2002

Rozhodčí komise Českého olympijského výboru Čj. 1/2002

Rozhodčí komise Českého olympijského výboru ve složení JUDr. Gerhardt Bubník LL.M, předseda, Karel Gut a Doc.dr. Jiří Pelikán, Csc. vydala ve věci

Ing. Miroslav Menc

-

odvolatel

-

žalovaný

zastoupen MUDr. Janem Hnízdilem, plná moc ze 7.9.2001,

proti

Český atletický svaz, Diskařská 100, 169 00 Praha 6,

zastoupen ředitelem Františkem Fojtem a dr.Zdenkou Lebedovou, plná moc z 29..1.2002, tento

ROZHODČÍ NÁLEZ:

1. Odvolání odvolatele Ing. Miroslava Mence ze dne 14.11.2001 proti rozhodnutí Arbitrážní rady Českého atletického svazu ze dne 30.10.2001, kterým byl potvrzen trest doživotního zákazu závodní činnosti uložený rozhodnutím Disciplinární komise Českého atletického svazu ze dne 14.8.2001, se zamítá. 2. Rozhodnutí Disciplinární komise Českého atletického svazu ze dne 14.8.2001 a Arbitrážní rada Českého atletického svazu ze dne 30.10.2001 se v plném rozsahu potvrzují. 3. Každý z účastníků nese náklady odvolacího řízení ze svého.

Odůvodnění:

1. Pravomoc a složení Arbitrážní komise 1.1. Pravomoc Rozhodčí komise (dále jen „Komise“) rozhodovat v dané věci je dána podle článku 6.3.1.Stanov Českého olympijského výboru, podle kterého do působnosti Rozhodčí komise spadá rozhodování o odvoláních proti rozhodnutí disciplinárních orgánů, sportovních svazů, olympijských sportů ve sporech souvisejících s použitím nedovolených podpůrných prostředků. Uvedené ustanovení bylo promítnuto ve stejném znění do článku 2.1. Statutu Rozhodčí komise Českého olympijského výboru a do § 1, odst.a) Jednacího řádu Komise. V daném případě se jedná o odvolání proti rozhodnutím disciplinárních orgánů Českého atletického svazu, člena Českého olympijského výboru, kterými byl uložen trest za nález zakázané látky v tekutině z těla odvolatele (doping). Pravomoc komise jednat a rozhodovat v této věci oba účastníci výslovně uznali do protokolu při jednání komise dne 30.1.2002 i tím, že oba bez námitek řízení před Komisí zúčastnili.

1.2. Podle § 2, odst. 1 Komise za normálních okolností jedná v plném obsazení, tj. za účasti všech pěti členů Komise. Ve výjimečných případech však může Komise podle téhož ustanovení rozhodovat, jsou-li přítomní alespoň tři členové komise. Tak tomu bylo v daném případě. Výjimečnými okolnostmi byly v tomto případě dvě skutečnosti. Jednak člen komise Dr. Vladimír Řičica byl z tohoto případu vyloučen v důsledku toho, že jako advokát zastupuje žalovaného Český atletický svaz v různých právních věcech, což oznámil předsedovi Komise písemně před zahájením projednávání věci. Další člen komise Dr. Michal Kočař pak těsně před projednáváním tohoto případu oznámil Českému olympijskému výboru a předsedovi Komise svoji rezignaci na členství v Komisi z důvodu značné pracovní zaneprázdněnosti. Účastníci vůči složení komise a vůči žádnému jejímu členovi nevznesli žádné námitky, jak je patrno z protokolu o jednání ze dne 30.1.2002. 1.3. Pravomoc komise projednat a rozhodnout o podaném odvolání odvolatele, a to ve složení uvedeném na začátku tohoto nálezu, je tedy bez jakýchkoli pochybností dána.

2.

Skutkový stav

2 .1. Odvolatel je již mnoho let vrcholovým závodníkem v lehké atletice v disciplíně vrh koulí. Dosáhl mnoha vynikajících výsledků jak v domácích, tak mezinárodních soutěžích. 2.2

Dne 14.5.1998 mu byl rozhodnutím Disciplinární komise Českého atletického svazu udělen trest zákazu závodní činnosti na 2 roky nepodmíněně, a to za to, že při dopingové kontrole dne 21.2.1998, provedené v Pireu při soutěži Evropské atletické asociace, byla v obou vzorcích moči A i B zjištěna přítomnost metabolitů stanolozolu. Odvolatel se proti uloženému trestu neodvolal a tento trest odvolateli vypršel dne 20.2.2000.

2

2.3. Po vypršení trestu odvolatel začal opět závodit. Dne 26.4.2001 byla u odvolatele provedena v místě jeho bydliště v Jablonci nad Nisou mimosoutěžní dopingová kontrola komisařem Mezinárodní amatérské atletické federace (dále jen „IAAF“). Vzorky byly analyzovány akreditovanou laboratoří v Barceloně. Tato laboratoř je akreditována jak Mezinárodním olympijským výborem (dále jen „MOV“), tak IAAF. Podle dopisu IAAF z 31.5.2001, adresovaného Českému atletickému svazu, byla ve vzorku A moče odvolatele zjištěna přítomnost norandrosterone, (dále též jen 19-NA) která je metabolitem zakázané látky nandrolonu. V souladu s pravidly IAAF byla na žádost odvolatele provedena i analýza vzorku B moči odvolatele, která nález uvedené látky potvrdila. 2.4. Podle zprávy barcelonské laboratoře z 27.7.2001 podepsané Dr. Rafaelem De La Torre a Dr. Jordi Segurou byla hranice koncentrace uvedeného metabolitu nandrolonu vyšší než je dovolená hranice 2 ng/mla v moči byl nalezen i další metabolit nandrolonu a sice noretiocholanolone (dále též jen 19 – NE), který potvrzuje přítomnost nandrolonu. Podle této zprávy bylo možno též odhadnout, byť jen přibližně, koncentraci obou metabolitů, které činila ve vzorku A 36 ng/ml 19 – NA a 12 ng/ml 19 - NE a ve vzorku B 42 ng/ml 19 – NA 10 ng/ml 19 – NE. 2.5. Na základě výše uvedených zpráv barcelonské laboratoře zahájila Disciplinární komise žalovaného disciplinární řízení s odvolatelem. Odvolatel se tohoto řízení zúčastnil a podal své vyjádření, ve kterém m.j. popřel jakékoli vědomé užití zakázaných podpůrných prostředků. Po zvážení všech okolností a důkazů a po provedeném jednání vydala Disciplinární komise dne 14.8.2001 rozhodnutí, kterým konstatovala, že došlo k porušení pravidla 55, odst. 2, písm. a) Pravidel atletiky o dopingu a vzhledem k tomu, že se u odvolatele jednalo o druhé porušení pravidel o dopingu, uložila odvolateli podle pravidla 59, odst. 4, pravidla 60, odst. 1, písm. a) a pravidla 60, odst. 2 A, písm. b) Pravidel atletiky doživotní zákaz závodní činnosti. 2.6. Proti uvedenému rozhodnutí Disciplinární komise se odvolatel odvolal podle článku XXIII. Stanov Českého atletického svazu k Arbitrážní radě. Arbitrážní rada však svým rozhodnutím z 30.10.2001 rozhodnutí Disciplinární komise v plném rozsahu potvrdila. Ve svém rozhodnutí Arbitrážní komise uvedla, že vzala v úvahu vyjádření odvolatele, jeho prohlášení o okolnostech vedoucích k překročení hladiny nandrolonu, písemná stanoviska českých odborníků - endokrinologů potvrzující možnost vzniku nandrolonu přirozenou cestou v těle člověka, avšak konstatovala, že z hlediska antidopingového kodexu jsou uvedená vyjádření a stanoviska irelevantní, protože za doping se považuje samotná přítomnost zakázané látky v těle sportovce a nerozhoduje ani úmysl, ani vědomost či nevědomost jejího užití. Z tohoto důvodu Arbitrážní rada nevyhověla návrhu odvolatele na provádění dalších důkazů, zejména osobního výslechu odborníků prof. MUDr. Zdeňka Jirky, CSc., Doc. Dr. Richarda Hampla DrSc., prof. Dr.Luboslava Stárky DrSc. a Ing. Karla Ubika, CSc. 2.7. V souladu s výše uvedenými ustanoveními stanov ČOV, statutu Rozhodčí komise ČOV a jejího Jednacího řádu podal odvolatel proti tomuto rozhodnutí Arbitrážní komise odvolání k této Komisi. Odvolání bylo podáno dne 14.11.2001, tedy včas podle § 9, odst. 1 Jednacího řádu, podle kterého musí být odvolání podáno do 21 dnů od doručení rozhodnutí, proti kterému odvolání směřuje. V odvolání odvolatel uplatňoval důvody a vady a, které jsou uvedeny níže v části 4. a žádal, aby rozhodnutí Arbitrážní rady a jemu předcházející rozhodnutí Disciplinární komise byla zrušena.

