KCP/13/2003 K manipulaci s kurzem cenného papíru „Manipulace kursem“, či „tržní manipulace“, je jednání, které je způsobilé zkreslit představu účastníků kapitálového trhu o hodnotě investičního instrumentu, jenž je nebo má být přijat k obchodování na veřejném trhu, o nabídce tohoto instrumentu nebo poptávce po něm, anebo jiným způsobem deformovat kurs tohoto instrumentu. Obchodníka s cennými papíry, který prováděl pokyny zákazníků směřující k narušení průhlednosti trhu, neomlouvá, že neznal úmysly svých zákazníků – podle § 47b odst. 1 písm. d) zákona o cenných papírech je povinen vyžadovat od zákazníka informaci o záměrech, které chce dosáhnou prostřednictvím požadované služby. Obchodník s cennými papíry je povinen zavést vnitřní postupy předcházející narušování průhlednosti finančního trhu zákazníky prostřednictvím obchodního systému obchodníka (zejména zjišťováním jejich záměru u podezřelých pokynů). Smyslem § 47b odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech je i zákaz, aby obchodník s cennými papíry uskutečnil transakci nebo realizoval pokyn zákazníka, jestliže na základě rozumných důvodů pojal podezření, že by pokyn by byl způsobilý manipulovat kursem. Za podezřelý pokyn považuje Komise např. pokyn zákazníka k vložení nákupní (prodejní) objednávky do obchodního systému organizátora trhu, jež by se cenově překrývala s již vloženou aktivní (především neanulovanou, neuspokojenou, bez prošlé doby platnosti) protichůdnou prodejní (nákupní) objednávkou téhož zákazníka týkající se téhož investičního instrumentu. Burza cenných papírů Praha, a.s. (dále jen „burza“) oznámila Komisi své podezření z porušení povinnosti uložené ustanovením § 47b odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech ze strany obchodníka s cennými papíry X. jakožto jejího člena v souvislosti s uskutečněním obchodů s akciemi společnosti A., přičemž, jak bylo v oznámení uvedeno, tyto transakce měly podstatný vliv na kurs uvedeného akciového titulu na burzovním trhu. Obchodník s cennými papíry X. se k oznámení o zahájení správního řízení vyjádřil a předně zdůraznil, že žádné úkony směřující k manipulaci s cenou akcií společnosti A. nečinil; obchody, které vedly ke zvýšení jejich kursu na burze prováděli dva zákazníci obchodníka s cennými papíry X., a to elektronickou cestou a bez konzultace s makléřem obchodníka s cennými papíry X. a že tudíž Komise v uvedeném případě stíhá nesprávný subjekt. Skutečnost, že zavedl mechanismus, který by v určitých případech (včetně vytýkaného) mohl minimalizovat riziko, aby v budoucnu obdobná situace mohla nastat, osvědčil přiložením vnitřního předpisu označeného jako „Pracovní předpis – opatření proti zneprůhledňování trhu“ (dále jen „vnitřní předpis proti narušování průhlednosti“). V závěru podotkl, že je pro něj velmi obtížné odhalit manipulace s kursem prováděné klienty a upozorňuje na vzájemnou kontradikci svých zákonných povinností (§ 47b odst. 1 písm. b) versus § 47b odst. 1 písm. a) a i) zákona o cenných papírech). Následně rozhodla Komise o rozšíření předmětu správního řízení o možné porušení § 79 odst. 1 zákona o cenných papírech, kterého se mohl obchodník s cennými papíry X. dopustit tím, že
1
