2002

Yoga in Daily Life News 1 / 2002

Obsah Dialogy o Zemi . . . . . . .

2 Mezinárodní konference o Józe v denním životě a naturopatii jako systémech péče o zdraví . . . . . . . . . . 4 Slavnostní otevření Šrí Dípéšvar Mahadéva mandiru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Disciplína / Discipline . 6 Gjána . . . . . . . . . . . . . . 8 Konference FÓRUM 2000 v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Světové mírové turné 2001 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Buď jogínem . . . . . . . . 13

Dialogy o Zemi v Lyonu, Francie, 21.–23. února 2002 Tuto významnou mezinárodní konferenci iniciovali Michail Gorbačov, bývalý prezident Sovětského svazu a zakladatel Mezinárodního zeleného kříže, a Maurice Strong, zvláštní poradce OSN a Světové banky. Hlavní téma konference bylo: „Globalizace a trvale udržitelný rozvoj – je etika chybějícím článkem?“ Fórum zahájil Lionel Jospin, francouzský ministerský předseda, a Gérard Collomb, primátor města Lyon. Dalšími významnými účastníky konference byli: Koichiro Matsuura, generální ředitel UNESCO, Kamla Chowdhry, členka poradního výboru Světové banky a řada význačných zástupců veřejného života, médií, obchodu a průmyslu, mezinárodních institucí a organizací, nevládních organizací, světových náboženství, jakož i 15 bývalých ministrů zahraničí, kteří tvoří „Zvláštní výbor bývalých ministrů zahraničí“. Mahámandaléšvar paramhans svámí Mahéšvaránanda byl pozván jako hlavní řečník „kulatého stolu náboženských a duchovních vůdců“. Svámídží společně s Rabim Soetendorpem uspořádali na prvním plenárním zasedání modlitbu za mír (na fotografii), jíž se dále zúčastnili Maximilian Mizzi (za františkány), Ibrahim Ozdemir (za muslimy) a Konstantin Nechajev (za pravoslavné křesťany).

nesburgu (srpen/září 2002), které byly svolány, aby se na nich shrnula konkrétní doporučení pro dosažení spravedlivého přerozdělování světových zdrojů, celosvětové zodpovědnosti a sociální spravedlnosti. Hlavní témata Lyonské konference byla: 1. Překážky a potřeby trvale udržitelného rozvoje 2. Základní etické principy podpory trvale udržitelného rozvoje 3. Politická doporučení pro dosažení trvale udržitelného rozvoje 4. Politická strategie pro mezinárodní konferenci v Johannesburgu a pro další konference. Konkrétní diskusní body byly: ekosystém: voda – energie – doprava – zachování biologických druhů atd. sociální politika: zdraví – lidská práva – rizika a nebezpečí průmyslové výroby – náprava ekologických škod ekonomika: mezinárodní rozvojová pomoc – další pohyby kapitálu – implementace etiky Svámídží se účastnil pracovní skupiny „náboženští a-duchovní vůdci“. Ostatní skupiny pokrývaly následující témata: mezinárodní a ekonomické instituce, průmysl a podnikatelé, média a komunikace, členové parlamentu a státní úředníci, mezinárodní instituce, nevládní organizace, bývalí zahraniční tajemníci. Svámídží promluvil k posluchačům druhý den konference. Mluvil o dharmě lidstva, která spočívá v ochraně Země a ne v jejím ničení, v žití a jednání podle principu ahimsy. Apeloval na uvědomění si důsledků našich myšlenek, slov a činů, které na nás nevyhnutelně dopadají zpět podle zákona karmy. Na začátek každého pracovního sezení skupiny náboženských a duchovních vůdců byla zařazena modlitba – pokaždé vedená zástupcem jiného náboženství. Základem dialogů o Zemi je „Charta Země“, která byla mezinárodním týmem konzultantů publikována v červnu 2000 v Haagu po třech letech práce. „Charta Země“ je deklarací základních etických principů směřujících k-dosažení spravedlivé, trvale udržitelné a mírumilovné globální společnosti v novém tisíciletí. Jejím hlavním cílem je šíření nového pocitu celosvětové pospolitosti a vzájemné spoluzodpovědnosti za blaho lidstva a celého světa. Charta je vyjádřením naděje a voláním po globální spolupráci všech lidí v tomto rozhodujícím bodě naší historie (další informace: www.earthcharter.org). Svámídžího na konferenci doprovázelo 10 jógových žáků, kteří se také zúčastnili všech sezení. Svámídžímu prokazovali všichni účastníci konference velkou úctu a jeho mírumilovné vyzařování mělo vliv na celé plénum. Díky úsilí jeho i ostatních duchovních vůdců došlo k tomu, že do vědecky orientovaných diskusí byla vnesena náboženská a duchovní hlediska. Skutečnost, že se tak velký počet lidí živě angažuje při realizaci humanitárních záměrů, na nás udělala velký

Paramhans svámí Mahéšvaránanda na konferenci DIALOGY O ZEMI v Lyonu (Francie) Sádhví Šánti, Vídeň Konferenci inicioval Michail Gorbačov, prezident Mezinárodního zeleného kříže, a Maurice Strong, předseda Výboru pro Zemi, ve spolupráci s četnými mezinárodními organizacemi. Konference se zúčastnilo na 140 řečníků a 800 posluchačů. Byla zde diskutována tři hlavní témata: prevence globální ekologické katastrofy, boj proti chudobě a trvale udržitelný rozvoj planety. Po všechny tři dny konání konference se účastníci zabývali jedinou ústřední otázkou: „Globalizace a trvale udržitelný rozvoj – je etika chybějícím článkem?“ V přítomnosti četných osobností z-nábožen ských, politických, eko no mic kých, finan čních, vědeckých a žurnalistických kruhů byly na plenárních zasedáních a v osmi pracovních skupinách diskutovány nové cesty posilování etických principů ve všech oblastech. Po Světovém sociálním fóru v Porto Alegre a Světové hospodářské konferenci v New Yorku se účastníci připravovali na mezinárodní konferenci v Monterrey (březen 2002) a na světovou konferenci v Johan-

2

dojem. Otázka jednoho z účastníků by nás měla inspirovat k zamyšlení: „Je naše planeta planetou nebo trhem?“ Závěrečná slova Kamly Chowdhry (Indie), Rity Levi Montallcini (Itálie; nositelka Nobelovy ceny) a Michaila Gorbačova, iniciátora této konference, volala po aktivní spolupráci a spoluúčasti na veliké zodpovědnosti současných i budoucích generací za obnovu naší planety, Země. Byli jsme všichni vděčni za to, že jsme se mohli účastnit této dokonale zorganizované konference.

VÝSLEDKY

DISKUSE U KULATÉHO STOLU Č.

6: NÁBOŽENŠTÍ

A DUCHOVNÍ

VŮDCI DIALOGY O ZEMI, LYON, FRANCIE, 02/2002 MODERÁTOR: Mary–Evelyn Tucker, Bucknell University; SEZENÍ 1 A 2: ETICKÉ VÝZVY A ÚLOHA ETICKÝCH NOREM

SEZENÍ 3 A 4: POLITICKÁ DOPORUČENÍ A STRATEGIE NA PODPORU ETICKÉHO JEDNÁNÍ

1. Problémy • Náboženství se opožďují ve svém zaměření na rozhodující otázky. • Náboženství mají své „temné stránky“. • Fundamentalismus a nesprávným směrem zaměřená horlivost komplikují světovou scénu. • Náboženství měla v minulosti tendenci: - izolovat se od rozhodujících témat, - být uzavřená vůči ostatním náboženstvím, - odcizovat se ostatním institucím.

Účastníci panelu hovořili především o následujících klíčových oblastech spolupráce mezi náboženskými a ostatními institucemi (obchodními, vzdělávacími, mediálními, občanskými, atd.). • Voda, stejně jako všechny ostatní zdroje Země, je svatá a-nemůže se z ní stát spotřební zboží. Musí být čistá a dostupná pro všechny. • Výchova a vzdělávání na všech úrovních se musí věnovat také historii světových náboženství, historii i současnosti mezináboženského dialogu a spolupráce, tvořivé účasti světových náboženství na míru, spravedlnosti a trvale udržitelném rozvoji v moderním světě. • Hospodářské systémy musí být reformovány takovým způsobem, aby podporovaly biologickou a kulturní rozmanitost, sociální spravedlnost a duchovní rozvoj. Toto vše se vážně dotýká příštích sedmi generací. • Je zapotřebí, aby si světová média byla více vědoma těchto zájmů a podporovala iniciativy, které na ně poukazují. Vzniklo zde také jedno praktické doporučení: vytvořit světový televizní kanál, vyhrazený záležitostem týkajícím se planetárních zájmů.

2. Příležitosti • Náboženství nabízejí morální autoritu a etické principy. • Náboženství mají institucionální sílu a mohou na sebe brát vůdčí roli. • Náboženství nabízejí životaschopnou alternativu k materialismu a konzumu. • Náboženství mj. prostřednictvím podobenství a příběhů činí svět srozumitelnější a dávají hledajícím směr. • V moderním světě se silně rozvíjí mezináboženské porozumění. Jak se světová náboženství posouvají do ekologické epochy, jejich soucit, úcta a péče se postupně rozšiřují na společnost na celé Zemi. Jedním z našich úkolů je pozvednout těžiště zájmu od „víc mít“ k „víc být“ a „víc dělat“. Ve výzkumu vztahu světových náboženství k ekologii (realizovaném v rámci projektu Harvardské university „Fórum o náboženství a-ekologii“) vyšlo najevo pět společných principů. Každý z-nich je hluboce zakotven v Chartě Země. Jsou to: • Úcta k Zemi a vesmíru • Úcta k nesčetným druhům života • Umírněné čerpání přírodních zdrojů • Přerozdělování bohatství a zdrojů • Zodpovědnost za budoucí generace a za společenství živých bytostí

Komplexnější zpráva, obsahující další konkrétní doporučení, bude k dispozici na setkání v Johannesburgu jako odpověď na výzvu generálního tajemníka k předložení „nové etiky globálního ochrany přírody a dozoru nad ní“. Kromě konference v Johannesburgu budou výstupy z tohoto panelu předány Parlamentu světových náboženství. Svámídžího projev na konferenci v Lyonu je k dispozici ve zvukovém formátu MP3 pod odkazem „Guruvakyas“ na adrese www.yoga–in–daily–life.org .

3

Mezinárodní konference o Józe v denním životě a naturopatii jako systémech péče o zdraví 11.-13. LEDNA 2002; ÓM VIŠVA DÍP GURUKUL, SVÁMÍ MAHÉŠVARÁNANDA ÁŠRAM, DŽADAN, OKR. PALI, RÁDŽASTHÁN INDIE

Organizace višvaguru mahámandaléšvara paramhans svámího Mahéšvaránandy (Svámídžího) – Jóga v denním životě – a Ministerstvo zdraví a péče o rodinu indické vlády společně představili některé z nejnovějších prací ve vědě tradiční medicíny a jógy. Ášram v Jadanu byl ideálním místem pro takové setkání – s rozsáhlým vybavením pro konference, ubytováním, velkou nemocnicí specializující se na tradiční medicínu a pěstování léčivých rostlin. Na zahajovacím ceremoniálu Svámídží vřele uvítal ctěného šrí D. N. Tewariho, člena plánovací komise z Nového Dillí, dále svého Mistra, jeho svatost dharm samrát šrí svámího Mádhavánandadžího (Holy Gurudžího), další oficiální hosty a stovky mezinárodních delegátů (z více než deseti zemí z celého světa) a mnoho místních i zahraničních hostů. Konference zahrnovala komplexní program, který účastníkům umožnil vyzkoušet na sobě prospěšnost tradiční medicíny a zdraví prospěšný životní styl jógy a meditace. Každé ráno se v pokojném čase před svítáním účastníci těšili z meditací, jógových ásán, cvičení pránájámy a jógových krijí. Poté se v době, kdy se slunce zvedalo nad pouštním obzorem, sešli ke společné modlitbě. Den byl vyplněn přednáškami významných hostů – naturopatů, odborníků na výživu, ájurvédských lékařů, odborníků na Vastu šástru, praktických lékařů, kardiologů a jógových učitelů z celého světa. Uvolněná, mírumilovná atmosféra dávala posluchačům možnost dialogu s-přednášejícími a diskuse o prezentovaných tématech. Ve volném čase mohli

účastníci využít péče z oblasti naturopatie, ájurvédy, kineziologie, sluneční lázně nebo balneologie v ášramové Nemocnici tradiční medicíny. Všechna jídla byla připravována podle tradičních ájurvédských principů. Účastníkům se dostalo vzácného požehnání, že mohli během každého dne pobývat v přítomnosti obou Mistrů, Svámídžího a-Holy Gurudžího, a zažít krásný program večerní modlitby a-satsangu. Tématem satsangů bylo cvičení jógy a důraz na potřebu disciplíny a pravidelného cvičení. Holy Gurudží poctil posluchače zpíváním některých svých bhadžanů zasvěcených jeho Mistrovi, šrí Maháprabhudžímu. Během všech tří dnů přicházeli mnozí indičtí vládní představitelé, aby projevili Svámídžímu svou podporu: ctěný ministr vlády Rádžastánu šrí Haréndra Mirdha; bývalý ministr zdravotnictví a péče o rodinu z Nového Dillí Sušrí Sarodž Khaparde; poradkyně vůdce opozice indické vlády paní Ghandhí a-zvláštní hosté – mahárádža Džódhpuru šrí Gag Singhdží a-jeho choť. Všichni vysoce oceňovali obětavost Svámídžího a-jeho neúnavnou práci v oblasti lidského zdraví a tělesné i-duševní pohody v Indii i v zahraničí. Tato mezinárodní konference dala pozitivní impuls indické zdravotní péči tím, že zde vládní představitelé vyjádřili potřebu obnovit důraz na indické tradiční lékařské poznání a potřebu vrátit se k životu v-souladu se starodávnými a přirozenými obyčeji Matky Indie – včetně principů jógy.