3

2.8

Komise po zahájení odvolacího řízení, a sice dne 20.12.2001 vydala procesní usnesení, kterým: a) b)

c) d)

poskytla žalovanému lhůtu 21 dnů k předložení písemného vyjádření na podané odvolání i veškerých písemných důkazů a návrhů na výslech svědků; uložila žalovanému, aby ve stejné lhůtě předložil veškeré spisy týkající se projednávání případu odvolatele v orgánech žalovaného, jakož i Stanovy ČAS, Pravidla atletiky, jednací a disciplinární řády i antidopingové předpisy ČAS; odvolateli uložila, aby ve stejné lhůtě předložil i veškeré písemné důkazy, jakož i návrhy na výslech svědků; nařídila ústní jednání na 30.1.2002 a vyrozuměla oba účastníky, že účast svědků, kteří mají být při jednání vyslechnuti, je povinen zajistit ten účastník, který svědky navrhl.

2.9. Žalovaný svým dopisem z 10.1.2002 předložil požadované písemné materiály, avšak blíže se k odvolání odvolatele nevyjádřil, ani nenavrhl výslech svědků. Z dopisu však vyplynulo, že rozhodnutí Disciplinární komise i Arbitrážní rady považuje za správné, konečné a závazné. Při ústním jednání dne 30.1.2002 pak žalovaný navrhl, aby napadené rozhodnutí Arbitrážní rady bylo potvrzeno a odvolání zamítnuto. 2.10. Odvolatel dopisem ze stejného dne předložil písemná stanoviska České endokrinologické společnosti, Ústavu organické chemie a biochemie, prof. MUDr. Z. Jirky, svědectví o výjimečných okolnostech vedoucích k pozitivnímu výsledku analýzy a navrhl výslech svědků – odborníků prof. MUDr. Z. Jirky, prof. MUDr. L. Stárky a doc. Dr. R. Hampla. Odvolatel též navrhl, aby žalovanému bylo uloženo předložit komisi zprávu IAAF ze 14.8.2001 týkající se případu britského atleta M. Richardsona. 2.11. Komise přijala všechny zaslané písemné důkazy a vyhověla návrhu odvolatele na výslech svědků. Odvolateli uložila, aby zajistil jejich účast při ústním jednání dne 30.1.2002. 2.12. Při ústním jednání, které se konalo 30.1.2002 vyslechla Komise odvolatele, přičemž mu poskytla časově neomezenou možnost vylíčit komisi celý případ, podat své vysvětlení případu i veškerých okolností, které odvolatel považoval za důležité. 2.13. K tomuto jednání se nedostavil žádný ze svědků navržených odvolatelem, a proto Komise po pečlivém uvážení ústní jednání odročila na 8.3.2002, aby tak odvolateli poskytla další možnost přivést osoby, které navrhuje jako svědky. Odvolatel byl zároveň poučen, že pokud by jím navrhovaní svědci nepřišli ani k tomuto dalšímu jednání, nezbude Komisi než věc ukončit i bez jejich výslechů. Komise pak též rozhodla pozvat k dalšímu jednání jako svědky Dr. Jaroslava Nekolu, ředitele Antidopingového výrobu ČR a Dr. Jana Chlumského, vedoucího Exekutivy pro kontrolu dopingu Antidopingového výboru ČR, jejichž písemná stanoviska komisi předložil žalovaný. 2.14. Při dalším jednání, které se konalo dne 8.3.2002, byl vyslechnut jako svědek jmenovaný Dr. Jaroslav Nekola, prof. MUDr. Luboslav Stárka Dr.Sc., kterého přivedl odvolatel, a Dr. Jan Chlumský. Byly rovněž konstatovány veškeré písemné důkazy předložené oběma účastníky, případně vyžádané Komisí.

4

2.15. Vzhledem k tomu, že na konci jednání neměla žádná strana návrhy na jakékoli doplnění důkazů, přijala komise usnesení, že důkazní řízení se končí, že oběma stranám se poskytuje možnost písemně se vyjádřit k provedeným důkazům do 13.3.2002 a že poté bude nález vydán a doručen písemně. Možnosti vyjádřit se k provedeným důkazům žádná strana nevyužila.

3. Nesporné skutečnosti

3.1. Především je třeba uvést, že žádný z účastníků nepopřel správnost základního závěru zprávy barcelonské laboratoře, a sice, že v moči odvolatele byla zjištěna koncentrace norandrosteronu vyšší nežli 2 ng/ml. Tento závěr nenapadl ani odvolatel a naopak při jednání komise dne 30.1.2002 výslovně on sám i jeho zástupce opakovaně do protokolu uvedli, že překročení uvedené hranice nepopírají a výsledek analýzy v tomto bodě nezpochybňují. K tomu je třeba konstatovat, že i v písemných posudcích odborníků, předložených odvolatelem není zjištění o překročení hranice 2 ng/ml nijak zpochybňováno a v některých je dokonce potvrzováno jako správné (příloha C – posudek Dr. Hampla a Dr. Stárky z 20.7.2001, příloha D – posudek Ústavu organické chemie a biochemie z 19.9.2001). 3.2. Žádný z účastníků, tedy ani odvolatel, nevznesl žádné námitky ani proti způsobu provedení dopingové kontroly dne 26.4.2001, ani proti práci barcelonské laboratoře či proti způsobu manipulace se vzorky moče. 3.3. Odvolatel nevznesl žádné námitky proti způsobu projednání případu v Disciplinární komisi ČAS a potvrdil, že měl možnost jednání se zúčastnit a přednést svoji obhajobu. 3.4. Komise proto neprováděla v těchto směrech žádné další důkazy a ve svém závěrečném hodnocení vycházela z toho, že dopingová kontrola u odvolatele byla dne 26.4.2001 správně provedena, že nedošlo k žádnému porušení pravidel o zacházení se vzorky moče, že analýza provedená barcelonskou laboratoří se závěrem, že v moči odvolatele byla zjištěna přítomnost zakázané látky, byla správná. 3.5. Odvolatel uznal, že při 8 dopingových zkouškách, které byly u něho provedeny v období 1998-2000, bylo zjištěno, že v jeho moči není žádný nandrolon nebo, že jeho koncentrace je pouze prahová. 4. Vady vytýkané odvolatelem a jeho obhajoba. 4.1. Ve svém odvolání vytýká odvolatel rozhodnutí Arbitrážní rady to, že nevzala v úvahu zejména následující skutečnosti: a)

Výjimečné okolnosti, které mohly vést k tomu, že hladina nandrolonu v těle odvolatele se zvýšila přirozenou cestou. Těmito okolnostmi byla extrémně vysoká fyzická zátěž v průběhu soustředění na Kanárských ostrovech ve dnech 31.3. – 13.4. 2001, vysoce kalorická strava bohatá na bílkoviny masa, která odpovídala zvýšené námaze, aklimatizační obtíže po návratu z Kanárských ostrovů a s tím spojené virové onemocnění trvající v době, kdy byl prováděn odběr moče odvolatele.

