2006) Září Věstník evangelických sborů na Benešovsku

ČÍSLO 48 (3/2006) Září 2006 Věstník evangelických sborů na Benešovsku

SOBĚHRDSKÝ BRATR KÁZÁNÍ První čtení: Dt 4,1-2.6-8 Druhé čtení: Mk 7,1-8.14-15.21-23 Dnešní čtení nám připomíná, jakým způsobem se následování Krista může stávat cestou. Lidé žijící mimo křesťanské církve, společenství, mají často pocit, že křesťanství je změť pouček a dogmat, která vedou jen k slepému následování a nakonec ke zlu. Zrovna nedávno jsem si koupil jednu knihu o buddhismu a v úvodu se znalec buddhismu pokoušel vysvětlit výhody buddhismu oproti křesťanství. Bohužel – jak to tak bývá – specialista na buddhismus jaksi nestíhá už být specialistou na křesťanství – a věty, kterými se snažil vystihnout současné křesťanství nevystihovaly nic. Tvrdí, že „v křesťanství je morálka pouze vnější záležitostí, protože nevychází zevnitř, ale váže se na slepou víru v kanonizovaného ukřižovaného Ježíše a v biblického Boha“. Tvrdí, že „Buddha naopak ukazuje, že osvobození člověka z pout zla je pouze a jedině vnitřním poznávacím procesem, ne záležitostí slepé víry. Buddha vidí cestu v osvobození člověka od strženosti světem stále lačnějšího já.“ Zrovna ale v těch dnešních biblických textech čteme, že jak starozákonní výklad víry, tak Ježíš nabízí také cestu osvobození, že přesně napadá typ zbožnosti, který je slepou vírou. Ukazují také, že Bible pro nás opravdu může být cestou ke svobodě. Ty citované věty bohužel vypovídají pouze o vlastní představě vědce, který nezažil nikdy živé společenství křesťanů. Z toho je mi vždycky trochu smutno, ale zároveň je to také pro mě výzva, abych byl velmi obezřetný, když mám chuť 1

napadat jiná náboženství, jiné myšlenkové systémy - když vidím, jak je těžké pochopit nás, křesťany. Člověk obecně touží po jasném vedení po cestě víry, po cestě poznání, hledá, čeho by se chytil. V buddhismu nebo jiných náboženstvích je vše jakoby jednodušší. Existují tu jasná pravidla chování, dokonce jasné stupně, po nichž věřící stoupá k vyššímu poznání. To v různých obměněných formách také občas v křesťanství známe, ale o tom nechci nyní mluvit. Má Evangelium pravidla? Člověku toužícímu po přesných pravidlech stále jakoby uniká. Je příliš prosté? Je příliš náročné? Je příliš nezachytitelné lidskou snahou všemu dát přesné hranice a rozměry? Vypadá to tak. Evangelium i Starý zákon zve člověka na cestu ke svobodě, to se praví v mnoha našich učebnicích i kázáních. Zve na cestu ke svobodě. A to je právě ten problém. Cesta ke svobodě se právě vyznačuje tím, že se snaží ty naše lidské mříže (které nám ale poskytují pocit bezpečí) bourat. Všichni víme, jak často se objevují různé hlasy, že za komunistů se špatně nežilo. Za komunistů byla totiž jasně vymezená pravidla. A proto je ta biblická, Kristovská cesta taková nezřetelná a možná i proto taková příliš prostá pro všechny hledače, kteří chtějí objevit něco úžasného, velikého, magického. Boží nabídka svobody, Ježíšova zvěst o Božím království není ani bombastická, ani magická, ani velkolepá. Tedy ne pro znecitlivělého člověka, který je zpitomělý z reklam, ze společensky vnuceného pocitu, že aby něco mělo smysl, musí se to efektně prodat, musí to vypadat chytlavě, líbivě. Jak jsme dnes slyšeli, Ježíš přináší zvěst o svobodě Božího království do situace lidí, kteří pravidla také chtějí. A vypadá to, že hodně. Proč po nich tolik touží? Kromě toho, co jsem řekl výše (jednodušší pohyb ve světě), pravidla také umožňují zakrýt lež. Okázalé dodržování pravidel vypadá navenek jako veliká zbožnost, jako veliká spravedlnost, jako veliká moudrost. A to nás lidi zvláštně, magicky, přitahuje. Není tedy v zárodku všech rituálních potřeb vlastně obrovská touha vyvléct se ze zodpovědnosti za druhého člověka? V ústech mají horoucí slova o tom, co udělají, ale jejich srdce tíhne za jejich mrzkým ziskem... říká prorok Ezechiel... Je potřeba všechny naše tužby po dodržování tradice odmítnout? Ježíš v tom dnešním čtení mluví o pokrytectví. Hypokrités – to znamená pokrytec. Tak nazývá Ježíš ty, pro které je tradice skrýší. To slovo také popisuje někoho, kdo hraje roli. Kdo předstírá. Popisuje také to, co se neshoduje se skutečností. Tradice nám umožňuje brát na sebe různé role. Vžívat se do někoho jiného a zapomínat tak na sebe. A teď připomenu jiný příběh, který se zachoval v židovském pojetí a jde jakoby proti tomu dnešnímu biblickému: 2

Když Římané zakázali v Izraeli učení tóře a její studium, byl rabi Akiva uvězněn za porušování zákona. Každý den rabi Jhóšua, obchodník s obilím, velkému učiteli přinášel, co potřeboval. Nejdůležitějším Jhóšuovým úkolem bylo zásobovat Akivu v cele vodou. Jednoho dne strážnému přišlo na mysl, že Jhóšua nosí Akivovi příliš mnoho vody. „Proč nosíš tolik vody?" zeptal se. „Chcete promáčet vězeňskou zeď, aby změkla a rabi mohl utéci?" S těmi slovy strážný vychrstl půl kbelíku vody na zem a nařídil Jhóšuovi: „Ode dneška přinášej jenom tolik." Jhóšua odnesl zbytek vody Akivovi, který řekl: „Jhóšuo, jsem stařec. Můj život závisí na tobě; nikomu jinému Římané nedovolí, aby mě navštívil. Proč mi přinášíš tak málo vody?" Rabi Jhóšua mu to vysvětlil. Akiva řekl: „Dobrá, tak si umyju ruce." Ale Jhóšua se zalekl. „Rabi, to ti bude sotva stačit na pití. Proč používáš vodu, aby ses umyl?" „Co mám dělat?" odvětil Akiva. „Je nám přikázáno umývat se; rabíni říkají, že přestoupení se trestá smrtí. Mám odmítnout autoritu svých kolegů a nedbat na čistotu? To raději zemřu." Akiva odmítl pít, dokud Jhóšuovi zase nebylo dovoleno přinášet dost vody, aby se mohl vězeň umývat i pít. Když se o tom doslechli mudrcové, prohlásili: Když je rabi Akiva tak bdělý ve vězení, jak ještě mnohem bdělejší musel být na svobodě!" Myslíte, že příběh je důkazem zvrhlosti fanatické víry v zákonictví, v tradici? Je opravdu rabi Akiva opakem Ježíšovým, jak se to někdy ohledně těchto jeho názorů říká? Nemohli bychom třeba říci, že tento rabín trpěl, protože věřil, že Boží zákony přinášejí dobro, že člověk má vždy odpovědnost svědčit svým životem o Božím zákonu? Boží zákony dávají Akivovi důstojnost a vnitřní svobodu nenechat se zotročit lidskou zlobou. Možná také tušíme, že ti, kteří se snažili Ježíše nachytat, by možná tolik odvahy neprokázali – kdyby byli v situaci rabiho Akivy. A tak tento příběh spíš posiluje naši odvahu. Jak se v tom orientovat? Je možná dobré hodnotit příběhy podle toho, kam nás směřují. Jestli nám dodávají sílu, nebo ne. Jestli nás povzbuzují na úzké cestě. I v tom dnešním biblickém oddíle posiluje Ježíš naši odvahu. (Nechce říci: zrušte tradici). Odvahu jít do hloubky a hledat co nejprostší vztah k Bohu a k bližnímu. Jít do hloubky znamená nedělat si o sobě iluze. Jít do hloubky znamená být všímavý – k tomu, jestli náhodou ovoce, které nesu, není zkažené. Nedělat si iluze, že moje víra je silná a pevná, když se přitom přes den hněvám na bližního. Na manžela, na manželku, na děti, jestli závidím sousedovi, že má dražší 3

