ČÍSLO 56 (3/2008) Říjen 2008 Věstník evangelických sborů na Benešovsku
SOBĚHRDSKÝ BRATR KÁZÁNÍ •
Mt 10,1-19 jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.16 Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. 6
Tato dnešní pasáž je jedna z mnohých, která ukazuje, že uvěřit v Krista vlastně znamená udělat si život složitější. Aby víra měla smysl, aby docházela naplnění, je člověk vyslán na cestu. V tom je Nový zákon jednoznačný. Ježíš dokonce požaduje na člověku celý život. Přinést jako oběť vše, co je mé. Zaslechne-li člověk Ježíše Krista, jakoby se znovu narodil. Vstane a jde. A učí se. Jde, aby následoval, jde, aby svědčil o Kristu, jde, aby také, bude-li to nutné, pro Krista trpěl. Nic z toho není pohodlné, nic z toho není jednodušší než život bez víry. Život bez víry se v Bibli popisuje jako bloudění. Člověk bloudí, když nemá kam jít, když jeho život nemá žádné zakotvení. Učedník Kristův nebloudí. Je na tom lépe než ten, kdo bloudí. Ježíš poučuje učedníky, co mají dělat, jak svědčit o své víře. Mají uzdravovat, probouzet k životu, očišťovat. Napodobovat jej samotného. Dokonce to vypadá, že jsou sami vydáni na pospas vlkům. Stejně jako je Ježíš vydán tomuto světu. Nejprve se zdá, že učedníci jsou v roli pastýřů ztracených ovcí. Pak ale z dalšího výroku vyplývá, že sami učedníci jsou v roli slabých ovcí. Pastýř zůstává jeden. Ježíš ukazuje na tomto příkladě, v jaké je situaci člověk, který chce svědčit o víře v tomto světě. Nemá nic, jen svou bezbrannost, jen svou víru. 1
A taky podle toho s ním může být zacházeno. Jako s Ježíšem. Věřící člověk je tedy z hlediska tohoto světa na tom hůře než nevěřící. Nemůže si „vesele“ bloudit se stádem, jíst, pít, co hrdlo ráčí, jen tak si užívat ... a občas se stát třeba vlkem. To zmatené, zatoulané stádo, nemusí být jen ovce. Z Ježíšových slov vyplývá, že zatoulané ovce, ke kterým jsou učedníci posláni, se mohou stát kdykoli vlky. Zmatené, zatoulané stádo přece také křičelo: „ukřižuj!“ A byli to Ježíšovi učedníci, kteří jej v hodině nejtěžší opustili. Člověk nikde nemá zaručeno, pojištěno, že už nikdy nebude vlkem. Záleží na jeho volbě. Postavení věřícího člověka není tedy ve světě jednou pro vždy zajištěno. Navíc, Ježíšovi učedníci mají přísně zapovězeno soudit druhé, takže toto podobenství asi nechce říci, že učedníci jsou jednou pro vždy ti hodní, a nevěřící jsou zlí draví vlci. Kdyby tomu tak bylo, Ježíš by své učedníky vůbec nenabádal k vycházení mezi tyto vlky. Učedníci musejí ale počítat s tím, že se setkají s velkým odporem. Od počátku byly skupiny, které Kristovce nenáviděly a chtěly je vymazat z povrchu země. Matouš popisuje konkrétní dobu pronásledování. Vydávání soudům, bičování. Věřící nesmí propadnout pýše a myslet si, že je proti vlkům imunní. Kdyby byli proti zvlkovatění nějak magicky pojištěni, nezazněl by totiž Ježíšův příkaz: buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. Učedníci jsou tedy vysláni s úkolem pastýřů, ale vybavením ovcí. Jde o to: nejen udržet svou víru v tomto světě, ale také o ní svědčit, nenechat si ji pro sebe. Jsme posláni jako ovce mezi vlky. Učedníci – tedy ne jeden učedník, ale církev. Církev křesťanů má svědčit ve světě jako ovce mezi vlky. Pověření církve a každého z nás je tedy být ovcí, nestat se vlkem. Být ovcí, která ví, že má svého pastýře, Ježíše Krista. Jako ovce máme jednat tak prozíravě, abychom zůstali bezúhonní. Bezelstní vůči svodům tohoto světa, prozíraví vůči jeho nástrahám. Jak si představit tuto bezúhonnost a bezelstnost dnes? Určitě to neznamená, že si řeknu: lže kolem mě hodně lidí, tak budu lhát taky. Vždyť z toho něco mají. Tato bezelstnost a prozíravost není přetvářka a prolhanost. Být bezelstný znamená prostě udržet si víru i proti všemu tvrzení, že to smysl nemá, protože vítězí právě ta prolhanost. Být prozíravý znamená používat rozum, abychom odhalili, kde právě začíná ta prolhanost. Prozíraví, abychom si víru udrželi. Abychom se nestali vlky. Naše víra se může osvědčit jedině, když ji budeme žít s upřímností a téměř prostomyslností. Myslím na prosazování ve světě právě těch hodnot, které nikdy nebyly příliš v módě: Dávat je víc, než brát. Kristovské dělení chleba, nelpění na majetku, stávat se bližním druhému, zasazovat se o spravedlnost, hledat Boží království. Tedy učit se milovat. Jinými slovy nezapomínat na Pána Boha. Duchovní otcové staro2
