Doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc.
Trestní zákoník s komentářem • komentář k zákonu č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů • informace z judikatury
k 1. 8. 2011 1. vydání
edice právo
V případě, že dojde k významným legislativním změnám v období mezi jednotlivými vydáními publikace, vyhledejte její aktualizaci na našich internetových stránkách
www.anag.cz Aktualizaci zašleme zdarma na vyžádání
[email protected], tel.: 585 757 411
© Doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc., 2011 © Nakladatelství ANAG, 2011 ISBN 978-80-7263-677-8
Obsah
Obsah O autorovi ...........................................................................................................................................6 Předmluva ..........................................................................................................................................7 Seznam použitých zkratek ................................................................................................................9 Zkratky právních předpisů................................................................................................ 9 Zkratky sbírek judikátů ................................................................................................... 12
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník......................................................................15 ČÁST PRVNÍ Obecná část (§ 1 – § 139) .............................................................................................................15 Hlava I Díl 1 Díl 2 Díl 3
Působnost trestních zákonů (§ 1 – § 11) .............................................................15 Žádný trestný čin bez zákona (§ 1).........................................................................15 Časová působnost (§ 2 – § 3) ................................................................................16 Místní působnost (§ 4 – § 11) ................................................................................20
Hlava II Díl 1 Díl 2 Díl 3 Díl 4
Trestní odpovědnost (§ 12 – § 27)........................................................................29 Základy trestní odpovědnosti (§ 12 – § 14)...........................................................29 Zavinění (§ 15 – § 19) .............................................................................................35 Příprava a pokus trestného činu (§ 20 – § 21) .....................................................47 Pachatel, spolupachatel a účastník trestného činu (§ 22 – § 27) .......................61
Hlava III Okolnosti vylučující protiprávnost činu (§ 28 – § 32)........................................79 Hlava IV Zánik trestní odpovědnosti (§ 33 – § 35) ............................................................96 Díl 1 Zánik trestní odpovědnosti účinnou lítostí (§ 33) ..................................................97 Díl 2 Promlčení trestní odpovědnosti (§ 34 – § 35) ....................................................101 Hlava V Trestní sankce (§ 36 – § 104) .............................................................................108 Díl 1 Druhy trestních sankcí a obecné zásady pro jejich ukládání (§ 36 – § 38) .....108 Díl 2 Tresty (§ 39 – § 95) ...............................................................................................112 Oddíl 1 Oddíl 2 Oddíl 3 Oddíl 4 Oddíl 5 Oddíl 6 Oddíl 7
Obecné zásady pro ukládání trestů (§ 39 – § 45) .............................................................112 Upuštění od potrestání (§ 46 – § 48) .............................................................................154 Dohled (§ 49 – § 51) ...................................................................................................165 Druhy trestů a výjimečný trest (§ 52 – § 54) ...................................................................174 Ukládání a výkon jednotlivých trestů (§ 55 – § 80) ..........................................................184 Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody (§ 81 – § 87) ............................................277 Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce (§ 88 – § 91) ............................................302
3
Obsah
Oddíl 8 Oddíl 9
Započítání vazby a trestu (§ 92 – § 93) ..........................................................................321 Zánik výkonu trestu (§ 94 – § 95) ..................................................................................329
Díl 3 Ochranná opatření (§ 96 – § 104) ........................................................................333 Oddíl 1 Oddíl 2
Obecné zásady pro ukládání ochranných opatření (§ 96 – § 97) ........................................333 Ochranná opatření a jejich ukládání (§ 98 – § 104) .........................................................337