sice přijal, ale v praxi dostatečně neuplatňoval mechanismy minimalizující riziko tak, aby nedocházelo k narušení průhlednosti finančního trhu, a § 47b odst. 1 písm. d) zákona o cenných papírech, kterého se obchodník s cennými papíry X. mohl dopustit tím, že podle druhu a rozsahu zákazníkem požadovaných služeb nevyžadoval od zákazníka informaci o záměrech, které chce dosáhnout prostřednictvím požadované služby. Účastník řízení doručil Komisi své vyjádření k oznámení o rozšíření předmětu správního řízení, v němž především konstatoval, že vnitřní předpis, který byl přílohou vyjádření, v době, kdy došlo k předmětným obchodům, neplatil. Jde o nový předpis, který zcela jistě ještě není vzhledem k různorodosti problematiky manipulace s kurzy předpisem konečným. Dále uvedl, že informace o záměrech, které chce zákazník dosáhnout prostřednictvím požadované služby, zjišťuje, a to u každého potenciálního klienta při podpisu smlouvy o obstarání obchodů s investičními instrumenty, naopak nezjišťuje záměr zákazníka před provedením každého jednotlivého obchodu s tím, že dle jeho soudu smyslem ustanovení § 47b odst. 1 písm. d) zákona o cenných papírech není zjišťovat záměr klienta u každého jednotlivého obchodu, nýbrž je jím zajistit adekvátní přístup obchodníka s cennými papíry ke každému zákazníkovi a sice tak, že obchodník s cennými papíry nejprve od klienta získá informace dle tohoto ustanovení a na základě takto získaných informací o klientovi mu vhodnou formou poskytuje pro něj vzhledem k jeho záměrům potřebné informace. Komise zjistila, že obchody s akciemi společnosti A. realizované na burzovním trhu probíhaly tak, že nejprve podával pokyn ten ze zákazníků obchodníka s cennými papíry X., který chtěl obstarat prodej jedné akcie společnosti A. (dále jen „zákazník P.“), v průměru za 7 minut od vložení takového pokynu do obchodního systému pak byl do něj vložen pokyn („protipokyn“) druhého zákazníka (dále jen „zákazník Q.“) směřující k obstarání koupě citovaného investičního instrumentu v množství a ceně odpovídající nabídce prvého s tím, že oba zákazníci si v rámci jednotlivých obchodů vzájemně měnili postavení smluvních stran (prodávajícího, kupujícího) v závislosti na tom, kdo zrovna byl v konkrétním okamžiku majitelem citovaného cenného papíru. Ve zhruba měsíčním období se tak těmto zákazníkům podařilo střídavým podáváním pokynů k obstarání prodeje a koupě jednoho kusu akcie společnosti A., na základě nichž byly následně realizovány obchody, zvýšit tržní cenu těchto akcií o více než 36 %. Uskutečněním zmíněných obchodů nabyl zákazník P. v konečné důsledku „pouhou“ jednu akcii společnosti A.; zákazník P. prodal zákazníkovi Q. jeden kus akcie společnosti A., aby ji po pěti předchozích vzájemných nákupech a prodejích konečně nakoupil o více než 600,- Kč dráže oproti výchozímu stavu. Pokud šlo o transakce provedené na mimoburzovním trhu, bylo patrné, že zákazník P. podal ve 14 dnech celkem 36 pokynů k obstarání koupě konkrétného množství akcií společnosti A., a to namnoze na nákup 11 kusů s tím, že zásadně bylo uspokojeno množství nižší než požadované. Ve většině případů podával jmenovaný zákazník pokyny k obstarání koupě akcií společnosti A. i několikrát denně, a sice ve velmi krátkých časových úsecích po sobě s tím, že pokyny v konkrétní den podané se v zásadě shodovaly co požadovaného množství a limitní (realizované) ceny. Během správního řízení přijala Komise další podnět burzy oznamující její podezření, že obchodník s cennými papíry X. mohl v souvislosti s obstaráváním pokynů zákazníka R. týkajících se akcií společnosti B. v rozhodné době vykonávat svou činnost tak, že došlo k narušení průhlednosti finančního trhu.
