. V klidu bych přečkal úmorné horko, k večeru bych ušel další část cesty, přenocoval a po ránu bych byl doma. Ale slíbil jsem to. A pravý muž své slovo musí dodržet, i kdyby… Víte, můj otec říká: „Honzo, nikdy si ze svých úst nedělej záchod.“ A tak jsem šlapal dál.

ADVENT 9/2009

Najednou jsem ucítil známou vůni. Nasál jsem ještě jednou, abych se přesvědčil, že je to čerstvě pečený chléb a maso. Přes oblý vršek vedle cesty jsem viděl, že mezi stromy stálo u studny několik stanů. Od nich se linula ta úžasná vůně. Domácí, jen co mě uviděl, přiběhl a pohotově a upřímně mě zval ke stolu. Mohl jsem se přidat k jeho třem hostům, odpočinout si, pojíst a na úrovni si promluvit s těmi muži. Bylo to opravdu milé, upřímné a příjemně lákavé pozvání. Řekl jsem si, že tak na hodinku či dvě bych se i mohl zastavit, protože mám časovou rezervu.

9

K ZAMYŠLENÍ

Zastavil jsem se a přemýšlel. Než jsem hostiteli odpověděl, dobře jsem se rozhlédl. A protože jsem viděl, co jsem viděl, rozhodl jsem se jít raději dál. Nejspíš se budete divit, ale představte si, čeho jsem si všiml. Celá ta skupina jedla upečené tele, chléb z bílé mouky s máslem a zapíjela to kravským mlékem. Nemožné! Oni před sebou neměli vůbec nic celozrnného, žádnou luštěninu, ani jeden ořech, o zelenině ani nemluvě. Proto jsem odmítl. Musel jsem. Ale bylo mi těch lidí líto. Jako by je nezajímalo, jak musí zacházet se svým tělem, aby bylo zdravé, výkonné a mohlo dobře sloužit. To jako souvěrci měli už dávno nejen znát, ale také praktikovat. A kdybych s nimi jedl, tak bych jim to vlastně odsouhlasil. A také mě napadlo, že kdyby mě s nimi viděl někdo z naší skupiny, těžko bych jim pak vysvětloval, že jsem dělal výklad o zdravém životním stylu a ničeho jsem se ani nedotkl. Mohl bych se stát nedůvěryhodným. A to jsem odmítl riskovat. Vypadal bych jako ten, který zradil poznání, které nám dal sám Pán. Za čas jsem se dostal ke čtení knihy, která měla zvláštní název. Říkali jí: „Počátek“. A v ní jsem se dočetl, že jedním z těch tří hostů u Abrahama byl Hospodin. To mě šokovalo! Už ani ne, že Ježíš tam jedl maso, ale spíš, že jsem propásl takovou šanci. Proč jsem tehdy nepřijal pozvání? Proč? Mohl jsem obědvat se samotným Pánem Ježíšem! Místo toho jsem se plahočil pod paprsky poledního slunce. O co jsem tehdy přišel? Máte výdrž, pokud jste dočetli až sem. Určitě by mi někteří z vás řekli nebo napsali, že jsem si příběh vymyslel. A měli byste pravdu. Opravdu si Abrahama nepamatuji. Nemohl jsem obědvat s Ježíšem. A neútočil jsem na správnou životosprávu ani na vegetariány.

10

Jen jsem chtěl nadhodit k přemýšlení žebříček hodnot.

Druhý příběh je skutečný jako život sám Když bylo naší dceři pět let, lékaři nám sdělili, že musí podstoupit náročnou a nebezpečnou operaci páteře s nejistým výsledkem. S naším děvčátkem jsme se domluvili, že s ní chceme mít zvláštní domácí pobožnost. Chceme se za ni, plánovanou operaci i za lékaře modlit a přitom ji pomazat olejem, jak nás vybízí Pán Bůh. Požádali jsme kazatele, který nás oddával, aby nás uvedl do praxe modlitby s pomazáním. Následně jsme poprosili našeho ordinovaného kazatele, aby vedl domácí bohoslužbu. Obrátili jsme se i k členům našich sborů s prosbou o podporu. Někteří přišli, další se modlili doma, jiní se nechali slyšet, že kazatel, který ještě jí maso, nemůže takový obřad vést, a proto oni s tím nechtějí mít nic společného. Prožili jsme, věříme, požehnané setkání. Odevzdali jsme dceru i lékaře do Božích rukou. Ale úplně stejně jsme prosili, aby Pán Ježíš zasáhl a naše dítě nemuselo na operaci. Prosili jsme, aby se dotkl také její extrémně vzteklé povahy. Prosili jsme, aby nám Pán Bůh dal sílu pečovat o dceru, i kdyby se operace nepovedla a ona musela z plné volnosti na vozíček… A výsledek? Získali jsme klid a pokoj. Naše děvčátko prožilo operaci a následný rok v sádře bez bolestí. Její nezkrotnost ustoupila, ale nadšení pro život jí zůstalo. Přes několikerá fyzická omezení jí Pán Ježíš povolal k různé službě doma i v zahraničí. Tehdy, v dubnu 1990, jsem obědval s Ježíšem, i když jsme vůbec nic nejedli.

Jan Fürst sen., kazatel

ADVENT 9/2009

STÁLE VĚŘÍME

Stále věříme – Křesťanské správcovství Jsme Božími správci; Bůh nám svěřil čas i příležitosti, schopnosti i majetek, dary země i přírodní zdroje. Jsme Bohu zodpovědni za jejich správné užívání. Boží vlastnictví uznáváme věrnou službou Bohu a bližním, odevzdáváním desátků a dobrovolných darů pro zvěstování evangelia a pro podporu a rozvoj církve. Křesťanské správcovství je přednost, kterou nám Bůh daroval, abychom rostli v lásce a vítězili nad sobectvím a lakomstvím. Křesťan má radost, když mají jiní prospěch z jeho věrného hospodaření. (Gn 1,26–28; 2,15; 1 Pa 29,14; Ag 1,3–11; Mal 3,8–12; 1 K 9,9–14; Mt 23,23; 2 K 8,1–15; Ř 15,26.27) Základní věroučné výroky, 20

Hledání otců Církevní otcové se otázkou křesťanského správcovství samozřejmě zaobírali. Je to patrné z jejich kázání i spisů. Zřetelně se to projevovalo především v podpoře rané církve. Například konkrétně desátky vnímali Klement Alexandrijský a Ireneus jako pozůstatek mojžíšovského zákona, na druhou stranu ale žádali věřící, aby byli štědřejší než jen 10 % svého příjmu. Později pak Jan Zlatoústý tepal svůj skoupý sbor a dával jim za příklad ty, kteří odevzdávali desátky. Teprve na synodu v Mâçon roku 585 došlo k formálnímu vyjádření, že každý křesťan by měl odvádět desátky, a tato praxe se stala součástí církevního práva. Tridentský koncil to ještě zpřísnil. Ten z věřících, kdo by neodevzdával desátek, měl být vyobcován z církve.

Postoj adventistů Adventisté byli nejdříve přesvědčeni, že by podporu církve měli nechat na „vedení Ducha“. Každý dá tolik, kolik může postrádat. Špatná situace kazatelů a církve ale ukázala, že nesystematické a skoupé dávání není zrovna tím, co by bylo ku prospěchu Božího díla. Roku 1859 se vedoucí bratři sešli a hledali biblický princip pro financování církve. Protože desátky vnímali v té době jako součást ceremoniálního zákona, svou pozornost obrátili na Pavlovy epištoly konkrétně na text 1 K 16,2: V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu. Tento přístup byl nazván „Systematic benevolence“ –

ADVENT 9/2009

pravidelné příspěvky. Členové byli vyzváni, aby nejednali při sbírce impulzivně, ale aby mysleli na rozvoj Božího díla. Efektivita tohoto přístupu se brzy projevila. Později Ellen Whiteová ztotožnila toto pravidelné dávání s desátky, které odevzdával i izraelský národ. Původně se nerozlišovalo mezi desátky a dobrovolnými dary. Později církev adventistů začala odlišovat desátky od dobrovolných darů s tím, že desátky Bohu vracíme, ale dobrovolné dary dáváme z prostředků určených pro naši potřebu. Od roku 1877 se také začínají objevovat sbírky sobotní školy, které měly podpořit misijní projekty po celém světě.

Pokud to je pravda, potom… Pokud vnímám Boha skutečně jako dárce všeho, co mám, potom mu nechci jen čestně vrátit oněch 10 %, které ode mě vyžaduje, ale také používat zbývajících 90 % k jeho slávě a k prospěchu jeho díla. Jestliže vnímám desátky a dary jako odpověď na to, co mi Bůh daroval, učím se tak velké lekci „ospravedlnění z víry“. To, co dávám, není projevem snahy něco si zasloužit, protože dávám z toho, co jsem také dostal. Odevzdáním části majetku Bohu se učím prakticky důvěřovat, že Bůh se o mě postará i do budoucna. Prožívám tak známý paradox víry: mít méně znamená v konečném důsledku získat více. Věřím-li, že odevzdání desátku není projevem mé štědrosti, ale výhradně otázkou čestnosti a poctivosti (tyto peníze mi nikdy nepatřily – byly a jsou Boží), pak jejich odevzdání nemohu

11

EVANGELIUM UPROSTŘED APOKALYPSY

obdarovávám, odpovídající službu či „protislužbu“. Vždyť přece už známé úsloví říká: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“

Věřím, ale… Věřím, že vše, co v životě mohu mít, mám jen díky štědrosti mého Boha. Rád se ale před ostatními pochlubím tímto „cizím peřím“. A ty, kteří od něj tolik nedostali, považuji za neschopné. Věřím, že Bůh má právo použít své peníze podle svého rozhodnutí a svěřit je těm, které si sám vybere. Někdy však váhám, jestli určil ty správné lidi, a tak jeho nemoudré rozhodnutí čas od času vylepšuji tím, že sám vyberu, na co jeho peníze využiji. podmiňovat ani svou osobní situací, ani svými požadavky na církev. Peníze vracím Bohu, který je má právo použít, jak sám chce. Pokud je Bůh určil pro někoho, s kým nemám dobré vztahy, je to jeho právo a já si nemohu dovolit na tom nic měnit.

Mé rozhodnutí • S vědomím toho, že Bůh je dárcem všeho, se

A kdyby to pravda nebyla?

•

Jestliže odevzdání desátku není mou „povinností“ k Bohu, ale pouhým projevem mé vděčnosti a štědrosti, potom by tím byl ohrožen Boží plán systematické podpory jeho služebníků (Lv 27; 1 K 9,14). Pocit, kdy mi zůstává dost na štědrost, je totiž velmi relativní. Pokud by desátek nebyl navrácením Bohu toho, co je jeho, ale mým darem pro církev, potom se mohu brzy dostat do situace, kdy budu „za své peníze“ vyžadovat od církve, kterou velkoryse

chci rozhodnout být k němu poctivý a čestný a za všech okolností mu vracet to, co mu patří – s důvěrou, že On se o mě dokáže postarat. Chci se také modlit za ty, kteří byli Bohem určeni, aby s penězi v církvi hospodařili. Nechci být jen jejich kritikem, ale i tím, kdo je povzbuzuje a podporuje.