Hlava VI Zahlazení odsouzení (§ 105 – § 106) .................................................................370 Hlava VII Zvláštní ustanovení o některých pachatelích (§ 107 – § 109) .......................377 Hlava VIII Výkladová ustanovení (§ 110 – § 139) ..............................................................381 ČÁST DRUHÁ Zvláštní část (§ 140 – § 418) ......................................................................................................449 Hlava I Díl 1 Díl 2 Díl 3 Díl 4 Díl 5
Trestné činy proti životu a zdraví (§ 140 – § 167) ...........................................451 Trestné činy proti životu (§ 140 – § 144) ............................................................452 Trestné činy proti zdraví (§ 145 – § 148) ............................................................482 Trestné činy ohrožující život nebo zdraví (§ 149 – § 158) .................................510 Trestné činy proti těhotenství ženy (§ 159 – § 163) ...........................................539 Trestné činy související s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi a orgány, lidským embryem a lidským genomem (§ 164 – § 167) ..................549
Hlava II Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství (§ 168 – § 184) ...............................................................571 Díl 1 Trestné činy proti svobodě (§ 168 – § 179) ........................................................571 Díl 2 Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství (§ 180 – § 184) .................................................................621 Hlava III Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (§ 185 – § 193) ......642 Hlava IV Trestné činy proti rodině a dětem (§ 194 – § 204) ..........................................679 Hlava V Trestné činy proti majetku (§ 205 – § 232) .......................................................713 Hlava VI Díl 1 Díl 2 Díl 3
Trestné činy hospodářské (§ 233 – § 271)........................................................842 Trestné činy proti měně a platebním prostředkům (§ 233 – § 239) .................844 Trestné činy daňové, poplatkové a devizové (§ 240 – § 247) ...........................870 Trestné činy proti závazným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou (§ 248 – § 267) ..............................................893 Díl 4 Trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu (§ 268 – § 271) ......................................................................................................964
Hlava VII Trestné činy obecně nebezpečné (§ 272 – § 292) ...........................................977 Díl 1 Trestné činy obecně ohrožující (§ 272 – § 289) .................................................977 Díl 2 Trestné činy ohrožující vzdušný dopravní prostředek, civilní plavidlo a pevnou plošinu (§ 290 – § 292) .............................................1049 4
Obsah
Hlava VIII Trestné činy proti životnímu prostředí (§ 293 – § 308) .................................1055 Hlava IX Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci (§ 309 – § 322) ......................................................1103 Díl 1 Trestné činy proti základům České republiky, cizího státu a mezinárodní organizace (§ 309 – § 315) ...................................1104 Díl 2 Trestné činy proti bezpečnosti České republiky, cizího státu a mezinárodní organizace (§ 316 – § 318) .......................................................1124 Díl 3 Trestné činy proti obraně státu (§ 319 – § 322) ...............................................1132 Hlava X Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (§ 323 – § 368) ...............1137 Díl 1 Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby (§ 323 – § 328) ....................................................................................................1137 Díl 2 Trestné činy úředních osob (§ 329 – § 330) .....................................................1152 Díl 3 Úplatkářství (§ 331 – § 334) ...............................................................................1160 Díl 4 Jiná rušení činnosti orgánu veřejné moci (§ 335 – § 351) ..............................1171 Díl 5 Trestné činy narušující soužití lidí (§ 352 – § 356)...........................................1224 Díl 6 Jiná rušení veřejného pořádku (§ 357 – § 360)................................................1240 Díl 7 Organizovaná zločinecká skupina (§ 361 – § 363) ..........................................1253 Díl 8 Některé další formy trestné součinnosti (§ 364 – § 368) ................................1259 Hlava XI Trestné činy proti branné povinnosti (§ 369 – § 374) ...................................1271 Hlava XII Díl 1 Díl 2 Díl 3
Trestné činy vojenské (§ 375 – § 399).............................................................1280 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti (§ 375 – § 383) .......1281 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu (§ 384 – § 387) ..........1302 Trestné činy proti povinnostem strážní, dozorčí nebo jiné služby (§ 388 – § 391) ....................................................................................................1308 Díl 4 Trestné činy ohrožující bojeschopnost ozbrojených sil (§ 392 – § 397)........1315 Díl 5 Trestné činy proti služebním povinnostem příslušníků bezpečnostních sborů (§ 398 – § 399) ....................................................................................................1323