dům, že má nové auto. Že prosazuji svou vůli na úkor druhých apod. Že nejsem schopen vyslechnout názor druhého, protože ho v zárodku odsoudím. To všechno děláme a ještě mnoho dalšího... Co s tím? Ježíš nás učí, že z lidského srdce vychází špatné myšlenky. Máme tak být pozorní k sobě, všímat si vlastních špatných myšlenek. Zlé myšlenky Markův Ježíš uvádí na prvním místě. Naše tradice, vzorce chování, normy, to všechno je podružné, toho všeho se chytat je k ničemu, když nejsme pozorní ke svému srdci (a pak i naše odpovědnost vůči tradici může být přínosem). Vždy je lepší udělat navenek míň práce s čistým srdcem, než více s pýchou. To všechno jsou a nejsou jasná pravidla. Máme stále před sebou dvě cesty. Úzkou a širokou. Po té úzké však máme zaslíbeného průvodce. Modlitba: Ž 15 Amen Petr Turecký Soběhrdy, 10.9. 2006; 13. neděle po Trojici

Ze života soběhrdského sboru ¾ Novinky ze Soběhrd V létě proběhly volby nového faráře do Soběhrd, tím byl zvolen bratr Petr Turecký. Od 1. září máme tedy duchovního, kterého jsme povolali do sboru na pět let. Bratr farář je plný iniciativy, a tak postupně míří do našich rodin na pastorační návštěvy, biblické hodiny dostávají už svůj řád a fara je opět místem, kde se bydlí. To, co nám v neděli uteče v kázání, si pak můžeme doplnit přečtením na internetu. Pokud nemáme tuto možnost, jsou kázání v tištěné formě k dispozici následující neděli u východu z kostela. Již teď všichni vnímáme změny, které nastávají. Přesto jsme ale všichni plni očekávání, jak nám to spolu půjde. V tichosti myslím na naše společné dny a prosím, aby byly naplněné moudrostí a abychom se v nich nechali vést naším Pánem. Věra Hudcová ¾ Prosba Na faře jsme v posledních dvou letech udělali spoustu oprav a rekonstrukcí. Začalo to obnovou elektrické instalace, opravou podlah, malováním. Mysleli jsme, že opravy jsou u konce, jenže teprve, když se zde začíná bydlet, zjišťujeme, že je tu ještě spousta věcí, které jsou nefunkční a které doslova padají na hlavu. A tak stojíme před řadou drobných oprav. Od Jeronýmovy jednoty jsme pro letošní rok získali sice 45 tisíc, ale tato částka zdaleka nepokrývá všechny náklady na opravy. Proto se na vás všechny obracím s prosbou o finanční pomoc pro zajištění důstojného bydlení našeho nového bratra faráře. Můžete přispět do archové sbírky, kterou za tímto účelem vyhlásilo staršovstvo již na začátku letošního roku. Za staršovstvo Věra Hudcová 4

Soběhrdský farář se představuje Jelikož jsem se nedávno přistěhoval do soběhrdského sboru, rád bych se několika větami představil. Už od malička mě fascinovaly otázky po smyslu života, hltal jsem knihy o astronomii, zajímalo mě, jak je možné, že naši zem obklopuje oceán „nekonečna“, kladl jsem si spoustu otázek, na něž jsem nenacházel odpovědi. Možná můj život tímto způsobem ovlivnila poměrně závažná operace srdce, kterou jsem podstoupil ve třech letech. Vždy jsem si, možná až příliš silně, uvědomoval křehkost života. Křehkost vlastního života. Z toho pocitu vznikaly možná všechny ty touhy po zodpovězení různých otázek. Asi tak v prvním ročníku střední školy jsem byl přiveden svými spolužáky do katolického prostředí a začal chodit na biblické hodiny. V rodině jsem k víře systematicky vychováván nebyl, i když se u nás doma o víře často mluvilo. Otec je katolík (k víře, kterou poznal jako dítě u příbuzných na Velehradě, se vrátil až v pozdějším věku), matka (až po mé konverzi) se stala také evangeličkou. Po maturitě na SPŠ stavební jsem se dva roky připravoval ke studiu dějin umění. Již v té době jsem si přál studovat teologii. Neměl jsem ovšem dostatek sebedůvěry, z humanitních oborů jsem toho mnoho nevěděl. K umění jsem měl ovšem nejblíže, výtvarné umění je celoživotní láskou mé matky. V pátém ročníku olomoucké fakulty dějin umění jsem si dodal odvahy a vstoupil na ETF UK. Rodiče mne ve všech mých zájmech podporovali, neboť z naší rodiny nesměl nikdo studovat, matka byla dcerou mlynáře. Odnesla to nejen ona, ale také má o dvanáct let starší sestra. Stejně jako matka, ani ona nesměla vstoupit na žádnou vysokou školu. Měl jsem štěstí - revoluce přišla tak akorát, abych stihl dohnat to, co jsem zameškal na technické škole, kterou jsem bohužel až příliš ignoroval. Evangelickou církev jsem poznal až v období kolem svých sedmnácti let. Vstoupil jsem do sboru v Třebíči, tehdy tam byl farářem Jan Trusina, otec benešovského faráře Tomáše Trusiny. V té době jsem měl již také zkušenosti s Adventisty sedmého dne, díky jednomu husitskému faráři jsem poznal charismatické hnutí. Po seznámení s některými lidmi z evangelického prostředí (Trusinovi, Dusovi, Keřkovští) jsem věděl, že chci být jako oni. Chci patřit ke stejné „partě“ jako oni. Toužil jsem po identitě. Evangelická církev se mi stala ztělesněním takové identity. Byla pro mne ztělesněním kvalitní tradice, uchováváním tradičních lidských hodnot, vzdělání. V tomto pohledu byl určitě také obsažen obdiv k některým lidem z církve, kteří se nebáli komunistického režimu a ony tradice předávali s odvahou dál. Obdivoval jsem chartisty, kteří se kolem církve v osmdesátých letech pohybovali. Studia na ETF jsem si „vychutnával“. Byl jsem šťastný, že jsem ještě našel dost odvahy po studiu v Olomouci začít zase od začátku. Ovzduší, které na škole 5

