2008, roč. 16 Baví mě někoho udělat hezkým Více bytů, méně energie Na počátku byl hrad

časopis skupiny Skanska v ČR a SR, 3/2008, roč. 16

Partner

Baví mě někoho udělat hezkým Více bytů, méně energie Na počátku byl hrad

Editorial

Obsah Stojí za…

Milí čtenáři, když už musíte v bytě topit, víte, kde ve vyspělém světě je to nejlevnější? Správně, na  Islandu. Tektonicky aktivní ostrov poskytuje dost tepla k pohánění elektráren i k vytápění obytných domů.

Na vrcholu

Baví mě někoho udělat hezkým

4

Po stopách architektury

Na počátku byl hrad

8

Druhý pohled

S městem v zádech

12

Šumné památky

Kubistická zahrádka

16

Lidé a stavba

Green Building není jen prázdný pojem

18

Výlet

Velkostatkářův sen

20

Člověk

Architekt Emil Králíček: znovuobjevený talent

21

Právě stavíme

Více bytů, méně energie

22

Postavili jsme

Průjezd železničním uzlem Ústí nad Labem

24

Expert

Méně je pro nás více

26

Za hranicemi

Zlatá klinika v Oregonu je zelená

30

O titul Strom roka 2008 sa uchádza i krásavica z Budmeríc

34

Živé stavby Okolí

Nám ve středoevropské energetické ulitě nezbývá nic jiného než složenky – nízkoenergetický dům byl ještě donedávna individualistickým výstřelkem a před propagací účinku a účelnosti dostávala často přednost prezentace architektů. Zkrátka – hezké, ale bez vlivu.

3

32

Ze společnosti

36

Kaleidoskop

38

I Skanska dlouho váhala, zda vrhnout na trh nízkoenergetické bytové domy. Přece jen – jde o stovky milionů a co když je zájem o úsporné bydlení jen proklamací těch, kteří se chtějí v dotaznících líbit? Vize zvítězila. 66 bytů, které podle českých i mezinárodních norem splňují standard nízkoenergetického bydlení, jsou v dobách realitní houpačky a v opatrnických českých vodách unikátem. Takže teď se, trhu, předveď. Zelené stavění pro nás není jen floskule z výroční zprávy. Má projekt šanci? Jsme zvědavi na váš ohlas A pochopitelně...příjemné čtení!

Ondřej Šuch

PARTNER, časopis skupiny Skanska v ČR a SR

Skanska – Partner ČOT 2005–2008

Vydavatel: Skanska CS a. s.; šéfredaktor: Ing. Eva Vítková; předseda redakční rady: Mgr. Oto Linhart; spolupracovníci tohoto čísla: Martina Gerková, Mgr. Leoš Verner (Živé stavby), Marcela Mádrová (Člověk a stavba, Za hranicemi), Bohumila Weilová (jazyková úprava); obrazový materiál: není-li uveden jiný zdroj, pochází z archivu Skanska CS a. s.; adresa redakce: Kubánské nám. 11, 100 05 Praha 10; tel.: 267 095 441, fax: 267 310 644, e-mail: [email protected]; registrační značka: MK ČR E 12503; ISSN 1802-419X; design: Petr Štěpán (Studio Najbrt); sazba: Miroslav Leixner; tisk: Tiskap, Na Louži 2a, 101 00 Praha 10-Vršovice, tel.: 267 216 800, 271 724 259, fax: 271 721 264. Foto na titulní straně: Charlotta Nouvelle, Praha, Jaroslav Boček; foto na této straně: Tomáš Kubeš Vychází 4x ročně. Toto číslo předáno do výroby: 30. září 2008

Stojí za…

…projití Foto: archiv bs

Foto: Österreich Institut Brno

…vstupenku

…bydlení

…návštěvu

Neobvyklý kónický tvar domu, který balancuje na svahu na docela malé základně dvaceti pěti metrů čtverečních, připomíná viklan nebo také obrácenou pyramidu. Železobetonový modulový krystal posazený do svahu v Černošicích sice zvedá obytný prostor do výšky nad střechy sousední zástavby, ale přitom působí subtilně a nikterak nad okolím nevyčnívá. Zároveň však obyvatelům dopřává panoramatický výhled na Prahu a údolí Berounky. Autory tohoto zajímavého projektu jsou Jan Studený a Martin Vojta ze slovenské architektonické kanceláře ksa / kopecký a studený architekti. Stavba právem získala prestižní ocenění Grand Prix Obce architektů v kategorii rodinný dům.

Foto: Jiří Šotola

Pravěká vesnice ve Všestarech nedaleko Hradce Králové, která vyrostla výlučně pomocí primitivních nástrojů, připomíná mladší dobu kamennou. Jádro sídliště tvoří sloupové domy usazené na dubových kůlech a tzv. rondel, obřadní místo obehnané kruhovou ohradou. Na obytnou část volně navazují podzemnice užívané k hospodářským účelům a železářské a bronzařské dílny, kde se vyrábějí jednoduché nástroje podle pravěkých originálů nebo podle jejich předpokládané podoby. Dvojice přístřešků je určena pro výrobu keramických nádob, kterou si lze na místě vyzkoušet. Areál obklopují malá políčka s proplétanými ploty.

Foto: J. Ferenc

Až do 14. listopadu si mohou zájemci prohlédnout výstavu Otto Wagner ve fotografiích Waltera Zednicka v prostorách Rakouského institutu v Brně. Průkopník secese a rané moderny, vídeňský architekt Wagner, zformoval názory dalších tvůrců, jako byli Plečnik, Kotěra nebo Hoffmann, kteří pomáhali měnit tvář střední Evropy. Fotografie Waltera Zednicka zachycují nejen známé secesní stavby, ale i vídeňskou městskou dráhu, které propůjčil charakteristický výraz právě Otto Wagner. Další výstavy postupně představí Josefa Hoffmanna, mladé vídeňské architekty i Adolfa Loose, brněnského rodáka a klasika moderní architektury.

Tvrz Hanička, součást pohraničního opevnění vybudovaného v době ohrožení Československa nacistickým Německem, je ukázkou technické zdatnosti a schopností českých stavebních inženýrů. Haničku tvoří celkem šest objektů navzájem propojených podzemními chodbami: kasematní dělostřelecký srub, dělostřelecká otočná věž, tři pěchotní sruby a vchodová sekce. Všechny objekty byly budovány v největší odolnosti, takže byly schopné odolat všem zbraním, kterými tehdy nepřítel mohl disponovat. V podzemí se také nacházely ubikace, kanceláře velitelství, sklady munice, proviantu, pohonných hmot a další technika (strojovna, filtrovna, ošetřovna, kuchyň), které měly sloužit osádce 426 mužů.

Partner 3/2008 03

Baví mě někoho udělat hezkým Text: Petra Braunová, Foto: Alžběta Jungrová

Partner 3/2008 04

Na vrcholu

Přestože jsou její modely zajímavě barevně sladěné, módní návrhářka Tatiana Kovaříková ráda chodí v černém a v jejím novém domě v Černošicích u Prahy, který postavila firma Skanska, jí převládá bílá. Proč právě bílá? Zjistila jsem, že mě barvy v bytě rozptylují. Vadí mi, že jsou definitivní. Potřebuji mít čisto, tím, že pracuji s barvami, chci mít kolem sebe neutrální prostředí. Na údržbu je to samozřejmě velmi nepraktické, je vidět každý vlas, ale pro mě je problém mít vymalováno barevně. V domě je hodně dřeva a zbytku vládne bílá. Syn má svůj barevný pokoj, ale vše ostatní je bílé. I koupelna. Čím vás zaujal dům od firmy Skanska? Nejdřív jsem přemýšlela o bytě, ale pak jsem se rozhodla pro dům. Hledala jsem ho na různá doporučení všude možně u různých firem. Nechtěla jsem rekonstruovat a přidělávat si další starosti, něčím se zabývat. Hledala jsem středně velký nový dům i vhodnou lokalitu, kde by se mi líbilo. O firmě Skanska jsem věděla, že je velký spolehlivý developer, který je na českém trhu hodně dlouho. Skanska pořádala v Černošicích u Prahy „Den otevřených dveří“, tak jsem se tam vydala. Nikdy jsem v Černoších nebyla a docela nečekaně mě oslovily. Hrozně se mi tam zalíbilo a domy se mi zdály inteligentně vyřešené. Po tři čtvrtě roce hledání, kdy jsem jezdila z jednoho místa na druhé, jsem byla unavená a Černošice rozhodly. Podle jakých hledisek jste dům vybírala? Jednou z podmínek bylo dobré spojení s Prahou, nejen kvůli mně, ale i kvůli mému patnáctiletému synovi. Projektů je hodně,

ale u některých mě odradila složitá doprava. Z Černošic do Prahy je ideální – jedna stanice vlakem. Když jsem tohle vše zhodnotila, Černošice zvítězily. Nechala jste v domě provést nějaké klientské změny? Ano. Zrušila jsem několik příček, protože některé šatny jsem nepotřebovala, celkově se tak místnosti zvětšily. Také jsem požádala o změnu směru terasy. Ještě zbývá upravit zahradu. Zařizujete se sama, či s pomocí bytového architekta? Interiér si zařizuji sama. Dům je k žití, poskládaný tak, že je příjemný pro zařizování. Názor architekta si ráda poslechnu, ale prostředí, ve kterém budu žít já, si chci vytvořit sama podle svých představ. Nevadí mi, že interiér tvořím dlouho, protože ho doplňuji podle možností. Vybírám si věci postupně, nábytek mě musí oslovit. Na stůl jsem tak čekala půl roku. Ráda kloubím moderní věci se starými. Dělá mi radost koupit starožitný kus nábytku a v Paříži, kam jezdím vybírat látky, na něj sehnat nádherný potah. V tuhle chvíli hledám starodávné krásné zrcadlo. Taky ještě nemám lustry, prozatím jsem doma rozvěsila papírové koule, a dokud ty správné lustry nenajdu, budou tam viset. Není to asi běžný postup, ale každý máme svůj. Potřebuji mít ke všem věcem osobní vztah. Přistihla jsem se, že by mi nevyhovovalo, kdyby přišel někdo, kdo by mi navrhl sice hezký interiér, ale ne můj.

Potřebujete mít vztah i k šatům, které tvoříte? Ano. Vím, že tak funguji. Nemohla bych dělat věci, které by mě nebavily, které bych neměla ráda a o kterých bych nebyla přesvědčená, že jsou dobré. Jako malá jsem si kreslila a neustále něco vymýšlela, ale musím říct, že jsem nic nedodělala. Patřila jsem mezi děti, které co vymyslely, vzápětí odhodily. Když jsem se rozhodla, že budu módní návrhářka, rodiče nade mnou mávali rukou a tvrdili, že mě to přejde. Všechny jsem překvapila. Věřím, že přesvědčení dokáže hodně. Ale musí být stoprocentní, bez zrnka pochybnosti. Trpíte profesionální deformací? Všímáte si třeba v tramvaji, co lidé nosí na sobě? Samozřejmě, všímám si oblečení a sleduji, co mě upoutalo, ať už v negativním či pozitivním slova smyslu. Kolikrát se přistihnu, že lidem prohlížím oblečení a přemýšlím, co bych na něm vylepšila. Mluvíte přátelům do šatníku? Stává se mi, že přede mnou známí znejistí, protože mají pocit, že jejich šaty zkoumám, ale schválně to nedělám. Na druhou stranu umím pochválit. Není vám líto, že máte syna a ne dceru, kterou byste si mohla oblékat? Ne. Max je úžasný. Navíc zdědil dost kreativity – nejen po mně, ale i po svém otci, který je filmový architekt – a má cit pro hezké oblékání, ani mu nemusím radit.

PARTNER Partner1/2005 3/20081505

Na vrcholu

Zavedla byste uniformy do škol? Záleží na rozhodnutí té které školy, ale na jednu stranu mi to nepřipadá špatné. Uniforma skryje sociální rozdíly i rozdíly ve vkusu. Na druhou stranu studenti nemají možnost být v oblékání kreativní, i když – možná se vyřádí potom. Ale uniformy všeobecně ne, to by byla nuda.

přijít nečekaná schůzka a není možné se převlékat. Myslím ale, že se v mnoha firmách oblečení hodně uvolnilo. Jaký mají Češi obecně vkus? Češi mají dobrý vkus. Ale někteří lidé nad ním nechtějí přemýšlet, protože mají jiné starosti. Češi často péči o sebe přehazují

i když Francouzi mají svůj zvláštní šarm, to jistě. Jste přísný soudce, co se týká oblečení a vkusu? Jsem velmi vybíravá, ale na druhou stranu velmi tolerantní. Přistupuji k lidem podle jejich profese, podle toho, jak vystupují, beru je jako komplex. Vždy je co vylepšit, ať se podívám na kohokoli. Oblékání je tvůrčí práce a vůbec nejde o to být oblečen draze. Záleží na drobných nuancích, na skloubení všech prvků oblečení dohromady. Jakou úroveň má česká konfekce? Česká konfekce téměř neexistuje, výrobci jsou pryč. To, co se prodává tady, dostanete všude v Evropě. Trh ovládají nadnárodní řetězce. Výběr je velký. Záleží na tom, kdo si co vybere a jak si oblečení zkombinuje. Strach jde z náporu čínského levného oblečení, i když nejde o to, aby byl každý za každou cenu značkový. Není vůbec špatné umět kombinovat drahé věci s levnějšími. Oblékání je vlastně druh filosofie. Je důležité, aby každý člověk měl názor na to, jak chce vypadat. Stejně jako si každý tvoří názor na svůj život a na to, jak chce žít a čím se chce obklopit, měl by se zamyslet nad tím, do jaké míry se chce od ostatních lišit, jak chce vystupovat a působit.