Jiří Pavlán, kazatel Oldřich Svoboda, kazatel

Evangelium uprostřed Apokalypsy aneb trojandělské poselství pro adventisty 6. část – Beránek, hrdina Apokalypsy „A v pravici toho, který sedí na trůnu, spatřil jsem knihu úplně popsanou, zapečetěnou sedmi pečetěmi. Tu jsem uviděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: ‚Kdo je hoden otevřít tu knihu

12

a rozlomit její pečetě?‘ Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní. Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní. Ale jeden

ADVENT 9/2009

EVANGELIUM UPROSTŘED APOKALYPSY

ze starců mi řekl: ‚Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou.‘ Vtom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa. Přistoupil k tomu, který sedí na trůnu a přijal knihu z jeho pravice.“ (Zj 5,1–7) Vy, kteří jste přečetli předchozí díly našeho seriálu, víte, že poselství tří andělů ze Zjevení 14. kapitoly je centrem naší pozornosti. Myslím si, že na závěr našeho přemýšlení nad evangeliem uprostřed Apokalypsy by bylo užitečné se setkat s Beránkem, hlavním hrdinou Apokalypsy.

Tajuplná, zapečetěná kniha „A v pravici toho, který sedí na trůnu, spatřil jsem knihu úplně popsanou, zapečetěnou sedmi pečetěmi.“ (Zj 5,1) Jan ve svém prorockém vytržení sleduje zajímavý výjev. Ocitá se uprostřed trůnního sálu krále vesmíru. Ten sedí na trůnu a ve své pravé ruce drží nějakou knihu. No, knihu… Ona to vlastně ani tak není kniha. Knihy v té době ještě neměli. Psali na pergamenové svitky. A právě takový svitek drží král sedící na trůnu ve své pravici. Z textu se dozvídáme, že šlo o tzv. „epistograf “, tedy rukopis z obou stran úplně popsaný. Svitek je specifický tím, že je zapečetěný sedmi pečetěmi, které nikdo není hoden rozlomit a svitek tak otevřít. Proto se anděl zoufale pídí po někom, kdo by toho přece jen hoden byl: „Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečetě?“ Ale nikdo na nebi, na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní.

Obsah zapečetěné knihy Pozornému čtenáři se při pročítání tohoto Janova vidění zcela zákonitě vybaví řada otázek: O jaký svitek to vlastně šlo? Co bylo jeho obsahem? Z textu se přímou odpověď na tuto otázku nedozvídáme. Víme jen, že to bylo něco hodně důležitého. Soudíme tak nejen z andělova zoufalého volání, ale také z toho, že svitek byl zapečetěn. (Ve starověku se zapečeťovaly jen důležité úřední

ADVENT 9/2009

listiny. Svitek sedmkrát zapečetěný musel tedy být veledůležitý.) O důležitosti svitku nás přesvědčuje také Janova reakce. Představa, že svitek zůstane navždy zapečetěn a tím uzavřen, vede Jana až k slzám: „Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní.“ Víme tedy, že svitek byl veledůležitý, odpověď na otázku po jeho obsahu však musíme hledat za symbolikou zde uvedeného obrazu. V biblické mluvě bývají svitek či kniha používány jako symboly dějin světa i života jednotlivců. Onu symbolickou knihu života píše sám Hospodin. Vzpomeňme na Mojžíše, který v jedné z pohnutých chvil svého života říká: „Vymaž mne z knihy, kterou píšeš.“ Hospodin v této své knize předjímá, co bude: „Ukážu ti, co se má stát potom.“ (Zj 4,1) Drží zapečetěný svitek pevně ve své pravé ruce. Tím má být vyjádřen Boží dohled nad dějinami. Hospodin ve své vševědoucnosti ví, jakým směrem se budou dějiny světa i nás jednotlivců ubírat, a vše vede ke stanovenému cíli. Na první pohled se někdy může jevit, že se mu dějiny světa vymkly z rukou, ale není tomu tak. Knihu drží ve své pravici docela pevně. Proroci a spolu s nimi také Jan mohou díky svému obdarování do této knihy občas, jen tak z povzdálí, nahlédnout. To proto, aby mohli své soukmenovce ve složitých dobách povzbuzovat tím, že všechno jednou skončí „happyendem“. Nutno však podtrhnout, že do oné knihy mohou nahlédnout jen občas, a to ještě ne ze své vlastní vůle, ale jen tehdy, když jim ji otevře ten, kdo toho je hoden, kdo je k tomu kompetentní.

Knihu je hoden otevřít lev Lidské ambice po otevírání knihy života společnosti i jednotlivců signalizují nekritickou, přímo babylonskou pýchu. Proto Luděk Rejchrt ve svém výkladu Apokalypsy výstižně konstatuje, že při nepochopení Božích tajemství života je lepší spolu s Janem plakat, než se je ve vlastní síle snažit otevírat, řešit a ve své ješitnosti si nárokovat právo na jejich absolutní, pro druhé normativní výklad. Jan, vědom si své bezmocnosti ve svém vidění, pláče. S řešením jeho problému přichází záhadný,

13

EVANGELIUM UPROSTŘED APOKALYPSY

blíže neidentifikovatelný starý muž. Říká: „Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu.“ Tak přece jen je tady někdo, kdo bude hoden knihu otevřít a Jana do ní nechat nahlédnout. Stařec dotyčného nazývá lvem, lvem z Judy. Kdo je lev z Judy? Znalci Starého zákona si pravděpodobně vzpomenou, že když na smrtelné posteli praotec Jákob žehnal svým synům, nazval jednoho z nich, Judu, lvem. Lev je v Bibli, a nejen v ní, symbolem moci, síly a královské důstojnosti. Staří Židé už kdysi dávno před Janem, díky svědectví proroků, věděli o tom, že lev z Judy, zaslíbený to Mesiáš, jednou přijde, zvítězí nad zlem a stane se tak kompetentní k tomu, aby knihu osudu jednotlivců i společnosti otevřel, dopsal a dovedl ke stanovenému, vytouženému cíli. Teolog Jindřich Slabý v přednášce na podobné téma řekl, že „Janův pláč je do jisté míry shrnutím dosud marného a ztroskotaného mesiášského očekávání židovstva“.

Lev je Beránek Stařec tedy přichází za Janem a zvěstuje mu evangelium, radostnou zprávu o tom, že lev už „přišel, viděl a zvítězil“. Jeho původ byl doopravdy lví, tedy královský. Vzešel z pokolení Judova, z královského rodu Davidova, narodil se dokonce i v judském královském městě Betlémě. Královský byl nejenom jeho původ, ale i jeho jednání. Jako správný lev byl také mocný a silný. Dělal mocné činy, a také jeho slovo mělo obrovskou moc a sílu. Jmenoval se Ježíš. Židé jej však jako lvího krále, Mesiáše, neidentifikovali. Proč? Náš text na tuto palčivou otázku odpovídá: „Vtom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí.“ Musel to pro Jana být docela šok. Slyšel, že přijde lev, místo lva však před sebou vidí beránka. Musíte uznat, že lev a beránek jsou dva obrovské protiklady. Lev, symbol útočné síly a násilí; beránek symbol míru, pokoje a bezmocné oběti. I Židé očekávali lva, a přišel beránek. Není divu, že měli problém s jeho identifikací. Nejenže

14

nevystupoval jako lev, ale nechal se dokonce i zabít, a tím na celé čáře prohrál. Jako Mesiáš prostě zklamal. Křesťané v něm však lva identifikovali. Proč? Stačili postřehnout, že starozákonní prorok Izajáš hovoří o Mesiáši, který se bude projevovat nejenom jako lev, ale také jako beránek. „Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku…“ (Iz 53) Nějakou dobu i Ježíšovým stoupencům trvalo, než se vzpamatovali z toho, že se jejich lev nechal jen tak zabít. Nakonec však přece pochopili, že jeho smrt nebyla popravou, ale obětí. Pochopili, že Beránek, o kterém mluvil jejich milovaný Jan v Apokalypse, nebyl jen tak obyčejným beránkem. Měl přece sedm rohů a sedm očí. Roh umožňuje zvířeti obranu i útok. Proto bývá ztělesněním síly a moci. Stejně tak oči v Bibli bývají symbolem Boží vlády nad světem. (Za 4,10) Sedmička symbolizující dokonalost ukazuje, že Beránek z Apokalypsy, vzdor tomu, že byl obětován, disponuje mocí absolutní. „Je mi dána všeliká moc na nebi i na zemi,“ říká těsně před svým odchodem z této země překvapeným učedníkům. Křesťané díky Beránkovi pochopili, že život přichází skrze smrt a vítězství skrze porážku. Došlo jim, že Beránkova porážka vlastně nebyla porážkou, ale vítězstvím, které z beránka udělalo lva, vítězstvím, které jej učinilo hodným přijmout z rukou vládce vesmíru onu knihu s mimořádným obsahem, zlomit všechny její pečetě, otevřít ji a dopsat ji až do konce ke šťastnému rozuzlení.

Následovat Beránka? Křesťané v Beránka nejen věří, Beránka také spolu s celým vesmírem, se statisíci andělů, chválí a volají: „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu a dobrořečení.“ (Zj 5,13b) Jejich křesťanství však nespočívá jen ve chválení, ale i v něčem jiném, řekl bych ještě důležitějším. Ve 14. kapitole Zjevení je krátká, ale svým významem velice obsažná charakteristika vykoupených křesťanů: „Ti následují Beránka, kamkoli jde.“ (Zj 14,4b)

ADVENT 9/2009

Z PROGRAMU HopeTV

Přemýšleli jste už někdy o dosahu slovíčka „kamkoli“? Chceme-li být jeho následovníky, neměli bychom očekávat, že ve světě zakusíme něco podstatně jiného než on. V kapitole 7, ve verších 13 a 14 jiný ze starších říká Janovi: „Víš, kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu? To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově.“ Všimli jste si? Vykoupení namočili svá roucha do jeho krve, a tím se s ním úplně ztotožnili. Při domýšlení této myšlenky vznikl v dějinách křesťanství fenomén zvaný „martýrství“ (mučednictví). Někteří křesťané měli a někteří dodnes mají

za to, že šanci být spasen, zachráněn, má jedině ten, kdo za Ježíšovu věc položí, stejně jako On, svůj život. Někdy však může být těžší pro Krista žít, než pro něj umírat. Skutečné křesťanství vyžaduje život plný sebeobětování… Následuješ Beránka, kamkoli jde, anebo jej jenom chválíš svými slovy?