panovalo, vztahy mezi profesory a studenty, se mi zdály (po zkušenosti z předešlých studií) úžasné. Poprvé v životě jsem věděl, že jsem na svém místě. Při škole jsem pracoval jako vrátný, měl jsem tedy dostatek času na studium. Ve třetím ročníku jsem si poprvé vyzkoušel práci na sboru (v rámci třítýdenní praxe) v Benešově u Tomáše Trusiny. Tenkrát jsem se také setkal na biblické hodině pro děti s Hynkem Tkadlečkem. Kdybych tušil, že se za pár let se objevím v Soběhrdech... Život je zvláštní. Vikariát jsem odsloužil ve sboru v Kutné Hoře, kde jsem získal vlastně téměř první větší zkušenosti v praxi, zejména s přípravou kázání a biblických hodin. Na práci v Soběhrdech se těším, doufám, že se budeme navzájem obohacovat a že v práci faráře obstojím. Petr Turecký

¾ Hospodaření soběhrdského sboru leden – červenec 2006 Letošní hospodaření je zatím ve schodku, příjmy (bez darů na speciální účely) činí 37 tis. (z toho salár 12 tis. a chrámové sbírky 15 tis.), běžné výdaje pak 74 tis. (odvod personálního fondu zatím 20 tis., repartice 12 tis., náhrady za cestovné a bydlení 18 tis., pojištění 10 tis. atd.). Rekonstrukce bytu na faře nás letos stála už zhruba 61 tisíc Kč (všechny částky uvádím zaokrouhleny na celé tisíce). Výdaje jsme mohli pokrýt díky daru seniorátní Jeronýmovy jednoty 45 tis. Kč (ve fondu jsme z loňského roku měli ještě 17 tis. Kč). Na Jeronýmovu jednotu jsme odvedli 4750 Kč a na další celocírkevní sbírky 4685 Kč. Protože hlavní platby saláru obvykle probíhají až v posledním čtvrtletí, věříme, že se bilance hospodaření zlepší. Bude také ukončena a zaúčtována sbírka na opravy na faře (o jejím výsledku budeme informovat v příštím čísle). Nepříjemným a nečekaným výdajem pro nás jsou nové svody k okapům na kostele (29 tis. Kč), poté, co původní měděné byly ukradeny. Krádež byla hlášena na policii. Bohužel nemáme nárok na pojistné plnění, neboť škoda nepřevyšuje naši smluvně sjednanou spoluúčast (bez ní by pojistné bylo příliš drahé). Nové svody jsou z kovu potaženého plastem (Lindab), který snad ve sběrných surovinách nelze prodat. Jan Rataj, účetní

Víkendovka pro mládež Ve dnech 24-26. listopadu se uskuteční na faře v Soběhrdech víkendovka pro mládež. Program bude upřesněn později, bude se týkat práce s biblickými texty. Bibliodrama apod. Akce se uskuteční ve spolupráci s mládeží topoleckého sboru. Vedoucí: Jáchym Gondáš, Petr Turecký. V neděli povede bohoslužby Jáchym Gondáš, kazatel baptistického sboru na Topolce. 6

Prázdniny Tábor Čím 2006 Tak tolik se nám sešlo vyprávění o Čími, že už věříme, že to stálo za to. Nemůžeme nikoho vynechat. ¾ Na táboře se mi mooooc líbilo. Chci poděkovat všem vedoucím, že s náma měli trpělivost. Vedoucí pro nás udělali zábavné hry a hlavně ta noční hra byla dobrá. A dobře vymyšlená. Celý týden nám výborně vařili. U ohně jsme si každej večer říkali, co se nám líbilo. Všechny skupiny se jmenovaly Šad, Šak, Nego, Abed, Rak, Meš. A doufám, že se příští rok zase sejdem v Čími. Nikola Bohatová ¾ Byla jsem na táboře po deváté a už se móóóc těším na desátý tábor. Jezdím na tento tábor, protože je tam prima kolektiv vedoucích, dětí, ale i našich kuchařek, které bych chtěla ještě potřetí pochválit, protože co ony uvařily, bylo vždycky tak dobré, že se toho dalo opravdu přejíst. Jejich nervy byly, musely být pevné, protože osmažit asi 50 až 70 bedel, nebylo jednoduché. Tedy DRAHUŠKO, VĚRO a LÍBO, to zaslouží potlesk :-)! Na tábor se každý rok těším móóc a těším se, protože tam budou určitě nové akční hry a nové skupinky!!! No když už jsme u těch skupinek, tak byly tyto: Meš, Šak, Šad, Nego, Abed a ještě RAK a o něm vám povím něco víc! Ve skupince Rak jsem byla já, Tučňák (Terka K.) a Nikča B. Říkali nám taky meruňko a naše vedoucí byla Jana. Byly jsme super skupinka. Moc se mi to letos líbilo, jen mohlo být trochu víc akčních her a jediné, co se mi nelíbilo, bylo to, že byla voda zelená jak tráva!! No a jako každý rok mám i vtipné historky. • DÉŠŤ Poprvé jsme se vypravili na lodičky a protože byl hezký, teplý, slunečný den, vzaly jsme si s holkama sukně. Přišly jsme před jídelnu a začalo trochu poprchávat. Než přišli ostatní začal slejvák! To bylo k zlosti! Asi po deseti minutách ten liják konečně skončil. Na lodičky jsme ten den nešli, ale vykoupali jsme se z plata. UKLIDŇUJÍCÍ ODPOVĚĎ: Aspoň něco!!! • VOSA Šli jsme v úterý na hru do lesa. Něco mě píchlo do prstu tak, že tam mám tečku ještě teď! No tak jsem musela hru ukončit a jít za vedoucíma. Prst byl za chvíli jako mrkev. Ten den byla SKVĚLÁ bojovka s ohnivou pecí a museli jsme se plížit pro lístečky a když nás trefili šiškou, museli jsme se vrátit na začátek hry. No a zase vosa!!! Píchla mě tentokrát do nohy!!! To mě naštvalo!!! 7

UKLIDŇUJÍCÍ ODPOVĚĎ: Alespoň jsem si zahrála bojovku!!! Mám ještě jednu věc na srdci: Vedoucí, nechte prosím bojovky! Mě a podle mě i jiné děti ty bojovky baví! :-) Prosím :-( Lachtanka (Pavla Hudcová) ¾ V srpnu, jako každý rok, jsem zase odjel na tábor do Čími. Byl jsem ve skupince se Samíkem a Péťou. Vedoucí byl Lukáš. Dobře jsme si rozuměli. Ve čtvrtek jsme hráli hru „Africká pětka“. Hledali jsme červené, zelené, hnědé, modré a žluté papírky. Každý musel najít po jednom od každé barvy. Zelené byly nejlépe ze všech poschovávané, protože právě ty schovával Lukáš. Byly na zemi pod listím, nahoře na stromkách, pod kůrou, zkrátka skoro k nenalezení. Naše skupinka je našla první, protože už jsme od něj byli vycvičeni. Kromě nejrůznějších her jsme se chodili koupat, jezdili na loďkách, vyřezávali ze dřeva, zpívali si a vyprávěli. Bylo nám tu dobře. Našim skvělým kuchařkám jsme také nanosili spoustu bedel, hříbků a jiných hub. Týden nám utekl hodně rychle, než jsme se nadáli, byla sobota a museli jsme jet domů. Jirka Fojtů

