2002

ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE

07/2002

Obsah

Táta

Malá priateľka

4

Podpísaná zmluva…

5

Zo zasadnutia výboru SZ

9

ASi

10

Poděkování

10

Modlíme se za Omán

11

Seznam sborů

13

PATHFINDER

17

Pomluvený vlk

17

Nosíte rádi kroj? III

18

Robinzonáda

19

Lesní škola

23

Oddíl martinských Vlčat

24

Zimný tábor

25

IMPULZ A

26

Misie

26

Akce mládeže KE

27

Z Teologického semináře

28

Knižní evangelizace

30

ADRA informuje

33

Oznámení

37

Inzerce

39

Obraz první – rušná páteční ulice. Slunce dokazuje, že vyhoření není jeho problém. Lidé nervózně spěchají a snaží se dostat z dosahu spalujících paprsků. Parkuji na špinavém plácku, ale jinde není místo. Vedle mne tichounce zašumí auto. Nemusíte o tom nic vědět a přesto je vám jasné, že uvnitř nesedí místní bezdomovec. A skutečně, z vozu vystoupil muž, který i knoflíčkem u košile dokazoval, že má úžasnou hodnotu. Z druhé strany vozu přiběhl asi dvanáctiletý klučina. Tatí, prosííím, pojď se mnou tam…, prosííím… Otec se nervózně podíval na hodinky a pak zjevně neradostně přikývl. Kluk poskočil a oba vyrazili k přechodu pro chodce. Na kraji přechodu se objevil nevidomý starší muž, působil dost nejistým dojmem. Náš klučina zatahal tátu za ruku a ukázal na dezorientovaného člověka. Naznačil pohybem ruky, že mu půjde pomoci přejít ulici. Táta ho rychle chytil za tričko: „Prosím tě vykašli se na něj, vždyť víš, že spěcháme…“ Zelená ukončila krátký rozhovor, klučina se ještě v polovině přechodu ohlédl na nevidomého, který stál sám smutně uprostřed stovek lidí. Obraz druhý – rušná páteční ulice. Vracím se ke špinavému plácku, mé auto tam stále ještě stojí, to drahé je už pryč. Po chodníku přede mnou jde táta se synem, asi dvanáctiletým. Nemusíte být znalci a je vám jasné, že tahle dvojice nemá nikde na parkovišti vůz špičkové úrovně. Jejich rozhovor je poměrně hlasitý a tak bezděčně zachytávám jednotlivé věty. Kluk se ptá, táta vysvětluje, oba se smějí, evidentně ani páteční provoz a vedro jim nedokázalo vzít dobrou náladu. Něco z ní, jakoby přeskočilo i na mě. Blížíme se k přechodu. Otec položí synovi ruku na rameno, asi ho chce zastavit, aby nevběhl do vozovky. Chodci mají červenou. Stojím vedle příjemné dvojice a za chvíli vyrážíme přes křižovatku. Muž si srovnal bílou hůl a syn ho bezpečně převedl na druhou stranu rušné ulice. Obrazy jsou domalovány. Vypráví o lidech, kteří píší budoucí dějiny svých dětí. Otázkou zůstává, kde jsem já. Koho lidé potkávají, když jdou po ulici, jak se cítí, když přijdu ráno do práce a jaké hodnoty předávám svým dětem? Jak působím na své okolní jás? Všude kolem nás slyšíme naříkání nad špatným stavem světa vezdejšího, je špatná mládež, špatná vláda, jsou špatní učitelé i žáci. Majitelé podniků naříkají nad špatnými zaměstnanci a ti zase nadávají na špatné majitele. Kruh se uzavřel, ale kde jsem já, moji bližní, náš sbor? Někde je třeba přerušit bludné kruhy všeobecné věčně hloupé nálady a rozsvítit světla Kristovského pohledu na svět. Někdo s tím musí začít nebo lépe řečeno pokračovat v tomto nelehkém poslání. Nést evangelium světu je příležitost pro každého z nás. Můžeme lidem rozdávat naději, klid a ukázat jim, že máme odvahu se chovat divně – jinak, než naše okolí, které se zoufale rve alespoň o kousek zdánlivého štěstí. Nevidomý táta dokázal svému synovi dát mnohem víc než místní zbohatlík. Učí ho žít. M Š

A 07/ 2002

ZAMYŠLENÍ NAD…

Na milosrdenství není „paragraf“ Humanitární organizace ADRA si nepřipomíná 10 let své existence pro zálibu v oslavách, ani z pýchy na kus pořádné práce, který za ní stojí. Oslavy jsou neseny v souvislostech všeho jejího dosavadního konání: je to příležitost upoutat všemi prostředky pozornost na potřeby lidí v nouzi a udělat maximum pro to, aby jim bylo pomoženo. Jak jsem mohl činnost ADRY poznat, tak její aktivity nápadně připomínají ty výroky Tóry, v nichž je soustředěna pozornost na práva lidí s nedostatkem prostředků, vlivu, síly a nebo možností, aby si svá práva ochránili sami. Takoví lidé patří k těm nejohroženějším a Tóra je dělí do tří skupin: Příchozí (host), sirotek a vdova. Oni byli a jsou společností nejméně chráněni; jsou nejzranitelnější, nejsnáze odstranitelní; jim je nejvíce ubližováno. Oni musejí snášet nejvíce příkoří. Oni nejlépe vědí, co je bolest, trápení a strach. S nimi je nejnespravedlivěji zacházeno a nejobtížněji se dovolávají svých práv, zastání a pomoci, ačkoli na milosrdenství bližních jsou zcela odkázáni. Právě oni totiž nejvíce a nejzoufaleji pomoc potřebují. Proto jsou jejich práva často a důrazně vyzdvihována Dt 24, 17-21. „Nepřevrátíš právo bezdomovce ani sirotka a vdově nezabavíš roucho. Ale pamatuj, že jsi byl otrokem v Egyptě a že Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud vykoupil. Proto ti přikazuji, abys to dodržoval. Když budeš sklízet ze svého pole a zapomeneš na poli snop, nevrátíš se pro něj. Bude patřit bezdomovci, sirotku a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal přis každé práci tvých rukou. Když oklátíš plody ze své olivy, nebudeš ještě setřásat zbylé. Ty budou patřit bezdomovci, sirotku a vdově. Když budeš na vinici sbírat hrozny, nebudeš po sobě paběrkovat. Bude to patřit bezdomovci, sirotku a vdově“. Pro uprchlíka, sirotka a vdovu bylo také potřeba pravidelně shromažďovat prostředky Dt 26,12 (Dt 14,28-29) „třetího roku, v roce desátků, odve-

A 07/ 2002

deš všechny desátky ze své úrody a dáš je lévijci, bezdomovci, sirotku a vdově, aby jedli v tvých branách a nasytili se“. Tyto pokyny neztratily nic na své aktuálnosti a duchovně orientovaní lidé, v jejichž srdci má místo soucit, je berou vážně a jak je z činnosti a prospěšnosti ADRY patrné, reagují na ně skutkem. Tóra vyhlašuje každé bytosti právo na život, na přežití. Říkáme, že straní životu. Život má nejvyšší hodnotu. Nejen můj, ale stejně i život mého bližního. A nejen pro něj, nýbrž také pro mě. Tak, jako se starám o život svůj, jsem slovy Tóry volán k péči o život bližního „miluješ bližního svého jako sebe samého“ (Lev 19,18). Nejen neškodit, ale (Ex 22,20-23) pečovat a zejména pečovat o život těch svých bližních, kteří toho z nějakého důvodu nejsou sami schopni. Jim předně Tóra zakládá jejich práva, ale nám potažmo také, protože vdovami a sirotky se můžeme lehce stát i my. Nevíme, kdy nás postihne jaká pohroma, válka a neštěstí. Kdokoli z nás dobře postavených se díky neřádným zákonům může snadno dostat do nesnází a nebo se stát běžencem, či bezdomovcem. Ve vyspělé společnosti, kde zisky mají větší hodnotu než člověk, se to děje dnes a denně. Tóra upírá pozornost na uprchlíka (bezdomovce), sirotka a vdovu, neboť o jejich život je třeba se z určitých důvodů starat obzvláště pozorně a pečlivě. Právě tito lidé jakoby totiž měli na život přednostní nárok. Skoro se ze slov Tóry zdá, že tyto tři druhy lidí mají jakási Hospodinem dané výsady: Hospodin totiž zvláště jim zajišťuje jejich práva, je miluje, právě na jejich straně stojí a nechává proklínat každého, kdo jejich práva ignoruje a znevažuje (Dt 10,18. 27,19). Nejen že jim Tóra výslovně a důrazně zaručuje stejné životní podmínky jako původnímu obyvatelstvu (Dt 16,11.14), ale staví je dokonce na úroveň privilegovaným kněžským služebníkům levitům (Dt 14. 16. 24. 26. 27) – čímž je

3

ZAMYŠLENÍ NAD…

uvádí do zvláštní blízkosti Hospodinu. Řečeno slovy kázání na hoře v Novém zákoně: právě tito plačící, toužící po spravedlnosti, tiší a chudí jsou blahoslaveni. To znamená: oni to mají u Hospodina dobré. O nich Hospodin ví, jejich nářek slyší (Ex 22,22), jejich modlitby vyslýchá. Jejich utrpením se Hospodin zabývá, jejich nářek se Jej dotýká, jim zaslibuje pomoc, ochranu i satisfakci. Ale jejich výsady jdou ještě o krok dále: na tom, zda oni budou mít co jíst, tedy na kvalitě jejich života navíc závisí moje požehnání. A to navzdory tomu, že cizinec, sirotek a vdova tvoří tři druhy nejbezbrannějších, nejchudších, nejubožejších a nejopovrhovanějších lidí ve společnosti. Velmi zajímavým je na všech těchto pokynech Tóry fakt, že výroky o péči poskytované vdovám, sirotkům a příchozím nejsou řečeny rozkazovacím, nýbrž oznamovacím způsobem. Smysl, význam a moc má totiž jen taková péče o sirotky, vdovy a cizince, která vyvěrá z čistého soucitu, z milosrdenství a z lásky, nikoli z rozkazu. Rozkazovat milosrdenství tam, kde není, nemá valného smyslu. Milosrdenství nelze rozkazovat. A naopak: Tam, kde je milosrdenství spontánně, přirozeně a běžně projevováno, tam není třeba vybízet. Soucit lze jen konstatovat a projevovat, nikoli přikazovat. Výroky Tóry o vdovách, sirotcích a uprchlících jsou tedy víc než jen pouhými pokyny k jednání. Jsou oznamováním toho, co je, co již existuje, co se děje. Jsou konstatováním a vyhlašováním vznešeného chování – takového chování, které má vysokou hodnotu. V tomto smyslu je počínání ADRY s výrokem Tóry zcela v souladu. To, co Tóra konstatuje, se také v ADŘE samovolně a zcela normálně děje. A díky tomu ADRA, jakož i jiné humanitární a charitativní organizace, mají vysokou společenkou vážnost a jsou ostrůvky lidství ve stále se odlidšťující společnosti. Jsou strážci lidskosti a nadějí na pomoc v nouzi, aby se jedinou hodnotou nestal zisk a prospěch. Díky nim není volání o pomoc v čase nouze marné. Díky nim má ve společnosti soucit stále význam a není považován za slabost. Díky nim není obětavost považována za naivitu

4

a hloupost. Upozorňují nás na člověka. Připomínají nám staré Mojžíšovy výroky o právu na lidskou důstojnost, na přežití a život. Zcela samozřejmě realizují, ztělesňují a naplňují starozákonní výroky o péči o zranitelné bližní. Ti, kdo vnímají bolest a nouzi druhého a pro něž člověk má stále tu nejvyšší hodnotu, ti ve světě čelí zlu a posouvají nás k dobrému. Oni cítí bolest světa a na jejich bedrech tato bolest spočívá (nesou víc, než běžný člověk nese). Ti nám pomáhají zachovávat lidské hodnoty pro další generace. Brání našemu odlidštění; omezují následky nelidskosti; hojí bolest a trápení; napravují křivdy, které nespáchali; čelí nespravedlnosti. Skláním se v hluboké úctě a obdivu před prací ADRY a jí podobných organizací. Kéž na vás všech, kdo vnímáte potřeby druhých a hájíte jejich Bohem daná práva, spočívá i nadále Hospodinovo požehnání. Amen. J B

Podat ruku… Podat svou ruku člověku…

Být vždycky spolu –

Podat ji, když je třeba,

dobrém, zlém –

když se mu někdy

mít přítele,

nedostává chleba –

však též být přítelem,

mít otevřenou dlaň…

vždy více dát, než žádat…

Učit se opětovat

Podat svou ruku Bohu,

jeho ruky stisk,

dát Mu ji navždycky…

podstoupit někdy

Ve chvílích šťastných,

i ten malý risk –

nebo tragických –

a spolehnout se naň…

věřit Mu bez výhrad…

Podat svou ruku příteli…

I kdyby někdy

jít ruku v ruce s ním,

celá zem se chvěla,

procházet spolu

On je tvůj Otec,

šťastným údobím,

dobře ví, co dělá –

i těžké chvíle zvládat.

a má tě rád… V. G.

A 07/ 2002

ZAMYŠLENÍ NAD…

Miloval Boha, ale… V Bibli čteme o judském králi Jóšafatovi, že činil to, co je správné v Hospodinových očích. Jenom neodstranil posvátná návrší, kde lid ještě provozoval modloslužbu (1 Kr 22,41-44). To tedy znamená, že miloval Boha, ale… posvátná návrší neodstranil. Ta posvátná návrší byla místa, kde uctívali pohanské bohy. Mám zvláštní pocit z toho slůvka „jenom“, „ale“… Pročpak ten král Jóšafat a konečně i další králové nechodili s Bohem na sto procent? Nám dnes nejde o krále starého Izraele, ale o to, co se můžeme naučit z historie Izraele. Máme s Izraelem hodně společného: Ctíme Boží vůli vyjádřenou v Desateru, řídíme se radami o zdravých pokrmech. Jen ta „posvátná návrší“ docela nezmizela. Když izraelský národ vešel do zaslíbené země, přikázal jim Pán Bůh, aby tato posvátná návrší odstranili. Udělali to, ale jen částečně, nikdy ne důsledně. A potom na nich začali uctívat pohanské bohy místo Hospodina. Zapomněli, co pro ně Pám Bůh učinil, zapomněli i na jeho zaslíbení – a postupně ztratili moc duchovní i národní. To byl starozákonní Izrael. A jaké jsou ta naše „posvátná návrší“, která máme odstranit ze svého života? Nebo už žádná nemáme? Co může být v našem životě, v našich rodinách, v našem sboru neodstraněnou „posvátnou výšinou“?

Máme problémy s hněvem, hádáme se, toužíme po odplatě, jsme sobečtí, nejednotní? Mávneme nad tím raději rukou, nebo to předložíme Pánu, aby naše zlozvyky a nešvary vyměnil za pokoj, krotkost a trpělivost? Máme problémy s egoismem a s tím, co si o nás myslí lidé? A co peníze? Komu patří naše peníze? Dáváme své desátky a dary, aby je Pán Bůh použil? Když učedník Petr šel po vodě k Pánu Ježíši a díval se jenom na něho, bylo všechno v pořádku. Ale jen co se začal dívat kolem sebe, na bouřku a vlny, začal tonout. Všimněme si jeho reakce. Je to výkřik „Pane, zachraň mne!“ (Mt 14,30). Nevolá: „Pane, pomoz mi, nějak to spolu zvládneme!“ Cítí, že sám už nedokáže nic. Zachránit ho může jen Pán Ježíš. Proto, když hledím jenom na Pána Ježíše, mám jistotu, že ať se děje kolem mne cokoli, neutopím se. Spoléhám na něho cele. Byl bych nerad, kdyby o mně jednou Boží soud zněl: „Dělal, co je správné v očích Hospodina, ale…“ Vím, že jsem spasen z milosti, nechci být spasen ze skutků, ale snažím se odstranit ta svoje „posvátná návrší“, abych jednou mohl slyšet: „Správně, služebníku dobrý a věrný… vejdi a raduj se u svého Pána.“ P  R K Š

Jen pod čarou… V rámci kritického myšlení jsme si zvykli všímat si a pečlivě pozorovat spíše negativní věci kolem nás. Více vnímáme jednu černou tečku na papíře než skutečnost, že většina papíru je čistě bílá. Přesto je dobré se někdy více zabývat pozitivními věcmi a všímat si toho, co se daří. Prožil jsem spolu s dalšími Biblický týden 2002. Sedm dnů vzájemného setkávání, společného studia i odpočinku. Kromě toho jsme žili v určitém prostoru, společně jsme se stravovali a potkávali se na cestách. Co mě tak zaujalo? Celý týden jsem potkával příjemné lidi, pokud se někomu něco nemilého stalo, snažili se mu druzí nějak pomoci. Nemuseli jste neustále kontrolovat peněženku v kapse ani auto na parkovišti. Při vydávání jídla vás obsloužili dobrovolníci, které nebylo třeba nijak přesvědčovat. A přesto, že se nějaká tečka sem tam našla, odvezl jsem si z Biblického týdne „bílý papír“, který mě znovu připomněl, že Pán Bůh přivedl do církve mnoho vzácných lidí a za to mu patří dík. M. Š.

