2009 SEDMÉHO SEDMÉHO DNE DNE

Advent ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE

12/2009

Česká adventistická televize HopeTV Spravedlivý mír a spravedlivá válka Pomoc mladých lidí při letních povodních

Jak vzniká program HopeTV?

Redaktor a pečlivá příprava ve spolupráci s produkcí

Redaktor, kameraman a zvukař při natáčení

Ve videostřižně z natočených záběrů vytvoří redaktor se střihačem společně příběh

To, co vidíme, a to, co slyšíme, musí být v souladu – úprava zvuku ve zvukovém studiu

Obsah Z programu HopeTV Stále věříme – Manželství Čtení Bible Je možná prevence míru bez spravedlivě vedených válek? Příloha Pathfinder Příloha Impulz Ze světa 50+ Z vašich dopisů Oznámení

ADVENTISTICKÁ TELEVIZE HOPETV 5 7 10

12 17 25 29 30 33 35

Jaká témata vás zajímají? O čem by se mělo v Adventu psát více? V čem můžeme zlepšit časopis Advent? Své návrhy a připomínky můžete zasílat na adresu: [email protected] Předem děkuji. Dan Hrdinka

JIŽ VYSÍLÁ V ČEŠTINĚ NEPŘETRŽITĚ „Naším cílem není oslovovat adventisty, nechceme dělat ,adventistickou kulturu' pro členy církve. Chceme připravovat program, který osloví lidi ve společnosti. Ale je nám jasné, že pokud se nebude HopeTV líbit našim členům, pak ji nedoporučí svým přátelům a známým,“ říká ředitel AWR studia Bedřich Jetelina. Jak vznikla adventistická televize HopeTV? Jaké vysílá pořady? Komu je určena? HopeTV je celosvětový projekt církve. Vznikl v Americe po úspěchu evangelizační série NET 96 a NET 98. Církev zjistila, že televizní vysílání funguje – oslovuje lidi, přináší výsledky. Naše poselství se dostane až do obývacích pokojů a kuchyní lidí. Proto byla založena televizní stanice Hope Channel. Nejprve fungovala ve Spojených státech, později se začala rozšiřovat po celém světě. Výborně funguje španělské a portugalské vysílání v Jižní Americe. V Evropě Hope Channel vysílá na jedné stanici ve více jazycích. V poslední době však vznikla tři vysílání, která jsou pouze v jednom jazyce – v Rumunsku, Německu a „Česko-Slovensku“. Od března tohoto roku vysílá televize HopeTV nepřetržitě. Jaké jsou pořady a program? Pracujeme s pořady, které jsme shromáždili za dobu existence studia – tedy projekty NET a dokumentární seriály, jako je Hledání, Utopie, Strážci pravdy. Natáčíme rozhovory, reportáže, přednáškové cykly, záznamy koncertů… Přebíráme také mnoho pořadů ze zahraničí, kde zajišťujeme nadabování. Nejprve jsme začali připravovat tříhodinové bloky, které jsme opakovali stále dokola. Od tohoto září jsou však tyto bloky rozděleny na několik dnů, takže působí více televizně. Jakým způsobem je možné televizi HopeTV sledovat? Z finančních důvodů je vysílání zatím pouze přes internet. Stačí tedy mít jen přístup k internetu. Naši televizi je možné najít na webové stránce www.hopetv.cz. Pokud máte dobré připojení k internetu, je možné počítač napojit k televiznímu přístroji a sledovat HopeTV jako jeden z programů v televizi. Rádi bychom se časem dostali do kabelových televizí a satelitních vysílání – to je ovšem otázka dalších jednání.

TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ HopeTV

Webová stránka www.hopetv.cz Jaký má televize HopeTV ohlas u diváků? Jakou má sledovanost? Je možné určit, jací diváci televizi sledují? Náš program je připravován a cílen spíše na střední generaci. Je to dáno programy, které máme k dispozici. Mladší lidi se snažíme zaujmout pomocí sociální sítě Facebook, kde zveřejňujeme drobné klipy a ankety. Zpětnou vazbu, tedy kolik diváků sleduje HopeTV, máme technickou – můžeme se podívat, kolik počítačů se připojilo. O víkendech je to zhruba tisíc připojení. Pokud počítáme, že u jednoho počítače jsou dva lidé, tak je to okolo dvou tisíc diváků. Přes týden je to zhruba 400 připojených počítačů za den. Jsme rádi, že se divácká obec pomalu rozšiřuje – jak mezi adventisty, tak i lidmi ve společnosti. Je pravdou, že většina diváků jsou pravděpodobně naši členové – to ukazuje křivka připojení v sobotu. Naším cílem ovšem není oslovovat adventisty, nechceme dělat „adventistickou kulturu“ pro členy církve. To by bylo příliš drahé. Chceme připravovat program, který osloví lidi ve společnosti. Ale je nám jasné, že pokud se nebude HopeTV líbit našim členům, pak ji nedoporučí svým přátelům a známým. Máte nějakou „misijní strategii“, jak rozšířit mezi lidmi povědomí o televizi HopeTV? V církvi na celém světě se připravuje mnoho různých přednáškových cyklů a multimediálních projektů. Zjistilo se, že mnohem efektivnější než

4

distribuce například na DVD je vytvoření televize, kde 24 hodin poběží nějaký program. Lidé si kdykoliv mohou tuto televizi zapnout a sledovat. I když církev nemůže vytvářet velké množství programů v profesionální kvalitě – třeba jako BBC –, přesto je strategie stálé přítomnosti u lidí v jejich obydlích velmi funkční. Přináší náboženský program a naše poselství způsobem, na který jsou zvyklí – tedy v jejich televizních přijímačích. Naše „misijní strategie“ je stejná – být stále lidem k dispozici a přinášet jim zajímavé pořady. A věříme, že pokud se budou naši členové na HopeTV rádi dívat, doporučí ji svým přátelům a známým, a tak ji budou zpřístupňovat společnosti. Připravujete také různé reportáže pro Českou televizi. Jak se vyvíjí tato spolupráce? AWR studio již několik let spolupracuje s Českou televizí a připravuje reportáže pro Křesťanské vysílání. Podílíme se také na některých pořadech s názvem Sváteční slovo. Pokud vše dobře dopadne a podepíšeme s Českou televizí smlouvu, budeme od ledna vysílat křesťanský seriál, který se bude jmenovat Za obzorem. Tento program bychom měli vytvářet jako AWR studio, jeden díl bude mít 17 minut, vysílat se bude jednou týdně po dobu půl roku. Budeme si v něm všímat z různých úhlů témat, která jsou v životě běžná – krása, adrenalin, začátek a konec… Cílem tohoto seriálu je oslovit generaci mladých lidí ve věku od 17 do 25 let a představit jim moderním způsobem křesťanství. V Praze vzniklo Mediální centrum. Kde se nachází? Co je jeho účelem? Které organizace „zastřešuje“? Mediální centrum jsou prostory v části budovy smíchovského sboru v Praze. Jsou zde střižny a kanceláře, které tvoří zázemí televize HopeTV. Stále sice máme ateliér pro natáčení v jiném objektu, ale jedná se o tom, zda by se též nemohl přesunout na Smíchov. AWrádio je na internetu již „zavedená značka“. Ve vyhledávači rádií je díky svému názvu na prvním místě. Jaká je hudební nabídka tohoto

ADVENT 12/2009

TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ HopeTV

rádia? Pro koho je určeno? Jaké pořady připravujete? Cílem a smyslem AWrádia je oslovit mladé lidi. Je takovým místem prvního kontaktu na internetu. AWrádio je hudebním rádiem, ve kterém je několik připravovaných mluvených programů. Momentálně jsme zaměřeni na televizi, takže nemáme kapacity na rozvíjení širšího programu rádia. Mluvili jsme o AWrádiu, AWR studiu, televizi HopeTV a Mediálním centru. Můžeš naznačit, v jakých jsou tyto instituce vztazích? Je pravdou, že používáme několik názvů, a tak může vznikat trochu zmatek. Mediální centrum je zastřešující instituce, pod kterou se vytvářejí

programy pro média v České i Slovenské republice – tedy rádio, televize a technické zabezpečení. Mediální centrum tvoří AWR studio a Štúdio nádej. Současně zastřešuje televizi HopeTV a AWrádio. Adventisté ve světě předpokládají, že zkratka AWR znamená Adventist radio. Když tedy lidem říkám, kde pracuji, tak automaticky předpokládají, že v rádiu. Je pak úsměvné, když je vyvádím z omylu a říkám jim, že pracuji v televizi. Do budoucnosti plánujeme, že televize bude česko-slovenská – chceme, aby slovenské pořady tvořily třetinu vysílacího času. Věříme, že vysílání ve dvou příbuzných jazycích bude přínosem a výhodou. Rozhovor připravil Dan Hrdinka

Z programu HopeTV Pro vás, kteří nemáte internet, máme dobrou zprávu. Internetová televize HopeTV začala vydávat vybrané programy ze svého vysílání na DVD. Každý měsíc se tak můžete těšit na novou možnost zakoupit si zajímavé pořady. Ptejte se svého traktátníka, který má k dispozici nejnovější nabídku DVD a také letáky s informacemi o HopeTV, nebo se můžete informovat a objednat si přímo v AWR studiu. Kontakty najdete na konci článku.

Ve vysílání HopeTV můžete najít i tyto programy:

Čtvrtletník Advent Mission

ADVENT 12/2009

Adventist Mission – čtvrtletník o tom, jak a kde pomáhají naše misijní dary. Úžasné zkušenosti víry našich sester a bratrů ze vzdálených zemí. Jednotlivé epizody i celé DVD jsou každé čtvrtletí umístěny ke stažení na stránkách www.casd.cz. Promítnutím krátkých zajímavých dokumentů můžete zpestřit sobotní školu nebo odpolední program při bohoslužbě ve vašem sboru. Hledání pravdy je poutavě zpracovaný dvanáctidílný seriál. Pořad se snaží zodpovědět hlavní otázky týkající se naší věrouky a Boží pravdy vůbec. Po stopách apoštola Pavla – dokumentární seriál o životě a cestách apoštola Pavla. Seriál se natáčí v autentickém prostředí biblických zemí. Celým pořadem provází kazatel Tony Moore. Diváci mají příležitost dozvědět se spoustu zajímavých, ne moc známých skutečností. Nemocnice Westbrook je hraný seriál z lékařského prostředí. V každém díle jsou vyzvednuty duchovní a sociální hodnoty, které řešíme v běžném životě. Seriál v příbězích lidí nenabízí jednoduchá řešení problémů, se kterými se setkáváme

5

TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ HopeTV

Pro vás, kteří máte rádi hudbu a zajímavé životní příběhy, bude od ledna 2010 připravena série Můj příběh, moje píseň – talk show Kandus Thorpové se zajímavými hosty, převážně zpěváky a hudebníky. Budou hrát, mluvit i zpívat o svých životních osudech a o cestě k Pánu Bohu. Ve vysílání se během ledna objeví i série přednášek kazatele Mike Tuckera Po čem touží srdce.

Podpora vysílání HopeTV Animovaný seriál Řetízek příběhů i my – jako je třeba těžká nemoc, smrt blízkého člověka nebo nefunkční manželství. Příběhy však ukazují, jak vše řešili protagonisté příběhu a jak jim při rozhodování a vyrovnání se s těžkostmi pomohla živá víra v Boha. Děti si již zvykly na dětské pořady Balónky, ve kterých jsme s vypravěčem prožívali Africké příběhy. Od listopadu je vystřídal animovaný seriál Řetízek příběhů. S hlavními hrdiny jednotlivých příběhů prožíváme mnohá dobrodružství. Při nich zjišťujeme, proč je dobré se rozdělit s druhým, proč máme dodržet daný slib atd. Od prosince vysílá HopeTV ve slovenském dabingu sérii Tváre okolo kríža, kázání pastora Dicka Stenbakkena, který se v přestrojení za Biblické postavy vydává proti proudu času – až do dob Pána Ježíše – a snaží se nás povzbudit v cestě za Ježíšem. Začátkem roku 2010 můžeme zhlédnout také Dopisy z vyhnanství. S kazatelem Markem Finleym putujeme po zajímavých místech Turecka a ostrova Patmos. V jednotlivých epizodách navštívíme pozůstatky sedmi měst Malé Asie, kam byly na počátku našeho letopočtu adresovány listy ze Zjevení Jana, tedy Efezu, Smyrny, Pergamu, Thyatiry, Sard, Filadelfie a Laodikee. Každý dopis se podobá receptu vystavenému tím nejlepším Lékařem. Jsou to vlastně poselství, která řeší základní problémy lidského života, poselství, která svou hloubkou směřují k srdci.