2
Dne 24. 2. vložil obchodník s cennými papíry X. do AOS objednávku na základě pokynu zákazníka R. k obstarání prodeje jedné akcie společnosti B. za cenu 1.000,- Kč s platností do 28. 2. Aktuální tržní cena činila v uvedeném dni na burzovním trhu 1.270,- Kč (dále jen „objednávka I“). Dne 27. 2. na základě pokynů zákazníka R. byla zrušena objednávka na prodej vložená obchodníkem s cennými papíry X. dne 24.2. a do obchodního systému burzy byly obchodníkem s cennými papíry X. vloženy v 11:43 objednávka na prodej 16 kusů akcií společnosti B. s limitní cenou 1.280,- Kč (dále jen „objednávka IIa“) a s platností 1 měsíc, v 14:38 objednávka na prodej 1 kusu akcie společnosti B. s limitní cenou 500,- Kč a taktéž s platností 1 měsíc, a při tržní ceně 1.090,- Kč (dále jen „objednávka IIb“). Dne 3.3., tedy v době platnosti objednávek IIa a objednávka IIb, podal zákazník R. pokyn k obstarání nákupu 20 akcií společnosti B. s limitní cenou 501,- Kč za kus (dále jen „objednávka III“). Z materiálů, které obchodník s cennými papíry X. Komisi předložil vyplývá, že takové jednání svého zákazníka zaznamenal, a že si prostřednictvím svého zaměstnance vyžádal od zákazníka R. vysvětlení jeho počínání. Zákazník se vyjádřil v tom smyslu, že objednávkou IIb hledá pouze cenovou úroveň, při které bude na prodej předmětných akcií II poptávka, neboť na trhu neexistuje likvidita s citovaným investičním instrumentem. Podání pokynu na základě, kterého byla do AOS vložena objednávka III, označil tento jako mýlku. Obchodník s cennými papíry X. vyhodnotil toto vysvětlení zákazníka R. jako přijatelné a platnost objednávky IIb ponechal. Dne 7. 3. došlo ke spárování objednávky IIb s objednávkou (limitní cena 738,- Kč), kterou do systému burzy vložil obchodník s cennými papíry X. na základě pokynu dalšího svého zákazníka, a to za cenu 737,70 Kč (dále jen „objednávka IV“). Dne 13. 3. obchodník s cennými papíry X. na základě pokynu zákazníka R. vložil do burzovního obchodního systému opět objednávku na koupi jedné akcie společnosti B. s limitní cenou 500,- Kč s platností do 19. 3. (dále jen „objednávka V“) s tím, že aktuální kurs byl tehdy 737,70 Kč. Účastník řízení k tomu předně uvedl, že při posuzování pokynů zakládajících objednávku IIb a objednávku V vycházel z Komisí uveřejněné definice manipulace: „Manipulace s cennou cenného papíru na veřejném trhu lze v souladu s jejím obecným chápáním definovat jako jednání, které nemá za cíl uzavření běžných obchodů, ale výhradně nebo převážně zvýšení, snížení nebo udržení ceny cenného papíru na trhu“. Především vysvětlil, že vycházel ze svých zkušeností, kdy u vysoce nelikvidních titulů je v pokynech obvyklý vysoký rozptyl limitních cen. K tomu doplnil, že na trhu neexistovala za dané cenové úrovně (kurs nad 1200 Kč) poptávka. Kurs se většinu roku pohyboval mezi šesti sty a osmi sty korunami. Proto mu nepřišlo netransparentní, že klient hledá likviditu i těsně pod touto úrovní. Až do 12. 3. tedy považoval chování zákazníka R. za zcela jistě v pořádku. Pokyn z 13. 3. považujeme za mírně sporný. Domníval se ale, že klient nebyl spokojen se stavem poptávky na rozpohybovaném trhu, kterou vyprovokoval svým pokynem z 27. 2. Kurz na trhu se ustálil na hodnotě 737,7 Kč. Ani za této ceny se na trhu za několik dní (7. 3. – 13. 3.) neobjevila reálná poptávka. Proto podal opět pokyn s limitní cenou 500 Kč a věřil, že se na trhu objeví poptávka, které prodá vyšší množství než 1 ks. Navíc se tímto pokynem pároval na jedinou poptávku na trhu. Tato hypotéza byla potvrzena dále uskutečněnými obchody klienta, které je pro zjištění, zda bylo jeho „cílem uzavření běžných obchodů“, nutno uvažovat všechny v celku a souvislosti.
