2002

ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE

adv03_02obal.indd

1

03/2002

21.2.2002, 0:41

Obsah

Na jedno použití…

Kresťan a utrpenie

4

Maříš svou energii?

5

Díky za seminář

6

Dej světu to nejlepší, co máš…

6

Kúsok šťastia

9

Bolestné vzpomínky bolí…

10

Třetí služebníkova píseň

12

Co mi dává SoNS?

14

Sokolovské Ekokino

14

Společný pobyt seniorů

15

Manželský seminář

15

Znie Agapé v slovach

16

Rádio HLAS NADĚJE

16

PATHFINDER

17

Každý má svou cenu

17

IMPULZ A

25

Jeninečná príležitosť

25

Z Teologického semináře

28

Dálkové studium

27

ADRA informuje

30

ADRA Slovensko

35

Oznámení

36

Misijní kniha roku 2002

38

Inzerce

39

2

Je neděle a svátečně oděné rodinky občanů, občanek i malých občánků míří k velké budově. Tiše se otevírají dveře a všechny vítá tlumená hudba. Rozlehlý prostor už sám o sobě navozuje příjemnou atmosféru. Lidé se postupně rozcházejí a volná místa se pomalu zaplňují. Každý se těší, že neodejde s prázdnou. Vždyť proto sem vlastně přišli. Uplynulo pár desítek minut a u východu je plno. Každý si odnáší podle svých možností. Některým září oči štěstím, pro jiné je to už jen a jen jakási forma vyplnění času. Na parkovišti lidé usedají do aut a teprve pozdě večer zavírá obchodní dům své brány, aby další den mohl znovu naplnit těla i duše jiných vyprahlých jedinců… Rozhodně nechci lidem kazit radost z plných nákupních košíků. Vždyť i moudrý kazatel poznamenal, že jídlo a pití je jednou z mála radostí při našem pozemském pachtění. Ale všímáte si někdy obsahu těch nákupních košů? Většina těch skvělých věcí se za pár hodin ocitne v potrubí místní kanalizace a zbytek odhodíme do přetékající popelnice. Tolik barev na obalech, tolik skvělé reklamy – a za pár hodin je po všem. Večer pak vítr prohání po parkovišti věhlasného obchodního domu jen staré odpadky. V rohu leží krásná barevná plastová láhev. Ještě před pár hodinami měla cenu několika desítek korun – a teď? Teď je s ní problém. Je totiž jen na jedno použití. Proto už není užitečným předmětem se slušnou cenou, ale jen zbytečným odpadem, který nikdo nechce. Jednoho dne vznikla, měla svou cenu a někomu byla potřebná a prospěšná. Teď je nám na obtíž. To je realita dnešních dnů – hromady krásných věcí, ale většina – žel, jen na jedno použití. Také vás napadla otázka, v čem se člověk odlišuje od prázdné plastové láhve nebo papírové krabice od mléka? Zdá se vám to přitažené za vlasy? Ale v čem? Malý rozdíl je snad v délce lidského života, ale jinak musíme přiznat, že i my lidé jsme jen na jedno použití. Máme určitou hodnotu, ale čas pracuje proti nám. Můžeme dělat, co chceme. Obklopit se věcmi nebo lidmi, topit se v penězích, získat ohromné vzdělání, ale jednoho dne se také staneme „prázdnou láhví“ na obtíž. Recyklovat nás nelze a starost o naše nefungující tělesné schránky není zrovna levnou záležitostí. Život na jedno použití – to je dost neradostné zjištění, které mnoho lidí přivádí k určitému zjednodušení. Nemám žádnou budoucnost, proto si musím co nejvíce užít v přítomnosti, ať to stojí, co to stojí. Zdánlivě správná úvaha, pokud nepřipustíme slib našeho Stvořitele, že je ochoten našim prázdným životům dát zcela jinou hodnotu i budoucnost. Z toho plyne i vědomí, že není třeba se balit do barevných etiket s lákavými nápisy s myšlenkou – co nejlépe se prodat, pokud to jde. Boží filozofie vtahuje člověka do budoucnosti. Dává mu hodnotu stále naplňované nádoby, která nikdy neztratí svou cenu. Ne pro svůj nádherný obal, ale pro obsah, který tam vkládá sám Bůh. Člověk pak není předmětem na tomto světě, který přirozeně kopíruje pozvolné umírání této planety, ale MAREK ŠKRLA je Božím dítětem, které Otec přivádí zpět – domů.

ADVENT 03/ 2002

ADRA INFORMUJE

Jedno desetiletí je příliš krátká doba na lidský život, ale ADRA dokázala nejen opustit dětské střevíčky, dokázala mnohem více. Lidé, kteří pro tento projekt pracují, pochopili, že nejde jen o čísla ve výkazech a velikost získaných darů, ale především jde o člověka, který se ocitl v tísni. Není důležité, kde žije a jakou řečí mluví. Člověk v tísni se stává mým bližním a jeho neštěstí mě činí zodpovědným za pomoc, kterou mu mohu poskytnout. ADRA není organizace, je to program lidí pro lidi. ADRA je umění nacházet dárce a jejich dary poctivě předat těm nejpotřebnějším. ADRA je příležitost i pro mne…

10 let…

Jak to všechno začalo Blíží se 10. výročí existence naší české pobočky velké mezinárodní Adventistické agentury pro pomoc a rozvoj. Mám se vrátit ve svých vzpomínkách k tomu, jak to všechno začalo. Jsou to tedy mé subjektivní vzpomínky. Jiní by to mohli popsat jinak. Myslím si, že tehdy nedalo tolik práce založit nadaci ADRA. Byl jsem vyzván vedením církve, abych připravil statut nadace. Měli jsme předlohu z ciziny a s českou verzí mi pomáhali Dr. M. Trněný a O. Jiránek. Konečnou verzi jsem předložil na unii a stejné znění schvaloval i Obvodní úřad Prahy 5. Tento úřad na statutu neshledal žádné důvody, proč by s ním nemohl souhlasit, a tak jsem si 29. 5. 1992 šel pro potvrzené stanovy a další potřebné dokumenty. Tento den tedy považujeme za skutečné narozeniny nadace ADRA. Protože jsme tehdy byli Československo, jsou to vlastně narozeniny i Slovenské Adry. Statut měl celostátní působnost. Stačilo hledat a najít kancelář pro právě vzniklou agenturu. To se mi povedlo blízko smíchovské modlitebny CASD. V ubytovně továrny Motorletu jsem našel jednu místnost – cca 14 m2. Pro začátek to muselo stačit. Na začátku jsem zmínil, že nedalo tolik práce Adru založit. Měla před sebou prostor a čas na vývoj. Mohlo z ní být cokoliv. Celý projekt mohl začít fungovat nebo skončit naprostým fiaskem. Mezinárodní ADRA nás považovala za agenturu, která bude pomoc přijímat a rozdělovat. Ale my

ADVENT 03/ 2002

jsme chtěli svou práci rozšířit, proto jsme se brzy stali, díky členům církve a dalším příznivcům, Adrou dárcovskou. A těch je na světě jen šestnáct. Těžké je dnes, po deseti letech, udržet si přízeň členů církve, veřejnosti i našich dobrovolníků. Ale ještě těžší je udržet si určitou jednotu v cílech i systému práce a na druhé straně nechat pracovat každého kreativně a samostatně. A snad ještě těžší je po vyhrané soutěži o projekt podporovaný českou vládou nebo pro oblíbenost projektu zůstat pokorný. Pracovat pro Adru, pro lidi, a ne pro sebe. A tak máme i po deseti letech pořád co dělat. Sami se sebou. Mezi sebou. S českou vládou. S ministerstvy. S penězi. A hlavně se světem kolem nás, kde se počet lidí potřebujících pomoc rok od roku zvyšuje. RUDOLF REITZ (POKRAČOVÁNÍ NA STRÁNCE 30)

3

ZAMYSLENIE NAD…

Kresťan a utrpenie Utrpenie je problém, s ktorým si kresťan často nevie rady. Ostáva pre neho niekedy nezodpovedaným otáznikom. „Prečo na mňa Boh dopúšťa utrpenie? Prečo musím trpieť práve ja? Čím som sa previnil, že ma Pán Boh trestá? Či nie sú odo mňa horší ľudia a darí sa im dobre?“ Žalmista hovorí: „Ale mne by sa boli bezmála pošinuli nohy… lebo som závidel bláznom, vidiac pokoj a šťastie bezbožných.“ (Ž 73,2.3) Nie sme ušetrení od ťažkostí a utrpenia, no predsa ako veriaci máme v utrpení určitú prednosť pred neveriacimi – nie sme v utrpení sami. Keby Pán Boh zbavil všetkých veriacich utrpenia, čoskoro by sa všetci ľudia stali veriacimi. Nie však preto, že by túžili po Bohu, po zmene svojho charakteru, ale zo sebeckých dôvodov. Realitou je, že aj kresťan prechádza utrpením. Aj keď po ňom netúžime, veríme, že má dôležité a kladné stránky. Ak hľadáme Božiu vôľu, pýtajme sa, aký je Boží úmysel, keď na človeka dopúšťa utrpenie. Pán Boh nám stále zosiela svoje požehnania. Dostávame ich v podobe hmotných i duchovných darov. Často ich prijímame bez toho, aby sme venovali pozornosť tomu, kto ich posiela. Boh niekedy na nás dopúšťa utrpenie. Dovoľuje, aby sme zakúsili ťažkosti. Môžu prísť v podobe sklamania, telesnej bolesti, alebo duchovnej krízy. Ľudia potom v skúške hľadia k Bohu a pýtajú sa: Prečo? Vtedy Boh zosiela tým, ktorí ho v úprimnosti hľadajú, útechu i uzdravenie. Takto sa Boh zjavuje v požehnaní aj v skúške. Každý z nás by sa mal vysporiadať s utrpením realisticky. Mnohí prešli utrpením bez toho, aby z toho niečo pre seba a druhých získali. S Božou pomocou sa však aj v utrpení môžeme stať víťazmi. Utrpenie, aj keď ho niekedy dopúšťa aj Pán Boh, prichádza často preto, že muži i ženy nedbajú na veľké mravné a duchovné zákony, ktoré Boh vložil do vesmíru. Kresťan musí pozerať realite tvárou v tvár a podriadiť svoj život prírodným i duchovným zákonom. Niekedy sa zdajú tvrdé

4

a drsné, ale ak si ich všimneme bližšie, zisťujeme, že nás vlastne chránia. Príslovie 1,33: „Ten, kto mňa poslúcha, bude bývať bezpečne…“ Pán Boh nie je prijímač osôb. Ak niekto nedbá na zdravotné zákony, ochorie. Kto nedbá na duchovné zákony, dožije sa choroby duše. Ak je niekto sebecký, stratí šťastie. Rim 14,7: „Lebo nikto z nás nežije sám od sebe…“ Hriešnik môže spôsobiť utrpenie mnohým iným ľuďom. Neposlušné dieťa spôsobuje bolesť rodičom. Nedbalý rodič spôsobuje utrpenie deťom. Opitý vodič môže zapríčiniť bolesť i smrť iných ľudí. Tisíce ľudí v rôznych krajinách trpelo tým, že ich vlasť prepadli cudzie vojská. Nebolo to ich prestúpenie. Netrpíme teda iba za vlastné hriechy, ale aj za hriechy iných. Utrpenie je tiež následok toho, že človek má právo slobodnej voľby. Toto nám dáva možnosť voliť alebo to, čo prináša šťastie a pokoj, alebo to, čo prináša utrpenie. Ak si vyvolíme hriech, dôsledkom je rozklad tela i ducha. Hriech zožiera podstatu ľudského šťastia. Pán Boh takto poukazuje na možnosť voľby: 5 Moj 30,19: „Za svedkov volám dnes proti vám nebesia i zem, že som sám predložil život i smrť, požehnanie i kliatbu. Tak si vyvolíš život, aby si žil ty, i tvoje semeno.“ Ak si zle vyvolíme, nemôžeme z nášho nešťastia obviňovať Boha. Sú veci, ktorým Boh nemôže zabrániť, ak nám dal právo slobodne sa rozhodovať. On nás vyzýva, aby sme si vyvolili život. Hriech v sebe nesie zárodok smrti. Gal 6,7: „Čokoľvek by človek rozsieval, to bude i žať.“ Mnohí sú pre utrpenie pohoršení. Nemôžu pochopiť, prečo sa nešťastie prihodilo práve im. Pocit nešťastia ich nevedie k Bohu, ale preč od Boha. Hovoria: Keby Boh existoval, nebol by to dopustil. Obviňujú Všemohúceho, pretože sa dostali do nepriaznivého položenia. Mnohí ľudia sa dožívajú utrpenia aj preto, že sú, naopak, verní Božej pravde. Milióny ľudí podstúpilo ťažké tresty, pretože zostali verní zásadám

ADVENT 03/ 2002

ZAMYSLENIE NAD…

Písma. Čo o tomto druhu utrpenia hovorí Písmo? 1 Pet 4,12.13: „Nakoľko máte účasť na utrpeniach Kristových, radujte sa…“ Nestraťme v súvislosti s týmto zo zreteľa to, že naša reakcia na utrpenie je dôležitejšia než samo utrpenie. Z utrpenia možno vyjsť víťazne a možno mu podľahnúť. Boží človek reaguje na utrpenie inak než ten, kto ho znáša bez Boha. Kresťanský postoj k utrpeniu nám zjavil pán Ježiš. On trpel pod väčšou ťarchou než ktokoľvek z ľudí. On trpel, ale dokázal aj smrteľnú agóniu na kríži zmeniť na víťazstvo. Týmto svojím činom ukázal cestu všetkým kresťanom. On trpel výhradne pre iných. Prešiel utrpeniami ľudského bytia, aby nám mohol lepšie pomôcť a aby nám lepšie rozumel. Utrpenie aj nám pomáha lepšie vidieť bolesti našich blížnych a vedie nás k tomu, aby sme s nimi cítili. Mnohí ľudia vo chvíľach utrpenia našli Boha a neskôr boli vďační za utrpenie, ktoré im umožnilo spoznať svojho Stvoriteľa.

Súženie utrpenia nás tiež učí byť trpezlivými. Mnohí netrpezliví ľudia sa naučili trpezlivosti v nemoci, alebo inej ťažkosti. Rim 5,3: „Ale sa chválime aj súženiami vediac, že súženie pôsobí trpezlivosť.“ Ako kresťania si musíme uvedomiť, že ťažkosti sú stále pred nami a že sa im musíme naučiť čeliť. Vo svete hriechu je utrpenie zákonite prítomné. Utrpenie nás nevedie k popieraniu spravodlivého Boha, pretože je vlastne najlepším dôkazom toho, že Boh je spravodlivý. Pán Boh človekovi predtým jasne povedal, že neposlušnosť zapríčiní jeho smrť. Aj keď je smrť posledným a najväčším nepriateľom človeka, predsa bude pohltená víťazstvom pri príchode nášho Pána. Zj 21,1-4: „A Boh zotrie každú slzu z ich očí a smrti už viacej nebude, ani žalosti ani kriku, ani bolesti viacej nebude…“ Stojíme tesne pred naplnením týchto udalostí, preto chceme chváliť a oslavovať Božie meno. Kresťania majú jasnú nádej. ŠTEFAN JUHÁSZ

Maříš svou energii? Kolik energie ztrácíme zbytečnými obavami! Kolik z nás nemůže v noci usnout ze strachu z nějakého problému. Četl jsem bajku o hodinách, které se nervově zhroutily. Jednoho dne totiž začaly přemýšlet, kolikrát budou muset příští rok tiknout. Spočítaly si, jestliže za sekundu tiknou dvakrát, za minutu to bude 120krát, za hodinu 7 200krát, za den 172 800krát, za týden 1 209 600krát a za rok – 63 milionkrát! Zmocnil se jich hrozný strach, že to nezvládnou, a z toho šoku se zastavily – nebyly schopné pohybu. A tak skončily u psychiatra. Postěžovaly si, že nebudou mít dost sil tikat tolikrát, jak si spočítaly. Lékař se jich zeptal: „A kolikrát musíte tiknout v tuto chvíli?“ „V tuto chvíli jednou,“ odpověděly hodiny. „Tak tikněte a nemyslete na to, co bude v příští chvíli,“ radil lékař. A hodiny poslechly. Od té doby byly spokojené

ADVENT 03/ 2002

a tikaly tak jako dříve. Co nám tato moderní bajka chce říct? Všichni, ať se náš život odvíjí jakýmkoli způsobem, jsme na tom stejně. Poslechněme radu našeho nejlepšího „psychiatra“ – „Nedělejte si starosti o zítřek, zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost svého trápení.“ (Mt 6,34) A na to navazuje apoštol Pavel: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši“ (Fp 4,6.7). Zdá-li se vám, že váš život je zoufale komplikovaný, problém neřešitelný, situace bezvýchodná, neztrácejte energii zbytečnými obavami. Odevzdejte všechno Bohu a věnujte se věcem, které můžete vyřešit. Zbytečné starosti vám jen odčerpávají energii. PODLE „DENÍKU MLADÝCH“ KAREL ŠPINAR

