2002. Koncepce. Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Moravskoslezského kraje. Analýza současného stavu

Moravskoslezský kraj zakázka č. 80/2002

Koncepce Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Moravskoslezského kraje

Analýza současného stavu Samostatná příloha č. I. Hlavního dokumentu)

prosinec 2003

Analýza současného stavu (Závěrečný dokument - samostatná příloha č. I)

OBSAH:

ÚVOD ................................................................................................................................................................... 3 A.1. EVVO V ČR, VÝCHODISKA, STRUKTURA........................................................................................ 5 A.1.1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ (TERMINOLOGIE) ................................................................................... 5 A.1.1.a) Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta .............................................................................. 5 A.1.1.b) Udržitelný rozvoj............................................................................................................................. 7 A.1.1.c) Životní prostředí.............................................................................................................................. 9 A.1.1.d) Hlavní cílové skupiny...................................................................................................................... 9 A.1.2. VÝCHODISKA ........................................................................................................................................ 10 A.1.2.a) Právní předpisy, které se vztahují k povinnosti zajišťování EVVO v ČR ...................................... 10 A.1.2.b) Přehled usnesení vlády souvisejících s problematikou EVVO ..................................................... 20 A.1.2.c) Mezinárodní závazky ČR ve vztahu k EVVO ................................................................................. 22 A.1.2d) Strategie EVVO na SCHKO CR..................................................................................................... 23 A.1.2.e) Program rozvoje územního obvodu Moravskoslezského kraje 2001- 2004 .................................. 24 A.1.3. STRUKTURA ZAJIŠTĚNÍ EVVO V ČR..................................................................................................... 27 A.1.3.a) Povinnost a možnosti financování EVVO v rámci ČR .................................................................. 31 A.1.3.b) Přehled nejvýznamnějších organizací zaměřených na EVVO, kontakty ....................................... 33 A.2. EVVO V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI.......................................................................................... 33 A.2.1. ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU............................................................................................................. 33 A.2.1.1.Přehled cílových skupin ................................................................................................................ 33 A.2.1.2.Sběr údajů a vytvoření elektronické databáze subjektů EVVO ...................................................... 34 A.2.1.3. Charakteristika a možnosti použití elektronické databáze a digitální mapy ................................. 35 A.2.1. A)–D) ZMAPOVÁNÍ SUBJEKTŮ, AKTIVIT A DOPLŇUJÍCÍCH CHARAKTERISTIK EVVO V MSK ................. 36 A.2.1.a-d)-1.Současný stav EVVO ve školách ............................................................................................ 37 A.2.1.a)-d)-2. Současný stav EVVO mimo školství ..................................................................................... 49 A.2.2. ANALÝZA NEJSILNĚJŠÍCH A NEJSLABŠÍCH ČLÁNKŮ EVVO (SWOT ANALÝZA) ..................................... 60 ZÁVĚR ............................................................................................................................................................... 63 PŘÍLOHY .......................................................................................................................................................... 63 Příloha č. 1: Seznam nestátních neziskových organizací zabývající se EVVO v ČR .................... 63 Příloha č. 2: Přehled nadací a fondů.................................................................................................... 63 Příloha č. 3: Příklad vyplněného databázového formuláře subjektů EVVO .................................. 63 Příloha č. 4: Manuál pro použití elektronické databáze a interaktivní digitální mapy ................ 63 Příloha č. 5: Přehled subjektů EVVO v MSK ...................................................................................... 63 SEZNAM POJMŮ A ZKRATEK: ............................................................................................................................ 64

2 Koncepce EVVO MSK (80/2002)

B-02-1c-06


ÚVOD „Koncepce environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty v Moravskoslezském kraji“ (dále Koncepce EVVO) byla zadána jako strategický rozvojový dokument, jehož úkolem je na základě analýzy současného stavu navrhnout základní směry podpory EVVO v Moravskoslezském kraji tak, aby vznikl fungující systém. Koncepce EVVO se má současně stát základnou pro spolupráci jednotlivých subjektů EVVO v kraji. Samotný koncepční dokument i proces, který k jeho vytvoření povede, by měly mít v konečném důsledku vliv na zvýšení a prohloubení environmentálního vědomí obyvatel a dle zadání by měly přispět k podpoře udržitelného rozvoje Moravskoslezského kraje, České republiky a v širším kontextu i planety Země.

Analytická část Koncepce EVVO, nazvaná „Analýza současného stavu“, tvoří přílohu č. I. Hlavního dokumentu a je strukturována v souladu s článkem č. 2, odst. A.1., A.2.1. a) – g) specifikace zadání koncepce. Tento dokument tvoří na základě zadání jednu ze tří základních částí Koncepce EVVO (část A); dalšími částmi jsou návrh strategie (část B) a návrh managementu (část C). Souvisejícím analytickým produktem je samostatná příloha II. Hlavního dokumentu – „Elektronická databáze a elektronická interaktivní mapa“, předkládaná na nosiči CD-ROM. Stručný přehled analýzy, zaměřený na výsledná analytická zjištění a formalizovaný výstup ve formě SWOT-analýzy, je dále uveden v textu Hlavního dokumentu (viz kap. č. 2 Hlav. dokumentu). Jeho struktura je upravena takovým způsobem, aby poskytovala přehledný podklad pro navazující strategii a management a umožňovala posouzení, zda jsou strategické návrhy v souladu se základními analytickými zjištěními. V textu Hlavního dokumentu je dále doporučeno, aby analytická část koncepce byla nadále průběžně doplňována, aktualizována a upravována na základě změn EVVO v Moravskoslezském kraji v rámci pravidelné aktualizace Koncepce EVVO.

Analýza oblasti EVVO Moravskoslezského kraje není pouze jednoúčelovou prací, nýbrž má významný vliv na zpracování všech částí koncepce. Analytické výstupy byly a nadále budou využívány k následujícím cílům: 1. Popis oblasti EVVO v Moravskoslezském kraji prostřednictvím zjištěných analytických údajů 2. Účelné seřazení analytických údajů do formy elektronické databáze a její využití pro sofistikované vyhledávání subjektů EVVO, resp. jejich charakteristik, včetně geografické lokalizace pomocí interaktivní elektronické mapy. Databáze je využitelná především pro další vyhodnocování analýzy. 3 Koncepce EVVO MSK (80/2002)

B-02-1c-06


3. Vyhodnocení analytických údajů a jejich formalizace do podoby SWOT analýzy 4. Využití SWOT analýzy jako podkladu pro návrhovou část koncepce - formulaci cílů, priorit a opatření EVVO 5. Využití SWOT analýzy jako podkladu pro formulaci návrhu managementu EVVO 6. Využití upravené databáze (+ mapy) jako nástroje pro podporu managementu EVVO (interní informační systém) 7. Využití upravené databáze (+ mapy) jako nástroje pro komunikační strategii, především informování veřejnosti (veřejný informační systém EVVO).

Samostatná příloha Hlavního dokumentu č. I. „Analýza současného stavu“ naplňuje především výše uvedené cíle 1, 3, 4 a 5; další samostatná příloha Hlavního dokumentu č. II. „Elektronická databáze a interaktivní elektronická mapa“ pak výše uvedené cíle č. 2, 6 a 7.

Z praktických důvodů (jiná organizační struktura, specifické zaměření i způsob práce) je v příslušných částech dokumentu text rozdělen na analytické poznatky v oblasti školství a v ostatních sledovaných oblastech. Obdobné rozdělení respektuje i SWOT analýza. Uvedený postup se jednoznačně osvědčil při projednávání analytických výstupů v rámci workshopů (viz Závěrečný dokument), jichž se účastnili zástupci všech cílových skupin. Výsledky jednání i rozdíly obou verzí SWOT analýzy v obou hlavních cílových podskupinách potvrdily oprávněnost použitého přístupu.

Pro zjednodušení orientace v textu jsou v následujícím členění používány názvy kapitol dle specifikace zadání koncepce.


B-02-1c-06


A.1. EVVO v ČR, východiska, struktura Obecný rámec Koncepce EVVO v Moravskoslezském kraji tvoří Státní program Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice (SP EVVO), schválený vládou ČR v roce 2000. V roce 2002 došlo z formálních důvodů k novelizaci příslušného usnesení vlády ČR (reforma veřejné správy) a v letošním roce proběhla aktualizace Akčního plánu na léta 2004-2006, schválená usnesením vlády č. 991 z 8. října 2003. Strategickým cílem SP EVVO je praktické uplatňování principů udržitelného rozvoje v celé výchovně vzdělávací struktuře. Koncepce EVVO v Moravskoslezském kraji by na jedné straně měla být s tímto programem v souladu, na druhé straně musí reflektovat současný stav EVVO v kraji, daný dosavadním vývojem i místními specifiky, které kraj charakterizují. Podrobnosti ke SP EVVO a jeho aktualizaci jsou uvedeny v kapitole A.1.2. Analýzy a kapitole č. 2 Hlavního dokumentu.

A.1.1. Vymezení základních pojmů (terminologie) A.1.1.a) Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) je pojem, který postupně nahrazuje dříve téměř výhradně používaný termín ekologická výchova. Preferenci termínu environmentální ve spojení s výchovou a vzděláváním zdůvodnil ministr životního prostředí M. Kužvart v předmluvě ke Státnímu programu EVVO v ČR takto: „….upřednostnění pojmu environmentální před dosud užívaným, z vědecké terminologie převzatým pojmem ekologický … je dáno rozdílnou šíří obou termínů. Ekologie zkoumá vztahy mezi organizmy navzájem a jejich vztahy k životnímu prostředí. Environment (životní prostředí) obsahuje problematiku všech složek životního prostředí, včetně vzájemných vazeb, škod na životním prostředí a jejich nápravy, ekonomických souvislostí apod…“1 Termín ekologická výchova však nadále zůstává součástí legislativy ČR, např. v rámci zákona č. 114/92 Sb., v platném znění, o ochraně přírody a krajiny, který určuje povinnosti v oblasti ekologické výchovy a vzdělávání (viz další kapitoly). Uvedený pojem nebyl změněn ani v návrhu novelizace uvedeného zákona (verze srpen 2003).. Se vstupem České republiky do Evropské unie a přizpůsobováním právního řádu ČR legislativě Evropské Unie však lze očekávat přechod k adekvátnímu termínu environmentální, který je postupně osvojován cílovými skupinami EVVO i mimo sféru odborné veřejnosti. Tak např. rozvojové dokumenty, zpracovávané v rámci Strukturálních fondů EU, již používají výhradně termín EVVO2.