Slavnostní otevření Šrí Dípéšvar Mahádév mandiru KHÁTÚ, RÁDŽASTHÁN, INDIE; 2. ÚNORA 2002; SVÁMÍ NAVRATAN, AUSTRÁLIE

Višvaguru mahámandaléšvar paramhans svámí Mahéšvaránanda (Svámídží) nedávno uspořádal jeden z nejrozsáhlejších duchovních festivalů, jaké se kdy v indickém jihozápadním Rádžasthánu konaly. Sešli se zde čtyři žijící světci naší doby (Svámídží, šrí Šankaráčárja Suméru Píthadišvaru, paramhans svámí Mádhavánandadží Purí – Holy Gurudží a-mahámandaléšvar šrí svámí Nirandžánandží) spolu s více než deseti tisíci duchovně hledajícími z celého světa, aby slavnostně otevřeli nový Šrí Dípéšvar Mahádév mandir – na počest celoživotního díla a mahásamádhi božské inkarnace Bhagván šrí Díp Nárájan Maháprabhudžího. Festival probíhal déle než tři dny na posvátném území Barí Khátú. Zde Maháprabhudží prožíval různá období svého stopětatřicet let dlouhého zázračného života (až do roku 1963), sloužil a zmírňoval utrpení všech bytostí skrze bezvýhradnou boží lásku. Druhého února 2002 započal festival slavnostním průvodem vedeným čtyřmi světci ulicemi Barí Khátú. Připomínalo to Kumbhamélu – zástupy tisíců vesničanů, sádhuů a žáků ze Západu lemovaly ulice, zdi i střechy domů. Lidé zasypávali světce okvětními plátky, provolávali jejich jména a zpívali

duchovní písně. Téhož odpoledne promluvili Svámídží, Šankaráčárja, Holy Gurudží a svámí Nirandžánandží k početnému davu posluchačů. Jejich slova se dotýkala srdcí všech přítomných. Holy Gurudží nám láskyplně vyprávěl o guru bhakti (oddanosti k Mistrovi). „Nikdo ve vesmíru nemůže uškodit tomu, kdo má guru bhakti. Nelze mu zkřivit

4

ani vlásek na hlavě. To ukazuje život velké světice Mírábáí, která navzdory celoživotnímu utrpení způsobeného nepochopením jejího okolí, došla díky silné touze po Bohu seberealizace… Ten, kdo nemá guru bhakti, je jako zvíře, nikdo jej nemůže chránit…“ Pokračoval: „Nejvyšší dharmou (povinností) je séva (služba) a nejhorším hříchem je být surový nebo ublížit ostatním živým bytostem.“ Se zavřenýma očima nám Holy Gurudží vyprávěl o svém prostém duchovním výcviku, přičemž mu občas vytryskly i slzy. Vstával každé ráno ve čtyři hodiny a sloužil Maháprabhudžímu, jak bylo třeba – obvykle vykonával každodenní povinnosti v ášramu. Díky službě a Maháprabhudžího daršanu dostal požehnání boží realizace. Šankaráčárja ve svém projevu vyzval k mírovému řešení sporů mezi Pákistánem a Indií – „Bomba, která dopadne, zabije kohokoli bez rozdílu, ať je to muslim nebo hinduista.“ Odvolal se také na Gándhího – „Jediný člověk, a dokázal tolik změnit svět. Co se teprve stane, když se skupina světců – jako dnes – společně soustředí na mír…“ Mahámandaléšvar svámí Nirandžánandží hovořil s velkou energií a pronikal tak k samé podstatě posluchačova bytí. „Sankalpa má velkou sílu, což ukázali velcí světci Hanumán a Síta… Ten, kdo mění svou mysl, nebude nikdy úspěšný.

Potom několik vesničanů vystoupilo se závazkem postavit na pozemku Maháprabhudžího ášramu tři nové chrámy na počest Hanumána, Matky Santóš a šrí Mádhav Krišny (Holy Gurudžího) – k udržení živoucí božské přítomnosti Maháprabhudžího a duchovního života vesničanů. Později téhož večera pokračoval satsang v Čhótí Khátú s jinou skupinou vesničanů. Svámídží zde všechny inspiroval k pravidelnému cvičení jógy obvyklými slovy: „Tuny teorie jsou ničím ve srovnání s gramem praxe…“ Potom vedl krátkou meditaci. Poslední den slavnosti byl satsang věnován rodičům, školním dětem a učitelům z okolních obcí. Holy Gurudží připomněl hřejivé příběhy z Maháprabhudžího života, Šankaráčárja hovořil o ahimse, důležitosti opakování božího jména a dharmě. Svámídží zářil jako Mistr, který inspiruje ke skutečným změnám přesahujícím pouhá slova a učení. „Učitelé a rodiče Indie by si měli dát sankalpu naučit děti dharmě a kultuře Indie…“ Svámídží uvedl dlouhý seznam duchovních znalostí, které by všechny indické děti měly znát nazpaměť. Potom přede všemi vyzval oblastního ředitele škol, aby toto bylo před jeho další návštěvou zajištěno a aby děti nosily tradiční indické rádžasthánské oblečení a tilak. Svámídží mluvil s-opravdovým přesvědčením: „Upřít dětem naši kulturu je totéž jako utnout jim hlavy…“ Všichni přítomní se připojili k-jeho požadavu, aby parlament opět zavedl sánskrt jako povinný předmět do školních osnov. Často přerušován spontánním potleskem Svámídží hovořil o vlivu Gándhího v Indii a vyzval všechny Indy, aby pevně stáli za svými tradičními duchovními zvyklostmi a způsobem života. „Jedině živým udržováním pravého a starobylého ducha Indie můžeme prospívat a dále nabízet poklad naší jedinečnosti ostatnímu světu…“ Rodiny a vesničané z okolních obastí budou ještě dlouho pociťovat pozitivní vliv této duchovní slavnosti. To, že se z milosti Maháprabhudžího sešli tito velcí světci na jednom místě a v tutéž dobu, bylo pro všechny účastníky velikým

Měli bychom si tedy vytvořit pozitivní sankalpu – pročistit svoji mysl duchovním cvičením. Potom již do našeho života nikdy nevstoupí temnota…“ Svámídží, který řečníky uváděl potom oslovil dav: „Rádžasthán je zemí tapasji, zdejší lidé jsou velkými bhakty a žijí v souladu s duchovní dharmou – mnohem víc než v jiných částech Indie. Dnes se koupeme ve slovech moudrosti. Je velmi vzácné mít takový daršan světců, zpívat bhadžany a mít satsang…“ Mnozí žáci ze Západu měli to štěstí, že mohli projít poutní stezkou z Maháprabhudžího ášramu v Barí Khátú do jeho Mahásamádhi ášramu daleko za vesnicí, kde byl zahájen denní program. Horká a jednotvárná pouštní stezka procházela podél úpatí ohromujícího horského pásma a vinula se kolem stád koz a malých pouštních obydlí. Příchod do Mahásamádhi ášramu znamenal neskutečný a nepopsatelný zážitek míru, bezčasovosti a duchovní síly pronikající celou oblastí. Svámídží, Holy Gurudží a Šankaráčárja tu zástupům duchovně hledajících věnovali nádherný satsang. „Ti, kdo navštíví tento ášram, získají moudrost a osvobození. Toto místo se stalo svatým Maháprabhudžího milostí… V tomto světě nám nic nepatří, vše patří Maháprabhudžímu…“ Na jiném satsangu toho večera Svámídží poděkoval mnoha oddaným, kteří štědře věnovali svůj čas, stavební materiál, práci a potraviny, aby se tato událost mohla uskutečnit.

5

Disciplína / Discipline

SATSANG SVÁMÍDŽÍHO V TRENČÍNĚ, SLOVENSKO / 15. 9. 2000 / SWAMIJI’S SATSANG IN TRENCIN, SLOVAKIA požehnáním. Velký světec Pataňdžali byl otcem psychologie. Žil asi 500 let před Kristem. K tomu, abychom lépe porozuměli vědomí, mysli a emocím, je nejlepší studovat dílo Pataňdžaliho. Upravil jógu do čtyř odvětví: bhaktijóga, rádžajóga, karmajóga a gjánajóga. Stejně tak můžeme do těchto čtyř skupin zařadit lidskou mysl. Bhaktijóga je jóga oddanosti a lásky. Je pro ty, kteří dávají přednost citům. Když bhaktijogíni nedostanou příležitost věnovat nebo odevzdat svoji oddanost, jsou nervózní a-neklidní. Jakmile mají příležitost zpívat bhadžany, modlit se nebo jít na-duchovní místo a hovořit o Bohu, jsou šťastní. Druhou skupinou jsou karmajogíni. Mají rádi práci. Když není žádná práce, jsou nervózní, neklidní a nudí se. Říkají: „Práce je bohoslužba.“ Vidí Boha ve službě (séva) pomáháním. Nezáleží na tom, o jaký druh práce se jedná. Když nemají co dělat na zahradě, doma nebo v zaměstnání, začnou malovat nebo se učit hrát hudbu. Rádi stále něco dělají. Třetí skupinou jsou gjánjogíni. Mají rádi debaty a intelektuální hovory. „Když je to tak, proč to není jinak? A když je to jinak, proč to není tak?“ Když nemají s kým diskutovat, potom něco píší na kus papíru nebo čtou časopisy a noviny. Stále chtějí něco analyzovat. Čtvrtou skupinou jsou rádžajogíni. Chtěli by být dokonalí a disciplinovaní. Jsou disciplinovaní nepředstavitelným způsobem. Pataňdžaliho výzkum shledal, že kázeň dělá člověka úspěšným. Proto na začátku řekl – pamatuj na kázeň. Mnoho cvičenců jógy provádí sádhanu každý den a mnoho ne. Udržujte disciplínu a cvičte, cvičte, cvičte! Když chybí disciplína, začíná sobectví, touhy a lenost. S leností se objevuje strach. A kde je strach, tam se všechno stává ničivým. Strach vytváří hněv, agresi a sobectví. A to všechno proto, že se ztratila disciplína. Člověk, který má disciplínu, se ničeho v životě neobává, protože skrze ni se všechno uskuteční. Ať už se jedná o povolání, bohatství, partnera nebo děti, je jen jedna cesta, disciplína. Dále Pataňdžali říká, že když chcete být úspěšní v-jógových cvičeních, musíte být disciplinovaní. Je mnoho různých oblastí, ve kterých bychom měli být disciplinovaní. „Disciple“ (žák) pochází ze slova „discipline“ (disciplína). Kdo není ukázněný, nemůže být úspěšným žákem. Pokud máte pochyby a problémy, pak nejste disciplinovaní a máte potíže s porozuměním Mistrovi. Nezáleží na tom, jak dlouho už cvičíte. Když nemáte disciplínu, můžete mít pochyby i po padesáti letech cvičení nebo dokonce po padesáti životech. Často jsem překvapen, když dlouholetí žáci, kteří cvičí, mají stále ještě tolik pochybností. Je to způsobeno nedostatkem disciplíny. Pro studenty je studium velmi dobré a radostné, ale je dlouhé a-trvá mnoho let. Po určité době se nudí, bolí je hlava, jsou unavení a neklidní, a tak si jdou raději zaplavat, něco si zahrát nebo se scházejí s přáteli v klubech. Když přijdou zkoušky a oni je nesloží, je to obvykle proto, že neměli při studiu disciplínu. Studenti, kteří jsou úspěšní, mají disciplinovaný rozvrh. Vstávají každé ráno v půl páté, od půl páté do půl sedmé studují. Od půl sedmé do půl osmé cvičí ásany a-od půl osmé do osmi snídají. Pak jdou do školy. Učí se a-jsou disciplinovaní.

