noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 1
LOUŇOVICKÝ Z P R AV O D A J V Ý O A V L O S
Vydává obecní úřad Louňovice
Březen 2007
Cena 20 Kč
Mapa části katastru Louňovic ze Stabilního katastru z roku 1841
2/2007
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 2
HISTORICKÝ ÚVODNÍK Kudy kráčely Louňovice Čas kulatého výročí, které si v těchto dnech Louňovice připomínají, se přirozeně nabízí k zamyšlení nad dosavadním vývojem obce. Podrobně se s ním můžete seznámit ve vydávané publikaci Louňovice. Spíše si jen shrneme vývoj obce v průběhu minulých století a pokusíme se postihnout některé jeho etapy a tendence.
Středověký charakter osídlení Základní přírodní podmínky, ve kterých ves vznikla, dlouho ovlivňovaly její podobu a určovaly možnosti rozvoje. Mírně zvlněná pahorkatina Černokostelecka byla od pravěku pokryta lesem. Nezájem zemědělců o ni byl dán již žulovým geologickým podložím s kamenitou až písčitojílovitou půdou a nedostatečnými vodními zdroji. Spolu s členitostí, to bylo i drsnější klima, které neumožňovalo plnohodnotné rozvinutí jak obilnářské, tak pastevecké výroby. Již v prvopočátku pozdějšího osídlení si zachoval v naší krajině důležitou roli les. K osídlení došlo v první polovině 13. století a nelze přitom přehlédnout důraz na zachování velkých lesních ploch, snad jako loviště posledních Přemyslovců. Menší zemědělské osady vznikaly při výraznějších vodotečích, nejčastěji na hranách pramenných pánví. Archeologický výzkum v některých jednotlivostech objevil i prvky starší, které si osadníci do svých nových domovů přinesli. Výzkumy tak zachytily jak jednoduché polozemnicové chaty, tak již obvyklá nadzemní srubová stavení, k jejichž podezdívkám bylo pro snadnou dostupnost užíváno místního kamene. Další znaky nejstaršího osídlení nalezneme kupříkladu na podobě louňovické plužiny a jejího blokového uspořádání, vypovídající o užívání mělké křížové orby. Mezi důležité nálezy patří záušnice, typické slovanské ozdoby objevené v hrobech u Kozojed, v Mukařově či Konojedech. Ve druhé polovině 13. století tyto ozdoby z hrobových i sídlištních inventářů v Čechách mizí. Koncem 13. století síť černokosteleckých sídlišť pocítila první proměny, jejichž odrazem bylo i opuštění osady v Louňovicích „U Hájovny“. Transformace staršího osídlení do vrcholně středověké podoby pokračovala ještě ve 14. století, ne však na všech lokalitách, pravděpodobně se vyhnula
Menší Uzlových statek čp. 23 právě Louňovicím. Jistým znakem málo rozvinutých regionálních vztahů je i dlouho trvající absence tržního střediska. Koncem 13. století královský majetek získal své správní centrum, menší hrad v Kostelci n. Č. l. Vznikla při něm tzv. manská organizace – soustava ke hradu příslušných svobodných manů-nápravníků, usazených v jednotlivých osadách a pověřených správou zdejších lesů. Není vyloučeno, že podobná usedlost s královským lesníkem byla také v Louňovicích. Spolu s dalšími vesnicemi na západě Černokostelecka, přešly Louňovice v první polovině 14. století pod tehovské panství. Ani pro toto období, kdy byla obec součástí středně velikého šlechtického statku, nemáme žádných písemných zpráv. Přesto pozdně středověkou podobu obce můžeme rozpoznat v urbárních pramenech, vzniklých po polovině 16. století. Ty zachycují ves se třemi selskými usedlostmi a dvěma menšími chalupnickými. Jednotliví hospodáři platili vrchnosti peněžní rentu a uznávací dávku (většinou slepice). Faráři platili v měřicích obilí. Robotní povinnosti pro celou obec spočívaly pouze v posekání a skopení luk u Požáru. Správou Louňovice patřily pod mukařovskou rychtu, stejně jako odedávna i pod mukařovskou farnost. V zásadě můžeme mít tento stav za tradiční a promítnout jej i do minulosti. 2
Selští poddaní na kosteleckém panství (1513–1848) V první polovině 16. století byla ves spolu s celým tehovským panstvím začleněna pod Slavatovský, Smiřický a po roce 1623 Lichtenštejnský velkostatek Kostelec n. Č. l. Podoba vesnice se neměnila, pouze část panských luk u rybníků zvětšila rozlohu jedné z chalupnických usedlostí. Odpadla přitom v minulém období zaznamenaná robota a nadešel čas intenzivnějších robotních povinností na panském, který definitivně skončil až roku 1848. Sedláci robotovali s potahy, chalupníci posílali na panské pěšího robotníka, tzv. čemeráka. Robotovat se mělo po celý týden, později 3 – 4 dny v týdnu. Obec byla stále tvořena jen pěticí rodin. Na počátku 17. století již stála i budova pastoušky, obec měla svého pastýře a i jistý počet nádeníků, jinak nedoložených, nelze vyloučit. Největší pohroma v dějinách obce přišla za třicetileté války. Trojice usedlostí byla postupně opuštěna nebo vypálena, ve vsi zůstaly jen dvě rodiny, které v obtížných poměrech bojovaly na omezených hospodářstvích o živobytí. Krátce po válce vrchnost do Louňovic přivedla nového hospodáře, ale k obnově zbylých dvou usedlostí došlo teprve koncem 17. století. Jen velmi pomalu hospodáři obnovovali zarostlá pole, nouze byla i o volské
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 3
Susovi před čp. 11 potahy. V případě neúspěchů či nedbalosti hospodáře vstupovala do hry vrchnost a takového jedince z gruntu sesadila. Teprve v první polovině 18. století obec začala ožívat, hospodařilo se na celé rozloze půdy, obnovena byla pastouška, vrátil se pastýř hlídající malé dobytčí stádo místních sedláků a na staveních se začínali ve větší míře objevovat podruzi, nádeníci, občas i potulní řemeslníci. Demografický vývoj nedokázaly zvrátit ani obec navštěvující epidemie hladomoru v roce 1771, 1827/1828, ani cholerová nákaza v letech 1833/1835. Zvýšený počet obyvatel ve vsi vedl u některých hospodářství k vymezení částí budov, kde podružské rodiny žily, v jedné z nich později vznikla i šenkovna. Rozrůstaly se ale i selské rodiny a koncem 18. století dochází k prvnímu rozdělování původních gruntů, obvykle na poloviny – tzv. pologrunty. Do poloviny 19. století tak vznikly další tři zemědělské živnosti. Současně začínají vyrůstat i první domky bezzemků, jak na okraji obecní pastviny, tak v zahradách selských stavení. V uvedené době jich stálo již deset. Jejich obyvatelé se živili nádenickou prací u sedláků. Roku 1844 bylo v Louňovicích 14 domů a 152 obyvatel.
řemeslníci: švec, krejčí, kovář, otevírání nedalekých žulových lomů do vesnice přivedlo i první kameníky. V době konjunktury působilo například v obci současně 7 ševců a krejčí, později se jejich počet ustálil. Domkáři postupně začínají tvořit početně dominantní sociální skupinu. Potřeba drobného zemědělského zázemí pro bezzemky vedla obec ke směně obecního lesa za knížecí les U Hájovny a jeho přeměnu v nájemná políčka. K roku 1900 měla obec 32 popisných čísel a 227 obyvatel, do vypuknutí 1. světové války tu stálo již 55 domů, první stavení se objevila i při státní silnici, jako zárodek pozdějších Louňoviček. V obci fungují již dva hostince a obchod. Se vzrůstem významu domkářského obyvatelstva ve druhé
Samostatná obec – domkářské období (1848–1918) Po zrušení poddanských poměrů a vzniku samostatné obce se prudce zvýšila výstavba domků. Ty již na bývalé obecní pastvině vytvářely prostor horní návsi. Proti předchozímu období již tito domkáři nebyli zcela odkázáni na nádeničinu u sedláků, objevují se první
Vila Mudr. Jankovského na Horáku 3
polovině 19. století pomalu ztrácí svou kdysi hlavní roli selské hospodaření. K úpadku větších zemědělských živností přispělo jak oddělování jejich částí na samostatné malorolnické živnosti, tak hospodářská krize v 70. letech 19. století, která některá hospodářství rychle přivedla k nucenému odprodeji pozemků. V budoucím období tak pouze trojice hospodářství obhospodařovávala více než 10 hektarů půdy, další čtveřice vlastnila alespoň 5 hektarů. Pozvolna končilo dlouhé období spojené pouze se zemědělskou činností obyvatel Louňovic. Svůj vzhled tehdy měnila celá obec, kde postupně mizela stará roubená stavení a jako stavební materiál již zcela převládal kámen a cihla.
Kamenická ves a její letní hosté (1918–1948) V roce 1921 měly Louňovice 58 popisných čísel, žilo zde 79 rodin a celkem 323 obyvatel. V obci byly dva hostince, později dva obchody, řeznictví, kovárna, truhlárna, zahradnictví, objevují se i zcela nové profese jako elektrikář či instalatér, založena je opravna kol a motorových vozidel. Mimo již tradiční, v obci nepostradatelná řemesla, vzrostl zejména význam kamenické profese. Kameničina v období první republiky živila dvě až tři desítky rodin,
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 4
povozničením si prací v lomech žernovské žulové oblasti vypomáhali i někteří malorolníci. Představovala tak charakteristický zdroj obživy pro zdejší obyvatele. Od dvacátých let se mohutně rozvíjí domkářská výstavba na obecních pozemcích, později parcelují svá pole i někteří zemědělci. Společně s domky jako nový prvek do Louňovic ve větší míře proniká i vilová zástavba. První vilky zde vznikly již před 1. světovou válkou, větší význam ale měli tzv. letní hosté, povětšinou bohatší Pražáci středních vrstev, prožívající v bytech poskytovaných domkáři letní prázdniny. V sezóně tak Louňovice ožívaly jejich přítomností. Když pak byla možnost, tak si tito lidé v Louňovicích stavěli vlastní vilky. Tak do obce přišla nová skupina obyvatel, nejen měnící architektonickou podobu chudé vesnice, ale hledající zde i odpočinek a rekreaci. S tím souvisela péče o koupaliště u Louňovického rybníka. Částečně se tomuto trendu přizpůsobovala celá ves, prosperovaly oba hostince i obchody, na vesnické prostředí bylo až netypické otevření kina v jednom z hostinců. Svůj význam přitom měla i společenská činnost hasičského sboru, fotbalového klubu a místních ochotníků. Obec se v prvorepublikovém období díky domkářské i vilové výstavbě téměř ztrojnásobila, zavedena byla důležitá elektřina. Cesta do Prahy, kde nacháze-
li dělníci z obce první pracovní místa, se ulehčila zřízením pravidelné autobusové dopravy.