věku trefně vystihli, že člověk na rovině nejhlubší vede zápas se sebou samým. Sv. Theodoros Velký Asketa řekl: Existují tři základní vášně, skrze které všechny zbývající povstávají: láska k smyslovému potěšení, láska k majetku a láska ke chvále. Hned za nimi je následuje pět dalších zlých duchů, z nichž povstává velká spousta vášní a všemožného zla. Ten, kdo tedy poráží tyto tři vůdce a vládce, zároveň poráží i těch pět dalších, a tak vítězí nad všemi vášněmi. Sv. Thalassios z Libye řekl: Naprostá bezvášnivost činí naše myšlenkové obrazy prostými vášně: dokonalé duchovní poznání nás přenáší do přítomnosti toho, který je naprosto nepoznatelný. Být bezelstnou holubicí, být ovcí, která má svého pastýře, nestat se vlkem, to nás přenáší do přítomnosti Krista a Pána Boha. Jako ovce mezi vlky vstupujeme do přítomnosti Kristovy. A spolu s ním můžeme provokovat svět a pomáhat Božímu království, aby rostlo. To může být naše holubičí provokace tomuto vlčímu světu. Amen. Petr Turecký
CO SE DĚJE V DIAKONII VLAŠIM Pražské ústředí Diakonie Českobratrské církve evangelické v létě publikovalo Výroční zprávu za rok 2007 s podtitulem Pomoc má mnoho tváří. Diakonie ČCE jako nezisková organizace poskytovala v uplynulém roce sociální, zdravotní, vzdělávací služby ve 33ti střediscích a 8mi speciálních školách po celé České republice. V roce 2007 hospodařila více než s 405ti mil. Kč. Služby byly určeny seniorům, lidem s postižením, lidem v obtížné životní situaci a umírajícím. Výroční zpráva prezentuje Diakonii jako celek a také jednotlivá střediska. Jednou z tváří Diakonie, kterou ústředí ve zprávě představuje, je i vlašimské středisko s Domem pro matku a dítě a Domem na půl cesty, poskytující služby mladým lidem v azylovém domě v Benešovské ulici č. 507. Zájemci se mohou s výroční zprávou seznámit na internetové adrese www.diakoniecce.cz. Je k dispozici i ve vlašimském středisku.
¾ Zvyšování kvalifikace a kvality služeb Diakonie ČCE – středisko ve Vlašimi nadále zvyšuje kvalitu poskytovaných služeb Domu pro matky s dětmi a Domu na půl cesty. V této oblasti bylo významnou událostí zvýšení kvalifikace a vzdělání u čtyř pracovnic střediska. Kurz se odvíjel v prostorách firmy CC Systems v Benešově, v budově Komerční banky. Naše zaměstnankyně Jitka Buršíková, Miluše Kašparová, Jana Trusinová a Jana Žáčková v průběhu čtyř měsíců absolvovaly akreditovaný rekvalifikační kurz v oboru Pracovník v sociálních službách. Kurz se skládal z 225 hodin teoretické výuky a z 90 hodin praxe v zařízeních sociálních služeb. Během kurzu byly pracovnice střediska seznámeny s odbornými tématy syndromu vyhoření, 3
krizové intervence, komunikace s klientem, vedení poradenského rozhovoru, prevence týrání a zneužívání osob a jinými zajímavými tématy. Po ukončení kurzu písemnými testy a ústní zkouškou získaly naše pracovnice certifikát s celostátní platností dle akreditace MPSV, který je požadován zákonem č.108/2006 Sb., o sociálních službách. V létě se potom pracovnice střediska účastnily setkání všech absolventů a lektorů kurzu, které se konalo v Příbrami. Realizátorem kurzu byl zmíněný CC Systems, a.s., zabývající se vzděláváním dospělých. Kurz byl pořádán v rámci projektu „Více znalostí – více možností, jak si najít práci“, a byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
¾ Jarmark u Ludmily 2008 Dne 11. září se zaměstnanci střediska Diakonie ve Vlašimi aktivně zúčastnili 12. ročníku Jarmarku u Ludmily 2008 na náměstí Míru v Praze 2. Jarmark je projektem, ve kterém se Diakonie snaží propojovat kulturní a sociálně zdravotní oblast. Návštěvníkům Jarmarku u Ludmily se již tradičně představila střediska Diakonie ČCE - jejich činnost a výrobky klientů. Současně s Jarmarkem probíhal hudební program s vystoupením profesionálních i amatérských hudebníků a zpěváků. Vlašimské středisko připravilo vlastní stánek s výzdobou připomínající město Vlašim. Návštěvníkům nabídlo soubor praktických a velmi dobře výtvarně řešených výrobků zhotovených ve středisku. Přestože se této akce zúčastnilo poprvé, v porovnání s ostatními účastníky vlašimské středisko nezapadlo. O výrobky byl u stánku neočekávaně velký zájem. Tato akce, náročná na přípravu a organizaci, připomněla Pražanům činnost střediska a její poslání. Zaměstnancům se zase stala povzbuzením do nelehké práce při překonávání životních obtíží klientů ubytovaných v Benešovské č. 507.