A 07/ 2002

5

ZAMYŠLENÍ NAD…

Volba je na tobě Víra, naděje, láska Reklamy… Setkáváme se s nimi snad na každém kroku. V rozhlase nebo v televizi je už jen málokterý pořad, který by nebyl „rozkouskován“ reklamou na všechno, co si jen člověk umí představit. Útočí na náš sluch i zrak. Jedu z práce, za okny autobusu důvěrně známá krajina, která se mění snad jen ročními obdobími, a sem tam nově přelepenými billboardy… Chtě nechtě je člověk registruje. Dnes jsou okna zamrzlá, takže jsem před křižovatkou jen letmo zahlédla nový billboard. Je na něm vyobrazená láhev piva a velký nápis – „VOLBA JE NA TOBĚ“. „Konečně něco zaměřeného proti alkoholu,“ přemýšlím. „Budeš muset, holka, přehodnotit svůj většinou negativní postoj k reklamám!“ Příští den mráz povolil, okna byla zase čistá – a tu jsem měla možnost s údivem zjistit, jak je to s tou „volbou“ doopravdy. Na jedné straně toho tak ušlechtile vyhlížejícího nápisu je namalovaný půllitr piva čepovaného, na druhé straně ve sklenici… Podivná „volba“. A já, naiv ka, myslela, že se někomu už konečně zželelo těch rozvrácených rodin, nešťastných žen a plačících dětí, peněz „utopených“ ve sklenicích, že už měl konečně dost onoho neslavného „primátu“ ve vypitých hektolitrech piva „na hlavu“ ve světových statistikách. Je až s podivem, jak se tak přízemní zájmy dají obléci do tak ušlechtilých slov. A tu mne napadá zcela jiná – životně důležitá „volba“. O této volbě se, žel, na billboardech nedočtete. Je uvedena na docela jiném místě – na stránkách Bible. Je to volba mezi dobrem a zlem, mezi životem a smrtí, mezi Bohem a satanem… „Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život…“ (Dt 30,19.20)

Někdy se ti zdá, že voláš – nikdo neslyší, olověná nebesa ti visí nad hlavou. Pak jenom víra tvá tu touhu srdce utiší, v modlitbě když otvíráš svou duši bolavou. Častokrát se ptám, proč letí čas jak splašený, jak vlaštovky do krajů, kde umí slunce hřát. Už nechci být tak sám v tom světě bloudit ztracený. Skloň se, Pane, nade mnou, ať pravou lásku znám. Pak už bát se nemusím, když jsi se mnou, když Tvůj hlas uslyším, jsi vždy se mnou. S Tebou nebojím se jít i tmou, jsi nadějí, jsi láskou mou, ať třeba větrem, bouří je cesta přede mnou… Když víra s nadějí se obejmou, tu otvírá se moře zázraků. Pak písně zaznějí tou ozvěnou, co vyletí do nádherných, červánkových oblaků. V. G.

V G

6

A 07/ 2002

ZAMYŠLENÍ NAD…

Ach ta mládež… …to za našich mladých let. Prázdniny jsou za námi. Některé tábory se povedly více, jiné méně. Někde prožili mladí lidé zajímavější akci než byla ta vedlejší. Tak už to chodí. Povrchní pozorovatel určitě brilantně zhodnotí, že konec světa je na obzoru. Kázeň dětí a mládeže rychle klesá, dobré zvyky mizí a o to rychleji přibývají ty špatné. Tak, jak dětem bohatne peněženka, tak jim chudne duše a hrubne slovník. Není nad jasná vysvětlení. Někdy je však dobré svět kolem nás chvíli pozorovat. Ano, i děti z našich sborů mluví čím dál tím více hrubě. Samozřejmě, že za to může škola, ale proč tedy nemluví stejně sprostě všichni? Asi určitě nechodí jen do lepší školy. Stejně jako všude roste i agresivita našich dětí, ale proč nejsou agresivní všechny? Jistěže je to typem osobnosti, ale neustálé tahanice o první místo ve frontě na jídlo nejsou jen výsledkem genetiky. Také s prací jsou naší mazlíčci trochu na štíru. Že by za to mohla moderní doba? Snad, ale neustálé čekání na to, až se najde: „…nějaký

větší hlupák“ (konec dětského citátu), nebude dáno jen dobou. Při táborových bohoslužbách se někteří ani nesnaží předstírat zájem, prostě někam odkráčí. Člověk se může cítit jak v sobotní škole. Atd. atd. Někdy se prostě neubráníte dojmu, že problém není v té špatné mládeži, vždyť to jsou teprve budoucí dospěláci, kteří doposud jen přebírají modely chování svých dospělých vzorů. Problém je v tom, že čas pracuje proti nám. Zprvu nesmělé pokusy o kopírování chování nás „velkých“ se postupně mění v systém jednání, který se již uložil do podvědomí lidí, kteří postupně vplouvají do světa dospělých. S dětskou otevřeností přijali vše, co jsme jim nabídli a dlouhodobě předváděli. Následující dopis mě zaujal svou otevřeností a otázkou po naší budoucnosti. Nemyslíte, že mladým lidem dlužíme něco víc, než jen vysokou životní úroveň? Sám Ježíš nám citlivě připomíná, že nemáme nikomu bránit v cestě za ním. M. Š

Chodím do 8. třídy základní školy v jednom malém městě. Ve škole musíme pěkně „makat“. Učitelé jakoby se na nás domluvili. A v hudebce je také pěkný blázinec. Chystáme totiž besídku... A k tomu ještě úkol do Pathfindera a do sobotní školky. A to už nemluvím o tom, že i doma mám své povinnosti. Mám-li to vyjádřit jedním slovem: Nestíhám. Skutečně nestíhám, nebo jen neumím hospodařit s časem? V mém nabitém programu se musí najít ještě nějaké volné okénko. Chystáme totiž s tetou učitelkou sobotní školky program na odpolední pobožnost. Připravujeme mluvené slovo, písničky a také nástěnky, které při programu použijeme. Stojí to sice hodně času, ale děláme to rádi. Vždyť v Bibli je psáno: „Hledejte nejdřív Boží království, a všechno ostatní vám bude přidáno...“ (Mt 6,33) Konečně je tu očekávaná sobota. Nevadí, že venku mrzne, ve sborečku nám bude pěkně teplo... Dopolední účast je nějaká malá (jaké to asi bude odpoledne?). Že by za to mohl ten mráz? Odpoledne se nás sešlo 50 dospělých a 15 dětí! Je to málo, nebo moc? Když uvážím, že náš sbor má 110 členů a 25 dětí, tak bych s odpolední účastí neměla být spokojená. Ptám se: Kde byli ti ostatní? Navštěvovali nemocné, nebo si doma jen tak zdřímli? Nikomu nechci sahat do svědomí, jen se ale ptám: Až mi bude 40 a více let, budu i já sedět doma, protože odpolední pobožnosti v našich modlitebnách budou zcela zrušeny? A co moje děti? Bude vůbec fungovat sobota, sobotní škola a školka? Co když za pár let adventisté s. d. zredukují pobožnosti na hodinové kázání?! Kdy jindy se chceme scházet, když ne v sobotu? J. L.

A 07/ 2002

7

ZAMYŠLENÍ NAD…

Ježíš sestoupil do pekel Nedávno vydaná brožura s názvem „Žijeme nadějí“, prezentující naši církev, je po mém soudu velmi vkusným a nenásilným počinem. Představuje také oblast „čemu věříme?“. Očekával bych, že zde bude uvedeno 27 věroučných článků. Mile mně však překvapilo, že je zde přihlášení se k Apoštolskému vyznání víry. Napadlo mně přitom, zda je možné souhrnně vyjádřit, čemu věříme a nezmínit při tom sobotu, dietu a některá eschatologická specifika (např. předadventní soud). Sobota je s lidskostí, vtipem a pozváním pojednána následně v samostatné kapitole s důrazem na to, jak je v naší církvi prožívána. Není tedy představována jako to, čemu věříme, ale spíše jako to, co žijeme. Tato forma se mně zdá obzvláště vhodná, neboť neprovokuje apologetické reakce vůči jinak praktikující křesťanské většině. Vrátím se však ještě k tomu, čemu věříme, tedy k Apostoliku, konkrétně k jeho pátému článku. Čemu vlastně věříme, když vyznáme, že Ježíš Kristus po svém pohřbení „sestoupil do pekel“? Výklad uvedený v brožuře to naznačuje: „Ježíš Kristus sestoupil ve svém utrpení níže a vedl obtížnější zápasy než my, protože bojoval za nás.“ Pod slovem „peklo“ si tedy nepředstavujeme pozdně středověké obrazy o čertech a dušičkách, které se vaří v kotlích. Peklo je původně podsvětí (infernum), vyznání zde tedy navazuje na evangelijní texty jako je Mt 12,40 „Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země“. Tak se nám naznačuje, že Ježíš se dostal do lidsky bezvýchodné situace, že byl vydán nejen smrti, ale i Božímu opuštění. Podsvětí je oblast, kde ustává komunikace s Bohem, jak to naznačuje jeho hebrejské označení ŠEOL (bezútěšná prázdnota). Vždyť podsvětí nevzdává ti chválu, smrt tě nedovede chválit, ti, kdo sestoupili do jámy, už nevyhlížejí tvou věrnost

8

(Iz 38,18, srov. také Ž 6,6, 115,17). Sestupem do podsvětí, z něhož dosud nebylo návratu, přijal Ježíš poslední důsledky lidského odcizení se Bohu. Peklo je tedy metafora, obrazná zkratka o tom, že Ježíš svou smrtí vstoupil a překonal nejobávanější oblast – věčné odloučení. Proto můžeme spolu s apoštolem Pavlem chválit Boha za to, že … ani smrt ani život… ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu (Ř 8,38n). Metaforou pekla se zároveň naznačuje, že Ježíšova smrt zasahuje všechny časy. Je rozhodující událostí i pro ty, kteří již zemřeli a nyní jsou v podsvětí, stejně jako pro nás budoucí. Ježíšova smrt, která je jistá tím, že byl pohřben, má sestoupením do pekel zástupný význam. Nicejsko-cařihradské vyznání víry to přímo vyjadřuje slovy „za nás“ a neuvádí už Ježíšův sestup do pekel. Apostolikum to „za nás“ vyznává sestupem do pekel. Nezbývá nám, než se k němu radostně připojit. L K

A 07/ 2002

Z TEOLOGICKÉHO SEMINÁŘE

Pět let koinonie Letos tomu je pět let od doby, kdy začal vycházet na Teologickém semináři v Sázavě studentský nepravidelník Koinonia. V různě dlouhých časových intervalech již vyšlo 22 čísel odborných a 7 kratochvílných. Po prvních pokusech a hledání podoby časopisu jsme postupně dospěli k jakési specializaci odborněji zaměřených Koinonií tak, aby se vztahovala k jedinému tématu, nebo pocházela od jednolité skupiny. Příprava monotematického čísla je sice poněkud delší, ale výsledkem je větší přehlednost vydané produkce a snazší orientace v jednotlivých číslech. Přelomovým bylo č. 3 z roku 2000, obsahující výlučně práce dálkových studentů do předmětu Poetické knihy Starého zákona. Následovaly Koinonie sestavené z referátů k jednotlivým jevům teologie XX. století (č. 5), ze závěrečných kázání (č. 6), z homílií na epištolu Galatským (č. 7), z příspěvků soustředěných na ekologii (č. 8) a z rozboru hebrejského textu proroka Joele (č. 9). Vznikají tím současně i jakési studijní pomůcky a profily náplně některých studijních oborů semináře. V jednom čísle (č. 10) jsme pak uveřejnili nejen seznam všech dosud vydaných Koinonií, ale také seznam všech seminářem vlastněných závěrečných prací absolventů školy. Ačkoli jde o studentský časopis, jehož obsahem jsou příspěvky studentů, podařilo se vydat již dvě čísla, v nichž se svými články představili také učitelé semináře (č. 11 a 13). Průběžně v Koinonii vychází i krátké zprávy o odevzdaných závěrečných písemných pracech studentů. Čísla, která letos vyšla, jsou různorodá. Jedno je věnováno studentské poesii (č. 12). Je to pokus, který má zachytit a podpořit umělecký projev studentů. Jakkoli jsou mnohé básně velmi zdařilé a zralé, záměrem bylo připomenout, že do teologie nepatří jen účelnost, ale i krása, nejen rozum, ale i cit. Další číslo (13) obsahuje

A 07/ 2002

tři přednášky učitelů, proslovené na kazatelském setkání v Malenovicích (2001). Jejich společné téma je eschatologie a apokalyptika. Církevním dějinám se věnují dokonce dvě Koinonie. V té první (14) jsou tři referáty, výňatek ze závěrečné práce a recenze knihy. Stručné profily některých postav církevních dějin jsou pak v čísle (15). Koinonie zaměřená na biblistiku (16) obsahuje kromě jiného výňatky z novozákonní závěrečné práce k jazyku Zjevení Janova a soupis studijní literatury ke Starému zákonu. 31 krátkých referátů z křesťanských knih dostupných na českém trhu je obsahem Koinonie (17), kterou odpovídáme na přání těch, kdo od semináře očekávají upozornění na kvalitní knihy současné stále nepřehlednější křesťanské produkce. Poněkud rozsáhlejší referáty z dalších knih jsou náplní i následujícího čísla (18). S profily, charakteristikou a osobním postojem ke třinácti v češtině vydaným knihám amerického profesora spi-

9

Z TEOLOGICKÉHO SEMINÁŘE

rituality holandského původu se lze seznámit v č. 19. Číslo 20 obsahuje (již podruhé v krátké historii časopisu) závěrečná kázání, a sice od právě končícího ročníku studentů. Tento ročník drží rekord v počtu uveřejněných příspěvků. A to vše zásluhou a mimořádnou pílí jednoho ze studentů tohoto zdařilého ročníku. Ten trpělivě ze svých kolegů mámil jejich práce, vytrvale Koinonie připravoval a mailem pak rozesílal. Protože jej to bavilo, činil tak nad rámec svých pracovních povinností a samozřejmě na úkor svého volného času. Bylo pro mě radostí s ním spolupracovat, protože pracoval spolehlivě, samostatně, hbitě a s láskou. Zrovna, když se naše spolupráce začala dostávat na dobrou profesionální úroveň, když jsme vychytali chyby a dostali se do tempa, doba jeho studia se nachýlila ke konci. Stihli jsme společně a na poslední chvíli ještě vydat Koinonii č. 21 s názvem „Hledání“ (obsahuje překlad z angličtiny, poesii, kázání) a č. 22 (výklad Da 11), čímž Sázavský seminář za školní rok 2001/2002 vyprodukoval neuvěři-

telných 14 čísel. Rád a ze srdce proto studentovi a milému spolupracovníkovi Filipovi Soósovi tímto vyjadřuji svůj upřímný dík. Filip ovšem nebyl jediný, kdo se na Koinonii podílel. U jejího zrodu stál Vít Vurst s Oldřichem Svobodou, korektury nám dělávala Eva Havelková (Motková) a některá čísla vytvořili sami dálkoví studenti. Jim všem, ale zejména Mirce Žaludové, které stejně jako Filipovi ležel studentský časopis, ostatně jako všechno, co se studentů týkalo, zvláště na srdci, za jejich spolupráci také děkuji. Občasník Koinonii připravujeme „na koleně“ v malém nákladu, který na semináři trpělivě množí Michal Balcar. Ovšem dostupnost časopisu není malým nákladem limitována, neboť je vyvěšen na internetových stránkách semináře (http://ts.casd.cz/koinonia). Seminář však také zajišťuje elektronické rozesílání časopisu kazatelům, kteří o něj mají zájem a dodají své mailové adresy. J B