The great saint Patanjali was the father of psychology and lived 500 years before Christ. In order to better understand consciousness, mind and emotions, it is best to study Patanjali's work. He modified yoga into four branches: Bhakti yoga, Raja yoga, Karma yoga and Gyana yoga. We can also classify the human mind into these four groups as well. Bhakti yoga is the yoga of devotion and love. It is for those people who prefer emotions. When bhakti yogis don't get an opportunity to dedicate or surrender their devotion, they are nervous and restless. They can't sleep and have problems. As soon as they get the opportunity to sing bhajans or pray, or go to a spiritual place and talk about God, they are happy. The second group is the karma yogis. They like the action of work. If there is no work, they are nervous, restless and bored. They say, “Work is worship” and they see God in the service (seva) of helping. It doesn't matter what kind of work it is. If they don't have anything to do in the garden, house or office, they begin to paint or learn to play music. They always like to do something. The third group is Gyan yogis. They like to discuss and speak intellectually. “If it is like this, then why is it not like that? And when it is like that, then why is it not like this?” If there is no one to discuss it with, they write something on a piece of paper, or read magazines or newspapers. They always want to analyze something. The fourth group is the Raja Yogi. They would like to be perfect and disciplined. They are disciplined in such an unimaginable way. Patanjali's research found that discipline makes the man successful. Therefore he said in the beginning, remember to be disciplined. Many practitioners of yoga do their sadhana every day and many do not. Keep up the discipline and practice, practice, practice! When discipline is not there, selfishness, desires and laziness begin. With laziness, fear appears. And when fear is there, then everything becomes destructive. Fear makes anger, aggression and selfishness. That is because the discipline is gone. A person who has discipline is not afraid in life because everything will be realized through it. Whether it is with a profession, wealth, partner or children, there is only one way, discipline. Patanjali continues by saying that even if you want to be successful in yoga practices, you have to be disciplined. There are many different ways in which we should be disciplined. “Disciple” comes from “discipline”. Someone who is not disciplined cannot be a successful disciple. If you have some doubts and problems, then you are not disciplined and you have a problem in understanding your master. It doesn't matter how long you've been practicing. You can have doubts after 50 years of practicing, or even 50 lives, if there is no discipline. I am often surprised when long-term disciples who practice, still have so many doubts. That is because of a lack of discipline. For students, studying is very good and joyful, but it is long and takes many years. Then they get bored, get headaches, tired and restless and would rather go swimming, playing, or gathering at clubs with friends. When the exams come and they don't pass, it's obviously because they had no discipline for studying. Students who are successful, have a disciplined schedule. There are getting up every morning at 4.30. And from 4.30 till 6.30 they study their subject. From 6.30 to 7.30 they practice asanas. And from 7.30 to 8.00 they eat breakfast. Then they go to school. They're learning and are disciplined. There is one very nice technique to help develop discipline. Every morning set a time at which you will get up. Whether it is 3 o'clock,

6

Je jedna velmi krásná technika, která pomáhá rozvinout disciplínu. Určete si čas, ve který každé ráno vstanete. Ať jsou to tři hodiny, čtyři hodiny, pět hodin nebo šest hodin, udělejte všechno pro to, abyste čas pravidelně dodržovali. Řekněte si, že jakmile vstanete, půjdete na toaletu a umýt se. Po umytí jděte k oltáři pozdravit Maháprabhudžího a zapálit agarbatti nebo svíčku. A potom začněte svá cvičení. Další způsoby, jak rozvíjet disciplínu, zahrnují půst jednou týdně v pondělí nebo ve čtvrtek. Nezáleží na tom, kolik pokušení k vám přichází, dodržte disciplínu. Nebo předtím, než jdete spát, si přečtěte část z nějaké krásné knihy: Líly Amrit, Bhagavadgíty, Bible, Koránu, upanišad, véd nebo z jiné duchovní knihy. Čtení pomáhá rozvinout poznání. Navíc byste každý den měli ptákům v parku hodit hrst semínek. Je to hezké a-ubozí ptáci budou mít z vaší disciplíny také užitek. Ráno vstaňte, umyjte se, oblečte a obujte se, projděte se parkem, rozhoďte semínka a vraťte se zpátky. To je něco velmi radostného. Když máte psa a musíte s ním jít ven, není to disciplína. Je to nutnost. Je rozdíl mezi nutností a disciplínou. Pataňdžali ve svých sútrách říká, že jóga začíná anušásanam – disciplínou. To dělá zemi velkou a bohatou. Vytváří to šťastnou společnost a individuální úspěch. Když je jednotlivec úspěšný, je úspěšná celá rodina. Když je úspěšná rodina, je úspěšná celá společnost a když je úspěšná společnost, je úspěšná i celá země. Ale dnes je problém se závist, hněv a-sobectví. Když se někomu daří dobře, jsou stovky jiných, kteří jsou proti němu. Někdy, když chce politik udělat něco dobrého, druzí mu závidí a jsou proti němu, a tak se snaží nalézt nějaké záležitosti, aby vyprovokovali určitý druh neklidu ve vědomí lidí. To je důvod, proč je dnes svět tak neklidný. Společnost se nachází ve velmi kritickém a nebezpečném bodě, protože když někdo něco udělá, ostatní křičí: „Proč on a ne já?“ Kdybychom mysleli na druhé, bylo by méně problémů. Ale jen vzácně lidé myslí na ostatní. Dokonale realizovaný člověk má v srdci skutečnou lásku a-myslí na druhé. Seberealizace pyšného ega říká: „Dokázal jsem to! Jsem takový!“ Prožíváme svůj hněv, nenávist a-závist a ukazujeme je. Je velmi důležité pročistit srdce, mysl a vědomí a probudit v srdci lásku. Až se to stane, uskutečníme nejvyšší princip ahimsy. Ahimsá paramó dharma. Když Pataňdžali kázal ve svém ášramu, seděl pod banyánovým stromem a kolem byli tygři, krávy, kozy, ovce, ptáci, lidé, králíci a mnoho jiných stvoření. Jakmile se přiblížili, zapomněli na svoji přirozenost. Tygr zapomněl na svoji agresivitu, zabíjení. Kozy zapomněly na bázlivost. Všichni seděli společně v jeho přítomnosti. Tak to je, když se vědomí ponoří do božího vědomí. Pak není rozdílu mezi inkarnací Boha a seberealizací. Další problém lidí je jejich mysl: 99 % našich problémů pochází z mysli. Mysl je jako silný slon, kterého není snadné ovládat, a také jako opice – stále skáče sem a tam. Někdo říká, že mysl je jako tygr, který je velmi agresivní. A někdo říká, že mysl je rozbouřená voda, kterou není snadné překročit. Lidé mluví o mysli a my se unavujeme změnami mysli. Celá psychologie je postavena na mysli. Pokud mysl uvažuje dobře, problémy se řeší. Všechny psychické problémy jsou mentálními problémy. Když mysl nechápe, co chceme, je zklamaná, pohněvaná, zraněná a uražená. Nechce už s námi spolupracovat a být naším přítelem. Nechce už nést zodpovědnost a stáhne se zpátky. Když se stáhne, vede to k depresi. Mysl potřebujeme, mysl by se neměla stahovat. Také by neměla zdivočet natolik, abychom

4 o'clock, 5 o'clock or 6 o'clock, do your best to make that time regularly. Tell yourself that as soon as you get up, you will go to the toilet and wash. After washing, go to the altar to greet Mahaprabhuji and light some agarbati or a candle. And then begin your exercises. Other ways to develop discipline include fasting once a week on Monday or Thursday. It doesn't matter how many temptations come to you, make that discipline. Or before going to sleep, read some part of a nice book: Lila Amrit, Bhagavad-Gita, Bible, Koran, Upanishads, Vedas, or some other spiritual book. Reading helps develop knowledge. Additionally, every day you could throw one handful of seeds in the park for the birds. That is something nice and the poor birds will also benefit from your having discipline. Get up in the morning, wash yourself, get dressed, put on your shoes, walk to the park, throw some seeds and come back. That is something very joyful. If you have a-dog, and you have to walk the dog, that's not discipline. That's a must. There is a difference between the must and the discipline. Patanjali says in his sutra that yoga begins with anushasanam – discipline. It makes a country great and makes a country rich. It makes society happy and makes an individual successful. When every individual is successful, then the whole family is successful. When the whole family is successful, then the whole society is successful, and when the whole society is successful then the whole country is successful. But nowadays there are problems of jealousy, anger and selfishness. If one is doing well, there are hundreds of others who are against that person. Sometimes, if a politician would like to do something good, there are others who are jealous and against him, so they try to find some points to provoke some kind of restlessness in the consciousness of people. That's why the world is very restless today. Society is standing on a very critical and dangerous spot because if someone does something, then others shout: “Why him and not me?” If we thought of other people, then there would be fewer problems. But rarely do people think of others. A completely realized person has real love in their heart, and they think of others. Self-realization of a proud ego says, “I did it! I am like this!” We realize our anger, hate and jealousy and we demonstrate this. It is very important to purify the heart, mind and consciousness and to have love awake in the heart. When that occurs, then we realize the highest principle of ahimsa. Ahimsa paramo dharma. When Patanjali was preaching in his ashram, he was sitting under a banyan tree and at that time tigers, cows, goats, sheep, birds, humans, rabbits and many other creatures were together. As they came near, they forgot their own nature. The tiger forgot his aggressive nature of killing. The goats forgot their fearful nature. All were sitting in his presence. That is when consciousness merges into God consciousness. Then there is no difference between an incarnation of God and self–realization. Another problem that comes to humans is mind: 99 % of our problems are from the mind. Mind is like a mighty elephant that is not easy to control, and also like a monkey – always jumping here and there. Some say the mind is like a tiger that is very aggressive. And some say the mind is rough water that is not easy to cross. People speak about the mind and we get tired from the changes of the mind. Psychology is built on the mind. If the mind thinks nicely, problems are solved. All psychic problems are mental problems. When the mind doesn't follow what we want, it is disappointed, offended, injured and insulted. Then the mind doesn't want to work with us and be our friend any more. It doesn't want to have any more responsibility and withdraws back. When it withdraws back, it leads to depression. We need the mind and it should not withdraw. It should also not become wild so that we become its slave. We have a mind and it can be under some control. Having discipline allows us to have a mind under better control.

7

Gjána

SATSANG SVÁMÍDŽÍHO, STŘÍLKY, ČESKÁ REPUBLIKA, 12. ŘÍJNA 2001 se stali jejími otroky. Mysl může být pod kontrolou, disciplína nám to dovoluje. V posledních dvou měsících se přihodilo mnoho věcí. Ale to je sansára, to je svět. Věci se dějí, dobré i špatné. Vždycky to tak bylo, je a bude. Bylo by lepší, kdyby se lidé naučili vážit si sebe navzájem. Je to zejména kvůli fanatismu ve jménu Boha, ve jménu náboženství – vládnoucích náboženství – která berou lidem svobodu. Nejhorší jsou ti, kteří sami sebe nazývají jejich vůdci. Jsou odpovědní za všechno, co se děje ve světě. Taková věc se může stát všude, kde se náboženští vůdci stanou diktátory. Proto se říká: tolerance! Posledních třicet let učím o toleranci a téměř v každé přednášce o toleranci mluvím. Tolerance v náboženství, tolerance v kultuře, tolerance mezi národy. Tolerance. Jediný způsob, jak přinést mír tomuto světu, je odpouštění a-tolerance. Ale někteří lidé neumějí být tolerantní. Pořád se snažíme vlastnit celý svět. A to je naše nevědomost. Chceme ovládat celý svět. Ale víte, že svět je ovládán Bohem. Jsme zde jen dočasně. Takové věci přicházejí, když neexistuje skutečná výchova a systém vzdělání se mění. Myslíme si, že jsme vzdělaní, ale v současné situaci můžeme říci, že vzdělaní nejsme. Nejsme civilizovaní. Být civilizovaný znamená vytvářet v celém světě krásu, lásku, harmonii, porozumění, svobodu a mír. Ale dnešní výchova vede lidi k-divokosti a hrubosti. Podporuje v nich sobectví a oni ztrácejí ze srdcí lásku. V srdci bychom měli mít odpuštění. Když nejste schopni odpustit nepříteli, co potom můžete dělat? Ježíš řekl dvě věci, které jsou velmi důležité: první – „Otče, odpusť jim,“ a druhá – „Nastav druhou tvář.“ Následujeme toto učení? Nemyslím si to. Nejsme schopni ho strávit. Má-li někdo trochu víc než my, ztrácíme učení ze zřetele. Hovory o filozofii, hovory o Bohu a náboženství, ochraně lidí – to jsou jen slova. Mezi lidmi je mnoho nevraživosti, mnoho závisti. A lidé trpí, nejsou šťastni. Lidé velmi trpí a jsou velmi ubozí. Jejich spánek je neklidný, trpí nespavostí, nemohou zastavit své vritti – myšlenky jako: „Jak udělat nějakou nepříjemnost člověku, kterého nemáme rádi,“ nebo „jak vytvořit problém“. Sklenice jedu je naplněna. Ještě pár kapek a začne přetékat. Ale říká se, že modlitba pomůže vždycky, protože Bůh slyší naše modlitby. Celý svět by se měl začít modlit a přemýšlet o-těch dvou Ježíšových větách. Odvolávám se na to, co řekl Ježíš, protože jste s jeho učením víc obeznámeni, ale tyto věci byly vysloveny už dříve – dokonce před Ježíšem – rišii, jogíny, v písmech hinduistů. Když budete číst upanišady, Rámájanu, uvidíte, že jsou tam stejná slova. Všechna náboženství jsou navzájem propojena. Některé tradice se mění podle klimatu nebo kultury. Pokud budeme užívat tento způsob myšlení, není pochyb o tom, že zítra bude ve světě mír. Velký Tulsídásdží řekl: Dajá dharm ká múl hé… Milosrdenství je kořenem náboženství… Náboženství (dharma) je jako strom, který má mnoho, mnoho větví, mnoho, mnoho listů, květů a ovoce. Ale celý strom je vyvážen a založen na kořenech. Když termiti snědí kořeny, strom velmi rychle zahyne. Termiti symbolizují sobecké,

