2007 (náb

Vězeňská služba České republiky

Soubor předpisů pro duchovní službu Obsahuje:

Dohoda o duchovní službě (NGŘ č. 41/2008) Nařízení o organizaci duchovní služby (NGŘ 15/2011) Metodický list hlavního kaplana č. 7/2007 (náb.symboly) Metodický list hlavního kaplana č. 11/2005 (pojmy duch.služby)

Praha 2011

1

Vězeňská služba České republiky se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, zastoupená jejím generálním ředitelem vrchním státním radou genmjr.PhDr. Luďkem Kulou na straně jedné a Česká biskupská konference se sídlem v Praze 6, Thákurova 3, zastoupená jejím předsedou Mons. Janem Graubnerem, Ekumenická rada církví České republiky (dále jen „Ekumenická rada církví“) se sídlem v Praze 10, Donská 370/5, zastoupená jejím předsedou ThDr. Pavlem Černým, Th.D. na straně druhé uzavírají na základě § 20 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody ve znění pozdějších přepisů, § 15 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby ve znění pozdějších předpisů a § 11 zákona č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence, v souladu s § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností ve znění pozdějších předpisů tuto DOHODU O DUCHOVNÍ SLUŽBĚ Čl. l (1) Účelem této Dohody o duchovní službě (dále jen „Dohoda“) je stanovit v souladu s právními předpisy podmínky pro vzájemnou spolupráci a pomoc Vězeňské služby České republiky (dále jen „Vězeňská služba") a církví a náboženských společností1 (dále jen „církve“) při jejich duchovním a výchovném působení na obviněné, odsouzené a chovance ve výkonu zabezpečovací detence. (2) Duchovní službu podle této Dohody vykonávají osoby pověřené jednotlivými církvemi (dále jen „pověřené osoby"). (3) Pověření ze strany odpovědného orgánu příslušné církve je nezbytným předpokladem pro výkon duchovní služby ve smyslu této Dohody. (4) Církve pověřují k výkonu duchovní služby podle této Dohody pouze bezúhonné osoby. Bezúhonnost se pro účely této Dohody prokazuje výpisem z rejstříku trestů ne starším 3 měsíce.

1

§ 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností ve znění pozdějších předpisů

2

(5) Rozsah a možnosti duchovní služby vymezuje zákon.2 Čl. 2 (1) V pracovním poměru k Vězeňské službě působí pověřené osoby ve funkci kaplan Vězeňské služby (dále jen „kaplan“). Kaplany metodicky řídí hlavní kaplan. (2) Hlavního kaplana přijímá do pracovního poměru generální ředitel Vězeňské služby z duchovních pověřených registrovanou církví nebo náboženskou společností a po vyžádání stanoviska Ekumenické rady církví a České biskupské konference. Při odebrání pověření registrované církve nebo náboženské společnosti bude s duchovním rozvázán pracovní poměr. (3) Rozsah činnosti, práva a povinnosti kaplanů vyplývají z uzavřené pracovní smlouvy. Podmínky jejich výběru a zaměstnávání stanoví zvláštní předpis Vězeňské služby. (4) Pověřené osoby působící v rámci dobrovolného poskytování duchovní služby ve věznicích a vazebních věznicích (dále jen „věznice“) a ústavech pro výkon zabezpečovací detence (dále jen „ústav“) vykonávají činnosti v rozsahu stanoveném touto Dohodou. (5) Bezpečnost a ochrana zdraví pověřených osob se zajišťuje podle zvláštních předpisů. Čl. 3 (1) Smluvní strany: a) vytvářejí vhodné podmínky pro duchovní a pastorační činnost ve věznicích a ústavech, b) zajišťují spolupráci, výměnu zkušeností a pomoc při duchovní, pastorační, případně charitativní službě pověřených osob odsouzeným, obviněným a chovancům. (2) Se souhlasem smluvních stran zajišťuje jejich vzájemnou spolupráci hlavní kaplan ve spolupráci s předsedou Vězeňské duchovenské péče. Čl. 4 (1) Vězeňská duchovenská péče je nadkonfesijním sdružením osob pověřených církvemi k duchovenskému působení ve věznicích a ústavech České republiky. 2

§ 20 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody ve znění pozdějších přepisů, § 15 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby ve znění pozdějších předpisů a § 11 zákona č.129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence

3

(2) Vězeňská duchovenská péče: a) působí na základě spolupráce a vzájemné tolerance jednotlivých církví, b) spolupracuje s vězeňským personálem na všech úrovních řízení, zejména s kaplany, za účelem vytváření vhodných podmínek pro duchovní a pasto-rační činnost, c) informuje smluvní strany prostřednictvím svého předsedy v součinnosti s hlavním kaplanem o aktuální problematice duchovní služby v organizačních jednotkách Vězeňské služby. (3) Vězeňskou duchovenskou péči ve styku s Vězeňskou službou zastupuje její předseda nebo místopředseda. (4) Výkon duchovní služby koordinuje výkonný výbor Vězeňské duchovenské péče, který zejména: a) doporučuje řediteli věznice nebo ústavu vyslovení souhlasu s působením pověřených osob, podílejících se v rámci Vězeňské duchovenské péče na duchovní a pastorační službě 3, b) doporučuje Vězeňské službě vhodné osoby z řad Vězeňské duchovenské péče při uzavírání pracovně právního vztahu duchovního na funkci kaplan a zástupce hlavního kaplana. Čl. 5 (1) Pro řešení základních mezicírkevních a koncepčních otázek duchovní činnosti ve věznicích a ústavech se zřizuje Rada pro duchovní službu ve věznicích a ústavech (dále jen „Rada“). (2) Členy Rady jsou: zástupce České biskupské konference, zástupce Ekumenické rady církví, vrchní ředitel kabinetu generálního ředitele Vězeňské služby, předseda Vězeňské duchovenské péče a hlavní kaplan. (3) Rada se schází dle potřeby, nejméně však jedenkrát ročně. Může vznášet ve věci duchovní činnosti ve věznicích a ústavech připomínky a předkládat Komisi pro duchovní službu4 návrhy koncepčních řešení. Volí ze svého středu na období jednoho roku předsedu, který setkání svolává a řídí.

3

§ 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. § 1 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č.109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů. 4 § 15 NGŘ č. 71/2007 o poradních orgánech generálního ředitele Vězeňské služby České republiky.