4
¾
Jak vypadá vydařený den?
Myslím, že o pěkných chvílích, dobrých lidech a hezkých věcech by se mělo dávat vědět. A protože všechny tyto atributy se sešly v neděli 21. září ve středisku Diakonie ve Vlašimi, pokusím se o tom trochu povyprávět. Byl to Den otevřených dveří a začal podle předpokladu v deset hodin dopoledne bohoslužbou. Benešovští evangelíci zde prožívali zároveň svůj sborový den. K nim se přidali bývalí i současní klienti, bývalí zaměstnanci, hosté a příchozí z Vlašimi i z Benešova a okolí. Návštěvníci si prohlédli pečlivě připravený, uklizený a přátelsky naladěný dům, ve kterém vlašimské středisko Diakonie provozuje své aktivity. Také si povídali spolu nebo se ptali současných pracovníků na běžnou organizaci života v domě, kde jsou poskytovány hned dvě služby - Dům pro matku a dítě a Dům na půl cesty. U kávy a čaje někteří vzpomínali na roky předchozí, jiní si prošli veliký pozemek pod domem; všichni si pak pochutnali na občerstvení, které z vlastních zdrojů připravili hostitelé, tj. zaměstnanci střediska za vydatné pomoci sester a bratří ze sboru. A potom se přiblížilo odpoledne v očekávání zajímavého kulturního programu. Skutečnost však předčila očekávání, a to ve všech směrech. Nejdřív zazpívala děvčata z dětského pěveckého sboru Základní školy Sídliště Vlašim několik písní, především skotských a irských, ale také zazněly moravské písně (Hutka, Čechomor). Bylo to živé, temperamentní vystoupení, které souznělo s nasazením vedoucí sboru paní učitelky Havlíčkové. Sborové zpěvačky nás okouzlily, zaujaly – a roztančily! Jedna z nejmladších obyvatelek Azylového domu, dvouletá Simonka, nám předvedla nádherné taneční variace na výrazně rytmické písně, pak se přidal i malý Milánek. Bylo to spontánní; a vlastně největší vyznamenání pro děvčata a především pro sbormistryni, na které je znát, že pečlivě písně svým členkám vybírá (a upravuje), aby je společné zpívání bavilo.
5
Po chvilce odpočinku si připravil vystoupení známý soubor Buchty a loutky z Prahy - Švandova divadla. Pohádka Tři prasátka rozesmála nejen děti, ale možná ještě víc dospělé. Bylo to moc dobré představení, potlesk nebral konce. Diváci ocenili nevšednost, vtip i výpravu. Je úžasné, co dokážou vytvořit tři nápadití umělci! Nu, a pak dorazila ze Sedlce Prčice skupina historického šermu Páni ze Zvěřince. Trochu se zaškaredilo počasí, ale na zahradě pod domem přihlíželo šarvátkám množství nadšených příznivců. Nasazení vystupujících šermířů bylo tak obrovské, že dokonce zlomili meč. O to víc zaujali a hlavně přihlížející kluci měli o čem debatovat. Závěrem dne vystoupil osobitý kytarista a zpěvák Ondřej Janota, který zklidnil, završil program Dne otevřených dveří a naladil své posluchače na přemýšlivou notu. Bylo to důstojné zakončení vydařené neděle. Sluší se jako dobrý nápad ocenit využití kamínků coby počítadla, pochválit všechny pomocníky při malování a úklidu střediska a hlavně upřímně poděkovat pořadatelům - zaměstnancům střediska v čele s panem ředitelem, který celý den uváděl. A můžeme se těšit na další Den otevřených dveří. Za 130 spokojených návštěvníků zapsala Mirka Nulíčková