5

b)

Expertízu Endokrinologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně, podle které existuje řada dokladů o tom, že hranice 2 ng/ml je arbitrážní a není dostatečným kritériem k odlišení exogenního přívodu a endogenní produkce nandrolonu v těle člověka.

c)

Expertízu Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, podle které je naprosto chybné odhadovat koncentraci norandrosteronu na základě jednobodové kalibrace, protože získané výsledky jsou velmi nepřesné a bez dalších analytických měření jednoznačně spekulativní.

d)

Vyjádření prof. MUDr. Jirky, CSc., který se plně ztotožnil s uvedenými stanovisky Endokrinologické společnosti i Ústavu organické chemie a biochemie.

e)

Materiály týkající se případu britského atleta M. Richardsona, který byl rovněž pozitivně testován na nandrolon, avšak omilostněn na základě výjimečných okolností.

V závěru odvolání tvrdí odvolatel, že Arbitrážní rada svým postupem hrubě porušila Českou chartu proti dopingu z 2.12.1993, která uvádí, že je „potřebné zajistit, aby všechny případy dopingu byly náležitě vyšetřeny“ a rovněž že porušila Lausannskou deklaraci o dopingu ze 4.2.1999, odst. 5, která zdůrazňuje, že „v zájmu ochrany sportovců a jejich práv v oblasti disciplinárních postupů budou potvrzeny všeobecné právní zásady, jakož i práva na slyšení, práva na právní pomoc, práva na předložení důkazů a předvolání svědků a tyto začleněny do všech právních postupů“.

4.2. Po procesní stránce odvolatel vytýká Arbitrážní radě to, že neprovedla výslech svědků – odborníků, kteří podali písemná stanoviska a tvrdí, že tím byla porušena jeho práva na řádné projednání případu. Je sice pravda, že Arbitrážní rada písemná stanoviska odborníků přijala a seznámila se s nimi, ale ve svém rozhodnutí uvedla, že jsou bez vlivu na rozhodování s odvoláním na závaznost platných dopingových pravidel a z téhož důvodu považovala výslech svědků – odborníků za zbytečný. 4.3. Vzhledem k tomu, že veškerá obhajoba odvolatele byla prakticky postavena na podaných písemných posudcích odborníků, považovala komise za správné uvedené odborníky vyslechnout a zabývat se tak podrobněji závěry obsaženými v jejich písemných posudcích. Přestože komise dala odvolateli opakovaně možnost, aby všechny odborníky, kteří se podíleli na vypracování písemných posudků, k jednání komise jako svědky přivedl, dostavil se pouze svědek jediný, a to prof. Dr. L. Stárka. 4.4. Komise se velmi podrobně seznámila s písemnými odbornými stanovisky, předloženými odvolatelem a prof. Dr. Stárkovi poskytla možnost stanoviska obsažená v posudku Endokrinologické společnosti blíže objasnit. 4.5. Odvolatel se s odvoláním na písemná odborná stanoviska hájí tím, že v době 31.3. až 14.4.2001 absolvoval přípravný tábor na Kanárských ostrovech, kde panovaly příznivé klimatické podmínky pro velice intenzívní trénink zaměřený na rozvoj rychlostnědynamických parametrů. Během tohoto velice intenzivního tréninku pojídal stravu, která obsahovala velké množství masa a dalších potravin bohatých na bílkoviny. Ke konci pobytu pociťoval již příznaky vyčerpání a začínající virózy, která se plně projevila

6

po návratu domů. Po tomto návratu měl aklimatizační potíže, protože v místě jeho domova panovaly nepříznivé klimatické podmínky s teplotami okolo 0° a sněžením. Dostavila se teplota do 37,5° a virové onemocnění horních cest dýchacích provázených kašlem, rýmou a pálením v krku. Používal různé povolené léky jako paralen, aspirin a multivitaminové preparáty, avšak trénink ani v té době nepřerušil. Vzhledem k této skutečnosti nebyl v době odběru moče dne 26.4.2001 zcela v pořádku a je přesvědčen, že všechny uvedené skutečnosti měly za následek, že jeho tělo vyprodukovalo vyšší hladinu nandrolonu aniž by on sám použil jakýkoli zakázaný podpůrný prostředek nebo netestované potravinové doplňky. 4.6. Odvolatel se ztotožňuje se závěry obsaženými v odborných posudcích, a sice, že hranice do 2 ng/ml stanovená pro 19-NA je pochybná a nemůže sloužit jako kritérium rozlišení endogenního a exogenního zdroje nandrolonu v těle člověka. Je přesvědčen, že zvýšená hranice této látky zjištěná v jeho moči odebrané dne 26.4.2001 byla vyvolána výlučně skutečnostmi, které jsou výše popsány a které souvisejí s jeho tréninkovým soustředěním na Kanárských ostrovech i se situací po jeho návratu. Odvolatel se také ztotožňuje s posudkem Ústavu organické chemie a biochemie, podle kterého jsou zjištění barcelonské laboratoře o přibližné kalibraci norandrosteronu ve vzorcích jeho moče zcela spekulativní, a tedy neprůkazné.

5. Právní základ.

5.1. V souladu s § 5, odst. 1 Jednacího řádu posuzovala Komise případ podle platného českého hmotného práva a zejména podle aplikovatelných stanov řádu a jiných předpisů ČAS. Odvolatel sice navrhoval, aby komise rozhodla věc podle § 5, odst. 2 Jednacího řádu, a sice podle zásad spravedlnosti, avšak vzhledem k tomu, že žalovaný s tímto návrhem nesouhlasil, nemohla mu komise vyhovět, neboť s rozhodováním podle zásad spravedlnosti musí souhlasit výslovně obě strany. 5.2. Pokud jde o právní posouzení, byla komise, bohužel, v dosti obtížné situaci. Komise sama nemohla vycházet z žádných svých precedentů, neboť toto je první dopingový případ, který byl Komisi po jejím ustavení předložen. Komise se nemohla opřít ani o žádná rozhodnutí českých soudů, neboť české soudy zatím žádná meritorní rozhodnutí ve věcech týkajících se dopingu ve sportu nevydala. Pokud byla v minulosti věc tohoto druhu zahájena u řádného soudu, skončila tím, že soud prohlásil, že tyto věci nespadají do pravomoci soudu. Jako východisko Komise přijala názor, že se bude řídit judikaturou Rozhodčího soudu pro sport v Lausanne (dále jen „CAS“), a to tím spíše, když podle článku 6 Statutu Českého olympijského výboru je tento Rozhodčí soud vlastně odvolací instancí ve vztahu k této Komisi. 5.3. Komise při svém rozhodování vycházela v prvé řadě z platných stanov, pravidel a řádů ČAS a jeho orgánu, a to z těch ustanovení, která jsou relevantní pro tento případ. Jsou to především: Pravidla atletiky ČAS, resp. IAAF a to zejména:

7

a) Pravidlo 55 - Doping, které zní: 1. Doping je přísně zakázán a je porušením pravidel IAA. 2. Porušení pravidel o dopingu nastane, jestliže a) v tkáni nebo tekutině sportovce byla zjištěna přítomnost zakázané látky, nebo 3. Zakázanými látkami jsou ty, které jsou uvedeny v Seznamu 1, tvořícího součást předpisu „Postup provádění dopingových kontrol“ ……. 4. Je povinností každého atleta dbát, aby se do jeho tělesných tkání a tekutin nedostaly látky zakázané tímto předpisem. Atleti si musí být vědomi, že jsou plně zodpovědní za kteroukoli látku, která bude zjištěna ve vzorcích jimi odevzdaných. 5. …….. 6. Pod pojem „zakázaná látka“ spadá i metabolit takové látky.

e) Pravidlo 59 – Disciplinární řízení. Vzhledem k tomu, že nebylo namítáno žádné porušení tohoto pravidla, není nutné ho zde citovat a dále se jím zabývat. f) Pravidlo 60 – Sankce. Odst. 2: Dopustí-li se atlet přestupku proti pravidlům o dopingu, bude potrestán zákazem činnosti, a to A. při přestupku podle pravidla 60.1.a) nebo c) a jedná-li se o látky uvedení v Dodatku 1, část 1, předpisu „Postup provádění dopingových kontrol“ nebo jiný přestupek uvedený v pravidle 60.1., pak při a) prvním přestupku - minimálně 2 roky…….. b) druhém přestupku – doživotně. Odst. 8. Za výjimečných okolností může atlet požádat Radu (IAAF) o navrácení práva k činnosti před uplynutím doby zákazu. Je však třeba zdůraznit, že jen opravdu výjimečné okolnosti mohou vést ke zkrácení doby trestu……. d) Pravidlo 61 – Uznání výsledku kontrol Odst. 2. Byla-li dopingová kontrola provedena přímo IAAF, musí každá členská federace výsledky tohoto testu uznat a učinit veškerá nezbytná opatření z této skutečnosti vyplývající. Stanovy Českého atletického svazu Čl. X.– Arbitrážní rada . 1 . Arbitrážní rada je rozhodčím, smírčím odvolacím orgánem ČAS. 7. Arbitrážní rada rozhoduje o odvoláních. Podrobnosti stanoví část šestá těchto stanov. Čl. XII. – Disciplinární komise 1. Disciplinární komise je kárným orgánem v ČAS. 3. Disciplinární komise má právo činit rozhodnutí o vině a trestu na základě zjištěných skutečností a podle disciplinárního řádu, který je vnitřním předpisem ČAS. Čl. XXIII. –Opravné řízení 1. Prvostupňové rozhodnutí Disciplinární komise lez napadnout odvoláním.

8

2. O odvoláních rozhoduje Arbitrážní rada. 5.4. Komise prostudovala i disciplinární řád ČAS a jednací řád Arbitrážní rady ČAS. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení nebyly uplatněny žádné námitky proti řízení před disciplinární komisí a před Arbitrážní radou (s výjimkou výtky, že Arbitrážní rada neprovedla výslech svědků – odborníků) nepovažuje komise za nutné zde citovat podrobněji znění těchto předpisů. Postup provádění dopingových kontrol (anglicky IAAF Procedural Guidelines for Doping Control) 1.3. Podle pravidla IAAF 55, přestupek proti dopingu je spáchán, jestliže zakázaná látka je nalezena ve tkáni nebo tekutině těla sportovce. Pro účely pravidel IAAF a těchto směrnic jsou tělními tekutinami určenými pro analýzu moč a krev. 2.50. Při analýze vzorků pro určení zjištění, zda zakázaná látka je či není přítomna, nebo zda byla použita zakázaná metoda, příslušná laboratoř může použít jakoukoliv metodu nebo postup, který považuje za vhodný a spolehlivý. 4.1. Výjimečné okolnosti. Podle pravidla IAAF 60, sportovec může požádat radu o znovupovolení závodní činnosti před vypršením doby trestu uloženého IAAF. Není možné uvést vyčerpávajícím způsobem okolnosti, za kterých rada použije své volné úvahy ke znovupovolení závodní činnosti. Rada však nebude považovat pro účely pravidla 60 za výjimečné tvrzení, že zakázaná látka byla podána sportovci jinou osobou bez jeho vědomí, tvrzení, že zakázaná látka byla užita omylem nebo tvrzení, že lék byl předepsán lékařem, který nevěděl, že lék obsahuje zakázanou látku. Příloha 1 – zakázané látky Část I. (a) – anabolická činidla 1. Androgenní anabolické steroidy, jako např.: nandrolon stanozol a chemicky nebo farmakologicky příbuzné složeniny či prekursory. 5.5. Pro účely tohoto nálezu je vhodné podotknout, že pravidla atletiky ČAS jsou prakticky totožné s pravidla IAAF a že dokument nazvaný „Postup pro provádění dopingových kontrol, je identický s dokumentem IAAF Procedural Guidelines for Doping Control, 2000 Edition.

6. Hodnocení důkazů a právní závěry 6.1. Základními otázkami v tomto řízení, kterými se Komise musí zabývat jsou: a) zda se odvolatel dopustil dopingového přestupku; b) v případě, že se tohoto přestupku dopustil, zda uložený trest odpovídá platným předpisům a zda je přiměřený.

9

6.2

Odvolatel je toho názoru, že se žádného přestupku nedopustil, protože podle vlastního tvrzení neužil vědomě žádnou zakázanou látku a že proto nález nandrolonu v jeho moči je výsledkem vlastní, tedy endogenní produkce této látky v jeho těle.

6.3. V tomto směru je však názor odvolatele mylný. 6.4. V zájmu účinného boje proti dopingu byl již před několika lety změněn přístup k definici dopingu jak Mezinárodním olympijským výborem, tak téměř všemi mezinárodními sportovními federacemi. Dopingem již není pouze vědomé užití zakázané látky, ale zjištění přítomnosti zakázané látky ve tkáni nebo tekutině těla sportovce. K této definici přistoupila i IAAF a v důsledku toho i žalovaný ČAS, jak ukazuje výše citované pravidlo č. 55, odst. 2 a). 6.5

V právní teorii i v judikatuře CAS se objevily názory, že se při této definici jedná o tzv. „objektivní odpovědnost“ (anglicky strict liability) - CAS 94/129, ale ve většině rozhodčích nálezů vydaných CAS se ustálil spíše názor, že jde o presumpci zavinění, (např. rozhodnutí CAS 91/56, a zejména pak 95/141 a 2001/A/317.) Výše změněná presumpce zavinění má za následek přesunutí důkazního břemene. Sportovní federace (ať národní či mezinárodní) má pouze povinnost prokázat přítomnost zakázané látky v těle sportovce, kteroužto povinnost splní předložením zprávy příslušné laboratoře o pozitivním nálezu zakázané látky ve vzorku moče nebo krvi sportovce (samozřejmě za předpokladu, že zpráva laboratoře nebyla nikým úspěšně zpochybněna). Jakmile dojde k této situaci, přesouvá se důkazní břemeno plně na sportovce. Sportovec má a musí mít možnost presumpci viny dalšími důkazy vyvrátit (CAS 95/100, 2001/A/317). To znamená prokázat např., že zakázaná látka je produkována v jeho těle přirozenou cestou, nebo že zakázaná látka byla obsažena v potravinách, potravinových dopincích či lécích, které užíval, aniž by o přítomnosti zakázané látky věděl, nebo že mu byla dokonce zakázaná látka úmyslně přidána do jídla nebo tekutin třetí osobou bez jeho vědomí. Kteroukoli z těchto skutečností však musí sportovec prokázat důkazy a nestačí pouhá jeho tvrzení o takových skutečnostech nebo dokonce pouhé domněnky. (CAS 92/86 a 95/141 :„Tvrzení bez důkazu není dostačující“. CAS 97/180 uvádí m.j., že „vzhledem k tomu, že důkaz o nevinně znamená osvobození, musejí na takové důkazy být aplikovány velmi přísné standardy“)