3
Na námitky účastníka řízení Komise uvedla, že není oprávněna vykonávat státní dozor nad činností fyzických osob, zde zákazníků obchodníka s cennými papíry X., narušující průhlednost finančního trhu potažmo směřující k manipulaci s cenami cenného papíru. Obecný zákaz manipulace kursem platné právo kapitálového trhu nezakotvuje, zakotvuje pouze zákaz manipulace kursem pro speciální subjekty. Fyzické osoby jsou zásadně postižitelné pouze dle předpisů trestního práva. Komise dále považovala za nezbytné vyjádřit se také k interpretaci termínu „manipulace kursem“, byť tato problematika přesahuje rozsahem předmět vedeného správního řízení. Uvedla, že stanovení znaků skutkové podstaty protiprávního jednání manipulace kursem patří k nejsložitějším úkolům výkladu neurčitých právních pojmů práva kapitálového trhu. Podle účinného znění § 47b odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech není pro porušení povinnosti v něm zakotvené nutný úmysl, případný nedostatek zavinění ze strany obchodníka s cennými papíry je jen jednou z okolností pro určení závažnosti jednání. Odpovědnost podle § 47b zákona je objektivní, přesto je z rozhodovací praxe Komise v této věci, jak obchodník s cennými papíry X. upozornil, patrný jistý ambivalentní přístup, v jejích definicích se opakované objevil znak přímého úmyslu (srov. zejména rozhodnutí č. KCP/32/2001 a č. KCP/20/2001). Za východisko pro výklad pojmu manipulace považuje Komise jeho vymezení ve směrnici o zneužití trhu (directive 2003/6/EC of the European Parliament and of the Council of 28 January 2003 on insider dealing and market manipulation (market abuse). Pojem zneužití trhu je tam členěn do dvou velkých kategorií – operace zasvěcených, tj. zneužití důvěrných, nebo ještě lépe vnitřních, informací (o tu však v tomto správním řízení neběží) a tržní manipulace. Z pasáží vztahujících se k tržní manipulaci, resp. manipulaci kursem, lze vyvodit několik důležitých závěrů: • Z uvozovací části směrnice vyplývá, že rozhodující pro vymezení skutkové podstaty není úmysl či cíl jednajícího, leč jeho chování. Pro naplnění skutkové podstaty manipulace tak bude stačit, jestliže se jednající osoba bude chovat tak, že direktivou určený účinek bude moci nastat. Tendence k objektivnímu pojetí je evidentní. • Z hlediska systematiky vychází předmětná směrnice ze široké definice obsažené v čl. 1 odst. 2 písm. a) až c) s tím, že samotná směrnice představuje pouze rámcovou úpravu, teprve následně přistoupí Evropská Komise na návrh Výboru evropských regulátorů kapitálového trhu (CESR) k detailnější úpravě, jež bude rámcová ustanovení předmětné směrnice konkretizovat. • Z definice „tržní manipulace“, jak je v předmětné směrnici obsažena, je zřejmé, že komunitární normotvůrce vyšel z pojetí, že skutková podstata protiprávního jednání je naplněna alternativně vznikem hrozby zkreslení představ účastníků trhu (a), reálným zkreslením jejich představ (b), nebo přímou manipulací kursu (c) s tím, že kumulace uvedených jednání je přirozeně rovněž deliktem. V nejširším smyslu je tudíž „manipulaci kursem“, či „tržní manipulaci“, možno definovat jako jednání, které je způsobilé zkreslit představu účastníků kapitálového trhu o hodnotě investičního instrumentu, jenž je nebo mát být přijat k obchodování na veřejném trhu, o nabídce tohoto instrumentu nebo poptávce po něm, anebo jiným způsobem deformovat kurs tohoto instrumentu. Dřívější výklad Komise týkající se pojmu „manipulace kursem“ není nutně s citovanou definicí v rozporu. Konstatovala-li v jednom z rozhodnutí, že za manipulací s cenou (kursem) 4