Blackwellova encyklopedie Blackwellova encyklopedie moderního křesťanského myšlení obsahuje 244 abecedně řazených hesel. Jednotlivá hesla představují profily osobností, profily různých oborů a křesťanských hnutí, které v posledních dvou až třech stech letech ovlivnily křesťanství. Hesla vytvořil 93 členný kolektiv autorů, většinou z britských a amerických univerzit. Vedle jejich soupisu obsahuje encyklopedie také slovníček teologických pojmů, seznam hesel a dvaadvaceti stránkový rejstřík. Každé heslo obsahuje bibliografii (s tituly nejen anglickými, ale i německými a českými, doplněnými překladateli) a odkazy na hesla jiná. Podle editora, systematického teologa A. McGratha, je encyklopedie určena předně studentům a publicistům, jimž je tak dán „k dispozici

10

souborný přehled celkového vývoje“. Záměrem encyklopedie je zpřehlednit rozdílné projevy křesťanství, jakož i složité vztahy kulturní, politické a obecně společenské, které na sebe v křesťanském prostředí působily. V heslech jsou promýšleny základní otázky křesťanské víry v kontextu nových společenských událostí, vědeckých objevů a myšlenkových proudů. Encyklopedie chce být nestrannou, vyhýbat „se konzervativním nebo liberálním předsudkům“ a usilovat o vyvážené hodnocení, což se, podle mého soudu, zdařilo. Jednotlivá hesla jsou přehledná, nezaujatě reflektují základní myšlenkové směry, literaturu, osobnosti i diskusi k danému tématu a hlavně přinášejí aktuální přesné informace. Některá hesla jsou tak rozsáhlá, že musí obsahovat ještě

A 07/ 2002

Z TEOLOGICKÉHO SEMINÁŘE

dílčí dělení (např. Protestantská teologie, Etika). Jiná témata zase přesahují rámec daný heslem (Christologie, Bůh, filozofická hnutí, vědecké obory). V nich autoři hesel podávají základní, obecné informace a soustavně upozorňují čtenáře na příslušnou literaturu. Ačkoli jsou některá hesla pojednána velmi široce a jiná uvádějí do odborné diskuse, není to na úkor srozumitelnosti. Oproti starším typům encyklopedií, kdy vztah křesťanství k vědeckému bádání byl zpracováván obvykle v jednom hesle, nastal v této encyklopedii posun. Křesťanští odborníci z oblasti biologie, fyziky, psychologie a sociologie se pokusili provést reflexi svých metodologických přístupů v samostatných esejích. „Tato hesla poskytují obsažný přehled způsobů, jimiž se křesťanské myšlení vyrovnávalo s pohledy a metodami uvedených hlavních a významných akademických disciplín“. Encyklopedie je poznamenána anglo-americkým původem autorů. Zejména je to patrné v rozsahu, jaký je věnován určitým, pro konzervativní protestantský svět příznačným heslům. V tom spočívá přinos encyklopedie, stejně jako v obšírném popisu křesťanství a církví nejen v západní civilizaci, ale také v kultuře tzv. třetího světa. Hesla o alternativních křesťanských přístupech, jako je Černá teologie, teologie osvobození a asijské křesťanské myšlení, nebo letniční a charismatické proudy připomínají, že křesťanství dosud svůj dynamický náboj neztratilo. Stejně přínosný a často objevný je pro nás vhled do teologie amerického protestantismu, dějin evangelikalismu a různých dalších projevů anglo-amerického protestantského křesťanství. Autoři jednotlivých hesel, které se protestantismu týkají, se pokoušejí utřídit rozmanité, roztříštěné a stále variující spektrum protestantského světa. Nepovedlo se ovšem postihnout celou šíři amerického protestantismu. Zatímco baptismu je věnováno celé jedno heslo a zmínky v heslech dalších, tak zřejmě nedopatřením chybí v encyklopedii např. zpracování a podrobná analýza poměrně rozsáhlého proudu, jakým je adventismus.

A 07/ 2002

Blackwellova encyklopedie moderního křesťanského myšlení je dílo úctyhodné. Vzhledem k šíři zpracovávaného oboru, pečlivosti zpracování a anglo-americkému úhlu pohledu, není na místě vytýkat právě encyklopedii nedostatky (např. že chybí heslo, které by se zabývalo křesťanskou ekologií). V našem prostředí je tato encyklopedie velmi dobrým a chvályhodným vydavatelským počinem nakladatelství Návrat domů, z jehož produkce se českému čtenáři dostala do rukou již nejedna kvalitní kniha. Překladatelé do češtiny trefně označili encyklopedii za „významný a svým způsobem jedinečný přínos pro současnou světovou teologickou a filozofickou literaturu“. Prozíravostí nakladatele a pílí překladatelů do češtiny (doplnili bibliografii o české či jiné překlady citovaných děl a nechali si ověřit témata týkající se filozofie a římskokatolické teologie) se nám dostává do rukou pokus zřetelně, poctivě, nezaujatě a bez předsudků referovat o tak širokém fenoménu, jakým křesťanství ve svých různých myšlenkových projevech je. Jinými slovy: V encyklopedii přehledně tříděné informace dotvářejí širokému okruhu čtenářů složitou mozaiku křesťanského světa. Knihu vydalo nakladatelství Návrat domů, Praha 2001, 593 stran, cena neuvedena. J B

11

Z DOMOVA

Výbor ČS

Výbor MSS

Na své již 16. setkání se sešel 2. 6. 2002 Výbor Českého sdružení CASD. Po úvodním biblickém zamýšlení předsedy ČS bratra Zámečníka na text z 2 Pt 1,1-15 a modlitební chvíli začalo jednání podle schválené agendy. Zprávu za oddělení dětí a mládeže přednesl bratr P. Adame. Informoval o uzavřené smlouvě mezi Církví adventistů s. d. a OS Klubu Pathfinder, dále o jednání ohledně dětské sobotní školy, které se uskuteční 29. 9. 2002 na úrovni Unie. Předseda ČS podal zprávu z kazatelského oddělení, zhodnotil třídenní setkání kazatelů ČS v osadě Zbytky, kterého se zúčastnili také studenti TS z ČS. Výbor v této souvislosti také odsouhlasil doporučení bratra V. Vondráška k vysvěcení za kazatele. V rámci administrativních záležitostí se jednalo mimo jiné o další práci skupiny Washingtonova v Praze, bylo rozhodnuto o nástupní praxi bratra P. Činčaly (bratr Stehlík), bratra P. Novotného (bratr Šlosárek), bratra J. Dvořáka (bratr Žalud) a bratra M. Balcara (bratr Hrdinka J.). Výbor dále odsouhlasil žádost skupiny v Plzni o založení sboru. V části personálních záležitostí byla projednávána situace ve sborech Kladno, Slaný a Rakovník na základě ukončení pracovního poměru R. Jonczyho. Vedení ČS bude mít zodpovědnost za tyto sbory do obsazení sborů kazatelem. Po ukončení pracovního poměru J. Beneše přebírá odpovědnost za sbor Praha – Krč J. Hrdinka. Hospodář ČS seznámil Výbor sdružení s účetní uzávěrkou pro rok 2002, stavem běžných účtů, čerpání rozpočtu jednotlivých oddělení a přehledem desátků. VČS také odsouhlasil znění smluv o výpůjčce, které upravují právní vztah mezi sborem jako uživatelem nemovitosti a Českým sdružením, který je majitelem objektu. Toto setkání se týkalo především administrativních a personálních záležitostí, které bylo potřeba řešit v perspektivě přesunů a stěhování kazatelů. Další setkání VČS se uskuteční 8. 9. 2002 v Praze.

Na setkání 2. 6. 2002 byl výbor informován o připravované evangelizaci v Chorvatsku v Daruvaru, kterou povede bratr Jiří Veselý a vyslovil tomuto projektu podporu. Byl představen plán přípravy konference MSS v roce 2003. Sbírání podnětů k jednání a zpracování agendy proběhne od dubna 2002 do února 2003. Vlastní jednání pak 6. 4. 2003 v Ostravě a 27. 4. 2003 v Brně, konferenční shromáždění bude 3. 5. 2003. Výbor souhlasil se sloučením sborů Brno-Lesná a Brno-Žabovřesky. Vznikl nový sbor Brno-Západ. Proběhly aktivity s laickými evangelisty na všech okrscích MSS. Je připraven materiál pro studium přítomné pravdy „Evangelium pro dnešek“ autorů ThDr. Daniela Dudy a ThDr. Jiřího Moskaly, která bude k dispozici všem kazatelům a laickým evangelistům. 16. 5. 2002 proběhlo v Mohelnici setkání kazatelů zapojených do Hnutí zakládání sborů. Při setkání starších a vedoucích sborů v Přerově byla představena vize růstu církve. V rámci evangelizačních aktivit jsou zakládány Kluby zdraví. V rámci činnosti SKK byla rozšířena nabídka korespondenčního kurzu Impulzy života. Pro rok 2003 připravujeme projekt SAT 2000 Colonges. Jde o evangelizační kampaň, která proběhla v roce 2000 a je k dispozici záznam přednášek na videokazetách. Hospodářské záležitosti – probíhají stavební práce na úpravě objektu na ul. Trocnovské pro shromažďování sboru Ostrava-Město. Probíhají jednání ohledně zakoupení objektu ve Znojmě a zároveň se jedná o rekonstrukci stávajícího objektu v ul. Veselé. Byl zakoupen pozemek pro objekt modlitebny v Českém Těšíně a v současné době se naskytla možnost zakoupení objektu v centru města. Výbor dává možnost vedení MSS jednat o koupi objektu v centru města, pokud odborníci vyjádří přesvědčení, že rekonstrukce a přestavba tohoto objektu bude přibližně ve stejné finanční výši jako stavba objektu nového.

P Z

P P

12

A 07/ 2002

Z DOMOVA

Z Newbold College V nedeľu 19. mája 2002 slávnostným odovzdaním diplomov ukončilo štúdium na Newbold College 52 študentov z 20 krajín. Patrili k nim aj Ján Barna, Samuel Ondrušek a Mikuláš Pavlík zo Slovenska a Karel Nowak z Českej republiky, ktorí získali magisterský titul v oblasti vodcovstva (Master of Arts in Leadership). Na ceremoniáli sa zúčastnili najbližší rodinní príslušníci a priatelia študentov, miestni predstavitelia a členovia cirkvi zo širokého okolia. Slávnostnú reč predniesol predseda Generálnej konferencie a bývalý riaditeľ Newbold College Jan Paulsen. Magisterské štúdium MA in Leadership je novým kurzom, ktorý ponúka Andrewsova univerzita (USA) v spolupráci s Newbold College (Anglicko) a Campus adventiste du Saleve v Collonges (Francúzsko). Dr. Michael Pearson, vedúci magisterského programu, povedal: „Sila tohto kurzu spočíva v tom, že všetky zadania a úlohy študentov sú praktické a súvisia s ich prácou v cirkvi.“ Ján Barna je v súčasnosti na študijnom pobyte v Anglicku, Samuel Ondrušek je kazateľom, Mikuláš Pavlík pracuje ako šéfredaktor vo vydavateľstve Advent-Orion a Karel Nowak je predsedom Česko-Slovenskej únie. Želáme im, aby všetky nadobudnuté poznatky a kvalifikáciu zúročili v práci pre cirkev na Slovensku a v Čechách. Počas celého víkendu od 17. do 19. mája sa pri rôznych príležitostiach pripomínalo motto kurzu „Quo Vadis (Kam kráčaš?)“. V sobotnom kázaní brat Paulsen hovoril o súcite, odpustení a láske ako o troch základných prvkoch pokory, ktorá vedie k prijatiu pred Bohom a prijatiu jeden druhého. „Každý by sa mal snažiť skôr budovať toho druhého, ako len uspokojovať samého seba,“ povedal Jan Paulsen v závere svojho kázania. V nedeľnom príhovore

A 07/ 2002

študentom pripomenul, že žiť uprostred ľudí, ktorí majú a robia chyby, je našou každodennou skúsenosťou. Zameranie sa na chyby iných má však negatívne dôsledky, pretože vedie k odsudzovaniu a neláskavej kritike. Ako kresťania by sme však mali hľadať odpustenie u Boha a odpustiť tým, ktorí žijú okolo nás. Na záver brat Paulsen vyzval všetkých, aby praktizovali lásku, ktorá „nezaznamenáva skóre chýb a nedostatkov tých druhých“. James Huzzey, vedúci oddelenia sobotnej školy Transeurópskej divízie, sa v piatkovom krátkom pozdrave študentom zameral na podstatu vodcovstva. „Vodcovstvo je o priateľstve,“ povedal. „Nie je to len o dosahovaní môjho cieľa, ale o tom, ako pomôcť iným nájsť a dosiahnuť ich cieľ.“ Dr. Laurence Turner, vedúci teologickeého oddelenia na Newbold College, sa v piatok večer zameral na tú menej populárnu stránku nasledovania Krista. Povedal, že keď sa pýtame: Kam kráčaš?, Ježiš nám skôr odpovedá, kam by sme nemali ísť. Inými slovami, ak sme sa rozhodli nasledovať Ježiša, naša budúcnosť nebude ľahká. „Ak sme na ceste s Ježišom, potom nebudeme na ceste moci, ale bezmocnosti; nebudeme na ceste úspechu, ale na ceste služby; nie na širokej ceste oslavovania a popularity, ale na úzkej ceste konfrontácie a odmietnutia. Nasledovanie Ježiša nás zavedie na cestu, po ktorej by sme najradšej nekráčali. No predsa je to miesto, ktoré Ježiš už prešiel pred nami.“ „Quo Vadis?“ V C

13

Z DOMOVA

Korespondenční kurz Na podložení … Často jsem slyšel, že neumíme využívat nabídky korespondenčního kurzu Bible. Myslím, že vše je jen otázkou chtění a dobrých nápadů. V jednom sboru našli pro tyto kartičky zajímavé využití. Místní skříň na traktát se kývala, proto se rozhodli podepřít duchovno umístěné v této skříni. Kartičky SKK jsou z pěkného tuhého papíru a tudíž se mimořádně hodí k tomuto účelu. Cítíte se pobouřeni neúctou tohoto sboru k hodnotám? Těžko soudit, co je lepší využití, jestli stabilně podložená skříň s knihami nebo volně poházené lístky, na které si děti malují či lidé poznamenávají telefony. Existují však i další možnosti – kolem nás je několik milionů lidí, z nichž asi většina ještě o Bohu nic rozumného neslyšela – SKK je příležitost. Následující dopisy jsou poděkováním nejen za službu tohoto střediska, ale také svědectvím, že tato práce není zbytečná. M. Š.