4

Čl. 6 (1) Pověřené osoby při poskytování dobrovolné duchovní služby ve věznici nebo ústavu : a) docházejí na místo určení alespoň dvakrát měsíčně v předem dohodnutých termínech, b) prokazují svoji totožnost a oprávnění ke vstupu s uvedením rozsahu pohybu po objektu Vězeňské služby v souladu s vnitřními předpisy, c) zachovávají v tajnosti důvěrně sdělené skutečnosti - zpovědní tajemství5, d) dodržují zákony, vyhlášky a další předpisy upravující duchovní službu ve výkonu vazby, výkonu trestu a výkonu zabezpečovací detence. (2) Pověřené osoby jsou oprávněny zejména: a) vstupovat do věznice, v níž konají duchovní a pastorační činnost a pohybovat se v ní v rozsahu stanoveném vnitřními předpisy, b) podílet se vhodnými formami na duchovně výchovné činnosti, c) upozorňovat příslušné služební funkcionáře na zjištěné nedostatky, které brání řádnému výkonu duchovní a pastorační činnosti, d) požadovat informace o stavu a chování obviněných, odsouzených a chovanců, jimž poskytují duchovní a pastorační činnost , e) nahlížet do osobních spisů odsouzených, jimž poskytují duchovní a pastorační činnost, pokud s tím tyto osoby souhlasí, f) přinášet do věznice nebo ústavu, v nichž konají duchovní a pastorační činnost, náležitosti nezbytné pro provádění náboženských úkonů, a to v rozsahu a množství schváleném ředitelem příslušné organizační jednotky. Víno pro potřeby eucharistie propustí orgány kontroly v množství maximálně do 2 dcl. Čl. 7 Ředitel věznice nebo ústavu může zakázat vstup pověřené osobě, jestliže poruší právní předpisy nebo vnitřní předpisy Vězeňské služby. O zrušení zákazu vstupu pověřené osobě může rozhodnout ředitel příslušné organizační jednotky nebo generální ředitel.

5

§ 7 odst. 1 písm. f) zákona č. 3/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů

5

Čl. 8 Jednotlivé organizační jednotky Vězeňské služby: a) respektují právo pověřených osob určovat liturgický průběh bohoslužebných a pastoračních setkání, přičemž zaměstnanci Vězeňské služby mohou do průběhu těchto setkání zasáhnout jen v případech ohrožujících bezpečnost zúčastněných osob; b) respektují právo pověřených osob na duchovní a pastorační činnost bez sluchové kontroly zaměstnanců Vězeňské služby; c) poskytují pověřeným osobám sdruženým ve Vězeňské duchovenské péči a zejména jejímu výkonnému výboru pomoc se zajištěním duchovní a pastorační činnosti v rámci Vězeňské služby, zejména odesíláním korespondence formou služebních zásilek a vyřizováním služebních telefonátů a elektronické komunikace v rámci sítě Vězeňské služby. Čl. 9 (1) Tato Dohoda se uzavírá na dobu neurčitou. (2) Tuto Dohodu lze měnit či doplňovat písemnými doplňky číslovanými ve vzestupné řadě po dohodě všech smluvních stran. (3) Tuto Dohodu lze ze závažných důvodů písemně vypovědět s tím, že její platnost skončí uplynutím šesti kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž byla výpověď doručena ostatním smluvním stranám. (4) Práva z této Dohody vyjma práva na její vypovězení se přiměřeně vztahují také na Federaci židovských obcí v České republice, která je pozorovatelem Ekumenické rady církví. Čl. 10 (1) Tato Dohoda nabývá platnosti dnem podpisu smluvními stranami a účinnosti dnem vyhlášení nařízením generálního ředitele Vězeňské služby. (2) Dnem vyhlášení této Dohody pozbývá platnosti dosavadní Dohoda o duchovní službě vyhlášená dne 28.6.1999 nařízením generálního ředitele Vězeňské služby č. 18/1999, čj. 130/12/1999-430, ve znění Doplňku č.1 ze dne 8.1.2001. V Praze dne

19.srpna 2008

Za Vězeňskou službu: Za Českou biskupskou konferenci: Za Ekumenickou radu církví:

genmjr. PhDr. Luděk Kula (v.r.) Mons. Jan Graubner (v.r.) ThDr. Pavel Černý, Th.D. (v.r.)

6

✣ SBÍRKA NAŘÍZENÍ generálního ředitele Vězeňské služby České republiky Ročník 2011

Nařízení č. 15 o organizaci duchovní služby ve Vězeňské službě České republiky Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona České národní rady č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, v souladu s § 15 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, § 20 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, § 11 zákona č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence a § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění zákona č. 129/2008 Sb. (dále jen „zákon“), s t a n o v í m §1 Účelem tohoto nařízení je stanovit ve Vězeňské službě České republiky (dále jen „Vězeňská služba“) v souladu s právními předpisy podmínky pro poskytování duchovní služby osobám ve výkonu vazby (dále jen „obviněný“), osobám ve výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „odsouzený“) a osobám ve výkonu zabezpečovací detence (dále jen „chovanec“). §2 Pro účely tohoto nařízení se rozumí a) pověřenou osobou kvalifikovaný duchovní, který je k vykonávání této činnosti pověřen vedením příslušné církve nebo náboženské společnosti6), b) kaplanem pověřená církevní osoba, která byla po splnění stanovených podmínek přijata do pracovního poměru v konkrétní organizační jednotce Vězeňské služby 6)

§ 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. § 1 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů.

7

jako profesionální duchovenský pracovník,7) c) církví či náboženskou společností ta církevní instituce, která v souladu se zákonem získala oprávnění k výkonu zvláštního práva duchovní služby v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, zabezpečovací detence, ochranné léčení a ochranná výchova, d) Vězeňskou duchovenskou péčí o.s. profesní sdružení pověřených osob registrovaných pod tímto názvem u ministerstva vnitra jako občanské sdružení, e) Dohodou Dohoda o duchovní službě8), kterou uzavřela Vězeňská služba České republiky s Českou biskupskou konferencí a s Ekumenickou radou církví České republiky. §3 Rada pro duchovní službu ve věznicích a ústavech Pro řešení koncepční a mezidenominační problematiky duchovní a pastorační činnosti ve vazebních věznicích nebo věznicích (dále jen „věznice“) a v ústavech pro výkon zabezpečovací detence, (dále jen „ústav“, pokud dále není stanoveno jinak), zejména v oblasti součinnosti všech spolupracujících církví se podle čl. 5 Dohody zřizuje Rada pro duchovní službu ve věznicích a ústavech. §4 Pověřené osoby, které splňují církevně profesní předpoklady ve smyslu čl. 1 Dohody, zajišťují duchovní službu: a) v rámci dobrovolného poskytování duchovní služby (dále jen „dobrovolná duchovní služba“), b) v rámci dobrovolné duchovní služby při realizaci členských práv a povinností (stanov) Vězeňské duchovenské péče, c) v pracovním poměru k Vězeňské službě.