negativní myšlení. Žárlivost, nenávist, komplexy, chtivost – to jsou termiti. Zničí strom dharmy. Dajá dharm ká múl hé. Milosrdenství je kořenem náboženství. Náboženství znamená správné jednání, náboženství znamená lásku k Bohu, náboženství znamená lidskost, náboženství znamená ochranu všech stvoření. Porozumět, dát lásku „dajá“. Ve svých srdcích potřebujeme dajá. Dajá dharam ká múl hé – Milosrdenství je kořenem náboženství. Proto se modlíme: „Milosrdný Pane, odpusť nám, odpusť nám naše hříchy, ochraňuj nás, milostivý Pane.“ Páp múl abhimán… Ego je kořenem hříchu… Ego je ukryto v každém. Odkud přichází závist? Z ega. „Proč ten člověk dělá tohle? Proč ten člověk má to a to? Proč je ten člověk tak úspěšný? Proč jsou proti mně? Proč mě žena nechápe? Proč mají mí kolegové tolik věcí a proč já nemám také tolik?“ Všechno je ego. „Chci být!“ To je ego. Existuje strom dharmy a strom hříchu. Strom dharmy je založen na kořenech milosrdenství, strom hříchu je založen na kořenech ega. Vynasnažíme se udělat něco pro to, abychom posílili kořeny stromu dharmy. A pokusíme se nalézt a využít všechny způsoby a příležitosti, abychom oslabili a zničili kořeny stromu hříchu. To je povinnost všech lidí na celém světě. Tulsídásdží řekl: Tulsí dajá na čhórijé, džab lag ghat mén prán. Tulsí, nikdy se nevzdávej milosrdenství, dokud bude v-tvém srdci život. Ježíš opakoval totéž, když řekl: „Odpusťte!“, „Pokora“. Bohužel, ne dost lidí na světě tato učení následuje. Místo toho dělá mnoho lidí opak. Chtějí mít moc, vytvářejí u druhých závislost – finanční, sociální, politickou. A vidíte, že mnoho zemí pod takovým tlakem trpí. Ale doufáme, že přijde den, kdy budeme žít v míru, kdy budeme žít v toleranci a porozumění. Jóga je cestou k míru. Jóga je cesta, která vede k Bohu a toleranci. Člověk by měl pochopit, co to znamená. Ale jsou lidé, kteří říkají: „Je lepší, když děti berou drogy, než když cvičí jógu.“ Je to škoda. Proč si to někteří rodiče myslí? Protože nevědí, co jóga je. Jóga nás učí, že máme být fyzicky, mentálně, sociálně a-duchovně zdrávi a sloužit světu. Jóga nejsou jen fyzická cvičení. Bohužel stále mnoho učitelů jógu vyučuje špatně. Převracejí ji vzhůru nohama. A sami sebe nazývají jógovými autoritami. To je kalijuga. Nejenže trpí sami, ale také ostatní budou trpět. Když mluvím, měl bych vědět, o čem mluvím, protože to ovlivní můj život. To, co dělám, co si myslím, se stává mojí karmou. A když se člověk nebojí ničeho, přinejmenším by se měl bát své karmy. Proto: SARVE BHAVANTU SUKHINAH SARVÉ SANTU NIRÁMAJAH SARVÉ BHADRÁNI PAŠJANTU MÁ KAŠČID DUKHABHÁG BHAVÉT Kéž jsou všichni šťastni.

8

Kéž jsou všichni osvobozeni od utrpení. Kéž jsou všichni obdařeni štěstím. Kéž není nikdo nešťasten. Všichni by měli být šťastni – a nejen lidé, ale všechna živá stvoření, každá bytost. Každá bytost chce být šťastná. Velmi drobounký, malý mraveneček pobíhá dnem i nocí sem a tam, aby byl šťastný. A když se dva mravenci setkají, když se jejich cesty zkříží, někdy vidíte, že se navzájem obejmou. Viděli jste je? Pozorujte je zblízka. Potkají se, obejmou a pokračují znovu svou cestou. Neperou se spolu. Když vidíte dva mravence, jak se střetnou na svých cestách, setkají se, dotknou se a pak se rozloučí. Jen si někde sedněte a pozorujte je. Cítí v srdcích radost. Jak velká je radost? Kolik prostoru zabere radost? Radost může být v maličkostech. Radost není kvantita, radost je kvalita. Radost, kterou zažívá mravenec, je stejná jako radost, kterou zažívá člověk nebo velký slon. Není tu rozdíl. Každé stvoření hledá radost dnem i nocí. A proto velcí mudrci říkají: Sarvé bhavantu sukhinah. Všude by mělo být štěstí. Sukha se nedá přesně přeložit jako radost nebo štěstí. Sukha je něco velmi krásného. Nádherné slovo. K tomu, co sukha znamená, vám dám malý výklad. Řekněme, že jste ve svém domě, doma nebo na zahradě. Jste velmi šťastní. Nic vás neruší. Atmosféra je velmi dobrá a příjemná. Je pěkné počasí. Vaše zdraví je výborné. Rodina je v harmonii. Manžel s-manželkou jsou k sobě velmi laskaví. V mysli máte klid. V srdci cítíte štěstí. Nikdo není proti vám. Žádní kolegové nejsou proti vám. Nemáte finanční problémy. Máte všechno. Všechno to, co jsem řekl a ještě víc – všechno to se vejde do jednoho slova – sukha. Sarvé znamená všude. Všichni. Sarvé bhavantu sukhinah. Všichni by měli být takto šťastni. A kdybychom si to opravdu přáli, může to tak být. Můžeme to uskutečnit. Proto vždycky uvažujte, co je správné a co je špatné. Vy byste měli být soudcem, nikdo jiný. Vy jste ti moudří. Víte, co děláte a víte, co je skutečnost. To učiní váš život šťastným a budete mít mnoho milujících přátel – pouze se vzdejte ega. Ve vaší zahradě – v zahradě vašeho srdce, nebo vaší mysli, nebo vašeho vědomí – stojí dva stromy. Který strom by měl přežít? A který by měl být vykořeněn? Jeden strom je strom dharmy a druhý strom je strom hříchu. Dharma a pápa. Dharmarádž je králem dharmy. Vždy se řídí dharmou. Proto v Mahábháratě byl nejstarší z pěti bratrů Pánduovců, Juddhišthira znám jako dharmarádž Judhišthira. Znamená to, že se řídil dharmou. Co je dharmou syna vzhledem k matce, otci, bratrům, strýcům, zemi, přátelům a tak dále? Podívejte se na Judhišthiru. Cokoli řekl, také udělal. Dodržoval dharmu. Takže dharmarádž je králem dharmy. Celá dharma je jeho principem. To znamená, že se řídil dharmou. Říká se: Dharma rakšaté, rakšaté dharma. Když budete ochraňovat svou dharmu, dharma bude ochraňovat vás. Když neochraňujete dharmu, dharma nemůže ochránit vás. Například dharmou očí je vidět. Když si nechráníte oči, oči nemohou chránit vás. Spadnete do příkopu. Ale když si oči ochráníte, oči ochrání vás. To je jen malý příklad. Takže: Dharma rakšaté rakšaté dharma. Když ochraňujete dharmu, dharma bude ochraňovat vás. Když ochraňujete své dítě, dítě bude ochraňovat vás. Když chráníte své kolegy, kolegové

budou chránit vás. Dharma je nejdůležitější pro člověka, protože zvířata dělají to, co dělají, instinktivně, automaticky. Dodržují svou dharmu dokonale. V jejich životě jsou jistá období, kdy mají určité pocity. Ve zbývajícím čase jsou v klidu. Ale lidé překročili hranici. Nedrží se dharmy. Je ještě další význam slova dharmarádž. Je to jméno Boha, který žije v nebi, možno říct, nebo ve Vaikuntě, ve Svargalóce nebo v astrálním světě. Udržuje archiv biografických údajů o-každém jednotlivci. Je v něm zapsán celý váš životní příběh. Cokoli děláte – každá vteřina vašeho života – je zde zaznamenána. A v době, kdy člověk odchází z tohoto světa, jsou dvě osoby, které jsou do toho zapojeny: Jamarádž a Dharmarádž. Jama je smrt. Dharma je život. Jama je smrt a-dharma je nesmrtelnost. Když podle tohoto archivu převažují negativní karmy, pošle Jamarádž svého posla, aby duši odnesl. A když je ve vašem životě víc dharmy než hříchu, potom se říká, že pro vás přijdou dévové neboli andělé. Oba tyto příběhy jsou v každé kultuře velmi živé. Ta kniha je známa jako kniha osudu. Jsou to naše činy, naše karma. Kdo jsme, abychom rozhodovali? Nemůžeme rozhodovat. Ale máme svobodu v tom, že se můžeme rozhodnout dělat věci správně. Bůh nám dal svobodu. Nar sé nárájan bané ké lijé. Člověk se může stát Bohem svými činy. A jak? Pěstujte strom dharmy. Dharma není jen náboženství. Zde dharma znamená závazek, povinnost, zodpovědnost a-správný způsob uvažování: satja – asatja, co je pravdou a co není pravdou. Gjánajóga říká, že jsou čtyři principy: PAHLÁ SÁDHANA VIVÉKA VIČÁRÓ SATJA ASATJA KAR NJARÁNJÁRÁ SÁDHANA ČJÁRÁ KARÓ HARI PJÁRÁ První věc, kterou bychom měli rozvíjet, je vivéka, protože vivéka nám dá schopnost rozlišovat mezi satja a asatja. Vždycky hledejte satja. Když se na někoho zlobíte, buďte upřímní, prosím. Co je příčinou hněvu? Může být, že jste uraženi. Vaše ego je uraženo. Vaše sobectví je uraženo. Vaše chtivost je uražena. Podívejte se tak, abyste viděli, co je skutečnost – buďte sami k sobě upřímní. Znamená to, že přinášíte utrpení do svého vlastního života. Stojíte si ve své vlastní cestě jako překážka, jako skála. Zapomněli jste na svou dharmu. A když jste zapomněli dharmu, jak vás může dharma chránit? Strom dharmy umírá. Strom dharmy usychá. Potřebuje vodu lásky, soucitu. Dajá (soucit) potřebuje také určitý druh výživy. Oddanost. Když vidíte malé dítě, co cítíte? Lásku. Je jedno, jestli je to dítě člověka nebo malé ptáčátko, králíček, koťátko nebo štěňátko. Cítíte lásku – a je to skutečná láska. A ta vás nutí dotknout se děťátka, dotknout se hlavičky děťátka nebo koťátka. Protože vaše milost přetéká, dotknete se a co si myslíte? „Jak krásné to je.“ „Jak hezké to je.“ To je čistota. Kdybychom rozvinuli takovou lásku jeden k druhému a mezi všemi lidmi, nebyly by žádné boje. To je učení velkých Mistrů. Oni to zažili a vyučovali. Je to jejich poselství. Když si nemůžete pomoci, buďte si jisti, že před vámi je temnota. Neterorizujte sami sebe tím, že kritizujete druhé. Nikdo nemá čisté ruce. Každý má nějakou chybu. Slabost nás dělá lidmi a-drží nás na této zemi. Proč hledáte chyby na druhých? Hledali jste je na sobě? Burá džó dékhún kó džal, burá na milá kón.