6

HopeTV je nekomerční křesťanská internetová televize. Budeme velice rádi, když naše vysílání podpoříte modlitbou. Duch svatý působí na diváky a posluchače, kteří sledují duchovní pořady, a může měnit jejich srdce. Budeme rádi, když o našem vysílání řeknete svým přátelům, kteří mají k dispozici internet, nebo jim dáte letáček. Možná se jim nebude chtít přijít hned do modlitebny, ale mohou se stát členy rodiny diváků HopeTV. Slyšení Božího slova pak může způsobit změnu i v jejich životě. Můžete nás podpořit i svými názory a postřehy a napsat nám. Každá odezva na naše vysílání nás potěší a povzbudí v naší práci. Pokud chcete, budeme rádi, když podpoříte naše vysílání i finančně. Můžete věnovat jednorázově nebo pravidelně určitou částku, a tak podpořit šíření evangelia televizním vysíláním. Budete-li HopeTV podporovat pravidelně, staňte se členem Klubu Hope media. Získáte tak i výhody, které tento klub nabízí. Milada Macháňová a Pavlína Vörösová

ADVENT 12/2009

STÁLE VĚŘÍME

Stále věříme – Manželství Manželství ustanovil Bůh v ráji a Pán Ježíš je potvrdil jako celoživotní spojení muže a ženy ve společenství lásky. Manželský slib činí křesťan jak Bohu, tak i svému životnímu partnerovi. Do křesťanského manželství by měli vstupovat jen lidé stejného vyznání. Vzájemná láska, úcta, respekt a zodpovědnost jsou pojivem tohoto svazku, který má zrcadlit lásku, svatost, důvěru a trvalost vztahu mezi Kristem a jeho církví. O rozvodu Ježíš Kristus učil, že ten, kdo se rozvádí (s výjimkou smilstva partnera) a uzavírá nový manželský svazek, dopouští se cizoložství. I když některé rodinné svazky nejsou ideální, manželé, kteří se v Kristu odevzdávají jeden druhému, mohou pod vlivem Ducha svatého a církve dosáhnout jednoty lásky. Bůh žehná rodině a chce, aby si její členové vzájemně pomáhali k úplné zralosti. Rodiče mají vést své děti, aby milovaly a poslouchaly Boha. Svým příkladem a slovy je mají učit, že Kristus je laskavý, vždy vlídný a starostlivý vychovatel, který si přeje, aby se staly údy jeho těla, členy Boží rodiny. Upevňování soudržnosti rodiny je jedním z cílů poselství evangelia pro poslední dobu. (Gn 2,18–25; Mt 19,3–9; J 2,1–11; 2 K 6,14; Ef 5,21–33; Mt 5,31.32; Mk 10,11.12; L 16,18; 1 K 7,10.11; Ex 20,12; Ef 6,1–4; Dt 6,5–9; Př 22,6; Mal 4,5.6) Základní věroučné výroky, 22

Hledání otců Ježíšova slova o manželství v „kázání na hoře“ silně ovlivnila další vnímání tohoto tématu v dějinách. Manželství bylo vnímáno jako Bohem zřízená instituce a později se dostalo mezi tzv. „svátosti“. V dějinách se ale žel píše jen málo o naplněném ideálu krásného manželství, spíše se rozebírají problémy, které se v této oblasti řešily. Z druhého století máme v Hermově pastýři návod, jak postupovat v případě, že se žena dopustí cizoložství. Hermas je zde přísnější než Ježíš, neboť nařizuje, že muž musí ženu zapudit a rovněž zůstat sám a už se neoženit. Ani svou nevěrnou ženu už k sobě nesmí přijmout. V tom Hermas zůstal výjimkou. Ostatní církevní otcové povětšinou zdůrazňovali nerozlučnost manželství. Spor se vedl jen o Ježíšovu zmíněnou výjimku nevěry (cizoložství). Někteří nevěru uznávali jako důvod k rozvodu, jiní i v tomto případě striktně trvali na nerozlučitelnosti manželství. Dost velkou roli v tom hrálo i římské právo, kde manželství bylo vnímáno jako dvoustranná smlouva, kterou je možné poměrně rychle zrušit. Církevní otcové tedy reagovali na tento stav. Církevní koncil v Nikaji v roce 325 podtrhl důležitost manželství. Odhlasoval dvě důležité věci. První hlasování zdůraznilo význam manželství

ADVENT 12/2009

duchovních a druhé hlasování potvrdilo právo nevinné strany znovu uzavřít manželství. Možná i vzhledem k problémům s manželstvím se začaly v církvi vyzdvihovat stavy panenství a panictví. Velkým propagátorem byl Jeroným. Ve svém díle napsal příznačnou větu, že manželství je hlavně dobré v tom, že se z něj rodí další panny. Podle Jeronýma musíme hledat počátek sexuálních vztahů až v době po pádu do hříchu a nesou díky tomu pečeť nedokonalosti. Důraz na celibát se pak od sedmého století s různým úspěchem prosazuje až do dnešní doby. Církev také řešila možnost sňatku mezi věřícím a nevěřícím. Ve své Summě theologie Tomáš Akvinský velmi hezky odpovídá na otázky, proč je proti sňatku věřícího s nevěřícím. Vyvrací námitky, že Josef si také vzal Egypťanku a královna Ester si vzala nevěřícího krále. Ukazuje na to, že jako věřící máme směřovat ke Kristu, a pokud svůj život spojíme s někým nevěřícím, rozhodně se náš cíl bude křížit s tím jeho. Akvinský vidí jako cíl manželství i výchovu dětí pro Boží království. Pokud však jeden rodič nesdílí toto přesvědčení, bude už jen svým běžným stylem života bořit křesťanskou výchovu toho druhého. Proto i dodnes katolická církev zavazuje při křtu oba rodiče, že povedou své dítě k víře a budou mu v tom příkladem.

7

STÁLE VĚŘÍME

Postoj adventistů Adventisté se v této oblasti ztotožnili s učením křesťanských církví a rozhodli se i navzdory problémům ukazovat na biblický ideál manželství. V současné době, kdy je ve společnosti velmi aktuální diskuze ohledně možnosti „alternativních svazků“, jako je život nesezdaných párů či soužití osob stejného pohlaví, církev adventistů stále věří, že jedinou Bohem danou cestou soužití dvou lidí je řádné manželství uzavřené mezi mužem a ženou.

Pokud to je pravda, potom… Pokud opravdově věřím, že sám Bůh je původcem, „vynálezcem“ a „autorem“ rodiny a manželství, potom jeho pohled a názor na tyto instituce pro mě musí být autoritativní. Kdo jiný by měl o této oblasti vědět více? Jestliže jasně a srozumitelně říká, že řádné a věrné manželství mezi mužem a ženou je jedinou správnou možností důvěrného společného soužití a tím nejvhodnějším prostředím pro výchovu dětí, potom mi jako křesťanovi už nezbývá prostor pro velké diskuze. Budu-li chtít, jistě dnes najdu velké množství vyjádření uznávaných odborníků na psychologii, sociologii a další obory, kteří mi „vědecky“ zdůvodní, proč věci mohou být jinak. Otázkou ale zůstává, kdo je pro mě větší autoritou. Jestliže jsem také přijal za své myšlenku, že Bůh je tím absolutně nejdůležitějším v mém životě i v mé rodině, ovlivní to jak naše vzájemné vztahy, tak už i samotný výběr partnera. Už ve starozákonních dobách Bůh dostatečně jasně vyjádřil svůj nesouhlas se vstupem svých dětí do manželství s nevěřícími (Dt 7,3.4.6). I apoštol Pavel velmi srozumitelně hovořil o tom, že křesťan má sice plné právo oženit se či vdát „za koho chce, ale jen v Kristu“ (1 K 7,39). Vždyť jak bych se mohl radovat z „věčného svazku“ s někým, kdo vědomě odmítá Boží dar „věčného života“? „Nevěřící sice může mít skvělý charakter, ale protože se nepřizpůsobil Božím požadavkům a zanedbává spasení, nemělo by k uzavření takového manželství dojít. Charakter nevěřícího se může podobat charakteru muže, kterému Ježíš řekl: ‚Jedno ti

8

schází.‘ Scházelo mu to nejdůležitější – vztah k Bohu.“ (Ellen Whiteová, Rady pro církev, str. 108)

A kdyby to pravda nebyla? Jestliže odmítám Boha jako hlavní autoritu, která by se měla vyjadřovat k mému životu, k mé rodině a manželství, potom se ocitám v morálním „vzduchoprázdnu“. To, co je správné a prospěšné pro naše rodinné vztahy, pak bude určovat buď jen náš osobní dojem, naše vlastní emoce a citová „vzplanutí“, nebo různí odborníci, kteří se ovšem ve svých pohledech výrazně liší. Je tu pak ale velké nebezpečí, že kvůli odmítnutí této autority do našeho života přijdou důsledky, o nichž mluvil apoštol Pavel v listu Římanům: „Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě… Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.“ (Ř 1,21.28)

Věřím, ale… Věřím, že tím nejlepším základem pro rodinné vztahy je Bůh, jeho přítomnost a požehnání. Můj život je však natolik naplněn důležitými aktivitami, že už dnes nemám čas ani na rodinu, ani na toho, kdo je jejím tvůrcem. Stále však doufám, že setrvačností vše ještě nějakou dobu „samo pojede“. Věřím, že Bůh touží po tom, abych prožíval ve svém životě i v rodině štěstí. Pokud ale někdy dospěji k přesvědčení, že v rámci Bohem daných pravidel se ve svém manželství příliš šťastný necítím, jsem ochotný je nerespektovat a „jít si za svým štěstím“. Věřím, že to můj Stvořitel pochopí. Přece ode mě nechce, abych se trápil s tím, s kým si nerozumím…

Mé rozhodnutí V duchu slov apoštola Pavla si chci uvědomit především obrovskou lásku Ježíše Krista k nám lidem a k církvi, kterou si „zamiloval, sám sebe za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil“ (Ef 5,25). Vím, že sám o sobě nejsem schopný nabídnout takovou

ADVENT 12/2009

NAŠÍM ŠŤASTNÝM OSUDEM JE POMOCI SVĚTU

lásku ani svým nejbližším – své manželce, manželovi, dětem. Chci však prosit svého Pána, aby mě proměnil svou láskou, která mě uschopní realizovat jeho pozvání: „Muži (ženy), milujte své ženy (muže), jako si Kristus zamiloval církev.“

Jiří Pavlán, kazatel Oldřich Svoboda, kazatel

Naším šťastným osudem je pomoci světu (3. část) Obnova celého člověka Úkolem církve je přinést světu Boží plán pro obnovu člověka. Bůh chce obnovit celého člověka – v tělesné, duševní, společenské i duchovní rovině. Jako církev samozřejmě zdůrazňujeme především duchovní dimenzi, přesto bychom neměli zapomínat i na ostatní tři. Potřebujeme se znovu zaměřit na tělesný, duševní a společenský rozměr člověka. Církev adventistů má výjimečné „světlo“, které se týká zdravého životního stylu – nebo pokud použiji starší vyjádření, tak „zdravotní reformy“ či „lékařské misijní služby“. Ellen Whiteová píše: „Každý služebník evangelia by měl být připraven konat praktickou zdravotní misijní službu. Zdravotní misijní služba má být úzce spojena se službou evangelia tak, jako je ruka spojena s tělem. Zdráhání vyjádřit veřejně principy zdravotní reformy je způsobeno neochotou zapřít sám sebe. V našich velkých městech musí jít zdravotní misijní služba ruku v ruce se službou evangelia. To otevře dveře, aby mohla vejít pravda.“ (Rukopis č. 117, 1901) „Moudře prováděná zdravotní reforma otevře dveře tam, kde ji bude moci s úspěchem následovat pravda. Ale pokud budeme provádět zdravotní reformu nemoudře a když z ní učiníme břemeno, poslouží pouze k tomu, že si nevěřící vytvoří předsudky, zatarasíme jim tím cestu k pravdě a zanecháme dojem, že jsme extrémisté. Bůh chce, abychom byli moudří a rozuměli tomu, co je jeho vůle. Nesmíme poskytnout příležitost, aby na nás bylo pohlíženo jako na extrémisty.“ (Ellen Whiteová, Selected Messages, 3. svazek, str. 285)

ADVENT 12/2009

Proč máme přinášet poselství o prolínání tělesné a duchovní stránky člověka před příchodem Ježíše Krista? „Chci vám říci, že brzy nebude konána žádná práce v mezích kazatelské služby, jen zdravotní misijní služba.“ (Ellen Whiteová, Counsels on Health, str. 533) Zdravotní misijní služba je protilátkou na mysticizmus a různé pohanské duchovní kulty. Jsme uprostřed „velkého sporu“ mezi dobrem a zlem, mezi Kristem a satanem. Co můžeme udělat pro ostatní lidi? Žádejme Ducha svatého, aby přinesl obnovu a reformu do našeho života, naší práce, našich domovů i sborů. Dovolme Duchu svatému, aby na nás a skrze nás působil. Nečekejme na ostatní, ale chopme se iniciativy a vykročme k lidem s Božím plánem obnovy.

Spolupráce při nesení poselství Ideální by bylo, kdyby lidé, kteří se věnují zdravému životnímu stylu organizovali společně s kazatelem pod záštitou místního sboru veřejná evangelizační setkání, která by se týkala zdraví. Jedná se o koncept společné práce kazatelů a odborníků na zdravý životní styl, který podporuje obnovu a reformu lidí a ze sborů vytváří komunitní centra, jež zdůrazňují zdraví. Věřím, že Globální konference zdraví a životního stylu je impulzem k nové reformě a obnově. Jako adventisté nemáme pouze žít z bohatého dědictví zdravotní misie našich průkopníků. Volme nové přístupy ke zdravotní reformě, propagaci zdraví a misijní službě.

9

ČTENÍ BIBLE

„Dnešní svět potřebuje to, co potřeboval už před dvěma tisíci lety – zjevení Krista. Je vyžadována velká misijní práce a jedině skrze Kristovu milost může být toto dílo tělesné, duševní a duchovní obnovy uskutečněno a splněno.“ (Ellen Whiteová, Ministry of Healing, str. 143)

Poselství o Ježíši Kristu Jsme povoláni k duchovní obnově a reformě. Jako adventisté přijímáme poselství o naději a soudu, které se nachází v knize Zjevení. Jsme povoláni, abychom toto poselství o obnově a reformě naplňovali každým možným praktickým způsobem. Je to povolání ukazovat lidem na Ježíše Krista, Lékaře, Spasitele a našeho Krále. Vždyť On

Před konfrontací s nepřítelem Dt 20,1–9 2. část 1

Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a spatříš koně a vozbu, lid početnější, než jsi sám, nebudeš se jich bát, neboť Hospodin, tvůj Bůh, kterýý tě přivedl z egyptské země, je s tebou. 2Než podstoupíte boj, přistoupí kněz a promluví k lidu. 3Řekne jim: „Slyš, Izraeli! Dnes podstupujete boj proti svým nepřátelům. Neklesejte na mysli, nebojte se, nebuďte ustrašení, nemějte z nich hrůzu. 4Vždyť Hospodin, váš Bůh, jde s vámi, aby za vás bojoval s vašimi nepřáteli a zachránil vás.“ 5Pak promluví k lidu správcové: „Ten, kdo vystavěl nový dům a ještě jej nezasvětil, ať se vrátí domů, aby nezemřel v boji a nezasvětil jej někdo jiný. 6Ten, kdo vysadil vinici a ještě z ní nesklízel, ať se vrátí domů, aby nezemřel v boji a nesklízel z ní někdo jiný. 7Ten, kdo se zasnoubil se ženou a ještě si ji nevzal, ať se vrátí domů, aby nezemřel v boji a nevzal si ji někdo jiný.“ 8Dále ještě správcové promluví k lidu: „Ten, kdo je bojácný a zbabělý, ať se vrátí domů, aby jeho bratři neztratili odvahu jako on.“ 9Až správcové dokončí promluvu k lidu, postaví se v čelo lidu velitelé oddílů.