5

UČEDNICTVÍ

Díky za seminář Chtěla bych poděkovat touto cestou především našemu milému Bohu, který posílá své dítky ke službě všem bližním. Děkuji jménem všech bratrů a sester, kteří se zúčastnili semináře učitelů sobotní školy v Brně ve dnech 19. a 20. ledna 2002. Děkuji tedy bratru Aleši Zástěrovi, sestrám na MSS a všem, kteří se podíleli na přípravě těchto vzdělávacích akcí. Někdy si myslíme, a pár hlasů jsem slyšela, že to ani není zapotřebí, něco nového se učit, že máme své sobotní školy zaběhnuté ap. Není to pravda. Jsem ráda, že se semináře zúčastnil velký počet učitelů, snad na 70 účastníků. Co mě velmi potěšilo – viděla jsem hodně mladých bratrů a sester, ale také dost těch dříve narozených, kteří nechtějí jet s výukou a se studiem v sobotní škole ve starých a zaběhlých kolejích. Touží tyto krásné chvíle nad Písmem obnovit, oživit a udělat přitažlivé i pro ty, kteří tam nenacházejí naplnění, uplatnění, a proto sobotní školu vynechávají a chodí do shromáždění až na kázání. Díky Pánu, že se tak neděje ve všech sborech, ale je jich hodně. Tak, jak jsem byla nadšená a obohacená školením diakonů minulý rok v Kroměříži, tak jsem získala i tímto seminářem. Prosím Pána, za sebe

i za bratry a sestry, abychom získané předávali dál. Nejdříve musím studovat Písmo, brát od Pána, abych mohla s Boží nabídkou seznámit své bližní. Myslím si, že účast byla tak 1/3 učitelů sobotní školy, které máme ve svých sborech. Odhoďme, prosím, svou pýchu, že jsme dobrými učiteli a že už se nemusíme nic učit. V nebeském království se budeme učit stále. Nebo snad už všechno víme a známe a nebude nám to zapotřebí? Bratr Zástěra říkal, že se seminář uskuteční ještě alespoň jednou. Chtěla bych apelovat na ty bratry a sestry učitele, kteří se nemohli zúčastnit v tomto termínu, aby se příště přihlásili na celý seminář. To znamená na oba dny, protože seminář je celek! Zamysleme se nad potřebou společného studia Písma v sobotní škole. Je to dar od Boha, který nám předali zakladatelé a průkopníci naší církve. A je nám známo, že tuto část naší bohoslužby nám jiné církve doslova závidí. Znovu všem, kteří toto studium pro nás připravili, děkuji a končím slovy Mt 11,28-30. „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ D. VAŘEKOVÁ

Dej světu to nejlepší, co máš… Když mi bylo 23 let, obrátila jsem se na křesťanství a dalších 24 let jsme s manželem a dětmi navštěvovali jeden z největších sborů v České republice. Tento sbor považuji za svůj domov, protože jsme se tam křtili, brali, vychovali děti a zapojovali se do duchovní služby. Před deseti lety, kdy se situace ve státě i v církvi hodně změnila, jsem s pomocí Boží založila jazykovou školu. Díky této činnosti byla před dvěma lety založena První česko-americká kon-

6

gregace. Tato činnost vyšla z potřeb školy a misijní práce, kterou děláme. Adventistická veřejnost o nás mnoho neví. Proto jsem se rozhodla rozdělit se o zkušenosti. Myslím, že v našem novém sboru jsem našla všechno, co jsem podvědomě hledala. Je to především úcta k Bohu, aktivní a slušný přístup členů ke křesťanství, duchovní atmosféra, všechno to, co mě v předešlém sboru před 24 lety tolik oslovilo a pomohlo mi obrátit můj život o 180 stupňů.

ADVENT 03/ 2002

UČEDNICTVÍ

Náš sbor je v centru Prahy, ve stejných prostorách jako škola. Sobotní pobožnost začíná v 9:30. Už ráno v 8:45 se schází několik lidí k přímluvným modlitbám. Modlíme se za potřeby druhých, ale především za to, aby ten první, kdo do našeho společenství přijde, byl Bůh sám. Minulý týden se naši mladí, kterých je u nás ve sboru 95 procent, rozhodli, že budou mít v sobotu před pobožností modlitební chvíle. Tak se stává, že už v devět ráno je ve sboru většina našich členů. Naše společenství navštěvuje zhruba 50 lidí. Než začne pobožnost, hraje se tiše na klavír nebo varhany, aby lidé, kteří přicházejí, mohli v tónech libé hudby tiše rozjímat. Protože máme každou sobotu psaný program, který je již několik dní dopředu vytištěn, víme vždycky, kdo se bude modlit, které písně se budou zpívat, na jaké téma se bude kázat a jaký bude misijní program při odpolední pobožnosti. Místnost, kde se konají pobožnosti, udržujeme jako oddělenou především pro službu Bohu, proto se tam nekonají žádné sekularizované aktivity ani neprovozuje hudba, která by narušovala klid tohoto prostředí dokonce i v týdnu. Věříme, že Bůh každý den, ale především v sobotu, zavítá do těchto prostor, kde ho chceme ctít jako Pána vesmíru. On je přece Bůh. Není úplně jednoduché udržet toto prostředí výhradně pro tyto účely, zvláště po finanční stránce, ale věříme, že Bůh si svoje dílo podpoří. Od nás se žádá jen pevná víra. V sobotu máme společné obědy a odpolední pobožnost končíme ve 14:00 hod. občerstveni dalším duchovním pokrmem. Většinou se nám nechce domů, protože setkat se s Bohem a s ostatními věřícími je vždycky tak krásné. Ale je to jenom pár dní a už se vidíme zase na modlitební chvíli ve středu. Pak už jsou jenom dva dny, kdy se zase setkáváme v pátek a v sobotu, abychom jakýmkoliv způsobem roznášeli evangelium. Bůh nás za to odměňuje nespočetnými malými i velkými zkušenostmi, které nás znovu a znovu přesvědčují o jeho přítomnosti, lásce a mocných divech. Rádi sledujeme, jak pracuje v nás, kolem nás a skrze nás. Všechna naše práce je zaměřena na misii, a proto jsme hledali cesty, jak žít s Bohem v co nejtěsnějším vztahu.

ADVENT 03/ 2002

Nejprve jsme cítili, jak nás vede k tomu, abychom se více modlili – sami i ve skupině. Misionáři, vedoucí sboru i školní personál se každé ráno shromažďují, aby chválili Pána a modlili se, než začne běžný pracovní den. Zpíváme siónské písně, čteme úryvky z Bible nebo inspirovaných knih. Vzájemně se sdílíme o své úspěchy, strasti a modlitební prosby. Ranní pobožnost končíme společnou modlitbou ve skupinkách. Na začátku školního roku jsme se většinou modlili o to, aby nám Pán Bůh dal každý den jednoho přítele, kterému bychom mohli svědčit. Potom jsme si uvědomili, že bychom měli mít „větší sny“ a být v našich prosbách k Pánu Bohu náročnější. Začali jsme se modlit o 50 lidí, a Pán Bůh nám je v krátké době dal. Denně žasneme, když se ocitneme uprostřed duchovního rozhovoru. Bůh nám otvírá nové možnosti a připravuje tyto rozhovory. Někdy použije naše „páteční večery“, aby projevil svého Ducha. Učíme naše přátele písničky, hrajeme spolu hry i scénky, probíráme témata jako je víra a odpouštění apod. a potom se společně bavíme nad horkým ovocným čajem a malým občerstvením. Na jednom z našich prvních pátečních večerů si několik našich přátel všimlo, že v pátek vaříme nějaké jídlo. Vysvětlili jsme jim, že je to na sobotní oběd, řekli jsme jim o sboru a pozvali je, aby přišli. Protože to byl začátek roku, nečekali jsme mnoho. Ale Bůh do tohoto opět vkročil a otevřel nám oči. Příští týden přišel Petr na oběd. Jedl s námi, prožil odpolední program a řekl, že příště přijde na celou sobotu. Přišel, přivedl své dva bratry a od té doby on sám věrně chodí. Nyní studuje Bibli pravidelně. Je stálou připomínkou, že Bůh pracuje dříve, než nás něčím pověří, a je připraven vždy předčit naše očekávání. Marta studuje individuální program. Učí ji učitelka, která si s ní dobře rozumí. Jednou se stalo, že začaly také hovořit na téma náboženství. Během další hodiny Marta řekla: „…já bych chtěla být věřící… ale…“ Teď se snaží studiem přijít na to, čemu či komu a jak věřit. Dnes ráno ji její učitelka povzbudila k tomu, aby se modlila o to, aby se jí Bůh „představil“. Je stále skeptická, ale naslouchá. Potřebuje naše modlitby.

7

UČEDNICTVÍ

Jedna americká učitelka se chtěla učit češtinu. Opět na pátečním večeru jí Bůh otevřel dveře. Bývalá studentka přišla ten večer a ptala se, zdali se učí češtinu. Ona odpověděla: „Ano, ale nemám učitele.“ „Já tě budu učit!“ řekla. Dnes, o dva měsíce později, se spolu scházejí každý týden a učí se česky a anglicky. Tento týden začaly studovat Bibli. Její nová přítelkyně už přišla několikrát do sboru. Martin, další český přítel, nás požádal, zdali bychom společně mohli studovat Bibli. Byl křesťanem několik let a nyní ho Bůh vyzývá, aby svěřil svůj život více do Boží péče. On odpovídá, ale satan pracuje také a vždy mu přichystá do cesty něco, kvůli čemu nemůže přijít – další důvody pro nás, abychom se modlili! Už třikrát přišel do sboru. Vyčlenili jsme tři soboty právě pro evangelizaci. Na první přišlo 15, na druhou 22 a na třetí 9 přátel. Oslovujeme lidi okolo sebe. Pan učitel z Chile, který přišel na jednu z těchto zvláštních sobot, také uslyšel hlas Božího Ducha. Sám byl v mládí rodiči veden k Bohu v jiné denominaci. Sdělil se se svým zážitkem s rodinou a zjistil, že jeho bratranec je adventista. Pan učitel přichází do sboru pravidelně a už dnes pracuje u svého zaměstnavatele na tom, jak sám řekl, aby „jeho sobota mohla být den sváteční“. Pak se nás zeptal, jestli máme nějakou náboženskou literaturu i v jiném jazyce. „Náhodou“ jsem měla knihu „Cestu ke Kristu“ v jeho jazyce, kterou jsem přijala ve Spojených státech spíše zdráhavě od neznámého muže, který mi knihu jemně vnutil se slovy – „budete ji potřebovat“. Ze slušnosti jsem si ji vzala s tím, že si ji stejně nikdy nebudu moci přečíst kvůli neznalosti jazyka. Až po půl roce jsem pochopila, že Bůh měl plán pro pana učitele dlouho předtím, než jsem ho potkala. Minulou sobotu se představil celému shromáždění se slovy: „Jsem šťastný, že jsem takové společenství našel, a musím říct, že poprvé po deseti letech pobytu zde v Praze cítím, že jsem tak opět našel rodinu. Jsem také rád, že mohu pokračovat v tom, co mě rodiče v mládí učili.“ Jeden náš kolega objednal Bibli a další dvě knihy v jeho jazyce u své maminky v USA. Přišla neočekávaně

8

brzy a včera ji všichni panu učiteli darovali. Zpívá s mládeží, naslouchá Božím pravdám a těší se z překrásné atmosféry sobotního dne. Včera se ptal, jestli může jet na Biblický týden. Jeho maminka ho povzbudila, aby studoval s adventisty, protože nejvíce a věrně zkoumají Bibli. Na tomto příběhu vidíme, že my zde jsme k jeho růstu nepřidali nic. Je to práce Ducha svatého. Maminka jednoho z vedoucích našeho sboru, která je celý život nevěřící, přišla také na evangelizační sobotu. Prvně byla nejistá, ale od té doby už přišla třikrát, ve sboru se jí zalíbilo, hlavně písně a atmosféra, která jí hodně říká o našem Spasiteli. Zapojila se do práce ve sboru vařením a těší se na další setkání. Petr, Marta, Anna, Martin a pan učitel jsou jen některé z mnoha příběhů a jmen studentů, kolegů a přátel, na které Bůh vylévá svého Ducha. Také se modlíme za Lucii, Jirku, Slávka a Lenku. Je jich příliš mnoho, než abychom je tu mohli všechny jmenovat. Modlíme se za všechny přátele, za nás, za jednotu, za naše rodiny a kamarády, za sbor, za vás a za každého dalšího, kdo se stal částí Boží práce. Modlíme se, aby Bůh skrze nás mluvil, aby se v nás demonstrovala jeho síla a aby každý, s kým se potkáme, mohl v našem příkladu vidět jeho život. Bůh nás stále znovu překvapuje svými odpovědmi na naše modlitby. Dnes, když žiji v příjemné duchovní atmosféře malého sboru, si mnohem více uvědomuji, jak důležité je uplatňovat v praxi to, co slyšíme každou sobotu v kázání. Kontrolovat, čím přispíváme k atmosféře společenství, které navštěvujeme. Zvažovat, jestli náš směr i nasazení je podle Boží vůle, jestli se k Pánu Bohu chováme jako ke svému Stvořiteli, jestli forma pobožnosti odpovídá Božím představám. Pokud zjistíme, že ne, mít odvahu to změnit, pokud to ještě vnímáme. Ani náš sbor není uchráněn útoků satana, který vždycky najde slabé místo, aby nás mohl pokoušet. Kolikrát jsme bojovali na modlitbách, abychom udrželi tu krásnou atmosféru sboru, a kolikrát se zdálo, že prohráváme. Někdy si myslíme, že podmínky, ve kterých žijeme, jsou nesnesitelné, ale my všichni víme,

ADVENT 03/ 2002

UČEDNICTVÍ

že Bůh naše trápení vidí a nikdy nemlčí dlouho. Buďme skutečnými následovníky Boha, ne křesťany podle jména. Je tak jednoduché vzdát se, ale Bůh potřebuje zvláště v poslední době silné pilíře a věrné křesťany. Zvažme, nejsme-li dnes zase o něco více vzdáleni Božímu ideálu. Čím více pracujeme pro Pána Boha, tím víc se jakoby svět spiknul proti nám a tím víc musíme odolávat útokům nepřítele. My dnes, stejně jako Ježíš v jeho době. A proto všem věřícím, kteří upřímně touží po Boží přítomnosti, a těm, kteří bojují s myšlenkou, jestli to má všechno smysl, posílám následující slova neznámého autora.

Kúsok šťastia

Nezapomeň, že jsi světlo pro druhé!

Prešla som v ten deň už niekoľko obchodov, ale stále som ešte nenatrafila na to, čo som tak veľmi hľadala. „Skúsim to ešte v Priore,“ pomyslela som si. Vošla som vchodovými dverami a rýchlymi krokmi sa blížila k oddeleniu s domácimi potrebami. Mal to byť darček pre môjho muža, také malé prekvapenie – preto mi na tom tak záležalo. Chodila som pomedzi vystavený tovar, ale nikde som tú vec nevidela. Mojou poslednou nádejou bola predavačka, ktorá obsluhovala práve za pultom. Podišla som k nej a nesmelo s beznádejou v hlase som sa opýtala. Milo sa usmiala a ochotne ma zaviedla k regálu, kde som to zbadala. Bola veľmi prívetivá a trpezlivá a nenútene mi predviedla, ako s tou vecičkou zaobchádzať. Bola som šťastná dvojnásobne. Konečne mám, čo som tak dlho hľadala a ešte k tomu s takou milou obsluhou. Keď som vychádzala z obchodného domu, napadlo mi: „Urob aj ty radosť jej!“ Cestou domov som premýšľala, ako tú úslužnú predavačku milo prekvapím. V nasledujúcich dňoch som znovu navštívila Prior. Prechádzala som okolo oddelenia a sledovala, či ju tam uvidím. Áno, práve je tam a opäť prívetivo obsluhuje zákazníkov. Neváhala som a rýchlo som sa vrátila s tou najkrajšou ružou, akú v kvetinárstve mali. Keď som jej ju podávala so slovami vďaky za milú obsluhu, zostala na chvíľku veľmi prekvapená. „Viete, to sa mi ešte nikdy nestalo – veď je to moja práca,“ povedala tak trochu ostýchavo a potom dodala: „Ďakujem.“ Spokojná a veselá som odchádzala preč. Azda sa mi podarilo urobiť jej radosť, potešiť za láskavosť, ktorú rozdávala zákazníkom. Kúsok šťastia som si odnášala v srdci aj ja. Ako málo k tomu niekedy stačí!

EVA KUDRNOVÁ

ALENA CHOMISTEKOVÁ

Nezapomeň, že jsi světlo pro druhé! Lidé jsou nerozumní, nelogičtí a soběstřední. …miluj je stejně. Děláš-li dobro pro druhé, lidé tě obviní, že to děláš ze sobeckých a zištných pohnutek. …čiň dobro stejně. Pokud jsi úspěšný, získáš falešné přátele a skutečné nepřátele. …snaž se uspět stejně. To dobré, co jsi dnes vykonal, už zítra všichni zapomenou. …čiň dobro stejně. I ti největší lidé s nejchytřejšími myšlenkami mohou být „smeteni“ těmi nejmenšími lidmi bez rozumu. …měj velké plány stejně. Lidé skutečně potřebují pomoc, ale když jim pomůžeš, může se stát, že tě napadnou zezadu nebo zradí. …pomáhej lidem stejně. Dej světu to nejlepší, co máš, a bolestivě tě zraní. …dej světu stejně to nejlepší, co máš! Nech svoje světlo svítit!

