1/2007
Váš rádce nejen v právu EU A law firm associated with PricewaterhouseCoopers
Mzda za práci přesčas v novém zákoníku práce Advokátní kancelář Ambruz & Dark, advokáti, v.o.s., naleznete na adresách: Kateřinská 40/466 120 00 Praha 2 Tel.: +420 251 152 911 Fax: +420 251 157 911 náměstí Svobody 20 602 00 Brno Tel.: +420 542 520 111 Fax: +420 542 214 796 Zámecká 20 702 00 Ostrava Tel.: +420 595 137 290 Fax: +420 595 137 790
Nový zákoník práce (č. 262/2006 Sb.), který vstoupil v účinnost dne 1. ledna 2007, přinesl v oblasti pracovněprávních vztahů řadu změn, o nichž jsme vás již informovali v našem MonitEUru č. 2/2006.
Obsah • Mzda za práci přesčas v novém zákoníku práce • Kdy se začnou platit autorské odměny za rozhlasové a televizní vysílání na hotelových pokojích? • Cena za akcie při nabídkách převzetí: Trvající nesoulad českého práva
Jednou z nich je i nová úprava mzdy za práci přesčas, která v současné době zaměstnavatelům přináší nemalé problémy. V souladu s touto úpravou již totiž není možné sjednat mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas, neboť nový zákoník práce nepřevzal příslušné ustanovení předchozího zákoníku. Zaměstnanci tak vždy za práci přesčas náleží dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodne na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. Ujednání v pracovních nebo manažerských smlouvách o zahrnutí odměny za případnou práci přesčas do mzdy jsou tedy od 1. ledna 2007 neplatná.
„Zaměstnanci vždy za práci přesčas přísluší dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku.“ Na druhou stranu však v souladu se zásadou „co není zakázáno, je dovoleno“ je možné oproti předchozí úpravě paušalizovat příplatek za práci přesčas, a to ve smlouvě (v kolektivní, pracovní nebo jiné smlouvě) nebo ve vnitřním předpisu, pokud může být u zaměstnavatele vydán. Tato paušalizace je však možná jen při dodržení práva zaměstnance na dosaženou mzdu a výše uvedený příplatek za dobu práce přesčas. To znamená, že paušalizovaný příplatek za práci přesčas musí být v takové výši, aby zaměstnanec obdržel za práci přesčas v daném měsíci alespoň takovou odměnu, jaká mu náleží dle zákoníku práce, od něhož se v tomto ohledu nelze odchýlit. V tomto případě bude zaměstnanci vedle jeho mzdy náležet měsíční paušální příplatek za případnou práci přesčas, který bude vypočten v souladu s limity pro práci přesčas stanovenými zákoníkem práce (např. práce přesčas nařízená zaměstnavatelem v rozsahu 8 hodin týdně a 150 hodin za kalendářní rok) a předpokládaným průměrným počtem hodin práce přesčas za kalendářní měsíc. Tento příplatek bude zaměstnanci náležet vždy, i když v daném měsíci nevykoná žádnou práci přesčas. Z tohoto pohledu paušaliza-
Informace uvedené v této publikaci jsou obecné povahy a neobsahují vyčerpávající analýzu daných témat. Hyperaktivní odkazy užíváme k usnadnění přístupu k informacím; za aktuálnost odkazů a obsah odkazovaných stránek neručíme. Uživatelé by před konáním nebo zdržením se konání na základě informací obsažených v této publikaci měli zvážit využití příslušných profesionálních služeb. Odpovědnost za kroky podniknuté na základě obsahu tohoto MonitEUr nebude akceptována. © 2007 Ambruz & Dark, advokáti, v.o.s. Všechna práva vyhrazena.
1/2007 Váš rádce nejen v právu EU mzda zaměstnance za práci ve stanovené pracovní době musí být odpovídající, aby paušalizace příplatku za práci přesčas pro zaměstnance neznamenala bezdůvodné snížení jeho mzdy za práci. Následkem by mohlo být odmítnutí uzavření dodatku k pracovní nebo jiné smlouvě upravující poskytování mzdy ze strany zaměstnance.