1

Kužvart, M.: Předmluva. In: Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice, MŽP, Praha, 2000

2

např. opatření – „Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta a zapojení občanů v ochraně životního prostředí“ návrhu Sektorového operačního programu „Rozvoj lidských zdrojů“ 5 Koncepce EVVO MSK (80/2002)

B-02-1c-06


Terminologickou nejednoznačnost do českého právního řádu dále vnesl relativně nový zákon č. 123/98 Sb., o právu na informace v ŽP, v platném znění, který zakotvil meritorně odpovídající, ale terminologicky odlišný pojem „osvěta, vzdělávání a výchova veřejnosti v oblasti životního prostředí“. Novela zákona procházela v době zpracování Koncepce veřejnou diskusí. Přestože Státní program EVVO je ve srovnání s výše uvedenými zákony č. 114/92 Sb. a č. 123/98 Sb. předpisem nižší právní síly (byl schválen na základě usnesení vlády ČR), užíváme v dalším textu výhradně termín. „environmentální výchova, vzdělávání a osvěta, ve zkratce EVVO, s výjimkou citací dokumentů. Důvodem tohoto rozhodnutí je vztah krajské koncepce ke Státnímu programu EVVO i používání termínu EVVO Mezirezortní pracovní skupinou pro EVVO. Samotný termín (environmentální) vzdělávání, výchova a osvěta je v právním řádu České republiky zakotven v § 16, zákona č. 17/92 Sb., o životním prostředí takto: „Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.“ Pro srovnání lze uvést Metodický pokyn MŠMT pro školy a školská zařízení, který uvádí následující definici: Environmentálním vzděláváním, výchovou a osvětou se rozumí: •

předávání soustavy znalostí a dovedností týkajících se zákonitostí biosféry, vztahů člověka a životního prostředí, problémů životního prostředí z globálního i lokálního hlediska a možností i způsobů dosažení udržitelného rozvoje,

•

rozvinutí schopností uvažovat v souvislostech a chápat interakci přístupů ekologických, technicko-technologických, ekonomických i sociálních,

•

podněcování aktivity a tvořivosti zaměřené k žádoucímu jednání,

•

ovlivňování vztahu k přírodě, odpovědnosti za jednání vůči prostředí, ohleduplnosti a spolupráce v mezilidských vztazích,

•

působení na utváření hierarchie životních hodnot a celkového životního stylu ve smyslu potřeb udržitelného rozvoje.

Pojem EVVO je dále v řadě dokumentů charakterizován mnoha způsoby. Z mnoha dalších charakteristik vybíráme – dle našeho názoru - nejvýstižnější: Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta patří mezi multidisciplinární obory prosazující právo na informace a vzdělávání v oblasti životního prostředí. Může ovlivňovat nejen spotřebitele a výrobce, ale i budoucí trendy sektorové politiky. EVVO působí při formování hodnotové orientace odrážející kvalitu osobního, společenského, spotřebitelského a jiného chování občanů. Je tedy jedním z určujících faktorů stavu životního prostředí, přírody, krajiny i přírodních zdrojů s výraznými ekonomickými důsledky. EVVO pozitivně napomáhá formování tlaku veřejnosti na politiky, zákonodárce, média i producenty. Největší oporu nachází v postupně zaváděné výuce o ochraně životního prostředí ve školství všech 6 Koncepce EVVO MSK (80/2002)

B-02-1c-06


stupňů, kvalifikovaných aktivitách environmentálně orientovaných nestátních neziskových organizací a dobrovolných aktivitách mediální, umělecké, kulturní a podnikatelské sféry3. EVVO má přispívat k přijetí zodpovědnosti za stav životního prostředí. Má vytvářet podmínky pro konkrétní zapojení jednotlivce do ochrany životního prostředí. V mnoha směrech se prolíná s prací s veřejností v oblasti ŽP a je velmi obtížné určit mezi nimi přesnou hranici4.

A.1.1.b) Udržitelný rozvoj Obecně používaná definice pojmu udržitelný rozvoj je připisována bývalé ministerské předsedkyni Norska G.H. Brundtlandové (1987): „Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti bez ohrožování možností budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby. Je v podstatě procesem změn, ve kterém jsou využívání zdrojů, orientace vývoje technologií a transformace institucí zaměřeny na harmonické zvyšování současného i budoucího potenciálu uspokojování lidských potřeb a aspirací“5. Od té doby se původní anglický termín sustainable development značně rozšířil a vynutil si příslušné jinojazyčné jazykové ekvivalenty. V českém jazyce byl dlouho obecně používán termín trvale udržitelný rozvoj, který vychází z definice, obsažené v § 6 zákona č. 17/92 Sb. o životním prostředí: „Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“. Od samého počátku však část odborné veřejnosti používala jako český ekvivalent pouze termín s jedním přívlastkem udržitelný rozvoj, který lépe vystihuje obsah anglického pojmu a nemůže být vzhledem k absenci přívlastku „trvale“ zlehčován jeho odpůrci. Vzhledem k možnému extenzivnímu výkladu pojmu „rozvoj“ část odborné veřejnosti doporučovala již v rámci přípravy zákona o životním prostředí používat vhodnější termín „udržitelný vývoj“6. Ten se však (zatím) neujal.

3

Státní politika životního prostředí, MŽP, Praha, leden 2001

4

Volná citace z materiálů ČEÚ

5

Brundtland G.H.: Our Common Future, Oxford University Press, Oxford, 1987

6

např. Čížková, H., Kotík, J., Misiaček, R., Ženatý, L.: Připomínky k návrhu Zákona o životním prostředí. Manuscript, Ostrava, 1992 7 Koncepce EVVO MSK (80/2002)

B-02-1c-06


Z mnoha doplňujících definic vybíráme výstižnou charakteristiku Josefa Vavrouška7: „trvale udržitelný rozvoj - nebo snad přesněji způsob života - je zaměřen na hledání harmonie mezi člověkem a přírodou, mezi společností a jejím životním prostředím tak, abychom se co nejvíce přiblížili k ideálům humanismu a úcty k životu a přírodě ve všech jejích formách, a to v různých časových horizontech. Je to způsob života, který hledá rovnováhu mezi svobodami a právy každého jednotlivce a jeho odpovědností vůči jiným lidem i přírodě jako celku, a to včetně odpovědnosti vůči budoucím generacím. Měli bychom přijmout zásadu, že svoboda každého jednotlivce končí nejen tam, kde začíná svoboda druhého, ale také tam, kde dochází k ničení přírody. Žijme tak, abychom při uspokojování svých spotřeb neomezovali práva těch, co přijdou po nás“. Uplatňování principu udržitelného rozvoje je základní charakteristikou platné Státní politiky Životního prostředí8. Ta pro řešení jednotlivých konkrétních lokálních problémů a rozvojových programů navrhuje uplatňování čtyř kritérií udržitelnosti: •

minimalizace nároků na čerpání neobnovitelných a šetrné využívání obnovitelných přírodních zdrojů, surovin, energie a minimalizace záboru území

•

minimalizace negativních vlivů na prostředí, emisí do ovzduší a vod, kontaminace půd, produkce odpadů i hlukové zátěže a minimalizace potenciálních rizik a havárií

•

důsledná ochrana, případně zmnožení a zkvalitnění základního přírodního a lidského kapitálu;

•

prosazování ekonomické výhodnosti postupů šetrných k životnímu prostředí

Od konference UNCED v Rio de Janeiro v roce 1992 a publikování dokumentu Agenda 21 (Program pro 21. století) je princip udržitelného rozvoje postupně uplatňován všemi vyspělými zeměmi. Je založen na třech pilířích udržitelnosti, na sladění ekonomických, environmentálních a sociálních aspektů každého rozvojového programu. Na principech udržitelného rozvoje byl založen také Šestý akční program Evropského společenství pro období 1993-2000 „Směrem k trvalé udržitelnosti“. Jeho cílem bylo např. snížení znečišťování ovzduší, minimalizace produkce odpadů a podpora jejich recyklace, podpora využívání druhotných surovin a ekonomických nástrojů politiky životního prostředí. V rámci účasti České republiky na konferenci WSSD v Johannsburgu (2002) byl zpracován návrh „Strategie udržitelného rozvoje České republiky“, ten však byl odbornou veřejností přijímán nejednoznačně. Případné citace této strategie budou do analýzy zařazeny případně až k termínu předložení celé koncepce na základě výsledků veřejné diskuse k tomuto, resp. následnému dokumentu.

7

Ministr vlády ČSFR – předseda Federálního výboru pro životní prostředí (1990-1992)

8

Státní politika Životního prostředí, MŽP, Praha, leden 2001 8

Koncepce EVVO MSK (80/2002)

B-02-1c-06


A.1.1.c) Životní prostředí Pojem životní prostředí je ve srovnání s nedávnou minulostí již více osvojen, byť částí veřejnosti je stále nesprávně používán termínem ekologie (ekologický) namísto životní prostředí (environmentální)9. Právní definice je uvedena v § 2, zákona č. 17/92 Sb., o životním prostředí: „Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie“. Citovaný zákon dále v § 9 charakterizuje ochranu životního prostředí takto: Ochrana životního prostředí zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů, organizmů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku“.

A.1.1.d) Hlavní cílové skupiny Při identifikaci cílových skupin Koncepce EVVO v Moravskoslezském kraji lze postupovat dvěma způsoby. 1. Při tom prvním lze za základní cílovou skupinu považovat veřejnost, která zahrnuje všechny zástupce všech cílových skupin bez výjimky („veřejnost je každý.…“) a každá podrobnější diferenciace vyžaduje identifikaci „prostředníků“, pomocí nichž je tato široce pojatá cílová skupina ovlivňována ve prospěch cílů koncepce. Takovým prostředníkem může být např. nestátní nezisková organizace v oblasti EVVO, škola, média. Při uvedeném přístupu se dá ještě obvykle vymezit cíl „zaměření“, např. na děti a mládež, jako část veřejnosti, na níž lze působit efektivněji. 2. Druhý a z praktických důvodů používanější způsob, je identifikace dílčích cílových skupin, v jehož rámci je veřejnost považována jen za jednu z cílových skupin. Tento praktičtější přístup je v případě Koncepce EVVO v Moravskoslezském kraji použit z následujících důvodů: •

každá cílová skupina je současně cílem působení i prostředníkem (např. změna jednání managementu podniku může ovlivnit cílovou skupinu NNO; obdobně je příkladem vztah cílové skupiny dětí a vliv na jejich rodiče či jiné dospělé)

•

je možno diferencovat cíle, priority a navrhovaná opatření Koncepce EVVO vzhledem k charakteristice konkrétní cílové skupiny i z hlediska uvedeného v předchozí odrážce

9

Diskutabilní je např. i název tzv. „Ekologické komise“ zastupitelstva jednoho z měst Moravskoslezského kraje, který navíc nahradil původní název Komise pro životní prostředí. 9 Koncepce EVVO MSK (80/2002)

B-02-1c-06


•

lze pragmatičtěji vytvářet strukturované databáze subjektů, činností a dalších informací, sloužících jak pro potřeby analýzy (vyhodnocení), vzájemné komunikace (informační systém, komunikační strategie) a podpory managementu EVVO v kraji.