10

skrze nás vzkazuje světu: Já jsem přišel, abyste měli život a měli ho v hojnosti. (J 10,10) Chceme se odevzdat praktické službě lidem, která jim představí zdravý životní styl? Chceme lidem pomáhat v tělesné, duševní, společenské i duchovní rovině? Zapojme se do služby a ukazujme lidem velkého Lékaře, který nám může poskytnout život v hojnosti a plnosti. (Poslední část sobotního kázání Teda Wilsona na Globální konferenci zdraví a životního stylu, které přednesl v červenci 2009 v Ženevě.)

Ted N. C. Wilson, místopředseda Generální konference Církve adventistů sedmého dne

CTENÍ BIBLE Dt 20,5–7 Výroky správců o návratu z boje toho, kdo vystavěl nový dům a doslova nezavedl jej, kdo vysadil vinici a doslova nezobecnil ji a kdo se zasnoubil a neoženil (20,5–7), mají stejnou strukturu. Všechny začínají otázkou („kdo je ten muž, který?“). Všechny končí varováním: „aby neumřel v bitvě a muž jiný by za něj udělal to, co je povinen udělat sám“. V původním textu není řeč správců formulována jako výzva, nýbrž jako prosté sdělení, a to celkem čtyřikrát shodnou větou se dvěma slovesy: „jde a vrátí se do svého domu“. Příjemcům této řeči je jasné, že nezáleží

ADVENT 12/2009

ČTENÍ BIBLE

na vůli a ochotě těch, kdo nesmí bojovat (o nich je předem rozhodnuto). Odchod čtyř skupin bojovníků ovšem představuje omezení bojové síly (podobně činí na Hospodinův rozkaz Gedeon, Sd 7,2–8). Tím se však budoucí vítězství stává nezávislé na počtu vojska. Ostatně lidé propuštění domů jsou pro bojeschopnost Hospodinova vojska stejně nebezpeční jako ti, kdo se bojí1. Řeč správců je stejně jako výrok kněze předem určená2. Není ponecháno na správcích, co mají lidu říci. Důvodem předepsané řeči může být závažnost situace nebo fakt, že předkládají alternativní (a závažnější) hodnoty k té, jakou má pro přežití pospolitosti svatá válka. Správci připomínající hodnoty, které někdo (a v Dt 20,1–9 se neřekne kdo) předem stanovil, tak tváří tvář válce přeuspořádávají svému společenství jeho hodnotovou stupnici. Z jejich řeči ovšem také vyplývá, že ne všichni se mají podřizovat obecně daným prioritám (tj. svaté válce). V kontextu toho, že Izrael čelí nepřátelství, odvádějí instrukce kněze a správců pozornost od nepřátelství k jiným hodnotám třeba proto, aby izraelská pospolitost nejednala pod vlivem vnuceného nepřátelství, aby tedy nebojovala zbraněmi protivníka. Nucené vyslechnutí si těchto instrukcí před vlastní bitvou zajišťuje pospolitosti odstup a nadhled nad jednáním nepřítele (chladnou hlavu). Co spojuje ony tři činnosti, které bojovníka vyvazují z účasti na svaté válce? Obecně řečeno fakt, že budoucnost (udržení) pospolitosti, neboli zachování kontinuity života, je nadřazeno svaté válce. Konkrétně pak smrt bojovníka a nebezpečí jiného muže, který za mrtvého učiní to, co měl udělat padlý bojovník: zavést dům (domem není jen stavba a obydlí, ale i obyvatelé obydlí, potažmo rodina a příbuzní), zobecnit vinici3 a vzít si ženu. Řeč správců tak vlastně izraelskou pospolitost chrání. Domem připravuje vyznavač ochranný prostor (20,5). Vinice (20,6) představuje hodnotu důležitou pro přežití jak rodiny na ní ekonomicky závislé, tak bezdomovce (23,25; 24,21) ve formě paběrků. Vinice je stabilizující prvek pro celou pospolitost, a tak není

ADVENT 12/2009

divu, že byla s pospolitostí spojována a opěvována (Iz 5,1–7; Ez 15; Ž 80,9–20). Pro novomanžele je první rok manželství neodkladným, zatímco účast ve svaté válce odložit lze, což je v Páté knize Mojžíšově řečeno dvakrát (20,7; 24,5). Důvod tohoto uvolnění z bitvy je jak ochrana samotného manželství, potažmo nové generace vyznavačů, tak prostor a možnost radovat se se svou ženou (24,5). Motiv zasnoubení se je dále rozvíjen v 22,28.29.

Dt 20,8 Ke třem typům jednání připojují správci ještě charakteristiku postoje („bojácný a zbabělý“ 20,8) bojovníka, který automaticky nepatří k Hospodinově armádě. Správci tedy rozdělují bojovníky v záloze na dvě skupiny: jednu tvoří aktivisté, druhou ustrašenci. Strach je totiž regulérní důvod pro neúčast ve svaté válce a druhá řeč správců (20,8) konfrontuje posluchače s tím, aby si uvědomili a přiznali, čím vlastně jsou (bojácní a zbabělí).

L 14,15–24 Velmi specifickou interpretaci tohoto textu podává Ježíš v podobenství o hostině. 15 Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“ 16 Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí. 17Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘ 18A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘ 19Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘ 20Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘ 21Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ 22A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.‘ 23Pán řekl služebníkovi: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť

11

SPRAVEDLIVÝ MÍR A SPRAVEDLIVÁ VÁLKA

je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. 24Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘ “ Jedna z výmluv pozvaných na hostinu totiž nápadně připomíná ustanovení v Dt 20,5–7 nejen svým obsahem, ale také postavením v podobenství: je třetím argumentem, tak jako je tomu v řeči správců. Argument, který Ježíš vkládá do úst člověku pozvanému na hostinu, má totiž původně charakter výzvy určené bojovníkovi připravenému k boji. V ústech vymlouvajícího se jde však o alibi pro odmítnutí pozvání na hostinu4. Pozvaný člověk užívá slova, jimiž je bojovník vyvazován ze svaté války proto, aby sám sebe vyvázal z pozvání na hostinu (hostina ale není svatou válkou!). Jelikož je toto pozvání na hostinu metaforou k pozvání do budoucnosti, vyvazuje (odřezává) se pozvaný slovy zákona od budoucnosti. Pozvaný člověk nepoznal možná právě pod vlivem textu Dt 20,7 (a v tom je podobenství pro posluchače kruté),

že pozvání na hostinu má vyšší hodnotu než manželství. Ježíš tedy nepřímo podobenstvím navazuje na Dt 20,1–9 a pokračuje v intenci řeči správců z Dt 20,5–8 tím, že ji radikalizuje: činí pozvání na hostinu závažnější, než je manželství, které je důležitější než účast ve svaté válce. Tak se slova správců z Dt 20,7 a) v ústech člověka pozvaného na hostinu stávají příkladem hermeneutického zkratu neboli ilustrací zneužití zákona ve svůj prospěch: zákon, který měl vést k životu a život zajišťovat, přináší smrt nikoli sám sebou, nýbrž chybným aplikováním (interpretací), tj. je-li užíván k apologii svévole; b) v ústech Ježíšových stávají příkladem interpretace zákonných ustanovení.

Jiří Beneš, učitel na Teologickém semináři a Husitské teologické fakultě

1

Tito bojovníci nejsou v boji cele nasazeni – jejich pozornost není upnuta na Boží věc, nýbrž na silné podněty osobního života.

2

Předem formulovaná slova v závažných situacích jsou pro Pátou knihu Mojžíšovu typická: 6,20–25; 21,7.8.20; 22,16.17; 25,7–9; 26,3–10.13–15; 27,15–26; 31,19.21.22 + Dt 32.

3

Sloveso ch-l-l znamená zprofanovat, ale také provrtat a pozbýt. Vyznavač má svou vinici otevřít lidem ohroženým (24,21.22) a tak ji zobecnit a částečně pozbýt, tedy postarat se pomocí vinice o ty, kdo to potřebují.

4

Že Ježíšova narážka na ustanovení Dt 20,5–7 je vědomá, se domnívá novozákoník J. D. M. Derret v knize Law in the New Testament.

Je možná prevence míru bez spravedlivě vedených válek? Teroristický útok na cíle ve Spojených státech amerických dne 11. září 2001 a s nimi související prohlášení bývalého prezidenta USA George W. Bushe necelý den po tomto útoku, že tento teroristický útok byl válečným aktem proti Spojeným státům americkým, vyvolal celou řadu reakcí. V diskuzi o legitimním užití vojenské síly v boji proti terorizmu se stal vyjádřením

12

klíčovým, vyvolávajícím mnoho otázek. Na řadu z nich by mohli a možná přímo měli – v kontextu křesťanské etiky – hledat odpověď také křesťané. Jedna z možných „křesťanských“ otázek by mohla znít například takto: Může se k udržení (obnovení) míru, případně práva a spravedlnosti, použít za určitých hraničních podmínek vojenská síla?

ADVENT 12/2009

SPRAVEDLIVÝ MÍR A SPRAVEDLIVÁ VÁLKA

Odpověď na tuto a podobné otázky, ať již kladná či záporná, logicky vyvolává následný řetěz závažných důsledků: Jestliže odpovíme negativně, musíme nabídnout řešení, které bude schopno nahradit použití vojenské síly a současně zabezpečit skutečné udržení (obnovení) míru (práva a spravedlnosti) v celém rozsahu podmínek a souvislostí, ve kterých se bude celá situace pravděpodobně odehrávat. Jestliže odpovíme pozitivně, třeba s jistým váháním, pak je nutno definovat kritéria pro použití vojenské síly a současně je aplikovat v kontextu současného boje proti terorizmu na model tzv. „asymetrické války“. Obě odpovědi mají svá zdůvodnění. Odpověď ANO v konceptu tzv. „spravedlivého míru“ a odpověď NE v konceptu tzv. „spravedlivé války“. Oba dva koncepty si zaslouží bližší představení.

Koncept „spravedlivého míru“ Koncept „spravedlivého míru“ je pokusem odpovědět na otázku, jak zacházet s problémem války na kvalitativně vyšší úrovni. Základním předpokladem je, že se církve aktivně připojí ke společnému úkolu politické elity a občanské společnosti při hledání vhodné metody a nástroje pro prevenci násilí a že budou spolupracovat na tom, aby pomocí těchto metod a nástrojů bylo možné dosáhnout co největšího účinku v rámci existujících politicko-ekonomických struktur. To znamená dlouhodobě, intenzivně a na všech úrovních života společnosti bránit vzniku situací, kdy nezbývá nic jiného, než volit mezi – z hlediska tohoto konceptu – nepřijatelnými alternativami. Proto musí být odstraněny příčiny, které znovu a znovu vyvolávají války a násilí, což předpokládá, že v těchto procesech odstraňování příčin války bude sehrávat svou ústřední roli ochrana lidských práv a svobod. Samotné naplnění konceptu „spravedlivého míru“ potom znamená přijmout a prosazovat tyto postoje: 1. Prosazovat tezi, že podněty k uplatňování násilí mizí tam, kde jsou spolehlivě chráněna práva jednotlivých lidí nezávisle na libovůli politické elity.

ADVENT 12/2009

2. Aktivně se zasazovat o naplňování lidských práv, protože definují minimální podmínky pro důstojný lidský život. 3. Vztah k politickým (mocenským) strukturám posuzovat podle toho, do jaké míry je v jejich rámci zaručena pro každého člověka ochrana a skutečná možnost požívat základní lidská práva. 4. Spolupodílet se na úsilí o změnu dosavadního konceptu prosazování zájmů jednotlivých národních států na koncept globálního obecného blaha. 5. Prosazovat na etické a sociální rovině propojení snahy o rozvoj a pokrok s komplexními otázkami zajištění míru a hospodářské politiky v mezinárodním systému. 6. Výrazně podporovat a zvyšovat věrohodnost, a tím politickou váhu na národní i mezinárodní úrovni těch institucí a organizací, které si principiálně kladou za cíl prosazování lidských práv. Stěžejním tématem a zároveň základním problémem praktického naplnění konceptu „spravedlivého míru“, tak jak byl představen v předchozích šesti postojích, je právě pojem lidských práv. Ten je poměrně srozumitelný v evropském prostředí, je však téměř neuchopitelný například v podmínkách země typu Afghánistán. Pojem lidská práva je svázán s evropským prostorem ve smyslu právním, etickém, religiózním i společensko-kulturním. Přenesení tohoto pojmu do odlišných podmínek světa islámu s jeho náboženskými, právními a společensko-kulturními odlišnostmi je obtížné a pravděpodobně i nemožné. Zůstává zde tedy zásadní a nezodpovězená otázka, jak s tímto pojmem dále v tomto smyslu pracovat a čím ho například pro podmínky světa islámu obsahově naplnit nebo jak a čím ho nahradit. Následně – samo rozpracování již zmiňovaných šesti postojů a jejich aktivní přenesení do praktické roviny života církve (například v konkrétních podmínkách naší unie) znamená ujít velký kus cesty. Předpokládá to dostatečné teoretické a personální zázemí, ochotu k národní a mezinárodní

13

SPRAVEDLIVÝ MÍR A SPRAVEDLIVÁ VÁLKA

němu. Současný terorizmus lze definovat jako: „…násilnou strategii, která se snaží primárně šířením strachu a hrůzy nahlodat stávající systém vlády a tím způsobit více či méně zásadní politickospolečenský převrat.“ 1 Útok spáchaný 11. září 2001 ve Spojených státech amerických obohatil současný terorizmus o nové důrazy: 1. Samotný plán teroristického činu cíleně zahrnoval sebevražednou smrt atentátníků. 2. Teroristický čin byl politicko-náboženským symbolem, ale také cíleným masakrem. Základna FOB Price – Afghánistán 2008 spolupráci nejen v rámci naší církve, ale také na rovině společensko-politické a nábožensko-ekumenické. Tím nejdůležitějším a nejzásadnějším je však osobní posun od sebereflexe typu: Co mám dělat pro to, abych byl správným adventistou a byl přijatelný pro svůj sbor? k postoji: Co mám jako křesťan-adventista dělat pro to, abych ve své službě Bohu byl co nejprospěšnější tomuto světu? Je tedy nutno si položit otázku, zda jsme na roli, která nám plyne z konceptu „spravedlivého míru“, dostatečně připraveni a zda je na ni připravena občanská společnost, které jsme součástí, a politická elita, která ji vede. Zda jsme opravdu schopni v rámci řešení problému terorizmu a jeho nových forem, se kterými jsme konfrontováni, nahradit použití vojenské síly a současně zabezpečit skutečné udržení míru v podmínkách, ve kterých se dnes střet s terorizmem odehrává.