9

Džab dil khódž ápná, mudžh sé burá na kón. Šel jsem, abych uviděl špatné věci, ale nikoho špatného jsem nenašel. Když jsem však hledal ve svém srdci, zjistil jsem, že nikdo není horší než já. Když hledáte negativní věci na druhých, jste to vy, kdo je negativní. Jste lidské bytosti. Jste moudří. Jste vzdělaní, zkušení a pokorní. Proč nemůžete druhým odpustit jejich chyby? A když to sami dokážete, snažte se druhým pomoci toto překonat a najít správnou cestu. A pokud toho nejste schopni, alespoň neubližujte sami sobě. Proto se říká: „Pane, dej mi správný intelekt a správné vědomí. Veď mé smysly, mysl, slova, myšlenky a činy k Tobě, můj Pane. Abych nikdy nedělal nic, co je proti Tvému božství, proti Tvým božským principům.“ Ne proti Boží vůli, neboť Bůh nemá vůli. On sám je vůle. Ale má své božství, které vytváří jisté principy. Kéž děláme to, co je správné. Tak žije jogín. Tak se člověk stává jogínem. V Šiva samhitě se říká: Ékam gjánam nitjam adhjanta súnjam nadjata. Jen poznání je věčné. Jen gjána je věčná. Chcete-li vědět, co je věčné, pak vězte, že je to poznání. Poznání znamená poznání. Světlo znamená světlo. Žádná temnota. Poznání znamená nepřítomnost nevědomosti. A toto poznání je jen jedno. To znamená, že celý vesmír je Jeho vědomí. V každém okamžiku má Bůh vědomí celého vesmíru. My máme jen odlišnou, částečnou znalost o-různých jednotlivých předmětech. Když se podíváme na jablko – jak krásné je to jedno jablko a jak krásné jsou květy jabloně – v tu chvíli zapomeneme na to, že známe meloun. V-tu chvíli myslíme jen na jablko. Ale úplné vědomí je všudypřítomné. Je všude. Takové vědomí bychom v sobě měli probudit. Vědomí Já. Já je to vědomí a Já je jediné. Je totožné s Nejvyšším. Když se

probudí, nejsou už žádné vritti, protože přichází pouze jedno, Jednota. Myšlenky jsou jen tam, kde existují rozdíly. Myslím na Františka, potom na Helenu, na Aničku, na Otu, na Karla, na Marii. Tito lidé, jsou dvou různých pohlaví. V átmá jsou všichni jedno. Ale ve fyzické formě jsou odlišní. Jsou dva, tři nebo je jich víc. Když je mé vědomí v materiálním světě, musím vidět tuto dualitu, že František a Anička jsou dva. Když přecházejí mé myšlenky od Aničky k Františkovi nebo Marii, jsou jako vlny. Ale když vidím, že všechno je jedno, potom nastává jednota. Sladkost je sladkost. A když řeknu: „Toto je ladu, toto je koláč, toto je čokoláda, toto je bonbón, tamto je zmrzlina“, je to všechno rozdílné. Ale když v tom vidíte skutečnost, je jen jedna věc – cukr. Jsou to oči, které vám říkají „tohle je koláč“, „tohle je čokoláda“. A jazyk vám říká: „toto je měkké“, „toto je tvrdé“. Ale pro chuť a pro žaludek je to jen cukr. Dualita existuje pouze tam, kde je nevědomost. A skutečnost je tam, kde není nevědomost. Proto se říká: Ékam gjánam nitjam. Jen poznání je věčné. Nezničitelné, nepopsatelné, věčné. To je první mantra v Šiva samhitě. Pouze poznání je bez začátku a bez konce. Púrna, úplné. Ékam gjánam nitjam adhjanta súnjam nadjata. V tomto světě, v této sansáře, neexistuje nic, v čem by nebylo poznání. Ve všem je nějaké poznání. Ze všeho si můžete vzít nějaké poznání. A tak bychom se měli snažit hledat poznání. To je také smyslem našeho bytí zde na tomto světě. Čiňte dobro, buďte laskaví, buďte pokorní, odpouštějte. Neškoďte druhým. Uvažujte velmi čistě. Nebuďte fanatičtí, citově nebo nábožensky, mějte zdravou mysl. A buďte tolerantní ke všem – je jedno, zda v náboženství, kultuře nebo politice. Ti,

Konference FÓRUM 2000 v Praze V říjnu 2001 se Svámídží zúčastnil konference nazvané „FÓRUM 2000“, která se konala v Praze, v České republice. Konference byla mezinárodním setkáním představitelů světových náboženství a známých politiků, vědců, spisovatelů a umělců z-celého světa. Tato konference FÓRUM 2000 byla v pořadí pátou a jejím tématem byla „Lidská práva - hledání globální zodpovědnosti“. Konference FÓRUM 2000 v Praze vznikly z iniciativy prezidenta České republiky Václava Havla a nositele Nobelovy ceny míru, autora a filozofa Elie Wiesela, aby se vyjádřily k otázkám a nadějím lidstva na přelomu tisíciletí. Jen velmi výjimečně má tolik vysoce postavených osobností z tak širokého okruhu oblastí příležitost setkat se u jednoho stolu a-diskutovat o-elementárních problémech současného světa. V minulých pěti letech se tak v Praze setkalo mnoho světově známých politiků, nositelů Nobelovy ceny za literaturu, lékařství, přírodní vědy a mír, sociologů, filozofů a představitelů světových náboženství. Zde je jejich částečný seznam: Henry A. Kissinger – americký politik, nositel Nobelovy ceny míru (1973), Kardinál Jean–Marie Lustiger – pařížský arcibiskup, Hans Kung – předseda Global Ethic Foundation, Německo, Meir Lau – velvyslanec Izraele, James Lovelock – britský vědec a spisovatel, Karan Singh – indický politik, Šejk Abbas Mohajerani – přední islámský učenec, myslitel a spisovatel, Raimon Pannikar – profesor filozofie, katolický kněz, hinduistický učenec, Šimon Perez – izraelský politik, nositel Nobelovy ceny míru (1995), Jacques Rupnik – francouzský politolog, René–Samuel Sirat – velvyslanec Ústřední konzistoře Francie, George Soros – finančník a filantrop, Wole Soyinka – nigerijský spisovatel, nositel Nobelovy ceny míru (1986),

10

Jeho Svatost Dalajláma, (který byl pozván, ale kvůli onemocnění nepřijel), Bill Clinton – bývalý prezident USA, Clement C. P. Chang – zakladatel Tamkang univerzity, Taiwan a mnoho dalších. Účastníci konferencí formulovali několik hlavních výzev a celosvětových problémů, kterými se musí lidstvo v blízké budoucnosti zabývat, máme-li žít v míru, vzájemné úctě a spolupráci. Témata konferencí: 1997: Starosti a naděje na prahu nového milénia: Svět, který jsme zdědili, Náš svět dnes, Naděje do budoucna 1998: Aspekty globalizace: Informační společnost, Politická a ekonomická rovnováha ve světě, Konflikt kultur 1999: Střed a okraj: Vize globalizace 2000: Kultura, vzdělání a duchovní hodnoty ve věku globalizace 2001: Lidská práva – hledání globální zodpovědnosti Na Fóru se Svámídží zúčastnil ekumenické bohoslužby v katedrále svatého Víta a podílel se spolu s dalšími hosty na internetové panelové diskusi vedené teologem Tomášem Halíkem a socioložkou Jiřinou Šiklovou. Mezi jinými zajímavými osobnostmi na konferenci se Svámídží osobně několikrát setkal s panem Óm Prakášem Šarmou, představitelem hinduismu ve Velké Británii, a s Václavem Havlem, prezidentem České republiky.

Světové mírové turné 2001 MODLITBY ZA SVĚTOVÝ MÍR

Umag/Chorvatsko, 29. 9. 2001 29. září paramhans Svámí Mahéšvaránanda zorganizoval v-Umagu v Chorvatsku modlitbu za světový mír. Více než tisíc lidí z Chorvatska, Slovinska, Itálie, České republiky, Slovenska a Maďarska s nadcházejícím večerem rozsvítilo na pobřeží svíčky. Každý se modlil za mír podle svého náboženství a víry. K modlitbě se připojili představitelé katolické církve a islámské komunity, indický velvyslanec v Chorvatsku a zástupci místních úřadů. Každý z nich zapálil svíčku a poslal ji na moře s přáním míru mezi všemi kulturami, národy a náboženstvími. „Moře, které spojuje všechny světadíly, symbolizuje jednotu, a plamen představuje světlo a-život. Společně přinášíme dva základní prvky života – vodu a oheň a přejeme si, aby plamen plál správným směrem. Představitelé náboženství a politiky přijali naše pozvání a-připojili se k nám. Multikulturní tolerance je zásadní pro skutečný a dlouhodobý mír,“-řekl Svámídží. Tato modlitba byla hlavní událostí semináře Jógy v-denním životě, který se každým rokem koná v Istrii v Chorvatsku.

SARVÉŠAM SVASTIR BHAVATU SARVÉŠAM ŠÁNTIR BHAVATU SARVÉŠAM MANGALAM BHAVATU SARVÉŠAM PÚRNAM BHAVATU LÓKAH SAMASTAH SUKHINO BHAVANTU ÓM ŠÁNTI ŠÁNTI ŠÁNTI

Lublaň/Slovinsko, 27. 10. 2001 Ze Svámídžího iniciativy se 27. října 2001 ve slovinském hlavním městě Lublani konaly modlitby za světový mír. Více než tisíc lidí se shromáždilo poblíž krásného zámku v-lublaňském ústředním parku „Tivoli“, kde byly vedeny modlitby místními představiteli křesťanské, islámské, baháíské a hinduistické komunity. Zúčastnili se i někteří politici a zahraniční diplomaté ve Slovinsku. Představitelé každé náboženské skupiny a velvyslanci Řecka a Albánie zapálili svíčku míru a krátce se pomodlili. Publikum bylo poděleno malými svíčkami a pohled na tisíce malých světel v-temnotě byl ohromující. Svámídží zazpíval Mantru míru, přeložil ji a poukázal, že je určena pro celé lidstvo a ne jen pro určité náboženství, národ nebo kulturu. Slovinské televizní stanice a ostatní média tuto událost zprostředkovaly, což bylo výborně zajištěno velkými projekčními obrazovkami

Kéž je všude zdraví, kéž je všude mír, kéž je všude harmonie, kéž každý dosáhne dokonalosti, kéž je v celém světě štěstí. Óm mír, mír, mír. Hari Óm, drazí duchovní bratři a sestry! Aby podnítil a podpořil toleranci a porozumění mezi národy, kulturami a náboženstvími a zejména mír ve světě, pozval Svámídží v rámci svého světového mírového turné představitele různých náboženství, politiky, diplomaty a-veřejnost, aby společně přišli a spojili své snahy a cíle v-modlitbě za mír.

11

národ nebo náboženství. Naše modlitba za mír je věnována všem lidem, kteří ztratili životy při nedávných útocích kdekoli ve světě, všem dětem, které ztratily životy kvůli současné situaci ve světě, všem ženám , které ztratily manžely a všem matkám a otcům, kteří ztratili děti. Příčinou teroru a války je nedostatek úcty a tolerance mezi národy, kulturami a náboženstvími a je na nás, abychom si podali ruce a spojili se v-lásce a porozumění.“ Na závěr podal Svámídží svou svíčku, aby její plamen zapálil svíčku katolického kněze.

a-třemi kamerami, takže bylo všechno vidět i z dálky. Národní televize připravila příspěvek o modlitbě do večerních zpráv. Lidé odcházeli nadšeni a šťastni, že se mohli zúčastnit první události tohoto druhu ve Slovinsku. Bratislava/Slovensko, 29. 10. 2001 „Přineste Světlo“ byl název události, která se konala 29. října 2001 na břehu řeky Dunaje v Bratislavě. Při této multikulturní příležitosti, která přilákala tisíce návštěvníků, hovořili a-modlili se za mír ve světě představitelé různých náboženství a kultur. Krásná slova míru a porozumění mezi všemi přednesli mnichové zen-buddhistické školy, představitel židovské obce, dívka z Angoly, která se modlila ve vlastním jazyce, představitel iniciativy „Lidé proti rasismu“ a samozřejmě paramhans svámí Mahéšvaránandadží jako představitel hinduismu. Svámídží oslovil publikum modlitby za mír následujícími slovy: „Drazí bratři a sestry, pomodleme se za naši planetu. Kéž všechny živé bytosti žijí v harmonii, ve vzájemné úctě, toleranci a lásce. Bůh je všemohoucí a všudypřítomný. Je Pánem našich srdcí. Kéž nám odpustí všechny naše chyby a-špatné činy a požehná nám dobrým zdravím, mírem, vzájemným porozuměním a láskou. Kéž nás vede z neskutečnosti ke skutečnosti, z temnoty ke světlu, od smrti k nesmrtelnosti. Vše je v Jeho rukou. Nejsme konající, On je konající. Jedině On je ten, kdo koná. Mír, mír ,mír.“ Na závěr všichni hlavní hosté symbolicky zapálili olejové lampy za mír a pustili je na hladinu Dunaje. Olejové lampy byly vyrobeny ekologicky ze skořápek kokosových ořechů.