•

lze využívat (dílčích) výsledků Koncepce EVVO i pro jiné účely – např. komunikační strategii ostatních připravovaných dokumentů v oblasti ŽP v kraji ad

Při použití uvedeného přístupu je však stále nezbytné vzít v úvahu obecný rámec „jedné cílové skupiny“, který je popsán pod bodem 1. Na základě výše uvedeného a zejména s přihlédnutím k nezbytnosti harmonizace cílových skupin v rámci všech zpracovávaných programových dokumentů MSK (viz řada jednání se zástupci objednatele) a k výsledkům workshopů v rámci projektu, zhotovitelé identifikovali hlavní cílové skupiny. Koncepce EVVO MSK. Tyto cílové skupiny jsou popsány v kapitole A.2.1.1.1.

A.1.2. Východiska A.1.2.a) Právní předpisy, které se vztahují k povinnosti zajišťování EVVO v ČR Základním právním předpisem, který upravuje oblast EVVO v ČR je citovaný zákon č.17/92 Sb., o životním prostředí, v jehož § 16 se uvádí: „Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách“. Výchovu a vzdělávání v oblasti životního prostředí dále upravuje již rovněž citovaný zákon č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který ve znění platných předpisů v § 77a v odst. 3 u) uvádí: „Krajské úřady ve svém správním obvodu, nejde-li o území národního parku, chráněné krajinné oblasti nebo jejich ochranného pásma, spolupracují s ostatními správními úřady a orgány na zajišťování ekologické výchovy a vzdělávání.“10 Důležitými částmi zákona z hlediska EVVO jsou dále § 70 Účast občanů (Ochrana přírody se uskutečňuje za přímé účasti občanů) a § 72 Právo na informace v ochraně přírody a krajiny.

10

termín „ekologická výchova a vzdělávání“ viz kap. A.1.1.a) 10


B-02-1c-06


Jednou ze základních podmínek účinné EVVO je dostupnost informací v oblasti životního prostředí. Informace o stavu životního prostředí, jeho složkách, případně činnostech, které by mohly vést ke změně stavu, apod. upravuje zákon č. 123/98 Sb., o právu na informace o životním prostředí, v jehož § 13, věnovaném osvětě, vzdělávání a výchově veřejnosti v oblasti životního prostředí11 je uvedeno: (1) Kraj v samostatné působnosti ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a dalšími ústředními orgány je povinen podporovat osvětu, výchovu a vzdělávání široké veřejnosti v oblasti ochrany životního prostředí se zvláštním zaměřením na výchovu dětí a mládeže. (2) Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy usiluje zejména o to, aby byly vytvořeny podmínky pro rozvoj osvěty, výchovy a vzdělávání v oblasti životního prostředí v mezích působnosti úřadů veřejné správy. (3) Kraj v samostatné působnosti usiluje o to, aby a) byl vytvořen a využíván systém osvojování základních poznatků o životním prostředí a jeho ochraně vycházející z principů udržitelného rozvoje a z aktivních forem výchovy, osvěty a získávání informací, zajišťovaný prostřednictvím státních i nestátních organizací, b) orgány byly veřejnosti účinně nápomocny při zajišťování přístupu k informacím o životním prostředí. S problematikou informací souvisí také zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, který tvoří širší rámec celé problematiky s odvoláním na příslušný článek Listiny základních práv a svobod a zaručuje právo veřejnosti na informace v působnosti veřejné správy. Kromě výše uvedených se k problematice EVVO přímo či nepřímo vztahuje několik desítek právních předpisů. Z nich uvádíme především:

11

•

Ústava České republiky ošetřuje v článku č. 7 ochranu přírodních zdrojů a odkazuje na Listinu základních práv a svobod

•

zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, m.j. v čl. 35, odst. 2 uvádí: "Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojích."

termín „osvěta, výchova a vzdělávání v oblasti ŽP“ viz kap. A.1.1.a)


B-02-1c-06


•

Zákon č. 353/99 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými látkami a chemickými přípravky; zákon č. 153/2000 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty; zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na ŽP zákon č.76/2002 Sb., o integrované prevenci a další, které obsahují explicitně uvedené požadavky na informování veřejnosti, případně procedury zajišťující účast veřejnosti, např. formou veřejného projednání.

Z podzákonných předpisů a dokumentů je potřeba zdůraznit především: Státní program Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice Jeho součástí je Akční plán na léta 2004-2006, přijatý usnesením vlády ČR č.991/2003 z 8.10.2003. Státní program byl zpracován na základě původní Koncepce EVVO v rezortu životního prostředí a Doprovodného programu EVVO. Státní program EVVO spolu s Akčním plánem zatím nejpodrobněji vymezují cíle, aktivity a úkoly v oblasti EVVO. Usnesení má závazný charakter vůči státní správě a doporučující charakter vůči samosprávným orgánům. Nejvýznamnějším úkolem Akčního plánu, zaměřeným na úroveň regionů a obcí, je úkol č. 4, tj. „Rozpracovat ve své působnosti úkoly Akčního plánu na léta 2004 - 2006 SP EVVO ČR na úrovni ústředních správních úřadů a územních samosprávných celků“. Vzhledem k částečné návaznosti strategie na SP EVVO v ČR jsou vzájemné vztahy podrobně popsány v textu Hlavního dokumentu. Nejde o krok samoúčelný. Jak je uvedeno již v kapitole A.1. analytického dokumentu, Koncepce EVVO v Moravskoslezském kraji by měla být se Státním programem EVVO i jeho akčním plánem v souladu, při respektování regionálních specifik. Dalším důležitým dokumentem rezortu životního prostředí, který upravuje problematiku EVVO, je rovněž Státní politika životního prostředí České republiky (2001) A to zejména v kap. VII.5. – Vzdělávání, výchovné a osvětové nástroje a dále v kap. VI.11. Vzdělávací systém. Státní politika životní prostředí (SPŽP) uvádí, že v současné praxi jsou poměrně rozsáhle uplatňovány jednotlivé prvky EVVO, neexistuje však ucelený systém a chybí jeho legislativní, a především institucionální podpora. Proto SPŽP prosazuje „vytvoření a využívání provázaného systému environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty prostupujícího všemi resorty, zahrnující státní, veřejnoprávní, soukromé i občanské instituce a organizace a využívající jejich vzájemné vztahy na základě demokratických principů s orientací k regionálním odlišnostem, možnostem a potřebám. SPŽP dále musí využívat zkušeností ČR i zkušenosti ostatních zemí, především EU, ale přizpůsobovat je našim podmínkám. Ve vztahu k přípravě České republiky na vstup do EU musí trvale podporovat ochranářskou i osvětovou činnost nestátních neziskových organizací a průběžně tuto činnost usnadňovat, mj. ekonomickými a legislativními nástroji".


B-02-1c-06


Aktuální cíle a opatření SPŽP v oblasti EVVO: •

realizovat SP EVVO ČR a zajistit jeho provázanost s ostatními programy

•

zohlednit cíle SP EVVO ČR v související právní úpravě

•

podporovat environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu na všech stupních škol a v hromadných sdělovacích prostředcích

•

podporovat environmentální vzdělávání, výchovy a osvětu pracovníků veřejné správy v rámci diferencovaných vzdělávacích programů

•

podporovat environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu podnikatelské sféry

•

podporovat environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu nestátních neziskových organizací

Dokumenty v oblasti školství Východiskem pro změny probíhající ve vzdělávání, které jsou základem i pro EVVO je především „Národní program rozvoje vzdělávání v České republice“ (tzv. Bílá kniha), kterou vláda ČR přijala svým usnesením č. 113/2001 ze dne 7. února 2001 a „Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy v ČR“, který byl schválen usnesením vlády České republiky 393/2002 dne 17. dubna 2002. Důležitým dokumentem, který by měl zajišťovat naplňování Státního programu EVVO ve spolupráci obou hlavních zainteresovaných rezortů je Meziresortní dohoda o spolupráci v oblasti environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy mezi MŽP a MŠMT. V ní se obě ministerstva dohodla na společném postupu při zabezpečování EVVO v ČR a zavázala se „…prosazovat EVVO jako multidisciplinární nástroj poskytující informace, vědomosti, znalosti a dovednosti a utvářející odpovědný vztah občanů k životnímu prostředí“. Z této dohody vychází i Metodický pokyn MŠMT k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě ve školách a školských zařízeních ze dne 14. prosince 2001, který nabyl účinnosti 1.1.2002. Tento metodický pokyn je klíčovým dokumentem pro další rozvoj EVVO ve školách a dalších školských zařízeních. Metodický pokyn dále vychází ze zákona č. 123/98 Sb., v platném znění, o právu na informace o životním prostředí a ze Státního programu EVVO. Informuje ředitele základních a středních škol, ředitele školských zařízení o environmentálním vzdělávání a doporučuje postupy realizace. Nejvýznamnějším nástrojem je program − celoroční plán, který by měla vypracovat každá škola, každé školské zařízení podle svých místních podmínek a každoročně jej aktualizovat jako součást dlouhodobého programu EVVO. 13 Koncepce EVVO MSK (80/2002)

B-02-1c-06


Pro realizaci EVVO je školám doporučen následující postup: •

zpracovat program EVVO jako součást koncepce školy a školského zařízení

•

pověřit jednoho z pedagogických pracovníků koordinací EVVO, vytvářet podmínky pro jeho práci

•

Zvyšovat odbornou úroveň koordinátora EVVOI, umožňovat mu účast na vzdělávacích akcích

•

vytvářet podmínky pro vypracování a realizaci EVVO

•

podporovat další vzdělávání učitelů a ostatních pedagogických pracovníků, zaměřené na EVVO