Hlava XIII Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy (§ 400 – § 418) ............................................................1327 Díl 1 Trestné činy proti lidskosti (§ 400 – § 405) ......................................................1327 Díl 2 Trestné činy proti míru a válečné trestné činy (§ 406 – § 417) ......................1339 Díl 3 Společné ustanovení (§ 418) ..............................................................................1360 ČÁST TŘETÍ Přechodná a závěrečná ustanovení (§ 419 – § 421) .............................................................1361
5
O autorovi
O autorovi Doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc. (* 1946) V současnosti působí jako advokát a vysokoškolský učitel v Brně. Původní profesí byl novinář, posléze prokurátor a následně učitel právnické fakulty v Brně, kde mj. zastával pozici vedoucího katedry trestního práva. Nyní se věnuje zejména obhajobě v trestních věcech a výuce trestněprávních předmětů na Rašínově vysoké škole v Brně. Dlouhodobě se zabývá výchovně vzdělávací činností. Je členem výboru pro trestní právo a obhajobu České advokátní komory. Podílí se na připomínkovém řízení k trestněprávním a trestněprocesním předpisům. Je členem redakční rady časopisu Trestní právo. Byl členem komise ministra spravedlnosti pro rekodifikaci trestního zákona a trestního řádu. Je autorem monografií: Aktuální otázky postpenitenciární péče, UJEP Brno 1982, Kriminalita mládeže a její prevence, Horizont Praha 1984, Společenské organizace a boj s kriminalitou, UJEP Brno 1985, Drogy a kriminalita, UJEP Brno 1990, Obhajoba obviněného, C. H. Beck Praha 1998 (1. vydání), Podezřelý podnikatel, ORAC Praha 2000, Obviněný podnikatel, ORAC Praha 2002 (2. vydání), 2010 (3. vydání). Napsal 10 vysokoškolských skript, 235 odborných článků a statí. Je spoluautorem celostátně používané učebnice Trestní právo procesní, C. H. Beck 1999 (1. vydání), 2002 (2. vydání), 2007 (3. vydání). V publikační činnosti, zejména v odborných časopisech Bulletin advokacie, Právní rádce, Trestní právo aj., se systematicky zabývá především trestněprávními a trestněprocesními aspekty obhajoby obviněného a problematikou trestního řízení.
6
Předmluva
Pedmluva Od 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.), který nahradil předcházející trestní zákon č. 140/1961 Sb., účinný od 1. 1. 1962 do 31. 12. 2009. V červnu 2010 mně požádalo nakladatelství ANAG o napsání komentáře k novému trestnímu zákoníku. Bylo to v době, kdy byly vydány tři vícesvazkové učebnice trestního práva hmotného,1) dvousvazkový komentář k trestnímu zákoníku v rozsahu přes 4 500 stran textu2) a také na trestní zákoník a trestní řád zaměřený Průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou v rozsahu téměř 3 000 stran.3) U vědomí faktu, že na knižním trhu jsou výše uvedené publikace, jsem zvažoval napsání a vydání dalšího komentáře k trestnímu zákoníku a shodl jsem se s nakladatelstvím ANAG v názoru, že předcházející vydání zmíněných rozsáhlých publikací nevylučuje publikování dalšího stručnějšího komentáře. Učebnice trestního práva jsou určeny především k výukovým účelům. Obsáhlý dvoudílný komentář k trestnímu zákoníku, který v knihovně zabere 14,5 cm a dvoudílný Průvodce trestněprávními předpisy, pro který je třeba prostor 13 cm, jsou oceněníhodné práce, které se však vzhledem k rozsahu i jemu úměrné ceně nedostaly ke každému, kdo se trestnímu právu zejména v praxi věnuje. Potvrdili mi to mnozí soudci, státní zástupci a zejména policejní orgány konající vyšetřování a šetření před zahájením trestního stíhání, kteří uvedené obsáhlé komentáře resp. průvodce, tím méně pak učebnice na svém pracovním stole ani v příruční knihovně neměli a disponovali pouze textem trestního zákoníku nebo jeho poznámkovým vydáním. Proto jsem vypracoval pro nakladatelství ANAG komentář k trestnímu zákoníku, který vzhledem k rozsahu nepříliš převyšujícímu 1 350 stran a jemu úměrné ceně by mohl být dostupný a užitečný v každodenní praxi pro širší okruh soudců, státních zástupců, policejních orgánů ze služby kriminální policie a vyšetřování, stejně jako pro advokáty, advokátní koncipienty a také studenty právnických fakult, kteří mají hlubší zájem o trestní právo. Věřím, že představa nakladatelství ANAG i mně jako autora se naplní a tento komentář k trestní zákoníku si najde svůj okruh čtenářů a poslouží potřebám praxe i teorie trestního práva. Brno, 1. 8. 2011 Doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc. 1)
NOVOTNÝ, O.; VANDUCHOVÁ, M.; ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010. KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. Obecná část. KUCHTA J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vyd. Praha: Leges, 2009. Obecná část.