6.6. Za tohoto právního stavu je možno zcela jednoznačně konstatovat, že odvolatel se svého důkazního břemene nezhostil. Odvolatel nejen nepředložil žádné přesvědčivé důkazy o tom, jak došlo k přítomnosti nandrolonu v jeho moči, ale vlastně neuvedl ani žádná konkrétní tvrzení o příčinách, které měly vést k vlastní zvýšené endogenní produkci nandrolonu v jeho těle. Odvolatel totiž ani netvrdil, že požil některé speciální potraviny nebo potravinové doplňky nebo léky, které, jak by se dodatečně prokázalo, obsahovaly zakázanou látku, nýbrž pouze opakovaně vyslovoval domněnku, že zvýšený výskyt nandrolonu v jeho těle musel být způsoben vysoce intenzívním tréninkem na Kanárských ostrovech a tomu odpovídajícím zvýšeným příjmem potravin bohatých na bílkoviny, aklimatizačními problémy a nachlazením, kterým trpěl v době po návratu z Kanárských ostrovů. Navíc odvolatel ve své výpovědi na dotaz členů komise uvedl, že žádnou specielní stravu na Kanárských ostrovech nejedl, nýbrž se stravoval v hotelu, ve kterém bydlel a jedl běžnou hotelovou stravu určenou i pro ostatní hosty.

10

Odvolatel rovněž připustil, že jeho nachlazení či viróza nebyla tak vážná, aby vyhledal lékaře a přerušil trénink. I v seznamu léků, které odvolatel uvedl na protokolu o odběru moče dne 26.4.2001, jsou uvedeny pouze běžné nezávadné léky a doplňky, jako jsou vitaminy, minerály, kreatin, nosní kapky a aminokyseliny. 6.7. Komise proto nemohla vlastní tvrzení odvolatele, která uvedl jak ve svých písemných vyjádřeních, tak i ve své výpovědi před komisí dne 30.1.2002, (a to i přesto, že neměla důvod pochybovat o jejich pravdivosti), považovat za důkazy, které by vyvrátily výše zmíněnou presumpci zavinění a skutečnost, že došlo k dopingovému přestupku. 6.8. Navíc je možno k tomu dodat, že v judikatuře CAS byla již opakovaně vyslovena stanoviska, že je povinností sportovce dbát na to, jaké potraviny a potravinové doplňky konzumuje a že pokud tak nečiní, dopouští se nedbalosti, která je jednou z forem zavinění (CAS 2001/A/312, 2001/A/317). Ve sportovním odvětví lehké atletiky dokonce toto stanovisko bylo promítnuto do pozitivního pravidla, a sice pravidla 55, odst. 4, výše již citovaného. Toto pravidlo, které platí samozřejmě i pro odvolatele, ještě zvyšuje jeho odpovědnost v míře vyšší nežli je tomu v pravidlech jiných mezinárodních federací. Navíc přímo v materiálech IAAF (New Studies in Athletics, 14 (3), 37 (1999) byl publikován článek Dr. Christiane Ayotte „Potravinové doplňky a dopingové kontroly“ upozorňující na nebezpečí výskytu nandrolonu v netestovaných či neoznačených doplňcích. Odvolatel přitom ve své výpovědi výslovně uvedl, že konzumoval pouze testované doplňky od jednoho výrobce a to doplňky stejné jako v době kdy veškeré testy u něho byly negativní. 6.9. Jedinými důkazy, které odvolatel nabídl vedle svých písemných vyjádření a vedle své výpovědi byla odborná písemná stanoviska, a to jednak stanovisko České endokrinologické společnosti z 20.7.2001, jednak stanovisko Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR 19.9.2001. Komise se těmito odbornými stanovisky velmi pečlivě zabývala a umožnila odvolateli, aby odborníky, kteří je vypracovali přivedl jako svědky. Jak však již bylo uvedeno, i při poskytnutí opakované možnosti, dostavil se nakonec pouze jeden., a to prof. Dr. L. Stárka. 6.10 Ke stanovisku České endokrinologické společnosti: Aniž by komise měla jakýkoliv úmysl pochybovat o vysoké odborné kvalifikaci doc. Dr. Hampla, DrSc., prof. MUDr. RNDr. Luboslava Stárky, DrSc., a prof. MUDr.Vratislava Schreibera, DrSc., nebo zlehčovat význam podrobného písemného stanovisko, přece jen je nutno konstatovat, že podané písemné stanovisko není nijakým skutečným znaleckým posudkem, který by byl výsledkem důkladného odborného vyšetření odvolatele či výsledkem vlastního vědeckého výzkumu v oblasti endogenní produkce nandrolonu v lidském těle, jeho koncentrace a změn této koncentrace v závislosti na vnějších okolnostech. Prof. Stárka sám ve své výpovědi před komisí připustil, že nikdy neprováděl žádné vyšetření odvolatele a že také ve své práci nikdy neprováděl výzkum zaměřený na výskyt nandrolonu v lidském těle, nýbrž pouze výzkum na výskyt nandrolonu ve zvířatech. Písemné stanovisko obsahuje pouze vyjádření názoru, že na základě dosavadních poznatků nelze spolehlivě určit definitivní hranici, která by jednoznačně byla kritériem mezi endogenním a exogenním zdrojem nandrolonu v těle člověka. Posudek považuje hranici 2 ng/ml norandrosteronu, jejíž překročení se podle směrnic Mezinárodního olympijského výboru považuje za pozitivní dopingový nález, za arbitrární a přibližný odhad koncentrace metabolitů 19 – NA a 19 – NE provedený na základě jednobodové kalibrační křivky a pouhým extrapolačním odhadem za neprůkazný.