•

zajišťovat vybavení školy učebními pomůckami potřebnými pro EVVO

•

zabezpečovat postupnou ekologizaci provozu školy

Metodický pokyn dále vyjmenovává instituce zajišťující plnění Státního programu EVVO, doporučuje postup pro školního koordinátora EVVO a doporučuje školám instituce pro spolupráci: •

pracovníky vysokých škol, zvláště fakult připravující učitele

•

představitele MŽP a ostatních rezortů pověřených EVVO

•

pracovníky středisek, center ekologické výchovy

•

profesních občanských sdružení

•

představitele dalších nevládních organizací

•

pracovníky podnikové sféry, kteří se zabývají problematikou ŽP

Dokumenty v oblasti zdravotnictví Akční plán zdraví a životního prostředí v České republice Akční plán, který byl schválen usnesením vlády č. 810/1998 Sb., obsahuje politiku ochrany zdraví a životního prostředí, nástroje a metody řízení, hodnotí složky životního prostředí a zdraví populace, souhrn informací a ekonomické sektory a jejich vliv na životní prostředí a zdraví, mezinárodní spolupráci. Politika zahrnuje základní záměry, principy, priority a aktivity k realizaci. Kapitola 2.8 Informování a výchova veřejnosti uvádí cíle, popis a rozbor situace a aktivity k realizaci. podkapitola 2.8.1 Cíle •

Soustřeďovat zájem veřejnosti na uchování vlastního zdraví a zabezpečovat její účast již na prvotních aktivitách spojených s ochranou zdraví a životního prostředí, tj. na plánování, formulování priorit a realizaci vybraných programů, 14


B-02-1c-06


•

měnit postoje a jednání člověka vůči přírodnímu prostředí a vytvářet předpoklady pro soulad postupů (chování) lidí s normativními a ekonomickými nástroji,

•

systematicky a úplně informovat všechny občany o vlivech jejich jednání a chování na zdraví,

•

zabezpečovat právo na aktuální a kvalifikované předávání výsledků z monitorovacích systémů s jasnými interpretačními závěry, včetně těch, které ukazují neexistenci významných vztahů mezi faktory prostředí a zdravím a transformování těchto závěrů do konkrétních návodů na pozitivní změny jednání a chování lidí,

•

začleňovat základní informace o tom co je zdraví a na čem závisí, stejně jako informace o vztahu mezi životním prostředím, zdravím a způsobem života do vyučovacích osnov všech typů a stupňů škol a v návaznosti na tyto informace vytvářet podmínky pro získávání dovedností a návyků k pozitivnímu ovlivňování prostředí,

•

legislativně zabezpečit využívání části daňových odvodů z činností ohrožujících zdraví a životní prostředí na výchovu veřejnosti k ochraně zdraví a životního prostředí.

Pojmy výchova, vzdělávání a osvěta, případně práce s veřejností v oblasti životního prostředí a zdraví označují: •

působení na populaci přenosem informací,

•

napomáhání vytvářet vhodné hierarchie hodnot, pozitivních postojů,

•

schopnosti uskutečňovat akce v oblasti péče ozdraví a životní prostředí.

podkapitola 2.8.3 Aktivity k realizaci obsahuje průběžné a dlouhodobé úkoly: •

v rámci Národního programu zdraví realizovat projekty podpory zdraví zaměřené na řešení otázek vztahu mezi zdravím a životním prostředím (MZ),

•

vydávat edukační publikace a realizovat videoprogramy z oblasti ochrany zdraví a životního prostředí (MZ, MŽP),

•

podporovat rozvoj nevládních organizací, nadací a hnutí, které mají ve svých cílech informování a vzdělávání veřejnosti v oblasti ekologie a ochrany zdraví a životního prostředí(MZ, MŽP),

•

zabezpečit, aby výchova k ochraně zdraví a životního prostředí zůstala součástí osnov škol všech druhů a stupňů (MŠMT).


B-02-1c-06


České technické normy (ČSN (EN), TNO,...) souvisí s EVVO zejména v podnikové sféře: např. v oblasti: •

vodní hospodářství – velké množství podoblastí norem týkající se staveb, vodních zdrojů, meliorace, vodárenství, kanalizace, jakosti vod, chemických rozborů, odběrů vzorků

•

ochrana ovzduší – podoblasti týkající se plynárenství, tuhých paliv, znečišťování, metod a přístrojů pro měření emisí a imisí,

•

ochrana přírody a krajiny

mobilních zdrojů

o

Ochrana přírody a krajiny – podoblast detto

o

Ochrana zvířat – podoblast živočišná výroba, plemenitba

o

Ochrana kulturních plodin – podoblast ochrana rostlin, sadovnictví a krajinářství

•

ochrana zemědělského půdního fondu - podoblast prostředí a výrobní oblasti, hnojení, meliorace, protierozní ochrana půdy, kvalita půdy

•

lesní hospodářství – podoblast lesnictví a myslivost, sortimenty surového dříví, kontrola a zkoušení, pěstování lesa, vodní hospodářství,

•

ochrana horninového prostředí – podoblast ochrana proti výbuchu, zeminy, horniny, nerosty, pracovní a osobní ochrana

•

nakládání s odpady – podoblast, zkušební metody, zkušebnictví, výkonové transformátory, akumulátory, biotechnologie, názvosloví odpadů, např. řada ČSN 8380 o skládkování odpadů

•

nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty – podoblast skot a prasata,biotechnologie,

Související oblasti: ochrana zdraví a hygiena, jaderná bezpečnost, územní plánování a stavební řád Dokumenty v oblasti energetiky Energetická politika Dokument byl schválen usnesením vlády č.50/2000. Energetická politika je úzce provázána s hospodářskou a surovinovou politikou (gesce Ministerstvo průmyslu a obchodu, dále MPO) a respektuje Státní politiku životního prostředí (gesce MŽP). Vychází z dlouhodobých záměrů vlády na zajištění trvale udržitelného rozvoje České republiky, který je významně podmíněn spolehlivými a bezpečnými dodávkami energie, ekonomicky optimálním a ekologicky šetrným přístupem k příslušným nositelům energie a k její spotřebě.


B-02-1c-06


Ochrana životního prostředí a podpora úsporných technologií je dle energetické politiky oblastí, kde se stát nevzdá přímého vlivu na energetiku. V zájmu ochrany životního prostředí a podpory vývoje nových způsobů získávání energie bude vláda ve vymezených případech ovlivňovat strukturu primárních zdrojů ve prospěch obnovitelných zdrojů. Rovněž v zájmu co nejefektivnějšího využívání energie bude také usilovat o rychlejší rozšíření energeticky efektivních technologií, spotřebičů a způsobů vytápění.

Státní energetická koncepce Státní energetická koncepce patří k základním součástem hospodářské politiky České republiky. Je založena na odpovědnosti státu za vytváření podmínek pro spolehlivé a bezpečné dodávky energie za přijatelné ceny a za vytváření podmínek pro její efektivní využití, které nebudou ohrožovat životní prostředí a udržitelný rozvoj. Stát má povinnost stanovit legislativní rámec a pravidla pro chod a rozvoj energetického hospodářství. Státní energetická koncepce ve své vizi konkretizuje státní priority a stanovuje cíle, jichž chce dosáhnout při ovlivňování rozvoje energetického hospodářství ve výhledu příštích 30 let v tržně koncipované ekonomice. Základní priority vize české energetické koncepce jsou následující: nezávislost, bezpečnost a udržitelný rozvoj. Základní cíle návrhu SEK: •

maximalizace energetické efektivnosti,

•

zajištění vhodného poměru spotřeby primárních energetických zdrojů,

•

zajištění maximální šetrnosti vůči životnímu prostředí,

•

dokončení transformace a liberalizace EH.

V rámci v současnosti probíhající novelizace energetické koncepce lze vysledovat významně odlišné přístupy MPO a MŽP (viz alternativní návrh MŽP).


B-02-1c-06


Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie pro rok 2003 Je vyhlašován k plnění Národního programu hospodárného nakládání s energií a využívání jejich obnovitelných zdrojů. Člení se např. na Podporu zpracování energetických koncepcí a auditů, Podporu opatření ke zvýšení účinnosti energie, ad.. Z hlediska EVVO je důležitá Kap. IV – Poradenství, vzdělávání a propagace k hospodárnému užití energie s vlivem na zlepšení životního prostředí, která se člení na vlastní poradenství, krajské energetické agentury, vzdělávání a propagaci a zpracování produktů k podpoře poradenství, vzdělávání a propagace. Předmětem oblasti Poradenství je zajišťování bezplatné poradenské služby pro veřejnost, jejímž cílem je zvyšování informovanosti veřejnosti o postupech vedoucích k hospodárnému využívání energie s vlivem na životní prostředí. Poradenství je mj. zaměřeno do oblastí: zpracování energetických auditů, průkazů a koncepcí, využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie, realizace energeticky úsporných opatření vedoucích ke zvýšení účinnosti a snížení emisí skleníkových plynů, šíření poznatků vědy, výzkumu a vývoje, ad. Poradenství vykonávají způsobilí energetičtí poradci, kteří působí v rámci sitě Energetických konzultačních a informačních střediscích (EKIS), případně Městských energetických poradenských střediscích (MEPS) na celém území ČR. V MSK působí celkem 7 středisek EKIS z toho 4 v Ostravě, po 1 v Českém Těšíně, Novém Jičíně a Havířově (např. VŠB-TU, DHV CR, atd.) - viz www.ceacr.cz V rámci podnikové sféry je provozováno informační středisko pro zákazníky ČEZ-SME a.s..na Nádražní ulici v centru Ostravy , které má podobnou náplň jako EKIS. V rámci FS VŠB-TU působí Energetické centrum, které se zaměřuje na poradenství v energetice. Předmětem oblasti Vzdělávání a propagace je podpora organizování výstav, odborných kursů, semináří a konferencí neziskového charakteru. Akce jsou zaměřeny na zvyšování účinnosti energie a využití jejich obnovitelných zdrojů s následným snížením emisí skleníkových plynů a jsou orientovány na cílové skupiny veřejnosti. Předmětem oblasti zpracování produktů k podpoře poradenství, vzdělávání a propagace je podpora zpracování příruček a informačních materiálů, videoprezentací, televizních a rozhlasových pořadů, tvorba a rozvoje informačních a databázových a výpočetních systémů. Příručky a informační materiály by měly být zaměřeny především na zpracování podkladů pro energeticky úsporné projekty s výrazným snížením emisí CO2, katalogových listů a materiálů a výrobků k hospodárnému využívání energie a jejich obnovitelných a druhotných zdrojů apod. V rámci meziresortní koordinace Státního programu a v souladu s Národním programem jsou ze SFŽP podporovány opatření ve vztahu k EVVO: 10.A Slunce do škol – Instalace fotovoltaických nebo fototermických zařízení malých výkonů ve školských zařízeních ve školských zařízeních. Účelem tohoto programu je demonstrace možnosti získávání energie ze slunečního záření pro žáky základních a středních škol jako součást osvěty a vzdělávacího procesu.