Jeden den ve vlašimské Diakonii Příprava na sobotní denní službu začíná už den předem, v pátek. Musím být ve Vlašimi do půl osmé, takže budu vstávat dřív, než obvykle vstávám do práce. Jistím se tedy raději dvěma budíky a chystám si jídlo a pití na celý den. Ráno potřebuji vyrazit bez delšího rozmýšlení. Jen se krátce nasnídám, popadnu batůžek s věcmi a vyrážím na vlak. Naštěstí nemá zpoždění a také autobus z Benešova do Vlašimi přijíždí včas. Předávám si službu s paní Voldánovou – noc byla poměrně klidná, zato den bude rušnější. Chystá se malování chodeb a modlitebny. Krátce po osmé hodině přichází pan ředitel a na devátou hodinu se už scházejí všichni. Pouštím ven jednu maminku s kočárkem. Nesmím zapomenout zapsat její odchod do sešitu, ona sama se také u východu zapisuje. Brzy přijíždí s menší dodávkou jiná maminka, která před časem získala v blízké vesnici byt a nyní potřebuje přestěhovat nábytek a oblečení. Hlídání dětí má naštěstí zajištěné, musí však myslet na spoustu věcí. Návrat pro zapomenuté předměty by byl později složitější. Telefonuje paní Kašparová, pracovnice střediska, a nabízí jí starší ledničku. Využívám jejího telefonátu a prosím ji, jestli by nemohla večerní službu převzít o pár minut dříve, potřebuji stihnout autobus zpět. Pak hledám další pytle na zabalení věcí – stále se objevují další drobnosti, které je třeba sbalit a odvézt. Otevírám garáž, ve které byl uložený nějaký nábytek, a hledám klíče od kůlny. Kola v ní se přestěhují do uvolněného prostoru. Naštěstí ho nacházím hned, všechny klíče jsou podrobně označené a barevně odlišené podle jednotlivých pater. Horší je to s hledáním klíče, který někde odložila jedna z maminek, nakonec ho nacházím připravený na ledničce. 6
V mezičase vařím čaj a kávu pro malíře a jejich pomocníky, hledám kbelík, hadr a smetáček s lopatkou. Kolem jedenácté znovu přijíždí stěhující se maminka, nechává u mne v kanceláři přebalovací pult pro jednu z klientek, pak znovu vynášíme pytle s oblečením. Brzy je auto plné, ale bude třeba se ještě jednou vrátit pro poslední drobnosti ze skladu oblečení a pár skříněk a spotřebičů. Přichází jeden ze zájemců o internet a dvě klientky odcházejí na nákup. Ve volné chvíli si v počítači prohlížím fotky z jarmarku v Praze, kde měla svůj stánek i vlašimská Diakonie. Odpoledne přicházejí další pomocníci, stěny chodeb jsou vymalované meruňkovou barvou a celý dům se najednou krásně projasnil a svítí čistotou. Teď je jen třeba uklidit, hledáme společně okenu a houbičky na umývání nečistot. Je třeba umýt kapky barvy na dveřích, naštěstí to jde dobře, barva ještě není příliš zaschlá. Jedna z klientek si přichází prohlédnout oblečení, které přivezla paní Trusinová, a půjčuje si na zkrácení nových kalhot jehlu a nit. Jen krátce zahlédnu klientku z Domu na půli cesty, také ona si potřebuje nakoupit. Vypouštím ji tedy ven, zapisuji odchod a odnáším na zahradu polévku Benovi. Leží u boudy, ale jakmile mne zahlédne, radostně mne vítá. Když však zjistí, že nenesu nic zajímavějšího než jídlo, jeho nadšení poněkud opadá. Po domluvě s panem ředitelem začínám nadepisovat obálky s adresami. Blíží se Den otevřených dveří a lidí, kteří by měli dostat osobní pozvání, je spousta. Rychle se přiblíží sedmá hodina, a tak se chystám k odchodu. Letmo zkontroluji zápisy v sešitě i tabuli se jmény klientů – hned na první pohled je jasné, kdo z nich je zde a kdo mimo středisko. Vchod na zahradu zamykat nemusím, zamkne až noční služba. Paní Kašparová přichází, ve stručnosti jí popisuji dnešní den, krátce ji informuji o každém z klientů střediska – někteří jsou i s dětmi tady, jiní se budou vracet až v neděli, přes noc ve středisku nebudou. Pak již jen popřeji klidnou noc a odcházím na autobus. Helena Ratajová - dobrovolnice ¾ Pokud byste se rozhodli podpořit činnost střediska, můžete tak učinit zasláním jednorázového finančního daru nebo zřízením trvalého příkazu v částce, kterou sami uznáte za vhodnou, a to na účet České spořitelny, a.s. číslo 0528700339/0800.