Nevšedný list Keď som otvárala listy od mojich študentov, našla som tam jeden bez testu. Čo sa stalo? Buď chce niekto skončiť štúdium kurzu, alebo stratil lekciu? Nie, neuhádla som. Pán, ktorý mi písal, ma prosil, aby som jeho list zverejnila v našom cirkevnom časopise. A tak plním jeho prosbu. „Hlboko sa Vám ospravedlňujem za zdržanie mojej odpovede. Dôvodom sú moje neustále zdravotné problémy, pre ktoré som bol väčšiu časť roka hospitalizovaný. Tak sa stalo, že som na kurz nejako pozabudol. Medzitým som sa zoznámil s jednou slečnou, ktorá slúži v cirkevnom zbore adventistov. Pomáha mi a pritom mi zvestuje evanjelium. Podobrala sa aj na to, že bude so mnou študovať Písmo sväté. Chcel by som Vám o tejto Vašej sestre niečo napísať, o tom, ako ju Pán Boh používa. Už dlhé roky trpím zdravotnými problémami, ktoré ma niekoľkokrát dohnali k tomu, že som sa pokúsil spáchať samovraždu. Mám 33 rokov. Pochádzam z mnohopočetnej rodiny a niektorí jej členovia sa hlásia k znovuzrodeným kresťanom. Útoky, ktoré som nezvládol, prišli však práve z ich strany, odkiaľ som ich neočakával. Poslal

14

som preč manželku aj deti a rozhodol som sa znovu skoncovať so životom. Vtom sa zrazu vo dverách z ničoho nič objavila neznáma dievčina. Akoby cítila, že sa deje niečo rozhodujúce. Pýtala sa, čo sa deje. Chcel som ju vyhnať, povedal som jej, že som poslal preč manželku a deti a môj život už nemá cenu. No ona sa nehýbala. Začala sa so mnou rozprávať a hovoriť mi zvláštne veci o Bohu, jeho láske a odpustení. Hlavou mi prebleskla myšlienka: Prečo neviem zniesť také zanedbateľné zlo, ktoré mi urobili? Veď Boh od nás znáša denne omnoho viac zla. Hnev pomaly ustupoval a ja som začal triezvo uvažovať. „V hneve niet pravdy, ani milosti, ani lásky, jednoducho ničoho dobrého“, povedala mi tá dievčina. Dnes viem, že ju Pán Boh použil nielen na moju záchranu, ale aj na záchranu mojej rodiny. Som mu za to vďačný.“ Nevšedný list a nevšedný príbeh. Pán Boh sa nemení. Stále je ten istý – SOM, KTORÝ SOM – a stále používa na záchranu človeka rovnaké prostriedky – svoje deti, ktoré sú ochotné ísť tam, kam ich posiela. „…vykoná, čo sa mi ľúbi a podarí sa mu to, na čo ho pošlem.“ (Izaiáš 55,11) SKK

A 07/ 2002

Z DOMOVA

Lavina života

Pár dnů po tomto krásném rozhodnutí jsem nastoupila na malou operaci a poté jsem nečekaně vážně onemocněla. Valily se na mě nemoci Donedávna jsem si myslela, že každý z nás jako lavina. Strašně jsem strádala psychicky prožil podobné obrácení jako já. Považovala i fyzicky. Nedokázala jsem se už postarat ani jsem to za nutnost, protože starý člověk v nás o sebe, ani o své děti. Jedna špatná diagnóza za umírá a nový se rodí. Dnes už vím, že Bůh má druhou a spousta léků a injekcí mě ubíjely ještě pro každého z nás jinou cestu poznání. U mě víc. Věděla jsem, co se děje. Cítila jsem, že mi asi vše začalo studiem korespondenčního kurzu. satan ubližuje. Nikdy na tuto dobu nezapomenu! Nepovažovala jsem toto studium za důležité. Když jsem měla už čtvrtý záchvat a vypadalo to, Chtěla jsem jen vědět, co se v Bibli píše, abych že mě zase poveze sanitka do nemocnice, stal se dokázala o tomto tématu mluvit. Zdaleka jsem zázrak. Já už nemohla, byla jsem na dně. Lehla jsem nechápala hloubku a rozsah zásahu do mého si do postele a mluvila jsem k Bohu. Jen jsem života, které mi toto studium přineslo. Mohu-li říci něco na adresu Korespondenční- mu řekla: „Bože, já už nemám sílu, prosím boho kursu v Ostravě, pak jen chválu. Jsem vděčná juj za mě. ..“ A On bojoval. Záchvat během půl Bohu za tento způsob poznání. Studovala jsem minuty pominul, To nebyla náhoda, vůbec ne. téměř dva roky. První lekce jsem odkládala na Ten pocit vám nemohu popsat. Já nevím, jak ho popsat. Bylo mi nádchvíle, kdy vše ostatní, co herně. Chtělo se mi plakat. jsem považovala za důležiBylo to, jako kdyby se mi tější, bude již hotové. Dnes Jsem vděčná Bohu narodilo dítě. Znáte to? vidím, jak jsem postupně za tento způsob Najednou přichází úleva svůj žebříček hodnot měpoznání… a něco nepochopitelného, nila a jak jsem s čím dál nádherného. Myslím si, že větší touhou očekávala tenkrát zemřela ta stará další lekci a dopis od pana Pimka. Bůh mě vnášel do života světlo skrze své Jana a znovu se narodila Jana v Ježíši Kristu. Byl služebníky a díky působení Ducha svatého. Mys- to okamžik, kdy jsem se zcela, plně odevzdala do lím, že znám ten pocit radosti ze života s Bohem. rukou Božích. Přestala jsem bojovat sama, i když Je to nádherný pocit radosti a svobody, pocit mi bylo moc a moc zle. Uběhl skoro rok a já jsem již pokřtěná a taky hřejivý a tak bezpečný. Nikdy před tím jsem nic mohu normálně žít. Možná si myslíte, že jsem takového nepoznala. Doba studia byla dobou, kdy mě Bůh připra- prožila hodně těžké období, že to bylo něco voval na to nejtěžší a nejdůležitější rozhodnutí hrozného. Ano pro mě bylo, ale kdybych nebyla v mém životě. Začínala jsem věřit v Boha a své na dně, nezažila bych ty nádherné chvíle s Bopoznání jsem přenášela také do svého života. Až hem. Nepoznala bych spoustu lidí a nenavázala bych krásné vztahy se sestrami a bratry ve Znona jedno…. křest. I tady mě Bůh ukázal cestu a já se rozhodla jmě i v Uherském Brodě u Luhačovic, kde jsem nechat se pokřtít. Cítila jsem, že Bůh mi dává a já byla na léčení. Bůh využil toto mé trápení k méjemu ne. Chtěla jsem vrátit vše, co jsem dostala, mu růstu a já jsem Bohu vděčná. V dobách, kdy jsem byla na lůžku, jsem četla chtěla jsem pomoci dalším lidem, aby nechodili v té tmě, v jaké jsem byla já. Nedokázala jsem už nejraději pasáže z Bible o Ježíšově životě. Těmito být uzavřená do sebe. Těšila jsem se na křest i na slovy končím i své vyznání. Přeji vám všem, aby život v církvi. Sobota, sobotní kázání i sobotní Bůh byl ve vás a vy v Něm. Amen. J B, Z. škola byly a jsou pro mě velkým požehnáním.

A 07/ 2002

15

Z DOMOVA

Budu ti přítelem Víme, že ne všichni lidé mají stejné podmínky pro život. Aby mohla menšina lidstva žít v blahobytu a přebytku, musí většina snášet nedostatek a utrpení. Daleko horší než materiální chudoba je ale strádání v oblasti citů a vztahů s blízkými osobami. Projektů na pomoc potřebným lidem je mnoho – více než prostředků, které je v lidských silách sehnat na jejich uskutečnění. Rád bych vám nyní nabídl účast na projektu, jehož náročnost na materiální prostředky je minimální, o to je však náročnější na osobní angažovanost a ochotu něco dělat pro druhé (tedy naši aktivitu). Projekt má pracovní název „BUDU TI PŘÍTELEM“ a měl a mohl by pomoci mentálně postiženým lidem, kteří žijí v ústavech sociální péče a trápí je samota. Někteří klienti těchto ústavů mají své rodiče, příbuzné nebo aspoň přátele, kteří s nimi udržují víceméně pravidelný kontakt. Většina ústavních zařízení totiž v dnešní době dokáže svým obyvatelům poskytnout relativně dobrý životní komfort a servis služeb, ovšem kromě naplňování jejich citových a vztahových potřeb, které jsou u mentálně handicapovaných lidí zpravidla ještě vyšší, než bývá obvyklé u nepostižených. Mnoho lidí v ústavech právě po této stránce nejvíce trpí, protože nemají mimo ústav opravdu nikoho. A tady už přicházíme k myšlence tohoto projektu – totiž pokusit se najít pro tyto osamělé postižené lidi přátele. Mohou to být přátelé, kteří jim třeba jen budou občas psát, nebo je možná přijedou někdy navštívit. A pokud by se jejich přátelský vztah ještě prohloubil, mohli by třeba po nějaké době dokonce pozvat svého postiženého přítele na návštěvu do své rodiny. To je opravdu vše. Bude-li se vám to zdát příliš jednoduché, vězte, že pro mentálně postiženého člověka v ústavním zařízení je to takřka nesplnitelný sen. Proto se obracím nejdříve na vás, na křesťany – proč bychom nemohli právě my plnit sny a dělat pro někoho neuvěřitelné věci, když víme, že i pro nás Bůh udělal něco, co nelze dost dobře ani slovy vyjádřit…

16

Podrobnější informace o projektu: M. J S,   Ú  , 354 83 M  M. L. T./: 0165/69 21 34, -@.

Projekt je zaštítěn Sdružením pro pomoc mentálně postiženým.

Obyčajný víkend Prečo je tento svet taký šedivý? Dnes 24. 5. 2002 som objavila jednu z možných odpovedí. V detskom centre, na chate Reváň, niekoľko kilometrov od dedinky Kľačno, ma víta rozžiarená tvárička a k úsmevu pridáva veľkú výčitku: „Prečo ideš tak neskoro?“ V ten večer som spoznala ďalších 20 detí, z ktorých sa mnohé ešte do nedávna snažili prežiť v detských domovoch. Krásne veľké očká, rúčky vystierajúce k nebu, deti, ktoré sú dnes šťastné, lebo našli svojho tatina a mamičku. Netúžia po nových drahých hračkách, ale po rodičovskej láske. Tento víkend, organizovaný občianskym združením Návrat, som ako jedna z 8 dobrovoľníkov prežila s deťmi a s ich náhradnými rodičmi. Poznala som niekoľko ľudí z Návratu a počula niečo aj o jeho činnosti, no nevedela som, do čoho idem. Moje len hmlisté predstavy spľasli ako bublina, keď narazili na realitu. Deti čierne či biele, malé, veľké, neexistovali rozdiely. Vietnamské dievčatko drží za rúčku svoju malú plavovlasú sestričku a vedia, že patria k sebe, aj napriek rozdielnej farbe pleti. Teta, ktorá pred rokom či dvomi bola jedna z mnohých, dnes je ich milovaná mama. Mnohé otázky mi víria hlavou a nenachádzam odpoveď. Prečo také krásne deti? Deti sú krásne, ale tie, ktoré sú za bránami domovov, sú ešte krajšie, len my o nich nevieme. No oni vedia, že táto mamička, ktorá ich dnes miluje, ich nenosila vo svojom brušku, ale o to O dlhšie vo svojom srdiečku.

A 07/ 2002

Pohrdání Někdy se v životě setkáme se situacemi, které nás donutí přemýšlet… Něco takového se mi nedávno stalo. Měli jsme ve sboru přednášku v rámci aliančního týdne. Přišlo na ni hodně lidí z jiných společenství věřících. Moje „vysezené“ sobotní místo obsadila žena, kterou občas potkávám ve městě. „Lidé o ní říkají, že je divná, asi bezdomovec nebo není normální, treba něco…“ pomyslela jsem si. A ona sahá na můj zpěvník! „Chudák zpěvník, vždyť na něm zůstanou bacily, určitě má špinavé ruce. A co to má vůbec na sobě… a proč stále odbíhá? Copak nevydrží chvíli sedět? To je hrozné, vždyť ruší.“ Ale pak jsem se zadívala na její ruce. Nebyly špinavé, ale upracované a krásně vrásčité, hmm… Když přišla modlitební chvíle, tato paní se také modlila. Krátce a prostě. Modlila se za lidi ve městě, aby poznali Boha a uvěřili… Uvědomila jsem si, že i ona je Božím dítětem, že Boha uznává a respektuje tak, jak je toho schopna. Často se nám stává, že odsuzujeme druhé. Stačí k tomu málo: jsou jiní než my, chovají se jinak, než jsme zvyklí, mají jiný názor či oděv, vystupování nebo… V evangeliu Matouše 7,1-5 se píše: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“ H.

17

NOSÍTE RÁDI KROJ? Kde domov můj… Už v útlém věku mi maminka vštěpovala adresu našeho domu. To pro případ, že bych se někde zapomněl a mohl být neprodleně dopraven do bezpečí. Také lodě mají na zádi adresu. Svůj domovský přístav, kam se vrací po přestálých bouřích opravit šrámy a podělit se o nové objevy. Pathfinder má jméno takového přístavu vyšitý na kroji. Říkáme tomu domovenka. Nosí se vždy na levém rukávu a je složena ze jména města, čísla oddílu a loga našeho sdružení (uvedené pořadí je od ramena dolů). Nejde jen o to, kde jsme registrováni, ale kde se cítíme doma, kde nás berou takové, jací jsme, kde jsou ti, na kterých nám záleží a s nimiž se dělíme o své radosti i bolesti. Na závěr zbývá podotknout, že žádný z pozemských domovů není bez chyb. A tak se těším na den, kdy nebeský provianťák rozdá nové kroje s domovenkou NOVÝ JERUZALÉM. K4

Vůdcovský speciál očima ženy Jsem vedoucí deset let, pravidelně se účastním vůdcovských speciálů a musím konstatovat, že ten letošní je všechny předčil. Dal by se shrnout do jediné věty: „Nebyla to teorie, ale praxe.“ Byl pro nás především zdrojem inspirace, kterou nejvíc potřebujeme. Každá činnost měla myšlenku, vedla k poznávání sebe sama i druhých a měla za cíl rozvoj osobnosti. Hry byly postavené na spolupráci. Tak se učíme být tolerantní, pomáhat si, využívat schopností každého jedince a také pokoře, když si uvědomujeme, že potřebujeme pomoc druhých. Po každé hře jsme rozebrali naše pocity, čím nás daná aktivita obohatila, což vnímám jako velmi důležité. Jsem vděčná za jedinečný kolektiv, spojený Kristovou láskou. Děkuji organizátorům, že nám umožnili být pár hodin dětmi. Děkuji Ježíši Kristu za nádherný dar, který jsme obdrželi se zaslíbením, že bude s námi. P 18

Noční hra po Litoměřicku Píše se rok 1363… Takto začínal dopis neboli svitek, který dostali zapečetěný společně s mapkou kluci a holky z oddílu MRAVENCI z České Lípy a oddílu FARAONI z Litoměřic. Čekal je těžký úkol. Venku se začalo stmívat. Oddíly byly rozděleny do čtyř skupin. Každá z nich měla vymyslet svůj název a pokřik. První vyrazila skupina s názvem ŠELMIČKY, pak druhá LVÍČATA, třetí ŠMOULÍCI a poslední s prapodivným názvem ZUNIBAMAMAZÁCI. Všichni si vedli skvěle. Plnili úkoly na stanovištích, luštili rébusy, ale jak se ukázalo, nejtěžší úkol je čekal u kata, kde se skoro všechny skupiny nejdéle zdržely. Možná mnozí dostali strach… Kdo ví. Po třech hodinách náročné túry a úkolů čekaly všechny skupiny na vyhodnocení. Druhý den následovala další hra – hledání pokladu. Všichni byli zoufalí. Kde jen může ten poklad být? Nakonec s pomocí loučí poklad našli v jednom sklepení, které působilo velmi tajemně. Poklad plný sladkostí způsobil dobrou náladu a dodal energii; před obědem jsme si zahráli ještě spoustu super her, u kterých jsme se nejednou zasmáli. Po dobrém obědě už nezbývalo nic jiného, než se rozloučit. Moc se nám nechtělo, protože jsme poznali nové kamarády a bylo nám spolu fajn. Ale věříme, že další ročník na sebe nenechá dlouho čekat. Na brzkou shledanou! PETR – SMÍŠEK 19

…trvalo celé odpoledne, než jsme se sjeli ze všech koutů Čech, Moravy i Slovenska, ale pak… po řece připlul oheň na svíčkové molo a od něj byl zapálen slavnostní zahajující oheň. Sledovali jsme plameny a přemýšleli: „Jaký bude ten následující týden? Co spolu prožijeme?“ No a jaký tedy byl? Posuďte sami…

Slavnostním ohněm jsme všechno začali…

„My jdem hledat cíl stezky své, víry, lásky, naděje…“ Tóny hymny zněly při vztyčení a stahování vlajky…

20

…všichni, kdo chtěli být přijati do výcvikového tábora S. O. S., museli projít přijímačem. Pak byli pasováni na záchranáře…

21

Jednou za čtyři roky pořádá občanské sdružení Klub Pathfinder v ČR a SR společné unijní Camporee. První se konalo v roce 1994 v Oklukách na Prostějovsku, druhé v roce 1998 na Samopších. V neděli 21. 7. bylo slavnostním ohněm zahájeno třetí Camporee Klubu Pathfinder. Opět ve Sportareálu v Samopších a na celý týden se zde sešly děti ve věku 9-15 let z českých, moravských a slovenských oddílů Klubu Pathfinder. Tématem Camporee budou, stejně jako u kongresu mládeže, který zde proběhl o týden dříve, všechny aspekty záchranářské činnosti – „S.O.S. Samopše 2002“. Děti, kterých se na Samopších sešlo spolu s vedoucími 210, po celý týden zakoušeli při různých aktivitách, hrách a sportu na vlastní kůži situace, do kterých se mohou dostat záchranářské týmy. Návštěva profesionálních záchranářů – hasičů, policie a zdravotníků – byla nezapomenutelná. Při společných setkáních ve velkém stanu, při zpěvu a zamyšleních mohly děti přemýšlet o duchovních rozměrech zachraňování a také o osobě Ježíše Krista jako o záchranáři, který nás zachraňuje.