¾ Tábor v Čími letos – „Statečný Daniel aneb Víra v Hospodina dává sílu.“ Já tedy osobně jsem měl sílu (jistě od Hospodina) jet do Čími po deváté !!! Možná s příchodem mladého pana faráře Petra, který se byl za námi podívat a slíbil, že příští rok s námi v Čími bude celý týden, bude tábor ještě zajímavější. A to doufám, zajímavější o další děti a mládež přímo z našeho sboru. Už teď nevědí, o co přicházejí. Počasí letos prý moc nepřálo, ale nám to tak nevadilo. Když se někomu voda v přehradě zdála studená, vedoucí Věra Hudcová klidně celou noc proběhala s varnou konvicí a už to bylo fajn. Vedoucí se tedy fakt starali !!! Také paní kuchařky, jako vždy se bály, abychom nevypadli z kalhot a úspěšně nás vykrmovaly lahůdkami. I když jsme jim trochu pomáhali, moc jsme toho nezkazili. Hejzlarovi byli skvělí a tolerantní, vypadá to, že nás u nich rádi vidí. Tábor se vyvedl, závěrečný program také. Scénky všichni měli připravené, modly pracně vyrobené, jen se mi nelíbily letos ty převleky. Tak se mám zase za rok na co těšit, doufám , že s více kamarády přímo ze sboru. Sam King 8

¾ Jak jsme prožili letní setkání v Čími Dalo by se to shrnout vlastně pár slovy: „neuvěřitelná pohoda“. Tak jsem to vnímala z pohledu hlavní velitelky (tento titul jsem získala prostřednictvím sedlec-prčického kurátora Petra a velmi se ujal, i když Věra převažovalo). Přesto bych se ráda podělila o zážitky z týdne na nám již známé louce v Čími podrobněji, alespoň o ty, co mi nejvíce uvízly v paměti. Pro tentokrát jsme zvolili téma Daniel a spolu s ním jsme přicházeli na to, že věrné Hospodin neopouští a nenechává je žádné bryndě a že není nutné přizpůsobovat se kdečemu z vnějšího světa. Začínali jsme v sobotu odpoledne (vedoucí samozřejmě v sobotu ráno), již dopoledne jsme se moc těšili na děti, ty kromě jedné nemocné dívky dorazily všechny, a tak jsme mohli začít. Již první úvodní hra na rozdělení do skupin nám přinesla spoustu legrace. Děti dostaly se zavázanýma očima kousek ovoce do pusy a pak se musely domluvit, kdo má stejné – tak pak patřily k sobě. Takto vytvořené skupinky se vydaly hledat svoje ovoce na stromy. Kluci dlouho nemohli najít meloun na třešni a moc jsme se pobavili, když se ho snažili dostat dolů. Od té doby už to nebyla třešeň, ale melounovník. V neděli to vypadalo, jako kdyby se Petra se Samuelem Hejzlarem domluvila na společném tématu a těžko se dalo uvěřit, že tomu tak nebylo. Samuel ráno u snídaně hovořil o národu Izrael a o srdci, v němž tak často bojujeme se vším možným, děláme rozhodnutí a snažíme se vybojovat to dobré. Petra pak svoje bohoslužby měla celé připravené na téma naše srdce. Slovo spojené s názorností k nám promlouvalo velmi intenzivně. Nedělní hra byla ve znamení výcviku Nebúkadnesarovy družiny, jen nelze vybrat jednu disciplínu ze 20, která by byla nejlepší. Pondělní hra byla v rukou vedoucích jednotlivých družinek, každá skupinka sledovala stopu (tou byla taková abstraktní čmáranice), musela sesbírat všechny stopy od jedné do sto dvaceti a pak na ně ještě čekala hádanka v podobě, co že to stopovali. Fantazie byla na vedoucích, a tak hoši z Alešovy skupinky téměř hodinu přicházeli na to, co stopovali. Aleš zvolil metodu, že odpovídá ano a ne, a tak přijít na to, že stopovali kýbl, bylo opravdu náročné. V úterý inspirováni příběhem o zlaté soše, které se museli všichni klanět, jsme vyráběli modly z pletiva a novin. Co skupinka to opravdu originální nápad, ve středu pak skupinky svoje modly představovaly, hodně jsme se nasmáli. Během výroby model jsme si ještě stačili pod vedením Aťky nabatikovat trička, tentokrát voskovou technikou. Po celý úterní den byl mezi námi náš nový farář Petr, který se podílel na výtvarném ztvárnění modly Petřiny skupinky. V úterý večer na nás ale uprostřed lesů čekala ještě ohnivá pec, tam jsme dovlíkli spoutané všechny děti. Když jsme je za zpěvu chvály rozvazovaly, prožily si na vlastní kůži, co znamená svoboda. Pokračovala pak noční hra – proplížit se střeženými územími, tak aby nebyl nikdo zasáhnut, ve střeženém území u svíčky bylo nutné vzít jeden ústřižek skládačky. Území byla tři, když byl někdo ze skupinky zasáhnut, musela se celá skupinka vrátit k ohnivé peci pro nové životy. Ve středu 9