Co říkáte uniformitě firemních obleků a kostýmků? V tom je moje tolerance. Zaměstnanci firem musejí být oblečeni elegantně už proto, že musejí být permanentně připraveni na jakékoli jednání během celého dne, je to jejich profese. Je to utažené, ale chápu, že může

Partner 3/2008 06

na druhou kolej, nejsou tak důslední, ale vkus obecně v sobě mají. V každém národě se najde někdo, kdo je špatně oblečený, i ve Francii a Itálii, kde se říká, že lidé chodí dobře oblečeni všichni. Střední Evropa je vůbec výjimečná, kulturou, vším. Ale nedá se říct, který národ je na tom nejlépe,

Jaké jsou vaše zkušenosti s klienty? Myslím si, že jsme národ individualistů, což nahrává i nám – módním návrhářům. Často přijdou klientky, které se chtějí oblékat jinak než ty druhé. Miluji moment, kdy mám volnou ruku a můžu si vymýšlet, co chci. Baví mě někoho udělat hezkým a kostým dlouho

Na vrcholu

vymýšlet, ladit a vychytávat drobnosti. Když například přijde nevěsta a řekne: chci být na svatbě úžasná a nechám to na vás – to beru od zákazníka jako dar. Co je vám příjemnější, návrhy soukromým klientům, módní přehlídky, anebo práce pro film, divadlo či televizi? Baví mne vše, co se týče módy. Máte problémy prosadit klientům svůj názor při výběru modelu? Zákaznice, které přicházejí do obchodu, už mívají cílenou představu a vědí, jaký model chtějí. Tam není co řešit. Většinou doporučím, co by jim více slušelo, ale pokud to jsou tři věci, rozhodnutí je těžké i pro mě. O návrzích modelu se hodně bavíme, když jsem přesvědčená, že jim něco skutečně nesluší, řeknu to a obvykle můj názor přijmou. Ale nenutím, nacházím kompromisy. Například s herci, kterým připravuji kostýmy pro natáčení, se nehádám. Aby herec odvedl dobře svůj výkon, musí se v kostýmu také dobře cítit. Jaká je vaše oblíbená móda? Art deco. Období dvacátých, třicátých let minulého století. To je moje móda. Kteří světoví módní návrháři vám jsou nejbližší? Sleduji trendy každou sezónu a vždy se ráda podívám na módní značky Dior, Prada, Gucci, Donna Karan. Máte nějaký svůj vzor? Jestli myslíte ze světa módy, tak Coco Chanel. Byla pro mne osobností, která ovlivnila, co se týče stylu, nás všechny.

Tatiana Kovaříková Ve svých modelech klade Tatiana Kovaříková důraz na tvar a detail. Modely rafinovaně zvýrazňují ženskost, v kolekcích vyniká dokonalý střih, materiál a zpracování, díky němuž se modely stávají též nadčasovými. Materiály pro kolekce jsou dováženy z Francie, Španělska, Itálie a Německa. Jednou z aktivit Tatiany Kovaříková jsou návrhy firemních obleků například pro firmy FISCHER, ČSL, Pražská plynárenská či Letiště Praha. Tatiana tvoří kostýmy pro Helenu Vondráčkovou, Hanu Zagorovou, účastní se mnoha mezinárodních výstav a módních přehlídek. Autorsky se podílela například na filmech Příliš hlučná samota, Oběti a vrazi, v divadle vytvořila kostýmy k hrám Sen noci svatojánské, Romeo a Julie, O myších a lidech, její modely se objevují v televizním seriálu Velmi křehké vztahy.

Partner 3/2008 07

Jan Kotěra: Máchova vila v Bechyni, 1902-1903

Na počátku byl hrad Text: Věra Kešnerová, Foto: Archiv architektury NTM v Praze

Partner 3/2008 08

Po stopách architektury

Ukaž mi svůj dům, a já ti řeknu, jaký jsi - to platí pro člověka i pro společnost. Právě v kultuře bydlení se totiž zrcadlí vkus člověka jako investora, ale i stav společnosti coby tvůrkyně hodnot. Ulice je učebnice dějepisu. Typologie a zrození vily Vila jako stavební druh vznikla v římské antice. Představovala individuální sídlo příslušníků nejvyšších společenských vrstev, náročně architektonicky ztvárněné, se vším dostupným komfortem a často až marnotratně umělecky vybavené. Římané si je stavěli ve městě (villa urbana), před městskými hradbami (villa suburbana) i na venkově (villa rustica). Zatímco městská vila poskytovala svým uzavřeným půdorysem intimní bydlení, venkovská vila představovala rozsáhlý areál s řadou objektů různých funkcí. Nejproslulejším komplexem té doby byla Hadriánova vila v Tivoli. Přestože se vily postupně rozšířily na celé území ovládané Římany, středověk tento typ stavby na dlouhá staletí opustil. Znovuzrození se dočkal v 15. století v Itálii, odkud se šířil do dalších zemí, aby se postupně stal trvalou součástí dalšího architektonického vývoje. Středověké palácové hrady byly útočištěm příbuzenských klanů a sloužily hlavně obranným a obchodním účelům. Během jednoho staletí je nahradil nový typ výhradně obytného objektu pro jednu rodinu. Změny ve společnosti a rozdíl mezi středověkou a renesanční architekturou jsou patrné na Medicejském paláci na předměstí Florencie nebo vévodském paláci v Urbinu. Až na výjimky projektovali vily všichni velcí architekti italské renesance i manýrismu (což všeobecně platí i pro následující období, včetně současnosti). K obdivovaným a inspirativním stavbám patřily Rafaelova vila Madara v Římě, Palladiovy vily v okolí Benátek, především však jeho vila Rotonda ve Vincenze. Principy architektury obytného domu stanovené A. Palladiem jsou v zásadě platné dodnes. V 16. století byly vily italského typu (dostřednost, centralizující půdorys) ekvivalentem odlišného francouzského zámku s otevřeným čestným dvorem či letohrádku

(maison de plaisance, maison de campagne – Landhaus) nebo anglického venkovského sídla. V Praze dal postavit koncem 16. století J. V. Michna z Vacínova ve viniční oblasti na Novém Městě pražském unikátní barokní letohrádek zvaný Vila Amerika. Za zmínku stojí i zámek v Tróji u Prahy (1679–1691), letní sídlo Šternberků řešené v duchu klasické římské vily, citlivě včleněné do krajiny. Předměstské vily si tehdy začali vedle šlechty stavět i zámožní jedinci, např. architekt Dietzenhofer (vila Portheimka). Anglická palladiovská renesance nalezla nadšené napodobitele v Americe (patřil k nim mj. i T. Jefferson – vila ve Virginii, 1770–1789). Malé měřítko letohrádků, elegance a intimní ráz byly předzvěstí nového období, výrazně se odlišujícího od dosavadní blokové a kompaktní zámecké zástavby. Příkladem může být pražská klasicistní vila Kinských (1827–1831) reprezentující zámeckou budovu nového typu umístěnou v zeleni rozsáhlého sadu. Červený dům a koloniální styl V druhé polovině 19. století ovlivnil vývoj vilového typu znovu anglický venkovský dům (cottage) a středověký statek (manor house), bez nichž by nevznikl specifický britský Modern style. Red House – Červený dům (1859, F. Webb), postavený v gotizujícím duchu s nepravidelným asymetrickým tvarem stavby, se stal základem nové architektury obytného domu. Nové pojetí odráželo nový životní styl a projevovalo se v prostotě, důkladnosti a pohodlnosti. Typickým velkým obytným domem anglické šlechty je střízlivé bytelné venkovské sídlo, jehož architektura inspirovala venkovskou šlechtu v Novém světě a stala se jedním z typů koloniálního panského sídla, později to byly viktoriánské vily s terasami a kovovými artefakty na fasádách, rozšířené i v Austrálii. Anglikanizující vlna ovládla

kolem roku 1900 také příslušníky uměleckého sdružení Vídeňská secese, jejichž styl se projevil mj. i v několika vynikajících brněnských vilách. Na konci 19. století se v Anglii zrodilo také hnutí zahradních měst. Domy se zahrádkou v úřednických čtvrtích zůstaly ideálem středních vrstev v Evropě prakticky až do padesátých let minulého století. Domácím příkladem může být brněnská Masarykova čtvrť, v níž se skupiny řadových domků střídají s vilami. V Praze se enklávy s vilovou zástavbou stavěly od konce osmdesátých let 19. století už jako sídla stálého bydlení zámožných příslušníků měšťanstva, svobodných povolání a kulturního světa. Z pozdější doby je to např. Ořechovka se známou uměleckou kolonií domů z režného zdiva holandského typu od P. Janáka. Poměrně často jsou domy řešeny s motivem zámecké věže ve snaze vyjádřit ideu „můj dům – můj hrad“. Moderní pojetí Rezidenční vily z první vlny výstavby pro bohatou vrstvu tehdejších podnikatelů jsou charakteristické velkou přijímací halou obestavěnou salony, knihovnami, pracovnami a ložnicemi s okny nasměrovanými do velkých zahrad s odpovídajícím provozním, technickým i personálním zázemím. Během několika let byly v Praze (ale nejen v ní) postaveny novorenesanční luxusní vily – Llanova a Lippmannova v Bubenči (A. Barvitius a I. Ullmann, 1870) podle italského vzoru s místnostmi rozloženými kolem palácového schodiště, letní vila továrníka Gröbeho na Vinohradech ve stylu honosného sídla italské renesance (A. Barvitius, J. Schulz, 1874) a vlastní vila arch. J. Kouly (Bubeneč, 1896). Spoluautor Průmyslového paláce A. Wiel „má na svědomí“ vilu v pseudorenesančním stylu se zimní zahradou velkoprůmyslníka M. Dusla v Berouně (1890, dnes městská

Partner 3/2008 09

Po stopách architektury

galerie), v údolí Svratky stojí romantická vila H. Ripkové (1885)… Pompézní dispozice rezidenčních sídel prodělávala v dalších desetiletích významné změny, aby posléze vzala úplně za své. Když si své rodinné domy začali pořizovat zhruba od začátku 20. století i příslušníci středních vrstev, museli se spokojit s menšími pozemky i stavbami. To znamenalo opustit původní koncepci a dispozici řešit s přihlédnutím k možnostem parcely – obytnou část obrátit do zahrady. Přelom století znamená nástup nové slohové epochy – architektura je tvorba prostoru. Oblíbeným vzorem byl i tzv. anglický halový typ rodinného domu s krbem. K nejvýraznějším architektům této doby patřili J. Kotěra (Trmalova vila, 1903, vila pro sochaře S. Suchardu v Bubenči, 1907, vlastní vila z roku 1908 na Vinohradech nebo vila T. Bati ve Zlíně, 1911), B. Hübschmann, E. Králíček (pozdně secesní Krausova vila v Bubenči, 1908) nebo J. Koula a D. Jurkovič (domy v Bubenči, 1908, Jurkovičova vila Brno-Žabovřesky, 1906). Naprosto svérázným dílem plným složité symboliky byla vlastní vila s ateliérem sochaře F. Bílka na Hradčanských baštách (1912). Ojedinělým počinem jsou kubistické vily pod Vyšehradem J. Chocholy (1913), vila P. Janáka v Jičíně a skvostná vila velkostatkáře A. Bauera v Libodřicích nedaleko Kolína od J. Gočára z r. 1914. Slavná tradice – funkcionalismus Poválečné Československo hledalo prostřednictvím architektů J. Gočára a P. Janáka nový národní sloh, který měl vyjádřit identitu mladé republiky – výrazem tohoto úsilí je např. skupina domů pro výtvarné umělce (E. Fillu, V. Beneše a B. Kafku) v Praze na Ořechovce od P. Janáka i jeho vlastní vila v Praze-Bráníku. V letech 1924–1925 se v Praze a Brně uskutečnil přednáškový cyklus vůdčích evropských architektů v čele s Le Corbusirem, a to byl rozhodující impuls v prosazení nových architektonických tendencí v domácím prostředí. Krátce nato si pražský architekt Evžen Linhart postavil vlastní vilu na Hanspaulce – první corbusierovský dům v Československu (1927–1929). Bílý funkcionalismus brzy zvítězil a stal se vůdčím stylem a nositelem kulturních idejí nového státu. Vedle domácích architektů stavěli na našem území svá vrcholná díla i přední