11

Na podporu uvedených názorù jsou v písemném stanovisku citovány články různých zahraničních autorů, avšak citace jsou velmi stručné a bez jakýchkoli rozborů těchto článků a bez jejich aplikace na případ odvolatele. Komise se přesto citovanou odbornou literaturou zabývala vzhledem k závažnosti tohoto případu a jeho dopadu na odvolatele. Komise si navíc sama obstarala a prostudovala další odbornou literaturu vztahující se k této problematice, jak bude níže uvedeno. Některé citované články nemají pro tento případ žádný význam, protože se zabývají zvýšením endogenní produkce nandrolonu za určitých specifických okolností, které v tomto případě neexistovaly a nebyly ani tvrzeny. Tak tomu je např. u osob, které konzumovaly zvýšené dávky vepřového masa z nekastrovaných vepřů či masa z dobytka, které mu byly podávány hormony, zejména pak nandrolon. ( Viz: LeBizec, Rapid. Comm. Mass Spectrum. 200,14: 1058 – 1065 a Sauer et al. Analyst 1998, 123:2653 – 2660). Totéž platí o nárůstu exkreční rychlosti endogenního norandrosteronu po hormonální stimulaci gonadotropiny.(viz: Reznik, Dehennin et al. J Clin Endocrinol Metab.2001, 86: (1): 146 – 150). Další skutečnost uváděná v písemném stanovisku a podporovaná citací literatury, a sice, že steroidní hormony byly prokázány v různých potravinových doplňcích a přípravcích, je obecně známa a byla již výše zmíněna. Nezbývá než opakovat, že odvolatel ani netvrdil konzumování nějakých neprověřených potravinových doplňků a navíc, že jak podle platných předpisù IAAF, tak podle judikatury CAS, je sportovec odpovědný za výběr stravy včetně potravinových doplňků, případně i léků. Zbývá proto vypořádat se s argumentem, že podle studie LeBizec et al., J. Chromatogr B Biomed Sci Appl 1999, Feb. 19, 723 (1-2) :157 – 172, dochází až k čtyřnásobnému zvýšení endogenní exkrece norandrostorenu po tělesné námaze. Při bližším studiu uvedeného odborného článku je však zjevné, že citace uvedená v písemném stanovisku, je při nejmenším neúplná. K podstatnému zvýšení endogenní exkrece norandrestorenu sice po zvýšené námaze dochází, avšak naměřené absolutní hranice nepřekročily nikdy hranici 2 ng/ml a naopak zůstaly i tak hodně pod touto hranicí (pod 1,0 ng/ml). Při druhém ústním jednání konaném dne 8.3.2002 předložil zástupce odvolatele překlad dalšího článku pana Bruno Le Biseca, napsaného s několika dalšími autory, s názvem: „Endogenní metabolity nandrolonu v lidské moči: předběžné výsledky umožňující rozlišení mezi endogenním a exogenním původem. Zástupce odvolatele poukazoval zejména na závěry tohoto článku, ve kterých se uvádí, že „soudobé studie prokazují, že u lidí dochází k endogenní produkci těchto látek v koncentracích, které jsou velmi blízké prahovému limitu MOV, to je 2 mg/nl. Vzhledem k tomu, že je obtížné vyloučit možnost přirozeného dosažení nebo překročení tohoto osudového limitu, je nutné zavést doplňující biochemický parametr k odlišení endogenní produkce 19-NA a 19-NE od residuí vzniklých v důsledku použití nandrolonu. Po podrobném studiu tohoto článku a po rozboru dalšího článku stejných autorù publikovaného začátkem roku 2002 v časopise Journal of Analytical Toxicology, sv. 26 s názvem „Endogenuous Nandrolone Metabolites in Human Urine, Two-Year Monitoring of Male Professional Soccer Players“, je možno zcela jednoznačně konstatovat, že citovaní autoři nenapadají platnost dosavadní hranice 2 ng/ml, ale pouze doporučují, aby v práci laboratoří bylo použito další doplňující kriterium, které se jim podařilo v

12

jejich výzkumu objevit. Zároveň však výsledky jejich obsáhlého výzkumu ukazují, že i při intenzívní fyzické námaze nedošlo u sledovaných sportovců v průběhu 19 měsícù ani v jednom případě k překročení zmíněné hranice. Z celkového množství 385 zkoumaných vzorků moče bylo 70% pod hranicí 0,1 ng/ml, 20% v hranici 0,1 – 0,2 ng/ml a 7% v rozmezí 0,2 – 0,3 ng/ml. Pouze 4 vzorky překročily hranici 1,0 ng/ml, přičemž nejvyšší hranice a to jen u jednoho z nich byla 1,79 ng/ml. V závěrech uvedené studie pak autoři výslovně potvrzují, že 100% všech vzorků zůstalo pod hranicí stanovenou MOV, tedy pod hranicí 2 ng/ml. Správnost a platnost hranice používané MOV potvrdil ve svých pracích i další autor, kterého se písemné stanovisko dovolává. Viz: Dehennin L. et al.“ Urinary excretion of 19- NA of endogeneous origin in man: quantitative analysis by gas chromatographymass spectrometry“, (J.Chromatog B Biomed Sci Appl. 1999, Ja 22, 721(2):301-7). Hranice 2 ng/ml byla také potvrzena jako správná v oficiální zprávě zpracované pro Britskou Radu pro Sport v lednu 2000 profesorem Davidem. A. Cowanem. 6.11. Komisi je známo z jiných pramenů nežli jsou důkazy nabídnuté odvolatelem, že určití vědci vyjádřili pochybnosti a názor, že v některých výjimečných případech by mohla být hranice 2 ng/ml u 19- NA překročena i při skutečně výlučně endogenní produkci nandrolonu v těle člověka. Pochybnosti se však týkají pouze překročení zcela malého. Tito odborníci doporučují, aby v některých výjimečných případech, kdy se zjištěná hranice pohybuje blízko nad 2 ng/ml, maximálně však do 5 ng/ml ( t.zv. šedá zóna), byly pro jistotu prováděny další analýzy. I někteří rozhodci CAS se k tomuto názoru připojili. (CAS 98/212 a 98/222). Komise však v této souvislosti poukazuje na to, že i když by se výše citovaná zpráva barcelonské laboratoře z 22.7.2001 o zjištěné výši koncentrace 19 NA a 19 NE brala s velkou rezervou, nelze se domnívat, že by koncentrace mohla být v hranicích do 5 ng/ml. Komise vzala v úvahu písemné stanovisko Dr. Jana Chlumského, vedoucího exekutivy pro kontrolu dopingu Antidopingového výboru ČR z 10.10.2001 i jeho výpověď jako svědka při jednání dne 8.3.2002, podle kterých chyba odhadu při kvantifikaci koncentrace 19 NA je daleko nižší než 20%. Dále komise nemohla přehlédnout zkušenosti a odbornost laboratoří akreditovaných MOV ani výše citovaný čl. 2.50 předpisu „Postup při provádění dopingových zkoušek“, podle kterého mají laboratoře při analýze vzorků právo použít metody, které ony samy považují za vhodné a spolehlivé. I kdyby však komise z opatrnosti připustila, že chyba v odhadu může být až 50%, stále by se jednalo u odvolatele o koncentraci okolo 20 ng/ml, tedy o cca desetinásobné překročení přípustné hranice koncentrace. Nejednalo by se ani zdaleka o koncentraci blízké hranici 2 ng/ml, jejíž závaznost a platnost se odvolatel snažil zpochybnit ani hranici 5 ng/ml výše zmíněnou jako horní hranici šedé zóny. Dále je třeba poukázat na důležitou skutečnost, která byla oběma stranami učiněna nespornou, a sice, že v 8 dopingových kontrolách provedených v posledních 2 letech před kontrolou ze 26.4.2001 byla vždy u odvolatele zjištěna pouze nulová nebo zcela prahová koncentrace nandrolonu. Náhlé mnohanásobné zvýšení této koncentrace by bylo vysvětlitelné pouze zcela výjimečnou metabolickou anomálií u odvolatele, která však nebyla ani zjištěna ani tvrzena. I svědek - odborník, navržený odvolatelem, prof.dr. Stárka připustil, že u odvolatele se nejedná o žádnou „standardní trvalou odchylku metabolismu“. K tvrzení odvolatele, že zvýšená endogenní produkce 19 NA mohla být u něho vyvolána velice intenzívní přípravou při pobytu na Kanárských ostrovech a k tomu přiměřenými zvýšenými dávkami stravy bohaté na bílkoviny, je také třeba dodat, že dopingová kontrola byla u odvolatele provedena až 12 dní po návratu z Kanárských ostrovů a že