7
ZÁKON č. 40/2009 Sb., TRESTNÍ ZÁKONÍK
R II/1965 Z hlediska úmyslu zpsobit tžkou újmu na zdraví staí zjištní, že pachatel vdl, že svým jednáním mže zpsobit tento tžší následek, a byl s tím srozumn (úmysl eventuální). Na takové srozumní lze usuzovat – pokud jde o dkazní stránku – zejména z povahy použité zbran, z intenzity útoku, ze zpsobu jeho provedení (zejména z toho, proti které ásti tla útok smoval) a z pohnutky inu. B 7/1974 – 54. Pachatel trestného inu zanedbání povinné výživy jedná úmysln (v eventuálním úmyslu), jestliže ví, že v dsledku nezájmu o poskytování výživného mže zstat jeho zákonná povinnost vyživovat jiného nesplnna, a pro pípad, že tomu tak bude, je s tím srozumn. TR NS 42/2008 – T 1053. Skutková podstata trestného inu podvodu podle § 209 odst. 1 vyžaduje úmyslné zavinní (§ 13 odst. 2, § 15), by zde postaí i nepímý úmysl (§ 15 odst. 1 písm. b)). Ve výroku o vin, tedy v tzv. skutkové vt odsuzujícího rozsudku, jímž byl pachatel uznán vinným trestným inem podvodu spáchaným v nepímém úmyslu, proto musí být uvedeny takové skutkové okolnosti, které odvodují existenci této formy úmyslného zavinní a umožují její odlišení od zavinní v podob vdomé nedbalosti (§ 16 odst. 1 písm. b)). K tomu ovšem nestaí, je-li zde použita pouze formulace, podle níž obvinný jednal „vdom“ (nap. že si byl vdom své neschopnosti zaplatit kupní cenu za zboží odebrané od jiné osoby), aniž je patrné, že byl též srozumn se zpsobením následku. Samotná skutenost, že pachatel vdl o rozhodných skutkových okolnostech, resp. o možnosti zpsobit následek významný pro Trestní právo, je totiž jen jednou (tzv. intelektovou) složkou zavinní a v této podob je shodná jak u nepímého úmyslu, tak i v pípad vdomé nedbalosti.
Literatura HERCZEG, J. Zavinní a omyl v novém trestním kodexu. Bulletin advokacie, 2009, 10, s. 47 an. HRUŠÁKOVÁ, M. Vybrané majetkové trestné iny v novém trestním zákoníku ve srovnání s aktuální úpravou, se zamením na nedbalostní trestné iny. Bulletin advokacie, 2009, 10, s. 73 an. ŠÁMAL, P. Nkolik poznámek k úprav zavinní v rekodikaci trestního práva hmotného. In: Ve službách práva. Sborník píspvk k 10. výroí založení poboky nakladatelství C. H. Beck v Praze. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 255 an. ŠÁMAL, P. Osnova trestního zákoníku 2004–2006. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 41 an. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentá. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 158 an.
§ 16 Nedbalost (1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. 38
§ 16
(2) Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem. K § 16
[1] Nedbalost lze obecně vymezit tak, že pachatel zanedbáním povinné opatrnosti při svém jednání způsobí nezamýšlený trestněprávně významný následek. Trestní zákoník rozlišuje: ¯ nedbalost vědomou uvedenou v § 16 odst. 1 písm. a), kdy pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, ¯ nedbalost nevědomou uvedenou v § 16 odst. 1 písm. b), kdy pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Nedbalost je vybudována na složce vědění. Ve způsobu uplatňování této složky je rozdíl mezi oběma druhy nedbalosti. Vědomá nedbalost je budována na vědomí možnosti vzniku následku, což je schopnost pachatele rozpoznat a zhodnotit okolnosti, které vytvářejí možné nebezpečí pro zájem chráněný trestním zákoníkem. Tedy při vědomé nedbalosti pachatel ví o možnosti, že způsobí následek. Nedostatečné zhodnocení nebezpečí nespočívá v neznalosti tohoto stavu, ale v tom, že pachatel nedocení možné následky svého jednání. Při nevědomé nedbalosti pachatel neví o možnosti způsobit následek. Trestní zákoník zakládá odpovědnost za trestné činy spáchané z nevědomé nedbalosti na povinnosti, ale současně i možnosti předvídat způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem. Předpokladem zavinění z nedbalosti je buď vědomost pachatele o možnosti, že trestněprávně relevantní následek způsobí (§ 16 odst. 1 písm. a)), nebo skutečnost, že u něho sice taková vědomost není, ale při zachování potřebné míry opatrnosti pachatel takovou vědomost mít měl a mohl (§ 16 odst. 1 písm. b)). Trestné činy, u nichž postačí nedbalost, lze vždy spáchat jak s nedbalostí vědomou, tak i s nedbalostí nevědomou. Kritériem nedbalosti v obou jejích formách je zachovávání potřebné míry opatrnosti pachatelem. Míra opatrnosti je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, neboť jedině spojení obou těchto hledisek při posuzování trestní odpovědnosti za trestný čin z nedbalosti odpovídá zásadě odpovědnosti za zavinění v trestním právu.