ADVENT 03/ 2002

9

ZAMYŠLENÍ NAD…

Bolestné vzpomínky bolí… Časopis Advent není ani nechce být periodikem, které by provokovalo svým vzhledem nebo obsahem. Spíše chce odrážet informace, postřehy a úvahy z dění v naší církvi. Jsou články, které lidé nevšímavě přelétnou, jiné si i přečtou, ale většina nevyvolává nějaké dramatické zpětné reakce. Dostáváme sice dopisy, z nichž některé ostřeji kritizují naši práci, ale většinou nevybočí nad rámec osobní odpovědi na ten či onen dopis. Článek Bolestné vzpomínky, který vyšel v Adventu 6/2001 však rozhodně tyto hranice překročil. Velice rychle se ozval redakční telefon a ukázalo se, že téma je sice staré, ale opravdu bolestné. Navštívil mne také bratr Josef Doubravský, který věnoval svůj čas a zabýval se kritikou některých argumentů zmíněného článku. Děkuji mu za jeho práci i zaslané připomínky. Každý časopis má svého zodpovědného redaktora, který kromě jiných věcí odpovídá za obsah jednotlivých článků, pokud je neopatří jasnou poznámkou, že se jedná o názor autora, a redakce s ním nesouhlasí. Proto se musím ujmout úkolu pokračovat v otevřeném tématu a dát prostor i lidem, kterých se dotkl tón, kterým autor popisuje historii naší církve v době druhé světové války. Z pohledu některých starších lidí – pamětníků je zmíněný článek, mírně řečeno, nevyvážený. Autor popisuje, podle nich, celou věc jednostranně a vzpomíná jen určitou část historických událostí. Všímá si jen věcí, které podporují jeho tezi o tom, že vedení naší církve v tomto okamžiku zklamalo. Vynechal informace o případech, kdy adventisté v zemích protektorátu naopak svou odvahou dokázali pomoci v tísni lidem, kteří by jinak skončili v lágrech nacistického režimu. Někteří z pamětníků se cítí dotčeni, jak sami za sebe, tak za členy své rodiny i sboru, kteří rozhodně nepatřili k lidem, jež nesou byť spoluzodpovědnost za smrt našich židovských spolubratrů. Obě strany, autor článku i jeho oponenti, mají své argumenty i určité důkazy a svědectví. Kde je

10

tedy pravda? Fundovaný historik by možná pronesl pár slov o nesnadném tématu a dnes těžko dostupných faktech, jiný člověk se zeptá, proč se někdo chce zabývat tak starými událostmi. Pravdou zůstává, že článek v Adventu vyšel a otevřel toto nesnadné téma. Pokud se pokusíme pokračovat v rovině soudu nad historií, pak nám hrozí, že rychle sklouzneme do oblasti konfrontace, přinášení důkazů a svědectví, kdo jaký byl či nebyl. Můžeme však zvolit i jinou cestu – nahlédnout do historie s pokorou žáků, kteří více či méně mlčky sledují jednotlivé události ne proto, aby vynesli soud, ale aby si uvědomili vážnost a zákeřnost určité doby, která stavěla lidi před často neřešitelné otázky. Doba totalitních režimů má mnoho problémů a jedním z nich je také nedostatek faktografického materiálu a jeho hodnoty. Například – uveřejněná fotografie tabulky na dveřích naší modlitebny, která zakazuje vstup Židům, je sice historickým dokumentem, ale má jen velmi malou hodnotu výpovědi. Nic neříká o tom, jak dlouho tam visela, kdo ji tam pověsil a proč. Také už chybí sdělení o člověku, který ji velice rychle odstranil a co tímto činem v té době riskoval. Skutečná historie totiž odešla s lidmi, kteří ji tehdy tvořili svým životem, a ti odvážní o sobě a své práci většinou moc nemluvili. Dnes zůstalo jen pár strohých dokumentů, fotografií a vzpomínek, mnohdy i protichůdných. Výklad této historie proto vždy bude narážet na různé hranice nepřesností a omylů. To je riziko této práce. Já sám považuji článek přeložený z Adventecha za určitý pokus upozornit nás lidi žijící v klidu a míru na to, že před desítkami let se tady odehrávala tragédie, při níž ne všichni věřící lidé, zúženo na adventisty, sehráli pozitivní úlohu, mnozí zklamali a zachovali se zcela nekristovsky. Jako chybu by bylo možné autorovi vytknout jednostranný pohled na dění v našich zemích, kdy neuvedl alespoň některý z mnoha případů, kdy

ADVENT 03/ 2002

ZAMYŠLENÍ NAD…

adventisté pomohli lidem zachránit život. Také formulace některých výtek na adresu vedení církve je vedena v příliš obecné rovině, bez doložení konkrétními fakty a prameny. Přesto se přiznám, že nelituji toho, že článek v Adventu vyšel. Přes jeho určité problémy nám všem položil možná nevyslovenou otázku: „Jak řešíme podobné problémy dnes – mám víru a odvahu se v krizové situaci zachovat jako čestný člověk, nebo v obavách o svůj život a svůj prospěch uhnu a zvolím si snadnější cestu nezávisle na tom, kolik bolesti to přinese mým bližním...?“ Tato otázka není bolestnou vzpomínkou, ale bolestnou realitou. Nemyslím si, že je třeba tolik zápasit o dokonalý a přesný výklad historie, jako spíše o historii samotnou. Tu, kterou dnes utváříme svými činy. MAREK ŠKRLA – ADVENT

ZODPOVĚDNÝ REDAKTOR ČASOPISU

Pomoc… Když srdce bolí a je ti tak těžko na duši, když každou radost plíživý smutek přehluší… Když vzpomínka tě jak hrotem jehly poraní, když sladký spánek z tvých víček v noci zahání… Když úleva není, i kdybys plakal sebevíc, když zdá se, že už nepomůže vůbec nic – pak volej k Bohu, stále – zas a zas… Jen On ti pomůže – a čas… V. G.

Milí bratři a sestry, rádi bychom vám tímto dopisem poskytli osobní svědectví k článku „Bolestné vzpomínky: Adventisté a Židé v Třetí říši“, jehož překlad byl zveřejněn také v časopisu Advent. Jmenuji se Eva Kral a narodila jsem se roku 1929. Měla jsem židovského otce, který byl na podzim 1942 odvlečen do německého koncentračního tábora a v květnu 1945 se vrátil z Osvětimi. Moje česká matka byla členkou sboru adventistů sedmého dne v Liberci již od r. 1934. Po našem útěku z Liberce v roce 1938 se nám oběma dostalo vřelého přijetí v česky mluvícím sboru Praha – Vinohrady. Aby mne ochránili, rozhodli se moji rodiče pro formální rozvod, jehož důsledkem byla deportace mého otce. Přesto jsme s matkou byly jako „židovští míšenci“ vystaveny z německé strany značným represáliím. V této době jsme zakusily v pražském sboru silnou podporu. Nikdy jsem ze strany vedení nebo členů církve nezažila jakýkoli druh diskriminace. Nikdy jsem nebyla vyřazována z jakýchkoli aktivit, ačkoli většina znala moji situaci. Po celou dobu jsme odebíraly biblické lekce a časopisy. Naopak, sbor byl pro moji matku a pro mne jediným místem klidu a radosti. Náš zvláštní dík patří rodině Doubravských, která nás přijala přímo jako členy rodiny a kde jsme také ve všední dny strávily mnoho času. Bratr Doubravský byl v té době jeden z vedoucích sdružení CASD v protektorátu Čechy a Morava. Tvrzení, že vedení církve přerušilo kontakt se členy židovského původu, není tedy, přinejmenším pokud jde o mne, pravdivé. V žádné době se na dveřích sboru Praha - Vinohrady nenacházela tabulka, která by diskriminovala Židy a zakazovala jim vstup. Potvrzuje to také můj muž, Vladimir Kral, nar. 1927, který v té době žil se svými rodiči v domovnickém bytě sboru. Ostatně, v Praze tehdy existoval pouze tento jeden sbor. Bez podpory, kterou jsme zakusily ve sboru, bez povzbuzování a útěchy pramenící z víry bychom s matkou byly skutečně zoufalé. Děkuji všem, kteří tehdy stáli při nás, zvláště rodině Doubravských, která s námi sdílela všechny starosti a nesnáze, ale také radost, když se můj otec v květnu 1945 díky Boží milosti vrátil. S PŘÁTELSKÝMI POZDRAVY EVA A VLADIMIR KRAL

ADVENT 03/ 2002

11

STUDIE

Třetí služebníkova píseň V Izajášově proroctví patří svým způsobem k vrcholným textům jeho čtyři písně, které nazýváme „Písně Hospodinova služebníka“. Všechny čtyři písně byly od počátku křesťanství vnímány jako klíčové prorocké texty, odkazující na Ježíše Krista. Proto se jimi novozákonní autoři nechávali inspirovat (nejvíce písní čtvrtou). Na stránkách Adventu jsme se druhou z nich již zabývali. Nyní se budeme věnovat třetí, zapsané v Iz 50,4-11. Protože nebudu vykládané texty citovat a protože článek má studijní ráz, prosím čtenáře, aby si píseň v Izajášově knize nejprve přečetl. Třetí píseň o Hospodinově služebníku má dvě části: vyznání (50,4-9) a výzvu (povzbuzení – 50,10-11). Ve své osobní zpovědi služebník zpívá o Hospodinu, a tím i o sobě. Vyznává, čeho se mu od Hospodina dostalo a jaké to má v jeho životě důsledky, k čemu jej to vede. Vyznává tedy, čím se stává a čeho všeho je schopen ve vztahu ke svým bližním. Ne jako hrdina, protože jak odvahu čelit nepřátelům a jejich bolestivému počínání, tak i moudrost a sílu pomáhat slabým bližním (50,4.10-11) čerpá z Hospodinova jednání. Píseň začíná uctivě, slovy „Panovník Hospodin“. Čtyřikrát takto ve své písni (50,4.5.7.9) o Hospodinu mluví. A mnohokrát poukáže na to, co pro něj Hospodin udělal, protože to považuje za velmi důležité, ba za vůbec výchozí pozici pro svůj život. Čím tedy Hospodin svého služebníka obdaroval? Hospodin mu dal jazyk učedníků (50,4). To znamená, že Hospodin v něm probudil schopnost se učit. Být učedník, tedy mít schopnost se učit, naslouchat, zaslechnout a slyšet, není nic samozřejmého. Je to Hospodinův dar, jímž se služebník stává pokorným a na Hospodinu závislým. Služebník Hospodinův tak veřejně vyhlašuje, že stále ještě není naučený. Není hotov s poznáním. Jeho poznání ještě není ucelené, definitivní. Patří a hlásí se k těm, kteří jsou pouze učedníci (Mt 23,7-10), kteří se teprve učí a stále připravují, kteří mají co se učit a kteří se učit potřebují.

12

Služebník dostal od Hospodina jazyk učedníků. To znamená, že od Hospodina přijal slova (dosl. „slovo probudí“ 50,4), jimiž pak bude schopen vypovídat o Hospodinově jednání ve svém životě a podpírat zemdlené. K tomu jsou totiž darovaná slova určena. Užitek z Hospodinova daru tak nemá jen on sám, ale také ti jeho bližní, kteří ztratili sílu. Je umí Hospodinův služebník podepřít. Zatímco ti, kteří se domnívají mít v ruce soud, bijí, plivou a tupí (50,6-7), služebník Hospodinův má navzdory tomu všemu sílu pomáhat druhým. Služebník také od Hospodina dostal poznání. Ví, umí, zná jak pomáhat (50,4). Zároveň ví o tom, že nebude zahanben, dosl. „nestydím se“ (50,7). Poznání, kterého se člověku dostává od Hospodina, nespočívá v hromadění informací, ve vševědoucnosti, ale ve schopnosti podpírat druhé (sloužit, pomáhat) a mít nadhled, jakož i v odvaze nevěřit těm, kteří by jej chtěli zahanbovat. Hospodin ke svému služebníku přichází ráno. Nikoli jednou, ale každé ráno (50,4). Izajáš dosvědčuje, že ráno je doba Hospodinova působení na svého služebníka, na jeho ucho. Ráno je nejpříhodnější doba pro komunikaci a ucho je ve vztahu s Bohem nejdůležitější orgán, jak vyplývá z toho, že o Hospodinově působení na své ucho vypovídá služebník dvakrát (50,4-5). To je pro něj důležitá věc. Kdyby totiž Hospodin jeho ucho neotvíral, pak by služebník neslyšel, nevnímal a neuměl pomáhat. Proto se Hospodinovu působení na své ucho nijak nebrání (50,5). Díky tomu, že na něj Hospodin působí, že jej činí vnímavým a tedy citlivým, chová se služebník, podle názoru svého okolí, poněkud nepřirozeně a nepochopitelně (1 K 1,20-25.27-28). Jeho jednání, jeho pokora, jeho pomoc zemdleným zřejmě vyvolává ostrou nepřátelskou reakci – není svým okolím přijímán. On však, místo, aby se přizpůsobil, aby se vyhýbal konfliktům, ranám či opovržení a bránil těm, kteří mu ubližují a působí bolest, on se jim vystavuje (50,6-7), dokonce jakoby jim

ADVENT 03/ 2002

STUDIE

svá záda a tvář ještě nastavoval (Mt 26,67; J 19,1). To není projev ani trpné rezignace ani osobní tvrdosti ani radosti ze sebetrýznění. Dobrovolně na sebe bere svůj úděl (jako Ježíš, čti Fp 2,6-9) a vydává se svým odpůrcům napospas (podobné motivy jsou ve čtvrté písni dále rozvinuty). Rozhoduje se pro jinou cestu, než je cesta pohody, poklidu, úspěchu a vítězství. Pro cestu pokory, ponížení, bolesti a trápení. A to proto, že Hospodinovo jednání při sobě jej činí trpělivým a odolným vůči křivdám. Sílu snášet toto vše a nemstít se či nepodléhat pudu sebezáchovy však nečerpá sám ze sebe, ze své víry, ale jen z Hospodinovy pomoci. Proto, ač tupen, nemůže být potupen, jak podobný stav popisuje apoštol Pavel v 2 K 4,8-11. Nepodléhá vlivu těch, kdo jej ponižují. Nenechává si jimi vnutit způsob svého jednání. Má odvahu čelit a snášet ponižování. Ba ani nemá strach, že by jejich jednáním mohl utrpět nějakou újmu (50,7), nebojí se ubližování, ba ani ponižujících plivanců (50,6). Nevěnuje tedy pozornost jednání těch, kteří jej trápí, ani nevěnuje pozornost své reakci (odplatě), protože pro něj má větší hodnotu to, co pro něj dělá Hospodin (čti 1 Pt 4,12-13.15-16.19). Služebník citlivě vnímá Hospodinovo jednání a pomoc při sobě. Ví o Hospodinově blízkosti, což mu dodává kuráž (50,8). Proto je ochoten podstupovat utrpení. O tom svědčí jeho tři otázky (50,8-9), adresované těm, kteří jej chtějí zlomit a zničit. Dává jim svými otázkami najevo, že se jich nebojí (1 Pt 3,14). Ví, že jejich síla není taková, aby jej přemohli či odsoudili. Nic si také z jejich soudu nedělá. Naopak: směle se jejich soudu vystavuje (50,8). Nepodaří se jim proto ovlivnit jej, ani jej pomluvit (Mt 5,10; L 6,33; 1 Pt 2,19-20), ani jej pošpinit. Věří totiž, že Hospodin mu zjedná spravedlnost (50,8), a proto se o své ospravedlňování sám nijak nestará a své křivdy neřeší. Jeho nepřátelům se nepodařilo jej vyprovokovat, zaplést do sporů, rozdmýchat svár či obvinit jej ze svévole (50,9). Před ním neobstojí (50,9) a on je nad ně vysoko povznesen. Čtvrtá otázka (50,10) z rámce předchozích tří otázek poněkud vybočuje. Je sice svým způsobem jakýmsi jejich pokračováním, ale naznačuje určitý posun v myšlení služebníka. Ten se již nezabývá

ADVENT 03/ 2002

ani Hospodinovým jednáním vůči sobě samému, ani svou odolností, ale buď těmi, kteří mu způsobili mnohé trápení, nebo těmi, kdo musí snášet stejné potíže. Ty, kdo mu způsobují trápení, se pokouší přimět k pokání, přivést k nápravě a odvrátit od jejich křivých cest. Namísto, aby se s nimi pustil do sporu, aby se bránil, volá je k bázni před Hospodinem, k doufání a spoléhání se na Hospodina a k naslouchání svým slovům. Ví však, že je to zřejmě zbytečné, a proto jim poněkud ironicky říká: vy ohrožujete své okolí svými ohnivými šípy (50,11), tak si choďte v jejich světle. Užívejte si výsledků toho, co jste napáchali. Ve své závěrečné otázce však služebník Hospodinův možná oslovuje jiné lidi. Poté, co se rytířsky a noblesně vypořádal s těmi, kteří jej trápí, snaží se povzbuzovat a posilovat také ty, kteří jsou v podobné situaci. A sice ty, kdo chodí v temnotách, tedy snášejí totéž, co služebník Hospodinův, ačkoli se bojí Hospodina (50,10). Právě jim chce služebník dodat odvahu k tomu, aby nerezignovali, aby se nepřestali spoléhat na Hospodina, přestože kolem nich není žádný jas; tedy navzdory tomu, že všechno je nejasné. Jakoby jim říkal: snažíte se kolem sebe rozněcovat alespoň jiskřičky světla (50,11a). Neustávejte v tom. Pokračujte, choďte ve světle, které kolem sebe vytváříte. Je to to jediné, čím mohu prospět vám, resp. vašemu trápení, s nímž musíte uléhat (50,11c). Třetí služebníkova píseň nám dává nahlédnout do vnitřního života člověka oddaného Hospodinu. Nejen, že nemá strach, nejen, že nerezignuje, nepropadne sebelítosti ani touze po pomstě. Nejen, že trápení jeho víru neoslabí, ono mu paradoxně dodává sílu ještě pomáhat jiným, kteří jsou v podobném stavu a situaci. Takový rozměr má bolest, kterou člověk přijme a nese – dodává sílu nejen trpícímu, ale i jiným. Dobře to zná apoštol Pavel, když říká: „Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.“ (2 K 12,10). Třetí píseň je tedy vyznání víry, které i nám může pomoci zorientovat se v životě, který žijeme my dnes. JIŘÍ BENEŠ