13

podle literatury i podle toho, co připustil odborný svědek prof. MUDr. Stárka, se nandrolon přijatý v potravinách vylučuje z těla přirozenou cestou již po několika dnech, maximálně pak po 7 dnech. I k úplnému výčtu faktorů, které odvolatel uvádí jako možný důvod zvýšené koncentrace nandrolonu, musel svědek. Prof.Dr. Stárka, připustit na úplný závěr své výpovědi následující: „Jsou to faktory, které mohou ovlivňovat přítomnost inkriminovaných látek ve smyslu nárůstu jejich hladiny.Jaký bude výsledný součet těchto faktorů lze těžko odhadnout. “V souhrnu lze proto říci, že v tomto směru zůstalo u pouhých domněnek a spekulací. 6.12. Akreditované laboratoře provádějí celkem asi 100.000 dopingových analýz ročně a hranice 2 ng/ml byla stanovena na základě vyhodnocení všech těchto testů Ve většině rozhodnutích CAS (a to i v rozhodnutích vydaných později nežli výše citována dvě rozhodnutí) byla také hranice 2 ng/ml opakovaně potvrzena. Navíc byla potvrzena i na poradě vedoucích všech akreditovaných laboratoří a znovu potvrzena i MOV, přičemž naposledy se tak stalo Přílohou A Antidopingového kodexu Olympijského .hnutí, která vstoupila v platnost 1.9.2001, tedy poté co pochybnosti vyjádřené v některých odborných stanoviscích byly již známé. Byla poté i opakovaně potvrzena v odborné literatuře. Kromě výše zmíněné literatury, např. také již jmenovaným prof. Ayottem, ředitelem dopingové laboratoře v Kanadě (viz 6.8.). Je zcela evidentní, že také FIFA jako vrcholná mezinárodní organizace atletiky tuto hranici uznává.

6.13. Ke stanovisku Ústavu organické chemie a biochemie AVČR: Toto stanovisko se zabývá pouze jedinou otázkou, a to možností stanovit množství koncentrace 19- NA na základě jednobodové kalibrace. Toto stanovisko zpochybňuje zprávu barcelonské laboratoře, podle které činila koncentrace odhadnuta na základě jednobodové kalibrace ve vzorku A 36 ng/ml 19-NA a 12 ng/ml 19-Ne a ve vzorku B 42 ng/ml 19-NA a 10 ng/ml 19-NE.. Stanovisko Ústavu, které je rovněž velmi stručné, uvádí bez bližších rozborů, že takto získané výsledky jsou z pohledu analytického chemika naprosto chybné a bez dalších analytických měření jednoznačně spekulativní. Podepsaný autor stanoviska Ing. Karel Ubik, CSc., se bohužel k jednání komise nedostavil, a tak nebylo možno požádat ho o bližší vysvětlení. 6.14. Odvolatel nenavrhoval k této otázce žádné další důkazy a komise nepovažovala za nutné nějaké další důkazy v tomto směru provádět z vlastní iniciativy. Důvodem je skutečnost, že otázka absolutní výše koncentrace nandrolonu, resp. jeho metabolitů v moči odvolatele, nebyla a není pro rozhodnutí tohoto případu relevantní. Ve směrnicích IAAF pro dopingové kontroly je nandrolon uveden jako zakázaná látka, aniž by bylo blíže specifikováno, že za dopingový přestupek se považuje zjištění této látky v moči sportovce až nad určitou hranici koncentrace. Veškeré akreditované laboratoře, což samozřejmě platí i pro barcelonskou laboratoř, která analyzovala moč odvolatele, se však řídí předpisy MOV, podle kterých teprve překročení hranice 2 ng/ml u 19 – NA, se považuje za pozitivní nález, a tedy doping. Základní a rozhodující částí zprávy barcelonské laboratoře je proto oznámení, že jak v vzorku A, tak ve vzorku B moče odvolatele byl zjištěn pozitivní nález 19 NA (a 19 - NE), což znamená, že koncentrace 19-NA byla vyšší než 2 ng/nl. Je třeba zdůraznit, že správnost tohoto základního závěru barcelonské laboratoře nebyla nikým, a to ani odvolatelem, napadena či zpochybněna. Naopak, odvolatel sám opakovaně potvrdil, že nemá námitky proti správnosti tohoto zjištění a navíc i obě odborná písemná stanoviska, která předložil odvolatel v rámci své obhajoby, správnost tohoto zjištění výslovně potvrdila. Stejně tak učinil prof. Dr. L. Stárka při své výpovědi jako svědek. ( Viz výše pod bodem 3.1.)

14

Na irelevantnosti skutečné výše koncentrace 19- NA v moči odvolatele pro právní posouzení věci nemění nic ani to, že Komise výše argumentovala i případnou 50 % odchylkou v odhadu koncentrace sděleném barcelonskou laboratoří. Tato argumentace se týkala pouze důvodů, proč nebylo v případě odvolatele nutno provádět nějaké další doplňkové analýzy vzorků moče, které někteří odborníci doporučují u zcela výjimečných případů, kdy koncentrace se pohybuje v tzv. šedé zóně a důvodů proč se nepodařilo odvolateli vyvrátit použitelnost hranice 2 ng/ml..

6.15. Za výše uvedeného stavu by komise mohla uvažovat o neplatnosti hranice 2 ng/ml pouze tehdy, kdyby se odvolateli podařilo skutečně prokázat, a to přesvědčivými vědeckými studiemi či posudky, že endogenní produkce nandrolonu za těch okolností, které se u odvolatele vyskytovaly v době odběru moče, (a které nejsou nijak zvláště výjimečné) mohla uvedenou hranici podstatně překročit. Odvolateli se však takový důkaz nepovedl. Jak bylo uvedeno, odborná písemná stanoviska pouze paušálně správnost uvedené hranice zpochybňují, ale žádný vědecky podložený důkaz o její nesprávnosti, ať již obecně nebo specielně u odvolatele, nepředložila, a to ani s pomocí citované odborné literatury. Vzhledem k tomu, že se odborníci podepsaní na písemných stanoviscích, vyjadřovali i k otázkám právním (jako je vědomě či nevědomé užití zakázaných látek či otázka uloženého trestu), lze vyslovit pochybnost o tom, zda byli jako odborníci zcela nestranní.

6.16. Za těchto okolností komise dospěla k závěru, že ve smyslu platných předpisů IAAF a ČAS došlo u odvolatele k dopingovému přestupku podle pravidla 55, odst. 2 a odst. 3 Pravidel atletiky.

7. Sankce 7.1. Poté, co komise dospěla k závěru, že u odvolatele došlo ke spáchání dopingového přestupku, zbylo komisi řešit otázku, zda uložený trest doživotního zákazu závodní činnosti je v souladu s platnými předpisy žalovaného, resp. IAAF a zda je tento trest přiměřený. Komise přitom musela vycházet ze zjištěné skutečnosti, že u odvolatele se jedná o druhý dopingový přestupek, přičemž i při prvním dopingovém přestupku v r. 1998 se jednalo o nedovolenou látku uvedenou v Dodatku 1, část I, předpisu „Postup provádění dopingových kontrol, a sice o stanozol, resp. jeho metabolit. Za tento přestupek byl uložen odvolateli zákaz závodní činnosti nepodmíněně na 2 roky, který proběhl v době od 21.2. 1998 do 20.2.2000. Je proto nesporné, že u odvolatele se jedná o druhý přestupek ve smyslu pravidla 60, odst. 2, A b) Pravidel atletiky. Za takový druhý přestupek toto pravidlo ukládá jako jediný možný trest doživotní zákaz činnosti. Disciplinární komise ČAS proto takový trest odvolateli uložila a Arbitrážní rada ČAS napadeným rozhodnutím tento trest potvrdila. 7.2. Doživotní zákaz činnosti je samozřejmě velice drastický trest, který v některých případech může zasahovat i do možnosti závodníka obstarávat si prostředky na krytí životních potřeb. Komise se proto podrobně zabývala otázkou, zda při platnosti uvedeného pravidla, které nepřipouští jiný trest než doživotní zákaz činnosti, může v rámci své pravomoci přezkoumávat, zda tento trest je přiměřený spáchanému přestupku.