Socialistická vesnice rekreační oblastí(1948–1989) Změny obce po roce 1948 byly dalekosáhlé. Téměř zanikl soukromý živnostenský sektor, na většině zemědělské půdy hospodařilo roku 1950 ustavené Jednotné zemědělské družstvo, jen několik drobných malorolníků si dále hospodařilo na svém. Podobně zanikly i ostatní drobné živnosti, zestátněny byly hostince, kino, truhlárna a obchod, jejichž provoz byl Místním národním výborem povětšinou udržen. Do početných vilek se nastěhovali nájemci a skončil tak každoroční sezóní příliv letních hostů. V JZD zaměstnání nacházely především místní ženy, po sloučení s JZD Srbín ovšem jeho význam klesl. Později některé z žen našly uplatnění zřízením lesních školek u Louňovic. Založeno bylo údržbářské středisko, poskytující jak různé služby, tak i stavební materiál. Stále více obyvatel ale nacházelo zaměstnání v Praze, kam za vzděláním mířila i mládež. Dalším významným mezníkem bylo určení Louňovic koncem 50. let za rekreační oblast pro Prahu a její obyvatele, kteří zde začali masově budovat rekreační chatky se zahrádkami a trávit v sezóně víkendy. Po někdejších letních hostech
tak nastoupili „lufťáci“. Vyrostly celé chatové osady a na letní čas tak opět Louňovice ožívaly. Teprve v 70. letech se ale podařilo vybudovat namísto nedostačujícího obchůdku moderní samoobsluhu, která mohla požadavky místních i rekreantů uspokojit. Rozšíření se tehdy dostalo také hostinci a vybudována byla moderní mateřská školka.
Moderní období Po roce 1989 se obnovil živnostenský ruch v obci, mimo drobné výrobce a poskytovatele služeb vznikají i větší firmy, zaměstnávající menší část místních obyvatel. Pracovní příležitosti již ale největší část obyvatel nachází v hlavním městě, které je snadno dostupné, většina obyvatel vlastní nepostradatelný automobil, lze využít několika autobusových linek. Obec na přelomu tisíciletí zcela mění tvář, získává moderní infrastrukturu, dochází k masové výstavbě rodinných domů a nárůstu počtu obyvatel. Ten při rozměru sídliště doprovází jistá anonymizace komunity, nevyhnutelně mizí některé tradiční prvky vesnice, ale ohlédneme-li se do minulosti, není to rozhodně poprvé, kdy vývoj překonává některou fázi své starší sídelní podoby. S pohledem do budoucna se tak můžeme ptát: „Kam budou kráčet Louňovice?“, ale to již není otázka pro historika. ok
ZPRÁVY A AKTUALITY Hospodaření obce Louňovice v roce 2006 Hospodaření obce Louňovice v roce 2006 začínalo s 5milionovým zůstatkem z předchozího roku. Během roku 2006 obec získala na běžných příjmech (daně, poplatky, nájmy) dalších 5,3 mil. Kč, na příspěvcích od občanů 5,2 mil. Kč a z prodeje pozemku 1,1 mil. Kč. Největším příjmem byly dotace ve výši 10,1 milionu Kč. Celkem tak obec hospodařila s 26,7 milionu Kč. Podle schváleného rozpočtu investovala obec prostředky především do dokončení výstavby kanalizace v oblasti pod hřbitovem a do rozšíření ČOV (čistírny odpadních vod), jejíž kapacita se zdvojnásobila. Celkem se do kanalizace a ČOV investovalo 14,4 mil. Kč. Z dalších investic jmenujme provedení dvou nových vrtů na posílení kapacity vodovodu a nové přípojky s nákladem 1,3 mil. Kč, komunikace v Louňovičkách u II. hráze v objemu 1,8 mil. Kč,
Nová výstavba rodinných domků pod hájovnou 4
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 5
výbor: předseda místopředseda sekretář práce s mládeží hospodář zapisovatel člen výboru mužstva: A trenér Vl. vedoucí B trenér vedoucí dorost trenér žáci trenér vedoucí přípravka stará garda
Petr Novotný Jan Henc Petr Šusta Petr Tichý Luboš Vančura Stanislav Kurel Petr Toman
Sklenář J. Henc J. Řehák Z. Mrázek P. Novotný J. Bouda, P. Tichý P. Šusta, Štibinger, Madej G. Valeš Stanislav Kurel
Z turnaje v Kyjích. dokončení stavby garáže u hřiště ve výši 0,6 mil. Kč a zřízení nového dětského hřiště u mateřské školy a vybavení původní třídy novým nábytkem s nákladem 0,7 mil. Kč. Na běžný chod obce bylo vynaloženo 4,8 mil. Kč, na veřejné osvětlení 0,3 mil. Kč a na odkup pozemků pro místní komunikace bylo vydáno 0,7 mil. Kč. Dále byla provedena splátka bezúročné půjčky na vodovod ve výši 0,7 mil. Kč. Výdaje obce celkem dosáhly výše 24,6 mil. Kč. Do roku 2007 obec Louňovice vstoupila se zůstatkem 2,17 mil. Kč. Z tohoto čísla a odhadu příjmů pro rok 2007 se bude odvíjet sestavování rozpočtu. Podle předchozích rozvah má prioritu posílení vodovodního systému o nové vrty, výstavba dalšího vodojemu a posílení úpravárenské kapacity. Dále by v letošním roce měla být zahájena plynofikace obce a další investiční prostředky budou vloženy do komunikací, zejména ke zvýšení bezpečnosti na křižovatce u II. hráze. Rozpočet bude počítat i s pokrytím nákladů na realizaci akcí spojených s oslavami 600 let od první písemné zmínky o existenci naší obce. Věřme, že naši noví zastupitelé rozhodnou správně o důležitosti výdajů a hospodaření letošního významného roku bude opět úspěšné a hlavně ke spokojenosti občanů. mbrč
TJ Slavia Louňovice v sezóně 2006/2007
Louňovická kopaná na jaře 2007, v roce oslav osmdesátiletého trvání klubu, má v soutěžích 6 mužstev. A mužstvo hraje
v soutěž okresního přeboru II. třídy. Po podzimu přezimovalo na prvním místě. B mužstvo hraje IV. třídu a v této době je na druhém místě. Stará garda hraje úspěšně několik let Posázavskou ligu.. Během zimní přestávky 2005/2006 proběhla přestavba klubovny v kabinách. Udělala se nová dlažba, jsou nové stoly a lavice, nový obslužný pult. Na hřišti máme od října 2005 nové správce – manžele Kvapilovy. V nové klubovně se o provoz velmi dobře stará celá rodina Šustova. Obecní úřad Louňovice dokončil stavbu garáže pro traktor, Slavia Louňovice zde má garáž na sekačky, dílnu a také sociální zařízení. V soutěži 2006/2007 chce A mužstvo udržet první místo a vrátit se do I. třídy, kde jsme hráli naposledy v roce 2003. V zimní přípravě absolvovalo A mužstvo dobře obsazený turnaj v Kyjích, kde skončilo na druhém místě. A mužstvo bylo doplněno o řadu nových hráčů. Ve Slavii máme také oddíl asociace Sportu pro všechny (SPV), kde jsou ženy všech věkových kategorií. Náplň hodin je pestrá: aerobik, kalanetika, zdravotní cvičení, gumy, lehké činky. Pořádají se přednášky o zdravém životním stylu a kosmetice. Předsedkyní je Marie Boudová a cvičitelkou Dana Řeháková. Slavia Louňovice má 290 členů. Práce s hráči vyžaduje mnoho úsilí a volného času jak trenérů, tak vedoucích mužstev. U mládežnických družstev nám pomáhají rodiče hráčů, kteří je vozí na zápasy vlastními auty. Hodně práce má i výbor. Kromě aktivit s činností týmů v době utkání je i dost administrativní práce. V roce oslav 80 let kopané v Louňovicích pracuje výbor v následujícím složení: 5
Sportovní ples V Louňovicích je vždy na začátku roku významnou kulturní událostí sportovní ples, který organizuje TJ Slavia Louňovice. Letošní jubilejní ples, pořádaný v roce 80 let od založení klubu, se uskutečnil dne 3. února. Kvůli počátečním neshodám ohledně pronájmu sálu v Louňovicích, byl ples uspořádán v srbínském music baru Kravín, jehož prostory majitel nabídl bezplatně. Jak se zdá ani vzdálenost z Louňovic nebyla překážkou těm, kdo chtěli na ples přijít. Mnozí využili služeb dohodnutého taxíku. Sešlo se na 250 hostů, kteří za hudebního doprovodu kapely Diplomat prožili hezký večer, při kterém nechyběla opravdu bohatá tombola včetně dražby dortů a divokého prasete.