Koncept „spravedlivé války“ Druhým konceptem, který naopak připouští za dodržení určitých podmínek použití vojenské síly, je koncept „spravedlivé války“. Je pokusem odpovědět na otázku, jak bojovat proti terorizmu, a přitom sám nebýt teroristou. K tomu je však nutno vymezit samotný pojem „současný terorizmus“ a následně stanovit podmínky legitimní použitelnosti vojenské síly proti

14

3. Výsledek přesáhl rozsahem veškeré doposud spáchané teroristické akty. 4. Aktéři byli nadnárodně organizováni a jsou i nadále schopni uskutečnit podobné údery na mnoha místech světa. V návaznosti na rozšíření terorizmu o tyto nové důrazy po 11. září 2001 téměř všechny soudobé mezinárodně-politické autority i řada náboženských představitelů prohlašovala, že za určitých podmínek je eticky správné a přiměřené použít i mimořádné vojenské prostředky na spravedlivou obranu těch, kteří jsou „současným terorizmem“ nevinně ohroženi: „Toto je konflikt bez bitevních polí či vylodění, konflikt s protivníky, kteří si myslí, že jsou neviditelní. Ale oni se mýlí… Vítězství nad terorizmem se neodehraje v jedné bitvě, ale v sérii rozhodných akcí proti teroristickým organizacím a těm, kdo je skrývají a podporují.“ 2 Vzhledem k silné emoční vlně, která je vždy s hrozbou přímého ohrožení spojena, je tváří v tvář těmto prohlášením nutná opravdu seriózní etická analýza argumentů, které hovoří o použití vojenské síly jako legitimní formě obrany. Samotný koncept „spravedlivé války“ není v hledání odpovědi na otázku etického posouzení použití vojenské síly ničím novým. Reflexe tohoto konceptu provázela křesťanské tázání spojené s touto otázkou celou jeho historií (je obsažena ve Starém a Novém zákoně, u prvních křesťanů, Augustina, Tomáše Akvinského, nově pak po 1. a 2. světové válce a v období studené války) a také dnes

ADVENT 12/2009

SPRAVEDLIVÝ MÍR A SPRAVEDLIVÁ VÁLKA

je velmi aktuální (otázky a problematika humanitární intervence a boje proti terorizmu).

•

Východiskem pro koncept teorie spravedlivé války je přímo učení středověké tradice zastoupené Augustinem a Tomášem Akvinským.

•

Vojenská síla je vnímána jako eticky neutrální prostředek.

•

Legitimní autorita je ztotožněna se suverénní státní mocí.

•

Vůči praktické použitelnosti orgánů OSN k řešení současných krizí je vyjadřována „jistá“ skepse.

•

Preventivní použití síly je vnímáno jako možná legitimní aplikace této teorie.

Stávající podoba konceptu „spravedlivé války“ Aktuální formulace a výklad kritérií, které používá stávající podoba konceptu „spravedlivé války“ a kterými je posuzován i boj proti „současnému terorizmu“, je tato:

•

•

•

Správný úmysl. Akceptovatelné může být pouze takové použití vojenské síly, při němž je zároveň primárním cílem legitimní autority odvrácení trvalého ohrožení míru a podpora všeobecných lidských práv. Legitimní autorita. Mimo OSN legitimní autoritou může být i stát nebo skupina států za předpokladu, že OSN není schopná jednat, nebo jsou právní procesy v Radě bezpečnosti zneužívány k prosazení partikulárních zájmů. Spravedlivý důvod. Spravedlivým důvodem pro použití vojenské síly jednotlivým státem či skupinou států je mandát OSN. Bez mandátu OSN může být spravedlivým důvodem pouze takové jednání jiného státu, které by v případě, že by se stalo všeobecným pravidlem, znemožnilo cestu k dosažení světového mírového uspořádání.

•

Poslední možnost. Tedy jak celou situaci řešit ve smyslu „nejzazší“, nikoliv časově poslední možnost.

•

Naděje na úspěch. Znovuobnovení celosvětového směřování k dosažení trvalého mírového uspořádání.

Kontinentální přístup Oproti nim stojí přístup kontinentální, který zastává většina etiků pocházejících z evropských zemí a který lze definovat následovně:

•

Přístup k tématu není zaměřen na stanovení kritérií pro použití konceptu „spravedlivé války“, ale primárně na to, jak naplnit koncept „spravedlivého míru“.

•

OSN je vnímána jako zásadně nosný – i když mnohdy velmi nedokonalý – princip pro posuzování etické přijatelnosti či nepřijatelnosti vojenské akce.

Současná diskuze nad konceptem „spravedlivé války“ Současná etická diskuze o aplikaci konceptu „spravedlivé války“ má dva rozdílné přístupy. Americký přístup Americký přístup obhajuje a z křesťanských pozic teoreticky zaštiťuje pohled neokonzervativních politiků Spojených států amerických a je charakterizován takto:

ADVENT 12/2009

Vojenský kaplan Zdeněk Mikulka na misi v Afghánistánu v r oce 2008

15

SPRAVEDLIVÝ MÍR A SPRAVEDLIVÁ VÁLKA • •

Použití vojenské síly je obecně charakterizováno jako zcela hraniční řešení, které vždy znamená určitou formu prohry humanity. Velký důraz je kladen na historickou podmíněnost při interpretaci jednotlivých kritérií.

Napětí mezi oběma přístupy se projevilo velmi razantně v souvislosti s posuzováním vojenského zásahu v Iráku. Naproti tomu daleko větší shoda panuje v pohledu na použití vojenské síly v Afghánistánu. Z uvedeného je patrné, že poctivé zacházení s koncepcí „spravedlivé války“ je obtížný proces. Současně však tato koncepce zůstává jediným použitelným etickým modelem pro vyvážené a seriózní křesťanské tázání se, jak legitimně a spravedlivě používat ozbrojenou moc. Navzdory tomu, že může být některými křesťany již z principu odmítána stejně jako používání silových prostředků, pro jiné zůstává výzvou k aktivnímu a angažovanému vstupu do „temných vod“ zápasu se současným terorizmem ve smyslu již zmíněného posunu naší vlastní sebereflexe k modelu křesťana (adventisty), který se snaží sloužit Bohu a přitom být co nejprospěšnější tomuto světu. Jestliže máme být církví, která přináší poselství pro dnešní svět a dnešního člověka, potom 1 2

bychom měli být schopni nabídnout současnému člověku i odpovědi na otázky bezprostředně se dotýkající jeho dnešního života. Co víc – měli bychom dokonce být schopni ho životem v dnešním světě doprovázet. To ovšem (mimo jiné) znamená být schopni ve vztahu k jednotlivci, instituci i státu mít jasné a srozumitelně formulované postoje k aktuálním tématům a také v nich „mít co nabídnout“ v oblasti spolupráce. Jen tak může být poselství, které přinášíme, věrohodné ve všech svých rozměrech, včetně eschatologického. Jsem přesvědčen, že otázka promyšleného postoje a vhodné formy angažovanosti ve vztahu k boji proti terorizmu mezi takové aktuální otázky dnešního života rozhodně patří – už proto, že konfrontace s nábožensko-politickým terorizmem bude pravděpodobně i nadále gradovat a bude se tedy dotýkat osobně a bolestivě čím dál tím většího množství lidí. Ani Česká republika a ani my sami nebudeme tohoto procesu ušetřeni. Jsme na něj připraveni?

Zdeněk Mikulka, vojenský kaplan církve adventistů

WALDMANN Peter – Terrorismus, Kleines Lexikon der Politik, str. 514 G. W. Bush – Rádiové poselství k národu, 15. září 2001 (http://www.whitehouse.gov/news/releases/2001/09/20010915.html)

16

ADVENT 12/2009

09 20 ku ro

12 lo čís

Draci z Chotěboře

Okrskové stretnutie Pacov 20

09

ie K Histor

P

Y 016 a t e n – Pla

O KR S KO V É ST R ETN U TI E PACO V 20 0 9

2

V chate Pacov pri Partizánskom sa 18. – 20. septembra stretli oddiely pathfindrov zo západného Slovenska. V piatok večer sa stretnutie začalo vztýčením vlajky. Po ňom nasledovalo agapé, zoznamovacie hry a worship s piesňami. V sobotu po raňajkách a nástupe nasledovalo rozdelenie účastníkov do družín. Doobeda sme sa ešte spolu s ujom Komorom zamysleli nad témou tohtoročného OSP-čka: Poďme na lov. Uvažovali sme nad tým, ako priviesť našich kamarátov k Pánu Bohu. Po skvelom obede nasledovali scénky a prezentácia oddielov. V noci sme hrali úžasnú bojovku, v ktorej tajní agenti zachraňovali židovských väzňov. Hoci sa nám ráno nechcelo vstávať, budíček nás spoľahlivo prebudil a zvyšok dňa preletel ako voda. Najprv raňajky, potom nasledovala hra, v ktorej sme zistili, akí sme lovci. Na záver ešte vyhodnotenie a ukončenie OSP-čka. Bol to úžasný víkend. Ďakujem Bohu za všetkých vedúcich a ľudí, bez ktorých by sa táto akcia nemohla uskutočniť. TAMARKA, ZUZKA, ŽANETA, LEA

V chate Pacov bolo úžasne. Veľmi sa mi tam páčilo – hlavne, keď sme hrali hry. Asi najviac však nočná bojovka. Tí, čo hrali väzňov, si to poriadne užili. Aj ja som bola väzňom a musím povedať, že to bolo super. Do chaty sme sa vrátili až okolo pol jednej, takže sme sa veľmi nevyspali, lebo o ôsmej sme už museli vstávať☺ SOŇA 3

PASTI A PASTIČKY Tatínek byl velmi spokojený, protože jeho syn Standa rád pomáhal při práci. Doma měli dobře vybavenou dílnu, ve které se dalo udělat skoro cokoliv. Jednou tatínek zavolal Standu, aby mu pomohl při svařování nějaké železné konstrukce. Svařování je zvláštní práce. Standa věděl, že tatínek vytáhne speciální zařízení, které zapojí do elektřiny, pak si nasadí hodně tmavé brýle a pomocí silných blesků bude spojovat železo k sobě. Než tatínek začal pracovat, obrátil se na Standu a důrazně mu přikázal, aby se nedíval na svařování a raději odešel za dveře, protože jinak by ho moc bolely oči. Standa tedy odešel za dveře, ale jakmile tatínek začal svařovat, pocítil velkou touhu podívat se na to blýskání. Protože tatínek byl zády k němu, tak neviděl, jak Standa pomalu vešel do místnosti a jako zhypnotizovaný hleděl, jak probíhá svařování. Když tatínek přestal svařovat, tak se Standa honem schoval. Ještě několikrát Standa porušil tatínkův zákaz. Zjistil totiž, že přestože zákaz porušil, oči ho nebolí a tatínek měl zbytečné obavy. Po chvilce Standa tatínkovi říká: „Tati, já jsem se díval na to, jak svařuješ, a nic se mi nestalo. Oči mě nebolí, jak si říkal!“ Tatínek se na Standu přísně podíval a řekl: „Stando, kdyby to pomohlo, tak bych tě nejraději potrestal, ale večer uvidíš, že ses potrestal sám.“ Nějakou dobu se Standa pozoroval a pořád se nic nedělo. „Tatínek to asi přeháněl a zbytečně mi vynadal,“ myslel si Standa. Pak na celou věc zapomněl. Večer se umyl, udělali si pobožnost a šel spát. Netrvalo to však dlouho a najednou ucítil, že ho něco v očích pálí. Za nějakou chvíli se mu zdálo, že má plné oči písku, tak moc ho to bolelo. Hned si vzpomněl na tatínkovo varování. Protože bolest byla větší než jeho hrdost, šel za rodiči a plakal. Rodiče se snažili pomocí léků bolest zmírnit, ale Standu oči stále trápily, takže skoro celou noc nespal. Druhý den ani nemohl jít do školy. Jedno si však zapamatoval: Tatínek měl pravdu. Měl poslechnout. Často se stává, že nebezpečí podceňujeme, a když důsledky neposlušnosti nepřijdou hned, tak se nám zdá, že se vlastně nic zlého nestalo. Přestože jsme varováni před nebezpečnými následky, podceníme situaci, a i když později bychom chtěli vše vrátit zpět, tak to nejde. V životě je mnoho podobných skrytých pastí a pastiček. Některé objevíme hned, jiné se nezdají nebezpečné… Je dobře, že naším laskavým tátou je Pán Ježíš. Jeho rady si můžeme přečíst v Bibli nebo nám je sdělí naši rodiče, někdy vedoucí našeho oddílu. Rady jsou jak pro děti, tak pro dospělé. dosp é. Bůh nás chce uchr uchránit od nepříjemných důsledků naší neposlušnosti. „Pane Je Ježíši, moc ti děkuji za tvou trpělivost se mnou. Když něco pokazím, ale pak přijdu s pláčem za tebou, Kdy ty utišuješ bolest a neodmítneš mne!“ KS 4