§5 Dobrovolná duchovní služba mimo rámec Vězeňské duchovenské péče (1) Rozsah a možnosti dobrovolné duchovní služby vymezuje právní předpis9) a upřesňuje Dohoda. 7) 8)

9)

§ 7 až §15 tohoto nařízení. Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 41 /2008, kterým se vyhlašuje Dohoda o duchovní službě. § 20 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. § 15 odst. 3 zákona č. 293 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů. § 11 zákona č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence.

8

(2) Pověřené osoby musí být seznámeny s povinností dodržovat právní předpisy a respektovat vnitřní řád věznice. Tuto skutečnost potvrzují podpisem Poučení10) při začátku svého působení ve věznici. Věznice zpravidla organizují další pravidelná proškolování duchovních v ročních intervalech. Opakovaná neúčast na proškolení může být důvodem pro odepření souhlasu ředitele věznice se vstupem duchovního. (3) K pověřeným osobám žádajícím o povolení vstupu za účelem duchovního a pastoračního působení ve věznici, nečlenům Vězeňské duchovenské péče, se po jejich předchozím slyšení písemně vyjadřuje příslušný kaplan věznice; kde není ustanoven, vyjadřuje se hlavní kaplan nebo osoba jím zmocněná.11)

§6 Dobrovolná duchovní služba v rámci Vězeňské duchovenské péče (1) Účelem spolupráce Vězeňské služby a Vězeňské duchovenské péče v oblasti duchovního a etického působení je v souladu s Dohodou vytváření vhodných podmínek při duchovním a výchovném působení na obviněné, odsouzené a chovance. (2) Osoby sdružené ve Vězeňské duchovenské péči při poskytování duchovní služby vycházejí z rovnosti všech náboženských vyznání a z práva vězněných osob být bez konkrétního vyznání, a záměrně nevyvíjejí činnost ve prospěch konkrétní církve či náboženské společnosti. (3) Osoby sdružené ve Vězeňské duchovenské péči prokazují oprávnění ke vstupu do organizačních jednotek Vězeňské služby průkazem Vězeňské duchovenské péče, který při pohybu a pobytu v daném objektu nosí na viditelném místě oděvu jako identifikační štítek.12)

Duchovní služba v rámci pracovního poměru §7 Duchovní službu v rámci pracovního poměru k Vězeňské službě vykonávají osoby v tomto funkčním zařazení: kaplan, hlavní kaplan, zástupce hlavního kaplana a poradce pro duchovní službu koordinátor. 10) 11)

12)

Vzor Poučení v příloze č. 1. § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. § 1 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č.109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů. Pokyn ředitele odboru vězeňské a justiční stráže Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky č. 4/2007 ke stanovení způsobu označení členů Vězeňské duchovenské péče při vstupu do vazebních věznic a věznic Vězeňské služby České republiky.

9

§8 Kaplan (1) Funkci kaplana vykonává ve věznici pověřená osoba, podle zákona způsobilá k výkonu duchovní činnosti. (2) Kaplan je přímo podřízen 1. zástupci ředitele věznice, případně služebnímu zástupci ředitele věznice. (3) Do pracovního poměru kaplana lze přijmout duchovního z řad osob sdružených ve Vězeňské duchovenské péči, ve které působí nejméně jeden rok v rámci dobrovolné duchovní služby na základě pověření příslušné státem registrované církve nebo náboženské společnosti a doporučení Vězeňské duchovenské péče; okolnosti případného nedoporučení projednají předseda Vězeňské duchovenské péče a hlavní kaplan s vedením příslušné církve. Při odebrání pověření registrované církve nebo náboženské společnosti bude s kaplanem rozvázán pracovní poměr. (4) Ve věcech pracovního poměru kaplana rozhoduje ředitel věznice nebo ústavu po metodické konzultaci s hlavním kaplanem. §9 Kaplan podle podmínek věznice nebo ústavu zejména a) provádí individuální pastorační rozhovory s obviněnými, odsouzenými a chovanci; je oprávněn se pastoračně věnovat i zaměstnancům a příslušníkům Vězeňské služby, b) zajišťuje bohoslužby, popřípadě je organizuje v součinnosti s pověřenými osobami církví dobrovolně zajišťujícími duchovní péči, c) zajišťuje skupinovou nebo individuální činnost zaměřenou na studium Bible a křesťanského učení, d) zabezpečuje kulturní akce s duchovním obsahem; k tomu účelu zajišťuje vhodnou literaturu a audio či video pomůcky, e) informuje své nadřízené a možné zájemce o způsobech poskytování duchovní péče a konkrétních akcích prováděných v jejím rámci, f)

podílí se na vytváření podmínek pro začlenění obviněných, odsouzených a chovanců do občanského života, po dohodě s hlavním kaplanem může být v pastoračním styku s osobami blízkými; v rámci pracovní doby stanovené v pracovní smlouvě může potřebné úkony vykonávat mimo objekt věznice nebo ústavu po předchozím souhlasu přímého nadřízeného,

g) koordinuje v rámci předpisů upravujících činnost Vězeňské duchovenské péče působení všech církví a náboženských společností poskytujících dobrovolnou duchovní službu v dané věznici nebo ústavu; není-li místo kaplana obsazeno, zajišťuje organizačně činnost duchovních po konzultaci s hlavním kaplanem ředitelem pověřený zaměstnanec věznice,

10

h) může se podílet na přípravě a realizaci oborově a tematicky blízkých programů zacházení, i)

spolupracuje s vedením věznice nebo ústavu; dle potřeby se účastní jednání, porad a komisí,

j)

za dodržení podmínek stanovených právními předpisy je oprávněn nahlížet do osobního spisu vězněných osob, jimž poskytuje duchovní péči,

k) při poskytování duchovní služby je oprávněn s vědomím ředitele věznice či ústavu opatřovat pro vězněné osoby náboženské předměty a devocionálie; přitom jedná tak, aby nebyl mařen účel výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu zabezpečovací detence a postupuje způsobem ve věznici obvyklým, l)

spolupracuje s nevládními, charitativními a církevními organizacemi za účelem zajištění překlenovacích podmínek zejména pro osoby propouštěné z výkonu trestu odnětí svobody, případně pro zlepšení podmínek sociálně slabých obviněných, odsouzených nebo chovanců,