jsme si pospali trochu déle a pak jsme na hru vyrazili všichni společně do lesa. Proč? Byl to den ve znamení krále Nabúkadnesara, který byl vyhnán do lesa a žil jako zvíře, než mu došlo, že pýcha není dobrý rádce. V lese jsme se snažili přežít i my. Je těžké něco vyjmout z různých oblastí úkolů, ale za zmínku určitě stojí modely ohňů Terezky, Nikči a Páji, které byly naprosto profesionální a potom Jirkova neuvěřitelná znalost rostlin. Jen jsme trochu přecenili náročnost terénu a úkolů, takže na oběd jsme přišli opravdu hodně pozdě a byli jsme rádi, že se kuchařky jen mračily, ale najíst nám daly. Ve čtvrtek jsme se vydali na celodenní výlet. Stravování bylo již tradičně v naší režii, a tak jsme si ráno zadělali po skupinkách na rohlíky, které jsme pak pekli nad ohněm. Každá skupinka pak ještě vyráběla jednohubky. Bylo zajímavé sledovat, jak skupinky pracovaly. S pře hledem se svého úkolu ujal Lukáš se svojí skupinkou, byl to pracovní koncert a jejich výtvory byly naprosto profesionální. Ti nejmenší s Aťkou, nejprve ochutnali a pak teprve byli ochotní ty dobrůtky vyrábět. Janina skupinka si zase doplnila suroviny o ovoce a dokonalé prostření. Na Staré Živohošti jsme pobyli hodinku a vraceli se zpět s jednou zastávkou, kdy jsme šifrovali zprávu, tématem dne byl totiž příběh Píšící ruka. Každá skupinka vyluštila jeden verš z prvního žalmu, o tom jsme pak večer hovořili. Pátek se asi všem nejvíce vryl do paměti nebezpečnými lvy, kteří řádili v podání Aleše a Lukáše v táborovém kruhu. Tématem byla lví jáma a z našich lvů šel opravdu strach. Hry pak byly akční. Odpoledne bylo v režii dětí, připravily úkoly pro nás vedoucí. Některé úkoly byly téměř nesplnitelné, ale velmi nápadité. Nejvíce se mi líbilo na stanovišti těch nejmenších, kteří nás nechali sbírat kamínky poslepu. Výborně připravené bylo šifrování u Terezky, Nikči a Páji, dále pak ochutnávání a házení kamínky u Simči s Aničkou. No a přiblížila se sobota, domů se nám téměř nikomu nechtělo, zdaleka nebyly ojedinělé hlasy, že zůstaneme ještě alespoň týden. Z poledních aktivit je určitě nutné zmínit výrobu kuší pod vedením Lukáše, ta kluky přímo nadchla. Jen voda v přehradě nás letos nenadchla vůbec, byla zelená, a tak někteří jsme nenašli odvahu se koupat, stačilo nám plavení na lodičkách. A co v žádném případě nemohu opominout, to jsou výborní praktikanti – Honza a Marek, vždycky viděli, kde je třeba pomoci, ať to bylo v kuchyni, při ukládání malých dětí nebo o půlnoci zabezpečování stanů proti dešti (nemohu si nechat pro sebe, že když jsem šla kontrolovat stany a našla jsem je tam promoklé, že uklízejí boty venku a vypínají stany, dojalo mě to až k slzám. Když jsem nad tím vyjádřila údiv, tak jen pravili, že je to snad normální). Skončím tak, jak jsem začala – byla to neuvěřitelná pohoda, pohoda mezi vedoucími, pohoda z bezvadné kuchyně – Věra s Drahuškou a tentokrát ještě Líbou jsou zcela neuvěřitelnými poklady pro naše setkávání. Pohoda v tom, že do Čími jezdíme jako domů, k milým Daně a Samovi Hejzlarovým, bez jejichž zázemí bychom se asi těžko měli tak dobře. Všem moc a moc děkuji za skvělý týden na konci léta. Věra Hudcová 10

Zpívající lípa Letošní dovolenou jsme trávili spolu s rodinou mojí dlouholeté kamarádky v malebném kraji Žďárských vrchů. Díky pěknému počasí jsme si užili houbaření, výletů a děti se realizovaly při stavbě hrází na míst-ním potoce. Při výletu do Poličky byly děti nadšeny ze středověkého opevnění stejnou měrou jako z unikátního knihkupectví s antikvariátem, kde je možné najít snad úplně všechno. Kamarádka, která na Vysočinu jezdí více jak deset let, si dala záležet, aby nám ukázala vše, co stálo za shlédnutí. Ještě teď mám před očima nádherné výhledy do kraje, které se otevíraly za každou zatáčkou při našich okružních jízdách. Navštívili jsme také rodný dům Jana Karafiáta v Jimramově. Nejpůsobivějším zážitkem však pro mě byla Lukášova zpívající lípa v obci Telecí. Tento asi 700 let starý, 25 metrů vysoký strom, který po obvodu měří 12 metrů, stojí v těsné blízkosti zemědělské usedlosti, kam jej v dávné minulosti vysadili patrně vlastníci původního stavení. Je velmi zvláštní uvědomit si, že život stromu byl po celé věky těsně spjat s životem rodiny a později celého okolí. Nejen že byl svědkem lidských příběhů, jejich tužeb, snažení, lásek, proher, smutků i nadějí, ale stal se, alespoň podle pověsti, přímo jejich součástí. Kromě svého stáří má lípa ještě jednu zvláštnost. V kmeni je prostorná dutina, která v dobách temna posloužila nejen jako úkryt pro zakázané knihy (překlady bible, kancionály) jež rodina vyznávající víru Českých bratrů vlastnila, ale poskytla i útočiště k jejich přepisování. Pověst vypráví, že starý muž opisující v dutině lípy evangelia rád zpíval žalmy. Protože už špatně slyšel, zpíval příliš nahlas a jeho zpěv byl ven zřetelně slyšet a mnoho horlivých přisluhovačů moci se snažilo vypátrat odkud přichází. Stařečkův hlas byl však natolik zkreslený, že se nedalo určit odkud vychází ani komu patří, a tak mohl stařeček svou práci dokončit. Lípě se od těch dob říká „zpívající“ a její obrázek se dostal do znaku obce. Libuše Šafaříková Seniorátního víkendového setkání pro konfirmandy se koná na Hvozdnici 6.-8. října. Téma výklad modlitby Páně. Vedení: seniorátní farář pro mládež Mikuláš Vymětal. Odvoz zajištěn. 11

Rozhovor s Danou Lučanovou, ředitelkou Diakonie Vlašim Věřím, že se nám podaří naše plány uvést v život Paní ředitelko, můžete přiblížit, kam se teď bude ubírat Středisko Diakonie Vlašim, nám doposud známý jako Exodus? Ve chvíli, kdy Exodus přešel pod Diakonii ČCE, musel začít řešit otázky svého dalšího zaměření. Myslím, že projekt Dům na půl cesty, který v současné době provozujeme, je logickým pokračováním práce, kterou celý tým s nasazením a minimálním finančním ohodnocením od roku 1992 dělal. Teď už musíme nabízet našim klientům program, který je v souladu se zákonem o sociálních službách. S tím souvisí přesně vymezená cílová skupina uživatelů, u nás je to 18 – 26 let a jasně definované služby, které jsme povinni našim klientům poskytovat. Jaké důvody v těchto změnách hrají roli? Pro naše další působení je nevyhnutelná akreditace v příštím roce. Bez ní bychom nemohli dál fungovat. K ní je nutný, mimo jiné, základní dokument pro středisko – Standardy kvality sociálních služeb, který musíme nejen vypracovat, ale hlavně uvést do života a při své práci se jím řídit. V současné době jsme ve fázi sepisování a věřte, že je to spousta práce pro celý kolektiv zaměstnanců. Které projekty se v budově střediska plánují? Jak už jsem řekla, v současné době u nás funguje projekt „domu na půl cesty“. Z celkové kapacity 10 lůžek máme obsazeno 8 míst a doufám, že se nám i nadále povede. Pro nejbližší období plánujeme naši nabídku rozšířit o další projekty. Není to jednoduché a největším problémem je shánění financí, ale věřím, že se nám podaří naše plány uvést v život. Často se na nás obracejí maminky s dětmi, které se ocitly v tíživé situaci, o pomoc. V domě na půl cesty je ubytovat nemůžeme, chceme nabízet službu azyl pro matku a dítě. Pokud se nám podaří uzpůsobit druhé poschodí domu k tomuto účelu, nabízeli bychom pomoc třem maminkám a jejich dětem. Dále chceme začít s nízkoprahovým ambulantním zařízením, kde by potřební lidé z Vlašimi a blízkého okolí našli sociálně–právní poradnu, pomoc psychologa a možnost sdílení se. Co pro úspěch těchto plánů musí udělat personál? Pro úspěch našich plánů do budoucna je samozřejmě potřeba spolupráce celého týmu pracovníků. Změny, které se ve středisku dějí, vyžadují od zaměstnanců ochotu učit se novým věcem a dál se vzdělávat. Práce je tu časově a psychicky náročná, vyžaduje velké osobní nasazení. 12