5

Pokračování z minulého čísla…

PLANETA Y 016 Nezávisle na sobě a přibližně ve stejné době si dva muži uvědomují, že to, jak tzv. civilizovaná křesťanská společnost vychovává své děti, jde téměř proti přirozenému chodu věcí. Oba pocházejí z Velké Británie, kde prošli výchovným systémem viktoriánské éry. Děti, tehdy především chlapci, byly často už v pěti letech posílány do internátní školy. Vyžadovala se absolutní kázeň. Sedělo se v lavicích s rukama za zády a sebemenší pohyb byl nekázní a byl přísně trestán. Každá zvídavá otázka byla považována za projev nepoddajného ducha, kterého je třeba zkrotit tvrdými tělesnými tresty. To vše za zdmi starých studených budov. Prvním z těchto mužů je spisovatel E. T. Seton. Znechucen industriální civilizací odjíždí do USA najít harmonii skrze život v tehdy ještě nezkrocené divočině. Díky svému indiánskému průvodci poznává zcela odlišný svět. Původní obyvatelé Ameriky mu ukazují pozitivní přístup k životu. Obdivuje jejich laskavý přístup k dětem, které mají možnost vyrůstat uprostřed přírody pod vedením zkušeného a laskavého rádce. Toto je výchova, která dává prostor dětské zvídavosti a touze po dobrodružství, v prostředí, které utužuje tělesné schopnosti a naplňuje i potřeby duše. Své ideje vkládá Seton na stránky knih Dva divoši a Rolf zálesák. Zakládá Ligu lesní moudrosti (1916), kde myšlenky přetavuje v činy. Výchovným vzorem je mu svobodný indián, ztělesnění ctností těla i ducha. Výchovným prostředím je příroda, výchovným cílem hledání síly, pravdy, krásy a lásky. Druhým mužem je důstojník britské armády B. Powel. Když je povolán do služby v Jižní Africe, uvědomuje si rozdíl mezi schopnostmi Angličanů, zvyklých na dril a vojenské příručky, a domorodců, které využívali Britové jako stopaře a zvědy. Usuzuje, že britská výchova je příliš jednostranná. Britové umí citovat Homéra, vypočítat obvod zeměkoule, ale nerozdělají oheň, když je na přesunu zastihne noc. Nabyté zkušenosti vkládá do knihy Scouting for Boys (1907), organizuje první skautské tábory a kurzy pro vůdce oddílů. Výchovným vzorem je mu sv. Jiří, ztělesňující rytířské ctnosti: víru v Boha, oddanost vlasti a zejména pravdomluvnost, čest a ochranu slabších. Výchovným prostředím je příroda a malý kolektiv vrstevníků (družina, oddíl). Výchovným cílem je odpovědnost vůči Bohu, svému okolí a k sobě samému (symbolizováno třemi okvětními lístky lilie). Vyjádřeno dnešními měřítky lze říci, že v pedagogice volného času byla objevena nová planeta. Označme ji třeba „Y 016“. Pokračování v příštím čísle… K4 6

Ahoj! Máš minutku? Doufám, že ano! Vezmi si svou Bibli a pojď spolu s námi studovat Markovo evangelium. Tentokrát budeme číst 4. kapitolu. Čti pozorně. Až budeš mít pocit, že už víš, o čem tato kapitola je, přečti si otázky, které jsem pro tebe připravila níže, odpověz si na ně a svoje odpovědi mi pošli. Na konci studia celého Markova evangelia vyhodnotím ty nejvytrvalejší, kteří dokázali prostudovat celé evangelium a kteří mají také nejvíce správných odpovědí. Odpovědi posílej na moji adresu nebo e-mail, obojí najdeš dole na stránce. JADV

Boží království je země, kam se těší snad každý věřící člověk. Je to cíl našeho putování tady na zemi. Tam už nebude smutek. Tam se budeme radovat a chválit Hospodina, našeho Zachránce. Víme také, že ne každý se do Božího království dostane. Marek ve 4. kapitole mluví o lidech, kteří slyší Boží volání a různě na něj reagují. Také mluví o Božím království. Ježíš často říkal, že Boží království je už tady na zemi – mezi lidmi, kteří mají rádi Pána Boha. 1. Lidé jsou taková semínka, která padají na různou půdu a různě na ni reaguj reagují. Seřadíš je tak, jak patří? ajetek e st arosti o m Slyší slovo, al úrody. zůst ane bez dusí slovo a

Slyší slov Slyší slovo a hn o, p ed ho je a neso řijíímají s radostí přijím u úrodu ají, když ale . přijde tíseň, od padávají.

a bere de satan Hned přij ich zaseté. slovo do n

2. Mt 25,14–30. Přečti si tento příběh a vysvětli, co to znamená „kdo má, tomu bude dáno a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ (Mk 4,25) 3. Kam patří světlo? Přiřaď.

4. Proč si učedníci mysleli, že je Ježíši jedno, že umřou? 5. Na koho Ježíš křičel: „Zmlkni!“? 7

D

R

A

C

I

Draci? Ano. Je to název našeho oddílu Klubu Pathfinder č. 043. Pat Patříme me do oblasti Východní vítr (východní Čechy). Naše banda se schází rozdělena na menší a větší, takže přes týden jsou většinou dvě schůzky. Celá naše „rodinka“ má přibližně 18 členů a tím velkým „Taťuldou“ je Pavel Mandl. Také bych měla dodat, že pocházíme z Chotěboře :) A co jako děláme na schůzkách a tak? Hrajeme si, zpíváme, snažíme se něco naučit, jezdíme na hafo akce a hlavně je super, že jsme spolu. Ale úplně nejdůležitější je to, že je s námi také Pán Ježíš, který nás opatruje při našem skotačení :) ZA ODDÍL

PRCEK

Podrobnosti o Pathfinderu a o akcích najdete na internetových stránkách:

www.pathf inder.cz•www.pathf inder.sk www.bezvacit y.cz REDAKCE: Jana Dvořáčková, Štolcova 64, 618 00 Brno • E-MAIL: [email protected] 8

2009 / 12 příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní

MÍSTO DO SKAL JSME JELI NA BLÁTO Původní plán byl celý týden se válet, užívat prázdnin a lézt po Teplických skalách nedaleko Studnice ve východních Čechách. Počasí však s naším plánem zřejmě nesouhlasilo. Týden před naší mládežnickou dovolenou přišly na Moravu přívalové deště a za několik hodin způsobily více škody, než kdo čekal. Místo naší dovolené ve skalách jsme zmobilizovali veškeré síly a vyrazili několika auty do vesnice Bernartice u Javorníka na Jesenicku, která byla jednou z těch nejvíce postižených a ve které se už rozjížděla pomoc Adry. Počasí při našem příjezdu do vesnice nám moc na náladě nepřidalo – lilo jako z konve. Ubytovali nás ve společenském sále nad hospodou. Možná se zdá, že spaní ve spacáku na karimatce není nic extra, ale věřte, že po celodenní náročné práci bylo každému jedno, kde spí. Všichni jsme jeli na místo s jistými představami a očekáváním, pro některé byla realita asi trochu jiná. Každé ráno jsme jen velmi nedobrovolně vstávali z vyhřátých pelíšků. Ale s myšlenkou, že opět někomu aspoň trochu pomůžeme, ať fyzicky, či psychicky, se vstávalo hned lépe. Práce byla spousta a asi všeho druhu. Kluci se každý den dřeli s vynášením suti, taháním bahna ze sklepů, osekáváním omítek, odklízením nábytku a dalších naplavenin. Často jsem obdivovala, s jakým nadšením a energií se vraceli zpět do práce. Ale ani děvčata se v Bernarticích a okolních vesnicích neztratila. Něžné pohlaví se samozřejmě musí trochu šetřit, ale rozhodně jsme my dívky nezůstávaly v ničem pozadu. Z kuchyně, prádelny, obírání plotů od naplavenin a dalších lehčích činností jsme se také dostaly k otloukání omítek apod.

DVENT 12/2009 IAMPULZ A 12/ 2009

Spousta lidí z Bernartic a okolí přišla úplně o vše, a tak potřebovali pomoc nejen fyzickou, ale také psychickou. Několik způsobilých dobrovolníků bylo vybráno speciálně pro tuto práci. Musím říci, že to bylo často mnohem náročnější než fyzická práce, a proto jejich vytrvalost, obětavost a trpělivost velice obdivuji. Dny utíkaly velice rychle, ale s každým dnem také přibývala únava, která se projevovala jak při práci, tak v našem kolektivu. Podle svého uvážení si tedy někteří udělali půl dne nebo den volna a vyrazili na výlet do blízkého okolí. Myslím, že týden byl pro nás všechny tak akorát, protože nic by se nemělo přehánět a každý potřebuje alespoň pár dní regenerace a odpočinku. Velice obdivuji tamější organizátory a lidičky, kteří tam byli už od samého začátku a zažili na vlastní kůži tu prvotní spoušť, kterou natropila povodeň. Za východočeskou mládež Barča H.

25 25

Po návratu východočeských mládežníků z Moravy, kde pomáhali při povodních, jsem jim položil několik otázek. Zde jsou odpovědi. Petr Adame

Proč ses rozhodl(a) jet pomáhat na Moravu? Nemusela jsem do práce ani jinam a vypadalo to, že je to opravdu akutní a že každá ruka je dobrá. A navíc jelo pár mých dobrých známých. (Simona) V určité míře to byla zvědavost, ale hlavně proto, že mi těch lidí bylo líto a chtěl jsem jim pomoct. (Tomáš) Vzhledem k tomu, že nežiji trvale v České republice a přijela jsem na dovolenou, strávila jsem ji pomáháním tam, kde bylo třeba. Mé srdce stále zůstává v Česku, a proto jsem po odvysílání drastických zpráv v televizi ze záplavových oblastí neváhala a kontaktovala organizátory Adry a do zaplavené oblasti odjela – s pocitem a odhodláním pomoci těm, kteří to víc než potřebují. (Hanka) Chtěla jsem strávit prázdniny trochu jinak než obvykle, chtěla jsem být užitečná a taky jsem chtěla vyzkoušet, jaké to vůbec je, jen tak se sebrat a odjet pomáhat. (Slávka) Moc nesleduji zprávy, proto je pro mě dodnes nepochopitelné, že z pátku na sobotu přišla povodeň a hned v sobotu ráno jsme měli ve sboru pozvání od našeho kazatele jet pomáhat. To rozhodnutí bylo okamžité! V pomoci druhému mám vždycky jasno hned! (Iva)

Jaký byl tvůj nejsilnější zážitek, dojem, okamžik? Nejvíce mě zasáhlo, když jsme tam přijeli první den a procházeli tou vesnicí. Byl to nepopsatelný pohled, který jsem do té doby neznal. (Jeník) Těch bylo hodně. Ale prostě mě tak celkově překvapilo, jak dokázali být někteří lidé úžasní i přes to, co se jim stalo! (Slávka) Příběhy lidí, kteří nám vyprávěli, co se jim přihodilo a jaké to bylo, když jim uplavalo vše, co měli rádi a co potřebovali. (Markéta) Nejsilnější zážitek, dojem, okamžik? Už jenom to, že jsem tam viděl tu měsíční krajinu a bolest lidí, kteří ztratili prakticky vše! (Jakub) Těch bylo víc, ale moc mě potěšilo, že jsem mohl pomoci po psychické stránce dvěma rodinám. Jedna rodina měsíc před záplavami přišla o syna (zabil se na motorce) a v druhém případě paní přišla při záplavách o bratra, který utonul. Na tyto lidi člověk nikdy nezapomene. Vy nemůžete jejich situaci změnit, ale ten lidský zájem a podpora je něco, co má v danou chvíli obrovskou hodnotu. Setkání s těmito lidmi se vrylo hluboko do mé mysli. (Jindra) Tak těch bylo nespočet. Vlastně celý týden byl jeden velký zážitek. Ještě dnes žiji ze zážitků. Taky nezapomenutelná hláška Honzíka Sirky při prvním večerním sejití: „Vyspal jsem se výborně a všude, kam jsme přišli, jsme dostali najíst“ – prostě bomba!!!! (Květa) Silné zážitky byly na denním pořádku. Největší radost mi dělala vděčnost lidí i za úplné maličkosti. (Michal) Nejsilnější byl asi první pohled na to, co dokáže voda udělat během pár chvil s jednou z nejkrásnějších vesnic v okolí. (Filip) Když jsme pomáhali mladým sourozencům (bratr a sestra) vyklízet jejich domek, který měli těsně u vody. Bydlel tam ten bratr a voda namočila všechno, takže musel veškeré své království vyhodit (zařízení domu, všechno z garáže, kůlny…). Oba byli moc hodní a bylo mi jich moc líto. Ale nejsilnější okamžik byl, když jsme druhý den přišli zase pomoct a jeho sestra nám řekla, že brácha to

26 26

12/2009 IMPULZADVENT A 12/ 2009

nezvládá psychicky a že dnes do svého domku nemůže ani vejít. (Simona) Mým nejsilnějším zážitkem byl samotný příjezd do Bernartic. Příjezd na místo, kde se život zastavil. Vše mi připomínalo válečný film. Vojsko a těžká technika, která tam pomáhala, tento pocit ještě umocňovaly. Totálně zničená obec, která před pár dny žila normálním životem, byla po povodňové vlně zničena k nepoznání. Dalším silným zážitkem bylo osobní setkání s lidmi, kteří přišli úplně o vše. O vybavení domu, oblečení, o peníze, o vzpomínky, ale hlavně o teplo jejich domova, který si celý život budovali. Osobní setkání s těmito lidmi, možnost být s nimi, to byl můj nejsilnější životní zážitek. Měla jsem možnost s těmito lidmi chvíli být, žít… a alespoň zčásti jim dát pocit, že na celé své neštěstí, které se jim stalo, nejsou sami… Ty slzy a dojetí, kterých se mi od nich před mým odjezdem dostalo, byl tak úžasný a zároveň zdrcující pocit, který ve mně zůstane navždy! Dokonce mi rodina, která přišla úplně o vše, dala dárek – bonboniéru s přáním sladkého života! Tato bonboniéra je tím nejdražším a nejkrásnějším dárkem, který jsem kdy ve svém životě dostala. (Hanka) Když mi do kanceláře chodili lidé a už po 14 dnech měli všeho po krk, padalo to na ně, oni mi tam brečeli a já se snažila ze všech sil jim pomoci, tak každé takové setkání bylo pro mě nejsilnějším zážitkem. (Iva)

Co ti pobyt v Bernarticích vzal a dal? Dalo mi to hodně zážitků, pár nových kamarádů a spoustu legrace. Jediné, co mi Bernartice vzaly, bylo pár kilo. (Slávka)

Vzal mi jeden volný týden a dal mi plno nových zkušeností a zážitků. Nové kamarády a známé a také skutečnost, že mám mnohem víc, než potřebuji, a že si toho mám vážit. (Markéta) Myslím, že mi nevzal nic, ale dal mi poznat super lidi, se kterými jsme pracovali a kterým jsme pomáhali. Dal mi možnost uvědomit si, jak je život a majetek na zemi křehký. A také jsem si uvědomila, že mi lidé nejsou lhostejní. Přála bych každému, aby si to mohl zkusit. Ta vděčnost a díky od lidí, kterým pomáháme, je úžasně povzbuzující. (Simona) Dal: poznala jsem plno lidí, jejich povahy, charaktery, názory, pohledy na život. Poznala jsem Míšu, blíž Petra Adame, Květu, Vláďu Kořenského, se kterými jsem měla možnost pracovat. Poznala jsem skvělé lidi z Charity, kterým šlo o tu samou věc jako nám – pomoci postiženým lidem. Nebyla tam naprosto žádná rivalita, jen touha, co nejlépe pomoci. Vzal: naprosto nic. (Iva)