Partner 3/2008 10

světoví architekti – Adolf Loos Müllerovu vilu v Praze (s Raumplanem – bytem v několika úrovních a centrální obytnou halou, 1930) a Ludwig Mies van der Rohe neméně proslulou a inspirativní vilu Tugendhat v Brně. Vznikla též rezidence továrníka Volmana z r. 1939 od mladých architektů J. Štursy a K. Janů, kterým průmyslník nechal překvapivě „volnou ruku“ a tím způsobil, že se ve středočeských Čelákovicích zrodila unikátní a architektonicky velmi vyspělá funkcionalistická stavba, také srovnatelná se slavnější brněnskou předchůdkyní. Z jedné strany působila jako přepychová moderní vila a z druhé strany jako romantický hrad. Mimořádný úspěch výstav bydlení (1928 a 1932) způsobil, že se rodinný dům – vila pro střední a vyšší střední vrstvu stal experimentálním polem nové architektury, zkoušely se na něm všechny možné stylové variace funkcionalismu podle invence autora a přístupu investora. Stavby manželů Oehlerových jsou příkladem racionální tendence, vlastní dům B. Fuchse a vila továrníka Volmana v Čelákovicích nebo některé práce J. Havlíčka a K. Honzíka ilustrují corbusierovskou plastickou linii, zatímco vily B. Fuchse v Brně-Pisárkách, bří Šlapetů a V. Grégra (romantické vily na Barrandově) reprezentují aerodynamickou architekturu. V roce 1932 vzniká výstavní kolonie Svazu Čs. díla na Babě v Dejvicích – obdoba slavných starších akcí ve Stuttgartu (1927), Brně (1928) nebo Vídni (1930). Na projektech se podílela celá plejáda domácích projektantů tří generací – J. Gočár (mj. Sochorova vila ve Dvoře Králové), F. Kavalír, H. Kučerová-Záveská, J. Fuchs, L. Žák, E. Linhart nebo Holanďan Mart Stam (Paličkova vila v ulici Na Babě, 1932). Ve 30. letech vznikla další řada vysoce kvalitních vilových staveb, z nichž k nejlepším patřily zejména práce L. Žáka (vila pro M. Friče, 1935, nebo vila pro herečku L. Baarovou z r. 1937…), Karfíkovy vily ve Zlíně z let 1935–1941, vily D. Jurkoviče v Luhačovicích a řada dalších… Vzpomínka na budoucnost Na slavnou meziválečnou tradici se po druhé světové válce už nepodařilo navázat. Trend hromadného bydlení podle sovětského vzoru individuální výstavbě nepřál, rodinný dům

přestal být uznávanou formou bydlení. Jen sporadicky a ojediněle se objevily stavby, které stojí za zmínku a patří k hodnotám moderní české architektury – např. sídliště dvojdomků v Praze-Podolí od B. Kříže (1947–1949), z liberálnějších 60. let pak Plesníkovy zlínské vily pro cestovatele M. Zikmunda (1953) a J. Hanzelku (1955), skladatele Z. Lišku (1959) či režiséra V. Bártu (1987), vila režisérky V. Chytilové v Tróji od E. Přikryla, technicistní architektura rodinného domu v Praze-Bráníku (J. Louda a K. Pragner), Dvořákova vila – rané dílo J. Kaplického (1969, Praha-Bráník) nebo v Brně rodinný dům od I. Rullera. V 70. a 80. letech 20. století se u nás jen zcela výjimečně objevily realizace rodinných domů individuálního charakteru. Na znovuobjevení stylu a novodobých tendencí v bydlení jsme si museli počkat dalších několik desítek let. Cesta od podnikatelského baroka a satelitních městeček k architektuře energeticky úsporného a stylově čistého rodinného bydlení respektující prostředí, do kterého je zasazena, to je už jiná kapitola. Epilog V každém kraji naší republiky existují desítky rodinných či rezidenčních vilových domů více či méně známých architektů, jejichž invence zanechala trvalé stopy vypovídající o životním stylu a společnosti, která ho utvářela. Každé větší město má svou vilovou nebo zahradní čtvrť, kde se kromě běžné komerční zástavby najdou hodnotné realizace vilové architektury i autorů zvučných jmen. Proto je toto ohlédnutí za individuálními obytnými stavbami jen ilustrativním upozorněním na základní fakta jejich historického vývoje v proměnách času. 

Evžen Linhart: Vlastní vila v Praze-Dejvicích, 1927–1929 Ložnice ve vile dr. Mojžíše-Loma v Praze na Babě, 1935–1936 (architekt Josef Gočár) Jan Koula: Vlastní dům architekta v PrazeBubenči, 1895–1896 Bruno Paul: Traubova vila v PrazeStřešovicích, 1928–1929 Vstupní hala ve vile dr. Mojžíše-Loma v Praze na Babě Emil Králík: Vila Ing. Josefa Kováříka v Prostějově, 1910–1911

Partner 3/2008 11

Mít vlastní dům se zahradou – lidský sen z těch nejméně originálních, ale také z věčných a nejsilnějších. Jeho překotné realizace obohatily češtinu o pojem „satelitní městečko“. Sen jedněch mají druzí za noční můru. Je to ale opravdu takový problém, jak se píše? Partner 3/2008 12

Druhý pohled

S městem v zádech Text: David Nesnídal, MF Plus, Foto: Jaroslav Boček

Sedmdesát procent obyvatelstva u nás už za socialismu preferovalo život ve vlastním domku se zahradou. Samozřejmě jich tak bydlelo mnohem méně. Cesta k realizaci velkého snu se ale otevřela s listopadovou revolucí, respektive od poloviny 90. let – s větší dostupností půjček, hypoték a s možnostmi stavebního spoření. Do té doby byly novostavby převážně výsadou zbohatlých porevolučních podnikatelů, kteří na své sny měli dostatek peněz a také chtěli ukázat, že je mají. Kultivace vždy dohání peníze, nikoli naopak; proto je pochopitelné, že okázalost po revoluci spoluvytvářela „dobrý tón“ a dala tak vzniknout později vysmívanému „podnikatelskému baroku“, jehož architektonické skvosty budí úžas na různých místech po celé republice. Situace se však změnila právě se snazší dosažitelností bankovních produktů a ve zlepšujícím se prostředí developerských a stavebních firem (neříká se tím ovšem, že rozhodnutí stavět dům je dnes už zcela bez rizika). Nové domy nejsou už dobrých osm deset let výlučnou záležitostí bohatých podnikatelů; své sny stavějí nebo čerstvě obývají rodiny třicátníků a čtyřicátníků hlásících se ke střední třídě.

A vedle nich například manželské páry, jejichž potomci už se postavili na vlastní nohy a oni nyní cítí, že svou energii mohou už plně napřít do „něčeho pro sebe“. Většina těchto lidí staví své nové domy v zázemí měst, přesněji řečeno zabydlují nová území příměstských obcí. Tak vznikají satelitní městečka, která patří do procesu takzvané suburbanizace – jevu, který není ničím novým a je znám už od Babylonu; území města se přirozeně rozšiřuje – je to tím, že se do satelitních městeček stěhují především lidé z jeho centra. Angličtina užívá výraz „urban sprawl“, což lze volně přeložit jako „rozlézání města“. Úspory už nestačí Nikoho zřejmě nepřekvapí, že nejhbitěji se „rozlézá“ hlavní město Praha. Z hlavních měst střední a východní Evropy je Praha nejbohatším městem. „Praha je bohatá i ve srovnání se západními městy,“ říká doktor Martin Ouředníček (1971) z PF UK, který vede vědecký kolektiv zabývající se suburbanizací. „Praha přitahuje lidi a ve střední Evropě vždycky bude průkopníkem. Všechny myšlenky vždycky jdou přes Prahu nebo Budapešť.“ Jenže Praha je zároveň z hlediska smogu pořád jedním z nej-

špinavějších evropských měst a její obyvatele to táhne do čistšího prostředí. Nechtějí se však vzdálit příliš. Výzkum hovoří asi o dvaceti kilometrech. Gravitace Prahy tedy způsobila i vznik našich prvních satelitních měst. Bujet začala u nedaleké Kamenice, v Písnici, Průhonicích… Ale brzy se objevila v okolí Brna, Plzně nebo u Českých Budějovic. „Týká se to spíš bohatších měst a oblastí s větším rozvojem a možnostmi,“ říká Martin Ouředníček. „V severních Čechách podobnou výstavbu jistě taky najdete, ale když to poměříte určitými čísly, tak například Ústí nad Labem nemá skoro žádný satelit.“ Satelitní městečka často předvádějí nudnou unifikaci moderního bydlení, ale některá se mohou odlišovat nebo se liší jejich části: najdete tu úsporné řadovky, na jiném místě jednoduché malé domy na skromných pozemcích, ale také velké rezidence na rozlehlých parcelách, které se někdy vyznačují bezradnou prázdnotou. Můžete vidět střízlivou architekturu typizovaných domů stejně jako bizarní naplnění teze „náš zákazník, náš pán“. I v nových zástavbách už lze dnes najít domy nadprůměrné architektonické kvality, ovšem takové stavby se většinou netísní v rozsáhlých

Partner 3/2008 13

Druhý pohled

satelitech, ale stojí buď samostatně v příhodném prostředí, nebo je objevíte v menší skupině moderních domů (např. ve Vonoklasech u Černošic). Při procházce mezi novostavbami vycítíte jednu věc: malý přízemní domek bez sklepa a garáže a jen se symbolickou zahrádkou, který si nechali postavit manželé v důchodu za své veškeré úspory, představuje stejně silnou touhou po bydlení ve vlastním domě jako patrová vila s terasou a dvojgaráží, do které se stěhuje čtyřicetiletý manažer s celou rodinou. „Dnes už to ale z úspor nejde,“ vrtí hlavou Martin Ouředníček. „Dřív se daly některé domy postavit za dva miliony včetně pozemku. To stál metr čtvereční třeba ještě čtyři sta padesát korun. Dnes je to osmnáct set. Kdo to chytil ještě na přelomu století, měl štěstí.“ Novinářská klišé Empirický výzkum ukázal, že svépomoc při stavbě domů prospívá v suburbiích budoucím sousedským vztahům – lidé spolu mluví o problémech a řešeních na stavbě, radí si, navzájem si pomohou… Martin Ouředníček vede nejen výzkum, ale může hovořit z vlastní několikaleté zkušenosti. Před sedmi roky se jeho rodina nastěhovala do novostavby v Přišimasech u Úval. Dům stavěl se svým otcem a s manželkou. „A máma nám vařila. Dneska už bych do toho ale svépomocí nešel. To jsem mohl jen díky tomu, že jsem měl šikovného tátu.“ Dnes Ouředníčkovi klidně dají sousedům klíče, když jedou pryč. Navzájem si zalévají květiny, pohlídají zvířata. „Vycházíme dobře,“ říká geograf. „Víte, tvrzení, že v satelitech neexistují sociální vztahy, je trochu novinářské klišé. Tady žije hodně sociálně podobných lidí, kteří mají děti, podobné cíle…

Partner 3/2008 14

Děti se skamarádily, přes ně se poznaly matky a už to jede. S chlapy – jako s tradičními živiteli – je to horší, protože odjíždějí ráno a vracejí se večer, ale dneska už je to taky trochu jinak, poněvadž plno lidí, jako zrovna i já, už může pracovat doma díky internetu. Tak tu přes den potkám klidně pět sousedů. Támhle zrovna jeden přijel – je podnikatel a sídlo firmy má doma.“ Martin Ouředníček říká, že hybatelkami společenského života v satelitech jsou hlavně ženy, matky, které se přirozeně snaží o zlepšení společného prostředí pro své děti, ale nejen pro ně. „Chtějí, aby se budovala hřiště, aby se podporovaly různé aktivity, bojují za školku… To je dobré. Ale když se to změní v občanská sdružení, paradoxně to může vést ke konfliktům se starousedlíky, kteří mají samozřejmě jiné priority – mladí chtějí školku, staří chtějí autobusové spojení, staří chtějí plyn, ale mladí z nových domů spíš kanalizaci, protože mají všechno na elektřinu… Ano, z těchhle sporů vyrůstá občas nevraživost, občanská uskupení dostanou politický náboj, začnou jít proti sobě a může to taky skončit zablokováním další výstavby a celkového rozvoje obce.“ Českou republiku ovládl baby-boom a školky jsou velkým tématem nejen satelitů: „Objeli jsme pětadvacet středočeských obcí s novou výstavbou – ve všech byla školka tématem číslo jedna.“ Nebýt parazitem Obce ve Středočeském kraji stále nesou těžké dědictví minulosti a patří k nejzanedbanějším v republice. Socialistická politika podporovala jen střediskové obce; pouze sem šly investice na výstavbu, na kulturní střediska, infrastruk-

turu… „Ostatní vesnice jako by byly určené k likvidaci. Zmizely hospody, pak školy. Dřívější sociální soudržnost vymizela, se školou odešly autority, mladí lidé nemají motivaci tady žít. Ty obce od té doby fungují pořád stejně, protože nemají lidský kapitál. A naopak ty, které se rozvíjejí, v nichž se staví, jsou na tom lépe.“ Martin Ouředníček připomíná, že integrace „staré“ obce s „novou“ probíhá snáze tam, kde je nová výstavba přiměřená a spíše menší a vychází z rozumného územního plánování. Jako nepříliš šťastný příklad uvádí Hostivice. „Tam je to hodně přestřelené a zastupitelstvo je neustále zahlceno problémy, které se týkají nově vyrostlého městečka, kde je jeden dům nalepený na druhý.“ Samozřejmě je nutné, aby se noví obyvatelé satelitů v příslušné obci přihlásili k trvalému pobytu. Z nepřihlášených novousedlíků totiž neplyne do obecní, potažmo městské pokladny ani koruna a oni si tak koledují o nelibý přídomek parazitů, kteří své nové bydliště jen zatěžují dalšími náklady. Satelitním městečkům se právem vytýká nedostatek nebo úplná absence veřejných prostor, připomíná se, že nemají infrastrukturu. Výhodu mají satelity u měst – Hostivice, Říčany, Průhonice – tam už veřejné prostory a infrastruktura jsou, byť se nacházejí najednou jaksi „mimo těžiště“. Větší problém je se satelity kolem vesnic. „Mnoho lidí, kteří se sem z Prahy stěhují, původně z Prahy nepochází, takže po přechodném pobytu v hlavním městě vlastně přicházejí z vesnice zase na vesnici a vědí, co je čeká. Tihle lidé mají jistou výhodu, umějí si ve vesnickém prostředí poradit a lépe zapadnou,“ říká Martin Ouředníček. Podle něho se však i infrastruktura ve vesnicích v posledních le-