cenného papíru na kapitálovém trhu se považuje uskutečnění transakce nebo série transakcí, jejichž cílem není běžné obchodování, ale výlučně zvýšení nebo snížení ceny (kursu) investičního instrumentu na veřejných trzích, nestojí taková charakteristika uvedenému vymezení, nýbrž jej kompletuje, jsouc jejím elementem. Smyslem ustanovení § 47b odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech je tedy i zákaz, aby obchodník s cennými papíry uskutečnil transakci nebo realizoval pokyn zákazníka, jestliže na základě rozumných důvodů pojal podezření, že by transakce byla způsobilá manipulace kursem. K jednání zákazníků P. a Q. K námitce obchodníka s cennými papíry X., že jeho povinnost ve smyslu § 47b odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech koliduje s povinnostmi, které jsou mu nařízeny v ustanoveních § 47b odst. 1 písm. a) a i) téhož sdělila Komise, že § 47b odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech nechrání ani tak konkrétní zákazníky obchodníka s cennými papíry, ale zejména integritu trhu jako takového a jeho správné fungování. Systematicky by ustanovení upravující povinnost nenarušovat průhlednost finančního trhu nemělo patřit pod pravidla jednání obchodníka s cennými papíry podle § 47b zákona, ale pod pravidla upravující ochranu finančního trhu v ustanovení § 79 zákona. Jestliže písmena b) až n) prvního odstavce § 47b zákona stanovují obchodníkům jednotlivé, konkrétní povinnosti, povinnost stanovená v písmenu a) celý odstavec uvozuje a ukládá obchodníkovi zachovávat ve vztahu k zákazníkům určité minimum povinností profesionála a „licencovaného“ odborníka. Citované povinnosti obchodníka s cennými papíry tak tvoří nikoli kontradiktorní, nýbrž vzájemně se doplňující okruh pravidel „lege artis“ vymezených právním předpisem. Správní delikt ve smyslu § 47b odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech má ohrožovací povahu. K naplnění znaku následku manipulace proto postačí, dojde-li k ohrožení reálného kursu anebo představ účastníků finančního trhu o ceně, nabídce nebo poptávce ve vztahu k danému instrumentu se skutečností. Dle názoru Komise bylo lze v daném případě dovodit, že naříkané jednání obchodníka s cennými papíry X. nejenže bylo způsobilé deformovat kurs předmětných akcií, ale též jej deformovalo. V diskutovaném případě byly dále, jak bylo prokázáno výše, v předmětném období uskutečněny obchody, při nichž došlo výlučně k formální změně kontroly na specifikovanými aktivy (předmětnými akciemi I), lakonicky řečeno k formální změně vlastníka předmětných akcií. Obchodník s cennými papíry X. realizací obchodů s málo likvidním registrovaným cennými papírem vytvářel navenek zdání o jeho obchodovatelnosti a likviditě. Jak již Komise několikrát ve své rozhodovací praxi uvedla, není pro manipulaci rozhodné jaký cíl jednající subjekt sleduje (proč chce cenu zvýšit nebo snížit), popřípadě zda někomu vznikl na základě takové transakce majetkový prospěch nebo byla způsobena škoda. Manipulativní transakce či série transakcí se obvykle projeví tím, že z nich není zřejmý jejich ekonomický motiv. V popsaném případě strany (zákazník P. a zákazník Q.) současně, s rozdílem nepřesahujícím deset minut, vkládali do systému trhu příkazy k prodeji i k nákupu, jejichž cena i množství se shodují (tzv. nepravé spárování pokynů – improper matched orders). Se zřetelem k délce trvání takových souvisejících parciálních jednání (podávání pokynů), jakož i četnosti pokynů a jejich časové koordinaci, dospěla Komise k závěru, že citovaní zákazníci jednali ve vzájemném srozumění s tím, že jeden učiní nabídku prodeje předmětné akcie za určitou cenu a současně druhý nabídne koupi téhož srovnatelného počtu stejného investičního instrumentu