ce příplatku za práci přesčas nepředstavuje pro zaměstnavatele zvlášť velkou výhodu, protože ve většině případů nebude mít za následek snížení nákladů zaměstnavatele, ale pouze částečné zjednodušení v administrativní oblasti. Navíc je zaměstnavatel stále povinen vést u jednotlivých zaměstnanců přesnou evidenci odpracované pracovní doby, včetně práce přesčas. Větší význam má paušalizace pouze v případě, kdy byla mzda dle předchozího zákoníku práce sjednána v pracovní nebo manažerské smlouvě již s přihlédnutím k případné práci přesčas (v rozsahu maximálně 150 hodin za kalendářní rok). Zde se může zaměstnavatel paušalizací vyhnout vyplácení dvojí odměny za práci přesčas (tj. odměny již zahrnuté ve mzdě a mzdy za práci přesčas dle zákoníku práce). V takovém případě by se měl zaměstnavatel dohodnout se zaměstnancem na změně pracovní nebo jiné smlouvy upravující mzdu zaměstnance. Tímto dodatkem by byla stávající mzda rozdělena na dvě částky. První by představovala základní mzdu zaměstnance náležející za výkon práce ve stanovené pracovní době a druhá měsíční příplatek za případnou práci přesčas v rozsahu odpovídajícím 150 hodinám práce přesčas za kalendářní rok. Pokud by měla být práce přesčas vykonávána ve větším rozsahu na základě dohody se zaměstnancem, měl by být paušální příplatek za práci přesčas vyšší (tzn. že celková odměna zaměstnance bude vyšší než současná mzda zaměstnance), jinak bude zaměstnanci náležet za další práci přesčas mzda a příplatek dle zákoníku práce. Při výpočtu paušalizovaného příplatku je na jednu stranu nutné brát zřetel na jeho dostatečnou výši, aby zaměstnanec vždy dostal za práci přesčas to, co mu náleží ze zákona, a zaměstnavatel nemusel zaměstnanci vyplácet za práci přesčas dodatečné příplatky, na druhou stranu MonitEUr - Váš rádce nejen v právu EU
Pokud pracovní nebo manažerská smlouva neobsahovala ustanovení o zahrnutí odměny za případnou práci přesčas do mzdy zaměstnance, měl by být paušální příplatek vypočítán z dosavadní mzdy, avšak tato mzda by neměla být snížena, aniž zde je důvod spočívající ve výkonu práce. To znamená, že paušální příplatek by měl být zaměstnanci vyplácen vedle dosavadní mzdy, pokud zaměstnanec nepřistoupí na dohodu o rozdělení své současné mzdy tak, jak je uvedeno výše. Taková dohoda je pro zaměstnance v tomto případě méně výhodná, je proto možné očekávat, že odmítne takovou dohodu uzavřít. Obdobné je to v případě, kdy mzda zaměstnance byla stanovena jednostranně zaměstnavatelem, neboť zde je možné upravit paušalizaci ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. I zde však paušální příplatek musí představovat částku, která bude vyplácena k dosavadní mzdě. Jinak by totiž rozdělením současné mzdy za práci došlo k jejímu snížení, aniž by zde byl důvod spočívající ve výkonu práce zaměstnancem (např. snížení rozsahu náplně práce zaměstnance nebo jeho odpovědnosti). K tomu není zaměstnavatel oprávněn, i když je mzda zaměstnanců jednostranně určena bez nutnosti získat jejich souhlas. Z výše uvedeného vyplývá, že možnost paušalizace příplatků za práci přesčas není pro zaměstnavatele zcela optimálním řešením současné situace. Navíc výpočet skutečně odpovídajícího paušálního příplatku za případnou práci přesčas, jehož výši nebude nutné neustále přehodnocovat, není jednoduchou záležitostí. V současné době Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky připravuje novelu nového zákoníku práce, kterou by měly být odstraněny největší problémy, jež tento zákoník přinesl v praxi. Je otázkou, zda tato novela bude nějakým způsobem řešit i problém odměňování za práci přesčas. Pokud budete mít zájem o další informace v této oblasti nebo o naše služby v souvislosti s výpočtem paušálního příplatku za práci přesčas pro Vaše zaměstnance, kontaktujte prosím Kláru Valentovou nebo Lukáše Poddaného.
1/2007 Váš rádce nejen v právu EU
Kdy se začnou platit autorské odměny za rozhlasové a televizní vysílání na hotelových pokojích? Od 23. února 2005 se podle § 23 autorského zákona za provozování rozhlasového a televizního vysílání nepovažuje zpřístupňování díla pomocí přístrojů způsobilých k příjmu rozhlasového a televizního vysílání ubytovaným v rámci poskytování služeb spojených s ubytováním, pokud jsou tyto přístroje umístěny v prostorách určených k soukromému užívání ubytovanými osobami.