Druhý pohled

tech hodně zlepšila, také díky možnosti získat peníze z EU. „O to by se zastupitelstva měla ještě hodně snažit. Za pět let už budou mít smůlu.“ Snad největší problém satelitních měst vidí geograf-výzkumník v dopravě: „Vstupy do Prahy jsou přetížené a bude to horší,“ míní. „Myslím, že to nevyřeší ani obchvat. Jak se navíc dekoncentrují pracovní příležitosti, už jsou zácpy i z Prahy ven. Vždyť lidé z Prahy a okolí dělají už i v Plzni. Plzeň už je skoro Praha.“ Život bez auta je v satelitním městě prakticky nemožný. Přestože pracuje doma, do Prahy jezdí Martin Ouředníček stejně pětkrát šestkrát týdně – do školy, za příbuznými, za přáteli, za sportem. „Díky našim ženám máme už hodně dětských aktivit přímo tady v Přišimasech, ale je fakt, že když se rozhodnete vozit dítě do pražské školky, je to už svým způsobem sebeobětování a tak trochu se z vás stává taxikář.“ Jsme tu spokojení Sedmatřicetiletý geograf říká, že jeho životní cyklus poměrně dobře odpovídá jednomu z modelů obyvatele satelitu: Pražák křtěný Vltavou bydlel s rodiči v Košířích, odkud je asanace vyhnala na sídliště Novodvorská. Jako student sdílel s kamarády garsonku na Vinohradech a později, když čekal rodinu, začal se ohlížet po vlastním bydlení. Koupil levný pozemek v Přišimasech (na Václavské náměstí je to přibližně 25 kilometrů), kde s otcem postavil dům, v němž dnes žije s manželkou a dvěma dětmi. „Kdybyste se snažil najít co nejobjektivnější odpověď na kvalitu bydlení, dozvěděl byste se, že je to mnohem lepší v satelitu než v paneláku,“ říká Martin Ouředníček. „Většina lidí včetně mne vám řekne, že jsou spokojeni.“ 

Partner 3/2008 15

Kubistická zahrádka Text: Zdeněk Lukeš, Foto: Ester Havlová

Partner 3/2008 16

Šumné památky

Rodinný dům pro generálního radu M. Beniese je pozoruhodnou stavbou, která však jen o vlas unikla demolici. Projekt vznikl v roce 1912 v projekčním ateliéru firmy Matěj Blecha, jedné z největších pražských stavebních firem. Šéfem ateliéru byl architekt Emil Králíček (1877–1930; viz medailon v rubrice Člověk), který pro Blechu navrhl řadu staveb, počínaje vlastním domem stavitele na Masarykově nábřeží a konče například hotelem Zlatá husa nebo domem Diamant v centru metropole. Králíček byl nejdříve ovlivněn secesí, poté modernou a po roce 1911 také kubismem. Vedle Diamantu patří k nejznámější realizaci v tomto kuriózním stylu lucerna na Jungmannově náměstí. M. Benies byl majitelem cukrovaru a také známým šlechtitelem řepy. Dům si nechal postavit na samém okraji Lysé v rozlehlé zahradě (dnes už bohužel zaniklé). Jednalo se o budovu na obdélném půdorysu ve stylu kotěrovské moderny s průčelím z umělého kamene a cihelnými lizénami. Výrazný je kubistický detail (pásy podél oken, sloupky u vstupu, polygonální okna). Uvnitř je centrálně umístěna velká schodišťová hala, jde tedy o dům tzv. anglického typu. Hala na výšku dvou pater je shora osvětlena osmiúhelníkovým světlíkem s motivem Davidovy hvězdy. Strop haly podepírá čtveřice sloupů opět s výrazným kubistickým motivem, k němuž prý byli majitel a architekt inspirováni krystalizací cukru. Kubistická je i mříž světlíku nebo ornament na podlaze. Z vnitřního vybavení se bohužel dochovalo jen dřevěné schodiště. Zapuštěný hlavní vstup vedl přes zádveří do haly. Z ní byl v přízemí přístupný obývací

pokoj, jídelna s kuchyní, pracovna a další pomocné provozy. Z obývacího pokoje bylo možno vyjít přímo na zahradu. V patře se nacházely ložnice. Na ploché střeše byla pergola a podle plánů zde měla být zahrada. To je v době vzniku stavby velmi originální motiv. První ploché střechy se u rodinných domů u nás objevily v letech 1910–1911 (Bílkova vila v Praze, Roithův dům v Černošicích), nepočítalo se však s jejich ozeleněním. Beniesovu vilu by tak bylo možno označit za jakéhosi předchůdce dnešních ekologických objektů.

Bohužel se už nedozvíme, jak tato stavba v praxi fungovala. Majitelé zahynuli v koncentračním táboře v Osvětimi. Dům byl pak léta prázdný a nakonec určen k likvidaci. Autora těchto řádek na něj upozornil pan Beck z České televize. Po zjištění, že se jedná o objekt v kubistickém stylu a významnou stavbu, získal dům památkovou ochranu a současný majitel přislíbil jeho rekonstrukci, které by se měl ujmout architekt David Vávra. Přispěl také na výrobu přesného modelu vily, jenž se stal součástí výstavy Emila Králíčka, prezentované v řadě zemí Evropy.

Partner 3/2008 17

V polovině roku získalo sídlo ČSOB v Praze-Radlicích zlatý stupeň certifikátu LEED, jako potvrzení o ekologické šetrnosti budovy. Ocenění uděluje americká instituce U.S. Green Building Council. „Bodovací systém LEED má celou řadu kritérií, za která se přidělují kredity, jež rozhodnou o tom, na které příčce se daná budova umístí. Při hodnocení sídla ČSOB přitom vznikl precedent a nyní hraje roli také to, že minimálně třicet procent užitné plochy administrativní budovy je přístupné všem jejím uživatelům. Prostorové uspořádání sídla ČSOB hodnotitele evidentně nadchlo,“ říká Petr Fanta, generální ředitel společnosti Skanska Reality, která tento projekt provedla. Sídlo ČSOB patří k nejvýznamnějším stavbám minulých let. Pětipatrová stavba pojme 2 500 zaměstnanců a její celková podlahová plocha činí více než 82 tisíc metrů čtverečních. Stavba byla navržena jako ekologicky nenáročná a zvláštní důraz byl kladen na to, aby citlivě zapadla do okolního Radlického údolí. Pro její bezchybný provoz slouží řada šetrných technologií, jako je zavlažování střešní zahrady recyklovanou dešťovou vodou, úsporné osvětlení řízené automatickým systémem osvětlení a žaluzií nebo automatizovaná správa všech základních funkcí budovy.

Partner 3/2008 18

Interiér ČSOB v Praze-Radlicích

Lidé a stavba

Green Building není jen prázdný pojem Rada USA pro ekologické stavitelství (The U. S. Green Building Council – USGBC) je nezisková organizace, která se zaměřuje na rozvoj a podporu trvale udržitelných metod ve stavebnictví. Tvoří ji více než 15 000 organizací z nejrůznějších odvětví stavebnictví, které pracují na rozvoji struktur pro ekologicky uvědomělé, přínosné a zdravé prostředí pro život a práci. Jejími členy jsou majitelé i uživatelé staveb, developeři, manažeři, architekti, projektanti a inženýři, generální dodavatelé i subdodavatelé, výrobci stavebních materiálů a systémů i vládní agentury. Posláním rady je transformovat způsob projektování, výstavby a údržby budov a měst a vytvářet ekologicky i společensky přínosné a zdravé stavby. K základním principům Rady patří úsilí o nastolení rovnováhy mezi lidskou činností a přírodou a využívání vědy a techniky k ochraně, udržování a obnově zdravého životního prostředí na naší planetě. USGB má více než 70 poboček po celých USA. Pro zachování zdravé planety Země nestačí o ekologii jen mluvit. V rámci činnosti Rady byl vytvořen hodnotící systém LEED (Leadership in Energy and Environmental Design), který provádí nezávislé posudky, zda stavby skutečně splňují požadavky „zeleného“ stavitelství. Posuzuje se především spotřeba energie a vody, výběr materiálů a zdrojů, efektivita, dopad na změny krajiny a klimatu i na lidské zdraví. LEED je tedy praktickým nástrojem, který poskytuje okamžité a měřitelné výsledky pro majitele i uživatele staveb. Stavby, které získají certifikát LEED, splňují nejvyšší standard

v otázkách odpovědnosti vůči životnímu prostředí. Ekologické stavitelství přináší výhody hned v několika oblastech. Je to v první řadě přínos pro životní prostředí, spočívající v ochraně a udržování ekosystémů a biodiverzity (rozmanitosti druhů), ve zlepšování kvality ovzduší a vody, ve snížení objemu tuhých odpadů a v šetření přírodních zdrojů. Z ekonomického pohledu je přínosem snížení nákladů na údržbu, zvýšení hodnoty, optimalizace životnosti a zlepšení produktivity práce a uspokojení zaměstnanců. A je třeba zmínit i přínos pro zdraví a veřejné blaho, který tkví ve zlepšení vnitřního prostředí staveb (vzduchotechnika, tepelné a akustické vlastnosti), ve zvýšení uživatelského komfortu a zdraví, ve snížení zátěže pro lokální infrastrukturu a v přispění k celkovému zlepšení kvality života. Několik statistických údajů pro ilustraci: Stavebnictví má zásadní dopad na naše životní prostředí, na přírodu, ekonomiku, zdraví a produktivitu. Jen ve Spojených státech se stavby podílejí: • 70 % na spotřebě elektřiny, • 39 % na spotřebě energií, • 39 % na celkových emisích oxidu uhličitého, • 40 % na spotřebě surovin, • 30 % na celkové produkci odpadu (136 milionů tun ročně), • 12 % na spotřebě pitné vody.

Partner 3/2008 19

Výlet

Velkostatkářův sen Text: Blanka Stehlíková, Foto: Nadace českého kubismu

Jako by čekala na natáčení filmové romance ze života české smetánky, stojí uprostřed malebné obce Lidbořice podivuhodná kubistická rezidence. Nejedná se ale o filmovou kulisu, stavba jen podstoupila zdařilou rekonstrukci, aby letos v červenci otevřela své brány veřejnosti. choval krb, schodiště, dřevěná vestavěná skříň, knihovna, koupelna, kotel ústředního topení a prádelna. Při architektonickém průzkumu byly objeveny vzorky tapet, podle kterých měly být vyrobeny repliky a umístěny na stěny stylové jídelny a do schodišťové haly. Interiér dotváří dobový mobiliář. Expozici muzea Josefa Gočára od srpna také doplňuje největší sbírka kubistické keramiky v Čechách, kterou Nadace českého kubismu získala od soukromého sběratele k dlouhodobé zápůjčce.

Pokud si chcete připomenout nostalgickou atmosféru prvních desetiletí minulého století, je tato kulturní památka tou pravou volbou. Venkovskou rezidenci navrhl pro velkostatkáře Bauera a jeho rodinu známý architekt Josef Gočár, který stavbě vtiskl charakteristické rysy kubistického stylu. Podobně jako například pražský dům U Černé Matky Boží nebo lázeňský objekt v Bohdanči, i tato stavba je plně

Partner 3/2008 20

podřízena kubistickému tvarování. Lomené zešikmené tvary připomínající krystal se uplatnily i v dekoru hvězdicovitého zalamování oken, ve tvarování hlavní římsy nebo mansardové střechy. I když vnitřní prostorová skladba domu má tradičnější ráz, v interiéru nalezneme znamenité kubistické detaily; z původního zařízení se do-

Cesta k Bauerově vile se z Prahy, kam se dostanete po státní silnici č. 12 odbočkou na 31. kilometru ve směru Libodřice, zabere slabou hodinku. Středočeský region nabízí i další významné památky moderní architektury. V Ratboři se nachází nejen tzv. Starý zámek upravený v letech 1912–1913 Janem Kotěrou, ale zejména tzv. Nový zámek – vila, kterou Kotěra postavil pro rodinu Mandelíkovu a na jejíž sochařské výzdobě se podílel Jan Štursa. V Molitorově byla původně barokní budova zámku přestavěna v letech 1908–1909 podle projektu Dušana Jurkoviče. V Pečkách naleznete vzácný evangelický kostel Mistra Jana Husa, který realizoval v kubistickém slohu architekt Oldřich Liska, spolupracovník Josefa Gočára.