Technické zabezpečení nám umožnilo studio AWR, na jehož stránkách www.hlasnadeje.cz najdete kompletní zpravodajství z každého dne Camporee 22

Helfštýn 2002

Ahoj, kamarádi, ráda bych vám představila jednu z nejbáječnějších akcí, které znám. Konala se v Lipníku nad Bečvou. Helfštýn je akcí skoro historickou, pořádá se totiž už 13 let. Letos přijelo na tři sta pathfinderů. Počasí bylo nádherně slunečné, pouze v neděli trošku sprchlo. V sobotu ráno se začínalo snídaní, jitřenkou a sobotní školou. Frýdlant nad Ostravicí v ní zapojil všech tři sta kamarádů. Rozdal lístky s tématy, utvořil skupinky a pomocí pantomimy měly děti vyjádřit svá zadaná témata. Umět vyjádřit beze slov vztah: Bible a drogy, Bible a peníze atd., to dá kus práce a musí zapracovat i fantazie, ale je krásné, že to dokážeme, a také je fajn, že se zapojí všichni. Pak měl H. Bucha krásné kázání o různých způsobech chválení Pána Boha. Bylo propleteno písničkami a také jsme si názorně ukázali, jak chválit Pána Boha, a že ho mohou chválit i ramena, kolena, hlava i palce. Víte, jak je nádherné, když společně dokážeme chválit Pána? Jak je krásné vidět všech tři sta rukou zvednutých k nebi? Myslím, že všichni víme, jaký je to pocit, jen na to někdy zapomínáme. V průběhu akce nás provázel verš z Bible Skutky 14,15. Umíme ho nazpaměť, jelikož jsme ho často používali i s ukazováním. A vyplatilo se ho umět při výstupu na Helfštýn, kde jsme kráčeli po stopách apoštola Pavla a plnili úkoly jako: uspat kouzelníka Elymase, vyjmenovat Desatero nebo se přeplavit v raftu na druhou stranu řeky, tak jako se Pavel plavil z pobřežního města Attalie do syrské Antiochie. Náš kamarád Pepík Štěpánek připravil pro všechny starší noční bojovku. Důležité bylo rozluštit zašifrovanou zprávu. Vyhrála to skupinka, která si říkala HOLKY – a opravdu to byly holky ze sboru Ostrava-město. Nedělní bojovka o pohár Helfštýna, která se odehrávala na historických hradbách, začala netradičně. Kamarád Slávek, oblečen v kostýmu z kůže, vystřelil z historického bajonetu. Slávek střílel v tělocvičně ze zbraně namířené z okna. Byla to opravdu taková dělová rána, že se i okna sama zavřela. První místo ve starší kategorii získala Komorní Lhotka, a protože zvítězila už potřetí, odvezla si zaslouženě pohár nastálo. V mladší kategorii zvítězil Havířov, který taktéž získal pohár. I cen za krojové vybavení bylo letos mnoho. Velký dík patří Čimanovi, který měl tuto akci na starosti. Ale největší dík našemu Pánu Ježíši, že jsme akci prožili bez větší úhony. Doufám, že vás všechny uvidím zase příští rok v tak hojném počtu. Chvalme našeho Pána Ježíše s radostí a častěji. Nezapomínejme, co nám říká ve verši Sk 14,15 „…zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu…“ SMÍŠEK 23

2002 / 07 příloha časopisu Advent pro mládež i ty ostatní

„ KA M

JD E J ED E N, J D EM E VŠ IC HNI ! “

… tak to bylo vše vystihující heslo mládežnického kongresu S.O.S. 2002. Rozděleni do záchranářských teamů jsme se snažili díky nejrůznějším aktivitám a hrám poznat sebe i své kamarády. Společně jsme přicházeli na to, jak pomoci těm, kteří nás potřebují … jak příjemná je přítomnost někoho, kdo v náročných situacích podá pomocnou ruku …jak jsme byli Bohem obdarováni a s čím můžeme pracovat ve prospěch druhých … Zažili jsme náročnou celonoční akci, bránili se před Trifidy, poznávali se v Ňuchách … bylo toho moc a jsme moc rádi, že jsme to mohli zažít. Společné zážitky nás stmelili v jeden veliký team. A protože jsme byli spolu rádi, dělali jsme si hromadně radosti i radůstky … a pak přišel večer loučení, nebyl obyčejný, ale slavnostní … všichni byli ověnčeni sladkou medailí, protože všichni byli skvělí! … hleděli jsme do plamenů a uvědomovali si, jak moc jsme Bohu vděční za to, že jsme tam mohli být, ráno se potkat a usmát se jeden na druhého a přesně jsme věděli, co ten úsměv znamená, jaký společný zážitek se nám vybaví … …I vás zveme abyste nahlédli pod pokličku, toho, možná trochu záhadného, co jsme na kongresu zažili. Na www.hlasnadeje.cz můžete najít spoustu fotek s komentáři. Snad si pak uděláte obrázek o tom jak moc krásně nám tam bylo… Hejdy

24 24

A 07/2002 2002 IMPULZ A 07/

A 2002 IMPULZ A07/ 07/ 2002

25 25

V

KOLPORTÁŽ MLÁDEŽE PRIEVIDZI A V BOJNICIACH

Podľa ročného rozpisu skupinových kolportáží sa aj tento rok uskutočnila skupinová kolportáž mládeže v Prievidzi a v Bojniciach. V priestoroch modlitebne CASD a bytu v Prievidzi sa v nedeľu 30. júna 2002 v odpoludňajších hodinách postupne zišlo 14 mladých ľudí, 6 knižných evanjelistov (manželia Kučerovci a Márföldiovci, Peter Kováčik, Andrej Moško), 2 kuchári – mládežníci, a napokon kazateľ revúckeho zboru brat Martin Kočiš. V prvý večer sme sa navzájom zoznámili a vyjadrili svoje očakávania. Po zamyslení sa nad tým, ako aj nás Pán Boh, podobne ako Mojžiša pri horiacom kre, posiela splniť náročné poslanie, sme vrúcne na modlitbách prosili Pána o jeho mocné priznanie sa. Potom, čo sme sa dohodli na celotýždennom pláne práce, už nič nestálo v ceste tomu, aby sme tešili na pracovný týždeň, ktorý bol pred nami. Každé ráno sme spoločne študovali biblické úlohy mládeže. Oslavovali sme nášho Pána piesňami a v krátkej modlitebnej chvíli sme prijímali posilu do práce. V pondelok dopoludnia sa skúsení knižní evanjelisti odobrali do terénu a mladí nadšenci pre knižnú evanjelizáciu absolvovali krátku teoretickú prípravu, po ktorej odpoludnia sledovali praktickú prácu knižných evanjelistov v teréne. Ďalšie tri dni ulice Prievidze a Bojníc brázdili už pracovné skupiny knižných evanjelistov a mladých. Vždy po dvoch mladí spolupracovníci z domu do domu spolu s knižným evanjelistom, ktorý pracoval na druhej strane ulice, prežívali nádhernú atmosféru nadväzovania krásnych vzťahov s obyvateľmi oboch miest. Každý večer sme sa delili o všetky naše strasti, útrapy, ale aj radosti Božie priznania sa ku každému z nás. Okrem piesní a už spomínaných skúseností boli pre nás obohatením krátke, ale výstižné divadelné predstavenia našich mladých talentov z Revúcej pod vedením Ivky Hudecovej a Jožka Joachíma. Vždy nás potešilo, keď sa medzi nás prišiel pozrieť aj niekto z domácich bratov a sestier. Počas týždňa sa vytvorilo mnoho krásnych priateľstiev a upevnilo veľa vzťahov aj pri večerných športových aktivitách, ktoré viedol asistent KE, brat Jozef Kučera. Sme vďační aj kazateľovi zboru v Revúcej, bratovi Martinovi Kočišovi, ktorý zorganizoval takmer všetkých mladých vo svojom zbore a tvorili tak drvivú väčšinu zúčastnených. Brat Kočiš spolu s bratom Jankom Mikom nezištne pomáhali mladým, ktorí pracovali statočne. Prekvapení boli zo zistenia, že najväčší boj nemuseli zvádzať s neochotnými zákazníkmi, so psami alebo s prísnymi policajtmi, ale práve sami so sebou. Bola to veľmi užitočná skúsenosť pre nás pre všetkých.

26 26

Bremeno horúčavy dňa a našej slabej telesnej schránky nám pomáhalo uniesť aj to, že naši kuchári Peter a Janka Kubušovci nám vždy pripravili zdravý, chutný a výdatný obed. Keby sme mali zhodnotiť našu prácu v číslach, potom môžeme konštatovať, že sme zažili veľké Božie priznanie sa k nám. Predali sme literatúru v hodnote 74779 Sk a rozšírili 61 kníh od EGW a biblií. Bratovi kazateľovi a sestre vedúcej osobnej služby sme mohli odovzdať aj niekoľko kontaktných adries. Nech je za to oslávené Božie meno. Keďže bol v piatok štátny sviatok a zákon o podomovom predaji v tieto dni výrazne obmedzuje túto prácu, už v nedeľu sem sa dohodli na predĺženom pracovnom čase každý deň s tým, že v piatok sa vyberieme za relaxačnými aktivitami do blízkeho okolia. Nevynechali sme prehliadku známeho Bojnického zámku, ZOO, a ani osvieženie na kúpalisku Čajka. Vďaka ochote mladých pod vedením Janky Joniakovej z Revúcej vznikol krásny program skúseností a piesní na sobotu odpoludnia. Boli sme potešení tým, že bratia a sestry, ako aj mládežníci zo zboru v Prievidzi, mohli spolu s nami prežiť nádhernú sobotu. Veľmi nás oslovilo aj dopoludňajšie kázanie brata Samuela Ondruška, ktorý nás vyzval k nezištnému náboženstvu srdca podľa vzoru Ježiša Krista a nie k vypočítavému náboženstvu farizeov a zákonníkov. Keď sme sa v nedeľu rozchádzali, objavili sa aj slzy a mnohí z nás vyjadrili túžbu o rok sa stretnúť znova. Daniel Márföldi A ako vnímali tento týždeň mladí? Tu sú ich vyjadrenia: Trochu som mal pred týmto týždňom zvláštne pocity, ale som rád, že som tu bol. Zažil som krásne skúsenosti a prostredníctvom skupinovej kolportáže som vo väčšej miere pochopil, čo je naozajstné kresťanstvo a ako dokáže Boh viesť a ovplyvňovať svojich služobníkov. Ondrej Zatroch zo zboru Revúca Som veľmi rada, že som sa mohla zúčastniť na tejto akcii a prežiť pár nádherných dní v spoločnosti mladých ľudí, ktorí prišli s túžbou priložiť svoje ruky k Božej stavbe. Pán ma naučil mnoho o sebe samej, o tom, ako je potrebné učiť sa vzájomnej spolupráci. Zároveň som mohla prežiť mnoho skúseností, ktoré ma presvedčili, že v tejto práci sme my len nástrojmi, a Ten, kto pracuje, je Pán Boh. Zažila som chvíle, keď sa človeku nedarí a mizne mu úsmev z tváre, naučila som sa niečo o pokore, no Pán vždy videl, koľko toho unesieme a po chvíľach neúspechu prišlo úžasné požehnanie. Ivka Hudecová zo zboru Revúca

A 07/2002 2002 IMPULZ A 07/

Tento týždeň bol skutočne skvelý. Zažil som veľa Božieho požehnania, ale aj veľa humoru. Je to ťažká práca, ale keď sa nad tým zamyslíme, ani jedna práca pre Pána Boha nie je ľahká. Dalo mi to veľa povzbudenia a istotu, že Pán Boh je v každej situácii s nami. Števo Varga zo zboru Nové Zámky Keďže kolportáž je dosť náročná práca, je dôležité si uvedomiť, že tým najväčším učiteľom a pomocníkom je Pán Ježiš. Počas tejto práce sa človek naučí úplne dôverovať Bohu a prežívať s ním úzky vzťah. Ja osobne som sa Pána pýtala každý deň, či je toto plán, ktorý so mnou má, či je vôbec kolportáž správna vec. Ľudia dnešnej doby majú tzv. „pohodové kresťanstvo“. Naši predchodcovia boli prenasledovaní, a tak vďaka nástrahám cítili potrebu mať vzťah s Bohom. Ja som mala možnosť vyskúšať si takúto závislosť od Pána vďaka kolportáži. Janka Joniaková zo zboru Revúca Som rád, že som sa na túto akciu dostal, že som spoznal nových ľudí a zažil veľa pekných, ale aj trpkých skúseností. Potešilo ma, že som sa nedostal medzi ľudí s „pretiahnutou“ tvárou. Veľmi sa mi páčilo, že som sa s nimi stretol a mohol aj bližšie zoznámiť. Najväčšiu radosť som mal z toho, že som sa s nimi mohol každý večer podeliť o svoje skúsenosti. Jarko Kapitán zo zboru Liptovský Hrádok Čo mi dalo toto stretnutie? Viac ma to priblížilo k ľuďom, pochopila som vo väčšej miere silu hriechu a tmy na tomto svete. Pochopila som, že Boh pôsobí a iba jeho ruka dokáže zachrániť tento svet. Evka Miková zo zboru Revúca Bolo pre mňa oslovujúce, že som mohol spoznať prácu kolportérov, zažiť s ľuďmi dobré i horšie skúsenosti a spoznať mládežníkov a profesionálnych kolportérov. Ďakujem Bohu, že som mohol prežiť požehnané chvíle a úžasné skúsenosti. Verím, že Pán Boh požehná i túto prácu. Peťo Nemsila zo zboru Banská Bystrica II. Je to úžasné ocitnúť sa medzi mladými ale aj staršími, ale hlavne väčšinou veselými ľuďmi. Odporúčam to každému človeku, ktorý má rád veselú spoločnosť a kolportáž. Je to síce ťažká, ale nádherná práca. Lucka Farkašovská zo zboru Revúca Akcia takéhoto typu aspoň mne osobne pomohla viac sa spoľahnúť na Božie pôsobenie. Napriek tomu, že človek má obavy a strach, má možnosť pochopiť, ako cez neho Boh oslovuje ľudí. Nie je to ľahká práca, hlavne z psychickej stránky je vyčerpávajúca, ale Boh sa prihovára k ľuďom cez každého

A 2002 IMPULZ A07/ 07/ 2002

človeka. Ja osobne som mal možnosť vyskúšať si, či Pán môže nájsť človeku prácu v jeho diele. Skúsil som, či na to mám. Vynikajúci bol aj kolektív, ktorý i v neúspechu vedel podporiť či už priateľským slovom, alebo modlitbou. Dodo Joachím zo zboru Revúca Pýtala som sa sama seba: „Čo mi dal tento týždeň prežitý v kolportáži?“ Mne osobne dal radosť a pokoj, ktorý som cítila v hĺbke srdca. Moje srdce prežívalo takú radosť, ktorú videl jedine Pán Ježiš. Verím tomu, že On sa radoval spolu so mnou. Katka Huťanová zo zboru Revúca Tento týždeň a táto práca mi pomohla pochopiť Boha oveľa bližšie a hlbšie. Každý deň v spolupráci niekoho iného, a najmä s pomocou kolportérov, ktorí mi zabezpečili väčšinu mojej tržby, som zažila veľa úsmevných príbehov, a to mi dávalo silu zazvoniť na ďalšie dvere. Mali sme k dispozícii tukomer a tlakomer a výsledky meraní ma presvedčili, že budem dodržiavať program NEW START i ja. Budem o všetkom veľa rozmýšľať, a chcela by som prísť aj budúci rok. Katka Šolcová zo zboru Michalovce Som veľmi rád, že som tu bol. Posilnil som si vieru v Boha a nadviazal som s ním lepší vzťah. Prial by som to každému. Jaro Huťan zo zboru Revúca Tento týždeň mi ubehol rýchlosťou lietadla, ale bol paradoxne najpomalším z celých prázdnin. Prečo? Azda preto, že väčšinu času sme trávili chodením z domu do domu. Bol to týždeň skúšok, ktoré však s Bohom boli len nepatrným zrnkom piesku. Všetko, čo sme robili, bola práca nášho Pána. My sme boli len nástrojmi v rukách Majstra. Naučila som sa, že ak človek ide za ľuďmi len som zámerom, aby predal, nielenže sa mu budú zatvárať dvere pred nosom, teda aspoň väčšina, ale neúspech ho môže úplne odradiť. Evka Trulíková zo zboru Žilina Chcem poďakovať Pánovi za knižnú evanjelizáciu. Krása knižnej evanjelizácie spočíva v neustálej závislosti od Pána Boha. Je krásne uvedomiť si, že knižný evanjelista ako slabý človek je vedený Bohom a On ho posiela. Z druhej strany je táto práca plná napätia najmä z očakávania toho, ako nás ľudia prijmú. Pre mňa to bolo niekedy deprimujúce. Bol som smutný z toho, keď nás ľudia odmietali, pretože som si uvedomil, že odmietajú to, čo im ponúka Boh. Ďakujem kolportérom, ktorí ma povzbudili. Chcel by som povzbudiť aj ich, aby túto prácu konali naďalej. Ďakujem aj organizátorom stretnutia. Nech vám Pán vo vašej práci pomáha! Janko Mika zo zboru Revúca