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 6
Možná, že k obzvlášť pěkné atmosféře pomohlo právě prostředí music baru, kde se jindy baví zejména mládež za zvuku úplně jiné muziky. Poděkování patří všem organizátorům, panu Míťovi Procházkovi za bezplatný pronájem sálu a všem, kteří přispěli darem do tomboly či zakoupením vstupenky, a tak podpořili další činnost TJ Slavia Louňovice. bumb
Kniha o historii, současnosti a budoucnosti Louňovic právě vyšla Jeden z náročnějších úkolů oslav 600 let od první písemné zmínky o Louňovicích byl úspěšně dokončen. Obecní úřad Louňovice vydává v březnu 2007 v nakladatelství Bílý Slon knihu „LOUŇOVICE“. Na 128 stránkách je zachycena historie naší obce od jejího vzniku až po současnost, obsahující i krátké zamyšlení nad budoucností. Kniha živě a v širších historických souvislostech popisuje historii obce a jejího okolí, uvádí informace o vzniku jména, znaku obce, popisuje přírodní hodnoty území a zachycuje fakta a vzpomínky o význačných skutečnostech, které se v obci odehrály v průběhu času. Významná část publikace se zabývá i historií vzniku a nepřetržitou 80letou činností TJ Slavia Louňovice. Kniha je doprovázena bohatou fotografickou a obrazovou přílohou. Naleznete zde asi 100 černobílých a 38 barevných reprodukcí. Kolektiv dobrovolných autorů textů i obrazové dokumentace pod vedením B. Udržalové, se snažil zachytit a pro
příští generace uchovat to, co ze starší, ale i novodobější historie lze uchovat. Autoři přejí čtenářům, aby jim tato publikace přinesla poučení i zábavu, a aby byla v neposlední řadě i zdrojem hrdosti nad bohatou historií naší obce. Kniha je i malým poděkováním všem, kteří tu byli před námi, a i těm, kteří jsou s námi v současnosti, za jejich přínos pro tvář a dějiny Louňovic. rčbu
Z práce Komise pro oslavy V lednu a únoru pokračovala práce Komise jak v plénu, tak v odborných skupinách. Také jednotliví členové aktivně zajišťovali jimi převzaté aktivity. Za největší dosavadní úspěch, a aktivity nejnáročnější na čas a práci dobrovolníků, je možno považovat dokončení a vydání prvního a druhého
Vítání občánků Vítání nových občánků do Louňovic je letitou zvyklostí. Při tom posledním, v pátek 9. února 2007, pan starosta slavnostně uvítal pět dětí, narozených v říjnu a listopadu loňského roku – dvojčátka Ondřeje a Vojtěcha Susovy, Tomáše Brdičku, Sylvu Matulovou a Jana Boudu. Roztomilou kulturní vložku předvedly děti z naší mateřské školky a základní školy. Maminky si odnesly hezkou kytičku, pamětní list a malou praktickou pozornost pro děti. Tatínkové, babičky, dědečkové, zkrátka všichni si odnesli především dobrý pocit, že děti jsou velikou radostí a jsou vítány mb 6
čísla Zpravodaje a zejména vydání knihy o Louňovicích. Vysoce je možné ocenit úsilí všech dobrovolníků, kteří se na zpracování novin a knihy podíleli, ať již zpracováním drobných i větších příspěvků či mnohastránkových částí, tak výběrem dokumentace a fotografií. Zvláštní dík patří těm, kteří mnoho hodin a dní věnovali redakční práci. Kniha bude v březnu a počátkem dubna předána do všech rodin stálých obyvatel a další výtisky je možné získat na Obecním úřadě v Louňovicích. Na březen je připravováno slavnostní veřejné zasedání zastupitelstva obce za účasti občanů a pozvaných hostů. Z dalších prací Komise a obecního úřadu je možné uvést pořízení textilních startovních čísel s nápisem Louňovice pro účastníky soutěží pořádaných v rámci oslav i v příštích letech, výroba triček s logy obce a Slavie Louňovice, pořízení dřevěných turistických známek a zhotovení pamětního grafického listu. Připravuje se cyklus výstavek dokumentů k historii Louňovic. Pokračuje jednání o pořízení vlajky, instalace automatického zvonění Zvoničky, zřízení kamenického skanzenu a naučné stezky. Na duben je připraven koloběžkový závod, koncert žesťového orchestru, akce „ukliďme svět“ a pálení čarodějnic. Byla vyhlášena výtvarná soutěž dětí „Jak vidím své Louňovice“ a připravuje se vyčištění studánek, oprava památníků, veřejných prostranství a další akce. O většině z nich najdete podrobnější informace na stránkách tohoto Zpravodaje, na plakátech a na webové stránce obce. rč
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 7
Sáňkování na Horáku Letošní zima moc nepřála dětským radovánkám. A tak jak jen to bylo trošku možné, ožil Horák dětským smíchem. Sáňkování, tam letos bylo umožněno díky tomu, že druhá hráz je uzavřena a tak tam skoro žádná auta nejezdí. Pro děti to bylo ideální, protože měly volný dojezd. Závodily tedy mezi sebou, kdo dál dojede – dobrá zpráva je, že v rybníce neskončil nikdo. Tímto se zároveň omlouváme všem zájemcům o veselé bruslení na Louňováku, které se nekonalo. Počasí nám letos nepřálo. Uvažujeme o náhradní akci a budeme vás včas informovat. eb
Dětská oslava Dušiček Jistě se mnozí z Vás podivili, proč v předvečer Dušiček po obci pobíhali upíři, čarodějové a jiná hrozná strašidla. Vězte tedy, že se jednalo o Louňovické děti, které si po česku slavily Halloween. Jedná se sice o tradici, která k nám dorazila z Ameriky, ale pro děti je to úžasná příležitost jak se společně sejít a hezky se postrašit. A když se navíc ještě udělá táborák, jako před dvěmi roky, tak dětská srdíčka zaplápolají jako ten oheň. Doufejme, že se zakládá další tradice dětské zábavy v naší obci. eb
PŘIPRAVOVANÉ AKCE Slavnostní zahájení oslav 600 let Dne 23. března 2007 v 18.00 v sále Hotelu U sv. Huberta se koná slavnostní veřejné zasedání zastupitelstva naší obce, kde budou oficiálně zahájeny oslavy 600 let od první písemné zmínky o existenci Louňovic. Na schůzi jsou zváni všichni občané obce. Pozváni jsou také zástupci sousedních obcí, představitelé mikroregionů, Říčan a Středočeského kraje. Na schůzi bude vzpomenuto vzniku, historie a současnosti obce, bude představena kniha o Louňovicích, pamětní grafický list, druhé číslo Louňovického zpravodaje a budou podány informace o dalších připravovaných akcích. rč
Alternativní medicína v knihovně Plánované rozšíření dekoračních a ve skromnějším měřítku i výstavních prostor v zadní místnosti obecní knihovny (oddělení odborné literatury a čítárna), bude realizováno na konci března. Cyklus drobných výstavek zahájí výstavka mapující různé oblasti a metody alternativní medicíny. Bude spojená s prezentací knižních titulů k dané problematice a otevře ji v sobotu dne 24. března 2007 v 18.00 hodin přednáška J. Krutské s jednoduchým názvem: „Alternativní medicína“. Čtenáři, zájemci o tematiku i zvědavci jsou vítáni. Výstavka potrvá do května 2007 a bude možno ji zhlédnout během běžné otevírací doby Ženíškovy obecní knihovny (sobota 14.00–18.00). ok
Koncert žesťového sextetu Komise pro oslavy 600 let od první písemné zmínky o obci, v úzké spolupráci s Obecním úřadem Louňovice 7
připravuje koncert žesťového orchestru Universal Brass, který se bude konat dne 13. dubna 2007 ve 20.00 v sále hotelu U sv. Huberta. Soubor Universal Brass vznikl v roce 1983 na pražské Akademii múzických umění a jeho zakládajícími členy byli tehdejší studenti a také hráči pražských orchestrů. Předvádí rozmanitost hry žesťových nástrojů a možnosti jejich uplatnění v různých žánrových oblastech, a tak je na koncertech možné slyšet vedle renesančních tanců či barokní suity i swingové a jazzové skladby a také díla současných českých i světových autorů. Bohatý repertoárový rejstřík umožňuje souboru Universal Brass značný koncertní rozsah, od komorních a chrámových koncertů až po klubová vystoupení. Sextet vystoupí v Louňovicích ve složení Jan Hasenöhrl, Jan Burian, K. Šimek (umělecký vedoucí), J. Přibyl, P.
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 8
Fríd a L. Maryška. Připravený program obsahuje tyto autory a skladby: T. Susato – La Morisque, G. Farnaby – Fancies, Toyes and Dreams, H. Purcell – Trumpet Tune, Cl. Monteverdi – 2 Madrigaly, V. Otto – Pražské tance, W. A. Mozart – Ave verum corpus, L. Maurer – Allegro, B. Martinů – Jaro v zahradě, A. Frackenpohl – Pop suite, S. Joplin – The Enterteiner, a Joh. Strauss – Radetzky March. Vstupné je dobrovolné. rč
Koloběžkový závod (nejen) pro děti Komise pro oslavy pořádá koloběžkový závod pro děti, který se bude konat v sobotu dne 28. dubna 2007 od 9.00 hodin. Závod začíná od čističky, čili pod Horákem. Přijďte si zasportovat, pobavit se a povzbudit soutěžící! Trasa povede po asfaltové komunikaci, lesem, podél rybníku směrem k obci Jevany (Jevanská ulice). Věkové kategorie : 1. kategorie: malé děti do 4 let 2. kategorie: předškoláci do 6 let včetně 3. kategorie: školáci do 10 let včetně 4. kategorie: školní mládež 11 – 14 let včetně 5. kategorie: všichni ostatní odvážlivci i bez omezení věku Soutěže se mohou zúčastnit všichni pří-
chozí, kteří se na udaném místě u pořadatelů do 8.45 hodin zaregistrují. Start proběhne podle skupin. Každý soutěžící si sám ručí za parametry a „technický stav“ své koloběžky. Soutěž se koná za každého počasí, podle nadšení účastníků. Helmy chránící hlavu jsou doporučeny. Na vítěze jednotlivých kategorií čekají hodnotné ceny – nechte se překvapit! Následně bude pořádán dne 5. května 2007 Cyklistický závod pro děti a mládež, start bude tentokrát v lese za hřbitovem v 9.00 hodin. Včas bude avizován plakátky. Srdečně zveme a moc se na vás těšíme. vter
Pozvánka na pálení čarodějnic Letošní pálení čarodějnic se bude konat dne 30. dubna 2007 na louce za hřištěm Slavie. V 19 hodin bude podpálena vatra i s čarodějnicí. Na děti, které si přinesou vlastnoručně vyrobenou čarodějnici čeká odměna – a to chutný buřtík, který si pak určitě rády opečou. Chtěli bychom tímto také vyzvat dospělé i mládež, aby si s sebou vzali kytary i jiné instrumenty. Všichni „umělci“ jistě ocení domácí vínečko, které se bude podávat pro svlažení vyschlých hrdel. eb
Automatické zvonění a nový zvon na Zvoničce Jedním z námětů občanů, shromážděných při přípravě programu oslav 600 let od první písemné zmínky o obci, bylo zajistit zvonění poledne alespoň o sobotách, nedělích a svátcích. Při projednávání tohoto záměru s odbornou firmou a při odborné prohlídce Zvoničky vyšlo najevo, že je nutno předělat celé uchycení zvonu, neboť je jednak na konci životnosti, jednak neumožňuje instalaci automatiky zvonění. Zároveň bylo konstatováno, že instalovaný zvon je z oceli a nikoliv ze zvonoviny a nemá ani historickou cenu. Zastupitelstvo obce dne 9. února 2007 rozhodlo, že bude pořízen zvon nový. Jeho cena byla předběžně stanovena na 20 000 Kč. Bude ze zvonoviny a bude ozdoben znakem obce, datem a větou připomínající, že si ho pořídili občané Louňovic u příležitosti letošních významných oslav v obci. Vzhledem k době potřebné pro ulití nového zvonu a instalace automatiky zvonění bude slavnostní odhalení provedeno až 2. června 2007 dopoledne v rámci dětského dne. Sponzorské dary na pořízení zvonu a na podporu všech akcí organizovaných v roce oslav je možné skládat do pokladny obecního úřadu nebo zasílat na konto OÚ č. 2826 – 201/0100. mbrč
POZVÁNÍ NA JARNÍ ZÁPASY FOTBALISTŮ Louňovická keramika
„A“ mužstvo sehraje na jaře 2007 tyto zápasy: Sobota Sobota Sobota Sobota Sobota Sobota Sobota Sobota
17. 3. v 15.00 doma s TJ Mnichovice 24. 3. v 16.00 v Kamenici 31. 3. v 16.30 ve Veltěži 7. 4. v 16.30 doma s Říčany A 14. 4 v 16.30 ve Vyšehořovicích 21. 4 v 17.00 doma s Nehvizdy A 28. 4. v 17.00 v Měšicích 5. 5 v 17.00 doma s Brázdim A
Neděle Sobota Sobota Sobota Sobota Sobota
13. 5. v 17.00 v Dobřejovicích 19. 5 v 17.00 doma se Senohraby A 26. 5. v 17.00 v Klecanech 2. 6. v 17.00 doma se Starou Boleslaví A 9. 6 v 17.00 ve Všestarech 16. 6. v 17.00 doma s Radonicemi
(Louňovice, Dolní náves 37) Velice významnou firmou v Louňovi-
Na webových stránkách Slavia Louňovice (http://slavia.lounovice.net) jsou uvedeny další podrobnosti a výsledky, a to i pro mužstva „B“, dorost, žáky, přípravku a starou gardu.
Srdečně Vás zveme a přijďte podpořit naše sportovce.