(C-306/05) ze dne 7. prosince 2006. Soud v tomto rozhodnutí konstatuje, že poskytování signálu hotelovým zařízením prostřednictvím televizních přijímačů klientům ubytovaným v pokojích tohoto zařízení představuje, nezávisle na užívané technice přenosu signálu, sdělování veřejnosti ve smyslu směrnice. Soud doplnil, že soukromá povaha pokojů hotelových zařízení nebrání tomu, aby v nich uskutečňované sdělování díla prostřednictvím televizních přijímačů představovalo sdělování veřejnosti.
Ustanovení § 23 autorského zákona je tedy dle výkladu Evropského soudního dvora v citovaném rozhodnutí v rozporu se směrnicí. Evropská komise ještě před vydáním předmětného rozhodnutí Evropského soudního dvora s Českou republikou zahájila řízení o porušení poToto ustanovení bylo již v době přijímání příslušné novely vinnosti podle článku 226 Smlouvy o založení Evropských autorského zákona předmětem četných diskusí, nakonec společenství, a to právě s ohledem na § 23 autorského však převážil zájem na tom, aby vysílání v hotelových pozákona. Nyní, po vynesení výše citovaného rozhodnutí, kojích bylo vyňato z povinnosti získat souhlas autora díla je zřejmé, že Česká republika přijala právní předpis, který s jeho vysíláním (a tedy zaodporuje ustanovení směrplatit příslušnou odměnu). „ESD v rozhodnutí konstatuje, že poskytová- nice. Česká republika by Řada odborníků upozor- ní signálu hotelovým zařízením prostřednic- proto měla tuto situaci co ňovala na rozpor tohoto nejdříve napravit novelizací ustanovení s mezinárodní- tvím televizních přijímačů klientům ubytovaným ustanovení § 23 autorskémi závazky České repub- v pokojích představuje sdělování veřejnosti.“ ho zákona. liky vyplývající zejména Jaký má výše popsaná situace dopad na provozovatele z Bernské úmluvy, Smlouvy Světové organizace duševního ubytovacích zařízení a na autory, resp. na Ochranný svaz vlastnictví (WIPO) o právu autorském, Dohody o obchodních autorský, popř. další kolektivní správce? aspektech práv duševního vlastnictví (TRIPS) a z dalších dohod. Podle všech těchto smluv je svolení autora nutné Přetrvávající rozpor § 23 autorského zákona s mezinák jakémukoli veřejnému sdělování díla vysílaného rozhlasem rodními úmluvami, kterými je Česká republika vázána, či televizí. Uvedené úmluvy jsou v souladu s čl. 10 Ústavy a rovněž s evropskou směrnicí staví obě strany do právně České republiky součástí právního řádu České republiky složité situace. a v případě rozporu se zákonem mají přednost. Ustanovení § 23 autorského zákona je v rozporu i se závazky České republiky vyplývajícími z jejího členství v EU. Podle článku 249 Smlouvy o založení Evropských společenství je Česká republika vázána předpisy vydanými orgány Evropských společenství, tzn. i směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů práva autorského a práv s ním souvisejících v informační společnosti (dále jen „směrnice“). Rovněž tato směrnice podmiňuje jakékoli sdělování díla veřejnosti souhlasem autora díla (a úhradou příslušné odměny). Až donedávna bylo předmětem sporu, co lze rozumět pod pojmem „sdělování veřejnosti“. Právě nejasností výkladu tohoto pojmu argumentovala Česká republika, když přijala kontroverzní novelu ustanovení § 23 autorského zákona. Podle některých výkladů, na nichž stojí i předmětná novela § 23 autorského zákona, je nutné hotelový pokoj považovat za výlučně soukromý prostor, ve kterém nedochází ke sdělování veřejnosti. Spory o výklad pojmu „sdělování veřejnosti“ ukončilo rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci SGAE
MonitEUr - Váš rádce nejen v právu EU
Podle článku 10 Ústavy České republiky mají mezinárodní úmluvy v případě rozporu přednost před českým právem, tj. i před ustanovením § 23 autorského zákona. Podle základních principů evropského práva má evropské právo přednost před právem vnitrostátním, pokud se dostanou do rozporu. Kolektivní správci by tedy mohli vymáhat úhradu odměn za vysílání na hotelových pokojích na základě příslušných ustanovení mezinárodních úmluv. Mohou však provozovatelům ubytovacích zařízení na základě těchto mezinárodních úmluv vznikat povinnosti, v tomto případě povinnost zaplatit odměnu za sdělování díla veřejnosti? Na tuto otázku v současné době neexistuje jednoznačná odpověď a lze očekávat, že bude vyřešena až u soudu. Otázka, zda mohou evropské směrnice, které jsou adresovány členským státům EU, ukládat povinnosti soukromým subjektům, byla předmětem již řady sporů. Jedná se o tzv. přímý účinek směrnic v horizontálních vztazích, tj. ve vztazích mezi soukromými subjekty. Evropský soudní dvůr i řada odborníků se zatím spíše přiklání k tomu, že směrnice soukromým subjektům povinnosti ukládat nemohou,
1/2007 Váš rádce nejen v právu EU tzn. horizontální přímý účinek směrnic nepřipouští, a to zejména z důvodu zachování právní jistoty soukromých subjektů.