13

Z DOMOVA

Co mi dává SoNS? Co znamená zkratka SoNS, to už je, doufám, většině čtenářů jasné. Pro ty, kterým ne, upřesňujeme: je to Sdružení Odvážných Nepřátel Samoty sdružující ty, kteří nechtějí být sami. Již několik let se členové tohoto sdružení scházejí a prožívají krásné společné chvíle, o kterých píše jeden z účastníků – bratr Karel Uhlík ze sboru Strakonice. Z jeho obsáhlého dopisu uvádíme: „Nejdříve se trochu představím. Jsem adventistou necelých deset let, ale věkově jsem již starší – je mi přes sedmdesát let. Velice rád cestuji… Pokud je to možné, navštěvuji všechny akce pořádané naší církví, mimo jiné i setkání Sonsu. Poprvé jsem byl na Sonsu v roce 1997 v Želivě. Po návratu domů jsem dlouho přemýšlel, čím to bylo, že jsem se tam cítil tak krásně. Těšil jsem se na další SoNS a celý rok vzpomínal na radostný týden prožitý v Želivě. V roce 1998 se konal SoNS ve Velké Kraši v Jeseníkách. Vedoucím byl opět bratr Aleš Zástěra – a pohoda obdobná jako v předchozím roce. Neměl jsem odvahu vyjádřit své pocity při závěrečném hodnocení nahlas. Proto jsem je sdělil kronice následovně: ,Milý bratře Aleši. Bude dobře, abys věděl, jak skvělé prostředí umíš vytvořit… Jedna z mých vášní je cestování. Bylo mi dobře u pyramid v Gize, u spousty zlatých pokladů v káhirském muzeu, v chrámech Abu Simbelu v Asuánu, nezapomenutelné bylo koupání v Mrtvém moři v Izraeli, možnost kráčet po cestách, kudy chodil Kristus… Bylo dobře u Bajkalu na Sibiři, hezky bylo i v památném Efezu v Turecku… Pěkně bylo i na mnoha dalších místech. Nikde mi však nebylo tak dobře, jako mezi vámi… Kolektiv v Želivě i zde v Kraši tvoří bratři a sestry, kteří jsou lepší, než mnohdy sourozenci pokrevní… Děkuji všem, a především Bohu, že jste mi připravili tak nezapomenutelný týden.“ Pak přišlo setkání v roce 1999 v Novém Městě nad Metují a SoNS 2000 ve Lhotě u Olešnice. Obě setkání s bratrem Zástěrou potvrdily zkuše-

14

nosti těch předchozích. Opět to byl týden poznávání sebe navzájem i okolí, týden pohody, zpěvu a společenství s Bohem. Myslel jsem si, že už to nemůže být lepší. Ovšem letošní SoNS 2001 v Kroměříži vše ještě umocnil. Bezchybná organizace zajišťovaná bratrem Alešem Zástěrou, duchovní chvíle vedené bratrem ThDr. Jiřím Moskalou, profesorem Andrewsovy univerzity v USA, a misionářem bratrem Samuelem Martáskem, to vše předčilo má očekávání. Nelze rovněž opomenout přednášky bratra Petra Pimka. Každý SoNS je vždy týdnem radosti, aktivního odpočinku, studia Božího slova a setkávání osamělých, většinou mladých, ale i starších bratrů a sester. Díky Bohu za tato setkání. Vždy se budu rád vracet. Závěrem bych chtěl na SoNS pozvat i další osamělé čtenáře Adventu.“

Sokolovští otevřeli Ekokino V modlitebně sokolovského sboru adventistů zahájilo v sobotu 12. ledna 2002 veřejné promítání videokino dokumentu pod názvem Ekokino. Návštěvníci zhlédli unikátní dokument „Antarktida – barometr klimatických změn“ o výpravě ochránců přírody a vědců za důkazy rozpadání antarktických ledovců vlivem oteplování atmosféry od Greenpeace Holandsko a snímek „Planeta Země“ od Moody Institute z USA, působivě odkazující na duchovní rozměr přírodních procesů. „Ochrana přírody, zdraví a důraz na odpovědnost člověka za Boží stvoření na Zemi jsou adventistům blízké,“ vysvětlil kazatel sboru Enoch Martínek. Prvního promítání sokolovského Ekokina se zúčastnili i zástupci jiných církví ve městě, místní ekologičtí aktivisté ze sdružení Natura a další. V diskusi po filmech účastníci vysoce hodnotili vytvoření nového prostoru pro setkávání a diskuse zájemců o ekologii přírody i ducha ze Sokolova a okolí i vysokou úroveň předvedených snímků. Promítání Ekokina v Sokolově se uskuteční každou druhou sobotu v měsíci vždy od 14 hodin. 9. února je na programu český dokumentární film „Občan Kinský“, oceněný zvláštní cenou poroty

ADVENT 03/ 2002

Z DOMOVA

na posledním ročníku prestižního festivalu Ekofilm 2001 za portrét člověka nově naplňujícího obsah slova „šlechtic“, a dokument „Království zvířat“ od Moody Institute. Provoz kina se uskutečňuje ve spolupráci s českou pobočkou Greenpeace, Agenturou Koniklec, Ministerstvem životního prostředí ČR a Městským úřadem Sokolov, který na technické zabezpečení kina přislí(TK) bil finanční grant.

Společný pobyt seniorů I letos zveme všechny seniory na společnou rekreaci. Podobně jako loni nabízíme nejméně dva turnusy (podle zájmu i další). První v areálu teologického semináře ve dnech 21.- 28. července. Druhý v překrásném prostředí předhůří Krkonoš na (jak se zdá) známé a exkluzivní chatě „Karolína“ ve Rtyni v Podkrkonoší v prvním týdnu září, tedy od 1.- 8. září. Obě místa jsou bezkonkurenčně atraktivní a nabízejí jak odpočinek, tak možnosti pěší či jiné turistiky. Podmínky zůstávají přibližně stejné jako loni – jak pro ubytování, tak i pro stravování. (Plná penze a ubytování za osobu a noc mezi 250 - 280 Kč.) Přihlášeným posílám vždy bližší informace o dojezdu a pobytu. Přihlášky a případné dotazy zašlete na adresu: Petr Czopik, U Pekárny 1045, 580 01 Havlíčkův Brod. Tel.: 0451/42 54 49, mobil: 0603/18 44 55, e-mail: [email protected] SBOR HAVLÍČKŮV BROD

Táborová základna Nabídka táborové základny Okluky u Prostějova. Kapacita 40 osob v podsadových stanech + velký stan – pro nepřízeň počasí. Strava 4x denně. Cena 160 Kč na osobu a den (pro sourozence 140 Kč). V ceně: nájem táborové základny, poplatek obecnímu úřadu, zásobování. Milan Šurman, Okluky 6, 798 43 Ptení. Tel.: 0508/37 64 25, mobil: 0603/31 82 77

Prázdninový manželský seminář Nebudu citovat hrozivé statistiky poslední doby, ale jen stav z roku 1993, kdy bylo v České republice uzavřeno 66 033 sňatků a proběhlo 30 227 rozvodů, ve Švédsku to bylo 34 005 sňatků a 21 673 rozvodů. Ve Švédsku již tehdy stály rozvody daňové poplatníky 375 000 dolarů na podporách, příspěvcích na bydlení a na poskytované sociální výpomoci. Závěr je jasný – rodinná dovolená je sice drahá záležitost, ale v porovnání s následky rozpadu rodiny ušetříme úctyhodnou sumu a ještě ozdravíme naše vztahy. Stručně řečeno, nabízíme opět prázdninový MANŽELSKÝ SEMINÁŘ, zaměřený především na vzájemné pochopení partnerů i sama sebe. Praktické cvičení probíhá nenásilně a spontánně podle uvážení každého páru. Pro ty, kteří se zúčastní s dětmi, upozorňujeme, že bude o ně postaráno, včetně programu. Seminář proběhne od neděle 4. srpna do neděle 11. srpna v Teplicích nad Metují v penzionu Metuje, který se nachází v centru turistické oblasti Teplicko - adršpašských skal, 3 km od vstupu do Skalního města. Penzion má 22 čtyřlůžkových pokojů s vlastním sociálním zázemím, salonek – společenskou místnost, prostornou tělocvičnu, posilovnu. Koupaliště pod areálem. Součástí areálu je 30 čtyřlůžkových chat. Vzhledem k atraktivnosti tohoto místa je nutno uzavřít objednávku nejpozději do konce dubna a uzavřít smlouvu se zaplacením 50% nákladů předem. Zašlete, prosím, spolu s objednávkou zálohu 500 Kč na dospělou osobu. Na složence o zaplacení zálohy uveďte symbol KD. Vašim požadavkům se budeme snažit vyhovět podle pořadí došlých objednávek. Cena/den: 300 Kč plná penze penzion, 230 Kč chatka, děti do 10 let 50 %, děti do 3 let zdarma, bližší informace bratr Starý, Turnov, Nádražní 1130, tel.: 0436/32 20 66, 0603/90 31 75, Přihlášku na letní tábor KD 4.-11. srpna 2002 odešlete, prosím, do 20. 4. 2002 na České sdružení CASD, Londýnská 30, 120 00 Praha 2 – Vinohrady. M. STARÝ

ADVENT 03/ 2002

15

Z DOMOVA

Pozvánka pre priateľov poézie a prózy

rádio HLAS NADĚJE

Srdečne Vás pozývame na 5. ročník prehliadky kresťanskej poézie a prózy

pro Vás vysílá prostřednictvím Radia Proglas tyto pořady:

Znie Agapé v slovách Téma: Božia láska Kedy: 25. 5. 2002 o 14:00 Kde: Aula Technickej univerzity vo Zvolene Príspevky týkajúce sa témy môžu byť z vlastnej i prevzatej tvorby v jazyku slovenskom, staroslovienskom a českom. Príspevky poézie max. 1x formát A4 (alebo 5 min.), prózy max. 2 x formát A4 (alebo 10 min.). Opäť bude vytvorený zborník. Predbežné prihlášky spolu s textami prednášanej tvorby zasielajte do 15. 4. 2002 na adresu: Boris Urbánek, A. Hlinku 39, 960 01 Zvolen alebo: Tel: 045/5361968, email: [email protected], Info a prihláška aj na: www.casd.sk/zbory/zvolen. Ubytovanie a stravovanie bude po nahlásení zabezpečené zdarma.

Program

Sobotníček – sobota 16:30 hod. Rodinný stůl – pondělí 19:15 hod. (Ne 1:05 – R) Meloun plus – středa 19:15 hod. (So 2:00 – R) Ze života církve – čtvrtý čtvrtek 19:15 hod. (Po 22:30 – R) Na vysílačích: 90,6 FM Hostýn 93,3 FM Praděd 96,0 FM Příbram – Drahlín 97,9 FM Ještěd 107,5 FM Brno 107,5 FM Nové Hrady 105,7 FM Uherský Brod pro Vás vysílá prostřednictvím Českého rozhlasu Plzeň Hlas naděje – čtvrtek 21.00 – 22.00 hod. Benjamínek – neděle 7.00 – 8.00 hod. (součástí křesťanského magazínu) Na vysílačích: 106,7 MHz Plzeň (slyš. v Praze) 105,3 MHz Domažlice 103,4 MHz Jáchymov 102,4 MHz Klatovy 100,8 MHz Cheb 95,8 MHz Železná Ruda 91,0 MHz Karlovy Vary Internetové rádio na: www.hlasnadeje.cz. Od měsíce března mají své stránky i jeho dva pořady. Pořad pro mladé www.melounplus.cz a pořad pro děti www.sobotnicek.cz.

Sobota 9:00 Slávnostné zhromaždenie v zbore CASD 14:00 Znie Agapé v slovách (Aula TU), hosť prehliadky – kresťanská skupina Koráb Nedeľa Spoločný výlet na starobylý Pustý hrad s obedom v prírode. Pri nepriazni počasia náhradný program.

16

rádio Hlas naděje, Peroutkova 57, 150 00 Praha 5, tel/fax: 02/51 56 24 35, tel.: 02/51 56 56 44, www.hlasnadeje.cz, [email protected]

ADVENT 03/ 2002

Každý má svou cenu Naše kamarádka z tábora, Anička, mi jednou vyprávěla moc zajímavý příběh „pro zamyšlení“. Musela jsem se nad ním zamyslet hned dvakrát, nejprve nad příběhem a pak znovu nad tím, jak všímavá k potřebám ostatních je tato dvanáctiletá dívka. Možná při jeho čtení přivřete oči, abyste si celý příběh dokázali lépe představit, ale, prosím, otevřete srdce pro ty, kteří vás potřebují… …V tom příběhu se vypráví o jednom majiteli obchodu s potřebami pro chovatele, na jehož dveřích visela cedulka „Prodám štěňata“. Jednoho dne šel kolem malý chlapec a majitele se ptal, za kolik že ta štěňata prodává. Kupec mu odpověděl, že za třicet dolarů. Tomík, tak se ten chlapec jmenoval, zalovil v kapse a vyndal všechno, co měl: dva dolary a padesát centů. Smutně se podíval a zeptal se, zda si může malé pejsky alespoň prohlédnout. Prodavač nemohl jinak, usmál se a zapískal. Nato přiběhla psí maminka s pěti štěňátky; všechna radostně hopsala kolem, jen jedno za nimi pokulhávalo. Prý je ten maličký chromý na jednu packu a bude kulhat celý život. Tomík se okamžitě rozhodl. Chce koupit právě toto štěňátko. Prodavač se ale velmi zdráhal prodat mu „takového“ psa a nabízel jej zadarmo. Chlapec se rozzlobil: „Jste hodný, ale já nechci, abyste mi ho dával. Ten pejsek má stejnou cenu jako všichni ostatní a já ji chci zaplatit. Teď vám mohu dát to, co mám s sebou, ale každý měsíc vám budu splácet padesát centů.“ Tomu obchodník odporoval: „Přece bys nekupoval ,takového psa‘. Nikdy s tebou nebude běhat, skákat a hrát si jako jiná štěňata.“ Tomík se sehnul, vyhrnul nohavici svých kalhot, kde se ukázala chromá noha s připevněnou kovovou oporou, a tiše dodal: „Já taky tak dobře neběhám a ten pejsek potřebuje někoho, kdo mu bude rozumět.“

HEIDY

17

Náš první tábor Nesytá 2001 Začal mimořádnou bouřkou ve vesnici; takovou, že i stromy padaly přes cestu a blesky byly tak intenzivní, že jsme nepotřebovali ani baterky. Do dvou hodin do rána jsme nespali a modlili se nejen o ochranu našeho tábora (aby nám déšť nesplavil stany do údolí), ale hlavně o ochranu dětí. Většina byla na táboře poprvé, takže prošly pořádným „křtem“ přírody hned první noc. Ale to nejhorší nás teprve čekalo v podobě dvou přepadů (trochu moc na první tábor, ne?) a pokaždé jsme přišli o vlajku. Kapitánovi Ešusovi s četařem Čutorou nakonec nezbylo nic jiného, než vlajku po noční návštěvě jejich kasáren a hlavně auta, které přišlo o několik důležitých součástí – bez kterých nebylo schopno provozu – vyměnit za tyto věci. Táborníci ani my vedoucí jsme se opravdu nenudili, protože za pár dnů jsme byli opět přepadeni a opět bez vlajky. Tak jsme založili JANOS (jaroměřská národně-osvobozenecká strana). JANOS po úspěšné trestné výpravě do vzdálenějších míst nepřivezl vlajku, ale zajatce. Vyjednávání trvalo do odpoledních hodin, ale nakonec po dramatických okamžicích vše úspěšně skončilo a vlajka byla znovu na svém místě. Každý den jsme prožívali dobrodružství s profesorem Gandalfem a bránou času jsme se dostali do doby před potopou. Ale nejvíce nás zaujalo rozmnožování hřiven podle biblického příběhu zapsaného v Lukášově evangeliu – o služebnících s pěti, dvěma a jednou hřivnou. Každý si založil živnost v podobě pradlen, sluhů, malířů, úředníků aj., ale nebylo snadné si hřivny udržet. Lákadla byla velká – různé bazary, kolo štěstí aj. Tady se projevili „šetřílci“ i „utráceči“, ale nenašel se nikdo, kdo by těch 90 hřiven, které dostal do začátku, „zakopal“. Moc pěkné chvíle jsme prožili u táboráků, u večerních zamyšlení a u slibového ohně Slávky a Evy. Všichni se moc těšíme na další, druhý ročník tábora. Děkujeme skautům z Náchoda za zapůjčení tábora i vybavení, Klubu Pathfinder Praha za podporu, rodičům za důvěru a zvlášť milému Bohu na ochranu a péči. Za oddíl Sirius MARUŠKA

18

tak a máš to – pořádný monzun, ty ospalče… i když jsi vedoucí

My chceme vlajku!…

„Profesore Gandalfe, kam se podíváme dnes?“

…a zpívali jsme zvesela, dokud nám lampa hořela …mráz po zádech a studený pot – roztřesený podpis na hrobě…

„Slibuji… tak, a tady jsme všichni

odpolední klid – uáá, to by se hajalo

19

Možná, že zdá se vám býti toto předčasné, však přijměte všichni dobrodruzi toto pozvání: 3.-5.5. 2002 se bude konat tradiční Robinzonáda, akce pro všechny smělé Pathfindery, tož tužte se a pilně připravujte. Víkend pak tento se jistě ukáže…

Kalendář akcí SR 2002 20. - 21. 4. SAD – Kežmarok 10. - 12. 5. Pieseň v službe evanjelia – B. Bystrica 18. 5. Okrskové kolá súťaže „Genesis“ 24. - 26. 5. Vodcovský špeciál 1. - 2. 6. Okrskové stretnutie pathfinderov – Prešov 15. - 16. 6. Múzička – celoslovenské stretnutie v Bratislave 30. 6. - 7. 7. rádcovský kurz, Flag camp – Pacov 30. 6. - 14. 7. Knižná evanjelizácia mládeže 7. - 14. 7. Biblický týždeň, Flag camp Topoľčany 14. - 21. 7. Týždeň zdravia, Flag camp Pov. Bystrica 21. - 28. 7. Únijné camporee Samopše, týždeň KD 28. 7. - 11. 8. Mladí mladým – Srbsko 4. - 11. 8. Mladí mladým – Pacov 12. - 25. 8. Tábor na Pacove – Levice 1. 9. Deň modlitieb za deti 21. 9. Deň Pathfinderov 20. - 22. 9. Východná Vysoká – V. Tatry 26. - 29. 9. Jesenné stretnutie detí – Pacov 31. 10. - 3. 11. Radcovský špeciál 29. 11. - 1. 12. Únijná múzička na Morave

Brloh Martinských vĺčat Písal sa rok 2001, presnejšie 27. december, a ručičky na hodinkách ukazovali 10 hodín. Pred brloh Martinských vĺčat konečne dorazilo aj to posledné. Premiestňovanie z jedného miesta na druhé však nie je vôbec jednoduché, veď momentálne kraľuje pani zima. No vĺčatá sa aj teraz vydali na hodinovú púť, ktorej cieľom bola chata na Martinských stráňach. Pri vstupe do chaty – ako vždy – dominovala snaha uchmatnúť si čo najlepšie miesto na spanie. Vĺčatá sa však pri piecke dlho neohriali. Ťahalo ich to von cez deň aj večer, keď mali v lese hľadať čarovný strom s cukríkovým ovocím, či plamienky sviečok, pri ktorých sa skrývali obrázky. Večer hier, pesničiek, papkania mamičkiných koláčov sme doplnili mierne oneskoreným pripínaním sľubových odznakov. Druhý deň, krásne snehobiely, bol pre deti ako stvorený. No poobede už prišla na rad menej obľúbená činnosť - zbaliť si veci, urobiť poriadok a vydať sa na cestu k brlohu. Možno sa vám, ktorí čítate tieto riadky, zdá čas strávený na chate krátky, no my, vĺčatá, máme na čo spomínať, veď to bola naša prvá zimná vlčiarska akcia. OĽGA 20

Jaká byla Vločička

2002?