8
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 9
PŘEDSTAVUJÍ SE PODNIKY A PODNIKATELÉ
Louňovická keramika (Louňovice, Dolní náves 37) Velice významnou firmou v Louňovicích je od roku 1989 Česká keramická manufaktura. Jejími zakladateli jsou manželé Svatošovi. Štěpánka BaškováSvatošová je uměleckým tvůrcem návrhů. Se svými jedinečnými keramickými výtvory absolvovala mnoho úspěšných výstav a prezentací nejen v naší republice. Její manžel, Jan Svatoš – ekonom, se stará o organizaci vlastní výroby, distribuci a prodej keramiky. Největší vrchol podnikání zaznamenali kolem roku 2001, kdy měli až 40 zaměstnanců. Přestože si v Kostelci nad Černými lesy vybudovali nové sídlo pro bydlení s keramickým ateliérem, zůstali věrni Louňovicím a sídlo firmy zde ponechávají. Nejvíce keramiky bylo vyrobeno v bílohnědém provedení s tak typickým, popraskaným vzhledem. Následovala keramika modrá a provedení country. Dnes je jejich výroba zaměřena na více umělecké provedení v barvě vínové. Jistě jste slyšeli o „Dnech keramiky“ v Kostelci nad Černými lesy, jejímiž organizátory manželé Svatošovi jsou. Pořádají se každoročně od roku 1989 vždy poslední sobotu v květnu. Letošní již 19. ročník proběhne 26. 5. 2007 a opravdu stojí za to se do Kostelce nad Černými lesy podívat a udělat si radost. Nabídka keramiky na tomto největším trhu s keramikou v České republice je nepřeberná a málokdo odolá lákavé nabídce. mb
LASCO spol. s.r.o. (Louňovice, Kutnohorská 47) Na začátku podnikání v roce 1992 byl pro tři zakládající společníky firmy LASCO hlavním produktem aplikační softwarový Samba – program pro řízení skladového hospodářství, fakturaci, marketingové a logistické řízení, který vytvářeli podle požadavků českých
obchodních firem. Program byl určen především pro velkoobchodní organizace s potravinářským zbožím a odrážel potřeby vyplývající z neustále se měnících podmínek v Česku devadesátých let minulého století. V současné době je pomocí tohoto softwaru prodáváno zboží za více než tři miliardy korun ročně. V dalších letech se z jejich snahy poskytovat klientům maximální a dlouhodobou podporu vytvořila oblast servisních služeb, které se týkají nejen jejich aplikačního softwaru, ale i ostatních datových služeb a zahrnují péči o celý informační systém včetně hardwarové podpory. Dlouhodobé působení na trhu (patnáct let je metuzalémský věk pro obvyklý „jepičí“ život počítačových firem) přináší potřebu vzdělávání a poznání
zejména v individuálním přístupu k potřebám a přáním jednotlivých zákazníků. bu
AYA – Japonská kuchyně
nových technologií, protože až teprve patřičná úroveň poskytovaných služeb dokáže uspokojit a udržet klienta. Nyní je firma LASCO schopna nejen zprostředkovat, ale i poskytnout podporu pro většinu nejnovějších informačních technologií od světových výrobců. A co přináší LASCO pro nás místní? Je to především poskytování přístupu na internet v místní bezdrátové síti. Uživatelsky se jedná o službu, kdy připojení a nastavení udělají jejich technici za nás, s průhlednou finanční politikou bez omezování a „chytáků“, které by nám dodatečně tahaly peníze z kapes. Samozřejmou součástí její obchodní činnosti je i prodej počítačů, notebooků, LCD displejů, tiskáren, skenerů či projektorů. Neodradí nás anonymitou čistě obchodních firem. Věnují nám svůj čas, poradí a pomohou nám se rozhodnout. Více informací o jejich službách se můžeme dozvědět i na jejich stránkách www.lasco.cz. Společník firmy p. Lebeda vidí budoucnost prosperity společnosti LASCO nejenom v rozšiřování služeb, ale 9
(Louňovice, Polní 255) Paní Veselé se podařilo skloubit svůj koníček, tj. přípravu a vaření exotických jídel, s předmětem jejího podnikání. Již před lety několikrát navštívila Japonsko a tam mimo jiné ochutnala pro nás chuťově netradiční jídla. Měla i to štěstí, že mohla nahlédnout „pod pokličku“ a jejich přípravu se pod dohledem japonské hospodyňky naučit. Mnozí z nás si samozřejmě nedovedeme představit, co se skrývá za názvy pokrmů, jakými jsou sushi, misoshiru, okonomiyaki, nabe či tekoyaki. Jako první seznámení s touto kuchyní mohou posloužit její stránky: www.aya-japonskakuchyně.cz. Při našem rozhodování nám sama majitelka velice ráda a ochotně poradí. Její doménou je příprava jídel japonské (teplé i studené) kuchyně pro rodinné oslavy či setkání přátel. V základní nabídce jsou zastoupena tři menu, ale můžeme si objednat jenom jednotlivé porce za opravdu přijatelné ceny. Paní Veselá uvaří a připraví do potravinových krabic, nebo si pokrmy můžeme odvézt přímo na servírovacích talířích (z louňovické keramičky). Součástí poskytovaných služeb je i rozvoz pokrmů přímo na místo servírování podle přání zákazníka. Pokrmy jsou naprosto čerstvé, připravují se pouze na objednávku. Paní Veselá dodává, že podstatná část surovin, které na přípravu jídel používá, je od japonských výrobců. Dají se již v sou-
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 10
časné době koupit i zde ve specializovaných prodejnách. Tak proč si někdy neochutnat něco jiného než jenom naši českou tradiční kuchyni! bumb
Léčení a prevence nemocí jinak (Louňovice, Srbínská 159) Jindřišku Krutskou znají mnozí Louňováci jako bývalou knihovnici místní knihovny nebo jako učitelku z mateřské školky. Málokdo ale ví, že Jindřiška úplně změnila svoji kvalifikaci a od roku 1996 se začala plně věnovat tomu, co jí vždy přitahovalo – alternativní
medicíně. Začínala s reflexní terapií, kterou doplnila Bachovou květovou terapií, detoxikací podle Mary Staggs, Dornovou metodou a lymfatickou masáží. Jedná se o léčebné metody založené na přírodních zákonech, ověřené tisíciletími praxe a přizpůsobené našim západním podmínkám. Při reflexní terapii se pracuje především s ploskami nohou, přes které jsou ovlivňovány jednotlivé orgány našeho těla tak, aby správně pracovaly a fungovaly. Bachova květová terapie jsou vonné esence, které se zaměřují na psychiku člověka. Mary Staggs Detox je revoluční detoxikační metoda k upevnění zdraví, která zbavuje buňky škodlivin, a tak pomáhá našemu tělíčku zbavit se nepořádku,
kterým jsme si jej zatížili. Dornovou metodou je možno upravovat takzvanou kratší nohu, rovnat páteř včetně skolióz a upravovat postavení kloubů. Lymfatické masáže napomáhají odstraňování otoků a zadržování vody a škodlivých látek v těle. Velkou radostí pro Jindřišku jsou výsledky její práce – narozená miminka, zrušené operace páteří, žlučníků, mandlí apod. Jindřiška se nebrání ani předávání svých letitých zkušeností a pořádá týdenní kurzy, kde je možné se seznámit především s reflexní terapií. Tam, kde si klasická medicína již neví rady, podává pomocnou ruku medicína alternativní. Za svoje zdraví si každý zodpovídá sám a je třeba se o ně starat především prevencí. mb
HISTORICKÉ DOKUMENTY NEVŠEDNÍ PŘÍBĚH PRVNÍ PÍSEMNÉ ZMÍNKY O LOUŇOVICÍCH Záznam o komplikované směně majetků, ve kterém figurují také Louňovice, se překvapivě dochoval ve třech autentických dokumentech. Nejedná se ovšem o jeho nejstarší vyhotovení. Příběh první zmínky začíná vydáním listin o provedené směně majetků. Pro každou ze zúčastněných stran byla vyhotovena listina, která detailně popisovala, kdo a co směňuje, jakým způsobem a v jakých termínech dojde k vyrovnání závazků a pohledávek. Tento převod byl právně stvrzen zápisem do desek zemských, které částečně plnily funkci pozemkových knih. Stalo se tak na základě předložení zmíněné listiny v Úřadu desek zemských. Obvykle se v těchto úředních knihách vyskytují stručné a výstižné zápisy. V případě této směny byl sice zápis z listiny zkrácen, přesto se jedná o velice obsáhlý a složitý text. Jak původní listiny, tak i první zápis do desky zemské se bohužel nedochovaly. O osudech listin můžeme jen spekulovat, naopak o zápisu v desce zemské z roku 1407 víme naprosto přesně, že shořel společně s ostatními deskami zemskými při rozsáhlém požáru Pražského hradu a Malé Strany 2. června 1541. Naštěstí před touto tragickou událostí vznikly další přepisy tohoto výjimečně rozsáhlého deskového zápisu. Nejprve (asi 1436–1438) si jej přepsali úředníci dvorského soudu do knihy nazvané „Výpisy ze zemských desk II“. V takto označených deskách dvorských byly shromažďovány vzory komplikovaných kauz, které řešil zemský soud. České
Desky zemské, Trhový kvatern červený vejpisův od 1544 do 1606.
Desky dvorské, Výpisy ze zemských desk II.
soudy se v té době řídily nálezovým právem (soudci právo nalézali s ohledem na již vyřešené případy v deskách zemských). Zápisy těchto výroků v deskách zemských tak byly rovny zákonu. Přesná slovní formulace zápisů byla velice důležitá, chyba ve formulaci mohla znamenat prohru sporu, ztrátu majetku i hrdla, proto si ostatní soudy pořizovaly výpisy z desek zemských. Dokladem, že se jednalo o významný zápis, je také skutečnost, že se v opisu dostal do exkluzivního výběru důležitých právních dokumentů, který je dnes znám jako Talmberský kodex. Talmberským rukopisem ovšem přepisování záznamu nekončí. Po shoření desek zemských (1541) dochází k obnovování vkladů a Louňovice, které byly v roce 1407 předmětem složité směny majet-
ků, se tak znovu dostávají do desek zemských, přesněji do desky zemské větší číslo 6, která se podle barvy hřbetu a obsahu nazývá „Trhový kvatern červený vejpisův od 1544 do 1606“. Českým překladem původně latinského vkladu se tak na dlouhou dobu příběh první písemné zmínky uzavírá. K jeho oživení dochází ještě koncem 19. století, kdy je text této neobvyklé směny reprodukován v edicích historických pramenů.
10
Desky zemské Soubor 1714 veřejných úředních knih nejvyšší soudní instituce v Čechách – zemského soudu. Zemský soud projednával spory o svobodné (šlechtické) statky a žaloby na osoby šlechtického stavu. Rozhodoval o majetkových
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 11
věcech královských měst a církevních institucí. Od 1627 byl zemský soud řízen dvorskými úřady ve Vídni. Desky zemské Království českého obsahovaly zápisy trestních záležitostí, majetkových převodů, veřejného práva a usnesení českých zemských sněmů. Nejstarší pochází z poloviny 13. století, poslední byla napsána v polovině 19. století. Původní desky zemské shořely 1541, ovšem záhy bylo rozhodnuto o obnově desek. Nejstarší zápisy jsou latinské, od jazykového nařízení (1495) české. Pergamen byl u obnovených knih nahrazen papírem. Názvy knih jsou tvořeny z kombinace barvy hřbetu, obsahu zápisu a letopočtu; číslování bylo zavedeno koncem 18. století Knihy se podle obsahu zápisů dělí do několika řad. Archivní fond Desky zemské byl v roce 1989 prohlášen za kulturní památku.