B-02-1c-06


1.B Podpora vzdělávání, propagace, osvěty a poradenství v rámci celostátní strategické kampaně na podporu využívání obnovitelných zdrojů energie – Cílem programu je posílení osvěty vedoucí k vyššímu využívání obnovitelných zdrojů energie v souladu s programy EVVO. Osvěta může být zabezpečována školskými úřady, školami všech úrovní, vědeckovýzkumnými pracovišti, správami ZCHÚ, regionálními rozvojovými agenturami, regionálními energetickými agenturami, NNO, profesními sdruženími, konzultačními středisky apod., a to například prostřednictvím: - zabezpečení informačních kampaní pro školy (organizování výstav a soutěží, příprava pomůcek a předmětů využitelných při přípravě kampaně) - organizování odborných kurzů, seminářů a konferencí neziskového charakteru, které jsou orientovány na cílové skupiny veřejnosti - informačních a propagačních materiálů (rozšiřování zkušeností demonstračních projektů, přenos poznatků a zkušeností ze zahraničí, zvýšení informovanosti v regionech a obcích o možnostech využívání obnovitelných zdrojů energie atd.) 2. B Cílem programu je posílení vzdělávání, osvěty, poradenství, propagace a informovanosti v oblasti obnovitelných zdrojů energie a obecných souvislostech jejich využívání prostřednictvím publikační činnosti.

V podnikové sféře jsou důležité také předpisy, upravující jinou, než zákonnou normou, dobrovolné přístupy k ochraně životního prostředí. Jedná se především o dobrovolné dohody, řadu norem ČSN EN ISO 14 000 a programu EMAS k systémům environmentálního managementu (EMS), úpravy týkající se ecolabellingu, čistší produkce (CP), životního cyklu výrobků (LCA) atd..


B-02-1c-06


A.1.2.b) Přehled usnesení vlády souvisejících s problematikou EVVO V předchozím textu bylo jmenováno základní usnesení vlády ČR, které upravuje oblast EVVO – usnesení č. 1048/2000, kterým byl schválen Státní program EVVO v ČR12. S problematikou zabezpečení EVVO dále souvisí tato vládní usnesení (pro přehled jsou uvedena usnesení vlády ČR od roku 1998 s výjimkou důležitého usnesení k EVVO z roku 1992) :

12

•

usnesení vlády č. 232/1992, ke strategii státní podpory ekologické výchovy na 90. léta

•

usnesení vlády č. 415/1998 o Státnímu programu ochrany přírody a krajiny ČR

•

usnesení vlády č. 466/1998 o schválení Národního programu zavedení systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (Program EMAS)

•

usnesení vlády č. 810/1998, k Akčnímu plánu zdraví a životního prostředí ČR

•

usnesení vlády č. 843/1998 a pozdější - Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie · usnesení vlády č. 1/1999 ke koncepci státní politiky ve vztahu k mladé generaci v ČR do r. 2002

•

usnesení vlády č. 323/1999 o Státní politice životního prostředí

•

usnesení vlády č. 296/1999 o Statutu, složení a Programu činnosti Rady pro zdraví a životní prostředí · usnesení vlády č. 525/1999 k návrhu Státní informační politiky

•

usnesení vlády č. 601/1999 ke koncepci přípravy pracovníků ve veřejné správě (včetně návrhu na vznik Centrálního vzdělávacího institutu pro veřejnou správu)

•

usnesení vlády č. 677/1999 k Aproximační strategii pro oblast životního prostředí

•

usnesení vlády č. 714/1999 k návrhu sektorových a regionálních priorit Národního rozvojového plánu (RDP) České republiky na léta 2000 až 2006

•

usnesení vlády č. 841/1999 k Souhrnné zprávě o stavu zabezpečení příprav na vstup do Evropské unie

•

usnesení vlády č. 1059/1999 k návrhu Koncepce budování informačních systémů veřejné správy

•

usnesení vlády č. 1255/1999 k návrhu zákona o informačních systémech veřejné správy, o působnosti Úřadu pro státní informační systém a o zřízení Rady vlády České republiky pro státní informační politiku

ve znění usnesení vlády ČR č. 1010 ze dne 14. října 2002 20


B-02-1c-06


•

usnesení vlády č. 1120/1999 k Souhrnné zprávě o průběhu přípravy na členství České republiky v Evropské unii

•

usnesení vlády č. 1121/1999 k informaci k obsahu Pravidelné zprávy za rok 1999 Evropské komise o České republice a Souhrnného dokumentu Evropské komise

•

usnesení vlády č. 1122/1999 k úkolům vyplývajícím z Pravidelné zprávy za rok 1999 Evropské komise o České republice, jejichž promítnutí do právního řádu České republiky do 30. června 2000 je nezbytným předpokladem k dosažení výraznějšího pokroku v dosahování slučitelnosti s právem Evropských společenství

•

usnesení vlády č. 1209/1999 k Přehledu legislativních návrhů, jimiž bude vláda bezprostředně reagovat na Pravidelnou zprávu za rok 1999 Evropské komise o České republice

•

usnesení vlády č. 1210/1999 k urychlení legislativního procesu v souvislosti s přípravou vstupu České republiky do Evropské unie

•

usnesení vlády č. 16/2000 o Národní politice výzkumu a vývoje

•

usnesení vlády č. 165/2000 k Národnímu programu čistší produkce

•

usnesení vlády č. 260/2000 k hlavním oblastem státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím v roce 2001 a sjednocení některých jejich technicko-organizačních pravidel

•

usnesení vlády č. 351/2000 ke koncepci státní informační politiky ve vzdělávání

•

usnesení vlády č. 722/2000 k Implementačnímu plánu pro oblast životního prostředí

•

usnesení vlády č. 113/2001 Národní program rozvoje vzdělávání v České republice

•

usnesení vlády č. 393/2002 k Dlouhodobému záměru vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy v ČR

•

Usnesení vlády č. 96/2002, k převodu činností v oblasti vzdělávání zaměstnanců na správních úřadech a Úřadu vlády, které schvaluje Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice. Usnesení ukládá ministrům životního prostředí, školství, vnitra, úřadu vlády zabezpečit vzdělávání v oblasti Státního programu EVVO, ukládá spolupracovat členům vlády a vedoucím pracovníkům ústředních orgánů státní správy a ředitelům krajských úřadů a primátorům statutárních měst a starostům měst a obcí podporovat tento program aktivitami EVVO a podnikatelskou činnost v oblasti životního prostředí.

•

usnesení vlády ČR 1083/2002 o vyhlášení Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie pro rok 2003

•

usnesení vlády ČR 991/2003, kterým se schvaluje Akční plán SP EVVO na léta 2004-2006.


B-02-1c-06


A.1.2.c) Mezinárodní závazky ČR ve vztahu k EVVO Koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice vychází jednak z platných českých právních předpisů, vládních usnesení, Státní politiky životního prostředí a Státního programu EVVO, ale také z mezinárodních závazků České republiky a z předpisů Evropské unie, které se stanou součástí českého právního řádu. Z řady souvisejících předpisů uvádíme: •

Agenda 21, zvláště kapitola 36 (Podpora vzdělávání, veřejného povědomí a odborného školení), k níž se Česká republika přihlásila, obdobně jako k dalším dokumentům konference o životním prostředí a rozvoji UNCED 1992.

•

Směrnice č. 90/313/EHS, o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí (s odvoláním na tuto směrnici byl zpracován Státní program EVVO ČR; se směrnicí je kompatibilní zákon č. 123/98 Sb.).

•

Směrnice Rady 90/3313/EHS k ecolabellingu, Nařízení ES 761/2001 k programu EMAS a řada dalších předpisů, souvisejících s úpravou EVVO v podnikatelského prostředí

•

Mezinárodní deklarace CP (čistší produkce) - viz usnesení vlády o Národním Programu CP

•

Řada dalších směrnic a nařízení, které v rámci hlavního předmětu úpravy (např. ochrana vod před znečištěním, podpora rozvoje venkova) stanovují také podmínky, týkající se EVVO (např. pravidla správné zemědělské praxe, podpora odborného výcviku při uplatňování praktik na ochranu životního prostředí, ad.)

Podstatné je, že v rámci implementace environemntal acquis Evropské unie se právní úprava, stanovená právními nástroji EU, stane ke dni vstupu závaznou i pro Českou republiku (s výjimkou přechodných období, které však z hlediska EVVO nejsou rozhodující). Dalším významným dokumentem, jehož vliv se v České republice projevuje už v předvstupním období je (6.) Akční program Evropského společenství pro životní prostředí (2001).

Mezinárodní úmluvy Česká republika přistoupila během posledních deseti let k řadě mezinárodních úmluv, které více či méně souvisí s problematikou EVVO. V této souvislosti se jedná především o Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva, červen 1998). Významný dokument zejména z hlediska svého druhého pilíře, který je základem pro podporu účasti veřejnosti při rozhodování v oblasti životního prostředí.


B-02-1c-06


Dalšími významnými dokumenty jsou, např.: Rámcová úmluva o změně klimatu, Úmluva o biologické rozmanitosti, Vídeňská úmluva o ochraně ozónové vrstvy a Montrealský protokol o látkách poškozujících ozónovou vrstvu, Basilejská úmluva, CITES, Ramsarská úmluva, a celá řada dalších mnohostranných i dvoustranných dohod, v nichž tvoří podpora EVVO vedlejší cíl hlavního předmětu úmluvy (cíle). Česká republika se dále podílí na mezinárodní spolupráci, která se dotýká i oblasti EVVO. Lze uvést např. program GLOBE, Modré z nebe (česká část programu Air Pollution Project Europe) a Tulipán (ČR-NL).