Cena za akcie při nabídkách převzetí: Trvající nesoulad českého práva
Pokud by byl přímý horizontální účinek směrnic připuštěn, znamenalo by to ve svém důsledku, že by v případě chybné implementace evropských směrnic do národního práva byl soukromý subjekt povinen postupovat právě podle směrnice, která byla chybně implementována. Dostal by se však do situace, kdy by jednal v souladu s evropskou směrnicí, ale v rozporu s českým zákonem. Právní teorie navíc rozlišuje přímý účinek v podobě použití ustanovení směrnice namísto ustanovení národního práva, které je v rozporu s evropským právem, a přímý účinek v podobě nepoužití ustanovení národního práva, které odporuje právu evropskému. Prozatím není připuštěna ani jedna z uvedených forem přímého horizontálního účinku směrnic.
Česká republika jako členský stát Evropské unie je odpovědná za správné sladění svých vnitrostátních předpisů s požadavky komunitárního práva a odpovídá za konečný výsledek. Je tomu tak i v oblasti tzv. nabídek převzetí, kdy se zájemce o koupi akcií nebo jiných účastnických cenných papírů obrátí z vlastní vůle (dobrovolná nabídka převzetí) nebo na základě své zákonné povinnosti (povinná nabídka převzetí) na akcionáře cílové společnosti s nabídkou na odkoupení těchto cenných papírů. V České republice je problematika nabídek převzetí upravena v obchodním zákoníku.
Vzhledem k tomu, že provozovatelé ubytovacích zařízení postupují podle autorského zákona a odměny nehradí, je pozice kolektivních správců při vymáhání těchto odměn vůči těmto provozovatelům velmi složitá. Ustanovení autorského zákona, které jim nepřiznává právo na výběr autorských odměn z vysílání na hotelových pokojích, je totiž evidentně v rozporu s právem evropským, podle kterého tyto odměny vybírat mohou. Na kom tedy mohou autoři či kolektivní správci odměny, na které mají podle směrnice právo, vymáhat? Česká republika nese odpovědnost za nesprávnou implementaci evropského práva do českého právního řádu. Kolektivní správci by se tedy mohli domáhat náhrady odměn, o které přišli v důsledku rozporu § 23 autorského zákona se směrnicí, za předpokladu, že by prokázali, že porušená právní norma přiznává práva jednotlivcům (v tomto případě článek 3 směrnice), dále že se Česká republika dopustila dostatečně závažného porušení, a že existuje přímá příčinná souvislost mezi porušením povinnosti státu a újmou (tj. ušlými odměnami). Evropský soudní dvůr svým rozhodnutím ve věci SGAE (C-306/05) ze dne 7. prosince 2006 znovu potvrdil svoje významné postavení při interpretaci evropského práva. V tomto případě má jeho rozhodnutí navíc přímý dopad na Českou republiku, kde lze nyní očekávat spory ohledně hrazení autorských odměn z vysílání na hotelových pokojích. O dalším vývoji této problematiky vás budeme informovat. Podrobné informace o problematice placení autorské odměny za rozhlasové a televizní vysílání na hotelových pokojích a obecně o problematice práv duševního vlastnictví vám poskytne Markéta Peňázová.
MonitEUr - Váš rádce nejen v právu EU
Nejpozději do 20. května 2006 byla Česká republika povinna transponovat tzv. Třináctou směrnici, tedy směrnici o nabídkách převzetí. Jak dnes již víme, tomuto svému závazku nedostála. Návrh příslušné novely obchodního zákoníku byl sice vládou předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky 23. února 2006, vzhledem k délce legislativního procesu ale bohužel návrh nebyl projednán před volbami v červnu 2006 a s ohledem na jednací řád sněmovny se tímto návrhem nově zvolení poslanci již nemohli zabývat. Jelikož byl předchozí návrh v mnoha ohledech nedokonalý, připravuje Ministerstvo spravedlnosti v současné době návrh nový. V obchodním zákoníku tedy téměř rok po uplynutí lhůty pro transpozici Třinácté směrnice stále zůstává úprava nabídek převzetí, která trpí závažnými vadami ve slučitelnosti se směrnicí. Tento stav pro Českou republiku představuje na jedné straně riziko uložení pokut ze strany Evropské komise a na straně druhé přichází v úvahu i odpovědnost státu za škodu, kterou může prodlení s transpozicí Třinácté směrnice způsobit dotčeným subjektům, tedy zejména navrhovateli, cílovým společnostem a akcionářům.