5
za cenu, která se shoduje s cenou prvé nabídky a vice versa. Krom toho správní orgán dovodil, že zákazník P. a zákazník Q. spolu zcela jistě komunikovali ještě před předmětným obdobím. Obchodník s cennými papíry X. věděl, že pokyny k nákupu budou splněny, neboť téměř současně s pokynem k nákupu byl podán pokyn k prodeji shodného počtu předmětných akcií za stejnou cenu. Obchodník s cennými papíry X. též věděl, že v daném případě se jedná o uskutečňování obchodů s předmětnými akciemi vždy mezi týmiž osobami. Jednání, kterého se obchodník s cennými papíry X. dopustil, je tak typicky příkladem úkonů směřujících k manipulaci s cenou cenného papíru (k provádění nákupu a prodeje cenného papíru opakovaně v určitém časovém období za neustálého zvyšování kupní ceny vždy mezi týmiž subjekty). K jednání zákazníka R. Z důkazů, jak byly Komisí provedeny – jmenovitě charakteru příslušných objednávek, pohybu kursu akcií společnosti B. a následného zjištění kontrolního šetření provedených obchodníkem s cennými papíry X. u zákazníka R. atp. – vyplynulo, že obchodník s cennými papíry X. postupoval správně, když měl pochybnosti o nezávadnosti počínání zákazníka R., a proto jej v této věci kontaktoval. To, co Komise obchodníku s cennými papíry X., ve vztahu k zákonnému ustanovení § 47b odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech, vytkla, je fakt, že dne 3. 3. vložil do AOS na základě pokynu zákazníka R. nákupní objednávku (objednávka III), která se cenově překrývala v AOS již obchodníkem s cennými papíry X. vloženou a aktivní prodejní objednávkou téhož zákazníka akcií společnosti B., aniž by si od zákazníka R. předem vyžádal informaci o záměru, kterého chtěl takovým pokynem dosáhnout, ačkoli měl na základě rozumných důvodů, se zřetelem k charakteru objednávky IIa („cenové překrývání objednávek“), pojmout podezření, že takový pokyn je způsobilý narušit průhlednost finančního (burzovního) trhu, čímž vykonával svou činnost tak, že došlo k narušení průhlednosti finančního trhu. Vnitřní „monitorovací a vyhodnocovací“ systému obchodník s cennými papíry X. tak, jak byl Komisi představen, nepochybně umožňoval, aby již poté, co byly aktivity zákazníka R. hodnoceny jako podezřelé, byl takový zákazník ještě po určitou dobu „sledován“, umožňoval rovněž předem vůči pokynům takového zákazníka jistý druh blokace. Základní porušení povinností obchodníkem s cennými papíry X. spatřuje správní orgán v tom, že účastník řízení si nevyžádal od zákazníka R. ad hoc informaci o účelu, jakého chce prostřednictvím požadované služby dosáhnout. Rozhodující v předmětném skutkovém příběhu byla otázka, jakou roli v něm sehrál obchodník s cennými papíry, tzn. zda učinil maximum objektivně možného a splnil zákonem stanovené povinnosti. Přirozeně nelze předjímat, zda by důvod, který by zákazník uvedl, bylo možné považovat za rozumný. Klíčové tu bylo, že obchodník s cennými papíry X. zákazníka o vysvětlení nepožádal, ačkoli tak vzhledem ke všem okolnostem učinit měl, čímž vykonával svou činnost tak, že došlo k narušení průhlednosti finančního trhu. Pokud by o vysvětlení požádal, a bylo by zjevně nerozumné, tak měl provedení pokynu odmítnout. Vysvětlení zákazníka R. ze dne 6. 3., které podal příslušnému zaměstnanci obchodníka s cennými papíry X., jež mohlo být obchodníkem s cennými papíry X. přijato jako rozumné