Desky dvorské Soubor 156 úředních knih vzniklých z činnosti nejvyšší královské soudní instituce – dvorského soudu. Od 12. století rozhodoval dvorský soud o záležitostech trestních i politických. Ve 13. století se oddělil soud zemský; jeho kompetence přešly do rukou stavů. Dvorskému soudu tak podléhaly především osoby vázané manským slibem. Organizace dvorského soudu se ustálila ve 40. letech 14. století. Dvorský soud byl zrušen roku 1784. Desky dvorské Království českého patří mezi vzácné písemné památky. Archivní fond představuje neúplnou řadu tematicky členěných knih z let 1341–1876. Desky dvorské jsou psány latinsky, od 15. století také česky, v 17. století se objevuje němčina, která pak v 18. a 19. století převládá.
ské uloženy v 1. oddělení Národního archivu. Při studiu těchto knih jsou badatelům předkládány mikrofilmy. Originály zůstávají uzamčeny v naprosté tmě klimatizovaných depozitářů, pod stálou kontrolou teploty a vlhkosti vzduchu.
Talmberský kodex Rukopis velkého formátu vyhotovený pro nejvyššího purkrabí pražského Jindřicha z Hradce v letech 1503–1506. Obsahuje opisy důležitých státních dokumentů mj. výpisy z desek zemských. Ve 2. polovině 17. století se majiteli rukopisu stali páni z Talmberka. Nyní je tento vzácný právní rukopis uložen ve sbírkách Národního muzea. Eva Uzlová
Překlad zkráceného latinského zápisu Následuje český překlad zkrácené podoby latinského textu, zapsaného
Studium desek V současné době jsou oba archivní fondy Desky dvorské i Desky zem11
v 15. století do desek dvorských (Výpisy z desek zemských II). V 50. letech minulého století překlad z latiny pořídil kronikář T. Ženíšek. Předkládána je upravená podoba jeho překladu. „Prokop, opat kláštera sv. Karla na Novém Městě Pražském a převor Mikuláš a pan Jan, farář na Bezdězi, prokurátor a komisař všech plebánů a členů téhož kláštera jménem svým i jménem řečeného konventu a kláštera na straně jedné a Kašpar řečený Czotr z Prahy a z Tehova ze strany druhé, směnili ze svých majetků a to: řečený pan opat Prokop dobrovolně trvalý čistý roční důchod peněžitý, rybniční, z obdělávané půdy, robotní a drůbežní v Čakovicích ve výši 43 kop grošů, pocházející z řečeného poplužního dvora, který nyní má a drží Hereš z Vrutice, tak i v jeho plném právu, jak přísluší témuž panu opatovi s konventem a panu Franovi Genheryovi z Prahy, jak mu desky svědčí, dále v Práčích tvrz, poplužní dvůr, mlýn, podsedky s platy, pole, louky, vrby, potoky, rybníky, vinice, chmelnice se všemi svobodami, se všemi movitostmi v týchž statcích a dvorech se nacházejícími, ať již mají jakékoliv jméno, s užitky a plody, které buď již jsou nebo budou moci býti kdykoliv do budoucna, v týchž mezích a hranicích, jak sami drželi a měli, nic z toho pro sebe neponechávajíce na právech a vlastnictví, kteréžto statky mají hodnotu 1.800 kop grošů pražských a zbytek, totiž 740 kop grošů pražských na hotových penězích přidali, a týž pan Kašpar Čotr, dědictví své na hradu Tehově, vesnici, poplužním dvoře a dvorech kmetcích s platy, dále Vojkov, Tehovec, Svojetice, Mukařov, Žernovka, Louňovice, Klokočná, Menčice, Všestary vesnice celé, poplužní
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 12
dvory a dvory kmetcí, ve Svojšovicích plat jedné kopy grošů, dvůr kmetcí s polemi, loukami, lesy, potoky, rybníky, robotami, mlýny, mezemi a zřízenými chmelnicemi, s právem patronátním ke kostelům a se všemi svobodami a plným vlastnictvím na ně se vztahujícím, v týchž mezích a hranicích, jak sám dědičný držitel měl, se všemi docílenými užitky, které tam buď již jsou nebo budou moci býti kdykoliv v budoucnu pod zemí i na zemi, ať již mají jakékoliv jméno, se všemi honitbami, přítržemi, vrchy a dolinami, nic z toho si pro sebe neponechávaje a nevyjímaje, kromě 9 lánů lesa s pozemkem, o něž vede spor s Bohunkem Puklicí, kterýžto spor si pro sebe podržuje, všecky tyto statky v hodnotě 2.550 kop grošů. Navzájem směnili a svých dosavadních dědických práv k těmto majetkům se zřekli. Vyrovnati mají na obou stranách: předně na straně téhož pana opata a konventu a s nimi Matyáš, řečený Pokoj ze Staroků, Pavel ze Staré a Vilém ze Zvířetic, a na straně téhož Kašpar týž a s ním Albert, zvaný Kamaréř z Prahy a Brázdimi, Marek starší, řečený Čotr z Prahy a Zvířetic a Leonard, řečený Vídeňský z Prahy a Dřínova, všichni z té i oné strany rukou společnou a nerozdílnou. Pokud jde o částku 43 kop, držitelé majetku v Čakovicích jemu platiti mají a budou povinni jednu polovici k svátku sv. Jiří a jednu polovici k svátku sv. Havla nadále v každém roce. Ke kteréžto směně nejjasnější kníže a pán náš, pan Václav, Římský a Český král, udělil svůj milostivý souhlas a všechna práva svá, pokud panu králi příslušela k řečeným majetkům, propouští plně a v celku témuž opatu a konventu, svůj milostivý souhlas pak uděluje k tomu, aby mohli podržeti a k úhradě svých závazků mohli prodati jiné statky řečeného kláštera, totiž celý v Chotětově, kolik ho tam mají a celý ve Mšeni, kolik ho tam mají a kdyby nedostačovalo, aby zbytek na týchž statcích v Tehově mohli upsati a s protistranou cokoliv ujednati. Jindřich Lacembok z Chlumu, posel desk zemských byl od krále zvláště pověřen k provedení. Dáno L.P.1407 v sobotu před nedělí Judica.“
Zboží hradu tehovského Deskový zápis z 12. 3. 1407 je první zprávou, která podobu tehovského panství podrobně popisuje. Historie a vývoj panství je však starší, přičemž některé ze skutečností nejsou dosud s jistotou vyjasněny. Ves Tehov, položená s několika dalšími vesnicemi směrem ke stezce z Prahy do sázavského kláštera, měla zpočátku asi
Mapka tehovského panství vlastní osud. Dokonce není vyloučeno, že spolu se sousedním říčanským panstvím tvořila součást původního pozemkového komplexu rodu pánů „z Říčan“. Ti se ještě po polovině 13. století psali „ze Všechrom“, svého prvotního sídla. Mocenský vzestup rodu ve druhé polovině století doprovázelo vybudování hradu v Říčanech a snad již před konec či na přelom století lze zařadit případné oddělení tehovského dílu a následný vznik menšího feudálního sídla v Tehově. Teprve v 15. století je objekt tvrze (jmenované zpočátku jako „hrad“) doložen písemně, poprvé právě roku 1407. První zmínkou o Tehovu z 27. 6. 1309 do historie vstupuje Ota z Tehova, podle postavení mezi svědky v listině patřící mezi vyšší panskou šlechtu. Ze tří zmínek známe Otova následovníka Heřmana z Tehova, pohybujícího se v okolí arcibiskupa Arnošta z Pardubic a vystupujícího v majetkových záležitostech arcibiskupství (16. 10. 1347, 1349, 3. 10. 1353). Heřmanova pečeť s leknovým trojlistem ve znaku, dochovaná na jedné z listin, dokazuje jeho příslušnost k rodu Říčanských. Jeho bratrem snad byl Oldřich z Tehova, před rokem 1365 zemřelý. Třetí a poslední generaci rodu představují bratři Oldřich a Ota z Tehova, kteří 8. 5. 1368 dosadili faráře v Tehově. Oldřich je přitom uveden jako rytíř, Ota jako panoš. Druhý z nich se pravděpodobně dostal do lenního vztahu s vyšší osobou či institucí. Ohledně Oty je navíc pravděpodobné i jeho ztotožnění s Otíkem z (Velkých) Popovic, doloženým v letech 1358–1380, od něhož pochází hrádecká větev rodu pánů z Říčan. Nyní se ještě vrátíme zpátky před polovinu 13. století, kdy bylo osídleno sousední Černokostelecko. Zdá se, že část 12
vesnic pozdějšího tehovského panství patřila právě k tomuto královskému území a k Tehovu byla připojena až později. Mohlo se tak stát za krále Jana Lucemburského, který ve druhém či třetím desetiletí 14. století většinu zdejšího majetku buď směnil (Kostelec n. Č. l.), případně udělil v léno – manství (Chrást). Podobný osud potkal západní část Černokostelecka, která přešla pod Tehov, snad zároveň s uvedením v léno. To se však nemuselo vázat na původní držbu. Zajímavé je, že předpokládaný rozsah uděleného území zdá se být totožný s rozdělením farním (vesnice mukařovské farnosti) i pozdějším obvodem rychty. Dne 18. 5. 1372 již vlastnili Tehov noví majitelé, Pešek a jeho synové Mikuláš a Štěpán, rytíři z Klučova, kteří tehdy dosadili mukařovského faráře. Rod předtím vlastnil jen nevelké statky (Klučov, Jirny, Nehvizdy, Poříčany), po otci se jich krátce nato ujal Mikuláš, píšící se roku 1380 „z Tehova“, kam patrně přesídlil. Stěžoval si na něj při vizitaci jak farář ohledně nechození ke zpovědi, tak se jednalo i o lichvě, kterou provozoval, což byl ovšem na svou dobu obvyklý poklesek. Teprve v jeho osobě můžeme spojení Tehova a Mukařova, předtím předpokládané, jasně potvrdit. Jeho vztah k Tehovu nelze po roce 1380 doložit, žil ještě roku 1389 a zanechal potomky, kteří v případě Jana z Klučova dosáhli i značného majetku. Synové asi větší panství Tehov odprodali. Teprve k roku 1394 se dozvídáme o novém majiteli panství, panu Purkardu Strnadovi z Janovic, který dne 15. 9. dosazoval mukařovského faráře. Nejvyšší komorník, dvorský sudí, purkrabí Pražského hradu a člen královské rady Purkard z Janovic ve své době představoval špičku šlechtické skupiny, podílející se na správě země. Jeho kariéra ale rychle skončila. Stal se jednou z obětí intrik mezi panskou a dvorskou šlechtou a byl 11. 5. 1397 na Karlštejně zavražděn a následně prohlášen za zrádce. Tím dle zemského práva automaticky pozbyl propůjčený lenní majetek. Tehov se vzápětí stal příčinou několikaletých sporů, které se částečně odrazily i v zápise roku 1407. Majetek podle uplatněného práva připadl králi, ten také v zastoupení markraběte Prokopa
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 13
20. 2. 1398 dosadil nového mukařovského faráře. Jak ale prozrazuje následující zápis v deskách dvorských z 24. 5. 1399, užíval majetky po bratrovi v Tehově (a Mladé Vožici) probošt chrámu sv. Víta Jiřík z Janovic, z čehož jej tehdy Václav IV. poháněl před dvorský soud. Jak spor skončil se ale nedochovalo. Král asi vzápětí Tehov prodal významnému staroměstskému měšťanovi Reinhardu z Mülhausenu, který ale již kolem roku 1400 zemřel a spor pokračoval dále mezi Reinhardovými syny a Purkardovým synem s jeho poručníky Benešem z Choustníka a Bočkem z Poděbrad, kteří se hájili zápisy v deskách zemských. Od panství byla tehdy Benešem z Choustníka oddělena část lesa u Klokočné a za 150 kop grošů prodána podkomořímu Bohunku Puklici z Čelčic (jako svobodný majetek – alod). Nároky na les ale ještě roku 1453 vdova po následujícím majiteli Kašparu Čotrovi Běta odkazovala synům. Není vyloučeno, že část panství byla ve starších, dnes nedochovaných zápisech, vedena jako alodní majetek. Roku 1402 bylo po dvouletém sporu u konzistoře dne 7. 6. definitivně rozhodnuto o vlastnictví patronátního práva nad mukařovským kostelem a tedy i nad právem vlastnickým. To bylo uznáno bratrům z Mülhausenu.