V čem může být nápomocný benešovský, popř. soběhrdský sbor? Jsem velice vděčná každému, kdo je ochoten modlitbou, darem či radou pomoci našemu dílu. Setkala jsem se už za tu krátkou dobu, kterou ve středisku jsem, s laskavostí členů sboru, kteří nám poskytli nábytek, finanční pomoc nebo třeba výpěstky ze svých zahrad. Teď se snažíme sehnat vybavení pro již zmiňovaný azyl pro maminky s dětmi, proto se nám hodí všechno od dětské postýlky až po ledničku. Uvítám samozřejmě i ty, kteří by byli ochotni pomoci jako dobrovolníci ve středisku nebo při našich akcích. V představenstvu vnímáme vaše nasazení. Při tom všem je důležitá osobní motivace. Odkud vyrůstáváš vztah k této práci?A jak se přitom daří skloubit roli ředitelky, matky, studentky, donedávna učitelky? Ve středisku Exodus jsem už dříve pracovala a i když je to práce nelehká, zůstane vám v srdci. Tři roky jsem potom učila na základní škole, ale když jsem si v Jiskře přečetla inzerát na místo ředitele střediska, nešlo na něj neodepsat. Teď už vím, kolik času a energie tato práce potřebuje, ale svého rozhodnutí v žádném případě nelituji. S tím souvisí i odpověď na poslední otázku. U mě opravdu není fráze, že bez podpory a pochopení rodiny bych nemohla tuto práci dělat. Děkuji za odpovědi a přeji hodně síly, trpělivosti se všemi lidmi okolo i vytrvalosti. Tomáš Trusina Kontakty: Benešovská 507, 258 01 Vlašim, tel: 317 844 482, fax: 317 842 295, [email protected], Linka důvěry 317 844 481 Nejbližší příležitost k důkladnějšímu setkání s naším Domem na půl cesty v Diakonii Vlašim je Den otevřených dveří v neděli 24. září od 14 do 17,00.

Co se chystá v Benešově? ¾ Pozvání do nedělní školy v Benešově Milé děti, tak máme opět září a stejně jako začala škola, tak i u nás ve sboru v Benešově začala škola nedělní. Znovu se budeme setkávat každou neděli, kromě první neděle v měsíci, kdy jsou rodinné bohoslužby, v klubovně v době bohoslužeb. V letošním roce začínáme probírat Skutky apoštolů a opět se budeme setkávat s Teofilem, který nás provázel celý loňský rok. Stejně jako nás ho zajímají nové příběhy o Ježíši a jeho přátelích - apoštolech, a pokud se i vy chcete dozvědět něco nového, přijďte mezi nás. Těší se na vás učitelé Igor a Míša Turzikovi, Dáša a Ivuška Kašparovy a Jana Trusinová 13

¾ Vítejte v hodinách rodopisu Těmito slovy jsem přivítal účastníky zářijových bohoslužeb ve Vlašimi a Benešově. Při rozhovoru na staršovstvu jsme totiž pro podzimní řadu kázání vybrali biblickou knihu Genesis, druhou až jedenáctou kapitolu. A v Gn 2,4 čteme: „toto je rodopis nebe a země“. Rodopis, to je takový zvláštní biblický předmět. Není to přírodo-pis, kde nám popisují, co všechno můžeme v přírodě potkat, jak se v tom vyznat a jak to funguje. Není to děje-pis, kde by se jaksi nestranně popisovalo, jak to bylo na a od počátku. Na hodinách rodo-pisu se nevracíme na začátek, ale jsme zváni sledovat, jaké plody to nese, co z toho bude, když se díky Bohu objeví člověk. Pozorní čtenáři bible si už dávno všimli, že příběh nadepsaný „rodopis nebes a země” příliš neladí s nádhernou vznosnou hymnou o sedmi slokách sedmi dnech z první kapitoly knihy zrodu, Genesis. Tam to byla hymna, tady je to spíš řada historek. Tam se šlo od stvoření nebes, země, zeleně a živých tvorů k člověku, tady se člověkem začíná. Biblický svědek se to nesnaží nějak sladit, ale výslovně upozorňuje: teď přichází na řadu rodopis nebe a země. Člověče, upozorňuje nás bible sama, nečti to jako suchý popis, jak kdysi vznikl člověk a svět. Poslouchej to, jako když malé dítě poslouchá příběhy o zahradě plné netušených možností. Rodopis vypráví, co úžasného se pod nebem a na zemi může zrodit, když se Hospodin, Bůh Izraele a Otec Ježíše Krista stane Tvůrcem. Nebudeme tedy poslouchat příběh, který by nás přenášel k jakýmsi dávným, předvěkým počátkům, do ztracených zlatých rajských dob. V příbězích Hospodina Boha Izraele (kterými se můžeme nechat oslovit díky Ježíši Kristu) leží těžiště na opačném konci. Ne nekonečně vzdálený prapůvod - ale cíl. Co z toho vyroste, co z toho bude... Jakou úrodu lze sklízet. S jakými vyhlídkami můžete počítat, když se dá do díla Hospodin. Těšíme se, že se kolem těchto „příběhů nových počátků“ budeme setkávat - a že se stanou i životodárným impulsem i pro vlašimské a benešovské posluchače. Tomáš Trusina P.S. Bohoslužby s kázáním si též můžete nechat posílat e-mailem či poštou nebo je najdete na našich internetových stránkách benesov.evangnet.cz. Papír ani obrazovka však nenahradí nedělní příležitost, kdy spolu s ostatními nasloucháme, zpíváme, modlíme se. 14

Po setmění knihu: ¾ SVĚDECTVÍ O SVĚTLE

aneb jak jsem porozuměl

Samuel Jan Hejzlar V srpnu vyšel soubor kázání Samuele Hejzlara, který příležitostně slouží ve všech sborech, pro které Soběhrdský bratr vychází - Soběhrdech, Benešově i Sedleci Prčici. Obsahuje 60 kázání z posledních několika let řazených podle církevního roku. O názvu knihy i jejím zaměření autor sám říká:

Svědectví o světle? O tom, co nám zpřístupňuje okolní svět? Umožňuje očím vidění, rukám účelné uchopení, nohám vykročení? Dosvědčit mohu, co vidím, čeho se chápu, případně odkud, kudy a kam se právě ubírám. Se světlem samozřejmě počítám. Má smysl o něm mluvit, neřkuli svědčit? Korinťanům apoštol napsal: „Bůh, který rozkázal, aby se z temnosti světlo zablesklo, ten se osvítil v našich srdcích k osvícení známosti Boží slávy v tváři Ježíše Krista“ (2 K 4,6) a Efezanům vyprošoval skrze Ducha moudrosti a zjevení (skrze Ducha světlonoše) osvícené oči mysli (Ef 1,18). Knížku provází bartimeovské: „Pane, ať vidím“ (Mk 10,51) a žalmistovo: „Ve světle tvém světlo vidíme“ (Ž 36,10). SOS - „Svědectví o světle“ - je voláním o pomoc: „Spas naše duše!“ Ten signál se obvykle ozývá v krajnosti, kdy člověk volá, aby unikl zkáze a zůstal zachován. Zde voláme s proroky: „Spas naše duše, ať nezůstaneme, jací jsme. Změň nás k vnímavosti pro svoji slávu..., pro bytí s tebou.“ Stárneme. Náš svět stárne, stárne i vesmír. Bůh nestárne. „Není jako syn člověka, aby se měnil“ (4 M 23,19; Mal 3,6 aj.). Nestárne sláva jeho skutků. Živé a čerstvé zůstává drama spásy, otřesné Boha-trýznění Velkého pátku. Jen kompars toho obrazu se střídá. Dnes je zalidněný námi. Poznáváme se přiznávajíce si se zahanbením a lítostí pravého pokání svou neblahou roli a vinu na utrpení Páně? Pak se vírou přenesem dál k proměně nedělního rána. Svěřme se moci vzkříšení, abychom vidoucí prošli soumrakem archontů tohoto světa „bez úhony ke dni Pána Ježíše Krista“ (1 K 1,8). s. j. h. V Luhu nad Morání, 7. září 2006 Váz., formát 16,5*23,3 cm, 396 s., cena 285 Kč 15

RECEPTY První recept měl velký úspěch na táboře v Čími, druhý by se tam znamenitě hodil a ty další se určitě příští rok taky mohou uplatnit. Zatím budeme zkoušet doma, suroviny máme leckdo „na skladě“.

Krabí tyčinky na kari Orestuje se cibule, žampiony (nemusí být), krabí tyčinky pokrájené na malé kostičky, kari, drcený kmín, vegeta, sůl. Podusí se to a nakonec zalije smetanou. Příloha: rýže, hranolky, brambory. Místo krabích tyčinek se to dělá z kuřecího masa. Je to docela rychlé, ale hlavně dobré. Zapečené houby - co dá les Nahrubo nakrájená cibule se osmahne, přidají houby na velké kusy, (malé se mohou nechat celé), osolí, opepří, podusí se do měkka. Dá se to do zapékacího pekáče, zalije smetanou a posype strouhaným sýrem a předem osmaženou strouhankou. Zapéká, až se povrch spojí a je křupavý. Jako příkrm brambory, ale nejlepší je to s chlebem. Plněné cukety 4 menší cukety, 200g šunkového salámu nebo vařené kuřecí maso, l kelímek zakysané smetany, 1 konzervu sterilované kukuřice, 50 g nastrouhaného sýra, 3 stroužky česneku, kečup, sůl, pepř. Omyté cukety podélně rozpulte a odstraňte měkkou část se semeny. Poduste 3 minuty v osolené vodě. Okapané cukety vložte do zapékací mísy vymazané tukem a vnitřky potřete česnekem utřeným se solí. Salám nakrájejte na kostičky a promíchejte s okapanou kukuřicí. Smetanu ochuťte solí, pepřem, paprikou a smíchejte s nastrouhaným sýrem. Cukety zakapejte kečupem, naplňte salámem s kukuřicí a zalijte smetanou. Zapékejte ve vyhřáté troubě asi 20 minut. Paprikáč 500g čerstvých paprik, 500g rajčat,1 menší cuketa,2 cibule,2 stroužky. česneku, 300g čerstvých hub (lze vynechat), 2 bobkové listy, tymián, sůl, pepř, olej. Papriky nakrájejte na kousky, cuketu a cibuli na kolečka. Rajčata krátce spařte ve vroucí vodě, oloupejte je a rozkrájejte na osminky. V hrnci rozpalte olej a duste na něm nakrájené papriky, přidejte cibuli, nasekaný česnek, bobkový list, osolte a opepřete. Přisypte nakrájené houby na plátky, cuketu a nakonec rajčata. Hotovou směs ochuťte tymiánem! Co si dáte k tomu, je na Vás. 16

BLAHOPŘEJEME ¾

K narozeninám

Říjen: Chojka Zbyněk, Čerčany – 79 let, Kočí Pavel, Senohraby – 50 let, Škvor, František, Třemošnice – 60 let, Vlasák Vladislav, Mezihoří – 45 let Listopad: Boháčová Božena, Petroupec – 80 let, Borovička Josef, Velké Popovice – 89 let, Kulhavý Josef, Pyšely – 78 let, Stolařová Jarmila, Vranovská Lhota – 82 let, Nováková Miloslava, Benešov - 80 let, Mládek Jiří, Benešov – 60 let, Syslová Vlasta, Benešov – 80 let. Bukvasová Marie, Struhařov – 50 let Prosinec: Boháč Vladislav, Benešov – 50 let, Ing. Petruška Michal, Mnichovice – 87 let, Velebilová Marie, Vodslivy – 60 let, Pohanová Marie, Čakov – 77 let, Drábková Jarmila, Vlašim – 93 let, Jordánová Hana, Krhanice – 60 let, Lehká Marie, Louňovice – 94 let. Všem jubilantům ze srdce blahopřejeme a přejeme posilu a Boží požehnání do dalších let. Poznámka redakce: Redakční rada se rozhodla uveřejňovat narozeniny u lidí mladších pouze v pětiletých výročích. Teprve nad 65 letech budeme gratulovat každoročně. Budeme vděčni, když nás upozorníte na jakoukoli chybu.

¾ Blahopřejeme našim dětem k narozeninám říjen Karel Dvořák, Benešov – 15 let, Samuel King, Dobřichovice – 13 let, Erika Kovářová, Ládví – 2 roky, Noemi Mottlová, Čerčany – 18 let, Martin Rataj, Vysoká Lhota – 15 let, Tadeáš a Tobiáš Trusinovi, Benešov – 15 let listopad: Adam Vlasák, Mezihoří – 12 let prosinec: Gabriela Mottlová, Čerčany – 16 let

PRAVIDELNĚ V BENEŠOVĚ •

• •

Nedělní bohoslužby se konají v Benešově od 10.00. První neděli v měsíci jsou "bohoslužby pro malé i veliké", kam jsou zvány všechny generace; zvěstování, písničky i modlitby bývají soustředěny především na děti (nejbližší budou 1.října a 5. listopadu). Ve Vlašimi se konají bohoslužby vždy 2., 3., 4., popř. 5. neděli v měsíci od 8.30 hodin ve středisku Diakonie. Obvykle třetí neděli v měsíci slavíme v Benešově i Vlašimi Večeři Páně. Nedělní škola se koná zároveň s bohoslužbami. Letos sledujeme, jak Lukáš předává Teofilovi příběh zvěstování evangelia (podle Skutků apoštolských). 17

Výklady jsou provázeny pracovními listy Zdeňka Šorma. Zveme všechny děti od 4 do 14 let. Děti zahajují bohoslužby společně s dospělými (v 10,00) a po první modlitbě odcházejí a pokračují ve vlastním shromáždění. • •

• •

Biblické hodiny v Benešově každý sudý čtvrtek od 18.00. Mimo Benešova zajíždíme společně do Čtyřkol, Semovic a Bystřice. V cyklu „Kdo je Ježíš, Pavle?“ nasloucháme zvěsti epištol apoštola Pavla. Biblická hodina na Vlašimsku pokračuje každý lichý týden, a to úterý od 18.00 hodin. Scházíme se nyní střídavě ve Vlašimi (buď v Diakonii nebo po rodinách) a Trhovém Štěpánově u Kratochvílů (pro vlašimské účastníky má farář 6 míst v autě). Ve spolupráci se soběhrdským sborem dále pokračují biblické hodiny v Ládví u Kovářů - v sudých týdnech v úterý - od 19,00. Rodinné biblické s programem pro děti i dospělé pokračují v Neveklově a ve Voticích (obvykle jedenkrát za měsíc ve středu). Bratr farář vítá, když ho do těchto rodinných společenství doprovodí někdo z centra sboru.