Praha, 1. 12. 2001

Večer před první adventní nedělí se v Praze uskutečnila mimořádná událost. Společnost Jóga v denním životě se spojila s několika dalšími institucemi, aby zorganizovala veřejné modlitební shromáždění na ostrově uprostřed řeky Vltavy, na které přišli představitelé hlavních náboženství a duchovních tradic. Iniciátorem byl paramhans svámí Mahéšvaránanda a-událost se konala pod patronátem starosty Prahy 1, Ing.-Jana Burgermeistera. Stovky lidí různé víry, z různých částí České republiky i ze zahraničí, se v pět hodin odpoledne shromáždily na dolním konci Střeleckého ostrova, aby se připojily k modlitbám, které přednesli naši hosté:

Vídeň/Rakousko, 11. 11.2001 Asi tisíc lidí se shromáždilo na břehu Dunaje v Kaisermühlendammu ve Vídni, aby se zúčastnilo modlitby za mír a toleranci ve světě. Představitelé různých náboženství (křesťanství, buddhismu, islámu a hinduismu) pronesli dojemná slova modliteb za vzájemné porozumění, toleranci a-především za mír ve všech částech světa. Všichni vážení hosté spolu s indickým velvyslancem v Rakousku zapálili olejové lampy a symbolicky je vypustili na řeku. Chladný večer byl naplněn vřelou atmosférou a světlem dobrých přání všech účastníků. Závěrečná slova byla přenechána iniciátoru této události, Paramhans Svámí Mahéšvaránandadžímu. „Světlo je univerzální symbol. Kdekoli jsou vyslovovány vznešené myšlenky, jako v kostelech, před oltáři nebo na hřbitovech, všude tam je přítomno světlo. Světlo je symbolem života, plamenem života. Znamená moudrost, čistotu srdce a-jasnost. Světlo je symbolem Boha. Temnota představuje smutek, nenávist a hněv. Světlo znamená porozumění, toleranci, lásku a mír,“ řekl Svámídží.

• Paramhans svámí Mahéšvaránanda, představitel hinduismu a sat sanátan dharmy, • Svatopluk Karásek, evangelický duchovní, • Bhante Y. Wimala, buddhistický mnich ze Srí Lanky, • Ivan Štampach, religionista, moderátor celé události, • Jikan Kodo, japonský zen-buddhistický mnich, • Vladimír Sáňka, představitel muslimské komunity, • Peter Gyori, představitel židovské obce (BEJT Praha), • Miloš Tomáš, představitel nakladatelství Avatár, který přinesl poselství svého otce dr. Eduarda Tomáše, legendárního českého jogína, • Otec Juan, představitel řádu sv. Augustýna.

Barcelona/Španělsko, 24.11.2001 V Barceloně se lidé shromáždili na mezidenominačním setkání. O této události informovali novináři a televize a vyjádřili ocenění, že „do Španělska přijel z Indie Mistr jógy, aby se modlil za světový mír“. Událost získala na významu, protože ten den došlo k výbuchu bomby v Bilbau, velmi blízko Barcelony, při kterém zemřela žena. V projevech španělských účastníků byla tato událost spolu s přáním míru mezi Španěly zdůrazňována. Katolický kněz přednesl modlitbu svatého Františka z Assisi – „Pane, učiň mne nástrojem svého míru.“ Svámídží řekl v krátkém projevu před zpěvem Mantry míru: „Tato modlitba není míněna pro nějakou určitou osobu,

Nejprve řečníci symbolicky zapálili pochodně, které byly poslány lidem na shromáždění jako zdroj šíření duchovního světla. Lidé si od pochodní zapálili své svíčky. Potom všichni řečníci přednesli modlitby. Všichni účastníci se poté každý svým způsobem po několik minut modlili k Bohu za mír a-harmonii ve světě. Program byl ukončen vypuštěním asi čtyřiceti plovoucích lampiček, upečených ze zvláštního těsta, na řeku. Spolu s osvětleným panoramatem historického centra města vytvořily krásný obraz míru, klidu a naděje. Událost byla přenášena dvěma televizními společnostmi.

12

noci otevřených obchodů, turisté i děti přišli zapálit svíčku za mír. Ke konci noci se rozprostírala řada svíček po celé délce ulice. Plamen svíčky na cestě k míru symbolizoval univerzální plamen, který hoří uvnitř nás všech. Zářící cesta svíček se s postupující nocí prodlužovala a rozšiřovala. K tomu, aby lidem pomohli formulovat přání míru, rozdávali bhaktové kartičky s modlitbou uvedenou výše. Tuto noc Józe v denním životě pomáhala řada dalších humanitárních organizací jako Amnesty International, OXFAM Community Aid Abroad, Světová společnost pro ochranu zvířat, Australská vegetariánská společnost a Australský červený kříž. Jednotliví členové těchto skupin přišli, aby pomohli. Mediální pokrytí bylo zajištěno rádiem a novinami. Večer byl zkrášlen jemnou klasickou hudbou. Hudebníci tak přispěli k atmosféře události. Slavnost 1. listopadu zahrnovala podepisování do Mírových knih, které byly předány australské vládě. Podobná událost se konala v ášramu v Brisbane 11. listopadu a v Melbourne 16. listopadu. V ášramu v Brisbane byla veřejnost pozvána na večer inspirující četby, poezie a modliteb. Zpívali jsme duchovní písně a nabídli jsme promítání na téma Soucit, líčící podoby a duchovní učení vznešených osobností z celého světa. Následovala chvíle ticha, aby si každý mohl zformulovat osobní přání míru. Atmosféra v ášramu v Brisbane byla plná úcty a klidu. V Melbourne zpívali hudebníci jako bhaktové, kteří s košíky plnými svíček zvali veřejnost, aby každý položil svíčku na cestu na Burke Street Mall v centru Melbourne. Jóga v denním životě a humanitární organizace jako Amnesty International a Vegetarian Network Victoria pracovaly společně, aby rozdaly kolemjdoucím co možná nejvíce kartiček s modlitbou. Na konci cesty svíček bylo „jezírko míru“ naplněné květy lotosu, révovými listy a plovoucími svíčkami. Mírové slavnosti, které se konaly v Austrálii, měly silný vliv na místní i širší komunitu. Tisíce jednotlivců z různého prostředí přišly vyjádřit společnou touhu: své ryzí přání míru pro všechny na celém světě. Zpráva z médií: „Čím více lidí upne své pozitivní myšlenky a-přání ke světovém míru, tím větší bude blahodárné působení našich modliteb. Spolu s představiteli všech náboženských skupin a veřejnosti zasvětíme všechnu svou sílu myšlence míru. Tímto úsilím jistě přispějeme k životu v míru v budoucnosti.“ Děkujeme našemu drahému Svámídžímu za podnět k-mírovým slavnostem a-za to, že nám dal příležitost pomoci mu sloužit lidstvu.

Tentýž den – v sobotu – byl po události vysílán ve zprávách České televize krátký spot a druhý den znovu v nedělních zprávách. O týden později byl během talk show vysílán dokumentární pořad. Také v novinách vyšly články o této události a zpráva byla uveřejněna i Českou tiskovou kanceláří. Australské modlitby za mír, listopad 2001 „Dovolte svému srdci, aby vyjádřilo slova vašeho osobního přání míru. Rozsviťte svoji svíčku od plamene druhé a vyšlete ji na cestu míru. Pošlete své pozitivní myšlenky všem živým bytostem. Připomeňte si svoji touhu po míru a neste ji s sebou. Ať vás vede při vašich činech. Připomínejte si svou touhu jak nejčastěji můžete.“ Tato slova si přečetly tisíce lidí na kartičkách na mírových slavnostech, které byly pořádány ve třech největších australských městech: Brisbane, Melbourne a-Sydney. Tato celosvětová akce, iniciovaná Svámídžím, byla s velkým nadšením podporována australskými bhakty, aby pomohla rozšířit Svámídžího poselství světového míru. V pátek, 26. října v poledne, na Martin Place, v srdci centrálního obchodního okrsku Sydney, zahájila Jóga v denním životě Svámídžího poselství míru. Bhaktové si oblékli speciálně vyrobená „trička mírových slavností“ a roznášeli košíky pestrobarevných květin. „Obraceli jsme se na zaneprázdněné úředníky, kteří spěchali na oběd nebo z oběda. Nabízeli jsme jim květiny a příležitost vytvořit si vlastní přání míru. Nejprve byli lidé trochu překvapeni, že dostávají květiny, ale jak kolem procházelo stále více lidí, začali si formulovat osobní přání míru a posvěcovali toto přání tím, že položili květinu na velkou namalovanou mandalu srdce. Mandalu srdce jsme vytvořili jako symbol vlastností anáhata čakry, které musí každý z nás rozvinout, abychom dosáhli světového míru.“ Nejvýznamnější událost mírových slavností v Sydney se konala 1. listopadu. Přes 2000 lidí vyjádřilo touhu po světovém míru v Pitt Street Mall, což se uskutečnilo ve výjimečné noci Maháprabhudžího mahásamádhi. Pitt Street Mall je v samém centru Sydney. Lidé všech profesí: obchodníci, prodavači do

Buď jogínem Byl jeden muž, jmenoval se Honza, a ten byl stále nespokojen se životem, který vedl. Ne, že by se mu skutečně vedlo špatně. Vždy vyšel se svými výdaji, nikdy netrpěl hladem nebo bídou. Nebyl ani nemocný, ani znetvořený a zdálo by se, že by mohl být vlastně spokojen. Přece ho hluboce sžíral pocit nedostatku a nenaplněnosti, který ho tížil a kvůli kterému byl neklidný a nepřátelský.

Kde hledal naplnění, našel zklamání. Už jako dítě ho škola neuspokojovala; to, co se tam měl učit, se mu jevilo jako zcela neužitečné. Také jeho zaměstnání ho nenaplňovalo. Práce se mu zdála nudná a lidské kontakty povrchní. Tak měl jen málo přátel a také s nimi nikdy necítil porozumění. Přitahovalo ho to k jedné dívce, víc než k ostatním. Ona se zdála jiná, hlubší, pravdivější. Získal naději. Stali se bližšími,