Nezůstali vlastníky dlouho. Po několika letech, možná kolem roku 1406, se majetkově rozdělili a při tom Tehov prodali dalšímu významnému staroměstskému měšťanovi a konšelu Kašparu Čotrovi. Ten snad část sumy, která i pro bohatého obchodníka představovala značný majetek, Mülhausenům splácel. Ještě roku 1408 plynul Reinhardovi, sídlícímu po rozdělení majetku trojice bratří na nedalekých Slušticích, roční plat 30 kop 20 grošů z Tehova. Čotr tedy nevlastnil Tehov dlouho, snad ani ne rok, než jej směnil za dva větší hospodářské dvory a hotové peníze s karlovským klášterem augustiniánů na Novém Městě Pražském. Není vyloučena jen Čotrova zprostředkovatelská role v celé transakci. Zápisu z 12. 3. 1407 nepochybně předcházela dlouhá právní jednání s konventem kláštera, se směnou musel souhlasit i panovník a počítalo se i s odprodejem jiných klášterních statků k zisku hotových peněz pro doplacení kupní ceny. Pro karlovský klášter Tehov představoval nejrozsáhlejší majetkový komplex, který od svého založení roku 1350 vlastnil, a pro jehož koupi patrně ztratil i hospodářsky výnosné dvory v okolí Prahy. Za to augustiniáni získali „hrad“, hospodářský dvůr, 10 poddanských vesnic (Tehov, Všestary, Menčice,
ZE STARÝCH GRUNTŮ JENÍČKOVSKÝ GRUNT (ČP.2) Prostor Jeníčkovského selského gruntu vyplňoval jihozápadní část dolní návsi. V současnosti jeho původní areál tvoří obecní pozemek u samoobsluhy (tzv. Bacilák), samoobsluha čp. 1, domy čp. 25 a 161 (Čadilovi). První doložitelný majitel gruntu byl počátkem 17. století Benda Uher, vdovu se sirotky po něm vyplácel v letech 1617–20 doložený Bartoň Jeníček. V první polovině roku 1621 ale grunt vyhořel, o Bartoňově rodině poté není žádných zpráv a grunt od té doby zůstal pustým. Vzhledem k současnému vyhoření protilehlého Lázničkovského chalupnického gruntu nelze vyloučit násilný zánik někdy v období krátce po bitvě na Bílé hoře. Oproti vzápětí vystavěné chalupě se k obnovení Jeníčkovského gruntu přikročilo teprve po 75 letech. Stal se tak prvním statkem opuštěným v průběhu třicetileté války a zároveň i posledním po válce znovu obnoveným.
Stavení čp. 2 před polovinou 20. století 13
Klokočná, Svojetice, Tehovec, Vojkov, Mukařov, Žernovka, Louňovice) a poddaného ve Svojšovicích (patřily k Říčanům), dále patronátní právo k tehovskému a mukařovskému kostelu. Na panství zápis uvádí lesy, rybníky (ne však konkrétně), mlýny a chmelnice. Roční renta od poddaných představovala asi významný zdroj příjmu, který ovšem i s ostatními užitky stěží přesáhl 100 kop grošů, v jaké míře byl provozován hospodářský dvůr není známo. V budoucnu klášter tento majetek spravoval skrze purkrabího, roku 1418 jím byl Václav z Kozmic. Za husitských válek byl klášterní majetek sekularizován, Tehov pak patřil několika husitským válečníkům, než jej před rokem 1454 získali Kostkové z Postupic. Ti hned počátkem vlastnictví vyřešili otázku lesa u Klokočné, který byl asi od válek sotva zpochybnitelnou součástí Tehova (totéž platí v případě Srbína, v zápise roku 1407 nejmenovaného, snad původně samostatného) a roku 1509 Tehov ubránili proti nárokům karlovských augustiniánů. Roku 1513 Tehov koupili Slavatové z Chlumu a Košumberka a připojili jej ke Kostelci. Byla opuštěna tvrz, později byl rozdělen i hospodářský dvůr a Tehov jako samostatný statek v polovině 16. století zanikl. ok
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 14
Teprve koncem roku 1696 zapsala vrchnost spáleniště Václavu Slívkovi, který se pravděpodobně s rodinou již nějaký čas hospodářství věnoval. Odkud Slívka pocházel není známo. Do konce života se mu sice větší část polností zrekultivovat nepodařilo, položil ale dobré základy pro působení svého syna a dědice Jiřího Slívky po roce 1715. Když Jiří Slívka roku 1730 zemřel, odešla vdova Magdalena na vejminek a statku se ujal manžel jejich jediné dcery Šimon Marštálek (z Vyžlovky?). Hospodaření Marštálka však viděla kostelecká vrchnost jako „nedbalé“ a počátkem roku 1733 mu grunt odňala a předala novému hospodáři, Vojtěchu Lacinovi. Stav gruntu byl přitom výrazně přehodnocen, což lze nejspíše připsat ještě Slívkovu působení. Stavení gruntu jsou popsána následovně: světnice, v ní podkamní, kamna sprostý, kamnovec železný, síň s pecí chlebovou zašlou a komín nad tím dřevěný, vzadu chlív, vše roubené. Dále tu byly ve druhém traktu dvě komory, špejchárek roubený a nakonec stodola o 1 zadění. V roce 1746 Vojtěch Lacina grunt směnil s Pavlem Šindelářem za jeho grunt ve Svojeticích. Hospodáři si přitom ponechali vlastní nářadí a dobytek a na zimu ještě zorali. Do Louňovic se tak na podzim 1746 dostala druhá větev rodu Šindelářů. Pavel Šindelář zde hospodařil do roku 1760, než odešel na vejminek a grunt předal jedinému synovi Václavovi, později prvnímu doloženému rychtáři v obci. Za jejich působení byla stavení gruntu rozšířena, jak nám dokládají písemné prameny (1760, 1800), umožňující konkrétnější představu o tomto obydlí. Světnice je zmíněna se třemi okny, lavicí, červeným stolem, zelenými (krásnými) kamny, železným kamnovcem, v síni kuchyň s chlební pecí a zděným komínem, za síní byla komora, za ní koňská maštal a kravský chlív, vše roubené. Přes dvůr byl špejchárek s řezárnou, nový ovčínek a malé chlívky, vzadu pak stála stodola, částečně asi sroubená. Roku 1807, po 47 letech hospodaření, toto stavení zdědil syn Václav Šindelář, přičemž polovinu zahrady s nově vystaveným stavením a polovinou polností podle svatební smlouvy z roku 1799 obdržel jeho švagr Václav Sus z Oplan (jako čp. 11). Václava Šindeláře v držbě „pologruntu“ následoval syn Jan, který později část polí s nově vystaveným domkem čp. 22 roku 1866 oddělil pro syna Františka a následujícího roku rodný statek přenechal synovi Janovi Šindelářovi a jeho ženě Kateřině. Ti ale po hospodářské krizi museli
většinu polí svého již malého hospodářství a nakonec roku 1881 celý statek prodat. Jan se stal obecním pastýřem a sluhou a dožil roku 1915 v obecní pastoušce. Majitelé se poté často střídali, než se roku 1886 domek se zbytkem polností stal majetkem někdejšího louňovického truhláře a poté cestáře Jana Chytráčka a po jeho odchodu z Louňovic jej roku 1905 koupili Josef a Anna Bacilových. Anna byla v Louňovicích asi poslední porodní bábou. Po jejich smrti nemovitost zdědila dcera Barbora, provdaná za lesního z Krymlova Arnošta Ondráčka, která majetek roku 1956 směnila s obcí za stavební parcely. Chátrající stavení, zprvu užívané jako skladiště, bylo později strženo. Dlouho byl ale tento obecní pozemek problémem, než se stal koncem 70. let místem pro výstavbu samoobsluhy. V současnosti je na místě někdejšího gruntu plánováno zřízení kamenického skanzenu. ok
HISTORICKÉ KALENDÁRIUM 12. 3. 1407 – 600 let První zpráva o vsi Louňovice v deskovém zápise. Jmenuje Louňovice jako součást tehovského panství, které jeho držitel Kašpar Čotr prodal klášteru sv. Karla na Novém Městě Pražském. Podrobně o ní pojednávají statě v tomto čísle Zpravodaje.
vedením kameníka Václava Tůmy, v obci byly vyvěšeny československé státní vlajky, přetřeny německé nápisy a pod velením škpt. E. Josky byl vytvořen dobrovolnický vojenský oddíl, vykonávající strážní a hlídkovou službu. Na dvou místech vznikly záseky přes silnice. Dne 8. 5. 1945 se u Mukařova objevily za ustupující německou armádou sovětské jednotky. V průběhu revolučních dnů utrpěli dva občané lehčí zranění. 14. 5. 1944 – 63 let Zápasem s Kostelcem n. Č. l. bylo otevřeno nové hřiště SK Slavie Louňovice. Původní hřiště bylo orientováno osou západ – východ, nové, větších rozměrů, získalo současnou podobu. Umožnila to směna pozemků, kterou provedla obec za účelem uvedeného rozšíření hřiště.
ŽIVOTNÍ JUBILEA Březen Růžena VALEŠOVÁ 78 let Vojtěch BÁLEK 76 let Dagmar VÁŇOVÁ 70 let
12. 3. 1737 – 270 let Do obce přichází koupí gruntu čp. 4 rod Budských. Po tři generace hospodařili na uvedeném gruntu, Jiří, Jan a jeho poslední vlastník Jan Budský, který byl do své smrti roku 1812 rychtářem obce.
Duben
30. 4. 1878 – 129 let Do Louňovic se sňatkem s dcerou kováře Jana Janovského z čp. 28 přiženil kovář Václav Kaše z Černých Voděrad. Kašovi v Louňovicích žili po tři generace, Václavův syn kameník František od roku 1904 v domku čp. 39, jenž po něm dědil roku 1945 syn Josef Kaše.