Člověk

Architekt Emil Králíček: znovuobjevený talent Emil Králíček se narodil v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě v roce 1877. Studoval na pražské stavební průmyslovce a poté pracoval u známého pražského architekta Antonína Balšánka. Kolem roku 1900 odešel do hesenského Darmstadtu, kde působil v ateliéru jednoho ze zakladatelů vídeňské secese a hlavního projektanta známé Umělecké kolonie Josefa Marii Olbricha. V roce 1903 se Králíček vrací do Prahy. Nastupuje do architektonického ateliéru významné stavební firmy Matěje Blechy. Pro svůj talent i skvělé kreslířské schopnosti se postupně vypracuje na šéfprojektanta Blechovy firmy. Tak, jak bylo tehdy zvykem, nesmí však vlastní návrhy podepisovat, a tak je alespoň publikuje ve vídeňských sbornících, vydávaných nakladatelstvím Anton Schroll. Králíčkovy nejstarší projekty jsou ve znamení tehdy módní rostlinné secese. Na návrzích domovních průčelí a vestibulů spolupracuje především se známým dekoratérem a profesorem Uměleckoprůmyslové školy v Praze Celestýnem Kloučkem (domy na Senovážném náměstí, vlastní Blechův dům na Masarykově nábřeží, Karlínská záložna apod). Po roce 1906 pak vznikají další stavby ve stylu tzv. geometrické secese a také moderny, jejímž hlavním reprezentantem v Praze byl tehdy Jan Kotěra. K nejznámějším Králíčkovým a Blechovým stavbám této doby patří Krausova a Marešova vila v Bubenči, Adamova lékárna, hotel Zlatá husa a Šupichovy domy na Václavském náměstí, sokolovna a dřevěný kostelík v Libni a řada činžovních domů v pražském Karlíně. Mimo Prahu pak evangelický sbor v Jičíně,

záložna ve Lvově nebo moderní české lázně Baška v tehdejší Jugoslávii. Nejzajímavější epizodou v Králíčkově tvorbě je však období 1912–1914, kdy byl výrazně ovlivněn architektonickým kubismem – kuriózním stylem, k němuž položil základy český architekt Pavel Janák. Králíček používá kubistické prvky u řady svých staveb, z nichž nejznámější je bezesporu lampa na Jungmannově náměstí, dále dům Diamant ve Spálené ulici, interiér Betlémské kaple na Žižkově nebo Decastellův dům v Karmelitské ulici na Malé Straně. Mimo Prahu je pak malým mistrovským dílem zejména Beniesova vila v Lysé nad Labem-Litoli. V roce 1913 se Králíček nepohodl s Blechou a jeho firmu opouští. Pracuje pak pro různé pražské stavitele. Nakonec se stává architektem stavební firmy Nejedlý a Řehák a projektuje pro ni např. přečerpávací elektrárnu ve Spálově u Železného Brodu nebo školu v Dušní ulici v Praze. Na prahu 20. let pak zakládá vlastní projekční a stavební firmu s inženýrem Rudolfem Šolcem. Jejich nejdůležitější zakázkou se stává rekonstrukce domů na Novotného lávce v Praze pro Karlovy lázně (elegantní interiéry ve stylu art deco jsou dnes bohužel již zničeny). Kritické období nastává pro Emila Králíčka na přelomu 20. a 30. let. Vrcholí hospodářská krize, přicházejí rodinné problémy a nešťastný architekt nakonec dobrovolně končí svůj život. Firma Králíček – Šolc ovšem funguje až do roku 1949, kdy je znárodněna. Jméno Emil Králíček bylo na dlouhá desetiletí prakticky zapomenuto. Secese a kubismus

vyšly z módy, pozůstalost architekta se nedochovala, a tak bylo mnoho jeho prací označováno za anonymní nebo připisováno staviteli Blechovi. Teprve v posledních letech se podařilo sestavit jeho dílo a před pěti lety dokonce připravit výstavu a katalog. Expozice byla po Praze představena v darmstadtské Umělecké kolonii a v mnoha dalších městech Evropy. Dokumentaci jeho staveb se již od dob svých studií na FAMU věnuje Ester Havlová.

Partner 3/2008 21

Právě stavíme

Více bytů, méně energie Nízkoenergetické bydlení je bezesporu jedním z hlavních témat moderní bytové výstavby. O co intenzivněji se ovšem o tématu mluví, o to méně je konkrétních staveb. To konečně záhy zjistí každý zájemce o nízkoenergetické bydlení. To ale platilo jenom donedávna. Společnost Skanska, která jako první z velkých developerů přichází na trh s energeticky úspornými bytovými domy. V Praze 11 tak začal vznikat obytný soubor Milíčovský háj jih a východ, který nabídne celkem 170 nízkoenergetických bytů obklopených zelení. říká generální ředitel společnosti Skanska Reality Petr Fanta. Společnost Skanska má přitom se „zeleným stavěním“ řadu zkušeností, které mohla v Milíčově zúročit. Zatím nejlépe je hodnoceno Nové ústředí ČSOB, které společnost dokončila v prosinci 2006 a které získalo celou řadu ocenění. Nejvýznamnější z nich je Zlatý stupeň LEED, udělovaný americkou asociací U. S. Green Building Council. Bankovní ústředí tak patří ke světové špičce a řadí se do úzké skupiny budov, které těmto náročným ekologickým standardům vyhovují.

„Řada našich klientů se chce chovat ekologicky a zároveň ekonomicky. Snižování energetických nároků na provoz budov představuje celosvětový trend, který aktivně

Partner 3/2008 22

přijala i společnost Skanska. Byl doslova nejvyšší čas zařadit něco podobného i do naší nabídky. To se podařilo a jsem velice rád, že Skanska je zase o krok dále než konkurence,“

Spolu s odborníky ze Skanska se na projektu Milíčovský háj jih a východ podílí i renomovaný architektonický ateliér QARTA ARCHITEKTURA, z jehož dílny tento mimořádně esteticky zdařilý projekt nízkoenergetických domů pochází. Developer rovněž oslovil řadu předních odborníků v oblasti energetické náročnosti budov. Výsledkem této spolupráce bude celkem 170 bytů ve standardu Komfort Eko, disponujících průkazem úsporné budovy ENB-B. Ty doplní 580 standardních bytů kate-

Právě stavíme

gorie Rodina. Pro zájemce o moderní, výborně dostupné bydlení bude v I. etapě připraveno 120 bytů v 5 bytových domech o 8 sekcích v dispozicích 1 + kk až 5 + kk. Součástí všech bytů bude balkón, garážové stání a sklepní kóje. Některé byty budou vybaveny navíc ještě terasou či předzahrádkou. Bytové domy standartu Rodina, plynule navazující na dokončovanou výstavbu obytného souboru Milíčovský háj EKO – sever, jsou navrženy jako čtyř- a pětipodlažní. Viladomy ve standardu Komfort EKO budou poněkud subtilnější a nižší – budou mít pouze tři podlaží a některé z nich ještě architektonicky obohatí ustupující podlaží s terasami. Střed zastavěného území protne směrem od severu k jihu pás zeleně, konkrétně parková plocha s cyklostezkou a chodníky. Všechny byty budou vybaveny mimo jiné bezpečnostními vchodovými dveřmi, keramickými glazovanými obklady, detektory kouře či televizním a datovým rozvodem. Byty ve standardu Komfort EKO se budou na první pohled lišit masivním použitím přírodních materiálů. Budou tedy vybaveny dřevěnými eurookny či dřevěnými plovoucími podlahami. „Hlavní rozdíl laik na první pohled nepozná, projeví se až v účtech za vytápění. Kouzlo nízkoenergetického bydlení spočívá v důkladném zateplení obvodového pláště domů a řízeném větrání s rekuperací tepla a přívodem vzduchu do každé obytné místnosti. Dojde tak k dostatečné výměně vzduchu, aniž by docházelo k plýtvání energií. Celková úspora energie na vytápění tak může dosáhnout 40 až 50 procent,“ popisuje Petr Fanta. Šťastnou ruku měla společnost Skanska také při výběru lokality. Nízkoenergetické domy

vyrostou v Praze 11 na okraji Jižního Města v místní části Háje, jižně od ulice Novomeského. V jejich těsné blízkosti se nachází přírodní památka Milíčovský les a rybníky. Doslova pár minut chůze od Milíčovského háje leží Pražany mimořádně oblíbená Hostivařská přehrada. Výstavba nízkoenergetických bytových domů ovšem není zdaleka to jediné, co hodlá Skanska v lokalitě podniknout. Nenápadnými, ale o to důležitějšími změnami projde i blízké okolí domů. Ekologické stavění vyžaduje komplexní přístup. Není možné na jedné straně dokonale vyřešit například rekuperaci tepla během větrání a na druhé straně dopustit, aby bytové domy výrazněji zasáhly do místního ekosystému. Aby byl Milíčov skutečně zeleným projektem, museli jsme důkladně zvážit všechny možné

vlivy na okolí a navrhnout řadu krajinotvorných řešení,“ vysvětluje Petr Fanta. Během výstavby tak například dojde k revitalizaci značně rozsáhlého ochranného pásma velmi vysokého napětí, které odděluje stavbu od pozoruhodného útvaru Milíčovského vrchu – kopce, který vznikl jako skládka zeminy pocházející z nedaleké stavby metra. Podél něj pak zrekultivujeme stávající odvodňovací příkop – zmeandrujeme jej a doplníme několika tůňkami; příkop vyústí v místě bývalého rybníčku do nově vzniklé retenční nádrže se stálou hladinou vody, odtud bude dešťová voda odcházet obnoveným příkopem do Milíčovského potoka a dále do soustavy Milíčovských rybníků. Převážná část plochy pod vedením velmi vysokého napětí bude zrevitalizována a oseta směsí travin nazývané luční louka. Cílem společnosti Skanska je, aby se do tohoto území vrátila mokřadní společenstva rostlin a živočichů, která zmizela před více než třiceti lety.

Partner 3/2008 23

Partner 3/2008 24

Postavili jsme

Ing. Vladimír Mikeš Pracuje ve společnosti Skanska od roku 1999. Vystudoval České vysoké učení technické, obor ekonomika a řízení staveb. Začínal ve Vojenských stavbách, prošel řadou profesí – od stavbyvedoucího přes ředitele stavby až po současného projektového manažera. Na svém kontě má řadu zdařilých staveb, například modernizaci traťového úseku Ústí n.Orlicí – Česká Třebová, Mosty Seifertova, optimalizaci trati Přelouč – Pardubice, či projekt modernizace východní části Praha–Hl. nádraží. Rekonstrukce trati, která protíná Ústí n. Labem, je jeho zatím posledním projektem. Vladimír Mikeš je ženatý a má dvě dospělé děti. Žije v Praze. Mezi jeho koníčky patří turistika nebo lyžování.

Charakteristika stavby

Zajímavost stavby

Rekonstrukce šest kilometrů dlouhé železniční trati, která protíná Ústí nad Labem, byla poslední částí rozsáhlého projektu modernizace I. tranzitního železničního koridoru na severním rameni Praha–Děčín. Vznikly tři nové mosty, řada opěrných zdí a také nový podchod, napojený na stávající nádražní budovu. Výměnou prošel i železniční svršek. Z důvodu zvýšení rychlosti projíždějících vlaků byl zvětšen poloměr, po kterém vede železniční trať. Kvůli tomu musely být provedeny úpravy stěny Mariánského vrchu a změněny směrové a výškové poměry železničního svršku. Na trati se také objevilo nové zabezpečovací zařízení a výhybky. Rovněž byly zrekonstruovány oba stávající železniční mosty přes řeku Bílinu a Drážďanskou ulici.

Rekonstrukce byla velice rozsáhlá a dotkla se všech staveb a zařízení na trati. Její součástí tak byly rozdílné druhy prací a na stavbě se vystřídala řada specialistů z nejrůznějších oborů. Práce se z velké části odehrávaly v centru města, proto bylo nutné zkoordinovat činnost všech zúčastněných složek, tedy dodavatele, Českých drah i magistrátu Ústí nad Labem.

Základní údaje o stavbě Název

Průjezd železničním uzlem Ústí nad Labem

Lokalita

Ústí nad Labem

Investor

Správa železniční dopravní cesty, s. o., a České dráhy, a. s.

Dodavatel

Sdružení Skanska – SSŽ – Viamont – Ústí nad Labem

Subdodavatelé

AŽD Praha, s. r. o. – dodavatel zabezpečovacího zařízení; Metrostav a. s. – dodavatel mostu v Bílině a podchodu, Skanska CZ a. s. – dodavatel silnoproudu a slaboproudu

Projektant

SUDOP Praha, a. s.

Projektový tým (manažer)

Skanska DS a. s., Direkce ŽS Ing. Vladimír Mikeš, ředitel výstavby

Zahájení

Září 2005

Dokončení

Srpen 2008

Partner 3/2008 25

Méně je pro nás více Text: Eva Vítková, Foto: H. Staffansson

Partner 3/2008 26

Expert

Skanska chce na svých domácích trzích být předním developerem a dodavatelem ekologicky šetrných projektů. Jakou roli v tom hraje váš tým? Máme za úkol určit směry, kterými se koncern bude ubírat. S tím souvisí nutnost zmapovat současný stav, tedy jaké dobré zkušenosti, znalosti a postupy už v našich obchodních

a žijeme v různých zemích. A tedy i v různých časových pásmech. Daniel je ze Seattlu ve Spojených státech, ostatní žijí v Evropě, a rozdílnost časových pásem někdy komplikuje práci. Museli jsme si stanovit termíny, kdy se budeme vídat. Většinou se scházíme zde ve Stockholmu jednou za tři až čtyři týdny a společně pracujeme nejméně dva dny. Občas pořádáme

Hanne Rønneberg je šarmantní žena. Nejen tím, jak se obléká, ale hlavně jak vystupuje, jak působí. Tato sympatická Norka je Senior Vice Presidentkou Skanska AB a od března vede sedmičlenný tým nově vzniklého útvaru Green Construction. I když překlad slova Green, tedy „Zelený“, může být na české půdě vnímáno až kontroverzně, v prostředí světové skupiny Skanska je to náplň práce. „Green“ je moderní a žádané. jednotkách existují, dát je dohromady a zpřístupnit ostatním ve skupině. Chceme zprostředkovat ekonomicky atraktivní a ekologicky šetrná řešení pro naše klienty. Business units, tedy obchodní jednotky koncernu, mají za úkol zelená řešení prosazovat a používat je v praxi. Veškeré tyto iniciativy zastřešuje vrcholové vedení koncernu, tedy SET (Senior Executive Team). Myslím, že je to skvělý úkol, protože lidé zelené iniciativě začínají věřit. Váš sedmičlenný tým vznikl začátkem letošního roku a je doslova mezinárodní. Jak vůbec takový tým funguje, co je přínosem a co trochu vadí? Má to výhody i nevýhody. Každý z nás pochází z jiného kulturního a národnostního prostředí

videokonference, což je také způsob jak společně pracovat, ale problémy se snadněji řeší, stejně jako se lépe komunikuje, tváří v tvář. Není různorodost týmu spíše na obtíž? Ne, naopak nám to pomáhá. Když jsem svůj tým sestavovala, chtěla jsem lidi, kteří jsou do green nadšeni, jsou tvůrčí, přizpůsobiví a otevření novým myšlenkám, kteří neuvažují v zajetých stereotypech a nepotřebují mít vše do detailu zorganizované. Tým pracuje v dost specifických podmínkách a zejména na počátku neměl způsob naší práce jasný řád. To by mohlo pro leckoho být i stresující. Chtěla jsem do týmu kolegy ze všech obchodních jednotek Skanska, kteří mají zkušenosti z oblasti developmentu, pozemního i dopravního stavitelství…