27 27

ART

SE S S I O N

2002

Umělecké setkání mladých křesťanů – adventistů? Ano. V pořádku. Ale nechtějí se tam jen vyřádit? Předvést se? Seznámit? Proč jsem přijel? Poslední zmíněná otázka se stala hlavním tématem již pátého ročníku, organizovaného mládeží z Ústí n. Labem. Čím bylo letošní setkání zvláštní? Opět vyšším počtem účastníků. Příjemně útulným sálem. Výpravným muzikálem. Noční prohlídkou hradu Střekova s krásnou vyhlídkou na město (za cvakajících zubů méně oblečených bratrů a sester). Hravostí na počítači vyvedených titulků. Vtipným a plně přijímaným dětským humorem broučků plzeňského divadla. Krásnými soškami – cenami za tři udělená první místa videozáznamů vizitek, plných laskavého humoru, a hned v úvodu impozantním zahájením Art session 2002 ústeckou mládeží, vetkaným mezi praménky tónů Vltavy Bedřicha Smetany… Čím Art session naplnil tradiční očekávání? Opět pečlivou a obětavou organizací, inspirujícím kázáním a zamyšlením. (Stano Bielik ve slovenštině, Jiří Tomášek česky v příbězích. A co je vždy nejúžasnější – setkáváním otevřených srdcí kamarádů, kteří tuto svou zásobárnu citu odemykají tímtéž klíčkem – láskou našeho Pána Ježíše Krista. Umělecký prožitek umožňuje získat zkušenosti vedoucí k větší schopnosti přijímat s vděkem lásku našeho Pána a následně milovat své bližní. Atmosféra plná přátelství, přijetí, příhodná ke vnímání Boží přítomnosti – to je vzpomínka, která ve mně zůstává, přetavená v neodbytnou otázku: Pustí se Ústečtí do náročné organizační práce za rok zase? Snad ke kladné odpovědi přispěje fakt, že i když z Art session nezůstal žádný finanční zisk, díky štědrým dárcům v přidaných sbírkách mohou příští ročník připravovat bez obávaného zadlužení. A za to bych chtěla poděkovat všem, kteří přispěli. A co dodat nakonec? Ahoj – na Art session 2003! Všichni už se těšíme na vizitky právě vaší mládeže! Jiřina Dědečková

28 28

DOBRODRUŽSTVÍ

NA KOLE

Zveme vás na druhý ročník netradičního cyklistického závodu v atraktivním prostředí vodní nádrže Slezská Harta. Tento závod se uskuteční ve dvou kategoriích – muži a ženy – s hromadným startem. Trať vede po obvodu této nádrže, místy po asfaltových cestách, místy po lesních či polních pěšinách, často přímo po břehu Harty a občas je třeba i improvizovat v nalezení té nejvhodnější a nejrychlejší cesty. Předpokládaná délka trasy – asi 50 km. Doporučeno horské kolo. Dále si vezměte jídlo na celou trasu a pití. Je možné se občerstvit i po cestě v několika hospůdkách. Tato akce je otevřena pro libovolný počet cyklistů. Pokud máte o tuto akci zájem, nadchněte i jiné své kamarády (bez ohledu na cokoli) a přijeďte se zúčastnit. Doporučujeme, aby všichni, kdo si troufnou vyrazit na trať, měli alespoň 15 roků. Sraz je na parkovišti u hráze Slezské Harty nejpozději v 9.00. Předpokládaný start je v 9.30 hod. 2. ročník OAT HARTA se uskuteční 29. 9. 2002. Start závodu je v 9.30 v neděli ráno. Trvání závodu: 3-5 hodin. Předpokládané startovné: 50 Kč/Sk na osobu (toto startovné kryje výdaje na ceny a přípravu akce) Pro jakékoli další informace se ptejte: Luděk Smilek, tel.: 0605/20 37 43, nebo: [email protected]

Mládežnická seznamka Stačí se podívat na internetový odkaz – seznamka.mladez.net a objevíte novou možnost k seznámení. Tato seznamka byla navržena pro maximálně diskrétní nalezení nových přátel dle vašich představ a zájmů. Pomocí našeho nového veřejně přístupného systému, můžete hledat v určitých kategoriích či přímo v jednotlivých inzerátech podle různých kritérií. Samozřejmě můžete přidat vlastní inzerát a pak zcela anonymně komunikovat s lidmi, kteří vám odpoví. Systém vám umožní vzájemně se více poznat, aniž byste museli sdělovat svou skutečnou adresu. Mezi samozřejmost patří možnost být upozorňován na email či mobil u případných odpovědí či přidání textů do odpovědi. Radek L.

A 07/2002 2002 IMPULZ A 07/

ADRA INFORMUJE

Díků není nikdy dost Milí přátelé, dovolte mi říct hned na začátku to nejpodstatnější: jsem poctěn, že jste mě pozvali, abych s vámi byl ve chvílích, kdy si připomínáte deset let existence české pobočky. Musím přiznat, že když jsem Vaše pozvání držel v ruce, v první okamžik jsem si řekl: co vlastně já jim mohu říct kromě poděkování? Co můžu já vyprávět lidem, kteří značnou část svého života zasvětli pomoci jiným, potřebnějším? Musíme si pomáhat, vybavil se mi v tu chvíli název jednoho českého filmu. Vím, je to film na docela jiné téma, než je to vaše. Je o pomoci sobě. Já pomůžu tobě a pomůžeš mě. Oplatíme si tu pomoc. Pomáháme si, abychom z toho sami něco měli. Výměna pomoci za účelem zisku. A nejpitvornější česká podoba je právě ona slavná a filmová: já to dosvědčím tobě a ty dosvědčíš mně. Jenže vy říkáte a především děláte něco, co v ruchu světa může znít stejně, ve skutečnosti je to však docela něco jiného: musíme pomáhat. Gramatický škrt zvratné částice je znakem dramatické změny: jde vám o to, aby prospěch z vašeho konání měli jiní. Tedy o pomoc, jaké se říká nezištná. Pomoc poskytnutou všude, kde je zapotřebí. Na vzdálených místech zbrázděných krátery po bombách i ve vedlejší ulici malého městečka za humny, kde žijí chudí a handicapovaní bližní. Tam, kde dohlédnou kamery CCN i v příslovečné tmě pod stojanem reflektoru. Pomáháte spolu s nemnoha dalšími českými organizacemi potřebným tohoto světa a neptáte se, co za to. Pomáháte tím i nám, kteří zdánlivě stojíme stranou. Pomáháte nám tím, že nám připomínáte, že to podstatné není „si pomáhat“, nýbrž prosté „pomáhat“. Za to vám budiž dík. P P,   ČR

Poděkování předsedy o. s. ADRA za deset let spolupráce ADRA v květnu tohoto roku slavila deset let své existence a zanechává za sebou velký kus dobré práce, který není výsledkem jednoho člověka, ale celé řady spolupracovníků. Bylo pro mně potěšující, že někteří lidé nechtěli 10. výročí přejít bez povšimnutí. Chtěli jsme, aby oslava výročí, která proběhla na Malvazinkách, byla skromná a aby to nebyla oslava lidí, ale Pána Boha. Není lehké pozvat lidi ze společenských špiček, církví, dárců, sponzorů a podobných organizací a i kolegy z okolních zemí (ADRA). Rozhodnout, koho nechat mluvit, zjistit, kdo chce přijít a komu to nevyjde, …? Při vší snaze „udělat dobře“ se většinou mně podaří „udělat špatně“.

A 07/ 2002

10 let stlačit do jednoho dne prostě nelze. A vyjmenovat všechny, kteří se méně nebo více podíleli na naší práci, také nejde. Někteří z nich ani nejsou mezi námi. A tak tu pomyslnou kytičku díků nesu raději teď, než až na hrob. Veřejně děkuji všem našim partnerům, kteří nás tuto práci nechali dělat, měli o ni zájem a navíc nám v ní aktivně pomáhali. Děkuji své manželce za výdrž být doma sama. Kolik zažila strachu a obav, ani sám nevím. Chápe, že naše pracovní doba není od 8 do 16 hodin a od pondělí do pátku. Takhle to bylo asi i u Žaludů, když jsme začínali, a u Raků to trvá dodnes. Pokračuje u Aleny Rusové, Vurstů a dalších, kteří se „namočili“ do práce v Adře. Veřejně děkuji spolupracovníkům na sborech, pracovníkům Azylového domu v Novém Jičíně, dárcům ADRA Úlu, BangBaby, Mince I. a III. Veřejně také děkuji mladým lidem, kteří pracovali v projektech ADRA. Společně jsme pracovali deset let, společně jsme pomáhali a sloužili. A tak k tomuto poděkování

29

ADRA INFORMUJE

přidávám i malé přání. Ať nám toto společné úsilí vydrží i dalších deset let, ať se nenecháme odradit mnoha překážkami a ať i nadále plníme slova Pána Ježíše: „Větší radost je dávat než dostávat!“ R R

Auditor v Bangladéši V dubnu 2002 jsem spolu s panem Ing. Stanislavem Rusňákem, auditorem, vyrazil do jihoasijského Bangladéše zkontrolovat projekt BangBaby. Tento projekt běží již čtvrtým rokem. V rámci tohoto projektu může kdokoli z nás na dálku „adoptovat bangladéšské dítě“ a přispívat tak na jeho vzdělání. V Bangladéši má jen málo dětí možnost studovat. Vzdělání tam není povinné a většina populace si nemůže dovolit platit školné. Děti jsou rozděleny podle druhu studia na denní školáky, internátní děti a sirotky. Zlínská ADRA v současné době podporuje 232 bangladéšských dětí a dalších nových 105 karet dětí jsme z Bangladéše přivezli.

30

V pondělí dne 8. dubna 2002 nás na letišti v hlavním městě Bangladéše, Dháce, čekal pan Simson Biswas. Tento muž má na starosti nejen náš projekt BangBaby, ale je ředitelem BCSS (centrum pro sponzorování dětí v Bangladéši). Jeho oddělení do vzdělávacího programu zahrnulo asi 4000 dětí. Sponzoři těchto dětí jsou z Kanady, USA, Německa, ČR a Austrálie. Z letiště jsme jeli na BASC Bangladesh Adventist Seminary and College. Z auta jsme viděli na ulicích špínu, spoustu lidí a neuvěřitelnou chudobu, kterou jsme do té doby znali pouze z televize.

A 07/ 2002

ADRA INFORMUJE

Odpoledne téhož dne jsme po návštěvě Univerzity, kde jsme se setkali s jejími představiteli, jeli spolu s našimi bengálskými přáteli nakoupit dárky pro naše sponzorované děti. Sportovní potřeby (míče, kriket, švihadla, šachy, badminton, tenis, volejbal, softbal apod), školní potřeby (sešity, tužky, gumy, pera, pouzdra, krajony, pastelky, barvy, štětce apod.) a multivitamíny pro naše děti nám museli do misionářského centra, kde jsme byli ubytovaní, přivézt nadvakrát. občas připadáte, jako byste k nim s tou jejich čistou dětskou dušičkou ani nepatřili. Druhý den ráno 10. 4. 2002 jsme navštívili školu v Badzitpuru a Dinajpuru. Batzitpur je škola, která byla vybudována jedním Američanem za 1 mil. USD. Je vskutku krásná. Setkali jsme se s dětmi a s vedením školy. Jednali jsme o bližší spolupráci.

Druhý den ráno (úterý 9.4.2002) jsme se vydali na dlouhou cestu po Bangladéši. Za našimi dětmi jsme ujeli celkem 2150 km. Naším úkolem bylo setkat se s nimi a předat jim dárky od našich sponzorů. Do naší první školy, sirotčinec KMMS Kellogg Mookerjee Memorial Seminary, jsme dorazili večer, kdy si děti opakovaly probranou látku z toho dne. Setkali jsme se zde s našimi studenty. Předali jsem jim dárky od sponzorů a celé škole jsme přivezli ovoce – banány. Přestože není v Bangladéši o ovoce nouze, děti ho mají jen málo. Je pro ně drahé. Dětem jsme pak pokaždé rozdávali na všech školách různé ovoce. Děti jsou kouzelné, kdo je neviděl nemůže uvěřit. Jsou tak nesmělé a plaché, že si

A 07/ 2002

Další den ráno 11.4.2002 jsme opět brzy ráno odjížděli do další školy. Navštívili jsme BASC Bangladesh Adventist Seminary and College, kde máme nejvíce našich dětí. Přivezli jsme jim opět dárky, ovoce, sportovní a školní potřeby. Po setkání s ředitelem školy nás pozvali na společný oběd. Tato škola má již i svoje pozemky, kde si pěstují rýži (říkají tomu peddy fields) a ovoce. Projednávali jsme možnost výstavby pekárny v areálu školy od našeho sponzora z ČR. Další cestu na školu jsme měli naplánovanou na pátek 12.4.2002. Bylo to asi 300 km tam

31

ADRA INFORMUJE

přivítání. Hráli nám, zpívali a vítali nás květinami. Navštívili jsme školy Chorgobodia, Dhoboura, Khujura, Kulpotak, Shampur a Sonamoah.

a 300 km nazpět. Vyjeli jsme brzo ráno směrem k Barmě. Tato část Bangladéše se chce osamostatnit a připojit k Barmě a tak jsme museli mít i vojenský doprovod. Před několika měsíci zde povstalci unesli dva bělochy a prodali je za tučné výkupné zpět. Ten osud se nám moc nelíbil a tak jsme byli jen rádi, že se k nám vojáci připojili. Tato část Bangladéše není moc osídlená a trochu se měnila i krajina na mírně kopcovitou. Během odpoledne jsme přijeli na Hill Tracts – sirotčinec, kde máme asi třicet dětí. Setkali jsme se

Ve středu 17.4.2002 jsme se seznámili s projekty MUDr. Milana Moskaly. Jeli jsme se podívat na školu ve slumu a také na rozdávání potravinové pomoci přímo v té nejchudší oblasti Dhaky – slumu. Děti zde žijí v otřesných podmínkách. Jsou nemocné, bez zdravotní péče a bez znalosti základních hygienických návyků. Doktor Moskala, iniciátor celého projektu BangBaby, se snaží všemožně pomáhat. Nezůstal u pouhého rozdávání chleba, zbudoval ve slumu jednoduchou školu a učí děti i dospělé lépe žít. Z,    I. M A, ADRA Z

s našimi dětmi, předali jsme jim ovoce a dárky a zhruba po třech hodinách jsme se z bezpečnostních důvodů vydali na zpáteční cestu. Kolem dvaadvacáté hodiny jsme se v přístavu Chitakong podívali na Bengálský záliv. Byl poset plastovými lahvemi a celkově velmi znečištěný. Další den ráno 14 a 15.4.2002 jsme vyjeli na sever Bangladéše, kde ve vesnických školách sponzorujeme několik dětí. Čekalo nás nádherné

32

ADRA ČR: Klikatá 46, 158 00 Praha 5 - Jinonice tel.: 02/57 09 06 41; fax: 02/57 09 06 42 Nadace ADRA: 02/ 57 21 33 10 e-mail: [email protected]; www.adra.cz Pracoviště ADRA Zlín: ADRA, Kúty 1962, 760 01 Zlín; tel./fax: 067/722 20 05; tel.: 067/701 16 25; e-mail: [email protected]; www.adra.cz/adraul; www.adra.cz/bangbaby