Květen
4.–5. 5. 1945 – 62 let V Louňovicích byl ustaven Revoluční národní výbor pod
Stanislava HORÁČKOVÁ 73 let
14
Miroslava KIRSOVÁ 78 let Marie MACHÁČKOVÁ 94 let Helena VITTOVÁ 77 let Anna ŠINDELÁŘOVÁ 71 let Jaroslav HERVERT 65 let
Otakar WENDL 77 let Jaroslava BABICKÁ 77 let Milada TŮMOVÁ 89 let Marie KRÁKOROVÁ 83 let Růžena POLÁKOVÁ 91 let Jana BLAŽÍČKOVÁ 79 let Valentin KNOR 75 let Marie MALINOVÁ 88 let
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 15
TIPY NA VÝLETY TOULKY LADOVÝM KRAJEM Mikroregion Ladův kraj tvoří 20 obcí, mezi nimi jsou zastoupeny i Louňovice. „Ten kus země mezi Hrusicemi a Prahou, nádherný kraj, byl celý život mým rájem, mou inspirací.“ Takto popsal malíř Josef Lada (1887–1957) svůj rodný kraj. Celý život se sem velmi rád vracel pro relaxaci i nové podněty. Na okraji Hrusic si nechal postavit prostornou vilu, kde trávil s rodinou každé prázdniny. Zde vznikaly četné jeho obrázky, které u nás zná snad každý. Zdejší středočeská krajina prostupuje veškerou jeho tvorbou. Neodmyslitelnou součástí jeho obrázků jsou také lidé, ať už je to ponocný troubící za zimní noci, či chladem se třesoucí koledníci nebo sousedé rozpálení rvačkou při hospodské zábavě. Také strašidla, vodníci, rusalky a víly vystupují v jeho knížkách, kterých je celá řada a které byly přeloženy do mnoha evropských i mimoevropských jazyků včetně japonštiny. O svých životních osudech vypráví Josef Lada v knize Kronika mého života, která již vyšla v mnoha vydáních. Také jeho malířské dílo je rozsáhlé, za svůj život vytvořil kolem 15 000 kreseb, ilustroval na 200 knih a 40 knih napsal sám. Nejvíce se proslavil jako ilustrátor Haškova Švejka. Jaroslav Hašek byl jeho přítelem a Lada ještě mnoho let po jeho smrti nakreslil zpaměti Haškův věrný portrét. V rodných Hrusicích vznikla i většina Ladových pohádek: Bubáci a hastrmani, Nezbedné pohádky, O chytré kmotře lišce, Straky na vrbě a především nejznámější z nich – knížka o Mikešovi – příběhy hrusického kocourka, který mluvil lidskou řečí a prožíval s Pepíkem Ševců (sám autor) nejrozmanitější dobrodružství. Obec Hrusice ve spolupráci s Dobrovolným svazkem obcí Ladův kraj a Informačními centry v Mnichovicích a Říčanech připravila pro děti a všechny ctitele malířovy tvorby turistickou trasu „Cesta kocoura Mikeše“, která prochází místy, kterými kdysi prošel ve svých vyso-
kých botách i toulavý kocourek Mikeš. Mikešova cesta začíná v Hrusicích u Sejkovy hospody a mohou ji absolvovat jak pěší turisté, tak i cyklisté. Cesta má celkem 12 zastavení. Na každém zastavení si na informačních tabulích můžeme prohlédnout Ladovy obrázky, které líčí osudy kocoura Mikeše v tom určitém místě a z doprovodných textů, převzatých z Ladovy knihy, se dozvídáme podrobnosti o kocourkových dobrodružstvích. Od hospody u hrusického kostelíka, kam se můžeme dopravit městským autobusem linkou 490, zamíříme k druhému panelu u Staré cihelny a dále přes Kožený vrch na náměstí v Mnichovicích. Tady si kdysi kocour Mikeš a vepřík Pašík užívali na Mariánské pouti. Odtud stoupáme do kopce vlevo od kostela sv. Michala směrem na Myšlín a na rozcestí u rybníčka za obcí najdeme pátý panel. Zde odbočíme vlevo směrem na Struhařov. Další dvě zastavení líčí Mikešovo setkání s husopaskou a sedmé zastavení se jmenuje Struhařovská pastvina. Naskytnou se nám odtud krásné výhledy na okolní zvlněnou krajinu. Tři další informační tabule jsou umístěny v katastru obce Klokočná. Trasa Mikešovy cesty vede dále do Světic, kde kocourek kdysi poznal starostovic Mícinku, a celé putování končí u dvanáctého zastavení v Říčanech.
15
Pokud budete chtít dojít až k 12. tabuli v cíli cesty, budete muset zdolat 20 km. Cestu lze samozřejmě rozdělit do několika úseků nebo si můžete trasu kdykoliv zkrátit či ji přerušit a občerstvit se v některém z hostinců na trati, ať už v Mnichovicích, Myšlíně, Struhařově nebo v Klokočné. Cesta kocoura Mikeše byla otevřena v květnu 2005. Celá trasa je zásluhou Klubu českých turistů velmi dobře vyznačena směrovkami a šikmo půleným čtvercem s červenou pravou polovinou. Na celé trase i mimo ni najdete i 16 razítkovacích míst, kde si můžete nechat svou účast na Mikešově cestě potvrdit. Už devět razítek stačí k tomu, abyste se mohli zůčastnit slosování o ceny. Pokud zašlete část prospektu s nasbíranými razítky do říčanského informačního centra, budete zařazeni do slosování. To probíhá na poutích, které se v Ladově kraji pořádají, ceny si můžete vyzvednout přímo v říčanském informačním centru. Výsledky jsou uveřejněny i na webových stránkách www.laduv-kraj.cz, kde najdete i data konání jednotlivých poutí.
HRUSICE K nejstarším stavbám v Hrusicích patří kostelík sv. Václava, který tak dobře známe v různých obměnách z Ladových kreseb. Kostel byl vystavěn už před rokem 1200 a z románské doby zůstal
Louňovičtí v Hrusicích
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 16
zachován unikátní ústupkový portál s figurální výzdobou z červeného pískovce. V 17. století byl kostel zbarokizován. Barokní štíty má i několik domů v blízkosti kostela. Ladův rodný domek s doškovou střechou čp. 15, jak jej známe z četných obrázků, se bohužel nedochoval. Na jeho místě už stojí modernější stavení, takže jen pamětní deska připomíná, že se na tomto místě narodil malíř Josef Lada. V bývalé vile Ladových je instalováno muzeum Josefa Lady a jeho dcery malířky Aleny Ladové. Kromě mnoha kreseb zde najdeme i některé osobní předměty obou umělců. V blízkosti vily stojí domek čp. 111, kam Ladova rodina jezdila na letní byt, než si mohla postavit vlastní dům. Pět informačních tabulí „Pohádkové Hrusice“, umístěných na významných místech v Hrusicích, nám připomíná pohádkové postavy z Ladových příběhů, které se odehrávají přímo v jeho rodné obci.
MNICHOVICE Městečko leží 360 m. n. m. v údolí při potoce Mnichovka. Je obklopeno vrchy vysokými okolo 500 metrů. Původně byly Mnichovice uhlířskou osadou, kde
se pálilo dřevěné uhlí. V roce 1454 dostalo městečko od krále Vladislava II. znak s právem dvou výročních trhů. Dominantou městečka je barokní kostel Narození Panny Marie. Původně zde stával románský kostelík sv. Michala z roku 1140, který zde nechali vystavět mniši ze Sázavského kláštera. V čele kláštera stál tehdy opat Silvestr. Podle sázavských mnichů bylo nazváno i městečko (mnich – Mnichovice). Kolem roku 1330 byl kostelík přestavěn v gotickém slohu. Z té doby zůstal zachován presbytář a část základového zdiva. Roku 1746 kostel, stejně jako velká část městečka, vyhořel a byl znovu vybudován v letech 1746–1754 v barokním stylu. Barokní je i vnitřní zařízení chrámu, zajímavá je barokní kazatelna ve tvaru rozevřené velrybí tlamy z 18. století, ve které kněz stojí jako biblický Jonáš. Děkanem zde byl v roce 1830 V. V. Kramerius, syn známého buditele Václava Matěje Krameria. Na náměstí pod kostelem stojí sedm metrů vysoký Mariánský morový sloup, který byl vybudován roku 1713 po velké morové epidemii, která si vyžádala 60 obětí. Barokní je socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny 17. století z červeného pískovce. Cenným dokladem lidové architektury je Zittův mlýn. Byl postaven těsně po 16
třicetileté válce v roce 1656. Teprve nedávno byl vrácen původním majitelům ve značně zdevastovaném stavu po letech bezohledného hospodaření předchozích majitelů. Rodina se snaží i přes mnohé administrativní překážky a přes značné finanční oběti zachránit a uchovat zchátralou stavební památku a eventuálně po dokončení nákladných rekonstrukcí ji zpřístupnit veřejnosti. Může se stát ojedinělou ukázkou bydlení, života a práce ve mlýně v minulých stoletích.
MYŠLÍN Na okraji obce, kde kdysi stálo tvrziště a později poplužní dvůr, se nachází památný dub, pod kterým podle lidových pověstí v roce 1423 tábořil Jan Žižka, když procházel tímto krajem a setkal se tu s Petrem z Cimburka. Stáří dubu se odhaduje na 600 až 800 let, má dutý kmen s několika ošetřenými otvory, jeho obvod měří 730 cm. Je vysoký 15 metrů a podle informační tabule je jedním z nejstarších stromů v Evropě. Polorozbořené hospodářské stavení v bezprostředním sousedství dubu a nedaleké smetiště nepůsobí právě důstojně. Jen Žižkův dub všem nepřízním osudu zatím odolává. bh
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 17
PODĚKOVÁNÍ SPONZORŮM Již od února 2006 sponzoři z řad občanů a podnikatelů v obci i mimo obec podporují akce spojené s oslavami 600 let od první písemné zmínky o existenci Louňovic finančními i věcnými dary. Obec Louňovice všem sponzorům srdečně děkuje. Na stránkách tohoto Zpravodaje budeme postupně zveřejňovat jejich osobní či firemní jména.
3. Ready , st. Spol., Praha 4
Do 6. března 2007 obdržela obec tyto sponzorské dary:
7. ENVIROS, s.r.o. energetické poradenství 35 000 Kč
Finanční dary: 1. František Bulín, Praha 8
1 200 Kč
8. C.T.L. Praha, s.r.o., stavební firma, Praha 3 2 000 Kč
10 000 Kč
9. SM Stavby Marketing Group, Praha 50 3 000 Kč
2. ZM Hasoft, s.r.o., Louňovice
10 000 Kč
4. Ing. I. Fialy, projekty, Praha 4
1 500 Kč
5. AZ Elektrostav, Nymburk
3 000 Kč
6. Zbyněk Miksa, stav. dozor, Tehov 1 000 Kč
10. VPK Suchý, s.r.o., stav. firma, Zásmuky 3 000 Kč 11. Toman SPZ, Louňovice
6 000 Kč
Finanční dary na pořízení nového zvonu: 1. Ing. Pavel Čadil s rodinou, Louňovice – 2 000 Kč 2. Ing. Roman Čížek, DrSc s manželkou – 500 Kč Věcné dary: 1. Rodina Barnhartova, Louňovice 222 a rodina Čížkova, Louňovice 181 – startovní čísla 1-50 s nápisem Louňovice
PRO VOLNÝ ČAS VŘESOVEC, VŘESY A VŘESOVIŠTĚ NA ZAHRADĚ Jistě jste již přemýšleli nad tím, čím byste mohli svoji zahradu barevně oživit i v zimě. Snad nejvděčnějšími rostlinami jsou rostliny vřesovcovité (Ericaceae). Jsou většinou nízké, stále zelené, hustě olistěné a kvetou hlavně v zimním období, i když jsou i druhy kvetoucí v létě a na podzim. Mnozí lidé jim říkají prostě vřes, a přesto mají na mysli tři rostlinné rody, které se navzájem podobají nejen vzhledem, ale i svými nároky na prostředí. Jsou to vřesovec (Erica), irský vřes (Daboecia) a konečně vřes (Calluna). Pěstování vřesovcovitých rostlin u nás není zdaleka tak rozšířené, jak by si zasloužilo, mnohdy z obavy, že jsou pěstitelsky náročné. ve skutečnosti však nevyžadují velkou péči a rostou téměř samy. Dávají sice přednost slunným polohám, ale daří se jim i v polostínu.