39
ZÁKON č. 40/2009 Sb., TRESTNÍ ZÁKONÍK
Spočívá-li příčina dopravní nehody, při níž došlo k ublížení na zdraví, výhradně v tom, že řidič-frekventant řidičského kurzu nezvládl po technické stránce řízení bojového vozidla při jízdě v zatáčce, přičemž nebyl patřičně usměrňován řidičem-instruktorem, nelze mu přičítat zavinění z nedbalosti za tento škodlivý následek ve smyslu § 5 písm. a) či b) (R 44/1988).
[2] Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o jeho zřejmé bezohlednosti k zájmům chráněným trestním zákoníkem. Trestní zákoník zde definuje hrubou nedbalost, kterou je vyšší stupeň intenzity nedbalosti, ať již vědomé či nevědomé, a to na základě přístupu (postoje) pachatele k požadavku náležité opatrnosti, kterou zákon charakterizuje jako „zřejmou bezohlednost“. Tato definice je potřebná, neboť některé trestné činy jsou stíhatelné jen v případě tzv. hrubé nedbalosti (např. § 221 odst. 1, § 232 odst. 1 nebo § 303 odst. 1; dále srov. § 224 odst. 1, kde je použita formulace „byť i z hrubé nedbalosti“, což znamená buď úmyslně, nebo alespoň z hrubé nedbalosti, ať už vědomé či nevědomé). Hrubou nedbalost dřívější trestní zákon neznal. Hrubá nedbalost není dalším typem nedbalosti, nýbrž pouze vyšší mírou nedbalosti, a to buď ve formě nedbalosti vědomé či nevědomé. Tam, kde je použita formulace „byť i z hrubé nedbalosti,“ to znamená, že trestný čin může být spáchán buď úmyslně, nebo alespoň z hrubé nedbalosti, ať už vědomé či nevědomé. V těchto případech nezakládá trestní odpovědnost spáchání takového trestného činu jen „z nedbalosti,“ nýbrž zákon vyžaduje vyšší míru (intenzitu) nedbalosti, tedy spáchání takového trestného činu „z hrubé nedbalosti“ (§ 16 odst. 2). Nedbalost není možno ztotožňovat s opomenutím, protože jednání z nedbalosti lze uskutečnit jak konáním, tak i opomenutím. Judikatura R 45/1965 Pi zkoumání zavinní pachatele ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) nestaí pouhé zjištní, že pachatel vdl, že svým jednáním mže zpsobit porušení nebo ohrožení zájmu chránného trestním zákonem, ale nutno zjišovat všechny skutenosti, z nichž by bylo možno spolehliv dovodit, že bez pimených dvod spoléhal, že porušení nebo ohrožení zájmu chránného trestním zákonem nezpsobí. K posouzení pimenosti jeho dvod nutno pistoupit z hlediska zkušeností pachatele a ostatních okolností pípadu. Skutenost, že pachatel zakázal poškozenému urité jednání, které mohlo vést k jeho poškození, sama o sob nestaí k závru o nevin pachatele. R 27/1984 Jestliže len mysliveckého sdružení zpozoruje za snížené viditelnosti psa, který sedí v nepehledném terénu, chová se klidn, nehledá ani nepronásleduje zv ani se k ní neplíží, musí jej to vést k úvaze, že v blízkosti mže být lovk vedoucí psa. Zpsobí-li len mysliveckého sdružení stelbou za tchto okolností ublížení na zdraví jiné osob, odpovídá za n z nev-
40