A 07/ 2002

KNIŽNÁ EVANJELIZÁCIA

10. výročia knižnej evanjelizácie V modlitebni SZ CASD na ulici V. P. Tótha v Martine sa v piatok 17. mája začalo stretnutie knižných evanjelistov pri príležitosti 10. výročia zorganizovania knižnej evanjelizácie na Slovensku v novodobých dejinách cirkvi. Stretlo sa tu asi 50 knižných evanjelistov, bývalých i súčasných, väčšinou spolu s manželmi a manželkami. Nechýbali bratia z vedenia SZ CASD – br. Emanuel Duda, br. Karol Badinský a br. Juraj Chovan. Na stretnutí bol prítomný aj brat Jiří Loder, súčasný vedúci KE MSS CASD, prvý únijný vedúci KE, ktorý rozbiehal knižnú evanjelizáciu u nás začiatkom roku 1992. Brat Loder slúžil pamiatku Večere Pánovej v slávnostnej atmosfére prejavov vďačnosti a odovzdania sa nášmu nebeskému Pánovi, v ktorej sa niesol celý večerný program. Knižní evanjelisti privítali vo svojom strede aj brata Karla Sameka, vedúceho KE ČS CASD, ktorý je v súčasnosti zároveň aj únijným vedúcim KE v našej ČS-únii. Okrem riaditeľa slovenského vydavateľstva Advent-Orion, brata Jána Muntága s manželkou a pracovníkov vydavateľstva bol na stretnutí prítomný aj riaditeľ českého vydavateľstva Advent-Orion v Prahe Jan Kubík s manželkou. V sobotu dopoludnia sa počet účastníkov zdvojnásobil. Slávnostný program spomienok vedúcich knižnej evanjelizácie, bratov Jiřího Lodera, Daniela Márföldiho, Karla Sameka a prvého riaditeľa vydavateľstva Advent-Orion na Slovensku brata Milana Hučku bol popretkávaný oslavnými piesňami, básňami a hudobnými prednesmi. V dopoludňajšej pobožnosti nás hlboko oslovilo Božie slovo z evanjelia Jána 6,26 -27, ktoré kázal brat Emanuel Duda s dôrazom na myšlienku: „Prečo robíš túto prácu? Čo očakávaš? Komu slúžiš?“ Počas obedňajšej prestávky plnej neformálnych rozhovorov, spomienok a radostných

A 07/ 2002

zvítaní sa obnovili alebo upevnili mnohé dávne priateľstvá. Nádherné počasie dovolilo mnohým vyjsť na prechádzku a tešiť sa z darov nášho Stvoriteľa. Odpoludňajší program sa začal správou a spomienkovým programom bratov Jána Muntága a Daniela Márföldiho s bohatou obrazovou dokumentáciou a pokračoval krátkymi vstupmi 25-tich knižných evanjelistov a knižných evanjelistiek. Do tohto súvislého pásma vyznaní vstúpil s krátkym príhovorom brat Karol Badinský. Jeho posolstvo vychádzalo z podobenstva u Matúša 20,1-16 o pracovníkoch na vinici. Opäť sme boli povzbudení mnohými hudobnými prednesmi a básňami domácej mládeže a detí z Martina, tak aj niektorých knižných evanjelistiek a evanjelistov. V sobotu večer sa účastníci stretli pri neformálnom rozhovore vo vedľajších priestoroch modlitebne. Zaznelo veľa skúseností a zážitkov z knižnej evanjelizácie, najmä úsmevných. Celému večeru dominoval humor a dobrá nálada. Stretnutie pokračovalo v nedeľu 19. 5. 2002 výstupom na Martinské hole. Nádherné počasie nám umožnilo vystúpiť na miesto, odkiaľ sme videli mestá Žilinu a Martin súčasne. V odpoludňajších hodinách sme sa plní nádherných dojmov a s predsavzatím zorganizovať podobné stretnutie aj v budúcnosti rozišli do svojich domovov. Úžasná starostlivosť a obetavosť bratov a sestier z martinského zboru, ktorá sa prejavila pri príprave chutného pokrmu, no predovšetkým v láskavých a milých slovách, nám zostane natrvalo v srdciach. Brat Peter Kubuš so sestrami z martinského zboru si zaslúžia absolutórium čo sa týka jedálneho lístka. Chceme chváliť nášho Pána za to, že nám dal prežiť nádherný víkend, ktorý nás duchovne mimoriadne obohatil a naplnil. D M

33

KNIŽNÍ EVANGELIZACE

KE po deseti letech znovu a jinak Desáté výročí novodobé historie KE nás přimělo nejen k vděčnému ohlédnutí na desetiletou dobu Boží ochrany, pomoci a vedení, ale také vedlo k hodnocení a kladení otázek. Kolik lidí jsme v této době navštívili, kolik lidí nás přijalo a kolika lidem jsme mohli být užiteční? Na základě dosti dobrých záznamů odhaduji, že všichni KE v naší unii od roku 1992 do dnešní doby navštívili téměř čtyři miliony lidí. Z toho asi milion lidí od nás přijalo nabídku knih, časopisů, nebo něco z bohaté nabídky různých seminářů, korespondenčních kurzů atd. Kolik lidí z tohoto jednoho milionu bylo vstřícných, kolik lidí by si přálo naši opětnou návštěvu, kolika lidem jsme se mohli stát přáteli? Na tyto otázky není snadné odpovědět, ale víme, že jsme mohli u těch vstřícných lidí dát asi dvacet tři tisíc biblických hodin a dvě stě osmdesát našich zákazníků-přátel bylo pokřtěno. Ze zkušeností dobře víme, že těch, kteří naši návštěvu obzvlášť vítají a přejí si další kontakt, je to docela malé procento z celkového počtu lidí kteří nás přijali, ale rozhodně mnohonásobně překračuje počet dvě stě osmdesáti pokřtěných zákazníků. Tyto úvahy nás vedly k tomu, abychom více pozornosti věnovali lidem, kteří hledají cestu k Bohu. Byla vypracována jednoduchá metoda, která pomáhá knižnímu evangelistovi, aby u vstřícného zákazníka postupoval v souladu s jeho přáním tak, aby to krásné setkání nekončilo jeho odchodem. Jeho úkolem je domluvit buď další setkání, při kterém KE osobně představí svého spolupracovníka, anebo domluví do čtyř dnů jeho návštěvu. S touto metodou jsou seznámeni také bratři a sestry místního sboru, kteří se již několik týdnů před těmito návštěvami modlí jak za lidi, kteří budou v jejich oblasti navštíveni, tak také i jmenovitě za KE, kteří budou tyto osobní návštěvy konat. Kdosi vhodně poznamenal: „Není těžký, nebo lehký terén, terén je buď promodlený, nebo nepromodlený“.

34

Součástí modlitebních příprav na akci KE je možnost, aby se členové a pokročilí přátelé přihlásili jako spolupracovníci na těchto evangelizačních aktivitách. Před zahájením skupinové akce KE dojde k setkání a seznámení knižních evangelistů s místními spolupracovníky. KE pak vyprávějí o lidech, kteří je mile přijali. „…byl krásný mrazivý zimní den. Navštívila jsem jednu paní, která mě s úsměvem pozvala dál. Představila jsem jí náš program a ona mi na to řekla, že nejdůležitější pro ni je cesta s Bohem, že bez jeho lásky by tento život nezvládla. Svěřila se mi, že Bibli moc nerozumí, ale ráda by se dozvěděla více.“ * J. Příhodová z Třeště Jsem přesvědčen, že se vždy najde ochotný člověk, který by tuto paní dál navštěvoval. To vše za předpokladu, že KE ho vhodně uvede, nebo konkrétně připraví jeho návštěvu. V tomto duchu jsme se postupně učili konat svou práci od začátku letošního roku v moravskoslezském sdružení se sborem Karviná a Blansko. V březnu jsme pokračovali ve sboru Kopřivnice v Příboru, v dubnu se sborem Horní Cerekev v Pelhřimově a v květnu v Ostravě. V každém místě jsme zjistili, že je dostatek ochotných a schopných bratrů a sester, kteří se intenzivně modlí a velmi ochotně spolupracují. Obětavě se starají o všestrannou pomoc nejen při zajištění skupinové akce, ale se stejnou obětavostí jsou ochotni dál rozvíjet přátelství s našimi zákazníky. Všem těmto milým spolupracovníkům ještě jednou chceme upřímně poděkovat. Zásadní změnou v této metodě je, že místní kazatel tyto kontakty nedostává jako dárek na rozloučenou po akci KE. Jeho velkou úlohou je, aby dál odborně vedl tuto práci, školil, radil a prakticky pomáhal každému ze spolupracovníků. „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky.“ ( Ž 133.)

A 07/ 2002

Z VAŠICH DOPISŮ

Jeden nám schází… Je první prázdninová sobota roku 2001. Členové sboru se scházejí k pravidelné pobožnosti, ale jeden člen, který pravidelně navštěvuje bohoslužby, schází. Všichni vědí, kdo to je a co se přes uplynulý týden stalo. Zahajujeme pobožnost a všichni myslíme na stejné: „Stane se zázrak, vyslyší Bůh naše modlitby?“ Připomínáme si zaslíbení, kterými Bůh utvrzuje víru nás všech členů, bratří a sester sboru Návsí. Žalm 66,9.10 „Dobrořečte národy našemu Bohu, zvučně rozhlašujte jeho chválu. Zachoval nás při životě, nedopustil, aby nám uklouzly nohy.“ Zkušenost našeho bratra Zdeňka Lipuse začíná v pondělí ve 14.30 hod. Při výkonu svého povolání spadl ze žebříku z výšky asi 6 m a narazil hlavou a ramenem na asfaltovou cestu. Po pádu přestal dýchat a začal se dusit. I když mu byla poskytnuta první pomoc a byl urychleně převezen na oddělení ARO, diagnóza po vyšetření zněla: Prasklá mozková tepna. Okamžitě byl převezen do Fakultní nemocnice v Ostravě a připraven k operaci. Operace pod vedením odborných a vzdělaných lékařů proběhla zdárně, ale byla zde velká možnost komplikací a následků po úrazu. Přicházejí i stavy deprese a beznaděje, i když je navštěvován rodinou a bratry a sestrami ze sboru. V noci měl bratr sen. Viděl velikou propast naplněnou hustou tmou a temnotou, která jej celého pohlcovala. On se začal vroucně modlit o pomoc a vysvobození z této tmy. Přichází okamžitá pomoc. Přichází síla a moc, která mění tmu ve světlou zeleň až světlo a bratr je vynesen z propasti. Poté vstupuje do jeho srdce klid, pokoj a jistota, že v Kristu je záchrana. Jeho srdce je naplněno vděčností a radostí a dostavuje se klidný spánek. Modlitby celé rodiny, bratří a sester z našeho i okolních sborů a také sousedů mohly přinést světlo do utrpení a bolestí bratra. On na sobě zakusil velkou sílu modliteb členů sboru i dětí. Bůh na naše modlitby odpověděl tak, že bratr do týdne od úrazu mohl být odpojen od přístrojů a samostatně chodit. Vzbu-

A 07/ 2002

dil tím velký údiv a obdiv lékařů, kteří po dalším vyšetření na CT a na neurologii konstatovali jeho výsledky. Podle výsledků, které byly na 100%, mohl být po 12 dnech propuštěn domů, ale podle lékařské praxe to bylo jen na vlastní riziko. Bratr byl propuštěn bez léků do domácího léčení a od 1.10.2001 nastoupil do práce bez problémů, komplikací a následků. Jak bratr, tak i my jako sbor jsme si kladli otázku: „Proč se to stalo?“ I když odpověď někdy neznáme a nechápeme, znovu si však musíme odpovědět, že Pán nedělá žádné chyby. To, co dnes prožíváme, není všechno. Bůh nás více připravuje ke své spáse a k našemu životu věčnému. Přivádí nás blíže do své blízkosti s pohledem na něj. „Proto se moje srdce ztiš a zanech všecko, co je pozemské a prchavé, ve světle nahoře uvidíš, že jsou cesty, kterými Bůh vede, a že Bůh nikdy nechybuje.“ E K –  J-N

30 roků v Bystřici pod Hostýnem Adventisté sedmého dne žili v Bystřici pod Hostýnem již v třicátých letech minulého století. Založit vlastní sbor se však podařilo až začátkem roku 1972. Do té doby adventisté dojížděli k bohoslužbám do vzdálenějších míst. Nejdříve do Přerova a od roku 1947 do Holešova. Rok 1972 je v naší republice spojován s vrcholem komunistické normalizace. Pro nás, členy CASD z Bystřice p. H. a okolí, se stal významným tím, že už jsme nemuseli k bohoslužbám dojíždět do jiných měst – měli jsme vlastní modlitební místo. K tomu, aby se tak stalo, musely být nejdříve splněny tři předpoklady: dostatečný počet věřících, mít se kde shromažďovat, a především mít souhlas od církevního tajemníka z Okresního národního výboru. Jak náročná byla jednání s církevním tajemníkem, o tom by mohli vyprávět tehdejší kazatelé Emanuel Duda a Vlastimil Fürst dlouhé hodiny. K dvanácti zakládajícím členům patřili především manželé Wurstovi, manželé Šťastní, dále Cecilie Táborská, Rozina Zapletalová a Cecílie Chrástecká. Poslední

35

Z VAŠICH DOPISŮ

dvě jmenované jsou dosud žijícími nejstaršími členkami našeho sboru (90 a 91 roků). Prvním místem, kde se konaly společné bohoslužby, byla učebna tehdejší autoškoly. Slavnostní zahájení s vysvěcením prostor se uskutečnilo 12. února 1972 za přítomnosti tehdejšího předsedy církve Dimitrije Krynského. Protože adventisté patřili v misijní činnosti vždy k těm aktivnějším z křesťanských církví, začaly problémy. Brzy jsme dostali od autoškoly výpověď. Několik roků poté jsme se scházeli k bohoslužbám v bytě u Wurstů. Pak nám byly pronajaty nebytové prostory bývalé Malovny, které jsme si na vlastní náklady a s radostí, že budeme „ve svém“, upravili. Zde jsme se mohli scházet plných třináct roků. Rok 1989 mnohé změnil – i naše místa bohoslužebných setkávání. Za posledních dvanáct roků to byl nejdříve Dům dětí a mládeže, pak základní škola na náměstí. V současnosti jsme opět v rodinném prostředí, nyní pro změnu u manželů Olivíkových. Věříme, že se nám brzy podaří najít prostory, které budou požadavkům bohoslužeb lépe vyhovovat. Co ještě dodat? V uplynulých třiceti letech navštěvovalo naše bohoslužby a aktivně se zapojovalo do církevního života na čtyřicet spoluvěřících. Pathfinderem – dříve Stezkou mládeže, prošlo 15 dětí z našich rodin. Mnozí z nich už mají vlastní rodiny a v této péči o mladé dál pokračují. Zejména po roce 1989 jsme, kromě jiného, nabídli našim spoluobčanům řadu vzdělávacích programů – studium Bible, NET 98, přednášky o zdravém životním stylu, atd. Na závěr chci ještě vzpomenout a poděkovat kazatelům, kteří zde v uplynulém třícetiletém údobí sloužili. Postupně to byli bratři Emanuel Duda, Jaroslav Šlosárek, Jan Razska, František Krajíček, Jaroslav Loder, Jan Mayer, Jiří Gomola a v současnosti Mgr. Petr Krynský. Rád také vzpomínám na práci sestry Libuše Lakomé, která zde působila jako biblická pracovnice. Slavnostní bohoslužba k jubileu třicetileté existence sboru Církve adventistů sedmého dne v Bystřici pod Hostýnem proběhla v sobotu 25. května. P F

36

Jubileum sboru Horní Cerekev V sobotu 1. června se v Horní Cerekvi uskutečnilo shromáždění sborů Jihlavského okrsku za přítomnosti hosta ze sdružení, bratra Jana Dymáčka. Při této příležitosti si sbor Horní Cerekev připomenul 60. výročí svého založení. Vznik sboru v tomto koutě Českomoravské vrchoviny je spojen se zvláštní událostí, která se stala v roce 1926. Tehdy manželé Jan a Marie Hronovi, žijící ve vesničce Rohovka, přijali na noc zvláštního hosta, jehož vystupování a záhadné zmizení vzbudilo rozruch v širokém okolí. Tento muž o sobě prohlásil, že není z tohoto světa a dlouho do noci rozmlouval s manžely Hronovými a jejich sousedy o duchovních věcech. Na základě této příhody navštívil o tři roky později oba manžele bratr Konvalina, kazatel CASD, a začal je seznamovat s adventním poselstvím. Následně byli manželé Hronovi pokřtěni a v Pelhřimově začal pracovat biblický pracovník, bratr Josef Londa. V dalších letech uvěřili biblické pravdě noví lidé, takže v roce 1942, kdy byl sbor Rohovka formálně založen, se zde scházelo 15 členů. Shromáždění se později přesunula do blízkého městečka Horní Cerekve. Šedesátiletého jubilea sboru se dožily dvě ženy, které byly členkami sboru již při jeho založení. Jsou to sestry Božena a Ludmila Martínkovy. Oběma sestrám předal kazatel sboru, bratr Karel Szkuta, kytičky a popřál jim mnoho radosti na jejich životní cestě. K M Nová adresa nadačního fondu pro podporu knižní evangelizace: Nadační fond Zdravý život Radniční 1242 738 01 Frýdek-Místek Tel.: 0658/63 14 67 mobil: 0603/84 54 20 č. ú.: 19-3760220237/0100 Děkujeme všem ochotným dárcům, že se aktivně na pomoci KE podílejí.