m) zúčastňuje se porad Vězeňské duchovenské péče, n) individuálním vzděláváním a účastí na církevních a jiných symposiích rozšiřuje odbornou úroveň poskytované duchovní služby i svoji, o) působí jako poradce ředitele věznice v oblasti etiky, církevní problematiky, nových náboženských směrů a náboženských předmětů, p) pro potřeby kvalifikovaného rozhodnutí ředitele se vyjadřuje k pověřeným osobám, nečlenům Vězeňské duchovenské péče, žádajícím o povolení vstupu za účelem duchovního a pastoračního působení ve věznici, q) je-li některý kaplan v souvislosti s dalším pětiletým působením hlavního kaplana nebo se změnou osoby v této funkci pověřen funkcí důvěrníka, zprostředkuje k žádosti ředitele kanceláře generálního ředitele odborný názor kaplanského sboru. Hlavní kaplan § 10 (1) V čele duchovní služby stojí hlavní kaplan Vězeňské služby (dále jen „hlavní kaplan“), přímo podřízený řediteli kanceláře generálního ředitele Vězeňské služby (dále jen „generální ředitel“). Do pracovního poměru hlavního kaplana lze přijmout osvědčeného duchovního z řad působících kaplanů při splnění podmínek stanovených v Dohodě a současném konsensuálním doporučení Rady pro duchovní službu ve věznicích a ústavech. Při odebrání pověření registrované církve nebo náboženské společnosti bude s hlavním kaplanem rozvázán pracovní poměr. (2) Ve věcech pracovního poměru hlavního kaplana rozhoduje generální ředitel. (3) Pracovní poměr hlavního kaplana se řídí obecnými zákonnými předpisy. Po uplynutí pětileté lhůty od vzniku pracovního poměru na této pozici se další pětileté působení hlavního kaplana projedná v Radě pro duchovní službu ve věznicích a

11

ústavech; současně se k této věci vyžádá stanovisko důvěrníka kaplanského sboru, který je kaplany k této akci jednorázově pověřen. Výsledky slouží jako podklad kvalifikovaného rozhodnutí generálního ředitele ve věci dalšího působení hlavního kaplana. § 11 Hlavní kaplan zejména a) metodicky řídí a pastoračně spravuje zástupce hlavního kaplana a jednotlivé kaplany, b) zaujímá stanoviska k pracovní náplni kaplanů a navrhuje její úpravy, c) vyjadřuje se k rozvržení pracovní doby kaplanů, d) spolupracuje se služebními funkcionáři a vedoucími zaměstnanci Generálního ředitelství Vězeňské služby (dále jen „generální ředitelství") a podle potřeby se zúčastňuje pracovních porad, e) dbá na spolupráci kaplanů a ostatních zaměstnanců Vězeňské služby v oblasti zacházení s obviněnými, odsouzenými a chovanci, f)

v rámci kontrolní činnosti sleduje v součinnosti s předsedou Vězeňské duchovenské péče spolupráci kaplanů se členy Vězeňské duchovenské péče a s ostatními pověřenými osobami a v této souvislosti koná služební cesty,

g) v součinnosti s řediteli organizačních jednotek Vězeňské služby dbá na další profesní vzdělávání kaplanů, h) svolává porady a odborné semináře kaplanů a ve spolupráci s výkonným výborem Vězeňské duchovenské péče se rovněž podílí na přípravě jednání a dalších setkání Vězeňské duchovenské péče. i)

pro potřeby kvalifikovaného rozhodnutí ředitele příslušné věznice se vyjadřuje k novým pověřeným osobám, žádajícím o povolení vstupu za účelem duchovního a pastoračního působení ve věznici, v níž není místo kaplana zřízeno nebo obsazeno. § 12 Zástupce hlavního kaplana

(1) Funkci zástupce hlavního kaplana vykonává hlavním kaplanem určený kaplan Vězeňské služby. Zástupce hlavního kaplana plní úkoly uvedené v § 10 v rozsahu pověření vydaného hlavním kaplanem, přičemž část své pracovní náplně věnuje činnostem souvisejícím se zastupováním hlavního kaplana. Rozsah činností souvisejících se zastupováním hlavního kaplana je stanoven na základě dohody hlavního kaplana a ředitele věznice nebo ústavu, v nichž zástupce hlavního kaplana působí. (2) Ve věcech týkajících se vykonávání funkce zástupce hlavního kaplana rozhoduje ředitel kanceláře generálního ředitele. Ve věcech týkajících se kaplanské

12

služby ve věznici a pracovního poměru rozhoduje ve spolupráci s ředitelem kanceláře generálního ředitele příslušný ředitel věznice nebo ústavu, v nichž zástupce hlavního kaplana působí. Metodicky jej řídí hlavní kaplan. § 13 Poradce pro duchovní službu koordinátor (1) Z důvodů operativního zajištění provozu kanceláře hlavního kaplana a koordinování správních záležitostí duchovní služby může být v případě potřeby generálním ředitelem zřízena funkce poradce pro duchovní službu koordinátora, zejména byla-li funkcí hlavního kaplana pověřena osoba, jež je kmenovým zaměstnancem některé z vazebních věznic či věznic Vězeňské služby. (2) Poradce pro duchovní službu koordinátor zodpovídá za součinnost Vězeňské duchovní služby, Vězeňské duchovenské péče o. s. a církví a náboženských společností, participujících na vězeňské duchovní a pastorační službě. Vytváří pro tuto činnost systémové a koncepční podklady. Na generálním ředitelství metodicky zastupuje hlavního kaplana v jeho nepřítomnosti. Je přímo podřízen řediteli kanceláře generálního ředitele. § 14 Asistent hlavního kaplana Hlavní kaplan může pro specifické oblasti práce pověřit určené kaplany věznic k přípravě odborných podkladů pro jeho činnost (např. zpracování dílčích úkonů pro metodiku duchovní služby). V takovém případě je ředitelem věznice nebo ústavu zapracován tento úkol do popisu pracovní činnosti příslušného kaplana. § 15 Označení určených pracovníků duchovní služby (1) Pracovníci Vězeňské duchovní služby se při své činnosti ve věznici nebo ústavu označují kovovým odznakem13) (medailí) se symbolem duchovní služby a mohou používat v případě potřeby nášivku14) „Vězeňská duchovní služba“ umístěnou na pravém rukávu. (2) Hlavní kaplan, zástupce hlavního kaplana, poradce pro duchovní službu koordinátor a na návrh hlavního kaplana i kaplani zaměstnaní nejméně na poloviční pracovní úvazek mohou používat v případě potřeby po souhlasu ředitele kanceláře generálního ředitele slavnostní pracovní oděv tmavomodré barvy stanoveného střihu se jmenovkou a nášivkou „Vězeňská duchovní služba“ umístěnou na pravém rukávu.

13) 14)

Příloha č. 2 – vzor odznaku vězeňské duchovní služby. Příloha č. 2 – vzor nášivky vězeňské duchovní služby.

13

Závěrečná a zrušovací ustanovení § 16 Zrušuje se: 1. Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 44/2008 o organizaci duchovní služby ve Vězeňské službě České republiky. 2. Metodický list hlavního kaplana č. 11/2009, kterým se stanoví postup při poskytování vyjádření k působení pověřených osob z řad církví a náboženských společností ve věznicích. 3. Metodický list hlavního kaplana č. 26/2005, který upřesňuje postup při proškolování duchovních vstupujících do věznic a vazebních věznic.