Radomír Jonczy, kazatel

Dávat naději „A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.“ (Mt 24,14) Tato slova pro nás platí i dnes i v naší zemi. Každý z nás hledá způsoby, jakými oslovit ty, kteří nevěří, nebo vlastně jen neinformované lidi kolem nás. Zkuste říci svým přátelům a známým o vysílání internetové televize www.HopeTV.cz! V dnešní době lidé kolem sebe staví bariéry zvyků, nezájmu a předsudků. Je možné oslovit všechny lidi na světě? Vždyť je nás již téměř 7 miliard! Nepřipadá vám to nereálné? A co oslovit lidi jen v naší zemi? Jak oslovit statisíce lidí na sídlištích velkých měst, jako je Praha, Ostrava, Brno…? Jak se mohou s poselstvím o záchraně v Kristu dozvědět lidé ve vesnicích i ve městech, kde nežije žádný adventista? Jak se dostat blíže k lidem, kteří sami kolem sebe staví ploty a nedovolí druhým lidem se přiblížit? Naše církev se snaží oslovovat různými způsoby. Adra pomáhá lidem bez rozdílu vyznání, kteří se dostali do těžké životní situace. Praktická pomoc, například po povodních, nebo práce dobrovolnických center s nemocnými lidmi vnáší do

ADVENT 9/2009

života lidí pocit sounáležitosti. Knižní evangelisté přicházejí do domovů lidí s nabídkou literatury. Knihy o zdravém životním stylu pomáhají lidem zlepšovat kvalitu života zde na zemi. Duchovní knihy pak vedou ke Spasiteli a připravují na věčný život. Úžasnou možností, kterou nám otevřela moderní technologie, je přijít s nabídkou evangelia k lidem na obrazovky jejich televizí, na monitory jejich počítačů. Můžeme tak oslovit desetitisíce lidí v jejich domovech v naší zemi a miliony domácností na celém světě. Můžeme tak překonat předsudky, které jim brání v návštěvě našich shromáždění. Překonat neochotu měnit své zvyky, opustit domov a přijít na přednášky nebo sobotní bohoslužby. Vysílání HopeTV přináší zvěst o naději v Kristu přímo do obývacích pokojů a pracoven. Různé typy programů mohou oslovit různé typy lidí.

15

Z PROGRAMU HopeTV

k tomuto způsobu evangelizace. Věřím, že i v naší zemi bude vysílání HopeTV sloužit nám, kteří s Bohem ve svém životě již počítáme, ale zvláště těm kolem nás, kteří se mohou s Bohem setkat prostřednictvím vysílání www.HopeTV.cz. Milada Macháňová

Moderátor pořadu Po stopách apoštola Pavla Přednášky osloví ty, kteří hledají odpovědi na vážné otázky života, nebo jinak věřící, kteří hledají soulad mezi Biblí a učením církve. Dokumenty o osudech lidí, kteří žijí s Bohem, přibližují každodenní život věřících lidí s jejich zápasy a vítězstvími, Boží vedení a pomoc. Toto může být velkou inspirací a povzbuzením pro diváky – svědky jejich zápasů. Programy o životním stylu dávají praktické rady a doporučení, jak prožít život smysluplně a v souladu s Božími zákony. Hudba přináší radost a zklidnění do shonu všedního dne… Lidé jsou dnes zvyklí přijímat z obrazovky informace, poučení i zábavu. Televizní vysílání HopeTV jsou dokořán otevřené dveře tisíců domácností v naší zemi, které čekají na oslovení poselstvím naděje. Poselstvím o živé naději, působící pokoj a radost, o naději pro dnešní uspěchaný život. Poselstvím o naději, že existuje budoucnost, že můžeme žít věčně v krásném prostředí plném lásky a porozumění. Poselstvím o naději, vlastně o jistotě, že máme pro Pána vesmíru velikou cenu a chce nám být blízko. To je poselství, které chceme přinést všem lidem prostřednictvím vysílání HopeTV. Jsme součástí celosvětové rodiny televizního vysílání Hope Channel a víme, že Pán Bůh se po světě přiznává

16

ADVENT 9/2009

09 20 ku

9 ro lo čís

Kamarádky a kamarádi, vítám vás u dnešního čísla „pathfindeří“ přílohy v Adventu. Možná už jste prolistovali stránky přílohy a něco se vám nezdá. Tentokrát bude totiž vše jinak. Nebojte se, jen tentokrát. Příště už se můžete zase těšit na všechna vaše oblíbená témata. Toto číslo bude věnované akcím, které se udály v minulém školním roce. Vím, že máte teď spoustu zážitků z prázdnin. (A já budu moc ráda, když mi je napíšete a pošlete do redakce, abych je třeba mohla otisknout na těchto stránkách.) Vraťme se ale ještě o kousek zpátky a zavzpomínejme, co pěkného jsme prožili v minulém školním roce. JANA DV.

HELFŠTÝN 2009 Slavnostním zpíváním hymny pathfinderů, vztyčením vlajky a společným „hurááá“ jsme zahájili 22. ročník setkání dětí z celé Moravy pod hradem Helfštýn, který se uskutečnil 22. – 24. května 2009. Na akci se sjelo 201 účastníků, aby si zahráli sobotní tematickou hru o biblické postavě Josef s názvem „Zachránce“. V sobotu večer se mohly děti zúčastnit noční hry a v neděli prověřit skautské dovednosti a také si společně zasportovat. Od pátku do neděle byl pečlivě připraven program, ve kterém vzájemně soutěžila jednotlivá družstva. Sobotní hru o Josefovi tentokrát připravili vedoucí z Brna-Střední. Nedělní hra se již tradičně hrála o putovní pohár hradu Helfštýn. Sluníčko nám po celou dobu dělalo výbornou teplou kulisu. Je pravda, že plnění úkolu bylo někdy těžké. Ten, kdo se na hru dobře připravil, měl velkou výhodu. Někteří byli zpočátku smutní z toho, že vzhledem k velkému počtu dětí jsme museli spát ve dvou budovách vzdálených od sebe několik minut. Nakonec se to ale ukázalo jako výhoda, protože se účastníci lépe vyspali… Tentokrát jsme měli také zajištěný oběd a kuchaři se opravdu předvedli. Věřím, že všechny kamarádky a kamarádi si zapamatovali celou řadu okamžiků z Josefova života a pomůže jim to při rozhodování v různých životních situacích. Děkuji našemu Bohu za ochranu a vedoucím za kamarádství a obětavou práci. Těším se na další, tentokrát už 23. setkání pod hradem Helfštýn.

více fotek na straně 8…

KS

2

Š

est kamarádů se vydalo na výlet. Petr si vzal klobouk. Markéta má kraťasy. Lucka má na sobě tričko s krátkým rukávem. Denisa si obula tečkované pohorky. Filip má na hlavě kšiltovku. A Lukáš má na krku šálu. Nějak si ovšem popletli vlajky i místa, kam chtěli jet. Přiřadíš ke každému z nich správné místo i vlajku? JADV

3

POĎME NA LOV! 22.5. – 24.5. 2009 Aj tento rok sa pathfinderi zo stredného Slovenska stretli na Okrskovom stretnutí pathfinderov v Banskej Bystrici. Na skutočnosť, že to bolo stretnutie plné rôznych aktivít, vás určite upozornilo výstižné motto: „Poďme na lov!“ V sobotu nás najprv oddiel Vydry zo Zvolena previedol príbehom o najväčšom lovcovi v Biblii – Ezauovi. Počas príbehu sme mohli loviť zvieratká a tiež sladké odmeny. Potom sa nám prihovoril Daniel, ktorý nás upozornil, že aj my sme lovení. „Zlý lovec“ sa snaží uloviť nás a náš čas. Každý sa veru potrápil s otázkami, ktoré nám Daniel dával. A čo vy? Čomu venujete viac času? Počítaču, televízii, alebo čítaniu Biblie a stretávaniu sa s inými kamarátmi? Otázky neboli ťažké, ťažšie bolo priznať sa. Každý z nás dostal výzvu. Aj my môžeme byť „lovcami ľudí pre Božie Kráľovstvo“. A to tak, že sa budeme kamarátiť s inými, budeme im venovať svoj čas. A aby sa nám v tom darilo, spoločne sme sa za to modlili. Poobedie bolo plné pestrého programu. Každý oddiel si pripravil program. Videli sme scénky, piesne, hudobné čísla, pantomímu. Vystupovali najmladší účastníci, ale aj tí najstarší. Odmenou pre každého bol potlesk. Nakoniec nás čakal aj biblický kvíz. Večer sme sa presunuli do prírody. Po zabivakovaní sa v lese sme počuli príbeh od oddielu Veverice z Považskej Bystrice. A potom nastal čas na opekačku. Po posilnení sme usilovne behali počas hry „Nočný golf“. A potom sme sa už tešili do spacákov. V nedeľu nás čakala veľká bojová hra. V bojovke sa každý mohol dozvedieť o rôznych vlastnostiach zvierat. Ale len vtedy, ak dokázal vyliezť na lanový rebrík, ak dokázal uvariť vajce v pomaranči, ak sa trafil do pohyblivého terča, ak sa zlepený s kamarátom preplazil po určitej trase, alebo ak vedel správne trafiť vodu pomocou striekačky do úst druhého. Na konci hry sa bojovníci mohli dozvedieť, že pri „lovení“ kamarátov je najdôležitejšie mať ich rád, a preto najdôležitejšia vlastnosť Lovca je LÁSKA. Chceme vyzvať aj vás ostatných – pripojte sa k nám a „Poďte spolu s nami na lov!“ JANULIENKA

4

Tento rok sme sa rozhodli priviesť šikovných teenagerov k tomu, aby sa stali vodcami pre deti, s ktorými v Pathfindri pracujú. Zažili sme tri nádherné víkendové stretnutia. Vždy na inom mieste, čoraz viac v lone prírody, kde sme si vychutnávali dobrodružstvo s Bohom. Nešlo o hltanie teoretických informácií. Chceli sme spolu poznať viac to, čo do nás Boh dal. V čom máme predpoklady stať sa dobrými vodcami. Skúsenosti z praxe nám ukázali lektori – vodcovia, ktorí sa snažili odovzdať to najdôležitejšie. Hovorili sme o osobnosti vodcu, o tom ako vplývať na partiu, ktorú vedieme. Rozmýšľali sme nad hodnotami, ku ktorým deti chceme viesť, ako sú vyjadrené v zákone, sľube a hesle Pathfindra. Mohli sme sa vyskúšať, ako naplánovať tábor. Na modelových situáciách sme si vyberali zameranie tábora a hľadali sme spôsoby, ako podobné dobrodružstvo zrealizovať. Zistili sme, že zvládať komunikáciu s deťmi a teenagermi môže byť niekedy ťažké. Aby sme vedeli k deťom lepšie pristupovať, priblížili sme si čo-to aj z psychológie mladého človeka. Hľadali sme nápady na fajn hru. V prírode aj v chate sme vyskúšali rôzne nové hry. Okrem rozmanitých praktických vecí sme si uvedomili aj dôležitosť čestného a zodpovedného konania, aby sme sa nedostali do problémov so zákonmi. Naučili sme sa, ako dávať pozor na hygienu a ako si poradiť s pathfindrom, ktorý nám v tábore poriadne ochorel. Pochopili sme, že zaujímať sa o deti a viesť ich k poznaniu vlastných schopností a k poznaniu skutočných pevných priateľstiev je úžasná vec. Aj my sme počas týchto pár dní mohli rásť vo vzťahoch navzájom a s Ježišom, naším najväčším vzorom v službe. Zažili sme nádherný čas. Tí, ktorí to využili, sa už teraz tešia na záverečný vodcovský kurz v Čechách, kde spoznajú ďalších mladých ľudí, ktorí majú túžbu hľadať spolu s deťmi tajomstvá a zázraky s Bohom. Nie je dôležité, ako budete na záverečných skúškach skórovať, či budete vždy vyhrávať. Musíme sa naučiť viac pozerať cez Božie okuliare. Ak sa budeme pozerať negatívne na mladých, teenagerov, deti – odradí ich to, znechutíme seba aj ich. Ak ich budeme viesť len k zábave a dobrej pohode, zlenivejú a budú čakať, kto ich nabudúce zasa zaujme novou hrou, bojovkou. Keď budeme pozerať čestne a s láskou na druhých, dáme im šancu, aby sa stali lepšími. Aby zatúžili po dobrodružstve s Bohom, mohli sa tešiť zo vzťahov s kamarátmi, rodičmi, vodcami… Povzbuďme a motivujme deti a teenagerov k životu s Ježišom – aby každý deň svojím životom mohli písať nový príbeh s ich Bohom. Aby sa naučili počuť Jeho hlas vo svojom živote, v Biblii, v prírode… Všade, kde ho možno nájsť. DK