7
EKOLOGICKÉ OKÉNKO PETRY M. Šaty dělají člověka... A kdo dělá šaty? Přemýšleli jste někdy nad tím, jakou cestu ujdou např. kalhoty, které si koupíte v obchodě? Byla jsem úplně zdrcena, když jsem si v manuálu „Šaty dělají člověka... A kdo dělá šaty?“ přečetla informace o cestě běžného textilu. Možná už tušíte, že naprostá většina oblečení se do Evropy i Ameriky dováží z dalekých končin. Ale co se všechno na té cestě skrývá? Začněme od semínka... Bavlník je velmi náročná rostlina. Nejlépe se jí daří v Číně, Indii, USA, Uzbekistánu a Pákistánu. Bavlník vyžaduje teplé klima, hluboké hlinité půdy, dostatek vláhy v době růstu a naopak slunné a bezesrážkové období v době zrání. Dostatek vláhy zajišťují zemědělci zavlažováním. Jistě jste slyšeli o zkáze Aralského jezera v Uzbekistánu – to dnes zabírá pouhých 15% ze své původní rozlohy a je rozděleno do 3 částí. Postřehy z tohoto smutného místa si můžete přečíst v cestopise „Zkáza Aralského jezera“ na http://www.hedvabnastezka.cz/. Fotografie opuštěných lodí, které jsou uvízlé ve vyprahlé poušti jsou doslova šokující... Bavlníky pěstované na velkých plantážích (tedy jako monokultura) jsou hojně napadány škůdci. V boji proti škůdcům se používají silné pesticidy. Pěstitelé v rozvojových zemích (což představuje 99% celosvětové produkce bavlny) jsou většinou negramotní a nedokáží si přečíst návod k použití ani případná varování. Bohužel, i kdyby si je přečetli, vyžadované ochranné pomůcky nejsou pro místní horké a vlhké klima použitelné a zpravidla nejsou ani k dispozici. Praxe pak vypadá tak, že pesticidy na plantáže rozprašují s holýma rukama. Při této práci pomáhají také děti, které k rozstřikování používají proděravělé PET láhve. O nic lepší není ani sklízení tobolek bavlníku, při kterém přicházejí děti také do kontaktu s jedovatými látkami, což může vést k vážným zdravotním potížím, předčasným úmrtím i otravám končícím smrtí. Práce dětí na těchto plantážích je porušením Konvence o nejhorších formách dětské práce. Smutný je i fakt, že v některých zemích (např. v Uzbekistánu) jsou v době sklizně uzavřeny školy a děti musí na plantážích plnit státem určené kvóty (pokud tyto kvóty nenasbírají, je jim vyhrožováno zhoršením prospěchu nebo jsou bity). Ničím příjemným není ani bělení a barvení, kdy se roztoky míchají holýma rukama, což způsobuje nepříjemné kožní problémy. Zpracovaná látka putuje k výrobě oděvů. Není novinkou, že většina současného textilního průmyslu je situována do rozvojových zemí – bez rozdílu značky nebo ceny zboží. Největší světové „značkové firmy“ využívají levného způsobu výroby oděvů se stejnou brutalitou jako malé „no name“ firmy. A není divu – výhodou je pro ně velmi špatná legislativa rozvojových zemí, nízké daně, levná 8
pracovní síla a velká nezaměstnanost a chudoba. Obyvatelé jsou rádi za jakoukoliv práci a aby si ji udrželi, jsou ochotní slevit ze svých lidských práv na úplné minimum. Zpravidla oblečení šijí ženy a dívky. Ty jsou nuceny pracovat od 8 do 22 hodin (za hodinovou mzdu 3-5 Kč). Pokud je potřeba dodělat nějakou zakázku, pracují i do tří do rána, pak se mohou na chvíli vyspat na svých šicích strojích a v sedm hodin ráno pokračují. Výjimkou není ani fyzické násilí a sexuální obtěžování. Nepříjemné jsou i naprosto nevyhovující pracovní podmínky, nedostatek WC (někdy i 1 toaleta na 500 žen!) a např. fakt, že v některých „továrnách“ mají ženy speciální propustky na WC, které mohou využít pouze 2x za celodenní pracovní směnu. Nepředstavitelné! Odbory a jakékoliv protesty jsou zakázány a sankciovány často krutým fyzickým násilím nebo i zabíjením. Říkáte si, že takové pracovní podmínky nejsou u nás možné? Omyl. Nelegální imigranti často zaplatí přepravcům vysoké částky za příslib dobrého zaměstnání na bohatém západě. Jaké je jejich překvapení, když se octnou v uzavřeném areálu, ve kterém pracují od rána do noci v nelidských podmínkách, nesmějí areál opustit a veškeré své vydělané peníze zaplatí za jediné dostupné předražené potraviny, které prodávají majitelé „firmy“. Fakt, že jde o nelegální imigranty v sobě nese zejména to, že nemají vůbec žádnou právní ochranu, a tak se jejich práce a pobyt v cizí zemi rovná otroctví nebo vězení. V roce 1995 byla odhalena jedna taková „robotárna“ v Kalifornii, kde pracovali thajští imigranti. V roce 2003 byly objeveny obdobné brazilské „továrny“ šijící oděvy pro řetězec C&A. Možná jste zaslechli i o kauze severokorejských šiček, které pracují v České republice. Jsou nějaká řešení? Nemusíme se jen rozčilovat nad praktikami velkých firem ani špatnými zákony rozvojových zemí, ledacos můžeme i ve skromných českých podmínkách ovlivnit! 