A.1.2d) Strategie EVVO na SCHKO CR Práce s veřejností patří mezi základní pilíře činnosti velkoplošných zvláště chráněných území. Jedná se především o zprostředkování informací formou tiskovin a letáků, informačních center a středisek „ekologické“ výchovy, přednášek a seminářů, elektronických médií ad.. Správy CHKO v této oblasti spolupracují s obecními úřady, NNO i dalšími subjekty. Významným nástrojem EVVO i prvkem usměrňujícím návštěvnost v citlivých územích je budování naučných stezek s informačními panely či jinou formou zprostředkovávanými informacemi. V současné době je hlavním úkolem EVVO zprostředkování informací o přípravě soustavy Natura 2000, neboť vymezení „naturových“ území, podmínky jejich ochrany i nezbytnost plnění podmínek managementu území ovlivní řadu klíčových aktérů (stakeholdrů), především majitelů a nájemců pozemků, podnikatelů a investorů. Pro správy CHKO příprava soustavy Natura 2000 dále přináší administrativně-správní změny, zejména plánovaný vznik organizace „Správa ochrany přírody“, jejíž působnost má v případě území Natury 2000 přesáhnout dosavadní hranice CHKO13 Správy CHKO mají nezastupitelnou roli při vytváření vědomí o výhodách a šancích života ve velkoplošných chráněných územích (VZCHÚ) – zde je především třeba změnit rozšířený názor, že život v chráněných územích přináší jenom omezení, a naopak vyvolávat v obyvatelích těchto oblastí pocit sounáležitosti a pochopení možností šetrného hospodaření a rozvoje šetrné turistiky, zachování kulturně přírodního dědictví apod. Vzhledem k tématické příbuznosti je v této kapitole zmíněn také Program 2000: Zajištění cílů veřejného zájmu Lesů České republiky. Kromě kapitol „Ochrana biodiverzity“, „Výzkum a školství“ ad. obsahuje Program také kapitolu „Osvěta veřejnosti“14, jejímž obsahem je samotná osvětová činnost, formy práce s mládeží, spolupráce s NNO (explicitně jmenován ČSOP), spolupráce s médii, komunikační strategie ad.

13

viz návrh novely zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny (verze listopad 2003)

14

Program 2000: Zajištění cílů veřejného zájmu. Lesy České republiky, s.p. Hradec Králové, 1999 23


B-02-1c-06


A.1.2.e) Program rozvoje územního obvodu Moravskoslezského kraje 2001- 2004 Program rozvoje Moravskoslezského kraje na léta 2001-2004 navazuje na řadu strategických koncepčních a programových dokumentů, které byly v posledních letech v České republice vytvářeny s cílem poskytnout rámec pro čerpání finančních prostředků ze Strukturálních fondů Evropské unie, či stanovit rámec a mechanizmus financování rozvoje ČR, regionu či jednotlivých obcí. Mezi těmito dokumenty lze jmenovat především: •

Strategie regionálního rozvoje České republiky (1999; průmět do regionální úrovně)

•

Regionální operační program NUTS-II Ostravsko (2000), jeho aktualizace ROP NUTS-II Moravskoslezsko (2001)

•

Program rozvoje Ostravského kraje (2000)

Program rozvoje územního obvodu Moravskoslezského kraje se o EVVO zmiňuje v různých částech dokumentu. Podstatné však je, že v poslední aktualizované verzi programu (Ostrava, 2001) byla v rámci problémového okruhu Životní prostředí Zastupitelstvem Moravskoslezského kraje schválena samostatná problémová oblast 4.4. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta. Cílem této problémové oblasti je vytvořit komplexní systém EVVO, podpory výzkumu a vývoje a zavádění krizového managementu v oblasti ŽP15 a to prostřednictvím níže uvedených opatření:

Opatření 4.4.1. Environmentální osvěta, výchova a vzdělávání pro podporu udržitelného rozvoje Stručná charakteristika: •

vytváření komplexního systému environmentální osvěty, výchovy a vzdělávání s využitím regionálních kapacit vzdělávacích zařízení a středisek ekologické výchovy

•

programy podpory účasti veřejnosti při rozhodování v oblasti životního prostředí v rámci procedur posuzování vlivů na životní prostředí a územního plánování

•

podpora činnosti environmentálně orientovaných nevládních neziskových organizací

•

podpora pilotních projektů udržitelného místního a regionálního rozvoje, založeného na principech partnerství v rámci Místní Agendy 21, programu Zdravá města, dobrovolných dohod mezi podniky a obcemi ad.

15

Podrobnější charakteristika je uvedena v kapitole A.2. EVVO v Moravskoslezském kraji, vztah ke Koncepci EVVO také v Hlavním dokumentu 24


B-02-1c-06


Opatření 4.4.2. Rozvoj environmentálně orientovaných výzkumných a ekonomických aktivit Stručná charakteristika: •

využití požadavků na ochranu životního prostředí jako stimulu k rozvoji vědeckovýzkumných a hospodářských aktivit

•

využití nezbytnosti přizpůsobení environmentální legislativy požadavkům EU k rozvoji moderních výrob a k vytváření a posilování kapacit průmyslové výroby

•

využití potenciálu environmentálních a technicky orientovaných odborníků k rozvoji specifických programů vědy a výzkumu

•

modifikace původní slabé stránky kraje (nízká kvalita ŽP) do formy příležitosti - rozvoje specifického, environmentálně orientovaného průmyslu, propojeného s vědecko-výzkumným zázemím.

•

řešení environmentálních problémů kraje ekonomicky efektivním a sociálně přínosným způsobem.

Opatření 4.4.3. Krizové řízení v oblasti životního prostředí Stručná charakteristika: •

prevence velkých technologických havárií s dopadem na obyvatelstvo a životní prostředí

•

snižování rizik vyplývajících z havárií při transportu nebezpečných látek

•

vytvoření systému komunikace mezi obyvateli, podniky a veřejnou správou, zahrnutí veřejnosti do procesu projednávání a zvýšení připravenosti obyvatel na případnou havárii

•

zhodnocení zranitelnosti území potenciálně ohrožených haváriemi, včetně zhodnocení konkrétních rizik pro tato území

•

zpracování havarijních plánů včetně plánů odstranění dopadů do životního prostředí

•

vytvoření a udržování fungujícího systému managementu bezpečnosti u provozovatelů s významnými riziky

Podrobná specifikace opatření vytváří prostor pro formulaci projektů, jejichž realizace by měla umožnit naplnění cílů Programu rozvoje kraje. Zpracování Koncepce EVVO v Moravskoslezském kraji je toho příkladem (rozpracování opatření PRK MSK č. 4.4.1.). 25 Koncepce EVVO MSK (80/2002)

B-02-1c-06


Další programové dokumenty V rámci přípravy České republiky na vstup do Evropské unie a v souvislosti s podmínkami čerpání finančních prostředků ze Strukturálních fondů Evropské unie se v letech 2002 a 2003 zpracovávala řada programových dokumentů. Jejich základem je Národní rozvojový plán a s ním související příslušné programové dokumenty. V souvislosti s problematikou EVVO je potřeba zmínit zejména Operační program Rozvoj lidských zdrojů, zpracovávaný v gesci MPSV. Vzhledem k charakteru využití Strukturálních fondů EU musí být každý problémový okruh řešen pouze jedním programovým dokumentem. EVVO tedy není na základě rozhodnutí vlády ČR zařazeno ani v Sektorovém operačním programu Infrastruktura (ten zahrnuje oblast životního prostředí) ani ve Společném regionálním operačním programu, který nahradil 7 původních regionálních operačních programů pro regiony NUTS-II, včetně ROP Ostravsko (Moravskoslezsko), nýbrž v Operačním programu Rozvoj lidských zdrojů.

Návrh Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů16 (OP RLZ) obsahuje samostatné opatření č. 4.3. – „Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta a zapojení občanů v ochraně životního prostředí“ Toto opatření je jediné v rámci OP RLZ, které se věnuje výhradně životnímu prostředí, konkrétně environmentálnímu vzdělávání. Jeho koncepce vychází ze SP EVVO, čímž vytváří vazbu mezi státní politikou v ochraně životního prostředí a rozvojem lidských zdrojů. Zmiňuje jak možnosti dalšího tak celoživotního učení s přihlédnutím k životnímu prostředí, otázku zvyšování informační a environmentální gramotnosti tak i význam místních iniciativ. Specifickým cílem je vytvoření regionálních systémů EVVO a mezi operační cíle je zařazeno budování kapacit regionálních systémů EVVO, zvyšování povědomí obyvatel o environmentálních aspektech a implementace Místní agendy 21. Implementačním orgánem tohoto opatření má být MŽP. Oblast EVVO může být také podporována v rámcidalších opatření, zaměřených na výchovu a vzdělávání. Tento operační program byl posouzen z hlediska vlivů na životní prostředí (SEA), na základě jak zákona č. 244/92 Sb., v platném znění, o posuzování vlivů rozvojových programů a koncepcí na životní prostředí, tak i ze směrnice EC č. 2001/42/EC o posuzování vlivů některých plánů a programů na ŽP (tzv. směrnice SEA). Tato skutečnost je zdůrazňována především proto, že aplikovaná procedura byla zaměřena na podporu účasti veřejnosti při projednávání operačního programu a poskytovala podmínky pro ex ante zapojení veřejnosti do posuzování jeho vlivů na ŽP.

16

viz verze zveřejněná na Internetových stránkách gestora OP RLZ – MPSV (ke dni 15.12.2003) 26


B-02-1c-06


A.1.3. Struktura zajištění EVVO v ČR Oblast Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty mají v rámci České republiky v gesci dvě ministerstva a to Ministerstvo životního prostředí (MŽP) a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). MŽP v rámci své kompetenční působnosti koordinuje spolupráci Ministerstev a jiných partnerských organizací, včetně nestátních institucí. Postupně vytváří podmínky směřující k systematické podpoře environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Oblast EVVO v krajích podporuje následujícími formami: •

poskytuje metodickou pomoc krajům

•

vypisuje každoročně grantová řízení v oblasti EVVO pro podporu NNO

•

finančně podporuje společný otevřený program Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina a Českého svazu ochránců přírody „Národní síť středisek a center environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty“

•

zřizuje videotéku MŽP a dlouhodobě zapůjčuje videokazety některým organizacím zabývajícím se ochranou životního prostředí, které je bezplatně půjčují veřejnosti. Pořady videotéky MŽP jsou také využívány ve školách všech stupňů pro doplnění a oživení učiva nebo při veřejných promítáních.