§ 16 domé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. b). Úmyslné zastelení psa za uvedených okolností vykazuje podle okolností znaky trestného inu poškození cizí vci podle § 228. R 6/1988 O zavinní z nevdomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. b) jde jen tehdy, jestliže povinnost a možnost pedvídat porušení nebo ohrožení zájmu chránného trestním zákonem jsou dány souasn. Nedostatek jedné z tchto složek znamená, že in je nezavinný. R 14/1988 Poranní, které zpsobil jinému útok psa, zakládá u majitele, resp. chovatele psa znaky trestného inu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147, resp. § 148 po subjektivní stránce jen tehdy, když neuinil všechna opatení, pimená konkrétní situaci, aby zabezpeil ochranu zdraví spoluoban ped útokem psa, akoliv vdl, že pes mže být útoný a nebezpený cizím osobám (§ 16 odst. 1 písm. a), resp. b)). R 28/1988 – I. Povinnost pedvídat možnost zpsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chránného trestním zákonem (§ 16 odst. 1 písm. b)) pi výkonu nkterých povolání vyplývá nejen z bezpenostních pedpis publikovaných ve Sbírce zákon, ale i z technických norem. TR NS 14/2005 – T 784. Stanoví-li léka pi výkonu svého povolání (pi poskytování zdravotní pée) chybnou diagnózu, pak to samo o sob ješt nemusí opodstatovat závr, že již tímto porušil svou povinnost vyplývající pro nj z ustanovení l. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicín (uveejnné pod . 96/2001 Sb.m.s.), § 11 odst. 1 a § 55 odst. 1, 2 zákona . 20/1966 Sb., o péi o zdraví lidu, ve znní pozdjších pedpis, tj. povinnost poskytovat zdravotní péi v souladu se souasnými dostupnými poznatky lékaské vdy (povinnost vykonávat své povolání „lege artis“). Závr o porušení takové povinnosti však mže být namíst v pípad, když nesprávná diagnóza je dsledkem závažného porušení postup pro její urování, které léka zavinil (alespo ve form nedbalosti ve smyslu § 16) a které spoívá nap. v bezdvodném nevyužití dostupných diagnostických metod. Postup lékae je ovšem vždy nutno hodnotit tzv. „ex ante“, tj. na základ poznatk, které ml k dispozici v dob svého rozhodování. Jestliže porušení uvedené povinnosti je v píinné souvislosti se vznikem trestnprávn relevantního následku, pak za splnní dalších zákonných podmínek lze vyvozovat též trestní odpovdnost lékae, a to zpravidla za trestný in spojený s ublížením na zdraví (nap. podle § 147 odst. 1, 2). TR NS 49/2008 – T 1122. U trestného inu porušování povinnosti pi správ cizího majetku podle § 221 odst. 1 se zavinní z hrubé nedbalosti podle § 16 odst. 2 vztahuje nejen k následku, resp. k úinku spoívajícímu ve zpsobení znané škody, ale i k jednání pachatele vetn porušení dležité povinnosti pi opatrování nebo správ cizího majetku uložené pachateli podle zákona nebo jím smluvn pevzaté.
Literatura HERCZEG, J. Zavinní a omyl v novém trestním kodexu. Bulletin advokacie, 2009, 10, s. 47 an. HRUŠÁKOVÁ, M. Vybrané majetkové trestné iny v novém trestním zákoníku ve srovnání s aktuální úpravou, se zamením na nedbalostní trestné iny. Bulletin advokacie, 2009, 10, s. 73 an. ŠÁMAL, P. Nkolik poznámek k úprav zavinní v rekodikaci trestního
41
ZÁKON č. 40/2009 Sb., TRESTNÍ ZÁKONÍK
práva hmotného. In: Ve službách práva. Sborník píspvk k 10. výroí založení poboky nakladatelství C. H. Beck v Praze. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 255 an. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentá. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 182 an.