Seděl jsem se starostou Bernartic v jeho kanceláři a probírali jsme prošlé prázdninové dny. Když vzpomínal na mladé lidi z Hronovska, překvapil mne větou, na kterou nezapomenu. Zněla ve smyslu: „Ještě za něco bych chtěl poděkovat. Chci poděkovat za úžasně silný duchovní vliv, který ti mladí lidé šířili v naší obci. Oni to neříkali, ale my jsme to všichni cítili. Bylo jasné, že jsou jiní, že se modlí a že se modlí i za nás. Díky moc.“ Následovalo ticho, protože jsem neměl co říct. Byl jsem hrdý a vděčný zároveň. Dostal jsem nový důkaz, že jeden čin je víc jak tisíc slov a že evangelizace je víc o tom, jak žijeme a co děláme, než o tom, co říkáme. Mládežníci z Hronovska, chci vám poděkovat. Nejen za to, co jste udělali, ale hlavně za to, že jste na začátku prázdnin našli odvahu změnit plán. Všechno ostatní byl jen důsledek. Díky. Vítězslav Vurst

DVENT 12/2009 IAMPULZ A 12/ 2009

27 27

MOTOSNĚNÍ 2009 OHLÉDNUTÍ Ve dnech 18.–20. září jsme mohli prožít v Novém Městě pod Smrkem požehnaný víkend na křesťanském motosrazu s názvem Motosnění. Z mého pohledu se jednalo o velmi vydařenou akci. Už v pátek odpoledne se začali sjíždět motorkáři. Do setmění jich dorazilo něco přes dvacet. Večer měl místní pastor Samuel Vaněk krátké zamyšlení a navázal koncert křesťanské kapely „ON“. Před spaním se ještě přirozeně vytvořily malé debatní kroužky a sladký spánek už začínal

klepat na dveře. Musím říci sám za sebe, že jsem se do spacáku opravdu těšil. V sobotu ráno jsme měli v sedm hodin snídani. Většina lidí přišla se zpožděním, ani já jsem nebyl výjimkou. „Královskou“ snídani vystřídala jízda na motorkách do kostela na Perštýně v Liberci. Místní liberecký sbor nás přivítal velmi zajímavou výzdobou v podobě nádherné koláže na téma Motosnění. Také začátek bohoslužby byl velmi poutavý, uvádějící přijeli na koloběžkách a společně nás doslova vtáhli do příběhu o muži, jenž zápasil o život na nemocničním lůžku. Bibli jsme měli možnost otevřít společně s Vaškem Vondráškem a žebrákem u Krásné brány. Zasaženi tím, co nám Bůh předložil, mohli jsme vše prohovořit u společného jídla, pod kterým se prohýbaly stoly, pod stromy venku před sborem.

28 28

Boží požehnání jsme mohli sklízet i v podobě překrásného počasí po celé tři dny. Jízda zpět z Liberce do Nového Města vedla tentokrát krásnou přírodou Jizerských hor. Nasyceni lehce pozdním obědem jsme se těšili na křeslo pro hosta, pozvaným byl Jan Potměšil. Rozhovor s ním vedl pastor Samuel a naše srdce mohla opět zakusit silný duchovní zážitek. Jana Potměšila vystřídala na prknech pódia kapela „New Collection“. Koncert mě zaujal svou bezprostředností a hřejivou atmosférou. S kapelou jsme se rozloučili společně zazpívanou písničkou „Imannuel“. Na pány čekaly zábavné hry – páka, slalom s kolečkem a natahování gumy. Ženy naopak soutěžily v poznávání motorek podle předem připravených fotografií. Výherci všech soutěží obdrželi pěkné ceny a pak už se šlo spát. V neděli jsme se po snídani přesunuli do centra města, kde proběhla bezpečnostní akce. Mohli jsme zde vidět vyprošťování zraněného z nabouraného auta, zúčastnit se jízdy na čtyřkolce nebo soutěže o minibike, zajímavé byly i informace o správném oblečení na motocykl i jak poskytnout první pomoc při dopravní nehodě. Rozloučení a společná modlitba účastníků byla tečkou po dobrém obědě a zároveň začátkem cesty domů. Myslím, že nikdo nelitoval účasti na této skvělé akci. Já osobně děkuji Pánu Bohu, že nás po celý víkend ochraňoval a byl přítomen. Zároveň se těším na setkání s vámi – snad možná na příštím ročníku Motosnění, tentokrát s číslem 2010. Poděkování patří také všem, kteří přispěli k vytvoření velmi příjemné atmosféry, organizátorům za jejich neúnavnou práci s přípravou zdařilé a ne zrovna tradiční „akcičky“. Odměnou nám všem byla nová přátelství a zážitky, kdy jsme mohli prožít dotek živého Boha. Macek Havrda

(Pro více informací neváhejte navštívit stránky www.motosneni.cz.)

12/2009 IMPULZADVENT A 12/ 2009

ZE SVĚTA

DENNĚ SE PŘIPOJUJE K CÍRKVI ADVENTISTŮ 2818 NOVÝCH ČLENŮ INFORMACE Z VÝROČNÍHO ZASEDÁNÍ VÝBORU GENERÁLNÍ KONFERENCE „Poselství ‚přijď do mé církve, a budeš milován‘ by mělo získat převahu nad tvrzením, že ‚církev adventistů musí být přesně taková a taková‘,“ prohlásil Jan Paulsen, předseda Generální konference, během výročního zasedání mezinárodního výboru Generální konference v americkém Silver Spring ve dnech 10. až 14. října. Česko-Slovenskou unii na něm zastupoval Mikuláš Pavlík. Podle Jana Paulsena může v rostoucí církvi, která čítá v současné době již více než 16 milionů pokřtěných členů a přes 25 milionů dalších účastníků bohoslužeb, vznikat napětí. „Příkladem mohou být miliony lidí, kteří se stěhují ze svých rodných zemí do dalších. Jak je přijmeme? Kříž z nás všech udělal bratry a sestry, mezi kterými nemá nikdo menší nebo větší hodnotu,“ řekl Jan Paulsen. Vyzval také všechny divize a unie církve z celého světa, aby uvažovaly nad častějším zařazením mladých lidí a žen do vedoucích funkcí. „V mnoha takových případech jsme nejednali správně,“ dodal. „Pokud existují aspekty naší identity, které je třeba přezkoumat, popřípadě pozměnit, máme o nich hovořit a porovnávat je s Písmem svatým a prorockými spisy. Ale musíme mluvit otevřeně, čestně, uctivě a obezřetně. Pak musíme spolu kráčet cestou, připoutáni jeden k druhému sílou Božího smíření,“ uvedl také Jan Paulsen. Již šestý rok za sebou zaznamenala církev adventistů na světě meziroční přírůstek přesahující milion lidí. Průměrně se za den k církvi připojuje 2 818 lidí. Oznámil to Matthew Bediako, tajemník Generální konference. Schéma růstu církve ukazuje, že největší nárůst členů nastává v „nezápadních“ zemích. Kolem 71 procent růstu církve se odehrává

ADVENT 12/2009

v Jihoamerické, Středoamerické, Středovýchodní Africké, Jihoafricko-Indickooceánské a Jihoasijské divizi církve. Za růstem je množství rozmanitých iniciativ zahrnující evangelizaci skrze média, na osobní úrovni a veřejné hlásání evangelia. Delegáti jednomyslně schválili strategii blížícího se evangelizačního projektu „Řekni to světu“ pro následujících pět let. Tento návrh bude předložen delegátům 59. zasedání Generální konference v červnu 2010 v Atlantě. V roce 2010 vedení církve očekává dosažení 17 milionů pokřtěných členů. Je to zhruba 14krát více než v roce 1960. V roce 2010 se mají členové pravidelně scházet v 64 000 sborech, což je zhruba trojnásobný nárůst od roku 1980. Jak ale upozornil Michael Ryan, místopředseda Generální konference, nejmenší podíl adventistů je v oblasti rozprostírající se od západní Afriky přes Střední východ do Asie, kde přitom žije více než 60 procent světové populace a kde ještě mnoho lidí neslyšelo evangelium. Podobná situace je ve 22 největších městech světa. Dokument navrhuje také způsoby, jakými mohou všichni členové církve podpořit pokrok v tomto misijním poslání – intenzivní studium Bible, modlitba, čtení prorockých spisů stejně tak jako navrácení k dávání desátků, podpora místních a misijních aktivit, začlenění do svědectví v církvi a používání širokého spektra biblických studijních materiálů. Adventisté by měli být zapojeni do misijních projektů svých sborů a podílet se na zvyšování počtu dalších účastníků bohoslužeb církve. I zde je zdůrazněna nutnost zapojení většího počtu mladých lidí do služby v církvi. (Převzato z www.casd.cz)

29

50+

Pro naše dobro Co Bible nenavrhuje, ale přikazuje Vyhýbejte se planým řečem. (1 Tm 6,20) Zdržujte se sobeckých přání. (1 Pt 2,11) Buďte pevní, stále horlivější v díle Páně a nedejte se zviklat. (1 Ko 15,58) Neopouštějte shromáždění věřících. (Žd 10,25)

Radujte se v Pánu – příběh o „neznámé“ Mám přednost, že se každý rok mohu čtyřikrát sejít na společných akcích s lidmi ze skupiny Padesát plus. Někdo jim říká senioři, a někteří si dokonce myslí, že se tím označuje nějaká neznámá, smrtelná nemoc. Setkávám se tak s generací, která je o více než dvacet let starší. Tak jsem stále ještě mladíkem, který se má od koho co učit. Samozřejmě, že moudrý se poučí i od mladších, ale každé životní období má své přednosti. To, co dále líčím, jsem chtěl vyprávět na setkání severočeského okrsku, ale program byl příliš nabitý a nezbyl čas. Tam jsem chtěl uvést i jméno, protože sestra, které se příběh týká, byla přítomna. Sestra Anna se narodila v roce 1922 a ve svých 86 letech s námi byla v roce 2008 i na setkání

30

v Poděbradech. Mladšími se v ničem nenechala zahanbit. Měla účast na večerních cvičeních s rehabilitační sestrou Magdou a poctivě zkoušela všechny náročné cviky, i když nemusela. Stalo se však, že zavrávorala a spadla na ruku, která jí za chvíli opuchla. Byla mezi námi i lékařka, ale sestra její pomoc odmítla. Nechala si ruku jen ovázat, připevnit na šátek, do druhé si vzala foukací harmoniku a celý večer nás provázela při všech písních. Než jsme se po skončení rozešli do pokojů, dohodli jsme se s ní, že v případě bolesti zajedeme k lékaři. Z vlastní zkušenosti vím, co znamená zlomená ruka. Ale noc proběhla klidně, nikdo mne nebudil. Když jsem se jí ráno ptal, jak prožila noc, řekla mi: „Nespala jsem, bolelo to, ale nestálo za to někoho budit.“ Místo léčebné procedury jsme se s ní vydali na místní kliniku. Když viděla plnou čekárnu, tak mě upozornila: „Bratře, nechci žádnou protekci, počkáme.“ Nedovolila, abych pro ni hledal výhody vzhledem k jejímu věku. Přišla na nás řada, lékař ji vyšetřil a pak jí s rentgenovým snímkem v ruce řekl: „Měla jste se ozvat, a ne čekat, milá paní.“

ADVENT 12/2009

50+

Na to mu klidně řekla: „To nestálo za řeč.“ „Ano, máte to zlomené, jak jsem si myslel, a už jste to měla naštípnuté delší dobu.“ Pak následovalo ošetření a pro jistotu ještě jeden rentgen. „Ještě to není ono, trošku to porovnáme.“ Po dalším rentgenu byl pan doktor spokojený, ale připomenul: „Než odjedete, tak přijďte ještě na kontrolu.“ Když jsme opouštěli ordinaci, lékař za souhlasného přikyvování sestry pronesl pozoruhodnou poznámku: „Vy jste nesmírně trpělivá a svatá žena.“ Za dva dny jsme šli na kontrolu. V čekárně i na chodbách bylo opět plno. Nemusel jsem ani dávat lístek a objednávat se, protože ve chvíli, kdy nás sestřička uviděla, okamžitě jsme šli na řadu. Vzpomněl jsem si na slova Pána Ježíše: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“ (Mk 9,35) „Mnozí první budou poslední a poslední první.“ (Mk 10,31) Potěšila nás slova nám již známého lékaře: „Je to v pořádku. Přesto vyhledejte doma svého lékaře.“ A rozloučil se slovy: „Jsem moc rád, že jsem vás poznal.“ Na jaře tohoto roku mi sestra Anna zavolala: „Děvčata chtějí, abych opět jela, tak se tedy přihlásím.“ Ale teď, když se znovu chystáme do Poděbrad, mi zatelefonovala: „Bratře, chci ti něco říct, co asi nevíš. Zlomila jsem si ruku, ale tentokrát tu druhou.“ „Ano, děkuji, že mi voláš, chápu to a mrzí mě to. Samozřejmě tě omlouvám.“ „Ale to mi nerozumíš,“ skočila mi do hovoru. „Já do Poděbrad jedu!“ Jsou chvíle, kdy nenalézáte slova. Uvědomuji si, jak je pravdivé, že každý mladý člověk je krásný a nemůže za to. Ale krásný starý člověk, to je Boží dílo. „Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.“ (Ko 3,12) „Proto neochabujte, ale vezměte si za vzor ty, kdo pro víru a trpělivost mají podíl na zaslíbení.“ (Žd 6,12) Písmo říká, že ve škole života je možné naučit se trpělivosti svatých a tichosti. Takový člověk zpívá a mluví, i když mlčí. V programu našich setkání na