1. Můžeme zabránit kontaktu pěstitelů v rozvojových zemích s pesticidy. Jak? Například koupí oblečení i drogerie z biobavlny. Pokud zvolíte tyto výrobky, uchráníte i svou vlastní kůži před kontaktem s bavlnou, ve které mohou být zbytky pesticidů. Oblečené nese označení „organic cotton“ nebo „bio cotton“. V některých obchodech už toto zboží je součástí sortimentu. Trička, některé dětské oblečení, ale i plenky a dámské hygienické potřeby (např. od firmy Natracare) můžete koupit i v Benešově v Tyršově ulici v Biopotravinách paní Černé. Pro oděvy můžete využít i tyto internetové obchody www.ecomamma.cz, www.biosfera.cz nebo www.bioobchod.cz, produkty z oblasti drogerie se na internetu velmi snadno „vygooglí“. Jsem si jistá, že nabídka v kamenných obchodech se bude postupně zvyšovat, záleží však na poptávce! Můžete se tu a tam na biobavlnu v obchodě zeptat. 2. Dětské otrocké práci i vykořisťování žen v rozvojových zemích můžeme zabránit nákupem oblečení „Fair Trade“, zatím v ČR špatně dostupného (největší nabídku má brněnský obchůdek Na Zemi – Pekařská 16). 9
3. Můžeme využít také tradiční české textilní rostliny – konopí a len (www.ecovoice.cz, www.thtc.cz, www.lenorek.mysteria.cz, www.gratefulhemp.com nebo www.jocha.webpark.cz). 4. Můžeme nakupovat oblečení z druhé ruky. Např. při říjnovém tradičním soběhrdském bazaru. Kam dál? Sedmá generace: Bavlna — špatné svědomí našich skříní www.sedmagenerace.cz Stručný průvodce biotextilem – biobavlna – článek na www.biospotrebitel.cz Proč biobavlna? – článek na www.ecomamma.cz Biobavlna: Jak vyzrát na škůdce i bez chemie – článek na www.biospotrebitel.cz Stop dětské práci – www.stopdetskepraci.cz (Zde najdete i super PC hru) Zpracováno podle manuálu „Šaty dělají člověka... A kdo dělá šaty?“, Společnost pro Fair Trade a rozvojové vzdělávání v Brně, 2007. Petra Macháčková
Výtvarné umění v Soběhrdech V neděli 28. září 2008 byla v soběhrdském sboru zahájena výstava fotografa Ladislava Postupy. Zahájení se také zúčastnil Jiří Šafr, z jehož sbírek většina fotografií pochází. Výstava bude probíhat do 30.11.2008. Z úvodní řeči: Ladislav Postupa se narodil 21.9.1929 v Náchodě. V roce 1949 absolvoval Vyšší průmyslovou školu stavební v Liberci. Řadu let pracoval jako projektant. V roce 1959 uveřejnil první fotografie, o tři roky později spoluzaložil Studio výtvarné fotografie v Liberci, v polovině šedesátých let byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců, v roce 1969 provedl první fotografie na deskách jako závěsný obraz, v příštím roce na tento postup získal čs.patent. Od začátku osmdesátých let zpracovává grafiky fotografickou cestou, v roce 1991 byl jmenován čestným členem Asociace fotografů. Žije a pracuje v Liberci. (O Ladislavu Postupovi vyšly dvě monografie: Jiří Janáček - Fotografie Ladislava Postupy (1967) a Josef Král - Monografie Ladislav Postupa (1992). Postupův přínos výtvarnému umění a fotografii je dvojí. Jednak je vynálezce, který přenesl fotografii na desku, kde se neleskne, ať se na ni díváme z jakéhokoliv úhlu. Fotografie tedy může být použita v interiéru jako závěsný obraz. Ovšem vedle zvládnutí tohoto technického problému formy, jak fotografii prezentovat, je ještě důležitý její obsah. Postupu ovlivnily imaginativní trendy a surrealismus, které skutečnost transformují do jiných rovin. Postupa hledá v obraze filosofickou zkratku, shrnující 10
vyjádření, znak. Proto se často vrací ke starým motivům a hledá jejich další smysl, obrací se ke grafice. Pracuje v cyklech. Fotografie mu někdy slouží jen jako technika reprodukce grafik, jindy je fotografie jen inspirací. Klíčem k porozumění se stává název obrazu. Všechny názvy jsou stručné a jednoduché, filozofický podtext je patrný od samého počátku tvorby. Autor sám o svém tvůrčím procesu říká: „Nejsou to fotografie odpovídající obecným představám. Pozoruji nejčastěji ty objekty, které mohou nést i jiná poslání, než jim určila původní realita. Motivy nehledám, ale vytvářím. Tak vznikají metaforická vidění. Řeším je jako grafiky provedené fotografickou cestou." Znovuobjevení Ladislava Postupy; Otto Hejnic, DOBRÁ ADRESA 2006
11
BLAHOPŘEJEME K narozeninám
¾ Říjen