Prostě všechny typy profesí. S většinou vybraných zájemců jsem se sešla a diskutovala. Tým musí být různorodý, proto jsem do něj chtěla muže a ženy, navíc různého věku. Nejstarší člen mého týmu, Colin, pracuje ve Skanska 30 let, nejmladší Petra Hajná jen dva roky. Chtěla jsem, aby i mladá generace měla příležitost zapojit se do takové iniciativy. Petra má navíc nejlépe odpovídající vzdělání a jako jediná už předtím pracovala i v oblasti environmentu. Vy sama jste přišla z norské jednotky, kde jste vedla Construction Units. Už se vám klasické stavění nelíbilo? Co bylo důvodem k tomu, že jste změnila oblast působení? Ale vůbec ne, já stavařinu miluji! Ale ráda měním pracovní pozice, přijímám nové výzvy – dělám to tak vlastně celý život. Vystudovala jsem organickou chemii, z chemického průmyslu šla do stavebnictví, dělala v oblasti lidských zdrojů (HR). Pro společnost Skanska pracuji téměř deset let, a to je asi nejdelší doba, kterou jsem pracovala u jedné firmy. Začala jsem na stavbě jako stavbyvedoucí, pak jsem se stala ředitelkou dopravní divize, poté jsem zcela přehodila výhybku a stala se členkou TOP managementu se zodpovědností za HR. Během posledních čtyř let jsem vedla jednu z jednotek pozemního a dopravního stavitelství ve Skanska Norway z pozice Executive Vice President Construction. Výhoda je v tom, že za tu dobu firmu důkladně poznáte. Sedm let jsem byla součástí TOP managementu ve Skanska Norway – to je dost dlouhá doba, takže když přišla tato nabídka, řekla jsem si: proč nezměnit místo! Každý potřebuje nové podněty, změny. Veškeré budoucí stavby Skanska Commercial development Nordic, která působí na dánském, norském, švédském a finském trhu, prý budou splňovat požadavky EU Green Building, tzn. 25% pokles spotřeby energie. Norsko údajně uvažuje, že od roku 2020 by všechny novostavby musely splňovat ještě přísnější normy pro pasivní domy. Je to tak? Ano, byly zde takové diskuse, ale zatím na stole není jasné rozhodnutí, záležitost je

Partner 3/2008 27

Expert

ve fázi úvah. V současnosti je toto tvrzení spíše spekulací než pravdou. Nejsem si jistá, zda je na to Norsko připraveno. Každopádně norské standardy pro nově stavěné budovy nejsou jiné než v ostatních evropských zemích. Váš tým už dokončil mapování stavu v oblasti zeleného stavění v rámci koncernu Skanska. Jaké jsou výsledky? Výsledky máme a v současné době je zpracováváme a intenzivně připravujeme Green Toolbox, abychom dobrá řešení zpřístupnili všem zaměstnancům Skanska. Zjistili jsme, jaké zajímavé činnosti v oblasti green máme, co všechno se dělá. Například v České republice máte projekt energeticky soběstačné obce v Kněžicích, technologii recyklace asfaltu na místě za studena a hlavně diagnostické zařízení a vybavení na odstraňování azbestu. Podobné problémy se řeší i v jiných zemích a myslím, že se ostatní země budou o vaše technologie zajímat. My všechna tato zajímavá řešení shromažďujeme a dáváme ostatním k dispozici. Aby kdokoliv, kdo bude například hledat téma diagnostikování azbestu v materiálu, klikl na heslo a s dalšími informacemi získal i kontakt na své kolegy, kteří s tím mají zkušenosti. Kdybych se zeptala, co to vůbec je zelené stavění, jak byste to vysvětlila? Na to není žádná samostatná definice. Jedná se o řešení zakomponovaná do stavebních projektů, která jsou ohleduplná k okolnímu prostředí, jsou ekonomicky výhodná, mají lepší (šetrnější) technologická řešení, jsou prostorově, energeticky i materiálově úsporná. Je to komplex požadavků, to nejsou jen limity. A nejde v žádném případě jen o omezení normami, je to v celkové filosofii života i staveb. Například když se staví dálnice a udělá se tam přechod pro zvěř, aby mohla migrovat.

Partner 3/2008 28

Žijete vy i vaše rodina podle těchto principů, je vám blízký střídmý způsob života? Ano – v posledních pěti letech se snažíme mít k němu ještě blíž než dříve. Například jsme se doma rozhodli, že budeme mít jen jedno auto. V Norsku je běžné, že rodiny mají dvě a více aut. Protože auto znamená ekologickou zátěž, znečištění, snažíme se jím moc nejezdit, do práce jezdím občas na kole, můj manžel též – je to zdravé pro tělo, mysl i pro životní prostředí. Bohužel musím hodně cestovat po celém světě, proto hodně létám letadlem. S tím mnoho nenadělám, to s sebou nese práce, kterou dělám. Zato dovolené raději trávíme v Norsku a užíváme si outdoorové aktivity, které příliš nezatěžují životní prostředí. Například? Jezdíme na kole, lezeme po horách, jezdíme na kajacích… Vlastně bych měla přiznat, že outdoorové aktivity mě přivedly k úvahám

o tom, jak způsob života ovlivňuje životní prostředí, jaký má na něj dopad. Je podle vás v Norsku a obecně v celé populaci více takto smýšlejících lidí, nebo převažuje konzumní společnost? Musím připustit, že v tomto směru je na tom lépe Švédsko. My Norové se díky zásobám ropy a plynu máme velmi dobře… Ale i my se snažíme zlepšit. Často jsou to drobnosti – například má rodina si bere na nákupy látkové tašky, abychom v supermarketech nemuseli používat igelitové. Já vím, někomu se to může zdát směšné a nevýznamné, ale všímám si, že takových lidí přibývá. Skanska Norway měla koncem srpna manažerskou konferenci a každý z těch 500 manažerů, který se akce zúčastnil, dostal takovou nákupní tašku – jako podnět k tomu, aby přestal plastikové tašky, které jsou ekologickou zátěží, používat. Dočetla jsem se, že v Británii existuje malá ves-

Expert

nice, jejíž obyvatelé se rozhodli bojkovat módu plastikových tašek: žádné tašky ve vesnici. Na tom je vidět, že lidí přemýšlejí a že to jde. Propagujete zelené stavění, tedy i nízkoenergetické domy. Máte s bydlením v takovém domku vlastní zkušenosti? Ne, bydlím ve starém domě, který byl postaven ve 20. letech minulého století. Ale stále slouží a je možná mnohem více zelený než domy postavené v pozdějších letech, už jen tím, že při jeho výstavbě bylo použito mnohem méně chemikálií. Co vy osobně považujete za největší hrozbu pro planetu? Samozřejmě ty běžné věci, jako je znečištění, odpady, umělé hmoty… Ale třeba voda se může stát vážným problémem budoucnosti, třeba ne ve Skandinávii, ale v oblastech, jako jsou Afrika, Asie, či v části Spojených států, kde už její nedostatek řeší. Tam by to mohla být opravdová hrozba, kromě všudypřítomného znečištění. A dále je to přelidnění planety v kontextu s omezeností přírodních zdrojů (voda, plyn, ropa). Když začneme myslet a žít s ohledem na životní prostředí, pro Zemi to bude mnohem lepší. „Uvažovat zeleně“ a žít, řekněme, skromně je jistě hezké, ale jak to jde dohromady s byznysem? Samozřejmě že to jde dohromady! To nás ostatně odliší od naší konkurence. Budeme pro naše klienty hledat a neustále vyvíjet ekonomicky zajímavá a ekologicky šetrná řešení. To však neznamená stavět jen „zelené stavby“. To, co chceme, se týká spíše způsobu myšlení, celkové filosofie. Pokud budete „uvažovat zeleně“, uvědomíte si, jak vaše činnost ovlivňuje okolí a zatěžuje planetu, a pak snadno budete nacházet lepší řešení. Green totiž často znamená dělat věci efektivněji. Osvícení klienti už

budou chtít mít tato řešení v projektech, které si u vás objednají, zakomponovaná. Vždy je co zlepšovat. Pokud se ztotožňujete s myšlenkou, že méně je více, pak prosazovat zelenou politiku nemusí být ani drahé. Kdybyste shrnula své pracovní zkušenosti, co vás nejvíc obohatilo, jaké lekce si ceníte nejvíc? Stále intenzivněji si uvědomuji, jak důležitý je tým, týmová práce. Sám nic nedokážete, pokud za sebou nemáte dobrý tým, o který se můžete opřít. Rozhodně mi jde o úspěch týmu, ne o můj vlastní. Co vám bere energii? Když nemám čas na svoji rodinu, když nemám čas na své záliby. Potřebuji mít čas na sport a čas pro sebe. Jak už jsem říkala, můj pracovní tým je pro mě velmi důležitý, proto potřebuji vědět, že se dobře cítí i jeho členové. Chci, aby byli ke mně otevření. Jak víte, tým je národnostně dost rozdílný, potřebujeme spolu dobře vycházet, aby nám spolu bylo dobře nejen pracovně, ale i lidsky. Co byste nikdy nechtěla zažít? Aby na mém projektu umírali lidé. Před třemi lety se v Norsku při práci pro Skanska zabil jeden z pracovníků na stavbě. Bylo to strašné a pamatuji si to, jako by se to stalo včera. Smrtelný úraz v jednom z projektů, za něž jsem byla po dobu mého působení u firmy zodpovědná, se přihodil jen jednou, a dodnes mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu, jaké to bylo se pak setkat s jeho manželkou a dětmi. Už nikdy bych to nechtěla zažít. Štěstí je pojem a cíl, po kterém všichni toužíme, chceme ho a natrvalo. Co je štěstím pro vás? Štěstí je mít práci, která vás baví, být obklopeni lidmi, s nimiž je vám dobře a s nimiž se vám

Hanne Rønneberg Vystudovala organickou chemii, od roku 1983 pracovala v Norwegian Institute of Technology. Do společnost Skanska Norway přišla v roce 1998. V letech 1998–1999 působila jako asistent projektového manažera na projektu tunelu v Oslu, v letech 2000–2003 zastávala post Senior Vice President pro HR a v letech 2003–2007 byla Executive Vice President Construction. Foto na předchozí straně: Zleva: Lise Bergflødt, Lars Landén, Hanne, Dan Haas, Petra Hajná, Colin Courtney

i dobře pracuje. Štěstím je pro mě moje rodina, to, že večer strávím s manželem a dcerou, že mohu jet do hor nebo na vodu… Štěstí není něco kolem nás, co je před námi, je v nás samých. Nedávno jsem ztratila svého o šest let staršího bratra, a ten vždy říkával: neztrácej čas přemýšlením o věcech, které nastanou v budoucnu, užívej si každého dne (nežij pro zítřek, žij pro dnešek). A pokud s něčím v životě nejsi spokojená – tak to změň. Vidíte, jak je to jednoduché. 

Partner 3/2008 2/2008 29 33

Zlatá klinika v Oregonu je zelená Zdroj: GSU Green Construction, Skanska AB

Partner 3/2008 30

Za hranicemi

Klinika Providence Newberg Medical Center v americkém Oregonu se stala průkopníkem ve využití standardu Leadership in Energy and Environmental Design (LEED). Nové moderní zdravotnické zařízení Providence Newberg Medical Center v americkém Oregonu patří k technologicky nejvyspělejším v USA. Přípravné práce na staveništi byly zahájeny v září roku 2003 a s vlastní stavbou započal dodavatel, Skanska USA Building Inc., v srpnu následujícího roku. Projekt byl dokončen během 22 měsíců a 16. června 2006 byli na kliniku přijati první pacienti. V srpnu roku 2006 byl Providence Newberg Medical Center jako prvnímu zdravotnickému zařízení v USA udělen Zlatý certifikát LEED. Byla jím oceněna především energetická úspornost, zdravé vnitřní prostředí a nízké náklady na údržbu nového zdravotnického zařízení. Zdravé prostředí pro pacienty, návštěvníky i zaměstnance kliniky bylo vytvořeno díky využití přirozeného světla, větrání čerstvým vzduchem a výběru kvalitních materiálů. Světelné podmínky, teplota a vlhkost vzduchu jsou průběžně monitorovány. V interiérech byly použity nátěry, lepidla, podlahové krytiny a další materiály obsahující velmi nízké množství organických těkavých látek (VOC). K celkové pohodě přispívají i výhledy do relaxační zahrady. Zahrada o rozloze 15 hektarů je příjemným místem pro procházky, odpočinek i načerpání nové energie a je přístupná nejen pacientům, ale i široké veřejnosti. Energeticky úsporný design a materiály s dlouhou životností a snadnou údržbou

si sice vyžádaly vyšší počáteční investice, očekávaná roční úspora na nákladech na údržbu ale představuje zhruba 179 000 dolarů. Spotřeba energie je o 26 % nižší, než stanovují normy v Oregonu. Je kontrolována centrálním systémem, který nastavuje osvětlení a větrání podle míry využití jednotlivých prostor. Vysoce efektivní systém vytápění, větrání a klimatizace umožňuje zpětné získávání 70 % spotřebovaného tepla. Také spotřeba vody je o 40 % nižší než u běžných staveb. K šetření vodou napomáhají mimo jiné nízkoprůtokové vodovodní armatury a infračervené senzory. Díky vysázení suchomilných rostlin v zahradě se spotřebuje o 50 % méně vody na zavlažování. Klinika využívá 100 % obnovitelné energie; z toho 50 % připadá na větrnou energii, 25 % na vodní

a 25 % na geotermální energii. Díky využití obnovitelných zdrojů energie sníží zařízení emise v objemu přibližně 1,3 milionu kg oxidu uhličitého ročně. Obyvatelé Newbergu a okolí díky nové klinice už nemusejí za odbornou zdravotní péčí cestovat 35 km do Portlandu. Společnost Providence Health Care zároveň mohla zaměstnat více lékařů a rozšířit spektrum jejich specializací. Skanska i přes množství změn v projektu v průběhu výstavby dokázala dohnat zdržení v délce 14 týdnů, způsobené změnami v projektu, a mohlo tak být dodrženo datum otevření kliniky. To spolu se splněním požadavků pro získání certifikátu LEED představovalo značnou výzvu, s níž se tým Skanska i tentokrát velmi úspěšně vypořádal.