ADVENT 12/2009

něho nepřijde řada a mnozí si ho ani nevšimnou. Ovšem Bůh o něm velmi dobře ví. I mladší se budou muset naučit naslouchat Božímu hlasu a nevyhledávat jen vzájemná pochvalná slova před lidmi, aby se mohli stát skutečně dílem Božích rukou. Rozhodl jsem se, že zde jméno sestry neuvedu; není až tak důležité, protože si tam možná dosadíte úplně jiné. A navíc vím, že této ženě to při jejím vztahu s Pánem Bohem nebude vadit. Pokud budete mít zájem, s radostí vám je sdělím. Je dobré znát každého, kdo je ochoten se za vás v tichosti modlit, radovat se s vámi i na dálku a děkovat Bohu i za poslední větu v Bibli: „MILOST Pána Ježíše se všemi.“ (Zj 22,21) Miroslav Starý

Rada nejenom pro seniory Listoval jsem sbírkou citátů švýcarského filozofa Henriho Frederica Amiela, který žil v 19. století. Mezi nimi jsem našel dva, které se hodí jako úvod pro zamyšlení v naší rubrice Padesát plus. „Naučit se stárnout je mistrovství moudrosti, ale nejtěžší část je umění žít.“ „Nezajímám se o věk. Lidé, kteří definují své stáří věkem, jsou pošetilí. Člověk je tak starý, jak se cítí.“ Jak se má ovšem cítit člověk, který překročil padesátku nebo dokonce šedesátku, když se s přibývajícími roky snad každý dříve nebo později trápí s nějakým neduhem? U někoho to jsou třeba jen běžné obtíže odpovídající věku, jiného postihne vážnější choroba. Bude dobré, když se seznámíme s osobním prožitkem známého amerického publicisty a redaktora Normana Cousina. Ten v roce 1979 vydal knihu Anatomie nemoci. V ní popisuje svoji pozoruhodnou zkušenost se zhoubnou nemocí, která ho postihla. Když Cousinovi lékaři v nemocnici oznámili, že nemoc je neléčitelná, nemocnici na vlastní žádost opustil. Přiznává, že pomyšlení na vážnou situaci pro něj bylo zpočátku skličující. On se však rozhodl, že skleslost nad ním nesmí zvítězit, a byl odhodlán se s takovým stavem vypořádat. Aniž by znal biblické přísloví, že „radostné srdce hojí rány,

31

50+

kdežto ubitý duch vysušuje kosti“ (Př 17,22), rozhodl se proti skleslosti bojovat. Obstaral si filmový projektor, půjčoval si veselohry z produkce známého studia Max Brothers Films a každý den si je pouštěl, aby se alespoň deset minut mohl od srdce smát. Záhy zjistil, že deset minut smíchu mu pomohlo k tomu, že mohl spát bez bolesti o dvě hodiny déle než předtím. Je pochopitelné, že po propuštění z nemocnice měli lékaři i nadále zájem o jeho chorobu. Jak to ve své knize Norman Cousin popisuje, oznámil jim, že se mu díky smíchu a dobré náladě podařilo obnovit ochromené tkáně. Ti ho znovu vyšetřili, potvrdili zlepšení, v časopise New England Journal of Medicine o tom zveřejnili zprávu a Cousin dostal od lékařů z celého světa více než 3 000 dopisů. I když tato otázka není ještě zcela vědecky prozkoumána, lékaři se o ni začínají z přísně vědeckého hlediska stále více zajímat. Léčba smíchem dostala dokonce už své učené jméno a nazývá se gelototerapie. Zejména ve Spojených státech se na ni specializují nejen psychologové, ale dokonce celé instituce. Lee Berk, profesor z adventistické Univerzity Loma Linda v Kalifornii, je jedním z těch, kteří se o to již pokusili. V roce 1989 uveřejnil v prestižním lékařském časopise American Journal of Medical Science studii, ve které popisuje, jak se změnil krevní vzorek, který byl účastníkům odebrán před a po sledování komických scének. Prozkoumal i krevní vzorky lidí, kteří nic veselého neviděli. Zjistil, že u lidí sledujících veselé scénky došlo k výraznému snížení hladiny

32

stresových hormonů a naopak ke zvýšení obranných schopností organizmu. Nejenom na některých anglických klinikách, ale i v České republice přicházejí především za dětskými pacienty klaunové nebo se promítají filmy se známými komiky a baviči a zdravotní personál se snaží děti povzbudit vyprávěním veselých příhod. Z hojivého účinku smíchu však nemají prospěch pouze děti, ale i dospělí a staří lidé. V kalifornských domovech důchodců patří básně a návštěvy klaunů k úspěšnému standardnímu ošetření mozkových poruch či depresí. Pomocnou léčbu smíchem dnes doporučují i tak úctyhodné instituce, jako je American Cancer Society (Americká společnost proti rakovině). Uvedené informace rozhodně nemají být návodem k tomu, abychom v případě onemocnění pohrdali lékařskou péčí. Mají nás však upozornit, že ke zlepšení zdraví můžeme sami přispívat optimistickým a radostným postojem. Vždyť ani Bůh od nás neočekává, že budeme stále vážní. Právě naopak: má z nás vyzařovat radost. Skutečnost, že za Pánem Ježíšem přicházely děti, svědčí o tom, že jeho tvář byla přívětivá a radostná. Když vystoupil na veřejnost, tak jeho první cesta vedla na svatební hostinu, kde jistě neseděl s vážnou tváří. A také víme, že spíše než společnost vážných farizejů vyhledával setkání s obyčejnými lidmi, kteří se veselili při stolování. Bůh si nepřeje, aby život křesťanů byl fádní a zasmušilý. Je však neštěstím, že mnoho lidí si tak křesťany představuje. Jak si můžeme na výše uvedených poznatcích ověřit, tak rada, kterou napsal apoštol Pavel filipským křesťanům, je také terapií, když nás postihne nějaký neduh: „A tak, bratři moji, radujte se v Pánu… Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ (Fp 3,1; 4,4) A ještě připojme radu moudrého Šalomouna: „Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha.“ (Př 15,13) „Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu.“ (Ž 28,7) Jiří Drejnar

ADVENT 12/2009

Z VAŠICH DOPISŮ, PŘEDSTAVUJEME

Představujeme… Filadelfie – Přístav Oldřichovice V minulém čísle Adventu jste se mohli dozvědět, co je občanské sdružení Filadelfie. Přesto si dovolíme krátké zopakování několika základních informací. Filadelfie se zabývá podporou náhradní rodinné péče v prostředí křesťanských rodin. Proč přístav? Jedná se totiž o čtyři domečky, v nichž do dnešního dne našlo svůj bezpečný přístav celkem 16 dětí, z toho 14 z dětských domovů a kojeneckých ústavů. Naše konkrétní činnost se ubírá třemi směry: • Propagace náhradní rodinné péče a vyhledávání vhodných pěstounských rodin. • Výstavba rodinných domů pro tyto rodiny. • Následná péče o tyto rodiny.

Misie, nebo sociální práce? Jeden z nejznámějších veršů v Bibli říká: „Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení.“ (Jk 1,27) Není úplně snadné zjistit, jak konkrétně vypadalo naplňování tohoto příkazu v prvním století. Ale poselství tohoto verše je zřejmé: Křesťanství, to nejsou jen teologické diskuze a pravidelné bohoslužby. Pravé křesťanství je velmi praktická a účinná pomoc potřebným. A mezi ty nejpotřebnější už několik tisíc let patří děti bez rodičů. Smutné je, že těchto dětí navzdory všem moderním vymoženostem neubylo. Možná dnes není tolik sirotků, kterým oba rodiče zemřeli, ale stále narůstá počet „nepravých sirotků“, tedy dětí, jejichž rodiče někde žijí, ale nestarají se o ně. Plné dětské domovy a kojenecké ústavy jsou obžalobou naší civilizace, našeho způsobu života, jsou otřesným svědectvím o krizi rodiny. Statistiky hovoří neúprosně: Zhruba 7 000 dětí v těchto zařízeních a dalších 17 500 v diagnostických, výchovných a sociálních ústavech. Celkem tedy přes 24 000 dětí, které žijí v naší republice mimo svou rodinu, bez otce, bez matky. Jak se to podepíše na jejich životech, to ukazují zase jiné statistiky. Například ta, která dokládá, že 51 % těchto dětí se po odchodu z ústavu dopustí nějaké trestné činnosti. K tomu je třeba připočíst takové důsledky jako neschopnost založit funkční rodinu, neschopnost budovat jakékoli hlubší a trvalé vztahy, chybějící motivace a tedy i nižší vzdělání, obtížná orientace v životě vůbec. Pro všechny tyto důsledky se už dokonce vžil pojem „ústavní deprivace“. Být „z děcáku“ je prostě celoživotní stigma, se kterým se jen málokdo vyrovná. Otázkou je, co bychom měli tváří v tvář těmto skutečnostem dělat my, křesťané? Přinášet jim do dětských domovů hračky, evangelium, nebo se vrhnout do sociální politiky a vymyslet takový systém, abychom mohli tyto ústavy postupně rušit? Nesení evangelia je samozřejmě klíčové. I pro Ježíše to bylo hlavní náplní jeho života. Ale ruku v ruce s tímto posláním Ježíš nikdy neopomíjel ani to druhé: zmírňovat utrpení lidí. Mnohdy bez ohledu na to, zda v něho tito lidé věří nebo jestli jsou za to vůbec vděční. Uzdravoval, křísil, sytil zástupy. Přinášel lidem úlevu od utrpení fyzického i duševního. Bylo to neoddělitelnou součástí jeho služby. Totéž očekával od svých učedníků. Když je vyslal na misii, máme o tom toto svědectví: „Ježíš svolal svých dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci. Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat.“ (L 9,1–2)

ADVENT 12/2009

33

Z VAŠICH DOPISŮ, PŘEDSTAVUJEME

Co tedy můžeme udělat pro děti, které se skutečně trápí, byť je nikdo nebije? Možná začnu tím, co je zbytečné dělat. Je zcela „mimo mísu“ posílat dětem do dětských domovů hračky a oblečení. V současné době činí státní dotace na jedno dítě (lůžko) v kojeneckém ústavu až půl milionu korun. Tyto děti rozhodně netrpí materiálním nedostatkem. Potřebují něco jiného než nové kolo. Potřebují mamku, taťku, sourozence, babičku a dědu, strýčka a tetu, potřebují někde „zapustit kořeny“. A potřebují Krista. To vše jim můžeme dát tím, když si je vezmeme domů. Říká se tomu náhradní rodinná péče. Náhradní rodinná péče v křesťanském prostředí v sobě dokáže nádherně skloubit obě složky našeho poslání: Zvěstovat Boží království a uzdravovat. Můžeme dětem, než vyrostou, přinášet Krista tím nejúčinnějším (a také nejtěžším) způsobem – vlastním příkladem. A stejně tak se můžeme snažit uzdravit je ze všech těch následků ústavní deprivace. S Boží pomocí tak můžeme přispět k tomu, že z opuštěného dítěte vyroste zralý Boží muž či žena, sebevědomý a radostný člověk s jasnou životní orientací. Určitě ne všichni si můžeme vzít dítě do pěstounské péče či do adopce. Ale určitě všichni můžeme náhradní rodinnou péči nějakým způsobem podpořit. I to je cesta, jak zvrátit tu strašnou křivku v grafu opačným směrem a hlavně jak naplnit Jakubovu výzvu: Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení. Za občanské sdružení Filadelfie Ivo Sysala a Radek Kocyan

(Chcete-li se dovědět více o příbězích jednotlivých rodin nebo tento projekt podpořit, navštivte www.oldrichovice.filadelfie.cz.)

Z VAŠICH DOPISŮ Mezinárodní rok astronomie Před čtyřmi stoletími namířil profesor padovské univerzity Galileo Galilei na noční toskánskou oblohu poprvé v dějinách lidstva dalekohled. S úžasem sledoval Jupiterovy měsíce, fáze Venuše i skvrny na Slunci a způsobil, že astronomie vstoupila do svého novověku. Aristotelovský model vesmíru, udržovaný mocnou středověkou církví, s nehybnou Zemí, okolo níž obíhají Slunce a planety, se začal hroutit… Zájem o hvězdnaté nebe provází lidstvo od počátku. Proslulosti dosáhli babylonští hvězdopravci, kteří dokázali předpovídat i zatmění Slunce a Měsíce a zaznamenávali pohyb planet. A přesto se i oni dali oklamat svými smysly a položili chabý základ astrologii předpokladem, že Země je středem vesmíru. Bible nás vede k pohledu na krásu nebe. Vždyť žalmista píše: „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.“ (Ž 19,2)

34

Myšlenky mi zalétly do dětství, kdy jsem se svým kamarádem, který měl opravdový astronomický dalekohled, při pozorování přemýšlel o nekonečnosti vesmíru a kladl si otázky po původu hmoty, prostoru a času. Možná už tehdy se v mém srdci rodila víra ve Stvořitele, kterého jsem později poznal a přijal jako svého Spasitele. V Písmu je několik krásných textů o nebeské kráse, ale přesto vždy čteme o rozdílu mezi stvořením a Tvůrcem. „…on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.“ (Jb 9,9) Astronomie od dob slavného italského učence hodně pokročila, moderní technika nám přibližuje nádherné daleké světy a mnozí fyzikové zformulovali zákony nebeské mechaniky. A přesto autor známé Velké encyklopedie vesmíru, Josip Kleczek, vyznává: „Odpovědět na otázku, jak dostala hmota, prostor a čas své bytí, se vymyká možnostem astronomie. Odpověď na ni nabízí teologie.“

ADVENT 12/2009

OZNÁMENÍ

Rok 2009, vyhlášený organizací Unesco jako mezinárodní rok astronomie, pomalu končí. Proběhl bez velké publicity a také bez valného zájmu v řadách věřících. Na pořadu dne jsou přece jen důležitější věci. Krása nebes však zůstává, můžeme se o ní

podělit se svými dětmi, přáteli nebo ji obdivovat sami – s dalekohledem, o kterém se Galileovi ani nesnilo, nebo jen s dychtivýma očima, které se umějí dívat. Vždyť z vesmíru přijde náš Pán. Už brzy. kš