Chvojka, Zbyněk, Čerčany – 81 let, Kohoutová Alena, Poříčí nad Sázavou – 73 let, Mottlová Noemi, Čerčany – 20 let Listopad Boháčová Božena, Petroupec – 83 let, Borovička, Josef, Velké Popovice – 91 let, Kulhavý Josef, Pyšely – 80 let, Málková Božena, Kunice – 60 let, Oberhelová Blanka, Senohraby – 78 let, Řeháková Božena, Soběhrdy – 76 let, Stolařová Jarmila, Vranovská Lhota – 84 let Prosinec Černá Dana, Čerčany – 55 let, Hašek Karel, Poříčí nad Sázavou – 83 let, Hradečná Pavlína, Mezihoří – 40 let, Petruška Michal, Mnichovice – 89 let, Pohanová Marie, Čakov – 79 let, Rambouch Karel, Mnichovice – 76 let, Šturcová Jaroslava, Petroupim – 78 let DĚTI
Říjen – King Samuel, Dobřichovice – 15 let, Rataj Martin, Vysoká Lhota – 17 let Prosinec – Mottlová Gabriela, Čerčany – 18 let ¾ Krátká informace o sborovém hospodaření v Benešově Už jsme se zase přehoupli do druhé části roku a je čas zastavit se u zatímních výsledků hospodaření. Nejdřív ale přidám stručnou informaci o našem postavení v rámci seniorátu. Patříme do třetí kategorie z pěti vytvořených kategorií podle obratu finančních prostředků (naše výnosy i náklady se minulý rok pohybovaly v rozmezí kategorie 200 - 350 tisíc Kč). V porovnání s ostatními sbory vycházíme poměrně dobře, pouze bychom mohli zvýšit obětavost ve výši saláru na salárníka a také výši sborové sbírky na účastníka bohoslužeb. V pořádku máme všechny odvody, tj. odvody repartic a odvody personálnímu fondu za minulé roky. A co letos? Finanční situace opět není bezproblémová, do konce roku očekáváme ještě krom běžných provozních výdajů doplatky odvodů. Zbývá odvést ještě část celocírkevních repartic (5 000,-Kč) a 2. splátka personálního fondu (32 500,-Kč). Renovace parket nás vyšla na 46 361,-Kč. Pokud se týká příjmů, tak k 31.8.2008 jsme vybrali na saláru 49 200,-Kč, dary činily 64 865,-Kč a sborové sbírky 31 856,-Kč. Kromě sborových sbírek máme letos poněkud vyšší obětavost, za což patří všem bratřím a sestrám poděkování. Ovšem pro přesnost dodávám, že v darech sboru patří přes 25 tis.Kč darům při příležitosti svatby, křtu nebo pohřbu. Pokud se týká stavu našich financí k 31.8.2008, tak jsme měli celkem 19 682,35 Kč. Mirka Nulíčková 12
RECEPTY Čas padaných jablek – čas pečených štrúdlů Je snad někdo, kdo nemá štrúdl rád? Všimněte si té vzácnosti – ú s čárkou uprostřed slova – a je to správně! Štrúdl je totiž, jak si myslí Vídeňáci, jejich vynález; ale my víme svý, ať tomu říkáme štrúdl nebo závin. Každou, tedy aspoň středoevropskou, kuchařku napadne, když přemýšlí, kam s těmi rychle se kazícími jablky, že jednoduché a dobré bude zabalit je do těsta. A tak máme každá svůj vynález. Já mám dva: Rychlý a efektní Koupím lístkové těsto dokonce v plátech a čtvrtky jablek zabalím do čtverečků těsta, jenom aby se růžky slepily v prostředku k sobě. Potřu vajíčkem a zprudka upeču. Doprostředka dám lžičkou trošku červené marmelády (třeba malinové) a pocukruju. Pracný a moc dobrý 40 dkg hladké mouky, jednu kostku tuku Omega nastrouhám do mouky, přidám dvě deci vody, špetku soli a propracuju rukama těsto. Dám odpočinout. Připravím si strouhanku osmaženou na másle, vanilkový cukr, skořici, nasekané ořechy, rozinky namočené v rumu, citr. kůru, a samozřejmě jablka nakrájená na plátečky či kousky (nikdy nestrouhám). U televize se to dělá dobře! Těsto rozdělím na 4 díly a postupně vyválím placku zhruba na délku plechu, posypu jemně strouhankou, jablky nešetřím, ale úplně na horní okraj je nedám, aby se mi potom nesypaly ven, přidám ostatní ingredience a opatrně balím. Když nejsem úplně zručná, můžu si pomoct tím, že si rozválené těsto položím na utěrku a pomocí textilu těsto zabalím. Oba konce slepím, aby při pečení jablka nevytékala – plech se myje dost špatně. Potřu vajíčkem a peču (250 stupňů) dozlatova. A dál už ví každé malé dítě. A když to sladké nemůže nikdo už ani vidět, tak si pro změnu můžeme udělat pikantní jednohubky. Pomazánka na jednohubky: 1) Zeleninu ze skleničky Moravanky (slít nálev a vyndat feferonky) umlít s 30 dkg gothajského salámu a přidat majonézu dle chuti. 2) Syrový celer nastrouhat najemno, přidat stejné množství strouhaného tvrdého sýra, cibuli najemno, strouhaná kyselá okurka, citron, sůl a pepř. Smíchat s majolkou. 3) Rozmixujeme nebo nastrouháme nivu s našlehaným máslem, vmícháme strouhaný křen a trošku koňaku. Mažeme na chuťovky, zdobíme zelenými natěmi, sekanou šunkou, vejci, zeleninou. DOBROU CHUŤ ! 13
PRAVIDELNĚ V BENEŠOVĚ •
Služby Boží – Benešov neděle od 10,00;
•
Vlašim 2., 3., 4. neděle od 8,30
•
Biblické hodiny Benešovsko - úterý 18,00 – 7.10. Bystřice, 14.10. (dle domluvy)
•
Vlašimsko - čtvrtek 18,00 – 16.10. a 23.10.