A 07/ 2002

OZNÁMENÍ

Slovenský Advent-Orion Do rodiny technického redaktora slovenského vydavateľstva Advent-Orion Miroslava Priehradného pribudol 29. 6. 2002 synček Michal. Srdečne blahoželáme a prajeme im veľa  Božieho požehnania. Sbor Klatovy „Milý Pane, prosíme o víru, která by nám učinila tebe tak jistým a přítomným, jak jistým a přítomným jsi byl Mojžíšovi, když s tebou rozmlouval. Prosíme o víru, která by se v každé životní situaci dovedla spolehnout na tebe a tvé zaslíbení „já jsem s vámi“. O víru, která by nás ochránila od proudů nejistoty, pochybností a beznaděje a dávala sílu k poslušnému plnění tvých úkolů, kterými nás pověřuješ. Ať je nám, Pane, tvá přítomnost vždy novým zdrojem naděje ve tvou pomoc. A když někdy mlčíš, když hned nevyslýcháš naše prosby, ať přece nezlomná důvěra v tebe nám nedovolí zahořknout a ztratit naději. Naše srdce je zvláštní a my sami se v sobě nevyznáme, a proto prosíme, drž nás pevně a neopouštěj! Pro zásluhy Pána Ježíše Krista, který za nás zemřel. Tvé nerozumné děti.“

Tento dopis poslala sestra Tamara Hainová našemu sboru v Klatovech, kde byla v posledních letech členkou. Myslíme si, že dopis je natolik povzbudivý, že by mohl být poselstvím pro celou naši církev. Teta Tamara usnula v pokoji 26. 3. 2002, ve věku nedožitých 83 let. Byla pro nás duchovní posilou a jsme jí vděční i za její modlitby. „I když půjdu roklí šedé smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty.“ (Ž 23,4) A S  D Š

Sbor Frýdlant nad Ostravicí Měsíce květen a červen byly významné pro naše čtyři sestry. První z nich je sestra Jindřiška Bednarčíková, která 10. 5. oslavila rovných 70 let, dále sestra Antonie Kurečková, jež 14. 6. slavila 80. narozeniny, dále 7. 6. oslavila 80 let sestra Jarmila Blažková a 19. 6. se dožila krásných

A 07/ 2002

a požehnaných 90 let sestra Amálie Pavlisková. Milé sestry Bednarčíková, Kurečková, Blažková a Pavlisková – přejeme Vám všechno nejlepší! Máme Vás rádi a přejeme si, abyste mohly být každou sobotu s námi. Pán Ježíš Vás stále posiluje a dodává odvahu, i když Vás trápí mnohé neduhy a bolesti. K němu se vždy obracejte a pevně se ho držte. On Vás neopustí. S  

Sbor Kateřinice Sbor v Kateřinicích na Valašsku prožívá v těchto dnech pěknou příležitost. Sdílí se s bratrem Šlosárkem, který se v tomto roce dožívá svých 80 let. Do paměti sborů se bratr dostal především díky svému kazatelskému povolání. Mnozí bratra znají jako duchovního otce a velkého modlitebníka. Tyto duchovní hodnoty zanechal bratr ve všech sborech, kde působil: Plzeň, Gottwaldov, Prostějov, Vyškov, Ostrava, Frýdek-Místek, Kateřinice. Bratr se naučil v životě spoléhat především na Boží milost, která ho pozvedla a dopřála mu dožít se i tohoto krásného jubilea. Jako sbor přejeme bratru Šlosárkovi, aby ho táž milost Boží provázela i v dalším čase jeho požehnaného života. V současné době slouží jako kazatel ve sborech Vsetín, Valašské Meziříčí, včetně sboru našeho. Sbor Teplice Teplický sbor prožil dvě mimořádné události. V pátek 31. května se rozhodli jít společnou cestou s Ježíšem skrze křest v krásném přírodním prostředí mladí lidé Martina Klennerová a Zdeněk Zídek. Křest byl uskutečněn místním kazatelem, bratrem Vladimírem Krupou. Následující sobotu 1. června si řekli své ANO na celý život před Bohem a místním sborem. Tomuto sňatku požehnal také bratr Krupa za účasti tajemnice sestry Anity Dolejšové a svědků sestry Čiripové a bratra Romana Uhrína. Kéž bychom takových šťastných chvil prožili v našem sboru více, než si nás všechny jako nevěstu přivede Ježíš do svého království. R J

37

OZNÁMENÍ

Sbor Česká Třebová „Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.“ S důvěrou ve slova žalmu oslavil v květnu své 80. narozeniny nejstarší člen sboru Česká Třebová, bratr Antonín Chládek. I v tomto požehnaném věku dojíždí do sboru ze 17 km vzdáleného města Lanškrouna. Touto cestou mu srdečně blahopřejeme a přejeme hodně zdraví a Boží ochrany do dalších dnů. J. Š Sbor Třinec V prvním pololetí letošního roku jsme vzpomněli narozeniny těchto našich nejstarších členů: M. Bobková 94 roků, M. Mlčochová 92 roků, Z. Waniová 90 roků, A. Swienczyková 89 roků, H. Matznerová 85 roků, M. Březinová 84 roků, F. Kajzarová a H. Bartulcová 82 roků, A. Przywarová 80 roků. Během pololetí jsme se rozloučili s těmi, kteří už ukončili svůj pozemský boj víry. Byli to: Jośková Marie, která zemřela ve věku 92 let, Liboska Ruben 65 let, Kocandová Emilie 76 let a Turoň Josef 77 let. K. C. Sbor Český Těšín V 2. čtvrtletí roku 2002 si náš sbor v dubnu připomněl 79 let bratra Jana Wrzecionka, 73 let sestry Štěpánky Nohelové, 71 let sestry Anny Prymusové, 70 let sestry Markéty Barthové, v měsíci květnu 86 let sestry Zuzany Pieszkové, v červnu 89 let bratra Oskara Pieszky a také 87 let bratra Pavla Moskaly. Všem oslavencům jsme popřáli Boží požehnání a vedení do dalších let. A K

Sbor České Budějovice V sobotu 25. května jsme měli možnost prožít ve sboru svátek – křest. Dvě nové sestry, Hana Kroupová a Helena Janásová, se rozhodly stvrdit smlovu s Ježíšem Kristem veřejným slibem. Obě již dlouho známe, byly pravidelnými návštěvnicemi nejen sobotních bohoslužeb, ale i dalších

38

akcí pořádaných naším sborem. Milé sestry, vítáme vás mezi námi a přejeme vám i sobě, aby se vám v naší křesťanské rodině líbilo. Ve chvíli, kdy držíte tento časopis ve svých rukou, jsou už Markétka Podholová a David Sládek manžely Sládkovými. Jménem celého sboru jim chceme popřát: Markétko a Davide, budete-li se celý život držet Boha za ruku, nemůžeme se ztratit ani sami sobě. V tomto čtvrtletí se sešla celá řada „kulatin“. I když to není moc zdvořilé, snad se nebude nikdo zlobit, když prozradíme, že sestry Kussová a Valentová oslaví sedmdesátiny, sestra Nováčková pětasedmdesátiny, sestra Janochová osmdesátiny a sestra Melounková devadesátiny. Kromě těchto „kulatých“ narozenin chceme připomenout i třiadevadesátiny sestry Váchové a Polákové a třiaosmdesátiny sestry Kalošové. I P

Zbor vo Vaďovciach V roku 2002 si pripomíname 70 rokov vzniku nášho zboru vo Vaďovciach a spolu s týmto výročím sa tešíme aj z narodenín našich bratov a sestier, ktorí sú tu medzi nami dlhšie a majú krásne dlhoročné skúsenosti s naším Pánom. Sú to: Čimborová Anna (104), Dugová Alžbeta (80), Matyaš Vojtech (79), Kuračková Kristína (78), Matyašová Anna (77), Mikulcová Anna (76), Kmeťová Elena (74), Valašková Jiřina (73), Urban Viliam (73), Kučeráková Alžbeta (72), Kučerák Ján (71), Januška Štefan (70), Baladová Anna (69), Lukáčová Emília (68), Urbanová Anna (65), Valentová Anna (65), Pribišová Júlia (61) rokov. Na svoj krst a zmluvu s Pánom môžu spomínať už 57 rokov Kmeťová Elena, 56 rokov Urban Viliam, 54 rokov Januška Štefan, 52 rokov Baladová Anna a 51 rokov Urbanová Anna a Kučerák Ján. Všetkým prajeme ešte veľa spokojných rokov spolu s Pánom vesmíru a veľkú radosť pri očakávaní zo stretnutia s ním. Sme radi, že ich medzi sebou máme a môžeme si brať príklad z ich života.   V G. J

A 07/ 2002

36/171 a dvě děti nežádají tvé foto, ale sdělení o smyslu a cíli tvého života. ČR 020701 47letá vdova, adventistka, Ukrajinka (z Kyjeva), žijící v ČR, by se ráda seznámila s věřícím mužem, kterému by byla oporou po celý život. Zn.: Jsem optimistka ČR 020702 34/158, věřící, rozvedená, se 2 dětmi (10 a 8 let), hledá protějšek pro rodinný život (do 40 let). Zn.: Láska a věrnost ČR 020703 36letá, se dvěma dětmi, hledá muže, který se přidá k nám na cestě za Ježíšem. ČR 020704 44/188/95, rozvedený, hledá věřící ženu, něžnou, milou, která je na vše sama jako já. Mám rád přírodu a vše krásné. Mám ještě šanci najít dívku/ženu s krásným, teplým srdcem? Věk nerozhoduje! Zn.: Zkusme to spolu! Čekám. ČR 020705 47letá rozvedená adventistka by se ráda seznámila s přítelem, se kterým by se chtěla lépe poznat a pak společně později začít znovu. Foto vítáno! Nejlépe Slezsko, ale také Čechy i Morava. Kontakt na mobil: 0608/433 801 ČR 020706 Tmavovláska, 29/170/62, všestranných zájmů (sport, turistika, příroda, hudba…) hledá fajn kluka – adventistu, přiměřeného věku, vyšší štíhlé postavy, pro společnou cestu životem. ČR 020707 Sbor VRBNO pod Pradědem, v krásném jesenickém prostředí hledá rodinu, která by ráda uplatnila své dary ve službě pro Ježíše Krista. Zn.: Možnost nastěhování do bytového prostoru modlitebny dle výběrového řízení. Telefon 0652/71 36 46 nebo fax 0646/75 32 21 36/170+1+1, veselá, milá a spolehlivá, hledá upřímného partnera. ČR 020708 Upřímné srdce, kde tě najdu? Již věřící, veselá, 35letá + 13letý chlapec a 10leté děvče. Toužím po štěstí zde i v nebi. Zn.: Odepíši všem. ČR 020709 26/175 hledá dívku od 20 do 30 let. Mé zájmy jsou: sport, cestování a hudba. ČR 020710 CELOROČNÉ UBYTOVANIE – Kežmarok – V. Tatry, Modlitebňa CASD, Hradné nám. 24 Izby: 5, 6, 7, 8-lôžkové (celkom 25 lôž.), kuchyňa k dispozícii, dar do zboru na ubytovanie: 100 Sk na noc. Predovšetkým pre členov CASD. Možnosti rekreácie: turistika, lyžovanie, termálne kúpanie, histor. pamiatky a pod. Objednávky, inf: Csapová Oľga, Možiarská 14, 060 01 Kežmarok, tel: 052/4525957, mobil: 0907 690370

Tip na dovolenou V Jizerských horách u Tanvaldu, v obci Zásada, v klidném, čistém prostředí u lesa, s výhledem na Krkonoše a Český ráj, nabízíme možnost strávit pří jemnou sborovou nebo rodinnou dovolenou či víkend. Ubytování je ve 2-5 lůžkových pokojích, celková kapacita je 34 lůžek. K dispozici je vybavená kuchyň a spol. místnost. Cena je 100 Kč na noc a den. V budově je modlitebna CASD. Nedaleko se nachází lyžařský vlek, možnost pěší turistiky a cykloturistiky. Informace: Jan Mužíček, 468 45 Velké Hamry II/489, tel.: 0428/38 71 98; 0603/71 36 32 Mladý muž, adventista 33/160 hledá mladou ženu adventistku k dopisování. Dopis můžete psát anglicky a poslat na násl. adresu: Rick van Meerwijck, Berkenlaan 199, 7204 EH Zutphen, Holland ČR 020711 Koupíme do sboru 30 tmavých dřevěných židlí v dobrém stavu a pokud možno ve stejném provedení. Nejlépe ze Sev. Moravy 0659/356 183 ČR 020712 25letý VŠ hledá podnájem v Praze, nejlépe u věřících lidí. Jsem abstinent, nekuřák. Tel.: 0364/49 55 65, od 22. 9. 2002 nové číslo: 56 54 95 565. ČR 020713 Postarám se o samotnou starší sestru, která nikoho nemá. Tel.: 0659/346 119 ČR 020714 Hledám přátelství muže po padesátce, kterému léta neubrala na schopnosti dávat, učit, ochraňovat, respektovat a milovat jiného člověka. Sdílet společně radost z krásných chvil je mým přáním. Zn.: Moravanka ČR 020715 Som adventistka, 32/155/64, SŠ. Hľadám muža pre spoločný život s Ježišom a spoločnú kolportérsku prácu. Ak si milovníkom kníh, rád sa vzdelávaš, zdokonaľuješ, chceš slúžiť ľuďom a vieš mať naozaj rád, tak neváhaj, a napíš. Zn. Žalm 37,4.5 SR 020716 Jemný, sympatický, 41/192/87, žijící v Německu – štíhlý, sportovec, spolehlivý by rád poznal adventistku nebo sympatizující. Měla bys být 28-38letá, něžná, spolehlivá, sportovkyně, optimistická, atraktivní a ctižádostivá, znalost angličtiny nebo němčiny by byla předností. Při vzájemné sympatii by později byl možný i sňatek. Odpověď prosím s fotografií. Zaručuji odpověď. ČR 020717 Milá přítelkyně, altruistko, plná citu a lásky – jestliže ti tvoje srdce napovídá, že jsem ten, kterého hledáš, čekám na tvůj příjezd, zvu tě k sobě. Moje adresa: Leszek Kubiak, ul. Krasickiego 53, Pilszcz 48-130 Kietrz Ślaski, Polska

Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 07/2002. 10x ročně vydává Advent-Orion, Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, tel.: 02/33 32 16 21, fax: 02/33 32 37 41, objednávky: 02/33 32 07 67 , e-mail: [email protected]. Registrační číslo MK ČR 6982. ISSN 1210-3365. Vytiskla tiskárna Alfaprint – SR. Registrační číslo MK R 6982. ISSN 1210-3365. Šéfredaktor Marek Škrla – e-mail: [email protected]. Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Slovenské príspevky, inzeráty a objednávky môžete posielať na adresu Advent-Orion, Šafárikova 9, 038 61 Vrútky, tel./fax: 043/428 26 70, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor Ing. Mikuláš Pavlík. Vychází 2. 9. 2002