§ 17 Účinnost Toto nařízení nabývá účinnosti dnem

V Praze dne Č.j.: Přílohy: 2/1 Generální ředitel Vězeňské služby České republiky vrchní státní rada plk. PhDr. Jiří Tregler

14

Poučení í pro duchovní vstupující do věznice (vazební věznice) 1. Na požádání službu konajícího příslušníka při vstupu do objektu věznice, musí vstupující osoba podstoupit prohlídku zavazadla i provedení osobní prohlídky v případě podezření na vnášení nedovolených či nebezpečných předmětů. 2. Při vstupu do objektu věznice musí vstupující osoba bez vyzvání odevzdat příslušníkovi u hlavního vchodu osobní zbraň(ě), mobilní telefon(y), případně jiná mobilní telekomunikační či záznamová zařízení. 3. Do věznice je zakázáno vnášet jakékoliv alkoholické nápoje, léky včetně vitaminových preparátů, omamné a psychotropní látky, jedy a mobilní telefony. Výjimku tvoří víno pro potřeby eucharistie v maximálním množství 2 dcl [čl. 6 odst. 2 písm. f) nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 41/2008]. 4. Osobám po požití alkoholických nápojů, omamných a psychotropních látek je vstup do věznice zakázán. Při podezření je vstupující osoba povinna podrobit se orientační dechové zkoušce na alkohol. 5. Je zakázáno zneužívat vězněné osoby k různým úsluhám, zneužívat jejich práci pro osobní prospěch, přijímat od nich jakékoliv předměty apod., zprostředkovávat jim jakékoliv vzkazy a spojení s osobami nebo institucemi (doručování dopisů, zpráv, mobilních telefonů, peněz, léků apod.). 6. Nedoporučuje se vést s vězni rozhovory nesouvisející s duchovenskou činností, sdělovat jim své osobní problémy, sdělovat jim údaje osobního charakteru (adresy, bydliště atd.). 7. Vstupující osoba byla poučena o povinnosti zachovávání naprosté mlčenlivosti o informacích, které získá v průběhu duchovenské činnosti ve věznici. 8. Vstupující osoba byla upozorněna, že porušení zásad tohoto poučení může být důvodem pro odepření souhlasu ředitele věznice se vstupem duchovního a v krajním případě může naplnit skutkovou podstatu trestného činu „maření výkonu úředního rozhodnutí“ ve smyslu ustanovení § 337 trestního zákona.

V …..................................... dne …............................ Jméno, příjmení: ……………………………………..

Datum narození: ……………………

Podpis: ……………………………. Seznámení provedl: …………………………………. Poznámky:

Vězeňská duchovní služba (kaplani): kovový odznak (medaile, § 15 odst. 1) Provedení: bronzový či bílý kov, průměr 30 mm

Vězeňská duchovní služba (kaplani): nášivka na rukáv (§ 15 odst. 1) Provedení: látková nášivka, kruhový tvar průměr cca 80 mm

✣

Metodický list hlavního kaplana č. 7/2007 o problematice náboženských symbolů a jejich ponechání osobám ve výkonu trestu odnětí svobody, či převzetí těchto předmětů do úschovy Podle čl. 18 odst. 2 písm. b) nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 60/2005, kterým se vydává organizační řád Vězeňské služby České republiky a v souladu s čl. 9 odst. 2 nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 25/2005, kterým se upravuje postup pro přípravu a vyhlašování vnitřních předpisů ve Vězeňské službě České republiky, s t a n o v í m Čl. 1 Účelem tohoto metodického listu je doporučit postup řediteli věznice při rozhodování o ponechání jiných věcí osobám ve výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „odsouzený“) podle § 4 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění vyhlášky č. 378/2004 Sb., (dále jen „řád výkonu trestu“). Čl. 2 Při rozhodování o ponechání jiných věcí odsouzeným podle tohoto metodického listu je třeba postupovat individuálně, citlivě a přihlížet k požadavkům kulturních a náboženských tradic odsouzených. Čl. 3 Snubní prsten jako možný symbol manželských a partnerských vztahů se doporučuje odsouzenému ponechat, pokud odsouzený sám nepožádá ředitele věznice o jeho uložení do úschovy. Čl. 4 Zdůrazňuji, že jiné předměty jako křížky, růžence, růžencové prsteny a další devocionální předměty (muslimské modlitební koberečky, židovské pokrývky hlavy /kippy/, apod.), mohou mít pro odsouzené podstatný náboženský význam, který nemusí být zjevně patrný z jejich tvaru a používání. Kaplani Vězeňské služby České republiky jsou v případě odůvodněnosti oprávněni poskytnout řediteli věznice nebo jím pověřené osobě odborné stanovisko při rozhodování o ponechání jiných věcí odsouzeným ve smyslu § 4 odst. 4 řádu výkonu trestu. Čl. 5 Ustanovení článku 3 a 4 se užijí přiměřeně i vůči osobám ve výkonu vazby, nebrání-li tomu jiné závažné okolnosti, nebo bezpečnostní rizika. Čl. 6 Tento metodický list nabývá účinnosti dnem 1. března 2007. V Praze dne 16 února .2007 Čj.: 43/025/2007-50/070