…měli jsme možnost zažít spoustu zajímavých věcí. V pátek jsme si společně začali sobotu song servisem a zamyšlením a pak už hajdy na kutě. Byla nás plná tělocvična, vždyť se nás sešlo více než 100. No a v sobotu hned ráno jsme zahájili znělkou Vločičky. Pak následovalo zajímavé kázání Petra Adameho, při němž jsme mohli napsat SMSky našemu milému nebeskému Otci. Pak jsme si vyzkoušeli naše vědomosti v Biblickém testu, který byl pro nás jakýmsi předkolem a přípravou na další ročník soutěže Stezka písmáka. I odpoledne jsme tyto znalosti zdokonalovali pomocí hry, při níž jsme na vločkách cestovali do Kanánu. Velikému nadšení se nevyhnulo samozřejmě večerní koupání v bazénu s toboganem a také pozdně večerní turnaj v piškvorkách a soutěž o nejrychlejšího loupače brambor. Radost z vítězství, ale i účasti byla nemalá… V neděli jsme pak, za pomoci Ančete a Kuby, zachraňovali Patermanovic rodinu v Krakonošově zahrádce. Tím, že jsme pomáhali selce drobnými pracemi, jsme pro ni získávali korálky. A pak už, po závěrečném vyhlášení a ukončení, jsme se začali balit. Škoda, že to hezké vždycky tak rychle uteče…

DANY 21

CO PYTHAGORAS NEVĚDĚL aneb tajemství „Pathfindeřího“ trojúhelníku

To se jednou podrbal antický mudrc za uchem, sečetl čtverce nad přeponou a měl vyděláno. Jeho čin vešel pak do učebních osnov a pod názvem „Pythagorova věta“ se stal noční můrou nejednoho školáka. Trojúhelníky tu však nejsou jenom proto, aby nám kazily vysvědčení! Geometrický obrazec ohraničující jeden celek o třech stranách, třech úhlech s třemi vrcholy je též jedinečným symbolem. O čem vypráví? – O jediném mocném Bohu, který se k nám lidem sklání jako milující Otec, přišel sloužit jako Syn a naplňuje svět svou mocí jako Duch svatý. O Bohu, který nás stvořil ke svému obrazu jako bytosti vnímající své okolí skrze tělesné, psychické a duchovní vybavení. Právě vlivem na tyto tři strany osobnosti mladého člověka chceme nastavit tři úhly pohledu na svět. A to skrze lásku, víru a naději v nový začátek, tentokrát už bez hříchu, a dospět touto stezkou ke třem vrcholům života: A) Vědomí vlastní hodnoty B) Pozitivní vztah ke svému okolí a bližním v něm. C) Úcta k Bohu Stvořiteli. Není to cíl právě malý! Modleme se za všechny, kterých se dotkla Boží láska ve své hloubce, šířce a výšce, přijali znamení trojúhelníku na svůj rukáv a stanuli na bitevním poli světa v zápase o mladá srdce (symbolizované červenou barvou), se štítem víry a mečem Božího slova. K4

22

Snem klubu Preiskumník – Pathfinder V piatok 18.1. sme sa pomaly zišli do chaty na Pacove. Čakalo nás slávnostné a zároveň dôležité stretnutie – snem Klubu Prieskumník – Pathfinder. Po vzájomnom zvítaní, registrácii a večeri sme si začali spoločnú a krásnu sobotu. Vymenili sme si nové zážitky a skúsenosti z doterajšej práce s deťmi. V sobotu ráno sme sa už zišli v plnom počte – 33 delegátov z oddelenia Klubu Pathfinder, detskej sobotnej školy, oddelenia mládeže, Flag Campu a Amicusu a 3 pozorovatelia z Čiech - pri vztýčení vlajky a slávnostnom začiatku. V dopoludňajšej pobožnosti sme počúvali zamyslenie br. Komoru. Viedol nás v ňom k vytýčeniu ďalších cieľov práce s deťmi a mládežou. V podobnom duchu sa niesla aj biblická úloha. Po dobrom obede sme otvorili rokovanie snemu. Agenda obsahovala 13 bodov, o ktorých sa diskutovalo. Čítaním z listu Židom 10,35-39 sme si ukončili tento krásny sobotný deň. Rokovalo sa do neskorej hodiny. Boli sme unavení, no Fero Turóci sa postaral o naše rozptýlenie. O desiatej večer sme vyliezli na kopec a každý si vyskúšal prostriedok pre 5-člennú posádku – koryto na lyžiach. To nás prebralo. Boli sme uistení, že sa to určite neprevráti. No výnimky potvrdzujú pravidlo… Život nie je iba zábava, a preto po sánkovačke a nočnom odpočinku nastala nedeľa a ďalších šesť bodov agendy pred nami. Aj tieto sme zvládli a pristúpili k poslednej časti snemu – vyhláseniu prijatých rozhodnutí. Medzi ne patrilo aj toto: „Cieľom Klubu Pathfinder je viesť deti a mládež k odovzdaniu sa pre Ježiša Krista a k službe.“ Práca, ktorú sme cez víkend urobili, nebola jednoduchá. Obsah snemu sme naplnili a slávnostne ho ukončili stiahnutím vlajky a hymnou Klubu Pathfinder. Snem je za nami, a pred nami dva roky novej práce. Čo povedať na záver? „Teda nezahoďte svojej smelosti, ktorá má veľkú odplatu. Lebo Vám je trpezlivosti treba, aby ste si vykonávajúc vôľu Božiu odniesli zasľubenie.“ (Žid. 10,35.36) MIRKA MIKOVÁ

Poďakovanie: Chceme sa všetci poďakovať rodine Činčalovej, ktorá sa o nás krásne starala počas doterajších stretnutí na Pacovskej chate, či už dobrým jedlom, údržbou chaty, ale aj milým slovom a úsmevom. Máme vás radi – ĎAKUJEME!

23

Rubrika nejen pro každého, kdo ač stojí opodál, dívá se s očima dokořán

Hledání

Na pokraji „smrti“ mrazem, ale stálo to za to… NEOFICIÁLNÍ VŮDCOVSKÝ SPECIÁL JIŽNÍHO KŘÍŽE Byl polární večer v podhůří Jizery. Tři postavy na lyžích s batohy na zádech kráčely temnou ulicí. Náš původní plán – vylézt na nejvyšší horu Čech, byl pro neuvěřitelné množství čerstvého sněhu neuskutečnitelný, a tak jsme vyrazili na běžkách do nočních kopců v okolí přehrady Souš. Několikakilometrové stoupání bylo náročné, zdálo se, že jízda na těchto prkýnkách je úplná hračka, ale… hodinu před půlnocí jsme se rozhodli hledat místo na spaní. Sundali jsme lyže a hurá mezi stromy, tam méně fouká. 30ti metrový úsek jsme zdolávali dlouhé minuty, boříce se do hlubokého sněhu. Ráno nebylo snadné opustit vyhřáté spacáky a obléci se do promrzlého oblečení. Museli jsme nashromáždit veškerou vůli, abychom sbalili stan a znovu naplnili své batohy. Jízda takovýmto terénem není žádná hračka. A zvednout se s batohem na zádech z hlubokého sněhu je také velmi nesnadné. Energie ubývalo, pomalu se stmívalo a civilizace stále v nedohlednu. Přemýšlím nad tímto časem stráveným uprostřed přírody a uvědomuji si, že práce s dětmi se podobá naší výpravě za dobrodružstvím. Na začátku jsou velké plány, nápady a cíle. Pak přijde den D, objeví se první nepředvídatelné skutečnosti, první kopce a kluzké úseky. Sil je však dost, vše kolem je krásné, chuti a energie je plný batoh. Měsíce pravidelných setkání s malými Pathfindery prověří – podobně jako

noc ve stanu na zmrzlém sněhu. Ještě máš podobné nadšení jako na začátku? Ještě jsi plný chuti a nápadů? Posléze zjistíš, že teď tě čekají ty nejnáročnější úkoly. Máš chuť to vzdát, nebo se posté zvedneš a půjdeš dál? Vytrváš-li, odměnou ti jsou úsměvy dětí, podobně jako nádherně zasněžená příroda okolo. A později radostný rozhovor s někým, komu jsi kdysi pomohl zvolit správný směr. A to je víc než pohodlí, na něž si za pár let ani nevzpomeneš. Práce s dětmi je běh na dlouhou trať. Běh náročný, ale také krásný a radostný. Být Pathfinderem znamená jít vpřed. A nejen to. Být tím, kdo hledá směr, a to nejen pro sebe. Být Pathfinderem znamená žít podle vzoru Ježíše. Ježíše, který přišel, aby hledal ty, kteří zabloudili. Být Pathfinderem má smysl. Znamená to úsilí, znamená to život. A to stojí za to.

Přeji každému, kdo vykročil na tuto zajímavou a dobrodružnou výpravu, mnoho sil a nových nápadů. DAWY 24

2002 / 03 příloha časopisu Advent pro mládež i ty ostatní

JEDINEČNÁ

PRÍLEŽITOSŤ

Milé mladé priateľky, milí mladí priatelia! Podľa vzoru iných vydavateľstiev a na základe minuloročných kladných skúseností sa obraciame na vás, milí mládežníci, študentky a študenti! Istotne ste si neraz položili otázku, či existuje nejaká forma pracovnej aktivity cez prázdniny, pri ktorej môžete zvestovať evanjelium a zároveň si aj čosi zarobiť. Naša odpoveď je: Áno! Je to knižná evanjelizácia. Vzácne poklady v písanej forme sa môžu práve vaším pričinením dostať k ľuďom, ktorí ich potrebujú najviac. V konečnom dôsledku môžu prispieť aj k záchrane mnohých ľudí pre nebeské kráľovstvo. Naše vydavateľstvo v spolupráci s oddelením mládeže a s oddelením knižnej evanjelizácie Slovenského združenia pripravuje na obdobie od 30. júna do 7. júla v roku 2002 skupinovú kolportáž mládeže za prítomnosti niektorých skúsených knižných evanjelistov v Prievidzi, v Bojniciach a v okolitých dedinkách. Veríme, že nám Pán požehná takou formou, o akej sa nám ani nesnívalo. Je to jedinečná príležitosť na vlastnej koži skúsiť to, čo by mohlo byť pre mnohých z vás budúcim povolaním. Bude zabezpečené odborné zaučenie, ako aj praktická výpomoc pri práci. Vydavateľstvo vám poskytne rabat vo výške 40 % z predanej literatúry. Tí, ktorí sa zúčastnili mládežníckej skupinovej knižnej evanjelizácie v roku 1999 v Moldave nad Bodvou a v roku 2000 na Orave, potvrdia, že táto práca spojená s rekreáciou prináša nezabudnuteľné zážitky, ktoré sa nedajú ničím nahradiť.

Informácie môžete získať na telefónnych číslach: 035/641 49 83, 0903/50 36 98, a 0905/58 71 17. Po tom, čo obdržíme vaše prihlášky, vám včas pošleme potrebné informácie. Z celého srdca sa tešíme na vašu spoluprácu. Daniel Márföldi, Ján Muntág a Stanislav Bielik

Ako sa prihlásiť? Vyplňte vašu záväznú prihlášku, (meno a priezvisko, adresa, dátum narodenia, telefónne číslo) a pošlite ju najneskôr do 30. apríla 2002 na adresu: Daniel Márföldi, Jazdecká 3, 940 80 Nové Zámky.

A DVENT A 03/03/ 2002 IMPULZ 2002

25 25

CO,

KDY A KDE DĚLAT S

Víkendový seminář se zahraniční účastí Tábor Nesměř, 24. - 26. května Zveme mládež z České republiky, obzvláště ty, kteří vážně uvažují o účasti na letních akcích mládeže „Léto s KE“ anebo o účasti v programu mladých, PGM. Hlavní část programu povedou studenti a ředitel malé misijní školy Eugene Prewitt ze státu Oklahoma, USA, kde v současné době působí a studuje 6 našich mládežníků. Akce se koná již třetí rok a vždy byla pro zúčastněné naplňujícím duchovním zážitkem a motivací k evangelizační službě. Akce je částečně sponzorována z rozpočtů oddělení KE. Počet účastníků je omezen, proto se hlaste obratem na oddělení KE při ČS sdružení (Karel Samek) a MSS (Jiří Loder). Za oddělení KE při unii Karel Samek

Letní akce mládeže – „Léto s KE“ Dny se prodlužují, jaro klepe na dveře, léto se blíží a s ním možnost prázdninových akcí pro mládež. Již 5. rok se budou konat stále populárnější misijně zaměřené akce na všech třech sdruženích (na MSS dokonce dvě), tzv. „Léto s KE“. Jejich účel a náplň? Práce s lidmi v terénu, semináře na téma, „jak přistupovat k lidem“, prodej literatury s pomocí zkušených asistentů, společná setkávání nad Biblí a rekreace o víkendech. Setkání s novými přáteli, prožívání duchovních dobrodružství a vyslyšených modliteb. Možnost výdělku z prodeje literatury. Následující 3 příspěvky o nich hovoří:

České sdružení Pro letošek bylo vybráno lázeňské město Teplice a jeho okolí, a to hned na začátku prázdnin: 30. června - 11. července. (Tato akce je otevřena pro mladé zájemce z celé unie.) Loni se akce v Českých Budějovicích účastnilo 16 mladých lidí ve věku 14-33 let. Ostatní dvě sdružení mají obsáhlejší oslovení pro vás mladé, a tak využijte jejich výzvy, zrovna tak aplikovatelné pro zájemce na akci Teplice v ČS sdružení. Informace: Letní akce s KE, oddělení KE, Karel Samek nebo Lenka Šimečková, Advent-Orion, Roztocká 5/44, 160 00 Praha 6 Sedlec, tel.: 02/33 32 16 21, 0605/42 17 65, e-mail: [email protected], nebo [email protected]

26 26

KE?

Letos na Moravě dvě akce „Léto s KE“ V loňském roce byl zájem mladých o prázdninovou brigádu v rámci akce „Léto s KE“ v Uherském Hradišti tak velký, že jsme všechny zájemce nemohli přijmout. Letos by to mohlo být lepší. Připravujeme akce na dvou místech a ve dvou rozdílných termínech. 15.- 25. července ve Zlíně, 19.- 29. srpna v Hodoníně. I zde platí: kdo se dříve přihlásí, ten má na této akci zajištěné místo. Přečtěte si pozvánky vašich kamarádů Martina, Petra a Ellen a přihlaste se o další informace na mojí adrese: Jiří Loder, Ostravská 630, 738 02 Frýdek-Místek, e-mail: [email protected], tel.: 0603/51 94 64, 0658/64 67 47

Milí mládežníci, tak už je tu rok 2002 a za čtvrt roku tu budou letní prázdniny. Loňského roku se mnozí z vás zúčastnili akce v Uherském Hradišti, kde jsme mohli prožít spoustu krásných dnů ve službě pro Pána Ježíše a poznat spoustu nových kamarádů. I letos vás chceme pozvat na tutéž akci.Tentokrát to bude na dvou místech. Ve Zlíně a v Hodoníně. Srdečně zveme také ty, kteří se podobné akce ještě nezúčastnili. Zatím nám Pán Ježíš bohatě žehnal a my už se teď modlíme a věříme, že tomu tak bude i v tomto létě. Těší se a zdraví vás Martin Kalod a Petr Hoff Milý mládežníku, chtěla bych tě pozvat na každoroční akci „Léto s KE“. Možná si řekneš, že bys těžko mohl jít nabízet lidem knihy, ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že tato práce není jen o prodeji knih. Především jde o možnost, jak se mohou lidé setkat s námi, s někým, s kým si mohou popovídat, s někým, kdo je vyslechne, s někým, s kým se mohou i modlit. Je to příležitost zkusit něco nového. Bylo by škoda nevyužít tuto nabídku. Budeš moci nahlédnout do práce knižních evangelistů a poznáš, že i když se někdy podle lidských měřítek nedaří, Pán Bůh vše vede a žehná podle své vůle. Vždyť na této zemi máme jen jediný úkol, a to – vyprávět druhým lidem o Pánu Bohu. Přála bych si, abys o této akci přemýšlel. Opravdu to stojí za to! Na setkání s tebou se těší Ellen.