Partner 3/2008 31

Živé stavby Ze Znojma do Vídně pohodlně vlakem

U Opatovic vyrůstá bezpečná křižovatka

TatraCity, to je moderné bývanie i kancelárie

Základní údaje o stavbě

Základní údaje o stavbě

Základné údaje o stavbe

Název

Název

R35 Sedlice–Opatovice

Názov stavby

Lokalita

Hradec Králové, Opatovice, Pardubice

Polyfunkčný objekt TatraCity na Černyševského ulici v Bratislave

Investor

Ředitelství silnic a dálnic ČR

Lokalita

Bratislava-Petržalka

Zhotovitel

Skanska DS a.s.

Investor

Tatra Residence, s. r. o.

Projektant

Pragoprojekt Liberec

Zhotoviteľ

Projektový manager

Milan Zeman

Združenie Stamart – ZIPP (generálny dodávateľ), Skanska Technológie a. s.

Doba realizace

květen 2007–listopad 2009 zprůjezdnění, červen 2010 – dokončení

Projektant

Ing. Aleš Menc

Projektový tím

Ing. Miroslav Smoleň

Doba realizácie

jún 2007–február 2009

Elektrizace traťového úseku vč. PEÚ Šatov– Znojmo

Lokalita

Šatov–Znojmo

Investor

Správa železniční dopravní cesty, s.o. a České dráhy, a. s.

Zhotovitel

Sdružení Šatov–Znojmo SOF (Skanska DS a. s., OHL ŽS, a. s., FirestaFišer, rekonstrukce, stavby a. s.)

Projektant

SUDOP Brno spol. s r. o.

Projektový tým (site manager)

Ing. David Sichrovský, ředitel stavby

Doba realizace

červen 2008–říjen 2009

Modernizací a elektrifikací projde železniční trať mezi Znojmem a Šatovem. Po jejím dokončení bude tato vytížená trať nepoměrně bezpečnější, spolehlivější a pohodlnější. Elektrifikace také výrazně zrychlí železniční spojení Prahy, Brna či Ostravy s Vídní. Na více než 11 kilometrů dlouhé jednokolejné trati proběhne rekonstrukce železničního svršku i spodku a vyrostou zde sloupy trolejového vedení. Jedním z nejsložitějších úseků stavby je historický most přes Dyji o délce bezmála čtvrt kilometru. Zde bude provizorní ocelová konstrukce nahrazena novou příhradovou. Rekonstrukce se dočká i dalších pět mostů na trati. Stavba byla zahájena v červnu 2008. Nyní se pracuje na základech trakčních stožárů a v železniční stanici Znojmo vznikají nová nástupiště. Dokončení stavby je plánováno na říjen příštího roku.

Partner 3/2008 32

Největší mimoúrovňovou křižovatku v republice staví společnost Skanska DS u obce Opatovice nad Labem. Stavba je součástí nově budovaného úseku silnice R35 Sedlice–Opatovice, který výrazně zlepší dopravu v Královehradeckém a Pardubickém kraji. Unikátní křižovatka, která spojí rychlostní komunikaci R35 se silnicí I/37, bude mít celkem tři podlaží. V prvním povede silnice I/37 známá jako Hradubická. Tu zároveň pracovníci Skanska rozšiřují na čtyři pruhy. V druhém poschodí křižovatky bude kruhový objezd s rozpletem, který umožní bezpečné napojení sedmatřicítky a všech přilehlých komunikací na rychlostní silnici R35. Vlastní R35 pak povede ve třetím poschodí a vytvoří ji téměř kilometr dlouhá estakáda – její výstavba ovšem není součástí projektu. Stavba křižovatky byla zahájena v květnu 2007, nyní probíhají práce na její druhé etapě, 28. července byla dokončena první etapa MÚK Hrobice. Intenzivně se pracuje také na vybudování náspů opatovické křižovatky.

Spoločnosť Skanska sa podieľa ako na stavebnej, tak i na technologickej časti výstavby moderného viacúčelového súboru TatraCity v Bratislave. Objekt je členený do dvoch častí. Výšková budova s kancelárskymi priestormi pozostáva z 19-tich nadzemných podlaží. V bytovom dome s 15-timi nadzemnými podlažiami je v dvoch vežiach a pavlačovom bloku spolu 96 dvoj-, troj- a štvorizbových bytov s veľkými francúzskymi oknami a balkónmi, ktoré ponúknu budúcim obyvateľom moderné a priestranné bývanie. V administratívnom objekte Skanska Technológie namontovala vzduchotechnické potrubia a klimatizačné jednotky pre 5.–17. a rozvody chladu pre 1.–12. nadzemné podlažie. Po skončení montáže vzduchotechnického potrubia v bytovom dome nasleduje inštalácia koncových členov a distribučných prvkov. Začiatkom roka 2009 technológov čaká postupné oživovanie a spustenie jednotiek do prevádzky. Vďaka dobrej stavebnej pripravenosti všetky práce doposiaľ prebiehajú podľa harmonogramu. Technológovia prácu na projekte dokončia vo februári 2009, prví nájomníci sa do nových bytov nasťahujú v máji.

Živé stavby Z ruín pivovaru bude biznis centrum

Vary ozdobí Královská vyhlídka

Vysočanská brána má ladné křivky

Základné údaje o stavbe

Základní údaje o stavbě

Základní údaje o stavbě

Názov stavby

Cassovar Business Center I

Název stavby

Název stavby

Vysočanská brána

Lokalita

Lokalita

Košice, Floriánska ulica

Praha 9-Vysočany (Balabenka)

Investor

Cassovar Business Center a. s.

Projektový manažér

PeeMDe Global a. s.

Architekt

AK Ing. arch. Ľubomír Závodný

Zhotoviteľ

Stamart Martin, s. r. o.

Doba realizácie

júl 2008–august 2009 (administratívna časť a parkoviská), november 2009 (obchodné centrum)

Na hranici Starého a Nového mesta v Košiciach sa stavia nová administratívna budova a centrum obchodu a služieb. Obchodno-administratívny komplex Cassovar Business Center I. bude dobre dostupný pre peších aj pre automobilovú dopravu. V minulom storočí lokalite dominoval mestský pivovar, v ktorom bola výroba ukončená v 90-tych rokoch. „Doteraz to bola hlavne priemyselná zóna, ktorá dlhodobo chátrala a predstavovala ekologické nebezpečenstvo,“ uviedol Marián Bukovský, obchodný riaditeľ zo spoločnosti Stamart Martin, ktorá je generálnym dodávateľom stavebného diela. Budova bude pozostávať z 9 nadzemných a 2 podzemných podlaží. Funkčne je rozdelená na dve časti – administratívny objekt a obchodné centrum. Celkovo ponúkne približne 15 000 m2 kancelárskych priestorov koncipovaných ako reprezentačné sídla spoločností. Asi 8 000 m2 bude k dispozícii na prenájom obchodných priestorov. Súčasťou objektu sú spoločné veľkopriestorové garáže situované v dvoch podzemných podlažiach. Vybudovaná bude aj potrebná infraštruktúra, nové inžinierske siete a komunikácie, architektonicko-terénne a sadové úpravy.

Bytový objekt – Rezidence Královská vyhlídka (etapa I+II)

Lokalita

Karlovy Vary

Investor

Orco Property a. s.

Investor

SATPO Development, s. r. o.

Zhotovitel

Skanska CZ a. s., závod Čechy

Zhotovitel

Skanska CZ a. s., závod Průmysl/Voda

Projektant

ABP a. s. Praha

Projektant

BPO spol. s r. o.

Architekt

BIA s. r. o.

Projektový tým

Ing. Miloš Dubský – projektový manažer, Robert Nerad a Rudolf Thám – stavbyvedoucí

Projektový tým

Ing. Ondřej Bielak – projektový manažer, Ing. Michal Klíma – hlavní stavbyvedoucí

Doba realizace

červenec 2008 –prosinec 2009

Doba realizace

září 2007–duben 2009

V centru Karlových Varů, v těsné blízkosti hotelu Imperial, budují pracovníci Skanska Královskou vyhlídku. Rezidenční dům nabídne 46 bytů a tři ateliery, součástí celkem devítipatrové budovy budou také patrové podzemní garáže pro cca 60 automobilů. „Z architektonického hlediska se jedná o zajímavou stavbu, budova je totiž jednotlivými podlažími kaskádovitě ‚zakousnutá‘ do strmého svahu. Jedná se o moderní design, vyznačující se lehkostí, avšak citlivě zasazený do okolního lázeňského prostředí,“ říká projektový manažer stavby Miloš Dubský. „Vzhledem k tomuto řešení je potřeba velmi pečlivě koordinovat stavební práce se založením objektu. Stavbu ztěžuje i to, že zemní a základové práce probíhají jen pár desítek metrů od karlovarského vřídla a ochranné skořápky karlovarských pramenů – vřídlovcové desky. Všechny práce proto musejí být prováděny velmi citlivě jak z geotechnického hlediska, tak i ve vazbě na ochranu minerálních vod před kontaminací,“ dodává manažer. Interiéry i exteriér budovy je navržen v moderním stylu, ale fasáda je zjemněna množstvím prosklených a balkónových konstrukcí. Byty budou k nastěhování v únoru 2010.

Nová, architektonicky velmi zvláštní a z ajímavá budova vyrůstá poblíž rušné křižovatky v Praze 9 na Balabence. Devítipodlažní administrativní objekt (sedm nadzemních a dvě podzemní patra) nabídne celkem téměř 10 tisíc m2 kancelářských ploch. Budovu ozvláštní také zelené střechy a netradiční fasáda. „V této chvíli je hotova hrubá stavba a začínáme s montáží fasády a vnitřních technologií v suterénu, betonují se venkovní objekty. Fasáda bude mistrovským kouskem a myslím, že se na ní kolegové ze Závodu Lehké obvodové pláště ze Skanska CZ vyřádí. Běžná rastrová fasáda totiž ve třetím patře přejde do kombinace se smaltovaným sklem (parapety a nadpraží) a navržené vlnité parapety jim to skutečně neusnadní. Velmi efektní fasáda bude tedy jednou z nejobtížnějších částí výstavby,“ uvedl projektový manažer stavby Ondřej Bielak. Budova se pak staví stylem Shell and core, což znamená, že kancelářské prostory se ponechají v základní úpravě, protože se vybaví podle přání a potřeb budoucích zákazníků. „Celá výstavba probíhá v systému design and build, čili musíme sladit nabídku s požadavky investora,“ dodal manažer. Na závěr stavby bude příští rok provedena náhradní výsadba v parku, budovu od okolí odstíní nově postavená protihluková stěna.

Partner 3/2008 33

O titul Strom roka 2008 sa uchádza i krásavica z Budmeríc Text: Katarína Poláčková, Foto: Archiv Skanska

Partner 3/2008 34

Okolí

Anketa Strom roka 2008, ktorej šiesty ročník vyhlásila začiatkom apríla 2008 Nadácia Ekopolis, nadväzuje na tradíciu rovnomennej súťaže, prebiehajúcej na Slovensku už od roku 2003. Strom roka je súčasťou grantového programu Nadácie Ekopolis – Ľudia pre stromy, ktorý podporuje skvalitňovanie životného prostredia výsadbou drevín alebo ich záchranou. Skupina Skanska v SR je generálnym partnerom programu už tretí rok. Poslaním ankety Strom roka je upozorniť na najodvážnejší, najstarší alebo inak vzácny strom a vzbudiť záujem ľudí o životné prostredie a jeho ochranu. Medzi stromami, ktoré ľudia prihlásili do tohtoročnej ankety je i 420 ročná Lipa malolistá. Je najstaršia spomedzi 12-tich finalistov Stromu roka 2008 a do finále ju porota vybrala z 85 nominovaných stromov. Spomedzi príbehov krásnych stromov sme vybrali na tieto stránky práve jej. Lipa rastie pri dome manželov Oškerovcov v Budmericiach. V jej dutom konári žije roj divých včiel, v hustej korune oddychujú rôzne druhy vtákov. Usadili sa tu aj veveričky s mláďatami. Manželia vynaložili veľa energie na to, aby pre „budmerickú krásavicu“ zabezpečili potrebné ošetrenie. Teraz sa môžu spokojne tešiť z jej príjemného tieňa a lipového kvetu, z ktorého varia lahodný čaj. Do zhotovených kŕmidiel sypú orechy, slnečnicu a iné dobroty, aby pomohli zvieratám prežiť zimné mesiace. Budmerická kráska je vysoká 20 metrov s obvodom kmeňa 525 cm.