•

v rámci své příspěvkové organizace - Českého ekologického ústavu – oddělení EVVO, působí v oblastech environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, Místní Agendy 21 (MA-21), práce s veřejností, komunikace v ochraně přírody. Cílovou skupinou je především veřejná správa, nestátní neziskové organizace, školy a univerzity, podnikatelský sektor a další zájemci o problematiku. Dále poskytuje informace a konzultace ve výše uvedených oblastech, provozuje informační systém environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (IS EVVO), připravuje publikace a studijní materiály, spolupracuje s orgány státní správy a samosprávy a s dalšími subjekty aktivními v daných oblastech, organizuje semináře a kursy k EVVO, udržitelnému rozvoji a Agendě 21, shromažďuje a zpracovává další informační a metodické materiály k EVVO, udržitelnému rozvoji a MA 21.


B-02-1c-06


MŠMT podporuje oblast EVVO na úrovní krajů zejména těmito činnostmi: •

vydalo již zmiňovaný Metodický pokyn k EVVO ve školách a školských zařízeních, který nabyl účinnosti 1. 1. 2002. Tento metodický pokyn je klíčovým dokumentem pro další rozvoj EVVO ve školách a školských zařízení.

•

pro mateřské školy vydalo Rámcový program pro předškolní vzdělávání, jehož je EVVO významnou součástí (březen 2001)

•

vypisuje výběrová řízení, v nichž finančně podporuje aktivity NNO zaměřené na EVVO

•

zřizuje Pedagogická centra, která se podílejí na aktivitách v oblasti EVVO

Obě ministerstva jsou zastoupena v Mezirezortní pracovní skupině EVVO, která se podílela na aktualizaci Akčního plánu SP EVVO CR na období 2004-2006.

Povinnosti a kompetence na ústřední úrovni státní správy17 Ve všech příslušných ministerstvech a jimi řízených rezortech je nezbytné

17

•

zabezpečit doškolování zaměstnanců a průběžné informování pracovníků dle aktuálních problémů životního prostředí

•

podporovat výzkum specializovaný na oblasti EVVO a jeho aplikaci v praxi

•

zabezpečit komunikaci s veřejností a její osvětu (s důrazem na zpětnou vazbu)

•

podporovat zapojování veřejnosti do řešení problémů životního prostředí

•

zabezpečit legislativní, metodickou a dotační podporu i vytváření nových možností podpory projektů EVVO předkládaných nestátními neziskovými organizacemi

•

koordinovat zabezpečení EVVO v přímo řízených organizací

•

zabezpečit provoz úřadů včetně řízených organizací šetrný k životnímu prostředí a šetřící přírodní zdroje

•

zabezpečit koordinaci se zahraničními a mezinárodními programy EVVO

Dle SP EVVO ČR 28


B-02-1c-06


Zákonné povinnosti a kompetence krajů Zákonné povinnosti a kompetence krajů vyplývají z právních předpisů a dalších dokumentů, které jsou podrobně popsány v kapitole A.1.2.a) „Právní předpisy, které se vztahují k povinnosti zajišťování EVVO v ČR“ Jedná se především o tyto předpisy: Zákon č. 17/92 Sb., o životním prostředí (obecně čl. 16) Zákon č. 123/98 Sb., o právu na informace o životním prostředí v platném znění (čl. 3, § 16, odst. 1 a odst.3) Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (§ 77a, odst. 3, písm. u) Usnesení vlády ČR č. 1048/2000 ve znění usnesení vlády č. 1010/2002 a usnesení vlády č. 991/2003 z 8. října 2003 (SP EVVO v ČR a Akční program na léta 2004-2006) Státní program EVVO ČR pro úroveň krajů formuluje řada úkolů a cílů, z nichž jsou významné zejména následující: •

podporovat procesy místních Agend 21 v rámci regionu, zajistit přenos zkušeností z jiných regionů a ze zahraničí

•

zpracovat krajskou koncepci EVVO

•

vytvořit krajský efektivní systém EVVO, spolupracovat s jednotlivými subjekty EVVO (školská zařízení, nestátní neziskové organizace, CEV/SEV, regionální rozvojové agentury aj.)

•

vytvořit stálou koordinační skupinu pro EVVO (zástupci různých sektorů a resortů na regionální úrovni)

•

zabezpečit vzdělávání zaměstnanců krajského úřadu a ostatních profesionálů i dobrovolníků v síti EVVO

•

seznamovat zastupitele se vzdělávacími programy o životním prostředí

•

zpracovat krajské programy pro EVVO a využívat celostátních a mezinárodních programů (EU, příhraniční spolupráce, jiné), získávat alternativní finanční zdroje podle možností

•

zabezpečit komunikaci s veřejností a její informovanost s důrazem na zpětnou vazbu

•


•

spolupracovat s ostatními úrovněmi veřejné správy, zajistit přenos zkušeností a informací


B-02-1c-06


•

metodicky vést nižší úrovně veřejné správy (okresy, obce), poskytovat informace z mezinárodní a národní úrovně, zpracovávat metodické a informační materiály pro nižší stupně veřejné správy a spolupracující subjekty, zajišťovat spolupráci se zahraničními partnery

Řada aktuálních úkolů je součástí Hlavního dokumentu – kapitoly č. 3.1. HD – „Návaznost strategie EVVO na základní dokumenty. Povinnosti a kompetence na místní úrovni – v pověřených obcích18

18

•

vytvořit koncepci EVVO v obci, iniciovat její začlenění do politického programu rady obce, zabezpečit její pravidelnou aktualizaci

•

vytvořit poradní orgán (pracovní skupiny) pro spolupráci při realizaci Státního programu EVVO v obci

•

zabezpečit doškolování pracovníků pro EVVO v obecním úřadě a místních institucích, zabývajících se EVVO

•

zabezpečit aktivní spolupráci mezi státní správou, samosprávou, nestátními organizacemi a institucemi včetně podnikatelských subjektů při řešení problémů životního prostředí obce zabezpečit kontakty s okresní, resp. krajskou úrovní, výměnu zkušeností a informací, vytvořit místní funkční systém EVVO

•

podporovat místní nestátní neziskové organizace zabývající se EVVO a jejich projekty podle platné legislativy

•

hledat lokální zdroje pro financování EVVO

•

spolupracovat se školami v obci, poskytovat informace, podporovat školní projekty a zapojovat školy do řešení obecních projektů na zlepšení životního prostředí

•

iniciovat a koordinovat proces místní Agendy 21

•


•

zabezpečit provoz úřadů včetně řízených organizací šetrný k životnímu prostředí a šetřící přírodní zdroje

dle SP EVVO ČR 30


B-02-1c-06


A.1.3.a) Povinnost a možnosti financování EVVO v rámci ČR V rámci státní dotační politiky rozdělují pravidelně jednotlivá ministerstva dotace nestátním neziskovým organizacím v každoročně aktualizovaných oblastech. EVVO se týkají především dotace MŽP (oblast ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje), MŠMT (DVPP), MZe (podpora bioprodukce a ekozemědělství), MMR (turistický ruch). Přehled dotací každoročně aktualizuje a vydává Úřad vlády ČR Část prostředků MŽP na EVVO je přidělována NNO s celostátní působností, které je pak rozdělují svým základním článkům nebo ve veřejně vyhlašovaných programech a výběrových řízeních (grantová schéma). Subjekty EVVO je mohou získat na základě realizace programů jako subdodávek programu. Po několik let bylo touto rolí pověřeno Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, pro rok 2003 byl ve veřejném výběrovém řízení MŽP vybrán Dům ekologické výchovy Lipka. Programy EVVO podporuje od roku 2002 i nová kapitola Státního fondu životního prostředí. Dřívější programy podporovaly pouze praktická opatření ve školách a veřejných budovách (energetické úspory, alternativní zdroje energie). Nový program Státního fondu životního prostředí je nazván „ 8. Program environmentálního vzdělávání a osvěty“ a dělí se na dva dílčí podprogramy: 8.1. Program neinvestiční podpory environmentálního vzdělávání a osvěty: Zaměření na úhradu nákladů na realizaci environmentálních vzdělávacích programů pro jednotlivé kategorie zaměstnanců veřejné správy a členů samospráv. Kromě vzdělávacích a osvětových programů je podpora určena také na úhradu nákladů konkrétní ekologické akce regionálních nebo obecních center environmentální výchovy a environmentálních poraden a dále podpora vydávání odborných publikací zaměřených na ekologickou tématiku. 8.2. Program investiční podpory environmentálního vzdělávání a osvěty Předmětem podpory je úhrada nákladů spojených s výstavbou, opravou a rekonstrukcí nemovitosti, která bude sloužit jako centrum nebo středisko environmentální výchovy nebo environmentální poradna. Kromě uvedeného programu je na oblast EVVO zaměřen také program č. 5 Technologie a výroba, který v dílčím programu „5.1 Program BAT“ podporuje a stimuluje zavádění nejlepších dostupných technik (BAT) v ČR a podporuje preventivní opatření pro snižování znečištění a množství odpadů při výrobě, službách a činnostech, a dále který v dílčím podprogramu „5.2. Program zavádění systému řízení podniků a auditů z hlediska životního prostředí“ umožňuje podporu při zavádění EMS dle ČSN EN ISO 14 001, EMAS, resp integrovaného systému řízení, obsahujícího EMS dle ISO 14 001 nebo EMAS a systém managementu jakosti dle ČSN EN ISO 9001.


B-02-1c-06


EVVO dále podporují i některé dílčí podprogramy Programu „3. Péče o přírodní prostředí, ochrana a využívání přírodních zdrojů“ a „Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie“, taktéž financované ze SFŽP. V rámci uvedeného Státního programu se jedná jak o podporu konkrétních investičních opatření (využití biomasy, sluneční energie, tepelných čerpadel apod.), tak i Podpora vzdělávání, propagace, osvěty a poradenství v rámci celostátní strategické kampaně na podporu využívání obnovitelných zdrojů energie, resp. podporu vydávání knižních publikací. Cílem je mj. posílení osvěty, vedoucí k většímu využívání obnovitelných zdrojů energie v souladu s programy EVVO.

Finanční zdroje z nadací a fondů

Finanční zdroje z nadací a fondů, jak tuzemských , tak i zahraničních tvoří důležitou součást celého finančního zabezpečení EVVO především v regionální a místní úrovni. Databáze finančních zdrojů pro NNO Na adrese http://dbfz.neziskovky.cz je přístupná průběžně aktualizovaná databáze obsahující informace o více než 100 různých programech určených na podporu NNO. Kontakt: Hradební 3 110 00 Praha 1 Tel.: 224 827 310 224 828 676-8 Fax: 224 827 345 E-mail: [email protected]

Informace o dalších zdrojích financování jsou uvedeny na adresách www.icn.cz, www.ecn.cz, zahraniční zdroje financování také na www.evropska-unie.cz, www.crr.cz, resp. o připravovaných zdrojích také www.mpsv.cz a www.mmr.cz Přehled nejvýznamnější zdroje v rámci nadací a fondů je součástí přílohy č. 2 této Analýzy.