•

Maminky s batolaty se potkávají v Benešově na faře první čtvrtek v měsíci mezi 10-12,00 (příště 5.10. a 2.11.). Zveme všechny, kdo potřebují vytáhnout paty z domu, setkat se, podělit se o radosti, starosti i zkušenosti.

•

Dětská biblická hodina se koná každou středu od 15.15 v klubovně na faře. Probíráme příběhy knih Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelovy.

•

Katechumeni se připravují s výhledem ke křtu na jaře 2007. Setkávají se dvakrát měsíčně ve středu od 16,00. Chceme se společně účastnit seniorátního víkendového setkání pro konfirmandy na Hvozdnici 6.-8. října.

•

Mládež se nyní svolává obtížně. Příležitost pro setkání ve větším měřítku představuje celocírkevní Sjezd nejen evangelické mládeže 29.9.-1.10. v Havlíčkově Brodě a Seniorátní dny mládeže v Soběhrdech 20.-22. října.

•

Setkání třicátníků – v říjnu dle domluvy.

•

Staršovstvo mívá svá setkání vždy první čtvrtek v měsíci.

PRAVIDELNĚ V SEDLCI-PRČICI • • •

Pravidelné nedělní bohoslužby začínají v 8,00 hodin. První neděli v měsíci konáme „dětské“ bohoslužby se zvěstováním zaměřeným na děti. Biblická hodina se koná čtrnáctidenně v pátek od 19,30 v modlitebně. Probíráme cyklus „Kdo je Ježíš, Pavle?“ Rodinná biblická čtrnáctidenně v pátek od 18,00 ve Vozerovicích u Dvořáků. Na ni navazuje konfirmační příprava.

18

Administraci sboru Sedlec–Prčice dál vykonává farář Tomáš Trusina z Benešova. Kontakt najdete na zadní straně časopisu. Informace • o plánovaných i mimořádných akcích v benešovském i prčickém sboru rozesíláme každý měsíc e-mailem. Kdo máte zájem, napište si o ně na adresu [email protected] nebo br. faráři [email protected]

PRAVIDELNĚ V SOBĚHRDECH •

Pravidelné nedělní bohoslužby jsou v 10 hodin v Soběhrdech. První neděli v měsíci je pravidelně vysluhována Svatá Večeře Páně. Bohoslužby začínáme všichni společně, děti odcházejí do nedělní školy po krátkém pro ně určeném slovu, to následuje po prvním čtení.. Po bohoslužbách vás všechny srdečně zveme ke kávě a rozhovoru na faru. • Pravidelné setkávání v Petroupimi bude obnoveno jednou měsíčně u rodiny Jana Šilímka v čp. 7. • V Přestavlkách se začneme scházet jednou měsíčně u rodiny Škvorových, hodina a den bude v průběhu září upřesněn. • Mladší konfirmandi se scházejí každou středu v Soběhrdech na faře od 16.00. Noví konfirmandi budou sboru představeni během října. • Starší konfirmandi se scházejí každý čtvrtek od 16:30 u Ratajů. • Setkání dospělých je každou středu na faře od 16.00. V letošním roce se budeme zamýšlet nad odkazem Starého zákona pro dnešní dobu. • Biblická hodina je jednou za měsíc ve středu od 19.30, místo setkání a téma je předem ohlášeno a je možné je také zjistit u sestry bratra faráře. (nejbližší setkání 4.10.) • Setkání seniorů je na faře jedenkrát za měsíc od 14:00 ve středu po dohodě. Kontakt: René Hudec - 323 649 011 nebo 323 620 128. • Třícátníci – po domluvě jednou měsíčně v Soběhrdech nebo i jinde. Nenechte se odradit názvem, zváni jsou všichni, kteří mají chuť rozjímat nad písmem a sdílet se v modlitbě. • Mládež – prozatím nepravidelná setkání po domluvě s farářem. • Setkání nad Biblí v Mnichovicích je jednou za 14 dní v pátek od 20 hodin, probírané téma či text a místo lze zjistit u Roberta Šmejkala, mob. 737 103 459, email [email protected]. • Schůze staršovstva je každý první pátek v měsíci na faře. • Farář je vám k dispozici na faře v Soběhrdech jsou každou středu od 10 do 12 hodin a od 18 do 20 hodin. Samozřejmě i kdykoli jindy po předchozí domluvě. 19

POZVÁNÍ



Srdečně Vás zveme na ordinaci nových duchovních ČCE, která se koná v neděli 8. října 2006 od 16 hodin v evangelickém kostele ve Velimi. Ke službě slova a svátostí budou pověřeni absolventi letošního vikariátu, mezi nimi také nově zvolený farář soběhrdského sboru Petr Turecký. Slavnostní bohoslužbu povede synodní senior Joel Ruml. „Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu, nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše. Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky.“ (Ž 131)

Farní sbor Českobratské církve evangelické v Soběhrdech srdečně zve své členy a přátele na bohoslužby, při kterých bude slavnostně uveden do funkce nový farář sboru, bratr Petr Turecký. Uskuteční se v neděli 29. října od 14:00 hodin v Soběhrdech.

Soběhrdský bratr: Vydává sbor ČCE v Benešově a sbor CČE v Soběhrdech

FS ČCE Benešov: Husova 656, 256 01 Benešov. Kazatel farář Tomáš Trusina, kurátor Jiří Zavadil, Tel: 317 722 215, e-mail: [email protected], www stránky: benesov.evangnet.cz. Číslo účtu 320132379/0800. FS ČCE Soběhrdy: Soběhrdy čp. 21, 256 01 Benešov. Kazatel Petr Turecký tel.:317 795 634; e-mail: [email protected], www stránky: sobehrdy.evangnet.cz. Číslo účtu 1190782/0300. Kurátorka RNDr.Věra Hudcová 323 649 011 nebo 737 946 480, [email protected]; Adresa redakce:Helena Ratajová, Vysoká Lhota 39, 257 22 Čerčany e-mail: [email protected]. Sazba Marie Stolařová e-mail: [email protected] Vychází 4 x ročně, počet výtisků 400. Pro členy ČCE v Benešově a v Soběhrdech zdarma. 20