Na půdu nemají zvláštní nároky, ale lépe prospívají v kyselé, lépe řečeno v půdě bez vápníku. Pokud tedy máte na zahradě polostinné místo, kde se nedaří trávníku, roste zde mech, je takové prostředí pro ně ideální, zejména, když je po vyjmutí z kontejneru zasadíte do směsi 2 dílů rašeliny a jednoho dílu ostrého písku. Vřesovce a vřesy se nikdy nemohou uplatnit, pokud je vysadíme jednotlivě mezi jiné druhy okrasných rostlin. Aby vytvořily působivý obraz, vysazujeme je do skupin. Můžeme z nich vytvořit větší či menší ostrůvek v trávníku, takový ostrůvek může být doplněn výsadbou některých dalších, třeba i soliterních rostlin, které mají podobné nároky na stanoviště i půdu. Máme tu na mysli třeba zakrslé (bortanické) rododendrony, opadavé rododendrony (azalky) nebo i některé nižší konifery. Vřesovce i vřesy můžeme použít rovněž k zarámování okrasného záhonu. Vřesovce a vřesy se vysazují podle jednotlivých odrůd na vzdálenost 20x20 až 17
50x50 cm. Pokud se vám bude zdát osázený záhon chudý, nevěšte hlavu. Jakmile rostliny trochu povyrostou a přikryjí holou směs rašeliny s pískem, nezbude již na záhoně místo pro žádný plevel. Obzvlášť vděčné, zejména v létě, budou rostlinky za obsypání mulčovací kůrou, která jim udrží vláhu. Po vytvoření souvislého porostu vyžadují tyto rostliny pouze brzy na jaře sestříhání k odstranění odkvetlých květenství. Tím zajistíme i jejich zhoustnutí. Odvážnějším je možno doporučit vytvoření vřesoviště. Aby působilo co nejpřirozeněji, měl by výběr rostlinných druhů i jejich uspořádání připomínat jejich seskupení ve volné přírodě. Ve vřesovišti se dobře daří vápnostřežným rostlinkám, zejména drobným rododendronům. Vřesoviště můžeme založit stejně dobře v rovině jako na mírném svahu. Všechny rostliny ve vřesovišti by měly být trochu zastíněny např. stromy, které je chrání před zimním i prudkým letním sluncem. Vřesovištním rostlinám se obvykle nedaří na normál-
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 18
ní skalce, protože se okolní kameny v létě příliš přehřívají. Vyhovuje jim naopak chladnější prostředí rašelinového záhonu, kde se mohou jejich kořeny rozrůstat. Za sucha rostliny zavlažujeme, pokud možno dešťovou vodou, která neobsahuje vápník, vlhkost udržujeme mulčem. Kromě drobných rododendronů (od bílých přes žluté, oranžové, růžové, červené až k modrým )se k osazení vřesoviště hodí také libavky, (Gaultheria), Cassiope se spoustou bílých konvalinkovitých květů, z hořců Gentiana sinoornata, drobné floxičky, některé druhy tučnolistých petrklíčů, pieris, astilbe, dymnivky (Corydalis), z cibulovin kandík a drobné narcisy (Narcissus cyclamineus). Vhodná je také kombinace s drobnými kultivary jalovců, cypřišků a jedlovců. Ve stinných partiích se dobře uplatní několik bohyšek s dekorativními listy a drobnými modrými nebo bílými kvítky. Vhodnou kombinací rostlin tak můžeme vytvořit vřesoviště, které bude krásné po celý rok. mp
RYBÍZOVÝ KOLÁČ PODLE JANY ZAHÁLKOVÉ Ze třech vařených žloutků, 9 dkg cukru (moučky), 14 dkg másla nebo Hery a 27 dkg hladké mouky zpracujeme těsto.
Dáme na plech, rozválíme na tloušťku 2 až 3 mm a upečeme dosvětla. Tři bílky a 20 dkg krystalového cukru ušleháme do husta. Přidáme tři hrsti červeného rybízu a navrstvíme na upečený a vychlazený korpus. Pečeme asi při 150 °C do růžova.
KUŘE JAKO KACHNA Kuře rozdělené na díly pokmínujeme, osolíme, zalijeme vodou a přikryjeme. Dusíme 20 minut. Poté odkryjeme, zalijeme 4 dcl černého piva, přidáme kousek másla a při pečení poléváme vypečenou šťávou. Podáváme s červeným zelím a bramborovým knedlíkem. vč
SLANÉ PRECLÍČKY PODLE MISTRA VRABCE Do misky dáme 25 g kvasnic, posypeme 5 g moučkového cukru a vařečkou třeme, až se kvasnice rozpustí. Pak k nim přidáme 2 lžíce hladké mouky, 1/8 l vlahého mléka a vše rozmícháme na řídké těsto neboli kvásek, který na povrchu posypeme trochou mouky, přikryjeme ubrouskem a necháme zkynout. K vykynutému kvásku přidáme 500 g hladké mouky, 1/8 l vlahého mléka, v němž jsme rozkvedlali jeden žloutek, 18
rozpuštěné vlahé máslo (100 g), asi 5 g soli a vše propracujeme vařečkou v těsto. Dobře propracované těsto, které musí být jemné a suché, necháme vykynout. Vykynuté těsto vyválíme na moukou poprášeném válu na nudli, kterou nakrájíme na stejné menší dílky. Z jednotlivých dílků vyválíme asi 6 mm tlusté nudličky, které spojíme v kroužky, potřeme bílkem, posypeme kmínem a solí a položíme na pomaštěný plech a necháme kynout. Vykynuté preclíčky pečeme v horké troubě do zlatohněda. vč
CO JE DOBRÉ VĚDĚT při vaření zeleniny přidáme do vody lžičku oleje – zelenina nabude jemné chuti ● povadlou zelenou petržel vzkřísíme, dáme-li ji otrhanou na talíř, hojně pokropíme a druhým talířem přiklopíme ● hlávkový salát promícháme se záliv kou až před podáním – jinak listy vadnou, ztrácejí křehkost a pěkný vzhled ● brambory zaléváme vždy vařící vodou – zkrátíme tím nejen dobu vaření, ale zachováme hlavně jejich výživnou hodnotu. ● Rajčata snadno oloupeme, ponořímeli je na několik vteřin do horké vody ●
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 19
KŘÍŽOVKA - NÁZVY LOUŇOVICKÝCH LESŮ A SOUSEDNÍCH OBCÍ
LEGENDA: Vodorovně: 1–obyv. kláštera, tajenka; 2–suché pouštní údolí, dětský pozdrav, jedn. objemu, dělat kolmým, stát v Asii; 3–zkr. Keramických závodů, les, obec, zn. poloměru; 4–beduinský plášť, čínská jedn. objemu, planetka, ch. zn. jodu, ch. zn. kyslíku, antilopa; 5–říznutí, tabulka zast., římské číslo (50), římské číslo (5), římské číslo (1000), patřící lani; 6–předložka, Ibsenovo drama, tisk. ag. USA, les, osobní zájmeno; 7–pohádková krysa, obec; 8–panovník Inků, počítačový pojem, mužské jméno (a/á), jedn. výkonu; 9–velký pytel, spojka, známý fotb. klub, neočistit; 10–zn. lyží, počítačový pojem, osobní zájmeno, anglicky také, zn. poloměru; 11–název sýra, štěp, všichni dva, angl. tepelná jedn.; 12–přitakání, malířské barvy, muzika, zásada draselná; 13 – opice, harmonie, iniciály franc. herečky, dnešního dne, sicilská sopka; 14–provinění, tlustí, parametr mob. telefonů, typ auta Ford, písmeno; 15–zkr. Klubu turistů, zkr. národní fronty, idea u Platona, ch. zn. hliníku, poplatek za dovoz; 16–plus, les, les,
předložka; 17–koberec, ch. zn. ytria, předložka, opakovat; 18–obec, malá skořápka, údolní dno; 19–patřící opicím, norský spisovatel, Neptunův měsíc, sůl kyseliny octové; 20–německé osobní zájmeno, les, ch. zn. radia. Svisle: 1–obec, obec, zast. vojsko; 2–lumpík, okrást, bezbarvé barvivo; 3–gen, zkr. Automobilových závodů, firma provádějící řezání vodním paprskem, anglická předložka, ozdoba šatů, 4–zkr. pro chemii, římské číslo (1000), městečko vedle Zadaru, marketingová organizace z Ostravy, německé ženské jméno; zkr. pro šířku; 5–les, španělská předložka, zast. spěch; 6–nátěr, hotel na Malé Straně, přemýšlet, sídlo ve Švýcarsku; 7–předložka, býv. fotbalista Slavie Praha, zápachy, starší výraz pro dotazník; 8–komunikace v sídle, systém právních informací, objemová jednotka, způsob lovu, spojka, citoslovce; 9–zkr. pro ňadro, starostova fena, les, zkr. pro taneční klub; 10–starší typ domku, vrchol ostrova Thassos, nouze, zkr. pro urologii; 11–zkr. pro vedoucího odboru, 19
italská předložka, předložka, zkr. váhové jednotky, řeka na vých. Slovenska, předložka, sídlo v jižních Čechách; 12–mužské jméno, citoslovce, starší výraz pro Budyšín, druh palmy; 13–dřívější spolumajitel Novy, prodejce televizní techniky, zkr. pro jih, kloubní nemoc, citoslovce, jednotka tlaku; 14–jižní ovoce, les, deska; 15–řecké písmeno, řecká nymfa, zpěvný hlas, hra v kostky, předložka; 16–objemová jednotka, přitakání, nicotnost, citoslovce, SPZ Olomouce; 17–domácky Eliška, platidlo Indie, SPZ Brno-venkov, ženské jméno, slabě; 18–nacistická voj. organizace, SPZ Karviné, označení aut Španělska, automat, vnímat; 19–internetová reklamní organizace, zájmeno, iniciály českého dirigenta, podzemní chodba, značka objektivu; 20–obec, obec, zastaralé zájmeno. Nápovědy: ASPI, DMIDI, eídos, IAC, kob, Loe, Mitae, NAR, Psario, SIKAM, SNA, Ucelia, VUJO, YO rč
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 20
Nahoře pohled na Horák přes rybník Louňovický počátkem 20. let 20. století. Dole současný stav.
Redakce: šéfredaktor Otto Krutský. Členové redakce: Marie Boudová, Roman Čížek, Božena Homolková, Mariana Procházková, Věra Teršová, Bronislava Udržalová. Grafická úprava: Karel Míšek. Vydavatel: Obecní úřad Louňovice. Registrace: MK ČR-E 17311 20