6
k objednávce IIb ze dne 27.2., nemohlo být přijato jako rozumné vysvětlení pro vložení objednávky do AOS na základě podání pokynu dne 13. 3. Přijmeme-li hlavní argument zákazníka R. o tom, že „hledá výlučně cenu, za kterou lze prodat“, pak tento stal lichým, neboť takovou cenu, již zákazník R. spárováním své příslušném objednávky našel. Pokud jde o pokyn k objednávce III, pak k němu si obchodník s cennými papíry X. vyžádal bližší vysvětlení zákazníka R., se zřetelem k jejímu charakteru v relaci k objednávce IIb pozdě. Objednávka III na základě pokynu zákazníka R. nesměla být obchodníkem s cennými papíry X. do AOS vložena, aniž by obchodník s cennými papíry X. zjistil jeho záměr. Obchodník s cennými papíry je povinen vynaložit odbornou péči, aby zjistil, zda splnění příkazu zákazníka je způsobilé vést k manipulaci nebo narušení průhlednosti finančního trhu či nikoliv. Se zřetelem k povinnosti nařízené mu citovaným ustanovením jej neomlouvá ani, že nezná úmysly zákazníků. Podle ustanovení § 79 odst. 1 zákona o cenných papírech jsou poskytovatelé služeb na kapitálovém trhu podle zvláštního zákona povinni tyto své služby poskytovat s odbornou péčí. Dle § 5 odst. 2 zákona o Komisi se poskytovatelem služeb na kapitálovém trhu rozumí mezi jinými i obchodník s cennými papíry. Primární závadnost jednání obchodníka s cennými papíry X., co se porušení povinnosti odborné péče týče, spočívala v tom, že obstarával pokyny svých zákazníků – v diskutovaném případě zákazníka P. a zákazníka Q. – i tehdy, ačkoliv by již při zavedeném systému ochrany narušení průhlednosti finančního trhu bylo zřejmé, že tu jde o pokyny, u nichž je důvodné podezření, že směřují k manipulaci s cenou předmětných akcií. Takový závěr ostatně obchodník s cennými papíry X. připustil, uváděje, že kdyby byl měl stávající systém již dříve zaveden, jistě by odhalil alespoň závěrem předmětného období zákazníkem P. a zákazníkem Q. podané pokyny k obstarání koupě nebo prodeje akcií společnosti A. Na základě výše uvedeného měla Komise zato, že obchodník s cennými papíry X. porušil povinnost uloženou v ustanovení § 79 odst. 1 zákona o cenných papírech, kterého se dopustil tím, že neposkytoval své služby s odbornou péčí, neboť sice vypracoval písemný vnitřní předpis, leč v praxi dostatečně neuplatňoval mechanismy v rámci činnosti obchodníka s cennými papíry minimalizující riziko tak, aby při jeho činnosti (provádění pokynů zákazníků) nedocházelo k narušení průhlednosti finančního trhu per se. Při uložení pokuty ve výši 80 000 Kč Komise ve značném rozsahu přihlédla k tomu, že obchodník s cennými papíry X. prováděl kroky směřující k nápravě vytýkaných nedostatků. V řízení bylo zjištěno, že obchodník s cennými papíry X. během správního řízení implementoval mechanismus minimalizující riziko tak, aby nedocházelo k narušení průhlednosti finančního trhu. Především prokázal, že jeho softwarový nástroj se zdá být způsobilý účinně zachytit a zobrazit jednání zákazníků, jež by mohla být způsobilá narušit transparentnost trhu (a to dle tří kritérií: pohyby zákaznických finančních prostředků, pokyny a obchody zákazníků a profil zákazníka) a že zaměstnává kvalifikovaného zaměstnance (osobu odpovědnou ve smyslu vnitřního předpisu proti narušování průhlednosti) Přes tyto skutečnosti Komise považovala za nutné uložit obchodníkovi s cennými papíry X. opatření k nápravě, jehož cílem je precizace již obchodníkem s cennými papíry X. zavedených mechanismů sloužících k předcházení narušování průhlednosti finančního trhu.
7