§ 17 Zavinní k okolnosti zvláš pitžující K okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne, a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné, nebo b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl. K § 17 U základních skutkových podstat platí zásada, že pravidlem je úmyslné zavinění a v zákoně musí být vždy výslovně vyznačeno, pokud k trestnosti stačí zavinění z nedbalosti (§ 13 odst. 2). U zvlášť přitěžujících okolností (neboli u okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby) platí zásada opačná, z níž vyplývá, že nestanoví-li trestní zákon něco jiného, postačí zde zavinění z nedbalosti. K okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne ze dvou následujících důvodů. Podle § 17 písm. a) v případě, jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné. Těžší následek představuje závažnější poruchu nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, než jaký stanoví základní skutková podstata trestného činu, za splnění podmínky, že s tím zákon spojuje použití vyšší trestní sazby anebo to posuzuje jako přitěžující okolnost (např. těžká újma na zdraví v § 175 odst. 3 písm. a) nebo smrt v § 175 odst. 4, způsobení škody velkého rozsahu v § 205 odst. 5 písm. a) atd.). Podle § 17 písm. b) v případě, jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl. Jiná skutečnost jako zvlášť přitěžující okolnost je okolnost blíže charakterizující jednotlivé znaky skutkové podstaty trestného činu, např. „spáchání trestného činu zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem“ v § 140 odst. 3 písm. i), „spáchání trestného činu na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání,“ v § 145 odst. 2 písm. f), „spáchání trestného činu se zbraní“ v § 175 odst. 2 písm. c), „jako osoba, která má zvlášť uloženu povinnost hájit zájmy poškozeného,“ podle § 220 odst. 2 písm. a) apod. 42
§ 290
rostlin a hub obsahujících omamnou nebo psychotropní látku ve smyslu § 285 jsou podle § 2 uvedeny v příloze č. 2 k tomuto nařízení.
[4] Ustanovení § 289 odst. 4 zmocňuje vládu, aby stanovila, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, jaké je větší množství ve smyslu § 288 a co se považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a jiné metody s dopingovým účinkem ve smyslu § 288. Vláda tak učinila vládním nařízením č. 454/2009 Sb., kterým stanovila, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem. Konkrétně v § 1 citovaného vládního nařízení uvedla, že za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem ve smyslu § 288 se považují látky, které jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto nařízení. Podle ustanovení § 2 citovaného nařízení se větším množstvím u látek s anabolickým a jiným hormonálním účinkem ve smyslu § 288 rozumí více než jeden blistr, injekce nebo podobné obvykle nedělitelné balení léku obsahujícího zakázané látky nebo obdobné množství zakázané látky ve speciálním dopingovém přípravku. Za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem ve smyslu § 288 se podle § 3 citovaného nařízení vlády č. 455/2009 Sb. považují metody, které jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto nařízení. Literatura ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentá. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 2663 an.
DÍL 2 Trestné činy ohrožující vzdušný dopravní prostředek, civilní plavidlo a pevnou plošinu § 290 Získání kontroly nad vzdušným dopravním prostedkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (1) Kdo na palubě vzdušného dopravního prostředku, civilního plavidla nebo na pevné plošině na pevninské mělčině v úmyslu získat nebo vykonávat kontrolu nad tímto vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem nebo pevnou plošinou, a) užije proti jinému násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, b) vyhrožuje jinému usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu, nebo c) zneužije bezbrannosti jiného, bude potrestán odnětím svobody na osm až patnáct let nebo propadnutím majetku. 1049
ZÁKON č. 40/2009 Sb., TRESTNÍ ZÁKONÍK
(2) Odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem, popřípadě vedle těchto trestů též propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou ujmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt, nebo b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. (3) Příprava je trestná. K § 290