Mgr. Bohdan PIVOŇKA hlavní kaplan Vězeňské služby ČR

✣ Metodický list hlavního kaplana č. 11/2005 který zpřesňuje nabídku duchovní služby ve věznicích a vazebních věznicích a vykládá některé pojmy z tohoto úseku V souladu s NGŘ č. 25/2005, kterým se upravuje postup pro přípravu a vyhlašování vnitřních předpisů ve Vězeňské službě České republiky, ve smyslu čl. 9 odst. 2 NGŘ č. 30/2005, kterým se mění NGŘ č. 25/2005 a podle NGŘ č. 27/2001 o organizaci duchovní služby s t a n o v í m : Čl.1 Úvodní ustanovení Účelem tohoto metodického listu je stanovit v souladu s právními předpisy rozsah nabídky duchovních služeb ve věznicích a vazebních věznicích, poskytovaných kaplany – zaměstnanci Vězeňské služby v rámci náplně své práce i duchovními v rámci dobrovolné duchovní služby s ohledem na specifiku jednotlivých církví a náboženských společností. Čl.2 Výklad pojmů Pro účely tohoto metodického listu se rozumí výrazem: - „oprávněná registrovaná církev“ označení těch církví a náboženských společností, které obdržely dle §7 odst.1 písm. b) zákona č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností oprávnění k výkonu zvláštního práva duchovenské služby v místech, kde se vykonává vazba a trest odnětí svobody; - „registrovaná církev“ církev registrovaná podle §6, odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností; - „oprávněný duchovní“ pověřená osoba požadované kvalifikace, která obdržela od příslušného orgánu oprávněné registrované církve pověření k duchovní službě ve věznicích a s jejíž působením vyslovil ředitel věznice souhlas; - „kaplan“ duchovní osoba v zaměstnaneckém poměru k Vězeňské službě; - „ekumenismus, ekumena, ekumenický“ skutečnost vzájemnosti církví, kde různé církve vzájemně spolupracují a respektují se; - „pastorace“ rozhovor oprávněných duchovních a kaplanů o duchovní problematice v kontextu osobní situace obviněného nebo odsouzeného, příp. zaměstnance Vězeňské služby; - „liturgie“ pevně stanovená úsloví, provázená symbolickými náboženskými úkony v rámci bohoslužby; - „VDP“ Vězeňská duchovenská péče, občanské sdružení odpovědné církvím i Vězeňské službě za realizaci duchovní činnosti ve věznicích ve smyslu právních norem; - „ERC“ Ekumenická rada církví v České republice, církevní organizace, která zastupuje většinu tradičních nekatolických církví a církve pravoslavné; - „ČBK“ Česká biskupská konference, představitelka římskokatolické církve, katolických kongregací a řádů a potažmo i církve řeckokatolické; - „ZVTOS“ zákon o výkonu trestu odnětí svobody č.169/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů; - „ZVV“ zákon o výkonu vazby č. 293/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Čl. 3 Zajišťování duchovní služby Duchovní služba se v praxi zajišťuje (§ 4 NGŘ č. 15/2011): 1. službou kaplanů; tito duchovní jsou na jednotlivých věznicích v personální pravomoci ředitelů věznic, přímo podřízeni 1. zástupcům ředitelů. Metodické vedení duchovní služby náleží hlavnímu kaplanovi VS ČR. 2. dobrovolnou duchovní službou, organizovanou VDP; zahrnuje duchovní i laiky, kteří byli vedením svých oprávněných registrovaných církví pověřeni duchovenskou službou ve věznicích a vazebních věznicích ČR a v obdobných zařízeních, pečujících o adaptaci vězňů a propuštěných… (Stanovy VDP B. III. 2). Působnost tohoto sdružení byla zahrnuta do Dohody o duchovní službě (NGŘ 41/2008) jako organizace, která provádí duchovní službu ve věznicích z pověření smluvních stran (ČBK, ERC, VS ČR). 3. duchovní službou v rámci dobrovolné pastorační činnosti církví; duchovní docházejí do věznic a vazebních věznic na základě pověření svých oprávněných registrovaných církví po dohodě s ředitelem příslušné věznice dle zákona č. 3/2002 Sb. a ve smyslu §§ 20 a 43 ZVTOS a § 15 ZVV. Čl. 4 Oprávněné registrované církve 1. Zákon umožňuje realizovat oprávnění k výkonu zvláštního práva duchovní služby ve věznicích oprávněným duchovním těchto církví a náboženských společností: Název 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.

Členství

Apoštolská církev (AC) ERC Bratrská jednota baptistů (BJB) ERC Církev adventistů sedmého dne ERC (CASD) (pozorovatel) Církev bratrská (CB) ERC Církev československá husitská ERC (CČSH) Církev řeckokatolická (CŘEK) ČBK Církev římskokatolická (CŘK) ČBK Českobratrská církev evangelická ERC (ČCE) Evangelická církev av. v České ERC republice (ECAV) Evangelická církev metodistická ERC (ECM) Jednota bratrská (JB) ERC Křesťanské sbory (KSB) ERC Náboženská společnost Svědkové Jehovovi (NSSJ) Pravoslavná církev v českých ERC zemích (PC) Slezská církev evangelická ERC augsburského v.(SCEAV) Starokatolická církev v České ERC republice (SKC)

Legenda k charakteru církví: kat. = katolický; prot.= protestantský; atd.

charakter prot. prot. prot. prot. prot. kat. kat. prot. prot. prot. prot. prot. společnost ortod. prot. prot.

ortod. = ortodoxní (pravoslavný);

2. Sociálně náboženská organizace Armáda spásy není v ČR registrována jako církev podle církevního zákona 3/2002 Sb., ale jako občanské sdružení. Je členkou Sekce spolupracujících organizací VDP (Stanovy VDP, oddíl F) . Vzhledem k povaze své působnosti a tradičnímu místu v poskytování sociálních i duchovních služeb je vnímána na úrovni ostatních církví. Legislativní základ pro její práci ve VS tvoří § 43 ZVTOS a § 15 ZVV. Odpovědnost za působení Armády spásy ve všech vězeňských zařízeních VS ČR má v rámci této organizace osoba pověřená vedením oddělení „Vězeňská péče“. Vedoucí Vězeňské péče úzce spolupracuje s hlavním kaplanem VS ČR. 3. V případě zvláštních práv jde o jejich výkon zajišťovaný církvemi a náboženskými společnostmi, tedy jde o „kolektivní právo“. Toto „kolektivní právo“ nevylučuje jednorázovou individuální návštěvu duchovního jiné církve nebo náboženské společnosti ve věznici, pokud je to v souladu s příslušnými předpisy a za předpokladu souhlasu ředitele věznice. 4. Vzhledem k značně nepřehlednému terénu v oblasti církví, náboženských společností i nových hnutí a sekt se doporučuje před rozhodnutím o vstupu pověřené osoby konzultace s odpovědným pracovníkem duchovní služby. Čl. 5 Registrované církve s jiným oprávněním Registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu jiných zvláštních práv než práva duchovenské služby ve věznicích (např. služba v armádě, uzavírání sňatků, vyučování náboženství na školách, atd.) jsou tyto: Název 17. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů 18. Federace židovských obcí v ČR

Členství

ERC (přidružené členství)

19. Luterská evangelická církev a.v. v ČR 20. Náboženská společnost českých unitářů 21. Novoapoštolská církev v České republice

charakter mormoni žid. prot. společnost prot.

Legenda k charakteru církví: mormoni-specifická církev; prot.= protestantský; žid.= židovská obec; atd. Čl. 6 Nové registrované církve Přehled nových církví a náboženských společností registrovaných podle zákona č. 3/2002 Sb. bez oprávnění k výkonu zvláštních práv; žádost o udělení oprávnění k výkonu zvláštních práv může být podána nejdříve 10 let od data registrace. 22. 23. 24. 25. 26.

Název Církev Křesťanská společenství Obec křesťanů v České republice Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna Česká hinduistická náboženská společnost Buddhismus Diamantové cesty

Datum registrace 20. 6. 2002 4. 9. 2002 21.11. 2002 25. 11. 2002 8.6.2007

27. 28. 29. 26.