ADVENT 03/2002 2002 IMPULZ A 03/

Z TEOLOGICKÉHO SEMINÁŘE

Jak dopadl první půlrok dálkového studia? Prý vám máme něco napsat o sobě. Většina z vás už asi ví, že byl na podzim minulého roku na Teologickém semináři (dále TS) v Sázavě opět otevřen první ročník dálkového studia teologie. Poprvé jsme se jako dálkoví studenti neboli „dálkáči“ sešli poslední týden v srpnu k intenzivnímu kurzu řečtiny. Na seznamu nás bylo čtyřicet, fyzicky o něco méně. Dnes je to hodně mrzí, že tenkrát nemohli být s námi, protože učit se řecky není žádná legrace. Bylo to prima, být spolu celý týden. Leccos jsme se tehdy také jeden o druhém dozvěděli a postupem času těch informací samozřejmě přibývá. Od září minulého roku se sjíždíme na Sázavu pravidelně každý druhý víkend v měsíci. Vlado K. jezdí až z Košic. Karel V. naopak z Chebu. Ale převládají Moraváci. Nejmladší z nás (Silvia Ž.) jsme v srpnu přáli k jejím dvacátým narozeninám. Nejstarším je samozřejmě mnohem víc. Jsou mezi námi svobodní i zadaní, ženatí a bezdětní, ale i rodičové jednoho až třech dětí. Dnes je nás třicet devět: osm žen a jednatřicet mužů. Jen několik nás vyrostlo v adventistické rodině, ostatní poznali Pána Boha ve svém životě později. Jedenáct nás absolvovalo vysokou školu. Jsou mezi námi učitelé, manažeři, studenti vysoké školy, nezaměstnaní, živnostníci, bankovní úředník, konstruktér, hasič, knihovnice, speciální pedagog, technik a grafik PC, vedoucí nákupu, psycholog aj. Tři bratři pracují jako knižní evangelisté na plný čas, jeden na částečný. Většina z nás je aktivně zapojena v různých oblastech sborového života. K čemu to je dobré, že jedenkrát za měsíc opouštíme své sbory? Proč investujeme čas a peníze do studia? Součástí přijímacích zkoušek v červnu minulého roku bylo mj. také zodpovědět následující otázku: Proč jsi se rozhodl/a studovat na TS?

ADVENT 03/ 2002

Tady je několik odpovědí: „…Hledám cestu, jak ještě lépe poznat Boha, jak s ním lépe komunikovat, jak předat lidem naději, jak být užitečným křesťanem. Hledám pramen vědění a způsoby, jak zodpovědět lidem otázky. Jsou lidé, kterým stačí útěcha, podání pomocné ruky a nepotřebují znát na všechno odpověď. Jiní jsou však inteligentní a vzdělaní. Chrlí na mě otázky a já vím, že se musím vypracovat k tomu, jak dát odpověď. Cítím, že seminář je ta cesta, která mi pomůže k tomu, abych poznal a šířil Boží vůli a Boží světlo…“ (Zdeněk N.) „…Našel jsem smysl a vědomí skutečného povolání v práci knižního evangelisty. Nepodceňuji teoretické vzdělávání, ale myslím si, že moje domácí studium má svoje limity a hranice. Věřím, že TS mi může poskytnout pro moji službu skutečně kvalitní rozměry. O to více budu potom moci obohatit lidi v rozhodování pro Krista…“ (Oliver P.) „…Jedním z důvodů, který mne přivedl studovat TS, byl příklad bratrů z našeho sboru, kteří TS absolvovali, zejména pozitivní změny v jejich osobním, rodinném i sborovém životě. Rád bych také navázal na kurz pro sborové činovníky. Dále bych chtěl být také více užitečný našemu sboru. Po určité době, kdy jsem byl nucen všechnu svou energii věnovat složité finanční rodinné situaci, toužím zase žít naplno živým Božím slovem…“ (Robert P.) „Jsem laickým kazatelem. Vím, že znalosti nás laiků nejsou to, co by mělo být, a naše úroveň je často schovávána za nadšení a nutnost. Protože bych se chtěl i v budoucnu věnovat této služebnosti, potřebuji mít určitou teologickou propedeutiku, která pozvedne dosavadní úroveň. Existují i další důvody…“ (Milan P.) „Těším se na krásnou přátelskou atmosféru, která ve škole panuje. Neuspokojuje mě život pasivních křesťanů. Chci se vzdělávat, nabírat vědomosti, abych jimi pak mohl následně sloužit. Bude-li to Boží vůle, tak i v práci kazatele…“ (Tomáš S.)

27

Z TEOLOGICKÉHO SEMINÁŘE

„Každý z nás se v určitém úseku svého života dostane k bodu, kdy začne přemýšlet, co dál, protože cítí, že nastal čas někam se posunout. Někdy to mohou být rozhodnutí malá, ale většinou jsou velká a závažná, protože zásadním způsobem ovlivní náš další život. Když jsem se já dostala k tomuto bodu, rozhodla jsem se pro TS. Nebylo to lehké rozhodnutí a překvapila jsem tím nejen své okolí, ale i sebe. Nemohu však jinak. Důvod je prostý – cítím se být povolána. Jinými slovy, je to Bůh, kdo je tím hlavním důvodem. K tomu, abych mohla dělat tuto práci, nepotřebuji studovat žádnou školu, protože to vychází ze srdce, které je naplněno Boží láskou a které ví, že dávat je lepší než brát. Na druhé straně mi ale studium může pomoci, abych to dělala lépe a kvalitněji. Když pominu všechny svoje osobní důvody, které tady samozřejmě hrají hlavní roli, myslím si také, že církev dnes potřebuje vzdělané lidi, kterým půjde o ,věc‘…“ (Radka Š.) „…Největší pohnutkou, proč studuji TS, je rozhodnutí, ke kterému jsem došel po mnohých modlitbách, rozmluvách s manželkou a urovnání svých pohnutek, že bych chtěl službě Bohu věnovat svůj život. Chtěl bych se stát kazatelem…“ (Karel V.) V tuto chvíli má většina z nás první semestr dálkového studia na TS za sebou. Díky našemu třídnímu učiteli bratru R. Machovi jsem se seznámil s některými termíny dogmatiky. V. Chán nám vštěpoval zásady metodiky studia. J. Beneš nás „uváděl“ do studia bohosloví, bratři V. Chán a P. Čík do dobového pozadí Nového a Starého zákona. Pod vedením L. Svrčka jsme si vyráběli tabulku církevních dějin. Pod dohledem M. Žaluda a V. Chána jsme se potili nejen nad řeckými slovíčky. R. Škarvardová a M. Balcar na nás mluvili anglicky. Některých svých spolužáků jsem se zeptala: Jak bys zhodnotil/a první semestr dálkového studia na TS? „Jedna minus.“ (Honza C.) „Velmi pozitivně. Zatím mě nevyhodili. Je to rozhodně inspirující. Tím, že člověk musí jednou za měsíc na seminář a mezitím něco studovat, nutně

28

nese své ovoce v podobě rozšíření obzorů, nových informací a myšlenek, nových pohledů, což vše vede k dynamičtějšímu vztahu k Bohu, větší pokoře, touze po službě, tolerantnosti, radosti ze života… Žel, ne vždy se to projevuje navenek.“ (Michal B.) „Jsem maximálně nadšený, úžasně mě obohacuje, nechce se mi v neděli vracet domů.“ (Pavel S.) „Z postupného oťukávání se člověk pomalu probral a spadl do tvrdé reality. Zjišťuji, že nic není zadarmo, a postupně si navykám, že se asi fakt budu muset skutečně začít učit.“ (Karel V.) „Makačka. Šťastný. Pokora. Rozšíření obzorů a chuť pokračovat. Boží dotyky. Babiččina podpora. Kamarádi.“ (Kamil K.) Čeho si při studiu ceníš nejvíce? „Toho, že jsme motivováni k samostatnému přemýšlení, ne pouze k doslovnému opakování již řečeného a uznaného. To ovšem s důrazem na pokoru a úctu k Písmu. Cením si otevřeného prostoru k debatě během přednášek a přátelského pouta studentů s vyučujícími.“ (Jaromír P.) „Atmosféry školy – poprvé si ve škole se všemi tykám – včetně ředitele, a mohu se s nimi i společně modlit. Rovněž si cením i samotného obsahu studia.“ (Jirka K.) „Souvislostí, které vkládá do předmětu vyučující, tzn. sociální, politické, kulturní, ve vztahu k historii a dnešku.“ (Milan P.) „Rodinné atmosféry. Způsobu podání látky, který vede k samostatnému uvažování.“ (Dušan Ž.) „Toho, že společně a pod dobrým vedením dojdeme dál.“ (Robert P.) „Skvělých lidí, kteří jsou v našem ročníku, jejich víry a nadšení, které mi pomáhá to nevzdát.“ (Pavla S.) Jak tvé studium na TS vnímá tvé okolí: rodina, sbor, zaměstnavatel? „Část se tím ‚chlubí‘, část naopak. Jsem více na tapetě.“ (Honza S.) „Rodina je proti (kromě babičky). Ve sboru mi fandí. Sem tam mě s úsměvem zdraví ‚pane budoucí kazateli‘…Zaměstnavatel mi vychází vstříc.“ (Kamil K.)

ADVENT 03/ 2002

Z TEOLOGICKÉHO SEMINÁŘE

„Rodina? – tu okrádám hlavně o čas a peníze. Sbor? – velice pozitivně, podpora. Zaměstnavatel? – nezmiňuji se, soukromá záležitost.“ (Milan P.) „Vlastní rodina nadšená není, ale ve studiu mi nebrání (nejsou věřící). Naopak moje přítelkyně a její rodina, kteří jsou adventisté, mé studium vítají a podporují. Stejný postoj má i sbor. V práci problémy nemám, spíš naopak – šéfová mi bez jakékoli přetvářky přála, abych se na seminář dostal.“ (Jirka K.) „Rád odpovídám, že je to ze všech stran vnímáno pozitivně. Nutno ale podotknout, že pokud jde o rodinu a okolí, je spíše ceněn krok do studií, ne krok do teologie. Okolí nevnímá zaměření školy, vnímá pozitivně mé rozhodnutí dál se vzdělávat.“ (Jaromír P.) Začali jsme. Půl roku je za námi, ale 3,5 (4,5) roku před námi. Někteří z nás se do školních lavic vrátili po dvaceti letech, jiní je ještě neopustili. Někomu to jde lépe, jinému hůř. Mnozí už mají zaměstnání, rodinu, svůj sbor. Nejeden z nás má nevěřícího partnera. Všichni bojujeme. Každý z nás potřebuje povzbuzení, podporu. Třeba modlitební. A třeba právě Tvoji. ZA PRVNÍ ROČNÍK DÁLKOVÉHO STUDIA VRATISLAVA B.

ADVENT 03/ 2002

ne vím ne zná m ne rozu mím Seminář vychovává ke

službě

Jednole čtyřleté té nebo studium Ter

mín od 1. kolo – evzdání přihlášek: 30. 4. 20 02, 2. ko Bližší info lo – 15. 7. rmace o 2002 www.ts.c st asd.cz, e- udiu u sborovéh o mail: ts.s azava@io kazatele l.cz, tel: 0328/49

12 38

Mladí lidé, od září 2002 otevíráme nový ročník jednoletého a čtyřletého studia pro chlapce i dívky. Záleží na Vás, zdali to bude pouhá informace pro druhé, nebo Boží pozvání pro Vás. Vyhraďte si, prosím, čas a přemýšlejte nad jeho nabídkou. Ztište se a pokuste se v něm zaslechnout Boží hlas přímo pro Vás. Církev potřebuje mladé lidi, kteří mají předpoklady pro duchovenskou službu! MILOSLAV ŽALUD

29

ADRA INFORMUJE

10 let… několik malých ohlédnutí Mobident – pojízdná zubní ambulance Po válce v Bosně a Hercegovině v roce 1995 měla česká vláda zájem podpořit rozvojové projekty. Znali jsme prostředí Bosny dost dobře. Dá se říct, že se nedařilo ani v jednom odvětví bosenského hospodářství. Ekonomika u samého dna, sociální problémy mezi deseti tisíci vnitřních uprchlíků, vyhnanců, vdov a sirotků. Stejně na tom bylo i zdravotnictví. Některé země se snažily pomoci, jak to jen šlo. I když někdy s chybami. Francouzi přivezli jednou celý kamion léků. To je úžasný a drahý dar. Když léky vyložili, zjistilo se, že jsou proti malárii. Ta naštěstí nikdy v Bosně nebyla. Léky putovaly zpět. Během války trpí obyvatelstvo avitaminózou. A především to odnesou ti, kteří jsou ve vývoji. A to jsou děti. A to, co je jako následek vidět nejvíce, jsou zuby. Ve válce se léčí jen trháním. Na dvoře uprchlického tábora v Bělé pod Bezdězem stála pojízdná zubní ambulance. Byla majetkem Ministerstva vnitra. Celá ambulance včetně podvozku byla stará dvanáct let, přestože najezdila pouhých 1200 km. Ministerstvo vnitra vyhlásilo projekt na provoz této ambulance. ADRA byla tehdy nejúspěšnější mezi ostatními zájemci.

30

Ambulance se ujal doktor Moskala s manželkou. Řidiče a údržbáře jim celou dobu dělal Jaroslav Klaput. Téměř tři roky provozu v Bosně na základně české armády jsou velké zkušenosti pro všechny, kdo se projektu jakkoliv účastnili. I když měla původně pracovat ambulance jen na muslimském území, záhy byla i na srbském. Rovnoměrně poskytovali zubní péči oběma znepřáteleným stranám. Česká ADRA působila mezi nimi nestranně. V roce 1998 se ambulance vrátila zpět do Čech. Měli jsme zájem o její převzetí od MVČR, ale to se nikdy, díky úředním předpisům, nepovedlo. Protože jsme měli velké zkušenosti s provozem zubní ambulance, žádali jsme v tzv. „Kosovské krizi“ českou vládu o zřízení podobné ambulance. Ministerstvo zahraničních věcí financovalo nákup Avie, postavení skříně na podvozek a zařízení ambulance do skříně. Součástí je přívěs – agregát na výrobu elektrické energie. To celé stálo českou vládu 3,5 mil. Kč. První projekt byl zaměřen na pomoc obyvatelům Kosova. Jak se sluší na Adru – nejen kosovským Albáncům, ale i Srbům, kteří jsou na území Kosova v menšině. A ještě je musí armády cizích států hlídat, aby nepřišli o život. První posádku ambulance tvořili vojáci z povolání: Dr. Miloš Petráček a Jozef Stas, který zastával vše ostatní (řidiče, sestru). Česká vláda financovala půl roku provozu v Kosovu. Česká ADRA, která je majitelem této zubní ambulance, se zavázala, že jeden rok bude ordinace pracovat na území bývalé Jugoslávie. Na začátku ledna jsme ambulanci převezli z Kosova na území Srbska. Na základě dohody s českou ambasádou, ministerstvem zdravotnictví Jugoslávie a Adrou v Bělehradě bude ošetřovat náš srbský lékař pacienty na tomto území. Je jasné, že služba pro pacienty z uprchlických zařízení je zadarmo. Provoz celé ambulance na šest měsíců hradí švýcarská ADRA. Na sedmý měsíc

ADVENT 03/ 2002

ADRA INFORMUJE

se hlásí holandská ADRA. Provoz není levný. Hradí se provoz jak auta, agregátu, tak i spotřebního zubního materiálu, léků i plat lékaře. Teď na konci ledna se musí provést technická kontrola, odstranit některé závady a co nejrychleji začít ordinovat. Budeme vás informovat, jak celý projekt funguje. Další provoz chceme financovat z veřejné sbírky povolené na „zubní ambulanci.“ RUDOLF REITZ

hračky pro děti, kočárky a školní učebnice. Na rozdíl od jiných ředitelů jsem nejčastěji viděl ředitele Adry v pracovní kombinéze, za volantem kamionu nebo při návratu z humanitární cesty, kdy se v jeho tváři zračila únava a zároveň starost, jak sehnat další dary. Setkal jsem se také s mnoha dalšími obětavými lidmi kolem Adry. Těšilo mě, že jsem mohl o jejich práci jako novinář psát. LADISLAV KOŽELUHA, ZLÍNSKÝ ZPRAVODAJ ČTK

Lidé pro lidi

Ladislav Koželuha dělá rozhovor s Rudolfem Reitzem Od prvních humanitárních výprav Adry v roce 1992 je jméno české Adry dokladem toho, že ani přírodní katastrofy nebo strašné války nemohou zničit pocit lidské sounáležitosti. Je to spojeno se shromažďováním finančních prostředků a hledáním dárců, kteří se chtějí připojit a pro něž je humanita výzvou, ale také často s ohrožením života těch, kdo pomoc potřebným lidem odvážejí a předávají. Se jménem české Adry jsou spojeny země jako Albánie, Chorvatsko, Bosna, Abcházie, Mongolsko, Turecko, Dagestán, Čečensko, Ukrajina…, tam všude už vědí, že existuje Česká republika a v ní organizace ADRA, ale také spousta neznámých lidí, kteří se uskrovnili, protože jiní jejich pomoc potřebovali. Za deset let činnosti české Adry to byly statisíce lidí. Tito lidé dostali od Čechů potravinovou pomoc, brambory na sázení, stany, v nichž přežili nejhorší chvíle,

ADVENT 03/ 2002

Sbírka pro Adru Desáté výročí založení humanitární organizace ADRA se blíží. Jistě, bude to čas, kdy se budeme s vděčností ohlížet nazpět a připomínat si vše, co jsme díky Božímu přiznání mohli vykonat pro lidi, kteří se ocitli v tísni. V tomto dni chystá ADRA také seminář, tiskovou konferenci a akce pro děti. Ovšem ADRA ještě dřív, než si své vzpomínání na vykonanou práci 21. května 2002 důstojným způsobem pobožností v naší modlitebně na Malvazinkách v Praze uzavře, chystá se k další významné akci. ADRA stanovila 24. duben 2002 dnem veřejné sbírky s názvem „Pomáhat může každý“. V této souvislosti se obracíme především na mladé lidi našich sborů, kteří nemají chuť jen tak sedět s rukama v klíně a chtěli by být u něčeho, co přináší užitek. Veřejná sbírka pro Adru se uskuteční ve všech větších městech naší země a všude tam, kde se právě takoví ochotní dobrovolníci, jako jste vy, ke společné práci sejdou. Prosíme tedy všechny, kteří ani na chvíli nezaváhali a chystají se být 24. dubna 2002 s Adrou, aby se obrátili co nejdříve na jejího zástupce v místním sboru nebo se přímo spojili s pracovníky Adry v Praze, kteří jim poskytnou podrobné informace o celé akci. Obracíme se však také na ty, kteří ještě váhají, zda vzít na sebe kousek odpovědnosti za práci pro druhé. ADRA na tento den potřebuje pomoc každého z vás. Snad je skoro zbytečné připomínat, jak práce pro druhé zbohacuje radostí a štěstím všechny, kdo se jí zúčastní. JAN BÁRTA

31

ADRA INFORMUJE

Jak to začalo Nikdy nezapomenu na to, jak jsem na začátku října roku 1992 poprvé vstoupila do nově zařízené kanceláře nedávno zaregistrované nadace ADRA, abych se stala sekretářkou ředitele Rudolfa Reitze. Čekalo na nás zahájení činnosti, která byla v té době pro církev v naší republice naprosto neznámým neprobádaným polem. „Tak čím začneme, co budeme dělat, na co se soustředíme, kde získáme finanční prostředky, jak získáme další pomocníky, jak o sobě dáme vědět…“ zněly naše první věty. Byli jsme plni elánu, radosti z nových možností a nescházela nám odvaha a víra, že Pán Bůh bude s námi.