13

vzájemně se zamilovali a nakonec se vzali. Narodily se jim dvě děti. Avšak do jejich života přišly všední dny a ztratilo se jejich počáteční okouzlení a zamilovanost. Vlastně probíhal Honzův život zcela „normálně“, s „obvyklými“ chvilkami štěstí, s „obvyklými“ menšími a většími problémy. Avšak Honza nenalézal nikde mír a vnitřní naplnění. Vždy zase se v něm probouzela hlodavá bolest. Nespokojenost a neklid ho nutily stále něco hledat – nevěděl ale co. V této vnitřní náladě se choval k ostatním netrpělivě a-nepřátelsky. Stále byl v nepohodě, někdy reagoval hněvivě a agresivně, potom zase klesl do hluboké deprese. Jeho rodina, jeho práce, všechny vztahy, všichni lidé, všechno se mu jevilo jako zátěž. Onemocněl ne těžce, ale trvale. Dostavily se chronické potíže žaludku, bolesti hlavy, žlučníkové potíže, trávicí potíže, neustále trpěl tělesnými problémy. Stal se zátěží pro sebe i pro ostatní. Mezitím zestárl a bylo mu 55 let. Přešel podzim jeho života a-už se ohlásila zima. Honza byl stále deprimován, stále zoufalý. „To přece nejde! Jakou chybu jsem udělal? Jak to, že nenacházím to, co by mi konečně přineslo štěstí?“ Každý úplněk navštěvoval satsang, který měl pandit pro obec. Také tam nenalézal až dosud žádnou odpověď na své palčivé otázky o životě. Jeden večer však mluvil na satsangu nějaký jogín, mistr, který podle tradice procházel zemí a učil. Mistr mluvil o Bohu, o drahocennosti života a smyslu lidského bytí, o karmě a znovuzrození. Vlastně neříkal nic nového, a přece mluvil jinak než jiní. V jeho slovech vibrovala silná oživující energie a z jeho očí zářila čistá láska a hluboké soucítění. Nějaké nádherné, světelné, harmonické vibrace naplňovaly celý prostor a pozvedaly vědomí všech přítomných. Celá jeho bytost vyjadřovala lásku, porozumění, moudrost a mír. Honza cítil vnitřní radost a naději, jak nikdy předtím ve svém životě. „Musím s tímto Mistrem bezpodmínečně mluvit“, říkal si. „Snad mi může ukázat správnou cestu.“ Po přednášce šel za mistrem a poprosil ho o rozmluvu. Vyprávěl mu celý svůj životní příběh, o své neschopnosti nalézt spokojenost a vnitřní štěstí. „Můžeš mi dát radu, mistře? Můžeš mi říci, jak najdu to, co hledám?“ Mistr přikývl: „Měl bys cvičit jógu.“ „Ale to už dělám dlouho,“ odvětil Honza. „Denně cvičím hodinu ásany, pránájámu, ráno a večer se modlím a medituji. Co mám ještě dělat? Řekni mi, kterou jógu mám cvičit?“ „Buď jednoduše jako jogín,“ opakoval mistr. „Potom mi řekni, jaký jogín je,“ požadoval Honza. „Mohu ti říci jenom toto,“ vysvětloval mistr ještě jednou. „Mysli si stále: Jsem jogín. Nyní ale jdi domů, neboť já bych chtěl meditovat. Zítra ve stejnou hodinu můžeš zase přijít, potom ti řeknu víc.“ Honza učinil, jak mu mistr poručil. Šel domů a přeříkával si stále v duchu: „Jsem jogín, chtěl bych být jogínem.“ Nevyprávěl žádnému člověku o své rozmluvě s mistrem, ani své ženě. Stále vnímal v duchu slova mistra: „Buď jogínem. Jsi jogín.“ Nemyslel na nic jiného a věrně si přeříkával tyto věty. Ještě před usnutím si pomyslel: „Jak je pěkné být jogínem. Rád bych byl jogínem a už jím vlastně jsem.“ Příští ráno se cítil zcela lehce a svobodně. Trudnomyslnost ustoupila, nehloubal už o svém domněle zpackaném životě. Po práci šel zase k mistrovi, byl dychtivý se dozvědět, jak má žít jako jogín. Mistr ho pozdravil s úsměvem a ptal se: „Nu, můj jogíne, jak se ti dnes vede?“ „Velmi dobře,“ odpověděl Honza. „Tvoje slova mě vzpružila, získal jsem znovu životní naději, neboť, jak vidíš, je pro mne nejvyšší čas. Vždyť už mi je pětapadesát let. Snad mám ještě dvacet, nejvýš ale třicet

let před sebou.Víc jak třicet let bych nechtěl žít, neboť potom bych byl neduživý stařec, nemocný a slabý a život by byl jen větší břímě. „Tak nemáš v žádném případě uvažovat,“ poučoval ho mistr. „Tvůj další úkol je myslet si: Nejsem starý, pětapadesát let je ještě mladý věk. Nebudu nemocný a neduživý a nezemřu. To pro dnešek stačí. Jdi domů a přijď zase zítra.“ Honza se chtěl ohradit, vždyť přišel, aby se dozvěděl, jak žije jogín. Avšak mistr měl už zavřené oči a byl ponořen do meditace. Honza šel tedy domů a opakoval zase v duchu slova mistra: „Nejsem starý. Co je to pětapadesát let? Vždyť se skutečně cítím čilý a silný. A nebudu také starý, chorobný a neduživý. Nezemřu. Zůstanu mladý a zdravý.“ Sice nevěděl, jestli vlastně tak zcela věří tomu, co si přeříkával, avšak chtěl se stát jogínem a všechno věrně následovat, co mu mistr uložil. Ačkoliv o tom nebyl zcela přesvědčen, jak bylo řečeno, působily na něj tyto myšlenky a slova, rozpouštěly strach a-napětí v jeho podvědomí. Cítil se lépe než jindy. Jeho utrápený vzhled se prosvětlil. Aniž by pozoroval, usmíval se na lidi, které potkával, a ti jeho přátelskost opětovali. Můžete to sami zkusit: Když jste šťastní, vyzařujete kolem sebe vřelé a milé naladění. Cítíte-li se naproti tomu smutně, tak se brzy kolem vás šíří smutek a trudnomyslnost. Když se snažíte být navenek milí a přátelští, nic vás to nestojí. Všichni v okolí vycítí vaše vnitřní ladění. Cítíte-li se vnitřně vyrovnaně a dobře, tak se také ovlivňuje pozitivně celá atmosféra kolem vás a prosvětluje se vaše okolí. Tak působí naše myšlenky na podvědomí a psychiku, které zase určují stav mysli. Jak bylo dohodnuto, přišel Honza příští den zase k mistrovi a-ten ho jako vždy s přátelským úsměvem pozdravil: „Nu, můj jogíne, jak se ti vede dnes?“ „Velmi dobře,“ odpověděl Honza. „Ptám se ovšem, jak dlouho bude tato nálada trvat. Mám strach, že ji ztratím. Nyní mi tvoje slova propůjčují sílu, avšak někdy určitě zase spadnu zpět do svého starého neutěšeného stavu.“ „Pak má být toto tvým dalším úkolem,“ řekl mistr. „Mysli stále: Jsem jogín, budu udržovat stále toto vědomí a už nikdy nespadnu do svého starého já.“ „Ale mistře,“ naléhal Honza, „řekni mi přece konečně, jak mám žít jako jogín? Co je jogín?“ „Dnes nemáme čas na dlouhá vysvětlování. Čiň, co jsem ti řekl. Mysli: Od tohoto okamžiku, není síla ve vesmíru, která mě může udělat smutným a tížit mě. Budu se cítit vždycky plný síly a šťastný, neboť jsem jogín. Nebudu starý, nemocný nebo neduživý. Jsem nesmrtelný, protože jsem jogín. Strach a smutek mi nemohou ublížit. Jdi nyní domů a přijď zase zítra, pak ti řeknu, co je jogín.“ Honza šel tedy domů s tím, že si živě představoval slova svého mistra a cítil se vřele a lehce. Dokonce i děti pozorovaly, že se něco na jejich otci změnilo. Říkali: „Otče, vypadáš tak šťastně a mile.“ Také jeho žena se ptala: „Co je s-tebou? Ty jsi dnes dobře naladěn!“ „Ne, vůbec nic se nestalo,“ pospíšil si je Honza ujistit. Cítil se však skutečně dobře. Jeho bolesti žaludku zmizely, také jeho krevní tlak se normalizoval. Už nebyl tak netrpělivý, už se nehněval na svět ani sám na sebe. Následující den ho mistr pozdravil jako obvykle: „Jak se ti daří, šťastný jogíne?“ „Momentálně se mám velmi dobře,“ odpověděl Honza. „Avšak mám strach, že život jogína vůbec nevydržím. Víš, že mám rodinu, o kterou se musím starat. Nemohu žít v ústraní a všechno odevzdat. Co mám dělat?“ Mistr mu poradil: „Nedělej si žádné starosti. Neříkal jsem ti, že si máš vždy myslet, že už jsi jogín? Ty žiješ jako jogín a-nebude to pro tebe těžké. Věř mi, nic není lehčí než život

14

jogína. Je to pěkný jednoduchý život. Nepotřebuješ se přitom vůbec namáhat. Nyní jdi domů ke své rodině, zítra ti o tom povím víc.“ Jak šťastný byl Honza ze slov mistra! Říkal si: „Můj mistr mi ukáže cestu životem, která je zcela jednoduchá. Nic není lehčí než život jogína. To mě ujistil. Jsem jogín a jsem nesmrtelný. Nebudu nemocný a starý. Jak jsem šťastný, že jsem jogín.“ Příští den se ho mistr zeptal: „Nu, jaký je tvůj život? Je jednoduchý nebo těžký?“ „Je nádherný,“ horoval Honza, „zcela jednoduchý a pěkný. Cítím se dobře, spím dobře a moje denní práce mi jde zcela lehce od ruky. Jen mi ale, prosím, konečně řekni, jaký má být jogín? Jsem už celý nedočkavý, abych s tím mohl začít.“ Avšak mistr zase kroutil hlavou: „Nebuď tak netrpělivý, jogín se musí především učit trpělivosti. Buď tedy trpělivý a uč se čekat.“ Potom mu mistr vyprávěl následující příběh. Byl jednou jeden sedlák a selka, kteří měli malé pole. Na něm pěstovali sezam. Počasí v tom roce bylo příznivé a setba byla dobrá. Selka z toho měla radost a v duchu už před sebou viděla bohaté žně. V myšlenkách již zažívala vonící sezamový olej. Její muž však uvažoval: „Ještě to není tak daleko. Vyčkej a netěš se příliš brzy.“ To selka nerada slyšela a vyčítala svému muži: „Co jsi to jen za pesimistu! Podívej se přece, jak dobře rostliny prospívají! Proč se netěšíš se mnou?“ On ale jen kýval hlavou a mlčel. Přišlo léto a začaly žně. Úroda byla tak velká, jak selka předpověděla. „Co říkáš teď?“ ptala se svého muže. „Měla jsem pravdu, když jsem se těšila. Jaký jen dobrý olej získáme!“ „Samozřejmě máš pravdu,“ přitakal sedlák. „Ale ještě nemáme ten olej, vyčkej tedy.“ Vymlátili semena sezamu, dali do velkého pytle a přivezli do mlýna. Tam semena nechali vylisovat a získali padesát litrů nejjemnějšího oleje. „Není to nádherné,“ radovala se selka. „Podívej se, jaký máme dobrý olej a kolik ho je. Teď už opravdu nemůžeš proti tomu nic říkat.“ „Ano, olej je dobrý, ale ještě nejsme doma,“ odvětil sedlák svým rozvážným způsobem. Tu selka vybuchla a utrhla se na něj: „Tvoje nevrlost je nepřekonatelná! Ty umíš opravdu zkazit každou radost.“ Beze slova dal sedlák na ramena velký džbán s olejem a-mlčky šli vedle sebe. Před domem sundal opatrně džbán a-šel do spižírny, aby pro něj zajistil bezpečné místo. Ale selka chtěla hned v kuchyni připravit čerstvý salát s vytouženým olejem. Nechtěla čekat, až muž přelije olej do menší nádoby, a chystala se sama vyzvednout těžký džbán. Ten jí však vyklouzl z rukou, spadl na podlahu a rozbil se. Zcela bez sebe se dívala na cenný olej, který se v okamžiku vsákl do země. Když to viděl její muž, pravil: „Říkal jsem ti, netěš se příliš brzo, měj trpělivost a počkej.“ Mistr dodal: „Jako jogín se uč především trpělivosti a výdrži. Zítra ti budu víc vyprávět o tom, jaký je jogín. Říkám ti: Je to překrásný život. Ty jsi opravdu nejšťastnější člověk na zemi, neboť jsi jogín.“ Doma čekal Honza trpělivě, až byla jeho žena hotová s-večeří, a nebyl nevrlý jako jindy, když večeře nestála hned na stole. To naladilo také jeho ženu přátelsky a posloužila mu pozorně a láskyplně. Děti cítily také uvolněnou atmosféru a-byly hned velmi hodné a klidnější. „Jakou mám přece milou ženu a milé děti, mohu se opravdu považovat za šťastného, že mám takovou rodinu hodnou lásky,“ myslel si Honza a cítil poprvé něco takového jako spokojenost. Mistr, když k němu příští den přišel, začal: „Dříve než můžeš