Církev živého Boha Církev Nová naděje Církev Slovo života Ústředí muslimských obcí * přestalo být

15.12.2007 3.9.2009 6.8.2010 17. 9. 2004

evidováno jako círk-náb.spol; místo toho zahrnuto do evidence círk.práv.osob, sice jako Muslimská obec (=MO) v Hradci Králové (2010), MO v Brně (2007), MO v Praze (2007), MO v Teplicích (2009)

Čl. 7 Rozsah činnosti duchovní služby 1. Standardní rozsah duchovních služeb vychází z ustanovení ZVTOS § 20, odst. 4 a ZVV § 15, odst. 3; pro kaplany jej formuluje § 8 NGŘ 15/2011 o organizaci duchovní služby; pro členy VDP čl.4 NGŘ 41/2008 (Dohoda o duchovní službě). 2. Při aplikaci duchovní činnosti ve věznicích je třeba zohlednit ekumenickou situaci duchovní služby, která vychází ze skutečnosti rozdílného charakteru církví a náboženských společností při naplňování jednotného úkolu, stanoveného právními předpisy Čl. 8 Specifika kaplanské činnosti 1. Kaplani Vězeňské služby při své činnosti formálně zastupují všechny církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv a jsou povinni se k požadavkům služeb, které nejsou v souhlasu s jejich náboženským vyznáním, zachovat citlivě a tolerantně. V případě zábran jejich svědomí nebo teologicky podložených napětí jsou oprávněni požadovanou službu odmítnout a neprodleně zajistit kontakt s duchovním příslušného vyznání, který je schopen službu realizovat. 2. V zájmu zachování svobody svědomí, svobody náboženského vyznání i svobody osobnosti se nepovoluje misijní činnost pro jednu konkrétní církev ve smyslu hrubého získávání členů pro určitou církevní organizaci; za takovou misijní činnost se nepovažuje obecné křesťanské svědectví, vyzývající klienty k víře a ke změně způsobu života (k pokání). 3. V případě kontaktu kaplana s mimokřesťanským náboženstvím (islám, budhismus, atd) se kaplan chová vnímavě a vychází vstříc přijatelným náboženským požadavkům na humanitním a obecně náboženském základě. Čl. 9 Tento metodický list nabývá účinnosti dnem vyhlášení. V Praze dne 23.5.2005 Čj.: 43/054/2005-GŘ/070

Hlavní kaplan VS ČR Mgr. Bohdan Pivoňka

Příloha Poznámky k duchovní službě ve věznicích 1. Zajišťování duchovní služby Počet profesionálních duchovních v rámci VS činí v současnosti 35 kaplanů ve 22 věznicích a vazebních věznicích; z toho 8 na plný úvazek, ostatní na úvazek částečný ve vedlejším pracovním poměru. Církevní příslušnost kaplanů: 12 římských katolíků, 10 českobratrských evangelíků, 1 řecký katolík, 5 adventistů, 2 kaplani z Církve bratrské, 2 pravoslavní, 1 husita, 1 apoštolská církev a 1 slezský evangelík a.v. V cílovém stavu by měli kaplani být ve všech věznicích. K nedílným úkolům VDP kromě náboženských úkonů patří: a) participace na výchovném působení na vězně směrem k uznání jejich viny jako předpokladu k možnosti nové formy života po propuštění z výkonu trestu; b)posilování prevence kriminality na všech úrovních; v tomto smyslu působí prostřednictvím ERC a ČBK jako zpětná vazba směrem k jednotlivým církvím. Předsedkyní VDP je v současnosti Renata Balcarová, zaměstnankyně Církve adventistů sedmého dne. V čele VDP je devítičlenný výkonný výbor. VDP eviduje zhruba 300 osob, z nichž skutečně aktivních v rámci Vězeňské služby je 160. Přibližný počet dobrovolných pracovníků v okruhu VS činí zhruba 80 osob. V této oblasti existuje nejvíce výhrad ze strany personálu věznic vzhledem k nedostatečné odpovědnosti církevních organizací za vydávaná pověření, takže do specifického prostředí může vstoupit se značnými právy člověk, který k této činnosti postrádá jakékoliv osobnostní předpoklady. 2. Rozsah činnosti duchovní služby Poznámky k některým činnostem: a) Individuální pastorační rozhovory jsou těžištěm duchovenské činnosti ve věznicích. Dodržování důvěrnosti sdělených informací je standardem („zpovědní tajemství“). Jsou-li však obsahem některých sdělení skutečnosti ohrožující lidské zdraví nebo život, případně směřující k spáchání závažné trestné činnosti, je duchovní povinen podniknout všechny potřebné kroky k odvrácení hrozícího nebezpečí. Duchovní služba je otevřena v případě zájmu i pastorační službě ve vztahu k personálu VS. b) Podíl na programech zacházení lze předpokládat především ze strany kaplanské služby dle místních možností a podmínek. Lze využít i výcviku ve znalosti Bible, případně kulturně náboženských akcí a standardních křesťanských programů. c) Organizace duchovních činností ve věznici se předpokládá ze strany místního kaplana; jeho povinností je zprostředkovat kontakt mezi duchovními, docházejícími do zařízení a termínově i prostorově koordinovat duchovní služby. d) Podíl na vytváření podmínek pro začlenění odsouzených do občanského života a pastorační styk s blízkými osobami odsouzených lze realizovat pouze ve věznicích pro výkon trestu a ve zvláštních odděleních vazebních věznic pro výkon trestu; předpokladem je nekompromisní dodržování pravidel výkonu trestu, aby nedošlo k maření jeho účelu. Jelikož pro žádoucí začlenění do občanského života je nutno připravit zázemí, je dle místních podmínek a možností jedním z aspektů duchovní služby rovněž případný kontakt s charitativními a dalšími nevládními organizacemi, jež by mohly se společenskou adaptací odsouzených po výstupu ze zařízení pomoci. e) Charakter odborného vzdělávání je v kaplanské službě podmíněn rozmanitostí církevní příslušnosti a rovněž skutečností, že velká část kaplanů pracuje na dílčí pracovní úvazek ve vedlejším pracovním poměru. Znamená to, že duchovní má ve svém hlavním pracovním poměru k církevnímu zaměstnavateli různé povinnosti a akce, které se nemusí konat ve standardních podmínkách klasické pracovní doby (ku př. funkce při pohřbech, svatbách, atd.). Kromě toho je povinností duchovního zúčastňovat se v církvi předepsaných školení a kurzů a zvyšovat tak svou odbornou úroveň. Někteří kaplani byli zvoleni členy Výkonného výboru VDP a je jejich povinností participovat na zasedáních tohoto výboru. Zvláštní profil duchovní služby předpokládá chápavý přístup ze strany VS.