Nikdy nezapomenu na to, když v listopadu 1992 odjel Ruda spolu S Červeným křížem na první větší humanitární cestu do Albánie a já jsem se s rozechvělým srdcem spolu s dalšími pomocníky odhodlala k první velké propagační akci v pražském obchodním domě Máj. Za čtyři a půl dne jsme vybrali 36 571 korun pro děti v dětských domovech v Albánii. Dnes jsou takové akce na denním pořádku, ale tenkrát to pro nás bylo něčím novým a zároveň velkou zkušeností. Nikdy nezapomenu na dojemnou obětavost našich členů, kteří ochotně přijali do svých rodin uprchlíky z Bosny – ženy a děti, které žily v táboře v Doksech. Nikdy nezapomenu na to, když jsme od ministerstva vnitra dostali náš první milion. To již do naší kanceláře přibyla i účetní Dáša, a tak jsme se všichni navzájem objímali a skákali radostí.

32

Nikdy nezapomenu na dlouhé fronty uprchlíků z Bosny a Hercegoviny, kteří nosili tisíce potravinových balíků, které prošly naší kanceláří a skladem v době, kdy česká ADRA sloužila jako pošta do válečných oblastí. Nikdy nezapomenu na strach a obavy, když Ruda spolu s dalšími řidiči sjížděl potmě a bez světel horu Igman nad Sarajevem, aby dovezl do obklíčeného města pomoc hladovějícím lidem. Dodnes mě mrazí, když se dívám na videozáznam jedné takové cesty a slyším střelbu, která naštěstí zasáhla jen kamion a nohu jednoho z řidičů. Vzpomínám i na slova jednoho z nich: „Již mě lidé častovali různě, ale že jsem svatý a že by líbali mé auto, to se mi ještě nestalo.“ Nikdy nezapomenu na dobrodružné pocity smíšené s obavami, když jsme vypravili náklad tří kamionů do dalekého Mongolska. V mysli mi utkvěly i slova a výraz obličeje zástupců mezinárodní Adry, když se dozvěděli, kam až se ti Češi dostali. Nikdy nezapomenu na radost, když nám jeden ze štědrých sponzorů splnil sen – nebýt závislí na cizích autodopravcích, ale mít náš vlastní krásný nový kamion. Nikdy nezapomenu na ty spousty obětavých lidí, kteří se stali našimi věrnými spolupracovníky. Nemůžu nevzpomenout na sestru Horákovou, Faltovou, Tvarekovou, Popelkovou, Rusovou, Prokopovou, bratra Křížka, Tomance a mnohé a mnohé další, jimž vždy patřil náš dík a obdiv. Nikdy nezapomenu… a tak bych mohla pokračovat a pokračovat… Když člověk vzpomíná, vybavují se v mysli především příjemné zážitky a na ty horší zapomíná. A je to tak dobře. Děkuji Pánu Bohu za roky, kdy jsem se mohla podílet na činnosti, která přináší lidem pomoc, radost a je výrazem našeho praktického křesťanství. MIRKA ŽALUDOVÁ

Vzpomínání z Plzně Moje začátky v Adře jsou téměř spjaty s mým členstvím v církvi. Hledal jsem a modlil se k Bohu, jak bych mohl být užitečný a prospěšný. Myslím, že mi bylo ukázáno, že práce a nasazení

ADVENT 03/ 2002

ADRA INFORMUJE

Pokud vše vyjde, mohli by plzeňští „adráci“ pomoci, kde bude třeba, jako tým v počtu asi patnácti dobrovolníků. Rád bych byl při tom. LUDĚK KŘÍŽEK

Adrácké létání

bratra R. Reitze, M. Žaludové a dalších dobrovolníků Adry je to, co je vlastně Ježíšovým evangeliem v praxi. Žel, moje začátky jsou spojeny spíše s negativními zážitky, kdy jsem byl dost odmítán v různých institucích a spíš se nedařilo. Dost času jsem trávil ve spojení s Pánem a pokud se někdy podařilo sbírkovou akci dotáhnout do konce, pak jen Boží zásluhou. Začínal jsem v dubnu 1993 a první sbírka byla na pomoc Mongolsku, pak pro Albánii, následovalo povolení úřadů pro „šatník“ a dvouletá spolupráce s humanitárním střediskem v Plzni (uprchlíci z Bosny, Chorvatska, Srbska), kdy s mládeží sboru jsme pořádali hlavně sportovní utkání, soutěže a také vypomáhali zpestřením jídelníčku ovocem a zeleninou. Další akce se odehrávaly ve spolupráci s plzeňskými školami, kdy děti přinášely školní potřeby, hračky, ale věnovaly někdy i část svých úspor (Sešit pro kamaráda, Místo jedné zmrzliny…). Rád vzpomínám na rok 1997 a 1998. Samozřejmě ne na tragické záplavy, ale na solidárnost lidí při nich. Poznal jsem mnoho ochotných lidí – ať v Otrokovicích, Zlíně (rychlá akce zlínských adráků na pomoc zaplaveným obcím na východním Slovensku), ale i na brigádě v Bosně při výstavbě nových bytů pro lidi, kteří tak získali aspoň střechu nad hlavou. Tahle činnost je smysluplná a zajímavá. Dá-li Bůh, chtěl bych sloužit i v dalším desetiletí Adry.

ADVENT 03/ 2002

V loňském roce „včelky“ nasbíraly bezmála milion korun. Téměř sedm set pravidelných přispěvatelů z Moravy a z Čech nashromáždilo ve čtvrtém roce existence projektu ADRA ÚL celkem 900 tisíc Kč. Od podzimu roku 1998, kdy projekt vznikl, nasbírali účastníci projektu ADRA ÚL, jednotlivci i firmy, pěknou hromádku peněz – rovných 2 600 000 Kč. Jejich dary byly přeměněny na humanitární pomoc různého druhu a putovaly k albánským uprchlíkům z Kosova, do Turecka, Venezuely, Mosambiku, Dagestánu, Bangladéše, Černé Hory a Bosny. Cílem projektu ADRA ÚL je rozšiřování sítě pravidelných dárců, z jejichž příspěvků se vytváří pohotovostní fond. Z tohoto pravidelně každý měsíc doplňovaného fondu je čerpána „první pomoc“ tam, kde je to aktuálně nejvíce zapotřebí. Občanské sdružení ADRA v roce 2001 uvolnilo z pohotovostního fondu ADRA ÚL na pomoc obyvatelům zemětřesením postiženého Salvádoru a Indie, povodněmi postižené Ukrajiny a Polska a na pomoc uprchlíkům válkou proti terorismu zasaženého Afghánistánu půl milionu korun. Všem účastníkům projektu, dárcům i těm, kteří se podílejí na jeho realizaci, jmenovitě kolegům z kanceláře ve Zlíně, sestrám účetním v Praze, tvůrci databáze a webmasterovi patří náš srdečný dík! Speciální poděkování posíláme našim dnes již šedesáti devíti vedoucím skupinek dárců, tzv. „buněk“. Úspěšnost celého projektu totiž závisí především na nich. Sami se stali dárci a pro pomoc druhým do své „buňky“ získávají další dárce. Při vhodných příležitostech hovoří o možnosti aktivní účasti na pomoci lidem v nouzi se svými přáteli, s lidmi ze svého pracoviště, domu, školy, ulice či klubu. Mnozí z nich dosáhli ve své

33

ADRA INFORMUJE

práci takového mistrovství, že jejich „buňka“ již dosáhla nebo daleko přesáhla počtu třiceti doporučených členů (sestra Hana Burešová z Veverské Bítýšky, sestry Mirka Súkupová a zejména Ludmila L. z Veselí nad Moravou a František Tomanec z Valmezu). Radost máme také z těch, kteří před několika měsíci začali a dnes má jejich „buňka“ až devět členů (Marie Hajná z Počátek a Michal Résö z Ostravy). Zvláštní poděkování patří také sestře Věře Faltové, která v České Třebové získala další dvě vedoucí „buňky“. Putovní keramický ADRA ÚL zůstane ve Veselí nad Moravou Každoročně vás rádi seznamujeme s pořadím nejúspěšnějších vedoucích „buněk“. V Čechách se na desátém místě umístily s počtem čtyř členů v „buňce“ sestry Jiřina Laubendorfová z Lokte a Ludmila Tomková z Poděbrad. Devátá skončila s počtem šesti členů nová vedoucí „buňky“ paní Marie Hajná z Počátek. Osmé jsou sestry Klára Dušková z České Třebové a Ester Tippmannová z Ústí nad Labem (po sedmi dárcích). Sedmé místo obsadil Daniel Hrdinka z Prahy (devět dárců). Šestý je Pavel Voltr z Jaroměře (jedenáct dárců), pátá s počtem třinácti dárců je Daniela Šlechtová z České Třebové. Čtvrtá skončila Petra Jirásková z Chomutova (čtrnáct dárců). Stříbrnou medaili a třetí místo získala za Čechy pro rok 2001 Magdaléna Gondolová z Brandýsa nad Labem, druhá je s počtem dvaceti čtyř dárců sestra Věra Faltová z České Třebové. Za první místo v Čechách patří slavnostní tuš sestře Marii Buštové z Českých Budějovic, která získala 25 dárců. Na Moravě se v první desítce umístil s počtem deseti dárců v „buňce“ nový vedoucí bratr Michal Résö, devátý je Radomír Smilek z Rajnochovic (dvanáct dárců), osmá je vítězka z roku 1999 sestra Ivana Škrlová z Frýdlantu nad Ostravicí, o sedmé místo se dělí bratr Zikmund Gorný z Třince se sestrou Liduší Horákovou, vítězkou za rok 1998 (po osmnácti dárcích). Na šestém místě je naše sestra evangelička Marta Čunková z Křesťanské služby Zlín (dvacet dárců), na pátém místě se umístili obyvatelé a zaměstnanci

34

Domu s pečovatelskou službou Zlín pod vedením sestry Boženy Davidové (dvacet dva členů). Čtvrtá je sestra Hana Burešová z Veverské Bítýšky (třicet členů). O první tři místa se dělí dvě moravská města. Na druhém místě skončil s počtem čtyřiceti tří dárců František Tomanec z Valašského Meziříčí. Třetí místo s počtem čtyřiceti dárců obsadila vítězka z roku 2000 sestra Mirka Súkupová z Veselí nad Moravou, která na našem jarním setkání adráků v Kroměříži předala putovní keramický ADRA ÚL sestře Ludmile Luchavové ze stejného města, která má ve své „buňce“ neuvěřitelných 62 dárců. Blahopřejeme! Naši milí spolupracovníci, děkujeme vám za váš volný čas a za úsilí, které do snahy o získávání dalších dárců vkládáte. Z vašich dopisů víme, že se svými dárci prožíváte jejich starosti i radosti, že jim nasloucháte a jste ochotní také v případě potřeby podle svých možností pomoci. Odměnou je vám nejedno nově navázané přátelství a vděčnost těch, kteří svého největšího Přítele ve většině případů teprve hledají. Kéž Pán Bůh žehná vám, vašim dárcům, těm, kterým jsou vaše dary určeny, i těm, kteří zprostředkují jejich předání! ALENA RUSOVÁ

Děkujeme všem bratrům a sestrám za jejich obětavou pomoc i za příspěvky do Adventu. Dejte o sobě vědět! Pište, ptejte se, z nabídky možné spolupráce dělejte to, k čemu máte blízko a co vám přináší radost. Ještě jednou děkujeme všem za VAŠE ADRA spolupráci. ADRA ČR: Klikatá 46, 158 00 Praha 5 - Jinonice tel.: 02/57 09 06 41; fax: 02/57 09 06 42 Nadace ADRA: 02/ 57 21 33 10 e-mail: [email protected]; www.adra.cz Pracoviště ADRA Zlín: ADRA, Kúty 1962, 760 01 Zlín; tel./fax: 067/722 20 05; tel.: 067/701 16 25; e-mail: [email protected]; www.adra.cz/adraul; www.adra.cz/bangbaby

ADVENT 03/ 2002

ADRA INFORMUJE

Adra Slovensko

Spišský Štiavnik – Pomoc sociálne slabej rodine so šiestimi deťmi. Zavedenie vody do domu, vybudovanie kúpeľne a WC.

Výlet s deťmi pri príležitosti Medzinárodného dňa detí – Detský domov Banská Bystrica

Október 2001. Spoločný projekt organizácií Kenvelo a ADRA – zber šatstva. Adamovské Kochanovce – júl 2001. Pomoc v Detskom domove a v Ústave sociálnej starostlivosti pre mentálne postihnuté deti Pohorelská Maša – august 2001. Ako hosť Jorg Fehr – vedúci ADRY Euro-Africkej divízie

Okrem toho sme odviezli na Ukrajinu 26 ton potravín pre ľudí postihnutých povodňami a pre detské domovy v Kremnici, B. Bystrici a v Pohorelskej Maši sme pripravili vianočné balíčky. Ďakujeme všetkým sponzorom, spolupracovníkom a všetkým priaznivcom za podporu a pomoc v našej práci. PAVOL CIMERMAN, VEDÚCI ADRY SLOVENSKO.

ADVENT 03/ 2002

35

OZNÁMENÍ

Sbor Havlíčkův Brod V letošním roce máme mnoho důvodů chválit našeho Pána. V plné svěžesti tělesné i duševní se dožívá 90 let naše milá sestra Vlasta Kutová, 73 let oslavil náš milý bratr Sochor Jiří a v dubnu si připomeneme spolu s bratrem Jaroslavem Šotolou jeho 85 let. Všichni jsou velkou oporou našemu společenství a my jim ze srdce upřímně přejeme, aby je milující Pán posiloval, dával dobré zdraví a jeho požehnání aby spočívalo i na jejich PETR CZOPIK milých rodinách. (Iz 40,31) Sbor Jeseník Dne 11. února tohoto roku slavila své 80. narozeniny dlouholetá členka sboru CASD v Jeseníku, sestra Ludmila Lušňáková. Její celý život byl poznamenán vytrvalou prací. Bydlela řadu let v malé chaloupce na stráni jesenických hor, odkud denně docházela do několik kilometrů vzdáleného Jeseníku, kde pracovala v nemocnici. Přitom nikdy nezapřela svou víru a bez ostychu svědčila o svém vztahu k Pánu Ježíši. Ostatně, dělá to i nyní. Ač sama bezdětná, vychovala tři syny. Když začaly zlobit klouby nohou, přestěhovala se do města Jeseníku. Každou sobotu navštěvuje shromáždění a aktivně se zapojuje do diskusí v sobotní škole. Jsme vděční Pánu za to, že ji máme. Kéž ji Bůh nadále udržuje v její vzácné naději, která jí dodává optimismu v jejím životě. Sbor Hrušovany nad Jevišovkou V sobotu 12. 1. 2002 oslavila sestra Anna Sovišová ve sborovém společenství 80 let svého života. Narodila se v Jugoslávii, pokřtěna byla 17. 7. 1937 v Bosně. Po válce se přestěhovala do Československa, kde se v roce 1948 vdala za Matěje Soviše. Spolu se svým již zesnulým manželem vychovali a k Pánu Ježíši přivedli 10 dětí. Ty se sešly v Mikulově na radostnou oslavu v kruhu rodiny na konci roku 2001 z různých míst; ze šesti sborů – nejvzdálenější až ze Splitu. Svým blahopřáním mamince, babičce a prababičce chtěly poděkovat za výchovu, starost, péči a také radost, kterou stále rozdávala a rozdává. Krátce z Božího slova promluvil

36

i kazatel Zdeněk Kogut ze Znojma. Chceme ještě jednou popřát hojnost Božího požehnání a krásné chvíle v kruhu rodiny, sboru a přátel. JIŘINA PODSEDNÍKOVÁ

Sbor Třinec Ve druhém pololetí roku 2001 jsme mimo jiné děkovali Bohu za jeho pomoc v životě těchto našich nejstarších členů: Štefanová M. (96), Hlawiczková H. (88), Kisza J. (86), Klimšová H. (86), Zubková E. (85), Kohutová E. (85), Planý R. (83), Tomancová T. (82), Staňková H. (81), Kajzar P. (81). Své životní jubileum 70 let si připomněli také: A. Sabelová, H. Swienczyková, J. Raszka a J. Šurman; 75 let E. Kocandová. Chválili jsme také Boha za 35leté scházení se v modlitebně na Folvarku a rovněž za duchovní jubileum některých našich členů. 80 let v Boží pravdě prožila M. Bobková, 65 let F. Kajzarová, 55 let K. Kantor a 50 let V. Šurmanová. Dočasně jsme se rozloučili se sestrou Hvozdovičovou Emilií, která zemřela ve věku nedožitých KAREL CHLEBEK 69 let. Sbor Teplice Dne 15. l. 2002 se naše milá sestra Horáková Věra dožívá svých 90tých narozenin. Do dalších let života jí přejeme vše nejlepší, štěstí, zdraví, Boží ochranu a vedení a také dlouhá a šťastná léta života – tady i na nové zemi. Děkujeme Pánu, že jí dává možnost přicházet na bohoslužby, a přejeme milé sestře, aby jí to Pán milostivě umožnil i nadále.