začít žít jako jogín, máš se učit ještě něco: Dávat lásku, bez lásky nemůžeš být jogínem.“ „Jaký druh lásky a komu ji mám dávat?“ ptal se Honza. „Pravá láska znamená porozumění a-soucit pro všechny živé bytosti, pro ostatní a také pro sebe samého. Poskytuj všem, lidem i zvířatům, přírodě a také sám sobě čistou lásku. Jen to zkus a budeš vidět, jaké štěstí ti to přinese. Plyne v tobě nevyčerpatelný proud lásky, je však omezen sobectvím a egoismem. Nech svou lásku volně plynout, poděl se s ostatními, rozdávej ji každému. Pravá láska spočívá v porozumění, pomoci, odpuštění a službě. Pojď se mnou,“ dodal pak, „trochu se projdeme.“ Honza následoval mistra a ten mu cestou vysvětloval, jak má pomáhat: „Ukazuj lidem cestu, jak mohou vést lepší život. Odkliď z jejich cesty překážky a kameny, pročisti také svou vlastní životní cestu, abys vyčistil svůj budoucí osud.“ Zatímco mistr takto mluvil, zůstal Honza nenadále stát a zvedl něco z cesty. Mistr, který šel několik kroků napřed, se otočil a ptal se: „Co to děláš?“ „Mistře, řídím se tvými slovy,“ odpověděl Honza, „a pomáhám bytosti, která ztratila cestu. Hlemýžď seděl uprostřed cesty a možná, že by ho nepozorný chodec zašlápl. Tak jsem ho zvedl a dal na okraj cesty.“ „To jsi neměl dělat!“ zvolal mistr přísně. „Jak to?“ podivoval se Honza. „Nerozumím tomu, chtěl jsem mu přece jen pomoci a-vzít ho z nebezpečné zóny.“ „Ty ale nevíš,“ odvětil mistr, „zda jsi mu pomohl, nebo naopak jsi prodloužil jeho cestu. Víš, jakým směrem chtěl jít? Možná, že jsi ho vrátil do jeho výchozího bodu.“ „To opravdu nevím,“ přiznal Honza. „Nestačí jen chtít být nápomocný,“ poučoval ho mistr. „Přemýšlej dobře a zkoumej důkladně, kdo potřebuje skutečně pomoc a jaký druh pomoci je nutný. Avšak teď je čas se vrátit. Přijď zase zítra, budeme pokračovat.“ „Zase mi mistr neřekl, jak má jogín žít,“ pomyslel si Honza, když byl na cestě domů. „Ale dal mi úkol pomáhat, pochopit a dávat lásku, proto se o to chci snažit.“ Když přišel domů, zastihl svou ženu v kuchyni a udělal něco, co až dosud nikdy neudělal – pomohl jí. Prostřel stůl, přinesl jídlo, po jídle stůl uklidil a pomohl s umýváním nádobí. „Co se s tebou stalo?“ ptala se ho žena docela udiveně. „Vůbec nic se nestalo,“ bránil se. „Vidím jen, že máš moc práce, a chtěl bych ti pomoci.“ Vnitřně si ale stále přeříkával: „Jsem jogín, jsem nesmrtelný, jsem mladý, silný a šťastný a nebudu nikdy nemocný a starý. Mám trpělivost a výdrž, následuji svého mistra tím, že dávám všem lásku a jsem nápomocný.“ Příští den navštívil zase mistra a ten se ho opět zeptal na jeho stav. „Mistře, mám se dobře,“ řekl Honza. „Moje rodina je šťastná a náš život se stal velmi harmonickým. Také v práci probíhá všechno hladce. Můj svět se skutečně změnil od té doby, co tě znám. Nyní mi, prosím, konečně řekni, jak žije jogín. Přece bych tak rád byl skutečným jogínem!“ „Rád bych ti všechno řekl,“ uvažoval mistr, „ale ještě něco v-tvém životě chybí. Já vím, že tvé srdce je plné lásky, ale ve světě jsi zažil vždy jen zklamání. Obrať proto své pocity k-Bohu. Bůh tě nikdy nezklame. Jakou lásku mu dáš, dá ti on tisíckrát zpět. Myslím, že nastal čas, aby ses dozvěděl, co je Bůh.“ „Modlím se každý den a opakuji svou mantru, co víc ještě mohu dělat?“ ptal se Honza. „Já vím, že to činíš,“ řekl mistr. „Ale lásku jsi ještě Bohu nevěnoval.“ „Jak mohu Bohu darovat svou lásku?“ „Zcela jednoduše tím, že mu otevřeš své srdce. Bůh tě miluje takového, jaký jsi.“ „Ale já nemohu přece jednoduše říct: „Bože, zde jsem, mám tě rád.“ Jsem hříšný člověk s nesčetnými slabostmi a chybami, jak bych mohl tak mluvit k Bohu?“ „Vzpomeň si na své dětství.

15

Jak jsi mluvil se svým otcem?“ nabádal ho mistr. „Svého otce jsem velmi miloval,“ vyprávěl Honza. „Před ním jsem nepotřeboval mít žádný strach. K němu jsem mohl vždy přijít, hrál si se mnou, rozveselil mne, když jsem se cítil špatně, a utěšoval mě, když mě něco bolelo. Měl pro mne vždy čas a byl připraven mi naslouchat. U něho jsem si mohl být jistý, že všemu rozumí a odpustí mi.“ „Vidíš,“ přikývl mistr. „Právě tak máš milovat Boha. K Bohu můžeš přijít kdykoliv, můžeš mu všechno říct, pokud je tvé srdce čisté. Co jsi cítil, když jsi šel za svým otcem?“ „Myslel jsem jen, že jsem jeho dítě a mám právo u něho být, sedět na jeho klíně a cuchat mu vousy.“ „Miluj Boha tímto způsobem, potom ti řeknu, jak má žít jogín,“ uzavřel pro tento den mistr povídání. Cestou domů a doma Honza přemýšlel o slovech mistra. Zkoušel myslet na Boha jako na svého vlastního otce: „Můj otec mě nemá nikdy za špatného a hříšného. Neodsuzuje mě a netrestá, nýbrž mi pomáhá, když udělám chybu. Můj otec chce pro mne to nejlepší a nejkrásnější. Udělá všechno pro to, abych byl šťastný.“ Tím, že tak myslel, ztratil svůj strach před Bohem a-získal vnitřní důvěru. Cítil, že patří k Bohu a začal se dívat na Boha jako na vlastní já. Nepopsatelný pocit štěstí naplnil jeho srdce. Jeho srdeční čakra se otevřela a v tom okamžiku proudila božská láska do jeho srdce a naplnila ho. Slzy štěstí mu tekly z očí. Jeho žena se lekla, když viděla svého muže plakat, a ptala se ohromeně, co se stalo. „Moje lásko,“ řekl docela jemně, „jsem nekonečně šťastný, promiň mi, prosím, že jsem tě často z nevědomosti a sobectví zraňoval. Až dosud jsem nevěděl, co je láska, a moje pocity mě vedly vždy špatným směrem. Teď jsem poznal, že Bůh je v-tobě, ve mně a ve všech bytostech. Jemu chci věnovat celou svou lásku tím, že dám lásku všem bytostem. Dříve jsem byl sobecký a myslel jsem jen na sebe, to bych chtěl teď změnit.“ Když příští den přišel k mistrovi, poklonil se mu pokorně a-dal mu zase otázku: „Mistře, můžeš mi už povědět, jak má jogín žít?“ „Čekám toužebně na ten den, kdy ti to budu moci konečně svěřit,“ odvětil mistr. „Ty jsi už jogín a žiješ jako jogín, ale řeknu ti ještě něco, co máš vědět. Fyzické tělo je omezené a proměnlivé, nezůstane vždy mladé a zdravé, zestárne a opotřebuje se a jednoho dne zemře. Dokud se ztotožňuješ s tělem, žiješ v nevědomosti. I kdyby ses snažil sebevíc, tělo nemůže zůstat mladé a krásné. Nejkrásnějším a-nejlepším je ale tvé pravé já a TO JSI TY. Máš žít jako jogín, jen to ti mohu stále říkat. Žij jako jogín, mysli na to, že nejsi starý nebo nemocný, že jsi věčný a nikdy nezemřeš.“ Zamyšleně se odebral Honza na cestu domů. „Chtěl jsem být jogínem a mistr řekl, že už jím jsem. Přitom ještě stále přesně nevím, co jogín je. Avšak chci být trpělivý, jednoho dne mi určitě mistr svěří, jak žije jogín.“ A začal zase přemýšlet o-tom, že mu mistr řekl: „Nejsem toto tělo, tělo je jen můj nástroj, nic se nemění, jen mé tělo. Nebudu starý a nemocný, nýbrž zůstanu mladý a zdravý.“ Necítil už žádný strach, bolest, starosti. Poznal tělo jako svého nejlepšího přítele, o-kterého chtěl pečovat a dávat na něj pozor. „Žiji jako jogín, nejsem tělo, nejsem mysl, nejsem pocity…“ Tak přemýšlel. „Ale co potom jsem? To mi mistr neřekl.“ Příští den chtěl zase dát mistrovi tuto otázku, ale mistrovu chatu našel prázdnou. Mistr zmizel. Pocítil velký smutek a-připadal si opuštěný. Mnoho dní se toulal kolem a ptal se všech lidí, zda mistra neviděli. Ale nikdo mu nedokázal říct, kde by mistr mohl být. Časem se uklidnil a řekl si: „Můj mistr

mne nikdy neobelhal a jsem si jist, že mě neopustil. Jednoho dne určitě přijde, aby mi řekl, jak žije jogín. Až dotud chci následovat jeho slova, myslet a žít tak, jak mě to učil. Dal mi úkol myslet, že jsem jogín a žít jako jogín. Nemám být smutný a bezmocný a mám se cvičit v trpělivosti. Nemám se ztotožňovat s tělem, které se mění, stárne a umírá, ale mám se cítit zdravý, šťastný, mladý, silný a nesmrtelný. Mám dávat všem svou lásku a každé bytosti mám pomoci podle nejlepšího vědění a nejlepšími silami a sloužit.“ Od tohoto okamžiku vedl život podle těchto myšlenek. Každý den ale po práci navštívil chatu mistra tak, jak to dělal, když v ní mistr ještě žil. Na tomto místě cítil energii mistra, hodiny meditoval a myslel na čas, který strávil s mistrem a na své hovory s ním. Vnitřně ho volal, neboť mistr nesplnil ještě jeho přání. Neřekl mu, jak žije jogín. Avšak Honza důvěřoval slovům mistra a-trpělivě na něj čekal. Léta plynula, Honza a jeho žena stárli, děti opustily dům a založily své vlastní rodiny. Honza vyprávěl ženě o setkáních s-mistrem a oba žili jen tak, jak učil mistr. Honza navštěvoval dále věrně chatu mistra, uklízel ji a staral se o ni jako o-chrám. Mezitím uplynulo patnáct let. Když se jednoho dne blížil k chatě, slyšel z dálky zvuk óm. S-očekáváním vstoupil do chaty a uviděl tam svého mistra. Jak velká byla jeho radost! Mistr se zase vrátil! S úsměvem se mistr podíval na Honzu a zeptal se, jako by se byli viděli naposledy včera: „Nu, můj jogíne, jak se máš? Jak probíhá tvůj život?“ „Mistře, žiji šťastně a spokojeně tak, jak jsi mi přikazoval. Avšak, řekni mi, kde jsi byl tak dlouho? Proč jsi mě nechal patnáct let samotného? Toužebně jsem tě každý den vyhlížel a čekal na tebe. Můžeš mi dnes konečně říci, jak žije jogín?“ Mistr přikývl: „Ano, dnes ti chci všechno sdělit, neboť právě proto jsem se vrátil. Víš, ve skutečnosti je ti už všechno jasné. S každým úkolem, který jsi splnil, stával jsi se víc a víc jogínem a teď už je to tak daleko, že jsi skutečně jogín.“ Po těchto slovech se rozplynula podoba mistra ve světle a-zmizela. Dodržel slovo a přišel, aby splnil, co svému žáku slíbil. Honza se rozhodl převzít místo mistra a vedle mistrovy chaty postavil ještě dvě další, pro sebe a pro svou ženu. Zde od té doby žili, Honza plnil své světské povinnosti a viděl svůj životní úkol v tom, že tomu, kdo k němu přišel, dával to, co mu dal jeho mistr: „Buď jogínem a žij jako jogín.“ Tak se stal jogínem a pokračoval v práci svého mistra. Tato povídka – jak má žít jogín – je povídka z „Jógy v denním životě“. Jógová cvičení – ásany, pránájámy, relaxace, mantry a meditace – jsou dobré pro tělo, mysl i duši a máte je pravidelně provádět. Ale být jogínem znamená jógu vnitřně uskutečnit. K tomu je nutné, abyste změnili svůj vnitřní stav a-způsob myšlení. Máte v sobě mnoho strachu, který vás oslabuje, a čím víc se bojíte, tím jste slabší a nemocnější. Můžete se starat o tělo, jak nejlépe dovedete, jednoho dne stejně zestárne a zemře. Tento osud je nevyhnutelný. Avšak vy nejste tělo, mysl ani pocity. Poznejte své pravé Božské Já a-obraťte svou lásku k Bohu. Poznejte Boha ve všech bytostech, v každém atomu, v celém vesmíru. Milujte ho bez výhrad a beze strachu. Věnujte mu celý svůj život. Nikdy se nevzdávejte a neztrácejte trpělivost, neboť jednoho dne jistě uvidíte Boha a sjednotíte se s ním. paramhans svámí Mahéšvaránanda

16