CHAMELEON Měsíčník páťáků pro vás Číslo 7 6/2002 ročník 1 zdarma ,,Časopis Chameleon zábava a poučení v jednom“
Obsah dnešního čísla (červen 2002): Rozhovor: S paní učitelkou Horovou Technika: Ju 88 skutečný a modelový Mé vzpomínky na Indii (3), jídlo Počítače: Wings of destiny Zábava: vtipy, zajímavosti
Rozhodl jsem se, pokud to bude možné, pokračovat s výrobou časopisu na gymnáziu. Protože naše redakce samozřejmě chce zajistit co největší čtenost časopisu, budeme se snažit v dohledné době vytvořit internetové stránky časopisu, abyste si ho mohli i nadále každý měsíc číst. Členové redakce přejí všem žákům i učitelům hezké prázdniny
unkers
Ju 88 vznikl v roce 1935, kdy německá armáda vydala požadavek na střední bombardér, který by mohl nést pumy na dlouhou vzdálenost. Firma Junkers, stvořitel legendárního třímotorového letounu Ju-52 (teta Ju), se hned ujala šance a vyprojektovala dvoumotorový bombardovací letoun, který se poprvé v nasazení představil v září 1939 při útoku na Polsko, kde se velice osvědčil i jeho starší bráška Ju-87 (Stuka). Ještě více se proslavil, ale spíše nechvalně svými denními, později nočními nálety na Velkou Británii, kde utrpěl těžké ztráty z důvodu malého doletu stíhaček, protože s ním nemohly letět celou cestu. Bez stíhaček byl Junkers téměř bezmocný. V roce 1942 však potřebovalo Německo stíhačku s dlouhým doletem, která by byla schopna hlídkovat nad konvoji směřujícími do severní Afriky, které byly často přepadeny a potopeny nepřátelskými bombardéry Beaufort (krásná pevnost). Obratný a rychlý bombardér Junkers se jevil jako nejlepší možnost. Proto dostal nové výkonnější motory zmizela střelecká vana pod trupem a byla instalována lepší výzbroj. Proti jednomotorovým stíhačkám (Spitfire) však i přes tyto úpravy neměl šanci. Mnohem lépe se uplatnil jako ničič bombardérů na konci 2. sv. války. Ju- 88 Mistel byl na konci války použitý bombardér, nesený stíhačkou, naložený trhavinou. Model Model Junkersu od firmy Revel je velice dobrý. Nádherné čisté výlisky bez otřepů, skvěle držící kola, figurky tří letců. Výsledek: Pokud si na něm opravdu dáte velice záležet (každou bomičku, figurku či kolečko nabarvíte zvlášť) vyjde vám opravdový skvost. Velká je vedle kvality i cena. Nádherný model Junkersu Ju-88 A-4 vás vyjde na 276 Kč, s lepidlem barvami a ředidlem ještě o 100 Kč dráž. Technická data (bombardér/dálková stíhačka): Délka:14,40m /15,50m
Max. náklad pum: 3000kg/(bez pum)
Rozpětí: 19,44m /20,08
Max. rychlost: 435 km/h /626 km/h
Dolet: 1800km /2250km
Výzbroj: 1x kanon, 3x kulomety/ 6x kanon a 1 kulomet
Dostup: 10000m /10000m
Motor: Jumo 211 J /Jumo 213
Indové mají rádi buď velmi ostrá nebo naopak velice sladká jídla. S tím prvním se však setkáte mnohem častěji. Naše první jídlo bylo kuře na ananasu v restauraci v Bombaji, které bylo méně kořeněné, než je indický průměr, ale docela ostré na Evropana. V Goi, v plážových hospůdkách, nebyla jídla tak peprná. Také jsme zde ochutnali nejlepší nápoj, který jsem kdy pil. Jmenovala se Maaza a šlo o osvěžující mangovou limonádu která chutnala jako nápoj bohů. Na město Majsůr ohledně jídla vzpomínám moc rád. Byla tam na Indy velmi drahá restaurace (asi jako u nás), kde nikdo nebyl. Plavaly tam v akváriu rybičky, na které jsem se díval, když se ještě připravovalo jídlo. Mým nejoblíbenějším jídlem se za těch několik večeří stalo výborné ,,butter chicken“ (kuře na másle). Jen poslední večer jsem si dal ,,salát“. Byl to jen zeleninou obložený talíř bez zálivky. Nejpálivější jídla, která jsem v Indii jedl byla: holub, králík a kuře: Pro jejich pikantnost nešlo rozenat co je co. Tato jídla nám servírovali na banánové listy s plackou róti. Róti byla velice dobrá, velmi křupavá placka. Ještě jsem ochutnával méně dobrou placku čápatí, která chutnala jako naše nesladká palačinka. Ovoce bylo velice levné (např. meloun stál asi našich 15 Kč), banány byly zakrsléa oranžové. Na indické jídlo bych si nikdy pořádně nezvykl.