ADVENT 03/ 2002

OZNÁMENÍ

Sbor Frýdlant nad Ostravicí Dne 13. 2. oslavila naše sestra Ludmila Huserová 80 let – nádherné kulaté narozeniny. Sestra Huserová je v současné době po úrazu v doléčovacím zařízení a celý náš sbor jí moc přeje, aby Pán Bůh dal a sestra mohla po několika měsících útrap prožít i šťastnější chvíle. Sestra Huserová však nebyla v našem sboru jediná jubilantka. 20. 2. oslavila 80 let i sestra Vlasta Kmínková, která však pro nemoc nemůže pravidelně naše shromáždění navštěvovat. Mnozí z nás těmto našim sestrám blahopřáli osobně a já za všechny, kteří snad nemohli, posílám sestře Huserové a sestře Kmínkové velkou kytici lásky, kterou jim takto přes Advent chci předat. MICHELA TRUNEČKOVÁ

Zo života v Poproči Narodila som sa pred 90 rokmi. Milujem život a ľudí. Už je to 69 rokov, keď som sa rozhodla kráčať so svojím Pánom. Na môjho manžela trpezlivo čakal desiatky rokov. Ako 60-ročný prijal Ježiša za svojho Spasiteľa a 90-ročný zomrel v adventnej nádeji. V ťažkej dobe sme vychovali 7 detí. Teším sa, pretože rovnako nasledujú Ježiša. Mám radosť z 21 vnúčat a 21 pravnúčat. Teším sa z každého dňa. Nepočujem dobre, no aj tak vnímam krásu zvukov, ktoré ma obklopujú. Oči už tiež zoslabli, no dychtivo sledujú dianie naokolo. Mojím najlepším priateľom je Pán Ježiš. Jeho slovo je mi lekárom, radcom i tešiteľom. Rozprávať sa s Pánom Ježišom je mi radosťou a rovnako rada rozprávam o ňom. Chcela by som sa s ním stretnúť bez toho, aby som okúsila chlad hrobu. Ak ten život je tu taký žiaduci, aký nádherný bude vo večnosti. Mojich 90 rokov bude iba nepatrným zlomkom času. Nech je oslávené Božie meno za to, že som ich mohla prežiť.

ADVENT 03/ 2002

Volám sa Cecília Pódová. Bývam v Poproči a patrím do popročského zboru. Čakám Ťa s radosťou, láskou, vďakou a túžbou môj Pane. Očakávaj na Hospodina, buď silná, a nech je mocné tvoje srdce…. (Žalm 27,4.5.14) Pri príležitosti krásneho 90-ročného životného jubilea vyjadrujú týmito slovami Písma svoje prianie milovanej sestre Pódovej celá rodina a členovia zboru Poproč. 75. výročie založenia zboru v Prešove 15.12. 2001 sme si pripomenuli založenie nášho zboru. 75. rokov je dosť dlhé obdobie vhodné na to, aby ešte tí najstarší pospomínali svoje prvé začiatky na ceste Božej. Úspechy i neúspechy, dobré i ťažké chvíle. Ako hovorí Písmo Sväté: Či len dobré budeme brať od Boha? V tento slávnostný deň sa nás v budove zboru zišlo viac. Pozvanie prijali kazatelia, ktorí pôsobili v prešovskom zbore od je ho založenia: Jozef Ondrušek, Ludovít Turcer, Vendelín Bielik, Stanislav Bielik, Dezider Duda. Spomínali sa mená aj tých, ktorí sa nemohli zúčastniť bratia: Kartík, Horňák a zosnulí kazatelia: Žurek, Beňovský, Nikerle, Juhász. Nechýbali ani hostia z okolitých zborov. Program spestrili staršie fotografie, piesne, ktorým ani čas neubral na kráse. K oslave Pána prispeli recitátori svojimi príspevkami, deti, mládež aj starší a mladší speváci. Slávnosť bola obohatená aj čítaním zo zborovej kroniky, ktorú vedie zástupkyňa zakladajúcej rodiny Fazekašových pani Vilma. Ich početná 10 členná rodina sa v roku 1922 s otcom Andrejom Fazekašom presťahovala z Hrašovíka do Prešova, kde na Poľnej ulici č. 42 sa začala história prešovského zboru. V súčasnosti má zbor 80 členov 47 detí a schádza sa vo vlastnej modlitebni na Štefánikovej ulici, ktorá bola postavená už v roku 1951. Chvála patrí v prvom rade nášmu Stvoriteľovi všetkým priekopníkom cirkvi ako aj organizátorom a účinkujúcim, ktorí sa postarali o túto príjemnú atmosféru. Veríme, že náš zbor sa bude stále viac rozrastať a že každý jeho člen bude užiI. ROŠKOVÁ točný pre Božie dielo.

37

ADVENT- ORION INFORMUJE

Misijní kniha roku 2002 Projekt „misijní kniha roku“ je dlouholetou tradicí v naší církvi. U nás funguje již několik roků. Účel? Darovat knihu, která osloví čtenáře a zaujme svým obsahem – někdy nelehký výběr. Tento rok vám oddělení evangelizace představuje knihu čtivou, neobjemnou, s příběhem doplněným fotografiemi, který zaujme a upoutá. Svojí jednoduchostí a dynamičností otevírá život Doug Bachelora a jeho neobvyklé cesty z prostředí bohatých a slavných, přes život v jeskyni, k „objevu jeho života“. Doug Bachelor je u nás známý jako řečník NETu 2000. Navíc se blíží 20. duben a ten je v církevním kalendáři „den evangelizace prostřednictvím literatury a den KE“. Kniha „Nejbohatší poustevník“ obohatí vás a vaše přátele, pro které je především připravena. Naším přáním a modlitbou je, aby skrze vás našla svoji cestu k co nejširší vrstvě lidí a pomohla v jejich hledání toho „největšího bohatství“. K. SAMEK

Nejbohatší poustevník Dough Bachelor Narodit se v rodině milionáře, mít matku pracující v showbyznysu, znamená být dítětem štěstěny. V případě Douga Bachelora to však nebylo tak jednoduché. Místo štěstím byl jeho život naplněn nezdary ve škole, útěky z domova, trestnou činností a drogami. Neměl směr ani cíl života. Vyzkoušel všechno možné, ale nic ho nezaujalo, až nakonec skončil v jeskyni jako poustevník – nejbohatší poustevník. Tajemná jeskyně Kaňon Tahquitz je patnáct mil dlouhý, ale většina lidí jezdí jenom k jeho ústí. Lidé z města tady pořádají srazy nebo chodí na výlety. Krása kaňonu mě ohromila. Ačkoli všude kolem byla samá poušť, v údolí rostlo mnoho stromů a krásně zelená tráva. Nejúchvatnější ze všeho byl vodopád. Voda padala po obrovských hladkých kamenech a dole se tříštila na miliony kapek, které se vznášely nad hladi-

38

nou v stříbrném oblaku. Slunce zářící skrz vodní závoj vytvářelo nádherné duhy. Vypadalo to tu jako v pohádce. Snad právě proto si tohle místo vybírali režiséři pro natáčení různých filmů. Jak jsme se tam povalovali a kouřili trávu, sešli k nám z hor muž a mladá žena. Muž měl dlouhé vlasy vybělené sluncem. Díky tmavé vysušené kůži a beztvarému vousu mi připomínal mudrce z Indie. Na nohou neměl nic. Šílenec! Jak může někdo chodit bos v krajině plné kaktusů? Ona šla hned za ním jako stín. Nádherná holka, kolem osmnácti, s velkýma hnědýma očima, vlajícími vlasy a hladkou olivovou pletí. Vypadala trochu jako Polynésanka, trochu jako Italka. V sedátku na zádech měla dítě, jehož snědá opálená kůže kontrastovala se světlými vlasy. Později jsem se dozvěděl, že se narodilo přímo v kaňonu Tahquitz a jmenuje se Tewey Tahquitz. „Vodkud razíte?“ zeptal jsem se muže. „Z domova,“ odpověděl lakonicky. „Chceš tím říct, že žijete tam nahoře?“ ukázal jsem do kaňonu. „Kde tam vegetíte?“ zkoušel jsem napodobit slovník hipíků. „Hmm, v jeskyni,“ odpověděl nenuceně. Městský kluk jako já mohl jen stěží potlačit překvapení. „Člověče! Chtěl bych to místo vidět! Vadilo by vám, kdybych šel zpátky s váma?“ vyrazil jsem ze sebe nadšeně. „Buď mým hostem,“ odpověděl. „Jdeme do města něco vyžebrat, koupit jídlo a zkusit darovat někomu tyhle malý kojoty.“ V ruce držel párek roztomilých kojotů. Byli to ti nejroztomilejší kojoti, jaké jsem kdy viděl. „Jejich matka je napůl kojot, napůl pes. Otec je kojot,“ vysvětloval. „Za pár hodin budeme zpátky. Potom můžeš jít s náma.“ Netrpělivě jsem čekal na jejich návrat. Jay ležel na zemi s přivřenýma očima a byl tak zhulený, že nevnímal okolní svět. Konečně se vrátili, takže jsme se mohli společně vydat na cestu. Kniha „Nejbohatší poustevník“ vyjde koncem února 2002.

ADVENT 03/ 2002

INZERCE Starší brat hľadá úprimnú sestru nad 60 rokov, s ktorou by chcel žiť. Zn.: Spoločne s Ježišom SR 030201 Přála bych vám zažít pocit duchovního nadšení a být třeba v černošském sboru. Nikdy jsem nebyla ve sboru tak nadšená jako právě tam. Nabízím zprostředkování au-pair pobytů ve Velké Británii. Zařídím vám volné soboty, pojištění, zpáteční jízdenku. Tel.: 0658/66 66 19, 0604/38 69 23. Zn.: Nečekejte! ČR 030202 Židovská rodina se třemi dětmi (čtvrté je na cestě), žijící v Londýně, hledá au-pair. Soboty jsou volné. Nástup v dubnu. Tel.: 0658/66 66 19, 0604/38 69 23. Spěchá! ČR 030203 Hledám za rozumnou cenu pronájem dodávky schopné ujet na jeden zátah 15 000 km v nepříznivých klimatických podmínkách. Na léto. E-mail: [email protected], tel.: 0777/85 36 24 ČR 030204 40/180 věřící středoškolák, rozvedený, rád pozná ženu pro cestu životem. Dítě není překážkou. Foto uvítám.. Zn.: Kaz 3,1 ČR 030205 Kdo může prodat, darovat: Siónské zpěvníky s notami, Bible kralické – malé, Drama věků – komplet, staré vydání, Dvořákovy žalmy – noty i s textem. Děkuji. ČR 030206 Jsem takový normální kluk, 28/170, štíhlý, černé vlasy a modré oči. Rád bych se seznámil s dívkou – spíše záp., sev. nebo jižní Čechy, Praha. Malé dítě není překážkou. Moje záliby: jízda na kole, procházky přírodou, poslech hudby a malování. ČR 030207 Sbor Roudnice n. L. nabízí plně funkční dvoumanuálové varhany Vermona a harmonium Petrof. Zn.: Potřebnému sboru za odvoz ČR 030208 Hledáme kamaráda do 55 let, který by se chtěl věnovat i 12let. synovi. Všechno máme, jen ty nám chybíš. Zn.: 175/sev. Čechy – podzim života ČR 030209 4 od 20 - 30 rokov s dobrými i zlými vlastnosťami a špeciálnymi záujmami hľadajú mušketierov pripravených do boja za život s Bohom. SR 030210

Tip na dovolenou V Jizerských horách u Tanvaldu, v obci Zásada, v klidném, čistém prostředí u lesa, s výhledem na Krkonoše a Český ráj, nabízíme možnost strávit příjemnou sborovou nebo rodinnou dovolenou či víkend. Ubytování je ve 2-5 lůžkových pokojích, celková kapacita je 34 lůžek. K dispozici je vybavená kuchyň a spol. místnost. Cena je 100 Kč na noc a den. V budově je modlitebna CASD. Nedaleko se nachází lyžařský vlek, možnost pěší turistiky a cykloturistiky. Informace: Jan Mužíček, 468 45 Velké Hamry II/489, tel.: 0428/38 71 98; 0603/71 36 32

Pronajmu sestře nebo bratrovi, adventistovi, pokoj (samostatný vchod z předsíně) za 2 700 v Praze 10. Tel.: 02/72 65 83 93. Zn.: Kocourek v bytě. ČR 030211 Slobodný, 38/172, adventista so záujmom o turistiku v prírode (hory, lesy, voda) hľadá štíhlu sestru do 42 rokov k vážnej známosti, ktorá by bola oporou aj v duchovnej oblasti Zn.: Prísl 13,12 SR 030212 38/177, sympatický, mladšího vzhledu, hledá partnerku pro společný život. ČR 030213

Prežite svoju dovolenku u nás Náš zbor Vám ponúka ubytovacie kapacity počas Vášho pobytu v okolí Zvolena Možnosť ubytovania: Modlitebňa CASD Sokolská 10, 960 01 Zvolen Izby: 1 trojlôžková a 1 dvojlôžková, k dispozícii kuchyňa, WC, sprcha, cena: 90 Sk/lôžko Možnosti rekreácie: turistika, termálne kúpalisko Kováčová, Kúpele Sliač, historické pamiatky mesta Zvolen a Bánská Bystrica, lyžovanie – Donovaly cca 30 Km Objednávky a informácie: Pavel Riečan, Kremnická 7, 960 01 Zvolen tel.: 045/532 65 25 – domov, 048/443 61 09 – práca e-mail: [email protected]

Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 03/2002. 10x ročně vydává Advent-Orion, Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, tel.: 02/33 32 16 21, fax: 02/33 32 37 41, objednávky: 02/33 32 07 67 , e-mail: [email protected]. Registrační číslo MK ČR 6982. ISSN 1210-3365. Vytiskla tiskárna Alfaprint – SR. Registrační číslo MK R 6982. ISSN 1210-3365. Šéfredaktor Marek Škrla – e-mail: [email protected]. Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Slovenské príspevky, inzeráty a objednávky môžete posielať na adresu Advent-Orion, Šafárikova 9, 038 61 Vrútky, tel./fax: 043/428 26 70, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor Ing. Mikuláš Pavlík. Vychází 10. 3. 2002

Douglas Batchelor & Marilyn Tooker

NEJBOHATŠÍ POUSTEVNÍK Mít otce milionáře a matku pracující v showbyznysu znamená narodit se na „šťastné planetě“. Ne vždy však tato, na první pohled slibná konstelace přinese člověku opravdové štěstí. Životní příběh Douga Batchelora je toho exemplárním dokladem. Přestože může mít všechno, co za peníze lze koupit, jeho nitro se utápí v bolestné prázdnotě. Život mu již v dětství přináší zdrcující prohry. Kvůli špatnému prospěchu a chování putuje z jedné školy do druhé. Spolu s kamarády opakovaně utíká z domova. Bere drogy, dopouští se krádeží a na krátký čas se několikrát dostane i do vězení. Ve chvílích největšího zoufalství přemýšlí o sebevraždě. Beznaděj a vnitřní rozervanost ho dovedou k definitivnímu útěku před civilizací. Strmé srázy hor v jižní Kalifornii poskytnou šestnáctiletému Dougovi bezpečné útočiště. Stává se z něj poustevník – nejbohatší poustevník. Klid a harmonie přírody mu sice přinesou hledanou svobodu a uvolnění, ale ani potom nesnesitelná prázdnota z jeho srdce nezmizí. Pak ale otevře starou, zaprášenou knihu, kterou kdosi neznámý pohodil v šeru jeskyně, a začínají se dít neočekávané věci... Brož., formát 13 x 20 cm, 152 stran.

Nancy Van Peltová

UMĚNÍ KOMUNIKACE Komunikace je jádrem mezilidských vztahů. To dokládá i další kniha manželské poradkyně Nancy Van Peltové. Autorka otevírá toto téma po mnohaleté praxi – východiskem jsou však nejen vlastní výzkumy a zkušenosti, ale i četné poznatky a studie dalších odborníků. Komunikace jako stěžejní forma dorozumívání je v knize pojata obsažně, přitom však s přehledem, v logické struktuře a návaznosti. Lidský vztah lásky autorka vnímá v hlubší rovině – a to nejen fyzické či emocionální, ale i duchovní a sociální. Vlastní úvahy či vývody doplňuje příklady ze života a čtenářům tak pomáhá hledat cestu k opravdovému porozumění. Váz., formát 17 x 24 cm, 208 stran.

Advent-Orion, Roztocká 5, 160 00 Praha 6 - Sedlec, tel.: 02/ 33 32 16 21, fax: 02/ 33 32 37 41, www.adventorion.cz

adv03_02obal.indd

2

21.2.2002, 0:41