Ak vás príbeh krásnej starej lipy zaujal, prečítajte si aj tie ďalšie, nemenej pútavé. Už koncom októbra bude jasné, ktorý zo stromov – z 12-tich finalistov sa bude pýšiť titulom Strom roka 2008. Víťazný strom získa odborný arboristický posudok a v prípade potreby aj odborné ošetrenie od členov ISA Slovensko, ako aj finančný príspevok 10 tisíc korún na úpravu

svojho okolia. Stromy, ktoré sa v ankete umiestnia na 2. a 3. mieste, získajú tiež po 10 tisíc korún, ktoré môžu byť použité na ich ošetrenie alebo úpravu okolia. Vlani to bola hruška plánka zo Zvolenskej Slatiny, ktorá získala 2191 hlasov. Ako druhý sa umiestnil platan východný z Kyneka neďaleko Nitry a a ako tretí brest horský zo Zákamenného na Orave.

Partner 3/2008 35

Partner 3/2008 36

Ze společnosti

Ve Velké ceně Skanska DS triumfoval Váňa Třetí kvalifikační dostih pro 118. ročník Velké Pardubické opět nesl jméno společnosti Skanska, která se tradičně věnuje podpoře tohoto sportovního odvětví. Letošní Velká cena Skanska DS se opět běžela na pardubickém závodišti a odehrála se téměř celá v režii Josefa Váni a jeho stáje. Na steeplechase cross country na 5800 metrů totiž odstartovalo celkem 13 koní, z toho pět bylo z Váňovy stáje. Adekvátní soupeře pro ně představovali pouze Marath s žokejem Sovkou a Roosevelt, sedlaný žokejem Kouskem. Prakticky celý dostih vedl Decent Fellow (ž. Hurt), stíhaný Juventusem (ž. Váňa) a Mr. Landem (ž. Sedlář). Pozadu nezůstal ani Marath, naopak Roosevelt v závodě nijak neexceloval a doběhl až šestý. Na poslední překážce před cílovou rovinkou Decent Fellow ztratil vedení. Cílovou rovinku pak dokonale využil zkušený Váňa, který doběhl s Juventusem jako první. Za ním doběhl Marath sedlaný Sovkou, který jako jediný prolomil monopol Váňových koní. Jako třetí se umístil Mr. Land. Favorizovaný Decent Fellow doběhl nakonec až pátý za Retrieverem, sedlaným Váňou juniorem. Kvalifikaci na Velkou Pardubicko získalo po tomto dostihu, dotovaném 200 tisíci korunami, dalších sedm koní.

Babí léto ve znamení golfu Již posedmé změřili své síly milovníci golfu na turnaji Skanska Golf Cup 2008, který proběhl 6. září letošního roku v Kořenci nedaleko Boskovic v prostředí malebné krajiny Drahanské vrchoviny. Na hráče především z řad

obchodních partnerů Skanska DS zde čekalo 18jamkové hřiště, které patří k nejatraktivnějším v republice. Mezi golfisty je přitom známá zejména velmi obtížná a dlouhá jamka číslo 14. Turnaj byl již tradičně handicapový, takže se jej mohli zúčastnit pouze hráči, kteří mají složenou příslušnou zkoušku, dříve známou jako „zelená karta“. Nenudili se ovšem ani partnerky nebo partneři hráčů či jejich děti, pro které zde byl připraven bohatý doprovodný golfový i negolfový program, čítající například golfovou kliniku, soutěž v odpalování či v puttování, masáže, pedikúru a kosmetiku pro dámy nebo dětský koutek pro nejmenší. A jak dopadl samotný turnaj? Vítězem v nejprestižnější kategorii Best brutto se stal Antonín Doseděl ze společnosti Pandos. Gratulujeme.

Špilberkem zazněly symfonie Již podeváté uspořádala Filharmonie Brno s přispěním společnosti Skanska DS letní symfonický festival na velkém nádvoří hradu Špilberk. Letošní ročník s jednotícím podtitulem Divadlo a chrám odkazoval k osmdesátému výročí úmrtí skladatele Leoše Janáčka, nicméně v průběhu pěti koncertních večerů od 14. do 26. srpna zazněla na Špilberku především hudba různých muzických oborů: česká a italská opera, filmová hudba, ukázky z baletů a navíc hudba duchovní. Novinkou v letošním programu bylo hostování mladých dirigentů a speciální Koncert pro mladé, který celkový počet představení rozšířil na šest. Tímto směrem se dramaturgové festivalu hodlají vydat i v následujících ročnících. Jejich cílem je jednak podpořit nadějné umělce, ale i přilákat ke klasické hudbě mladší publikum.

Partner 3/2008 37

Výlet Kaleidoskop

Unikátní cyklostezka V Uherském Brodě vzniká nová stezka pro cyklisty. Téměř tři kilometry dlouhou cyklostezku, která spojí uherskobrodské sídliště Olšava s areálem Slováckých strojíren a závodem Linea v nedaleké Nivnici, začala v srpnu budovat společnost Skanska DS. „Obyvatelé Uherského Brodu budou moci bez obav jezdit do zaměstnání na kole, jak je zvykem na západ od našich hranic. Cyklostezka měří bez 16 metrů tři kilometry a v Nivnici se napojuje na místní komunikaci. Ocení ji tedy i obyvatelé Nivnice, jimž tímto vznikne zajímavá alternativa k MHD či jízdě automobilem,“ říká Jaroslav Bartoš, stavbyvedoucí společnosti Skanska DS. Cyklostezka bude unikátní jednak díky materiálu, jednak díky osvětlení. Buduje se totiž z cementobetonu, který se sice hojně využívá při stavbě dálnic a rychlostních komunikací, ale na menších dopravních stavbách se používá minimálně. „V České republice je zatím v provozu pouze jedna cyklostezka vybudovaná z tohoto materiálu, přestože cementobetonový povrch má vyšší trvanlivost a rovnější povrch, a dokonce už není ani o tolik dražší než asfaltový,“ dodává J. Bartoš. Druhým unikátním prvkem bude osvětlení: kromě klasických lamp veřejného osvětlení budou cyklistům svítit na cestu v nivnické části solární svítidla AH-941. Dále budou do betonového povrchu cyklostezky v blízkosti přejezdu přes silnici druhé třídy číslo 490 osazena solární silniční světla. Ta upozorní jak cyklisty, tak řidiče na hrozící nebezpečí a výrazně přispějí k bezpečnosti silničního provozu. V současné době probíhají zemní práce a terénní úpravy. Po nich bude následovat položení vrstvy štěrkodrtě v místě budoucí cyklostezky. Dokončení stezky v ceně více než 15 milionů korun je naplánováno na konec listopadu letošního roku.

Komořany a Cholupice už spájajú tunely

dlhého mostu cez Vltavu začína pri obci Vestec a končí pri križovatke Strakonická pri Lahovicích. V klesajúcom tuneli bude dvojpruhová vozovka, v stúpajúcom bude pre pomaly idúce kamióny o jeden pruh viac. Najvyššia povolená rýchlosť v celom úseku bude 100 km/h.

Diaľnica, ktorá zmení život Slávnostným položením základného kameňa prvého úseku D1 Sverepec–Vrtižer sa oficiálne začala výstavba 4,9 km časti diaľnice, ktorá zásadne zmení štruktúru dopravy a kvalitu života obyvateľov Považskobystrického regiónu. Náročný projekt odovzdajú motoristom stavbári zo Skanska BS a Doprastavu na jar 2010. „Výzvou pre našich špecialistov je najmä premostenie časti Považskej Bystrice, taký projekt sa náročnosťou podobá najsmelším cestným stavbám v Európe,“ povedal generálny riaditeľ Skanska BS Miroslav Beka. Stavba odbremení Považskú Bystricu od tranzitnej dopravy a odľahčí komunikačný systém mesta. „Som presvedčený, že touto cestou prídu do regiónu i noví investori, a teda pracovné príležitosti,“ dodal M. Beka. Investorom projektu je Národná diaľničná spoločnosť. Stavba je súčasťou základného diaľničného ťahu D1 a po dobudovaní sa stane súčasťou európskej cesty E 50, ktorá prechádza na území Slovenska v trase Trenčín–Žilina–Poprad–Košice–Užhorod.

Vrtulníky v Náměšti parkují v novém Nová stání pro vrtulníkovou techniku dokončila Skanska DS v srpnu 2008 na vojenské letecké základně v Náměšti nad Oslavou. Po necelých dvou letech intenzivních prací v areálu vzniklo celkem 27 stání pro vrtulníky a nová kanalizace a světlotechnika; prostory budou sloužit i pro manipulaci s vrtulníky i s technikou zajišťující jejich provoz. Součástí projektu bylo zhotovení cementobetonové platformy o ploše 6073 čtverečních metrů a tloušťce 27 centimetrů a výstavba světelných postranních řad pojezdové dráhy a prosvětlených informačních znaků podél okrajů nových stání a pojezdové dráhy pro vrtulníky.

Voda pre milión Fínov

Po ôsmich mesiacoch sa na stavbe severného tunela v južnej časti cestného okruhu Prahy streli obe partie razičov, ktoré v razení postupovali proti sebe. Takmer dva kilometre dlhý tunel z Komořan do Cholupic môžu prevziať betonári. „Pracovali sme v dvojzmennej prevádzke, a sme radi, že sa náročné práce v podzemí zaobišli bez jediného úrazu,“ povedal projektový manažér Anton Petko zo spoločnosti Skanska BS, ktorá razenie uskutočnila. Úsek R513 s dominantou 236 metrov

Partner 3/2008 38

Obyvatelia fínskej metropoly a okolia sa po rekordných troch mesiacoch rekonštrukcie môžu napiť zo svojich kohútikov kvalitnej pitnej vody. Stavebné práce na poslednom úseku viac ako 120-kilometrového tunela pre prívod vody – najdlhšieho svojho druhu v Európe – zabezpečovali odborníci zo spoločnosti Skanska BS. Opravou 7,6 kilometrov dlhého úseku boli ukončené rozsiahle modernizačné práce na tuneli, postavenom ešte v 60-tych rokoch minulého storočia. „Stavba bola náročná hlavne z hľadiska organizácie prác, pretože jednotlivé pracoviská boli od seba vzdialené viac ako 2,5 km, čo vyžadovalo vysoké nasadenie hlavne od technikov stavby. Navyše profil privádzača neumožňoval naplno využiť dostupnú techniku a väčšinu prác sme museli robiť ručne. Práce sme museli stihnúť v rekordne krátkom čase, keďže boli naplánované počas odstávky pitnej vody pre viac ako milión obyvateľov,“ opisuje priebeh prác Juraj Ježek, vedúci fínskej organizačnej zložky spoločnosti Skanska BS.

Summary What‘s going on in Prague, Bratislava and Brno? We have put together some suggestions on interesting upcoming events and places worth visiting. You can read more in the „Stojí za …“ section on page 3. What is the life of fashion designer like? What is it like to dress other people? And, what is the home of a fashion designer, which she has just purchased from Skanska going to look like when furnished? These questions and more are what we asked fashion designer Tatiana Kovaříková about in our interview. I enjoy making others look attractive Tatiana says. You can read the entire interview on page 4 („Na vrcholu“ section). My house is my castle. This saying has been in use for centuries without being changed or losing its relevance. You can read more about the history of residential architecture, which is closely tied into people‘s everyday lives, in the „Po stopách architektury“ section on page 8. Owning a home with a yard is the dream of many people. The massive effort to turn this dream into reality has added the term „suburbs“ into our everyday vocabulary. And, what is life in these new residential developments like? What are some of the pluses and minuses? You can read answers to these questions and a discussion on this topic in the article „S městem v zádech“ , which is in the „Druhý pohled“ section on page 12. Every building has its own history, which can be particularly interesting when it comes to luxury villas. The architecturally unusual Benies Villa in Lysá nad Labem is a cubist gem that came from the drawing board of the renowned architect Emil Králíček. One of the unusual things about this building is the fact that this early 20th century masterpiece was originally designed to have a roof garden. You can read more in „Šumné památky“ section on page 16. The invigorating fall weather is a perfect time for a family outing. Why not consider visiting and exploring another architectural landmark? The Bauer Villa is located in the center of the small town of Lidbořice. You can find the directions and a description of what you can look forward to when visiting this cubist masterpiece by the well-known Czech architect Josef Gočár in the „Výlet“ section on page 20. Since March, Hanne Rønneberg, from Norway, has been the leader of the seven-member team of the newly established Green Construction division. In the environment of the global Skanska Group, the word ‚green‘ is well used and the concept has lately become extremely fashionable and popular. You can read the interview in which we discuss the concept of green construction on page 26 in „The Expert“ section. Would you like to find out about the latest construction news and the projects that Skanska is currently working on? Read the „Živé stavby“ section on page 32.

Pasivní dům − Seminární centrum Hostětín • 03/2006−10/2006 • Investor: ZO ČSOP Veronica • Dodavatel: Skanska CZ a. s. Energetický projekt roku 2007

Nové sídlo ČSOB v Praze-Radlicích • 02/2005−12/2006 • Developer: Skanska Reality a.s. • Dodavatel: Skanska Reality a.s., Skanska CZ a.s. Golden LEED Award • Cena zdraví a bezpečného životního prostředí 2006 • Stavba roku 2007 • Best of Realty 2007

Úsporné budovy umíme vymyslet i postavit Skanska patří po celém světě k lídrům v oblasti energeticky příznivého stavění. I v České republice disponujeme týmy, které Administrativní budova Nordica Ostrava • 11/2007−3/2009 • Developer: Skanska Property Czech Republic, s. r.o. • Dodavatel: Skanska CZ a.s. O 25 % nižší spotřeba energie oproti českým normám.

mají s navrhováním i stavbou energeticky úsporných budov rozsáhlé zkušenosti. Stále více nově vyvíjených projektů Skanska je o 25-30 % úspornější, než vyžadují evropské normy.

Více informací www.skanska.cz