Mapa Indie (Hlavní město Dilí vyznačeno čevenou tečkou)
-------------------------------Wings
of Destiny----------------------------
Tak zní oficiální název nejlepšího leteckého simulátoru, jaký jsem kdy poznal. Je to vlastně simulátor, ve kterém je každá mise vyprávěna formou komiksu. Jeden z komiksů je anglický, druhý německý. Hlavní hrdinové obou komiksů jsou asi 20-letí muži. Na konci komiksu zjistí, že jsou dvojčata. Ale teď už k vlastnímu simulátoru U Německa jsou k dispozici typy Messerschmitt Bf 109 a Me 262, za Spojence Supermarine Spitfire a North American P-51 Mustang. Německé mise začínají útokem na britské lodě v Narviku v roce 1939 a končí poslední obranou Německé říše r. 1945. Anglické mise jsou od odrážení střemhlavých bombardérů od letiště (1940) až po útok na německé letiště (1945). Ovládání není těžké, jen se nesmí namáhat příliš ostrými obraty v malé výšce. Co však obtížné je, jsou některé mise. Mise téměř neudělatelná je například 9. mise u Němců, ve které je nutno ochránit Junkers JU-88 (viz str.3) před dotírajícími stíhači. S touto misí jsme se mořil asi dva týdny.Jediná maličko závada této jinak velice dobré hry je malý počet letadel na výběr. Jinak je to hra skvělá a jestli se alespoň trochu zajímáte o letadla, budete jí úplně posedlí (jako já) Grafika: ***** Obtížnost: ** (při volbě easy) Hodnocení: ***** Cena: 1250Kč A zde je pro názornost obrázek britské stíhačky Supemarine Spitfire:
Jaké jste měla dětství? ,,Dětství jsem strávila u babičky a u dědečka do tří let a tam byla obrovská zahrada plná ovocných stromů a keřů a se sestřenicí jsme teda si tam hrály, třeba panenky jsme vozili v krabici od bot a podobně, takže na to vzpomínám hrozně ráda i na prázdniny. Ty jsem vždycky strávila u babičky na Valašsku v krásné krajině, no a doma jsem byla také v krásné krajině v Jesenické přírodě, takže jsem to střídala.“
S čím jste si nejradši hrála, když jste byla malá? ,,No už jsem tady zmínila ty panenky v krabici od bot a pamatuju si jako malá, že jsem měla hroznou radost když mi strýc přivezl obrovské dřevěné červené auto s vlekem, v kterých se dřív vozilo dříví. Takže to jsem měla obrovskou radost, to si pamatuju do dneška.“
Co jste v dětství chtěla dělat, až budete velká? ,,Nejdřív, ještě snad v mateřské školce jsem chtěla prodávat oblečení, takže jsem pořád vyndávala zásuvky a preskládávala všechny věci. No a když jsem navštívila budovu školy tak mě chytila jako většinu malých děvčátek hra na paní učitelku, takže jenom jsme přišli ze školy už jsme si hrály na školu no a nakonec jsem v té škole přecejenom zůstala.“
Chodila jste do školy ráda jako malá? ,,Pamatuji si než jsem šla do školy, tak jenom to že jsem musela kolem budovy školy projít, mi učinilo velké žaludeční potíže, dělalo se mi prostě špatně už při pohledu na budovu školy, no ale jak vidíš, tak jsem tu vydržela dost dlouho (smích).“
Po prázdninách až nás nebudete učit, bude se vám po nás stýskat? ,,No určitě, jako po všech ostatních, já doufám teda že se budeme potkávat dál a že nebudeme dělat, že se neznáme.“
A poslední otázka: Kdybyste chytila zlatou rybku a ta by vám chtěla splnit jedno přání, co by to bylo? To je těžká otázka, kdyby ta přání byla tři tak je to jednodušší že, no určitě asi to zdraví, tu záruku.