5

viac fotiek na straně 8…

VODCOVSKÝ KURZ

RÁDCOVSKÝ KURZ MSS Po dva víkendy – jeden zimní a jeden čerstvě jarní – měla budova základní školy v Lipníku nad Bečvou příležitost zažít zcela výjimečnou událost. Po delší době se totiž v Moravskoslezském sdružení konal rádcovský kurz. Prohloubit si své znalosti, získat informace, jak vést děti, ale také poznat nové kamarády s podobnými zájmy přijelo třináct odvážlivců z oddílů z Veselí, Třince a Havířova-Suché. Společně jsme se učili a chválili Boha písněmi. Dostatek času zbylo také na hry a na sportování. I když rádcové měli splnit pár úkolů (což, přiznejme si, někdy trošku bolí) a nějaký čas museli strávit sezením a vstřebáváním informací, jejich hodnocení obou víkendů vypadají docela pozitivně. Ostatně, posuďte sami. Podotýkám, že opravdu neměli zakázáno psát o tom, co se jim nelíbilo 

Já hodnotím rádcák zcela pozitivně. Mohla jsem prožít nezapomenutelný víkend. Očekávala jsem, že na nás budou vedoucí přísní, budou se nám snažit v co nejkratším čase předat informace, ale místo toho jsme měli nachystáno spoustu her i vědomostí – ovšem v malém množství, takže jsme si vše mohli zapamatovat již zde. Danka

6

Rádcák je odvaz přes víkend od školy... Doporučuju... Je tam nejen zábava, ale také si oprášíte vědomosti. Je to bomba  Yankee

Na rádcáku jsem to přežil. Poznal jsem další mladé lidi s podobnými zájmy, jako mám já, dověděl jsem se tam spoustu užitečných věcí a už se těším, až je budu moct aplikovat u nás v oddíle. Michael

Tak co, nechtěl bys to prožít i Ty? Pak máš jedinečnou příležitost, protože možnost přihlásit se na další ročník stále trvá. Stačí napsat na e-mail [email protected]. První setkání proběhne 20. – 22. listopadu 2009. TĚŠÍ SE NA TEBE DA & JA & LI & ES

7

Vodc ovsk ý kurz

H el fš tý n 2 0 0 9

Podrobnosti o Pathfinderu a o akcích najdete na internetových stránkách:

www.pathf inder.cz•www.pathf inder.sk www.bezvacit y.cz REDAKCE: Jana Dvořáčková, Štolcova 64, 618 00 Brno • E-MAIL: [email protected] 8

2009 / 9 příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní

AFRICKÉ PŘÍBĚHY (STORY OF AFRICA) Najdi si www.HopeTV.cz, vysíláme pro tebe Africké příběhy. Africké příběhy jsou poutavé a poučné příběhy pro mladší děti. S vypravěčem v dobovém africkém kostýmu se vypravíme za ukradenými palačinkami, podivným hlasem vycházejícím z křoví, zlodějem za oknem, ztracenou taškou s Božími penězi a dalšími napínavými příběhy.

JAK FUNGUJE SVĚT Bylo nebylo… Byl také jeden inženýr, který si myslel, že ví, jak funguje svět. Všechno mu bylo jasné. Na všechno znal odpověď. A když něco náhodou neznal, tak si alespoň myslel, že to zná. Všechno dokázal vypočítat, a když to náhodou nedokázal vypočítat, tak si alespoň myslel, že to dokáže. On totiž ví, jak funguje svět. S oblibou také používal nová slovní spojení, aby z nich ostatní nevzdělanci pochopili podstatu věcí. Například místo cyklista říkal „pohybující se biomechanická soustava“. Byl totiž vášnivý cyklista a své bližní s oblibou poučoval, jak se správně šlape do kopce a jak z kopce. Kdy je potřeba dýchat více a kdy méně. Dalším jeho oblíbeným tématem byla pak přednáška na téma „konec rovnováhy pohybového děje biomechanické soustavy“. Pod tímto pojmem se skrýval pád z kola a on jej považoval za jediné správné označení. Nesnášel totiž lidové výrazy nevzdělanců, kteří byli schopni říci něco tak hrozného, jako „naklepat si makovici na bicyklu“, „rozbít si kokos“, či dokonce „uhodit se do myslivny“. Bylo nebylo… Co se jednou muselo stát, to se stalo. Při jedné z večerních vyjížděk pana inženýra došlo ke zcela neočekávanému ukončení jeho rovnováhy, a to právě v situaci, kdy on sám byl součástí oné pohybující se soustavy. Jinými slovy, švihl sebou na kole a rozbil si kokos. Jeho myslivna se totiž v té chvíli zabývala oblíbeným tématem „jak funguje svět“, a nedával přitom pozor na to, jak funguje silnice. Ale jako zázrakem se mu nic nestalo. Příští den si udělal do svých výpočtů následující záznam: Ve 22.15 středoevropského letního času byl vlivem nesoustředěnosti mého řídicího centra náhle ukončen dosud rovnovážný pohybový děj. Následným stykem soustavy s vozovkou došlo k jejímu rozložení na jezdce, kolo a sebevědomí. Poslední jmenovaná součást již nebyla pro hustou tmu nalezena. Vlastimil Trávník

DVENT 9/2009 IAMPULZ A 9/ 2009

25 25

ŠKOLA ZDRAVOTNÍ MISIE Přípravný tým sanatoria při svých pravidelných studijních a modlitebních setkáních stanovil postup při plánování dalších kroků k realizaci Rekondičního centra. To by samo o sobě nemělo být jen léčebným, ale i výukovým střediskem. Dle Božích rad se na fungování sanatoria mohou podílet i studenti zdravotní misijní školy. Získají tím cenné zkušenosti pro svou budoucí praxi a sníží náklady na provoz obou institucí. Žijeme v době, kdy cítíme potřebu přípravy pro hlásání Božího poselství a dokončení díla (Zj 18,1–5). Naši mladí lidé potřebují vedení, motivaci a duchovní zkušenosti, které by je vybavily pro aktivní službu. Bůh dal instrukce pro vzdělávání zdravotních misionářů. Stejně jako vzdělával mládež ve školách proroků, tak si přeje i dnes být hlavním Učitelem všech misijních pracovníků. Při studiu praktických Božích metod i během jejich služby lidem se studenti učí důvěřovat v Boží stálou pomoc a poznávat jeho záměr pro své životy. Jejich vzdělávání je zaměřeno nejen na přípravu přednášek a biblických hodin, ale také na znalost proroctví, Božího plánu léčení, křesťanské etiky i metod zdravotně-misijní práce (knižní evangelizace, Klubů a Výstav zdraví, NEW START pobytů aj.). Studenti se učí i praktické předměty – vodoléčbu, masáže, zdravou výživu a vaření, ekozemědělství a zdravotní cvičení. Takové vzdělání je skutečným pokladem, protože připravuje misionáře k samostatné práci i ve vzdálených místech. Pro první školu tohoto typu v Madison Ellen Whiteová napsala: „Kdyby i ostatní na našich školách dostávali podobné vzdělání, byli bychom jako lid zářným příkladem a podívanou pro svět, anděly i lidi. Poselství by bylo rychle rozšířeno do každé země a lidé v temnotě by byli přivedeni ke světlu.“ (ST, č. 11, s. 31) Celý projekt sanatoria i školy souvisí také se zemědělským zázemím. Je velkou výhodou, pokud si instituce bude moci zabezpečit vlastní potraviny. Při práci na poli mohou studenti vnímat lekce pro duchovní život, jež tam Stvořitel vepsal. Zároveň se učí, jak být soběstační misionáři,

nezávislí na světových monopolech. Proto také „mělo být studium zemědělství základní abecedou vzdělání… Naše školy neměly být závislé na dovezených produktech – jako je obilí, zelenina, ovoce, jež jsou tak nezbytné pro zdraví… A pokud budou vedoucí farmy a učitelé spolupracovat s Duchem svatým, budou mít moudrost k jejímu řízení a Bůh požehná jejich práci.“ (Ellen Whiteová, 6T 179,185) Jak misijní práce v terénu, tak služba hostům sanatoria či práce na ekofarmě, to vše v praxi připravuje studenty pro jejich budoucí samostatnou službu. Absolventi zdravotně-misijní školy mohou zahájit malá zdravotní centra kdekoliv u velkých měst, a vytvořit tak venkovskou archu pokoje a poznání Boha pro hledající. Mohou také sloužit lidem ve městech prostřednictvím obchůdků či komunitních center, s poskytovanými přírodními procedurami, poradenskými službami a přednáškami. Ježíšovo vyslání učedníků, aby šli po dvou do každého města (Mt 10, L 10), aby kázali a uzdravovali, je také výzvou i pro dnešní učedníky, knižní i zdravotní evangelisty. Bůh je možná povolá z běžných zaměstnání, aby se učili po boku zkušených pracovníků, a připraví je, aby kázali evangelium ve stejné moci, jako první učedníci. Jak brzy může být poselství o ukřižovaném, vzkříšeném a brzy přicházejícím Spasiteli rozneseno do celého světa s takovou armádou správně vyškolených a odevzdaných Božích služebníků? (Ed 271) Hledání Boží vůle a Božích principů je hlavní podmínkou prosperity a úspěšnosti plánovaného projektu. Tým organizátorů chce aplikovat tyto inspirované rady do současných podmínek. Děkujeme za podporu i modlitby z řad velké Boží rodiny, za spolupráci se sesterskými školami (PGM, L.I.G.H.T., Amazing facts, EBS aj.), a především za Boží nasměrování i jeho „otevřené dveře“. Máte-li i vy zájem podpořit tuto myšlenku, můžete zavolat na telefonní čísla: 604 527 939, 736 424 727 nebo napsat na e-mail: [email protected].