[1] Základní skutkovou podstatu trestného činu získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou podle § 290 odst. 1 naplní ten, kdo na palubě vzdušného dopravního prostředku, civilního plavidla nebo na pevné plošině na pevninské mělčině v úmyslu získat nebo vykonávat kontrolu nad tímto vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem nebo pevnou plošinou jedná způsobem uvedeným pod písm. a) až c): Ad písm. a) Užije proti jinému násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí. K pojmům násilí a pohrůžka bezprostředního násilí srov. komentář k § 173 odst. 1. Ad písm. b) Vyhrožuje jinému usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu. K pojmu vyhrožuje jinému usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu srov. přiměřeně výklad k § 324 odst. 1. Škodou velkého rozsahu se rozumí škoda ve výši nejméně 5 000 000 Kč. Jednání pachatele spočívající v užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, vyhrožování jinému usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu může směřovat nejen vůči tomu, kdo je na palubě vzdušného dopravního prostředku, civilního plavidla nebo na pevné plošině odpovědný za jeho bezpečný provoz, ale i vůči jiným osobám, které se nacházejí na jeho palubě nebo na pevné plošině, pokud je jednání pachatele prostředkem k nátlaku na vůli těchto odpovědných osob s cílem získat nebo vykonávat kontrolu nad vzdušným dopravním prostředkem nebo civilním plavidlem nebo nad pevnou plošinou (srov. vyhlášku č. 17/1966 Sb., o leteckém přepravním řádu, a čl. 2 Protokolu o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti plošin umístěných na pevninské mělčině (č. 101/2005 Sb.m.s.)). Ad písm. c) Zneužije bezbrannosti jiného. K pojmu zneužití bezbrannosti srov. přiměřeně komentář k § 185 odst. 1 a § 186 odst. 1. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně bezpečnosti a provozu vzdušného dopravního prostředku nebo civilního plavidla a pevné plošiny na pevninské mělčině. Vzdušnými dopravními prostředky jsou letadla, vzducholodě a neupoutané i upoutané balony. V praxi je tento trestný čin páchán na palubě letadla. 1050
§ 290
Civilním plavidlem je loď, malé plavidlo, plovoucí stroj, plovoucí zařízení a jiné ovladatelné plovoucí těleso. Pevnou plošinou je umělý ostrov, zařízení nebo stavba trvale upevněná k mořskému dnu za účelem průzkumu nebo těžby zdrojů nebo k jiným hospodářským účelům na pevninské mělčině. Kontrolou nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem nebo pevnou plošinou na pevninské mělčině je ovládnutí takového prostředku, a to některým ze způsobů uvedených v písm. a) až c) tohoto ustanovení. K dokonání trestného činu podle § 290 odst. 1 není potřebné, aby pachatel získal nebo vykonával kontrolu nad vzdušným dopravním prostředkem nebo civilním plavidlem nebo pevnou plošinou na pevninské mělčině. Postačí, jedná-li pachatel některým ze způsobů uvedených v písm. a), b) nebo c), a to v úmyslu získat nebo vykonávat kontrolu nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem nebo pevnou plošinou na pevninské mělčině. Jde o úmyslný trestný čin. Pachatelem může být kdokoliv.
[2] Kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou podle § 290 odst. 2 naplní ten, kdo jedná způsobem uvedeným pod písm. a) nebo b): Ad písm. a) Způsobí činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. K pojmu těžká újma na zdraví nejméně dvou osob srov. komentář k § 198 odst. 3. K pojmu způsobení smrti srov. komentář k § 140 odst. 1 a § 145 odst. 3. Těžká újma na zdraví i smrt může být způsobena z nedbalosti i úmyslně. Při způsobení smrti úmyslně takovým činem se pachatel dopustí trestného činu podle § 290 odst. 2 písm. a), nikoliv trestného činu vraždy podle § 140 odst. 1, popř. i 2. Ad písm. b) Spáchá takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. Ke stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu srov. komentář k § 205 odst. 4.
[3] Příprava k trestnému činu získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou podle § 290 odst. 1, 2 je trestná, a to podle stejné trestní sazby jako u toho zvlášť závažného zločinu, ke kterému směřovala (§ 20 odst. 2). Literatura JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná ást. Zvláštní ást. 1. vyd. Praha: Leges, 2009, s. 708 an. NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010. II. Zvláštní ást, s. 364 an. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentá. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 2666 an.
1051
Měsíčník ÚČETNÍ A DANĚ Edice PRÁVO Edice PRÁVO
Edice PRÁCE MZDY POJIŠTĚNÍ
Edice PRÁVO
Měsíčník MZDOVÁ ÚČETNÍ
ANAG, spol. s r. o. Kollárovo nám. 698/7 772 00 Olomouc tel.: 585 757 411, fax: 585 418 867 e-mail:
[email protected]
www.anag.cz