OZNÁMENÍ Tak nám zemřel bratr náčelník Když jsem se tuto smutnou zprávu dozvěděl, sedl jsem si do koutku, vytáhl staré zažloutlé fotky a jiné materiály a začal vzpomínat. Bylo mi tehdy třináct let, když přišla pozvánka na můj první stanový tábor – do Annina údolí. Těšil jsem se. Už tehdy jsem měl přečtené skoro všechny dostupné foglarovky a ta pozvánka byla předzvěstí něčeho nepoznaného a dobrodružného. A když nás autobus přivezl na místo a my vystoupili, to první, co jsem uviděl, byla řada podsadových stanů na konci louky. Od těch stanů přicházel urostlý muž se širokým stetsonem na hlavě a dobrosrdečným obličejem a nádherným zvučným hlasem řekl: „Nazdar, mládeži. Jmenuji se Vladimír Oháňka, tady mi říkají Šedý Bobr, a budu vaším náčelníkem.“ A já na něj tehdy koukal jako na zjevení a v duchu jsem si říkal: „Tak tohle bude asi ten můj Rikitán z oblíbené knihy Hoši od Bobří řeky.“

ADVENT 12/2009

Bratr náčelník nás kluky a holky opravdu v ničem nezklamal. Prožili jsme tehdy u řeky Moravice dny plné slunce, smíchu, her a dobrodružství. Nikdy nezapomenu na večery u táborových ohňů, první noční hlídky a krásná dětská přátelství, z nichž mnohá trvají dodnes. Bratr Oháňka to vše prožíval s námi a učil nás milovat Pána Boha a přírodu a také nás učil i různé praktické tábornické dovednosti. Bratra Oháňku jsem jako kluk miloval a obdivoval. Nikdy nezapomenu, jak mi tenkrát skoro na konci tábora řekl: „Já tě sleduji, můj hochu. Skautuj a pilně se uč, abys jednou, až vyrosteš, mohl být také takovým skautským náčelníkem jako já.“ Vzal jsem si to k srdci a jeho odkaz nezradil. Tehdy mne inspiroval a já jsem později podle jeho vzoru ke skautingu přivedl desítky chlapců a děvčat. Bratr Oháňka nebyl jen skautským náčelníkem, ale byl také kazatelem. K tomu se váže ještě jedna moje osobní vzpomínka. Jako tajemník Moravskoslezského sdružení navštívil jednou náš sbor

35

OZNÁMENÍ

v Havířově-Suché. Tehdy mi bylo, pokud se nepletu, něco kolem dvaceti let. Když mi podával ruku, řekl: „Já tě sleduji, hochu. Ty budeš jednou kazatelem.“ Pousmál jsem se. Měl jsem zcela jiné představy o své budoucnosti. A ejhle – bratr Oháňka se ani tehdy nespletl. Život šel dál a já jsem kazatelem už dvacet let. A proč ne, když mi to vlastně poradil můj oblíbený bratr náčelník. Jsem Bohu vděčný za lidi, kteří uměli rozpoznat, nasměrovat a vhodným způsobem motivovat. Ti, kteří to navíc uměli s dětmi a mládeží, byli a jsou vzácnou květinou v Boží zahrádce. Stále kvetou v srdcích těch, kteří díky jejich práci mohou být na té správné straně. Dovolte mi, abych se ještě jednou vrátil k výše uvedenému táboru v Annině údolí. Byli jsme tam z našeho sboru čtyři kluci. Ještě dlouho poté jsme všem vyprávěli, co jsme všechno na táboře s bratrem Oháňkou prožili. Otec jednoho z nás, bratr Erwin Wojnar, vše poslouchal a napsal o tom knížku. Nevím, zdali se to vůbec dá nazvat knihou, protože šlo jen o několik exemplářů rozepsaných na psacím stroji přes kopírovací papír. Dnes je ale pro mne tato knížečka vzácným dokumentem znovu oživených vzpomínek na dětství. Autor bratra

Oháňku nejmenuje a nazývá ho velmi prostě – „bratr Kazatel“. Závěr knihy přesně vystihuje to, na co jsem myslel, když jsem stál u rakve bratra Oháňky. Dovolím si těchto několik vět na závěr odcitovat. Pak jsme se pomodlili a nastalo loučení se strýčkem Kazatelem. My odjížděli, ale on tu zůstával, aby také těm po nás dělal tátu a učitele, ale hlavně toho nejlepšího přítele a důvěrníka. Ach, kdyby byli všichni takoví lidé, jak by bylo dobře na světě. Vždyť rozumět mladému člověku znamená si jej získat. A získat mladého člověka pro dobrou věc znamená postavit si pomník na věčné časy. Nasedli jsme do autobusu a strýček Kazatel nám mával tím svým velikým širákem a na tvářích mu svítily dvě velké slzy loučení. Buď zdráv, dobrý muži, ať ti Pán Bůh žehná, buď zdrávo krásné údolí! Přivítej ty po nás, jako jsi přivítalo nás. Krásou, láskou a libozvučným zpěvem přátelství. Buď s Bohem, Annino údolí, údolí ohňů a údolí jasu. BUĎ S BOHEM, BRATŘE NÁČELNÍKU. NIKDY NA TEBE NEZAPOMENEME! Zbyšek Jonczy

Rozloučení s Josefem Trdlou „Já vím, že Vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem mým se postaví,“ bylo hlavním mottem a nadějným zvoláním smutečního setkání v neděli 20. září 2009 na hřbitově v Ústí nad Labem – Krásném Březně. Přítomní se loučili se zesnulým kazatelem Josefem Trdlou, který zemřel 13. září 2009 ve věku nedožitých 84 let. Zarmoucená rodina, manželka Irma, děti Pavel, Jana a Aleš a smuteční hosté se mohli rozloučit v nadějném očekávání na opětovné shledání

36

skrze slova kázajícího Luďka Svrčka. Vzpomínky na některé úseky jeho života připomněli bratři Josef Doubravský a Petr Adame. Byť se přítomným hostům leskly slzy v očích, chvěl se hlas a nepadlo zbytečného slova, duch pohřbu byl nejen pokojný, ale také radostný. Zněla totiž slova krále Davida, zvěst Písma, jež byla společným vyznáním jak zesnulého bratra Josefa Trdly, tak i pozůstalých – manželky Irmy, dětí, bratrů, sester, přátel: „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty.“

ADVENT 12/2009

OZNÁMENÍ

Josef Trdla se narodil poslední den roku 1925 v Jablonci nad Nisou. Pocházel z pěti sourozenců, dvou sester a tří bratrů. Pokřtěn byl v 15 letech, v osmnácti mu zemřel tatínek. Za války se vyučil knihařem a pro dobré výsledky byl poté přijat na střední grafickou školu v Praze, kterou v roce 1946 úspěšně absolvoval. V tomto roce byl osloven představiteli církve a nastoupil na Biblický seminář, který v roce 1948 také úspěšně absolvoval a byl jmenován kazatelem v Liberci. Brzy poté odešel na vojnu. V této době se setkal se svou první a celoživotní láskou Irmou Příhodovou, kterou o dva roky později požádal o ruku a vzali se. Po vojně začal působit jako kazatel na sborech v Poděbradech a okolí. Zde se šťastným manželům narodil syn Pavel. Manželka mu byla oporou v padesátých letech, kdy byla církev komunistickým režimem zakázána. V této době se sedm desítek věřících pod jeho vedením shromažďovalo po rodinách, mládež sloužila ve větších bytech hudebními programy a Pán tomuto dílu žehnal. Dalším kazatelským působištěm Josefa Trdly byly sbory v oblasti Hradce Králové. Zde se narodila dcera Jana a syn Aleš. S velkou radostí všech zúčastněných zde Josef Trdla pokřtil hned při prvním křtu 14 nových členů. Sbory zde žily jako jedna rodina v těžkých dobách totality, pevní ve víře a lásce všech členů. Od roku 1969 sloužili Trdlovi v Ústí nad Labem, kde měl Josef na starost pět sborů, později dokonce šest, když v Teplicích založil sbor nový. Naposledy byl kazatelem v osmdesátých letech v Českých Budějovicích, ale vypomáhal i po odchodu do důchodu téměř do svých 80 let. Josef Trdla byl i hudebně nadaný. Hrál na violoncello a dobře i na harmonium a klavír. Na jím organizovaná setkání mládeže „Adventní Hronov“ mnoho lidí vzpomíná dodnes. Byl pilným modlitebníkem, velmi oblíbeným a respektovaným pro svá biblická kázání, rétoriku a zvučný hlas. Kázal i na dovolených v Bulharsku a tehdejší NDR, když měl kdo překládat. Svou práci bral jako životní poslání.

Sbor Třinec-Lyžbice Sbor Třinec-Lyžbice (dříve Vendryně) si v sobotu 10. října 2009 připomenul 90. výročí svého založení. Slavnostní bohoslužby se zúčastnili také členové dalších dvou třineckých sborů a pozvání přijali i hosté – předseda Moravskoslezského sdružení Jan Dymáček a tajemník Karel Staněk. Jan Dymáček v dopoledním kázání hovořil na téma Jan 1,1: „Na počátku…“. Zdůraznil, jak je důležité, abychom ke každému počátku přizvali Boha. Pouze tehdy může mít naše konání naději na úspěch. Skupina věřících ve Vendryni si před 90 lety k zakládání sboru skutečně Boha přizvala. Důkazem je sborové společenství rozvíjející se až do dnešní doby. Odpolední bohoslužba se nesla v duchu vzpomínek na prožitá léta sboru. Vzpomínání probíhalo netradičně – formou prohlížení starých fotografií, které byly současně promítány na plátno a komentovány. Všem účastníkům bohoslužby byla věnována hra, která připomíná putování sboru v průběhu let. U příležitosti jubilea byla také vydána kniha o historii sboru. Zazněly rovněž pozdravy z okolních sborů a mnoho krásných písní. Nevíme, jak dlouho se ještě budou psát dějiny tohoto světa a zda budeme slavit další jubilea. Jisté je ale to, že se každým dnem přibližujeme k „novému počátku“.

(oddělení komunikace, www.casd.cz)

Za sbor Helena Rusková

ADVENT 12/2009

Dalibor Lasota, tajemník sboru

Vrbno pod Pradědem Svatební pochod zazněl v neděli 11. 10. 2009 v sále Střediska chytrých aktivit ve Vrbně pod Pradědem. Naše milá sestra Hana Nečesaná, která se před necelými třemi roky rozhodla spoléhat na dalších životních křižovatkách života na nebeského průvodce, jak zaznělo ve svatebním kázání, řekla své ano bratru Radkovi Antošovi ze sboru Valašské Klobouky. Budete-li číst její vyznání v knize V zajetí lásky, přejte spolu s námi manželům Antošovým hodně radosti z dalších dílů jejich zkušeností s Boží láskou.

37

Podmínky inzerce: Cena inzerátu je 0,50 Kč (Sk) za znak nebo 7,50 Kč (Sk) za cm2. Platba probíhá na základě fakturace. Vyčkejte prosím, až vám bude faktura zaslána, neposílejte platby předem. Obálku s odpovědí na inzerát podaný pod značkou je nutné označit v levém spodním rohu číslem inzerátu. Odpovědi na inzeráty označené ČR vyřizuje Advent-Orion Praha, odpovědi na inzeráty označené SR nebo SK vyřizuje Advent-Orion Vrútky. Redakce si vyhrazuje právo rozhodnout o vydání inzerátu.

Ponúkame celoročné ubytovanie vo Vysokých Tatrách. Apartmán pre 6 osôb (4+2) s kompletne vybavenou kuchyňou, sociálnym zariadením a terasou s výhľadom na Tatry. Kontakt: tel.: 00421 (0)52 775 2114, mobil 0908 646 468, e-mail: [email protected] SR 091201 Ponúkame ubytovanie pod Vysokými Tatrami v Kežmarku, Hradné námestie 24. Cena Sk/osobu/noc: 1. 5. – 30. 9. 100,- Sk, 1. 10. – 31. 3. – 130,- Sk, v zime do 5 osôb 150,- Sk. Tel.: 00421(0)52 452 59 57, mobil: 00421 (0)908 986 907, e-mail: [email protected] SR 091202 Ponúkame ubytovanie v horskej chate na Donovaloch v oblasti Nízkych Tatier. Ideálne prostredie pre milovníkov horskej turistiky, cy-klistiky a lyžovania. Kapacita chaty je 19 osôb, cena podľa sezóny od 4 do 6 € osoba/noc. Viac info na http://bb.casd.sk/sl10.htm Kontakt: Róbert Rusnák, 0905 991 757, email: [email protected] SR 091203 Ubytování v Karlových Varech! Příjemné dvou a třílůžkové pokoje s vlastním soc. zařízením, TV, SAT, WI-FI. Společná vybavená kuchyňka. Ceny: 1. noc/350Kč os., 2. noc a další po 300 Kč, přistýlka od 100 Kč. Ceny 1. 10. – 30. 4.: 1. noc/300Kč os., 2. noc a další po 250 Kč. Možnost zajištění lázeň. procedur. Informace: [email protected], tel.: 605 181 659, www.ubytovanikv.zde.cz ČR 091204 Nabízíme celoroční ubytování na Šumavě v plně vybavených apartmánech s vlastním soc. zařízením a kuchyňkou. Kontakt: www.sumava-strazny.cz, tel.: 776 230 076 ČR 091205 Nabízíme ubytování v Jizerských horách pro skupiny nebo rodiny, tel.: 775 232 632, http://staraskola.blog.cz/, http://apartman-m.blog.cz/ ČR 091206 Fotenie svadieb CASD, mobil: 0908 791 789, e-mail: [email protected] SR 091207 CHRISTIANA – křesťanská seznamovací agentura. Seriózní přístup. Příznivé ceny. Pište, volejte si o dotazník. Tel.: 736 417 417, e-mail: [email protected]. ČR 091208 Prodám kompletní Znamení doby v pevné vazbě od roku 1969 do roku 1999. Cena dohodou. Telefon: +420 608 233 737 ČR 091209 Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 12/2009 12x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK ČR 6982, ISSN 1210-3365 Vychází: 18. 11. 2009 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 320 767; 603 553 628, e-mail: [email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail: [email protected]

Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e-mail: [email protected]. Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail: [email protected]. Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo dodané příspěvky krátit. Foto na obálce: Archiv AWR studia Vytiskla tiskárna ARTRON, s. r. o., Boskovice Technická redakce: JUPOS, s. r. o., Ostrava

Jak vzniká program HopeTV?

Dramaturgie programu určí, kdy budeme vyrobený pořad vysílat

Prostřednictvím internetu vysíláme poselství o naději

Webové stránky vysílání HopeTV

Věříme, že naše vysílání najde svého diváka a přinese užitek pro Boží království