Přípravný tým Rekondičního centra

MODLITBY MĚNÍCÍ SVĚT ZÁLEŽÍ NA NÁS… Věříte tomu? Jestliže ano, potom vás zveme, abyste se připojili k celosvětové aktivitě 30 dní modliteb za svět islámu. Není pochyb o tom, že Bůh muslimy miluje. Aniž by pro to museli cokoliv udělat, jsou Bohem milováni. Muslimské

26 26

děti i dospělí jsou pro Boha vzácní. Miluje různé aspekty jejich jazyků, jídla, postojů a každodenního života, které jsou skutečně dobré a správné. Od těchto lidí se můžeme mnohému naučit a jistě i mezi nimi Bůh mocně působí. Nechceme se nad ně povyšovat

IMPULZADVENT A 9/9/2009 2009

a připojovat se ke kritice islámu, které kolem sebe slyšíme mnoho. Přesto jako adventisté věříme, že spása je jedině v Ježíši Kristu. Muslimové neobdrželi naději nového světa, ve kterém Ježíš, ukřižovaný a vzkříšený Mesiáš, bude panovat jako Král. Většina muslimů byla naopak vedena k tomu, aby v Ježíšovu smrt a zmrtvýchvstání nevěřili. O jeho odpuštění toho zpravidla vědí jen velice málo. Zastávají názor, že Ježíš byl prorokem poslaným od Boha, nicméně většinu z nich by ani nenapadlo o něm uvažovat jako o Bohem dosazeném Králi, který panuje nad národy. (Mt 28,18–20) Víra v evangelium je úhelným kamenem problému. Stejně jako lidé ve všech kulturách po celém světě, i muslimové jsou povoláni k tomu, aby se obrátili od zlého a uvěřili evangeliu. Většina muslimů dosud neměla příležitost slyšet dobrou zprávu o Ježíšově zástupné smrti a o jeho vzkříšení, které nás vysvobozuje z moci hříchu a smrti. Lidé věřící v Mesiáše a muslimové sdílejí společné hodnoty v každodenním životě: věrnost (Bohu, ve vztazích), poctivost, soucit, čest, pokoru, zdrženlivost, sebeobětování, milosrdenství a lásku. Právě probíhá muslimský postní měsíc ramadán (od 22. srpna do 22. září), a tak vám chceme připomenout aktivitu, které se účastní křesťané po celém světě. Jistě jste už slyšeli výzvu „30 dní“ modliteb za svět islámu. Křesťané prosí o Boží svrchovaný zásah do života muslimů v období, kdy se tito lidé hluboce zajímají o náboženství, čtou své svaté Písmo a usilují o přiblížení se k Bohu. Hnutí „30 dní“ zdůrazňuje Boží lásku k muslimům. Všechny věřící v Mesiáše vybízíme k rozvíjení ducha pokory, lásky, úcty a služby vůči těmto lidem. (Více informací najdete na www.30-days.net nebo v češtině na www.30-dni.net.) Vedení naší církve velmi záleží na muslimech, proto od 29. března do 5. dubna proběhla ve španělské Granadě konference týkajících se vztahů s muslimy, které se účastnil bratr J. Hrdinka jako zástupce Československé unie. Za jednotlivá sdružení to byla E. Svrčková, R. Mach a J. Šolc. Konference se také účastnili i bratři T. Laušman a P. Novotný.

Je naším přáním probudit v našich sborech touhu po službě muslimům. Je mnoho oblastí, kde se můžete v této službě zapojit. Okolo nás je spousta muslimů, nezavírejme před nimi dveře, ale otevřeme jim svá srdce. Pokud vás tato oblast zajímá, můžeme ve vašem sboru připravit seminář o islámu, muslimech a službě v této oblasti (v případě zájmu nám můžete napsat na tyto adresy: [email protected], [email protected]). Co ale můžete udělat už nyní, bez ohledu na vaše možnosti či znalosti o islámu, je modlit se. Jako adventisté se připojujeme k modlitbám za islámský svět a prosíme Boha, aby se dal poznat muslimským věřícím. Také prosíme, aby si povolal lidi, kteří budou těmto lidem sloužit – ať už v naší zemi, anebo kdekoliv jinde. Boží možnosti jsou nevyčerpatelné. Jen se jím nechme vést… Modlitby mění svět… Záleží na nás… Ellen Svrčková, Martina a Tomáš Laušmanovi

POŠLI TO DÁL 4 Motivační trénink růstu – Pošli to dál – zahájil v dubnu již svůj 4. běh. Jsme v pořadí 4. skupina mladých lidí, kteří touží posilnit a „poslat dál“ svůj vztah s Bohem. 3. dubna jsme se sjeli do budovy školy v přírodě v Prostřední Bečvě na naše první setkání. Druhé setkání se uskutečnilo od 19. do 21. června. Do dvouletého běhu, který se skládá z osmi víkendů, se nás přihlásilo 73 studentů z různých koutů Moravy.

DVENT 9/2009 IAMPULZ A 9/ 2009

Budova školy je zasazena do příjemného prostředí Beskydských vršků a téměř pod okny nám protéká řeka Bečva. V přátelské atmosféře a krásném prostředí jsme měli možnost vstřebávat nové informace v různých předmětech, jako jsou: učednictví, osobní růst, sborová oddělení, psychologie, manažerské dovednosti, generace X a Y. Tyto předměty nám měly pomoci převést do praxe myšlenku projektu – tedy poslat dál poselství evangelia Ježíše Krista.

27 27

Mezi přednášející patří zkušení kazatelé, ale také laici, jsou mezi nimi i absolventi minulých běhů programu Pošli to dál. Náš běh má na starosti, vede a také přednáší právě jeden z těch, kteří mají Pošli to dál za sebou, Jakub Chýlek. Nyní proběhl již druhý víkend a zatím nám měli možnost přednášet tito skvělí lidé: Jan Rafaj, Alan Chlebek, Karel Staněk, Kamil Staněk, Oldřich Svoboda, Jan Majer, Pavel Jonczy a Hanka Loderová. Škola Pošli to dál je o Bohu a našem vztahu s ním. Během setkání jsme se učili, jak během dvou minut srozumitelně představit základní poselství evangelia. A také, jak svým přátelům povyprávět svůj osobní příběh. Jako první nás „nastartoval“ Alan Chlebek svou životní zkušeností

a následoval náš spolužák Jarda, který není adventista, a ač je nevidomý, je s námi a plně a s nasazením se zapojuje do programu. V následujících dvou letech se každý z nás podělí o svůj příběh cesty k Bohu; věřím, že nejen zde, ale právě v praxi – se svými kamarády. Sdílíme se také se svými zkušenostmi z evangelizace, chválíme našeho Pána hudbou, zpěvem, četbou Bible a modlitbami. Všem se nám na Pošli to dál moc líbí, protože to není obyčejná mládežnická akce, ale je to víkend s Bohem a o Bohu. V životě chceme poznané využívat. Těšíme se na říjen, kdy se potřetí setkáme opět v Prostřední Bečvě.

Natálie Turková

MOTOSNĚNÍ Vážení přátelé, milé sestry a milí bratři, rádi bychom vás pozvali na křesťanský motosraz MOTOSNĚNÍ, který proběhne 18. – 20. 9. 2009 v Juniorcampu v Novém Městě pod Smrkem. Motto motosrazu: Není důležité s čím, ale s kým a kam – Jan 14,6. Můžete se těšit na společnou moto-bohoslužbu v kostele na Perštýně v Liberci, na koncerty skupin On a Bezefšeho, soutěže a společenství přátel. Na celý víkend jste všichni motorkáři a příznivci jedné stopy srdečně zváni. Ostatní se mohou přijet podívat na koncerty a bohoslužbu. Samozřejmě s sebou nezapomeňte vzít své kamarády. Věříme, že se sejde příjemná parta, která spolu prožije Boží požehnání. Pro více podrobností a registraci navštivte web www.motosneni.cz.

28 28

IMPULZADVENT A 9/9/2009 2009

Z DOMOVA

KŘESŤANSKÁ ŠKOLA ELIJÁŠ JE PRO KAŽDÉHO Křesťanská základní škola Elijáš má za sebou první rok činnosti. Ve školním roce 2008/2009 bylo v první třídě 6 žáků a v rámci domácího vzdělávání bylo zapsáno ve škole 33 žáků, kteří jsou z různých měst a obcí z celé České republiky. Možnost domácího vzdělávání chceme nabídnout také všem členům církve adventistů, kteří mají dítě na 1. stupni základní školy a mají zájem o spolupráci s naší školou. Ve školním roce 2009/2010 bude v prvním ročníku 11 nových žáků, ve druhém ročníku 6 žáků a v domácím vzdělávání 25 žáků. 1. září 2009 budou také otevřeny dvě třídy mateřské školy. Do každé třídy je již přihlášeno 20 dětí. Mateřská škola je umístěna v budově Společenského centra Pathmos v komplexu kancelářských budov BB Centrum v Praze 4. Celkem má škola 82 žáků a 11 zaměstnanců. Do mateřské školky a na základní školu jsou přijímáni i žáci bez vyznání, jejichž rodiny mají ke křesťanství kladný vztah. Křesťanská Základní škola Elijáš je zaměřena na křesťanskou výchovu, rozšířenou výuku anglického jazyka a zdravý životní styl. Našim žákům poskytujeme lakto-ovo-vegetariánskou stravu. Výuka probíhá podle vlastního školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání s názvem: Dítě je dar od Boha. Ve školním výukovém programu je také zapracován program Státního zdravotního ústavu Zdravá mateřská škola a Zdravá škola. Od roku 2005 je možno povinnou školní docházku plnit různými způsoby. Nejznámější je „každodenní“ docházka do školy, kterou absolvovala většina z nás. Plní funkci vzdělávací, výchovnou i socializační. Má své klady (kamarádi, týmová spolupráce, dovednost řešit případné konflikty…), ale i své zápory (nevhodná parta, šikanování, přehnaná soutěživost…). Rodiče, kteří nemohou nebo nechtějí z různých důvodů zajistit každodenní docházku svých dětí do školy, mají možnost využít domácího vzdělávání

ADVENT 9/2009

podle § 41 školského zákona (s názvem „individuální vzdělávání“). Zde uvádím několik citací ze školského zákona: 1. O povolení individuálního vzdělávání žáka rozhoduje ředitel školy, kam byl žák přijat k plnění povinné školní docházky, na základě písemné žádosti zákonného zástupce žáka. Individuální vzdělávání lze povolit pouze žákovi prvního stupně základní školy. 2. Ředitel školy individuální vzdělávání povolí, pokud a) jsou dány závažné důvody pro individuální vzdělávání, b) jsou zajištěny dostatečné podmínky pro individuální vzdělávání, zejména podmínky materiální a ochrany zdraví žáka, c) osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou, d) jsou zajištěny vhodné učebnice a učební texty, podle nichž se má žák vzdělávat. 3. Individuálně vzdělávaný žák koná za každé pololetí zkoušky z příslušného učiva, a to ve škole, do níž byl přijat k plnění povinné školní docházky. Zřizovatelem Základní školy Elijáš je České sdružení Církve adventistů sedmého dne. Církev adventistů provozuje celosvětově přes 7 000 škol

29

Z DOMOVA

různého stupně s více než jedním milionem žáků a studentů. Přejeme si, aby v naší škole děti získaly nejenom dobré znalosti potřebné do života, ale abychom je jako pedagogové mohli vést k vzájemné pomoci, úctě, přátelství, k Pánu Bohu – k poznání, že je s nimi a že je vede. Ladislav Landsfeld, ředitel školy

Kontakty: Křesťanská základní škola Elijáš Předškolní 419 148 00 Praha 4 – Kunratice Tel.: +420 739 345 662, +420 261 097 266 E-mail: [email protected] Web: www.zselijas.cz

BENEFIČNÍ KONCERT „DĚTI DĚTEM“ ANEB JAK STAVĚT STŘECHU HROU NA HUDEBNÍ NÁSTROJE… V sobotu 6. června 2009 proběhl pod patronací humanitární organizace ADRA v modlitebně církve adventistů Havířov-Suchá již druhý benefiční koncert, jehož výtěžek byl určen na podporu dětí ze sirotčince v ukrajinském Mukačevu. O neutěšené situaci v tomto zařízení a žalostné životní úrovni 180 dětí informovala koordinátora projektu Venda Macháčková. Díky prezentaci, kterou připravila, mohli všichni návštěvníci koncertu vidět na vlastní oči, jakým způsobem jejich peníze pomohou. Nepozvali jsme žádného velkého umělce, hrály a zpívaly naše děti, které chodí do „hudebky“. Pravda, jedna zpěvačka bude pokračovat ve studiu na konzervatoři. Podstatné je, že stejně jako loni se děti a mladí lidé rádi a ochotně hlásili, že přispějí do programu. Krásné hudební skladby a písně prokládal mluveným slovem kazatel Oldřich Svoboda. Vyprávěl příběh abbého Pierra o nezištné službě lidem na okraji společnosti Pak byla vyhlášena sbírka. Jako první dárci vystoupili na pódium zástupci společnosti Divadla Járy Cimrmana z Albrechtic, a to Lenka Kocurková, Filip a Honza. Uváděním divadelní hry Švestka vybrali tito herci na dobrovolném vstupném částku 5 000 Kč a rozhodli se věnovat ji celou na potřeby dětí zmíněného sirotčince. Byli odměněni velikým potleskem a touto cestou jim znovu děkujeme.