1/2007 Váš rádce nejen v právu EU Zásadní otázku v úpravě nabídek převzetí představutzv. akcionářských žalob, představuje nesoulad českého je stanovení pravidel pro určení nabízené ceny za akcie práva s komunitárními pravidly v této oblasti značný v rámci tzv. povinné nabídproblém. ky převzetí. V této oblasti „Ve stanovení pravidel pro určení nabízené existenci dvojích také tkví nejcitlivější nesou- ceny za akcie v rámci povinné nabídky převzetí Při pravidel pro stanovení lad obchodního zákoníku tkví nejcitlivější nesoulad obchodního zákoníku ceny (českých a komus požadavky směrnice. s požadavky směrnice.“ nitárních) je zřejmé, že Povinnost učinit nabídku pro každou ze stran převzetí váže česká úprava na stav, kdy navrhovatel nabídky, tj. navrhovatele a akcionáře, bude jedna z variant ovládne cílovou akciovou společnost, případně překročí výhodnější než druhá, z čehož budou pramenit další spory dvoutřetinový či tříčtvrtinový podíl na hlasovacích právech. mezi akcionáři a navrhovatelem a v konečném důsledku Obecně má povinná nabídka převzetí dát ostatním i případné žaloby na náhradu škody vůči České republice způsobené nesplněním její povinnosti transponovat pravidla obsažená ve Třinácté směrnici. Z uvedených důvodů je již v současné době vhodné v rámci procesu nabídek převzetí věnovat pozornost vedle české právní úpravy rovněž úpravě komunitární a pečlivě zvažovat případné důsledky kroků, které s ní nejsou v souladu. Další informace související se stanovením ceny za akcie v rámci povinné nabídky převzetí vám poskytne Martin Bohuslav.
akcionářům šanci opustit společnost (prodat její akcie), neboť se významně změnily poměry akcionářských podílů a v důsledku této změny byla oslabena jejich možnost zasahovat do rozhodování o chodu společnosti. Podle české úpravy je cena uvedená v povinné nabídce převzetí zásadně založena na hodnotě akcií zjištěné znaleckým posudkem, a cena navržená akcionářům tedy musí být přiměřená této zjištěné hodnotě. To odpovídá současné realitě českého práva obchodních společností, které „stojí“ na znaleckých posudcích. Třináctá směrnice však stanovuje pravidla pro určení ceny akcií v rámci povinné nabídky odlišně. Výlučným obecným kritériem pro stanovení spravedlivé ceny akcií je pouze tzv. prémiová cena, tedy cena, za kterou navrhovatel (nebo osoby jednající s ním ve shodě) v posledních šesti měsících nabyl akcie, kterých se nabídka převzetí týká. Pouze výjimečně může příslušný orgán dozoru, tj. v České republice Česká národní banka, s ohledem na specifika konkrétního případu cenu upravit, musí však o tom vydat odůvodněné a přezkoumatelné rozhodnutí, což se výrazně liší od současného stavu. S ohledem na skutečnost, že právě stanovení ceny akcií při povinné nabídce převzetí je snad nejkonfliktnějším momentem celého procesu nabídky a předmětem mnoha
MonitEUr - Váš rádce nejen v právu EU
Jsme rádi, že se MonitEUr stává vaším oblíbeným pomocníkem. Vaší přízně si velmi vážíme. Při přípravě MonitEUru vycházíme i z vašich podnětů. Proto nás i nadále zajímají vaše názory, náměty a připomínky k tématům v MonitEUru zmíněným i jiným. Pro zasílání svých podnětů nás můžete kontaktovat na níže uvedených e-mailových adresách.
Kontaktujte nás Praha: JUDr. Vladimír Ambruz tel.: +420 251 152 921 e-mail:
[email protected] Mgr. Bc. Jan Spáčil tel.: +420 251 152 923 e-mail:
[email protected] Brno a Ostrava: Mgr. Ing. Ludvík Juřička tel.: +420 542 520 290 e-mail:
[email protected]