•
Votice - středa 22.10. od 18,00
•
Rodinná biblická Neveklov dle domluvy
•
Setkání dětí - Benešov - středa 15,15 „Zajetí vám není osudem“
•
Diakonie Vlašim „Dokud se zpívá“- čtvrtek 15,00 (podle zájmu a domluvy)
•
Příprava ke křtu a konfirmaci - Benešov - středa 1.10. a 22.10. od 16,00
•
Matky s batolaty - dle domluvy v Benešově (čtvrtek dopoledne)
•
Mládež pátek dle domluvy od 18,00
•
Angličtina středa od 16,30 (vede D. Bártová)
•
Staršovstvo čtvrtek 9.10. od 19,00 Benešov
•
Neděle díkčinění 19.10. Vlašim 8,30, Benešov 10,00
¾ Víkendové setkání dětí 10.-12.10. Vozerovice ¾ Ekumenické bohoslužby čtvrtek 9.10. – 18,00 ČCE Benešov
Tradice pravidelného setkávání křesťanů všech církví v Benešově je vzácná, udělejme si tedy i tentokrát na společné shromáždění čas. Při všech setkáních budete mít příležitost potkat naši novou vikářku Annu Šourkovou z Prahy Chodova, která začala svou vikářskou práci 1.10.2008 Těšíme se na Vás – Vaši kazatelé Tomáš Trusina a Anna Šourková 14
PRAVIDELNĚ V SOBĚHRDECH • Pravidelné nedělní bohoslužby jsou v 10 hodin v Soběhrdech. První neděli v měsíci je vysluhována Svatá večeře Páně. • Pravidelná biblická hodina v Ládví se koná dvakrát měsíčně vždy v úterý v 18,00 hod. u rodiny Kovářových. Možný odvoz po domluvě s bratrem farářem. • Pravidelná biblická hodina v Petroupimi se koná jednou měsíčně u rodiny Jana Šilímka v čp. 7. • Pravidelná biblická hodina v Přestavlkách se scházíme jednou měsíčně u rodiny Škvorových. • Biblická hodina v Mnichovicích (u Šmejkalů) se koná jednou za měsíc v pátek od 20 hodin • Konfirmandi se scházejí ob sobotu v Soběhrdech na faře od 14.00 17:00. Nejbližší – 11.10. a 1.11.; 14 až 16. listopadu je konfirmační víkendovka • Setkání seniorů se koná na faře jedenkrát za měsíc od 14:00 ve středu po dohodě. Kontakt: René Hudec - 323 649 011 nebo 323 620 128. • Střední generace se koná– jednou za měsíc po domluvě. Rozhovor nad současnými tématy. • Mládež – čtrnáctidenně ve čtvrtek v 16,30hod, v Čerčanech na husitské faře – setkáváme se s husitským farářem Petrem Wagnerem. 17.-18. října 2008 seniorátní dny mládeže na Dobříši
PRAVIDELNĚ V SEDLECI-PRČICI • Každotýdenní nedělní bohoslužby začínají v 8,00 hodin. První neděli v měsíci konáme „dětské“ bohoslužby se zvěstováním zaměřeným na děti. • páteční biblické pro děti (18,00 Vozerovice – Dokud se zpívá) • páteční biblické hodiny pro dospělé (19,30 Prčice)
15
Sbor ČCE v Soběhrdech pořádá opět Dobročinný bazar ve dnech 29.10. - 1.11.2008, na který jste všichni srdečně zváni středa, čtvrtek, pátek od 8,00 - 18,00 hod. sobota od 8,00 - 11,00 hod. FS ČCE Benešov: Husova 656, 256 01 Benešov. Kazatel farář Tomáš Trusina, kurátor Jiří Zavadil, Tel: 317 722 215, e-mail:
[email protected], www stránky: benesov.evangnet.cz. Číslo účtu 320132379/0800. FS ČCE Soběhrdy: Soběhrdy čp. 21, 256 01 Benešov. Kazatel Petr Turecký tel.:317 795 634; e-mail:
[email protected], www stránky: sobehrdy.evangnet.cz. Číslo účtu 1190782/0300. Kurátor: Jan Rataj,Vysoká Lhota 39, 257 22 Čerčany Adresa redakce:Helena Ratajová, Vysoká Lhota 39, 257 22 Čerčany e-mail:
[email protected]. Sazba Marie Stolařová e-mail:
[email protected] Vychází 4 x ročně, počet výtisků 400. Pro členy ČCE v Benešově a v Soběhrdech zdarma.
Soběhrdský bratr: Vydává sbor ČCE v Benešově a sbor CČE v Soběhrdech
16