30

Dobu čekání na vyhlášení výtěžku sbírky nám zpříjemnil milý host Pavel Kantor, který zazpíval tři své nádherné písně. A pak už jsme s napětím sledovali našeho kazatele Oldřicha Svobodu s velikým šekem v rukou. Částka o něco přesahující 30 000 Kč nám stejně jako loni vyrazila dech. V dalších dnech se přispěním dalších dárců, např. firmy Daniel Křižánek, pana Miroslava Mitáče a sboru církve adventistů Havířov-Suchá přehoupla přes 50 000 Kč!!! Finance budou použity na nutnou opravu střechy, protože do horních místností sirotčince, kde jsou ubytovány děti po 10 až 20 v každém pokoji, zatéká dešťová voda. Díky vstřícnosti pana Richarda Hladkého ze společnosti ASTRA office s. r. o. byly zakoupeny školní potřeby, zejména sešity a psací potřeby za velmi příznivé ceny. Tento dar bude dětem v sirotčinci předán mladými lidmi z našeho sboru osobně. Stejně jako loni, i letos o prázdninách vyšle ADRA dobrovolníky z řad studentů středních a vysokých škol, kteří budou s dětmi pracovat v rámci psychosociální terapie a pomocí různých aktivit projeví těmto dětem, že i o ně někdo stojí a má je rád. Shon dnešní doby nás nutí prezentovat člověka jako bytost, která se stará jen o sebe, ale není tomu tak. Je úžasné, že jsou kolem nás lidé, kterým utrpení druhých není lhostejné. A za to jim patří DÍK. Karel Folwarczný

ADVENT 9/2009

Z DOMOVA

BYLI JSME NA REZKU Ve dnech 25. až 26. května hostila hájenka Rezek v Krkonoších kazatele-důchodce z Českého sdružení s manželkami. Přítomni byli také téměř všichni členové vedení Českého sdružení. Jak to vypadá na takovém setkání kazatelů-důchodců? Nejstarší z nás bude mít letos 92 a nejmladší 67 let. Někdo si může myslet, že mezi starými to musí být nepředstavitelná nuda. Před léty jsem se informoval o průběhu setkání našeho maturitního ročníku. Dozvěděl jsem se, že nálada u nich byla neradostná. Moji spolužáci hleděli se smutkem na zašlé mladé časy a plni nostalgie vzpomínali na „mladost, která vyšla na marnost pro jejich nedbalost“. A jak to bylo s námi? Bylo nám prostě fajn. Atmosféra byla opravdu uvolněná, aniž by nás musel někdo nabádat: Uvolněte se, prosím! Kazatelé (i kazatelé v důchodu) rozumějí vtipům a humoru, dovedou se od srdce zasmát. Ukázalo se, že v našich žilách ještě stále koluje životodárná míza. Přivítal nás tam bratr Pavel Zvolánek, předseda Českého sdružení, který pečoval o naše duchovní potřeby. O naše hmotné potřeby se staral bratr hospodář Zdeněk Martasek a sestry, které skvěle zvládly úkol kuchařek a číšnic. Tajemník pro evangelizaci, bratr Vít Vurst, nás informoval o činnosti církve v oblasti evangelizace a také nás seznámil se záměry a plány pro další období. Dokonce jsme mohli sledovat i práci našich vnoučat a plány, které má pro ně připravené oddělené dětí a mládeže při Českém sdružení a Česko-Slovenské unii. O tomto oddělení nás informoval bratr David Čančík. Byli jsme tím velice potěšeni. Všichni jsme prožili léta své kazatelské činnosti v období nesvobody, kdy jsme

ADVENT 9/2009

o takových akcích mohli jen snít. Bratr Čančík společně s týmem dalších spolupracovníků vytváří pro náš dorost spoustu aktivit, při nichž se mladí lidé nejenom baví, ale učí se i odpovědnosti za své bližní a praktické evangelizaci. Nezapomněli jsme ani na Boží slovo, které s námi otevírali v pondělí dva bratři důchodci a v úterý bratr Martasek. Kromě toho jsme také hodně zpívali. Přestože jsme neměli ve svých zavazadlech zpěvníky, ukázalo se, že je nosíme v hlavě… A tak se z prvního patra hájenky ozýval po oba dny nadšený zpěv, za který by se nemusela stydět ani naše mladá generace. Uvědomili jsme si, že nejsme v církvi nadbyteční a že náš Pán má ve svém díle pro každého z nás připravenou práci. A my ji chceme i nadále vykonávat radostně a s plným nasazením. Personál k nám byl velice pozorný, takže jsme se cítili jako „u maminky“. Byl mezi námi dokonce „masér“ – bratr Jaroslav Šroll. Ti, kdo se svěřili jeho rukám, si to moc pochvalovali. Je vidět, že jsme prošli dobou, kdy každý kazatel ovládal kromě kazatelství ještě několik dalších „řemesel“. Vzpomněli jsme i na nepřítomné bratry a sestry, jimž znemožnil společný pobyt s námi jejich zdravotní stav – těm jsme naše setkání připomněli alespoň pozdravnými dopisy. Těšíme se, že i v budoucnu se budeme moci takto setkávat, a chceme za to chválit našeho Pána, který způsobuje, že „spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr. Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží.“ (Ž 92,13–15) Juraj a Margita Krupovi

31

JAK SE ŽIJE…

Jak se žije…

knižním evangelistům?

Knižná evanjelizácia mladých v Humennom mala úspech 5. – 12. 7. 2009 Na východnom Slovensku, v meste Humenné, sa v nedeľu piateho júla okolo obeda zišlo v zasadačke ubytovne Humenné 25 mladých ľudí vo veku od 13 do 24 rokov. Dvanásť dievčat a trinásť chlapcov sa rozhodlo odkrojiť zo svojho voľného prázdninového času a venovať ho misijnej aktivite formou knižnej evanjelizácie. V nedeľu odpoludnia prebehla pod vedením Daniela Márföldiho krátka intenzívna teoretická príprava za výdatnej pomoci štyroch knižných evanjelistov na plný čas (Peter Kováčik, Andrej Moško, Ivana Márföldiová a Mária Kučerová) a dvoch kazateľov SZ, bývalých knižných evanjelistov (Jozef Kučera a Valéria Kočišová). Od pondelka do štvrtka brázdili dvojice chlapcov a dievčat ulice šiestich pracovných rajónov – tvorených 4 až 6 dedinkami okresov Humenné a Snina – s neúnavným entuziazmom a odhodlaním ponúknuť každému človeku evanjelium v písanej forme. Vedúci skupiniek (knižný evanjelista či kazateľ) počas dňa pomáhali, povzbudzovali a motivovali svojich štyroch pridelených mládežníkov tak, aby sa každý večer, keď sa zídu, mohli síce unavení, ale šťastní podeliť o svoje skúsenosti. Ako dni plynuli, rástlo aj nadšenie mladých knižných evanjelistov. Ak niektorí z nich svoj prvý pracovný deň hodnotili dosť rozpačito, počas ďalších dní, keď pokračovali v iných či tých istých dvojiciach, padali všetky

32

Niekoľko vyznaní mladých účastníkov, ktoré nepotrebujú komentár: Toto bola pre mňa jedna z najkrajších akcií v mojom živote… Okrem úžasných a neuveriteľných skúseností, ktoré sme zažívali všetci, som získala najmä svoju osobnú skúsenosť s Pánom Bohom, ktorý robí zázraky aj v 21. storočí. Evka zo Zámutova Prežil som týždeň s Bohom. Chodil som po Jeho chodníku a aj keď som častokrát nevládal, mal som silu ísť ďalej, pretože ma podopieral. Otváral predo mnou srdcia ľudí a rozprával cezo mňa… Roni z Martina Táto akcia mi dala obrovské množstvo zážitkov, iný pohľad na ľudí, na ich životy, problémy a charaktery… Prežila som krásny týždeň s Pánom Bohom a uvedomila som si, aké ťažké je oslovovať ľudí tým správnym spôsobom. Zažila som krásny pocit, keď ma ľudia počúvali a ja ich. Barborka z Humenného Akcia knižných evanjelistov sa mi veľmi páčila. Spoznal som veľa dobrých ľudí. Samko zo Zvolena Som veľmi rada, že som sa znova mohla presvedčiť, že modlitba naozaj funguje. Ivanka z Prešova Nečakal som, že to bude taká „pecka“. Bolo tu „supiš“. Maroš z Blatných Remiet Boh je úžasný! On predával, my sme Mu len nosili kufrík. A to je to, čo som sa naučila. Na nášho Nebeského Ocka sa dá vždy spoľahnúť, v dobrom aj v zlom. Kristy z Košíc Kolportáž mi dala veľa skúseností a zážitkov, tiež som spoznal nových mladých ľudí. Janko z obce Svätuš v okrese Sobrance Boh mi počas tohto týždňa dal šancu spoznať nových ľudí, komunikovať o ich problémoch a o Ňom. Peťka z Prešova Cez tento týždeň sme mali možnosť si vyskúšať, aká zaujímavá a zároveň aká dôležitá je práca knižných evanjelistov. Matej zo Spišskej Novej Vsi Spoznala som veľa úžasných ľudí. Dúfam, že sa so všetkými skoro stretnem. Pami z Košíc Čas strávený na tejto akcii považujem za najlepšie možne využitý. Matej z obce Svätuš v okrese Sobrance Bol to plnohodnotne strávený čas, ktorý sme venovali druhým ľuďom, Bohu, ale aj sebe. Nadobudli sme nové skúsenosti a spoznali nových ľudí. Lydka z Košíc Práca bola veľmi náročná, ale večery plné humoru a zábavy to vyvážili. Dodo z Humenného