3. Problémy v nabídce duchovní služby Kaplan zastupuje všechny církve, ale nemůže zapřít svou „příslušnost“ – rozsah nabídky jeho služeb záleží na charakteru mateřské církve. Na duchovní službě participují oprávněné registrované církve a Armáda spásy jako občanské sdružení. Odpovědnost za výkon duchovní služby je Dohodou o duchovní službě (smluvní strany: ČBK, ERC, VS ČR) delegována na Vězeňskou duchovenskou péči. Je to pro VS značná výhoda, jinak by se muselo jednat s každou ze jmenovaných církví zvlášť a samostatně. 4. Specifické rysy hlavních religiózních skupin Právní předpisy týkající se duchovní činnosti ve věznicích nezohledňují specifické podmínky jednotlivých náboženských skupin a vyznání; proto v dalších poznámkách uvádíme některé charakteristické prvky církví a náboženských společností ve velice stručném přehledu. Konkrétní odlišnosti lze konzultovat s příslušnými kaplany. a)

Profil katolických duchovních služeb Spolu s protestantskými duchovními jsou běžné osobní pastorační rozhovory. Pokud má duchovní jáhenské svěcení, může konat jen některé obřady, bohoslužbu Slova, atd. Ve VS ČR působí římskokatolická hlavní kaplanka, po stránce církevní funkce je pastorační asistentkou, může provádět křesťanské vzdělávání, organizovat modlitby, pobožnosti, ale nemůže konat kněžskou službu. Kaplan s kněžským svěcením slouží bohoslužbu oběti, t.j. mši a může vysluhovat svátosti, t.j. prakticky svátost smíření (zpověď), svátost křtu, atd. Svátostí je 7. Důraz v katolické duchovní službě je kladen na duchovní stránku věci, modlitbu a rozjímání. Pracovníci nesmí porušit zpovědní tajemství. Do katolického profilu zařazujeme církev římskokatolickou, řeckokatolickou a řádové kongregace a společenství. b)

Profil protestantských duchovních služeb Skupinu protestantských církví tvoří většina ostatních výše jmenovaných. Na přechodu od katolických církví k protestantským je Církev československá husitská, která vznikla v r. 1921 v reakci na odklon československé společnosti od Říma po 1. světové válce. Husitští kněží se mohou ženit, ženy mohou být farářkami a přijímat vyšší funkce v církvi. Společným znakem ostatních protestantských církví je soustředění na kázané slovo, čtení z Bible, píseň a modlitba. Protestanté konají bohoslužby, ale nikoliv mši (!). Liturgie při bohoslužbě nebývá pevně stanovena. Věřící z těchto církví se modlí spíše volné modlitby a neuctívají svaté; z liturgických modliteb používají většinou jenom Otčenáš. Svátosti jsou dvě: křest a přijímání (eucharistie). V pojetí křtu jsou rozdíly: některé církve křtí ponořením (baptisté a adventisté), jiné třeba pouhým politím nebo pokropením. Protestanté většinou nemají zpověď, mají však povinnost uchovávat v tajnosti důvěrně sdělené informace. Zvláštností adventistů jsou svěcení soboty namísto neděle a dieta bez vepřového masa a sádla. Faráři a kazatelé všech těchto církví mohou vstupovat do manželství a zakládat rodiny.

c)

Specifické postavení potřeb věřících z pravoslavné církve. Pravoslavná zbožnost, u nás zastupovaná především rusky a ukrajinsky mluvícími klienty je téměř výhradně zaměřena na svátostný obřad, „svatou liturgii“, která je hlavní náboženskou potřebou věřících; v této liturgii se obrazně odehrává veškerý život, včetně řešení světové problematiky. Potřeba duchovního očištění je zásadní a nenahraditelná – a nemá mnoho společného s projevovanými morálními hledisky či zastávanými etickými hodnotami. Participace na liturgické bohoslužbě a na eucharistii a nemusí mít v praxi znatelný vliv na vědomí viny a její přijetí, protože hlavní proces probíhá mezi jednotlivcem a knězem, zástupně na Božím místě. Bohoslužbu právoplatně může sloužit pouze pravoslavný kněz – žádosti některých odsouzených o „jejich kněze“ nejsou záminkou, ale religiózní potřebou. d)

Specifické postavení Svědků Jehovových Svědkové Jehovovi byli registrováni jako státem uznaná náboženská společnost v r. 1993 na základě vyjádření, že nebudou bránit svým členům v krevní transfúzi, že budou uznávat státní moc a že rovněž budou spolupracovat s ostatními církvemi. Většinou mnoho z toho, co prohlásili, nedodržují, podle zásady, že účel světí prostředky. Smyslem jejich působnosti není duchovní či psychická pomoc klientům, ale získání dalšího adepta svého přesvědčení. Dodržování jejich zásad je nekompromisní a často vede v mezilidských vztazích k závažným problémům. Svědkové jsou přesvědčeni, že mají jediní pravdu a považují ostatní církve za nástroje ďáblovy. Vytrvale misijně pracují, protože na této činnosti spočívá jejich hypotetická záchrana v apokalyptickém nukleárním konfliktu. Nemají příliš co nabídnout, viděno očima klientů: nekouří, nepijí, neslaví svátky ani narozeniny, nemají vánoce, velikonoce, jen čekají na konec světa. Ovšem jenom Svědkové budou zachráněni. S nimi nelze spolupracovat, takže působí většinou tam, kde je slabá služba tradičních církví. Tato náboženská organizace si vytvořila jakousi paralelní strukturu k celé

„ostatní“ duchovní službě, ráda by se pojímala nikoliv jako jedna z náboženských organizací, ale jako analogie celé VDP; seznam pověřených osob obsahuje pro terén VS ČR 150 jmen. e) Specifika židovství Většinou nemáme ve svých zařízeních ortodoxní klienty židovského vyznání. V případě potřeby lze kontaktovat hlavního kaplana nebo někoho z duchovní služby, byly vyjednány podmínky pro jejich pobyt ve věznicích. Hlavní zásady: při jídle a bohoslužebných úkonech musí být zakryta hlava, drží se šábes, sobota, dietní předpisy ve své plné podobě jsou tak široké, že o nich existují tlusté knihy; nejdůležitějším a velice nepřesným znakem je opět nepožívání vepřového, ale i mnoha dalších pokrmů. Pokud by došlo k požadavkům košer stravy (židovským zákonem předepsané), je třeba kontaktovat hlavního kaplana, případně přímo Pražskou židovskou obec. e)

Islám Nepatří mezi registrované církve a společnosti, přesto mají modlitební místnost v Praze – Ruzyni a pokud je to možné a náboženské zvyklosti nenarušují denní řád, vychází se jim dle možností vstříc aspoň v základních dietních zásadách (bez vepřového a uzených sýrů). Respektuje se postní měsíc ramadán. Akceptují se rovněž dle možností denní modlitby. Legislativní základ: ŘVTOS § 98, odst.1., ŘVV § 80, 4.

✣ Poznámky:

Aktualizováno 26.9.2011; znění ML doplněno odkazy na novější předpisy. BoPi