15

7.3. Komisi jsou známé některé arbitrážní nálezy CAS, ve kterých rozhodci zaujali stanovisko, že rozhodci mají právo posoudit zcela samostatně výši uloženého trestu a tento případně snížit i pod minimální hranici stanovenou v příslušných předpisech národní nebo mezinárodní federace tak, aby trest odpovídal všem specifickým okolnostem daného případu, míře zavinění či zvláštním polehčujícím okolnostem (CAS 98/214, 2001/A/330). Tato Komise se však nedomnívá, a to vzhledem k tomu, že pracuje na národní úrovni a že se v daném případě jedná, byť nepřímo, o předpis mezinárodní federace (IAAF), že by si měla osobovat takové široké pravomoci. Komise je však sama toho názoru, že by sankce za dopingové přestupky neměly být vymezeny striktně jediným trestem, resp. jedinou jeho sazbou, protože takovýto přístup neumožňuje ve svých důsledcích uložit trest přiměřený specifickým okolnostem každého případu, zejména pak neumožňuje rozlišení mezi různými stupni zavinění, jako je vědomé a nevědomé spáchání přestupku ani vzít v úvahu zvláštní polehčující okolnosti, pokud se takové vyskytují. Je možné, že i IAAF by mohla při své příští úpravě pravidel tento názor a trendy vyskytující se v mezinárodním olympijském hnutí vzít v úvahu a pravidlo 60 upravit. Pak by asi nebylo vyloučeno, aby odvolatel požádal o nové přezkoumání uloženého trestu. 7.4. Na druhé straně je však komise toho názoru, že uložený doživotní zákaz závodní činnosti není v daném případě nějakým zcela krutým a nepřiměřeným trestem, který není vůbec možno uložit s ohledem na dnes platný a mezinárodně uznávaný standard základních lidských práv. Je třeba zdůraznit, že se jedná o druhý přestupek stejného druhu a že odvolateli byl již jednou uložen dvouletý nepodmíněný trest zákazu činnosti. Odvolatel si musel být nepochybně vědom toho, jaký trest by ho postihl podle pravidel ČAS a IAAF v případě, že by u něho došlo k dalšímu dopingovému přestupku. Konec konců, i kdyby předpisy ČAS a IAAF umožňovaly uložení jiného trestu než doživotní zákaz činnosti, musel by uložený trest být podstatně vyšší nežli byl trest za první přestupek, tedy muselo by se jedna o zákaz činností v trvání mnoha let. Důsledky takového trestu u vrcholového sportovce mezinárodního formátu by pak byly zřejmě stejné jako v případě doživotního trestu, to je prakticky ukončení závodní činnosti. Navíc komise neshledala na straně odvolatele žádné zvláštní polehčující okolnosti. Tvrzení a domněnky odvolatele, že k vyšší koncentraci nandrolonu mohlo u něho dojít v důsledku intenzivního tréninku, stravy bohaté na bílkoviny, aklimatizačních potíží spojených s nachlazením, zůstaly pouhými tvrzeními a domněnkami a samy o sobě stejně nepředstavují žádné zvláštní polehčující okolnosti. Pokud jde o přiměřenost doživotního zákazu závodní činnosti, chce komise poukázat na nedávné rozhodnutí CAS 2001/A/330, kde rozhodci po velmi pečlivé úvaze uznali, že takový trest není dokonce nepřiměřený ani v případě, že byl uložen za první dopingový přestupek jestliže se tak stalo v souladu s předpisy mezinárodní federace a za okolností, kdy tato federace věnovala svému boji proti dopingu i svému varování, že i za prvý dopingový přestupek může být uložen trest doživotního zákazu závodní činnosti, velkou a dlouhodobou publicitu. 7.5. Ze všech uvedených důvodů potvrdila komise i rozhodnutí Disciplinární komise a Arbitrážní rady ČAS ve výroku o uložení trestu a odvolání odvolatele zamítla tak v celém rozsahu.

16

8. Otázka milosti (prominutí trestu) 8.1. Odvolatel se ve svém odvolání odvolával též na případ britského lehkého atleta M. Richardsona a tvrdil, že tomuto atletu byla mezinárodní federací IAAF udělena za stejný dopingový přestupek milost. Odvolatel předložil o tom oficielní zprávy IAAF, resp. oznámeni v tisku a dožadoval se, aby stejně bylo postupováno i v jeho případě. 8.2. Komise se s uvedeným případem seznámila, ale dospěla k závěru, že jednak sama nemá pravomoc promíjet tresty, resp. od nich upouštět, jednak okolnosti případu M. Richardsona byly zcela odlišné od případu odvolatele. Podle Pravidel atletiky, pravidlo 60, odst. 8, může pouze Rada IAAF rozhodnout za výjimečných okolností o navrácení práva k závodní činnosti před uplynutím doby zákazu. Jedná se tedy jednak pouze o prominutí části trestu poté, co byla část trestu vykonána a nikoli o upuštění od potrestání, jednak patří toto právo pouze radě IAAF. Tato komise proto nemohla o této žádosti odvolatele rozhodovat. Podotýká však k tomu, že okolnosti případu M. Richardsona byly zcela odlišné od daného případu. Jednalo se jednak o první dopingový přestupek a jednak o to, že M. Richardson si uložený dvouletý zákaz činnosti cca z poloviny odpykal a pouze zbytek mu byl prominut. Přitom bylo přihlédnuto jako ke zvláštním okolnostem k té skutečnosti, že byť M. Richardson popíral vědomé užití zakázané látky, trest přijal a aktivně intenzivně se pak věnoval osvětové a výchovné činnosti proti dopingu. Nic samozřejmě nebrání odvolateli v tom, aby si po odpykání části trestu, podal k Radě IAAF žádost o prominutí jeho zbytku, je-li toho názoru, že jsou u něho dány výjimečné okolnosti ve smyslu čl.60, odst.8 Pravidel atletiky a čl.4 předpisu „Postup při provádění dopingových kontrol.“

9. Náklady řízení. 9.1. Poplatek za odvolání ve výši 3.000 Kč stanovený v §u 19, odst.1 Jednacího řádu uhradil odvolatel. 9.2. V souladu s § 19, odst. 4 Jednacího řádu rozhodla komise o tom, že každý účastník nese ze svého náklady, které mu v odvolacím řízení vznikly. Žalovanému ČAS nevznikly žádné zvláštní náklady a hotové výlohy a komise proto nerozhodovala o jejich náhradě podle § 19, odst.6, i když žalovaný měl v řízení plný úspěch.

Poučení: Proti tomuto rozhodčímu nálezu je možno podat odvolání ke Sportovnímu soudu pro sport v Lausanne, Švýcarsko, a to do 21 dnů od doručení tohoto nálezu. V Praze dne 14. března 2002

JUDr. Gerhardt Bubník, LL.M předseda Rozhodčí komise

Karel Gut člen komise

Doc.Dr. Jiří Pelikán Csc. člen komise

17