ADVENT 9/2009

JAK SE ŽIJE…

Kolportáž mi dala veľa osobných skúseností s Bohom, spoznanie nových ľudí, pohľad na veci z iného uhla. Mala som úžasný pocit, keď sme predali veľa, lepší pocit, keď sme predali nejakú duchovnú knihu a ešte lepší, keď som mohla vypočuť názory a často ťažké životné príbehy ľudí. Miška z Košíc Táto kolportáž bola pre mňa jedna z najlepších skúseností a zážitkov vôbec. Matej z Košíc Skupinová kolportáž mi dala dostatočné množstvo nových skúseností a vďaka Bohu som mohla spoznať kolektív mladých ľudí, ktorí sa rozhodli pracovať minimálne tento týždeň naplno pre Neho. Radka z Prešova Čo mi dala skupinová kolportáž? Skúsenosť, ako komunikovať s ľuďmi, klásť otázky a odpovedať. No najmä veľkú radosť, keď som mohla sama vidieť, ako sa ľudia stále zaujímajú o Pána Boha. Tinka zo Zvolena Konečne nejaké spojenie príjemného s užitočným. Naozaj super akcia s množstvom ochotne pracujúcich ľudí, ktorých si Boh povolával celý týždeň. Peťo z Košíc (Zopár mladých ľudí + dobrá nálada + trochu odvahy a nadšenia + veľa predaných kníh + pomoc ostrieľaných kolportérov + ranná duchovná príprava a večerné skúsenosti + niekoľko strašne vyzerajúcich psov + veľmi veľa domov a zvončekov) x Božie požehnanie = perfektná skupinová kolportáž + veľa nových skúseností + niekoľko nových kamarátov + túžba prísť nabudúce:) Monika zo Zvolena Boh presne vedel, čo som potreboval zažiť, a poslal ma na túto akciu, aby som si vyskúšal prácu s ľuďmi, vžil sa do Jeho každodennej nesmierne obetavej úlohy. Vladko z Červenice Nemohla som múdrejšie, krajšie a plnšie prežiť týždeň počas letných prázdnin. Táto akcia mi navždy zostane hlboko v srdci. Barbi z Košíc

prekážky, nechuť či malomyseľnosť. Vo štvrtok večer už aj tí najväčší pesimisti z prvého dňa vyjadrili svoje nadšenie a vďačnosť za to, čo prežili. Nenašiel sa nikto z celého kolektívu, kto by bol znechutený. Skúsení knižní evanjelisti prežívali radosť i vďačnosť, keď počúvali vyznania svojich mladších kolegov. Každé ráno a večer (pred prácou i po nej) zaznievali piesne, modlitby, chvály i vďaky. Veľkým povzbudením pre celé spoločenstvo bola návšteva predsedu ČS-únie Mikuláša Pavlíka s manželkou a so synom v pondelok večer. Brat Pavlík odpovedal aj na otázky mladých o činnosti cirkvi a aktuálnych problémoch či výzvach, ktoré pred ňou stoja. V piatok sme bilancovali. Predali sme literatúru v hodnote 2 872 EUR (86 522 Sk). Celkovo sme rozšírili 424 kníh, z toho duchovnú literatúru v počte 146 kusov. Vďaka solidárnemu systému odmeňovania, ktorý sme si zvolili (rozdelenie tržby knižných evanjelistov medzi mládež), nikto zo zúčastnených mladých nedosiahol nižšiu tržbu ako 112 EUR. Deviati z nich dosiahli aj vyššiu tržbu, najviac 149 EUR. Popri predaji sme rozšírili okolo 500 lístkov korešpondenčných kurzov, letákov Život a zdravie či ponukových listov vydavateľstva. Sú to čísla nevídané a hovoria o tom, že napriek hospodárskej kríze a chudobnému vidieku Pán Boh urobil zázrak – priznal sa ku všetkým účastníkom a k ich námahe. Výlet, ktorý nasledoval po úspešnej práci v piatok popoludní, zaviedol účastníkov do miestneho kaštieľa v Humennom, kde na nich dýchala história, a potom k jazeru vo Vinnom, kde pri oddychových a športových aktivitách kolektív relaxoval. Sobotu sme trávili v zbore SZ v Michalovciach. Dopoludňajším kázaním na tému o zmysle života slúžil tajomník SZ Stanislav Bielik, ktorý účastníkom poďakoval za ich prácu. Po štedrom, chutnom, zdravom a výdatnom pohostení členmi miestneho zboru nasledoval hodnotný program skúseností, hudobných vstupov a piesní, ktorý pripravili mladí knižní evanjelisti. Veríme, že povzbudili každého prítomného. Keď sa účastníci knižnej evanjelizácie mladých v nedeľu ráno rozchádzali domov, boli dojatí a zaznela jednohlasná túžba o rok sa stretnúť znova. Za knižnú evanjelizáciu zaznamenal Daniel Márföldi

ADVENT 9/2009

33

50+

Pro naše dobro Co Bible nenavrhuje, ale přikazuje Ve svém životě dejte Boha na první místo. (Mt 6,33) Spokojte se s tím, co máte. (Žd 13,5) Modlete se za ty, kteří vám připravují nesnáze. (Mt 5,44) Žijte ve smíru s lidmi. (Mt 5,24)

Zahlédla jsem střípek ráje Poprvé jsme ve společenství Padesát plus v počtu 43 účastníků navštívili Krkonoše s ubytováním v penzionu Hájenka na Rezku. Než jsme odjeli, tak někteří z mladších ročníků se divili, kam to jedeme, a zrazovali nás: „Co tam budete dělat? Vždyť i pro mládež je to velmi náročné!“ Nikdo z přítomných se však nezalekl ani vršků hor, a dokonce jsme se podívali i k pramenům Labe. Ocenili jsme krásu hor a znovu si uvědomili, jak nádherná je naše zem. Pro každý nový den jsme se připravili ranní rozcvičkou, která nám dodala pozitivní náladu. Tu navíc vždy podpořilo chutné jídlo připravené sestrami Dymáčkovou a Švecovou. Po návratu z cest jsme únavu shodili v bazénu při cvičení s rehabilitační sestrou Magdou Jakubskou.

34

Boží milost jsme si připomínali při ranních a večerních setkáních u Božího slova. Zaslíbení Boží přítomnosti nám připomněla také duha, která se v pátek před západem slunce rozprostřela nad horami. A pak jsme začátek soboty prožili při společné Večeři Páně. Zážitky se dají vyprávět, ale dají se těžko předat. Proto budeme rádi vzpomínat a těšit se na další setkání. Prožít týden v radostném společenství, nemuset se starat o to, co budeme jíst, odhlédnout od domácích a osobních starostí a nevnímat tlak okolního světa – teprve tehdy si člověk uvědomí, jak málo stačí k spokojenosti, když žijeme v souladu se svým okolím a v blízkosti Stvořitele. Při posledním večeru to jedna sestra vyjádřila za mnohé z nás: „Prožila jsem zde střípek z ráje.“ Pak ovšem přijde chvíle, kdy člověk musí opět z hory dolů, i když by si tam rád „postavil stan“ a zůstal. Nechceme zapomenout na to, co Pán Ježíš kladl na srdce svým učedníkům: „A co dobrého jste se mnou prožili a pochopili, to žijte a neste dál.“ Před námi jsou podobná setkání v tomto roce. Ještě je několik volných míst do teplých a slaných lázní „Podhájská“ na Slovensku (5.–11. října) a na pobyt v lázních „Poděbrady“ (8.–14. listopadu). Bližší informace na adrese: [email protected] nebo na telefonu 739 345 678.

ADVENT 9/2009

50+

Vzpomínka na budoucnost… Vzpomínáte rádi? Já ano. Asi to vyplývá z mé povahy, protože podle jednoho testu jsem totiž skoro z 90 procent melancholik – a ti mají vzpomínání v „popisu práce“. Melancholik prý žije většinou v minulosti. To takový sangvinik – ten se stále jen žene a dívá kupředu a na nějaké vzpomínání nemá při tom „fofru“ čas… Stejně si ale myslím, že to přece s těmi vzpomínkami není tak kategorické. Vždyť skoro každý člověk si sem tam rád zavzpomíná na něco hezkého, co ve svém životě prožil. A i z těch méně pozitivních vzpomínek si přinejmenším můžeme vzít alespoň ponaučení, že „tudy cesta nevede“. Doufám, že se mnou souhlasíte. Onehdy jsme byli s manželem na návštěvě u přátel, kteří mají starou promítačku. Docela obyčejnou, dnes už historickou „osmičku“, což je asi v době videokamer směšné. My jsme však s těmito přáteli strávili nejednu dovolenou, kterou oni tenkrát na té „osmičce“ zvěčnili, a tak jsme s nimi i tentokrát „procestovali“ půl světa. Znovu jsme obdivovali norské vodopády a fjordy, procházeli se po uličkách Splitu a Dubrovníku, koupali se v příjemně teplém rumunském moři, ale i v trochu studenějších vlnách Baltu… Ale co byla všechna ta sebekrásnější místa proti tomu, že jsme měli možnost znovu se setkat – třeba jen na tom plátně – s našimi milými, kteří dnes už mezi námi nejsou. Spatřila jsem opět svoji maminku, jak se poprvé s rozkoší čvachtá v moři, uviděla jsem svého usměvavého syna Marka, jak plný života skáče ve vlnách a hraje si v písku, naši přátelé znovu viděli svoji maminku a tatínka – a všem nám bylo s těmi vzpomínkami překrásně, protože jsme se „setkali“ se svými milými, ale zároveň jsme byli i moc smutní, protože v reálu se už s nimi nesetkáme. Kdysi jsem četla knihu od známého fantasty Ericha von Dänikena. Už jenom matně si vzpomínám na její obsah, ale dosud mě silně oslovuje její název: „Vzpomínky na budoucnost“. Neobvyklé spojení slov, že? Ono ovšem přesně vystihuje to, co nám melancholikům – a nejen nám – dává radost i při smutných vzpomínkách na minulost, kdy jsme ještě měli vedle sebe ty, které máme stále rádi, i když už „odešli“. Nemyslím nyní na ty Dänikenovy „Vzpomínky na budoucnost“, ale vzpomínám na minulost, ve které

ADVENT 9/2009

nacházím svědectví o budoucnosti. Vzpomínám na slova apoštola Pavla, který napsal tesalonickým křesťanům (1 Te 4,13–18 B21): „Nechci, bratři, abyste nevěděli o našich zesnulých. Nemusíte nad nimi truchlit jako jiní, kteří nemají naději. Ježíš, jak věříme, zemřel a vstal z mrtvých. Právě tak věříme, že Bůh přivede s Ježíšem k životu i ty, kdo zesnuli v něm. Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu. Potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy.“ A vzpomínám na zaslíbení Ježíše Krista, který kdysi svým učedníkům řekl: „Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.“ (J 14,3 B21) Moc ráda vzpomínám na všechno, co bylo hezké v minulosti, ale ještě raději myslím na to, co bude, až se k nám vrátí náš Pán – Ježíš Kristus. Věra Gajdošíková

Nestačí jen… Nestačí jen existovat. Snaž se žít! Nestačí jen slyšet. Snaž se naslouchat! Nestačí jen souhlasit. Snaž se spolupracovat! Nestačí jen hovořit. Snaž se komunikovat! Nestačí jen růst. Snaž se kvést! Nestačí jen utrácet. Snaž se moudře investovat! Nestačí jen myslet. Snaž se tvořit! Nestačí jen pracovat. Snaž se vynikat! Nestačí jen rozdělovat. Snaž se darovat! Nestačí jen domnívat se. Snaž se ověřovat! Nestačí jen promíjet. Snaž se zapomínat! Nestačí jen pomáhat. Snaž se sloužit! Nestačí jen koexistovat. Snaž se smiřovat! Nestačí jen zpívat. Snaž se uctívat! Nestačí jen dumat. Snaž se plánovat! Nestačí jen snít. Snaž se konat! Nestačí jen vidět. Snaž se všímat si! Nestačí jen číst. Snaž se to uplatnit! Nestačí jen přijímat. Snaž se odplácet! Nestačí jen chtít. Snaž se na něco zaměřit! Nestačí jen přát si. Snaž se věřit! Nestačí jen radit. Snaž se pomáhat! Nestačí jen povzbuzovat. Snaž se nadchnout! Nestačí jen sčítat. Snaž se násobit! Nestačí jen měnit. Snaž se zdokonalovat! Nestačí jen hloubat. Modli se! Nestačí jen žít. Žij pro Ježíše! John Mason

35

OZNÁMENÍ

OZNÁMENÍ Diakonie a radostné vzpomínky Při návštěvách sborů v minulých letech a vyhodnocení malého dotazníku bylo zřejmé, že diakoni v Moravskoslezském sdružení si přejí společné setkání alespoň jednou za rok. Náplní takového setkání je: • Prožití nového povzbuzení ve službě. • Sdílení svých zkušeností s jinými diakony. • Nové nabití motivačními myšlenkami. • Chválení našeho Pána ve větším společenství. • Vytváření nových přátelských vztahů. • Lepší připravenost na službu v této oblasti. Motto našeho setkání bylo: „A já až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“ (J 12,32) Výběr letošního motta ovlivnilo následující:

• Touha ve sborových společenstvích obnovit krásné a smysluplné vztahy.

• Obavy z chladné a kritické atmosféry ve sborech, která odpuzuje nové přátele.

• Smutné zkušenosti, kdy mladí lidé právě kvůli vztahům opouštějí naše společenství. Setkání diakonů proběhlo v Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži ve dnech 22. až 24. května. Páteční večer jsme s bratrem Romanem Machem věnovali našemu vztahu k Pánu Ježíši a porovnávali jsme náboženskost a duchovnost. Ve třídách sobotní školy jsme otevřeli naše nitro daru odpočinku soboty, vytváření vztahu k sobě, našim milým, přírodě, ale zvláště k našemu Stvořiteli a Vykupiteli. V kázání nás bratr Dymáček provázel vztahem apoštola Pavla ke sboru v Tesalonice a vytváření nových forem povzbuzující službu diakonů. Odpolední zastavení s Romanem Machem se týkalo rozdílů mezi náklady a břemeny v našem životě. Sestra Mikulková uváděla účastníky do problematiky zklamání, křivdy a odpuštění.

36

Sobotní večer jsme uzavřeli vyprávěním osobních svědectví o tom, jak některé z nás Pán Ježíš zázračným způsobem přitáhl k sobě a do církve. V neděli dopoledne jsme byli obohaceni příspěvkem sestry Lenky Herzové. Podělila se s námi o odborné zkušenosti ze své praxe při vzdělávání dětí s poruchami učení a chování. Setkání jsme uzavřeli myšlenkou, že chování je naše vlastnictví a vztahy k jiným formulujeme v několika rovinách. Radostná atmosféra diakonského setkání byla umocněna oslavou našeho Pána písněmi a modlitbami. Závěrečná píseň „Bůh buď s vámi, než se sejdem zas“ a přijatá požehnání dávala nový příslib setkání v příštím roce. Ať Pán Ježíš je naším průvodcem v pokorném hledání nových vztahů a vytváří svou láskou naši vděčnost. Přeji si, aby naše radostná služba přitahovala k Ježíši nové následovníky. Za oddělení diakonie v Moravskoslezském sdružení Karel Kloda

Sbor Vrbno pod Pradědem Radek Grycz vyrůstal ve věřící rodině a od útlého věku se setkával s biblickými pravdami. V červnu se rozhodl pro důležitý životní krok. Všichni bratři a sestry ze sboru Vrbno pod Pradědem mu přejí, aby mu bylo v duchovní rodině stejně dobře jako v rodině pokrevní a po celý další život ho provázelo

ADVENT 9/2009

OZNÁMENÍ

Boží požehnání. Narozeniny oslavily Milena Galleová (65) a její snacha Lenka Galleová (35). Přejeme oběma hojnost Božího požehnání, plné zdraví a mnoho radosti ze společně prožitých hezkých okamžiků. Rychle jsme si zvykli na Martina Studynku a Verunku Pelíškovou, jejichž domovským sborem je sbor Přerov. Děkujeme oběma za obětavou misijní práci v našem městě a jeho okolí a přejeme jim Boží vedení na společné cestě životem, kterou započali po svatebním obřadu v Olomouci dne 28. 6. 2009. (Žalm 127,1) Bratři a sestry ze sboru Vrbno pod Pradědem

Sbor Ivančice Začátkem léta proběhla v ivančickém sboru slavnostní bohoslužba u příležitosti 65. výročí svatby manželů Aloise a Vlastislavy Vágnerových a v těchto dnech bratr Vágner oslavil své 90. narozeniny. Manželé Vágnerovi byli zakládajícími členy skupinky a posléze sboru v Ivančicích, kde bratr Vágner takřka 20 let sloužil jako starší sboru a spolu se svou ženou byli tomuto malému sborečku velkou oporou během celé doby jeho existence. Pouze málo starších členů sboru na „Střední“ si ale bude pamatovat dlouhá desetiletí jejich členství v tomto brněnském sboru. Manželé Vágnerovi v době nejhlubší totality riskovali své vlastní bezpečí, když otevřeli náruč brněnské mládeži na své chatě, které všichni říkali „Vágnera“, v malebných ořechovských lesích. Zde, v údolí říčky Bobravy, se takřka každou neděli ozývaly za doprovodu kytar krásné písně adventní mládeže. U večerních táboráků mnoho mladých lidí utkávalo jemné pavučiny budoucích vztahů k sobě navzájem i k Ježíši. Není divu, že tehdejší „mládež“ dodnes vzpomíná na obětavé manžele Vágnerovy, kteří byli vždy na blízku, aby vytvořili nejen hezké prostředí, ale aby ze svých skromných prostředků také vždy všechny nasytili. Jsme vděčni milému Bohu, že těmto obětavým členům církve dal tolik let produktivního života, a přejeme jim hodně pokoje a Božího požehnání na jejich další životní pouti za Ježíšem. Bratři a sestry ze sboru Ivančice

ADVENT 9/2009

37

Podmínky inzerce: Cena inzerátu je 0,50 Kč (Sk) za znak nebo 7,50 Kč (Sk) za cm2. Platba probíhá na základě fakturace. Vyčkejte prosím, až vám bude faktura zaslána, neposílejte platby předem. Obálku s odpovědí na inzerát podaný pod značkou je nutné označit v levém spodním rohu číslem inzerátu. Odpovědi na inzeráty označené ČR vyřizuje Advent-Orion Praha, odpovědi na inzeráty označené SR nebo SK vyřizuje Advent-Orion Vrútky. Redakce si vyhrazuje právo rozhodnout o vydání inzerátu.

Ponúkame celoročné ubytovanie vo Vysokých Tatrách. Apartmán pre 6 osôb (4+2) s kompletne vybavenou kuchyňou, sociálnym zariadením a terasou s výhľadom na Tatry. Kontakt: tel.: 00421 (0)52 775 2114, mobil 0908 646 468, e-mail: [email protected] SR 090901 Ponúkame ubytovanie pod Vysokými Tatrami v Kežmarku, Hradné námestie 24. Cena Sk/osobu/noc: 1. 5. – 30. 9. 100,- Sk, 1. 10. – 31. 3. – 130,- Sk, v zime do 5 osôb 150,- Sk. Tel.: 00421(0)52 452 59 57, mobil: 00421 (0)908 986 907, e-mail: [email protected] SR 090902 Ponúkame ubytovanie v horskej chate na Donovaloch v oblasti Nízkych Tatier. Ideálne prostredie pre milovníkov horskej turistiky, cyklistiky a lyžovania. Kapacita chaty je 19 osôb, cena podľa sezóny od 4 do 6 € osoba/noc. Viac info na http://bb.casd.sk/sl10.htm Kontakt: Róbert Rusnák, 0905 991 757, email: [email protected] SR 090903 Ubytování v Karlových Varech! Příjemné dvou a třílůžkové pokoje s vlastním soc. zařízením, TV, SAT, WI-FI. Společná vybavená kuchyňka. Ceny: 1. noc/350Kč os., 2. noc a další po 300 Kč, přistýlka od 100 Kč. Ceny 1. 10. – 30. 4.: 1. noc/300Kč os., 2. noc a další po 250 Kč. Možnost zajištění lázeň. procedur. Informace: [email protected], tel.: 605 181 659, www.ubytovanikv.zde.cz ČR 090904 Nabízíme celoroční ubytování na Šumavě v plně vybavených apartmánech s vlastním soc. zařízením a kuchyňkou. Kontakt: www.sumava-strazny.cz, tel.: 776 230 076 ČR 090905

Rekondiční a výukové pobyty zdravého životního stylu NEWSTART Pohodlné ubytování (v jedno–, dvou–, tří– a čtyřlůžkových pokojích), výborná vegetariánská strava, masáže, rehabilitační cvičení na páteř, škola vaření, vodoléčba, přednášky z oblasti zdravé výživy a životního stylu, vyšetření lékařem na začátku a na konci pobytu (plus konzultace), možnost sportovního vyžití, program pro děti, společné zpívání, společné procházky, duchovní rozměr a příjemná atmosféra. Penzion Babůrek, Nové Hutě, Šumava Termíny: 23. – 30. srpna, 4. – 11. října

Nabízíme ubytování v Jizerských horách pro skupiny nebo rodiny, tel.: 775 232 632, http://staraskola.blog.cz/, http://apartman-m.blog.cz/ ČR 090906

Cena týdenního pobytu: 4 850 Kč

Nabízíme ubytování ve Znojmě blízko historického centra města a Nár. parku Podýjí. Vhodné pro rodiny, sborové a mládež. dovolené a rekondiční pobyty. Kapacita: 5 apartmánů: 18 lůžek + 10 přistýlek. Info.: www.apartmany-machon.cz, GSM: 608 977 087 ČR 090907

Českomoravská vrchovina Cena týdenního pobytu: od 4 250 Kč

Je mi 64 let, adventista, hledám nutně práci, příp. brigádu – třeba jako řidič B, C, strážný, uklízeč… Rád pracuji s lidmi, flexibilita, spolehlivost. ČR 090908

děti do 3 let zdarma. Absolventi sleva 10 %.

Prodám dvě Bible psané švabachem z roku 1786. Dále prodám starší čísla časopisu Znamení doby (ročníky 1980–1985). ČR 090909

Hotel Horník, Tři studně, Termín: 20. – 27. září

U všech pobytů pro děti výrazné slevy,

Pozvěte své přátele a známé! Informace a přihlášky: Robert Žižka, Country Life/Společnost Prameny zdraví, Nenačovice 87, 266 01 Beroun l, tel.: 311 712 464, fax: 311 712 465, e–mail: [email protected], www.magazinzdravi.cz Bezplatné informace: linka 800 105 555 Nabídka sborové dovolené ve stylu NEWSTART, cena podle dohody – v závislosti na požadovaných službách a místě konání akce.

Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 9/2009 12x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK ČR 6982, ISSN 1210-3365 Vychází: 19. 8. 2009 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 320 767; 603 553 628, e-mail: [email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail: [email protected]

Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e-mail: [email protected]. Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail: [email protected]. Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo dodané příspěvky krátit. Foto na obálce: Ellen Jurečková Vytiskla tiskárna ARTRON, s. r. o., Boskovice Technická redakce: JUPOS, s. r. o., Ostrava