B-02-1c-06


A.1.3.b) Přehled nejvýznamnějších organizací zaměřených na EVVO, kontakty Přehled všech významných nestátních neziskových organizací, zabývajících se EVVO, včetně kontaktních údajů je uveden v příloze č. 1 této analýzy.

A.2. EVVO v Moravskoslezském kraji A.2.1. Analýza současného stavu A.2.1.1.Přehled cílových skupin

Na základě zadání projektu, jednání se zástupci objednatele i Řídícího výboru a výsledků workshopů, konaných v průběhu projektu, byly identifikovány základní cílové skupiny Koncepce EVVO. Jejich vymezení posloužilo nejen k cílům analytické části dokumentu (seskupení analytických údajů do formy elektronické databáze, vyhodnocení analytických poznatků, podklad pro formalizaci SWOT analýzy), ale bylo využito především v návrhové části Koncepce EVVO pro diferenciaci a vyšší míru specifikace navrhovaných opatření pro jednotlivé cílové skupiny. Na základě výše uvedeného postupu a s vědomím nezbytnosti pragmatického přístupu byly vymezeny následující cílové skupiny: Podskupina: oblast školství •

Školy (všechny stupně)

•

Domy dětí a mládeže

•

Ostatní subjekty v oblasti školství (pedagogická centra, střediska služeb školám)

Podskupina: mimo oblast školství •

Střediska volného času

•

Kulturně vzdělávací instituce a organizace

•

Nestátní neziskové organizace

•

Veřejnost

•

Média

•

Státní neziskové organizace


B-02-1c-06


•

Veřejná správa - obce

•

Veřejná správa - ostatní

•

Podnikatelská sféra (podniky, podnikatelé poskytující služby v oblasti EVVO)

A.2.1.2.Sběr údajů a vytvoření elektronické databáze subjektů EVVO Zadání Koncepce EVVO v Moravskoslezském kraji vyžaduje zmapování subjektů EVVO, získání kontaktů a vytvoření databáze současného stavu EVVO v kraji. Sběr údajů a zpracování databáze probíhalo v těchto fázích: 1. Příprava předběžné struktury databáze, obsahující základní položky vyplývající z požadavků Zadání. Vytvoření formalizovaných dotazníků, obsahujících analogické položky, odpovídající struktuře a předpokládanému obsahu databáze. 2. Zjištění údajů o cca 10% subjektech z celkového počtu předpokládaných položek, převážně prostřednictvím strukturovaných rozhovorů. 3. Vyhodnocení první skupiny získaných údajů z hlediska jejich kompatibility a využitelnosti pro jednotlivé cíle analýzy (strukturování databáze, vyhodnocení analýzy, podklad pro návrhovou část koncepce, komunikační strategii, podporu managementu i informační systém) 4. Úprava struktury databáze a formalizovaných dotazníků na základě vyhodnocení dle bodu 2. 5. Vytvoření digitální interaktivní mapy a její propojení s databází 6. Naplnění databáze počtem položek, odpovídajících dnešnímu stavu. Poznámka 1: Výše uvedený „dvoustupňový“ postup vyžadoval následnou úpravu obsahu „pilotních“ položek, které svojí strukturou neodpovídaly nově upravené verzi databáze. Vyhodnocovací soubor dotazníků proto musel být následně doplněn prostřednictvím opakování řízených rozhovorů, resp. telefonicky či e-mailem. Poznámka 2: Při přípravě dotazníků pro zjišťování údajů, při jejich vyplňování a předběžném vyhodnocování se ukázalo, že pro subjekty v oblasti školství a pro subjekty v oblasti mimo školství je účelné modifikovat strukturu položek dle specifických požadavků obou těchto sfér EVVO. Proto je z praktických důvodů (jiná organizační struktura, specifické zaměření i způsob práce) databáze rozdělena na podskupinu oblast Školství (Šk) a podskupinu mimo oblast školství (m-Šk). Toto dělení je ryze praktického rázu a v žádném případě neindikuje možnost, že by oblast EVVO v Moravskoslezském kraji nebyla posuzována v její celistvosti. Obdobné rozdělení respektuje i písemná analytická část, včetně SWOT analýzy. Oprávněnost tohoto přístupu byla potvrzena při projednávání analytických výstupů na workshopech, jichž se účastnili zástupci všech hlavních cílových skupin.


B-02-1c-06


Poznámka 3: Softwarové řešení elektronické databáze (Microsoft Access) i digitální interaktivní mapy (ESRI ArcView GIS 3.2.a) bylo předem konzultováno se zástupci příslušného odboru KÚ MSK (rok 2002) s cílem připravit řešení vyhovující možnostem a plánům vybavení krajského úřadu výpočetní technikou a odpovídajícím softwarem.

A.2.1.3. Charakteristika a možnosti použití elektronické databáze a digitální mapy Elektronická databáze umožňuje požadované úkony, zejména vkládání, editaci, třídění, filtraci a výběr záznamů podle libovolných kritérií a jejich prezentaci ve stanovených tiskových sestavách. Databáze dále vyhovuje požadavku na propojení s digitální interaktivní mapou, která dále rozšiřuje možnosti použití databáze k vyhodnocování oblasti EVVO v Moravskoslezském kraji dle zvolených kritérií. Příklad databázového formuláře pro vkládání dat, odpovídající obsahu formalizovaných dotazníků, je součástí přílohy č. 3 této analýzy. Popis řešení a logického rámce databáze subjektů EVVO (jednoduchá příručka pro uživatele) je součástí přílohy č. 4 této analýzy.

Digitální interaktivní mapa „Subjekty EVVO v Moravskoslezském kraji“ byla vytvořena pro účely formalizace analytických podkladových dat a jejich následnou prezentaci. Mapa, nastavená ve standardním měřítku M 1:100 000, obsahuje všechny 302 obce Moravskoslezského kraje a využívá relační komunikace s databází subjektů EVVO. Mapa umožňuje zobrazení geografické polohy vybraných položek databáze (subjektů EVVO), identifikovaných pomocí kritéria či klíčového názvu. Naopak také umožňuje např. zjištění všech subjektů EVVO v dané lokalitě (městě, obci), včetně prezentace všech charakteristik vybraného subjektu, uvedených v databázi. Popis použití digitální interaktivní mapy (jednoduchá příručka pro uživatele) je součástí přílohy č. 4 této analýzy.


B-02-1c-06


A.2.1. a)–d) Zmapování subjektů, aktivit a doplňujících charakteristik EVVO v MSK Databáze, uvedená v samostatné příloze Hlavního dokumentu č. II „Elektronická databáze a interaktivní mapa” (nosič CD-ROM) obsahuje k e dni předložení Koncepce EVVO 406 vložených subjektů. V podskupině mimo oblast školství bylo s žádostí o vyplnění analytického dotazníku osobně i telefonicky kontaktováno 196 relevantních subjektů ze všech cílových skupin. Zpracovatelům bylo předáno (především v rámci řízených rozhovorů) 123 dotazníky, umožňujících plné využití databáze a 27 subjektů bylo do databáze doplněno na základě neúplných údajů, které však umožnily jejich využití pro analytická hodnocení (celkově 150). V uvedeném počtu převažují NNO (52 subjekty), dále podniky (37) a orgány veřejné správy (33). V podskupině školství byl rozesláním dotazníků osloven 971 subjekt. Do databáze bylo zařazeno 256 subjektů ze všech stupňů škol a školských zařízení. Zjednodušená verze tiskové sestavy všech subjektů, obsažených v databázi ke dni předložení Koncepce EVVO je součástí přílohy. č. 5 Analýzy. Naprostá většina položek obsahuje všechny charakteristiky, požadované zadáním. Tedy především: •

Identifikace subjektů EVVO v kraji na všech úrovních (v rámci všech požadovaných cílových skupin).

•

Zmapování aktivit a vytvoření databáze všech významnějších a pravidelných akcí zaměřených na EVVO

•

Statistické údaje o počtu pracovníků na úseku EVVO, informace o prostorách pro činnost, kvalitě vybavení apod.

Příklad vyplněného formuláře databázové položky je uveden v příloze č. 4 analýzy. Některé subjekty přes vícenásobné žádosti a urgence (případně i opakované sliby) údaje nedodaly. Zpracovatelé se domnívají, že část z nich své údaje doplní v průběhu monitorování a aktualizace koncepce, část z nich na existenci v databázi - a tím i na možnosti podílet se na některých opatřeních Koncepce EVVO – rezignovala. Uvedené organizace budou muset být nadále přesvědčovány o výhodách zapojení do databáze EVVO MSK zástupci Manažera EVVO.


B-02-1c-06


A.2.1.a-d)-1.Současný stav EVVO ve školách Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta má v Moravskoslezském kraji dlouhou tradici a zázemí. Probíhá převážně formou výukových programů ve školách, dále v podobě jednorázových akcí, které připravují různé subjekty anebo samotné školy, formou školních projektů a konkrétních akcí na ochranu přírody, i formou dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. V Moravskoslezském kraji najdeme: 634 mateřských škol 301 základních škol 163 středních a vyšších odborných škol, 3 veřejné vysoké školy + 1 soukromá VŠ Dále školní družiny, které fungují u 96 % základních škol a školní kluby, které jsou zřízeny u 8,6 % základních škol. Od 1. 9. 2003 Je MSK zřizovatelem 285 škol a školských zařízení. Zásadní úlohu rovněž plnil kraj jako zřizovatel u výrazné většiny speciálních škol. Soukromý sektor vystupuje v Moravskoslezském kraji jako zřizovatel necelé desetiny všech předškolních zařízení, škol a školských zařízení (8,6 %) z celkového počtu stávajících zařízení. Nejvíce se podílí na zřizování pracovišť praktického vyučování, dále vyšších odborných škol, středních odborných škol, středních odborných učilišť a mateřských škol. Mezi další zřizovatele patří MŠMT a Ministerstvo vnitra. Jedná se o tři subjekty. Mateřské školy Zřizovatelem mateřských škol v Moravskoslezském kraji – podobně jako v ostatních krajích – je nejčastěji obec (610 MŠ, což je asi 97 %). V rámci dotazníkového šetření jsme získali odpovědi od 173 mateřských škol. Povinnost mateřských škol realizovat environmentální výchovu je dána Rámcovým programem pro předškolní vzdělávání, který vydalo MŠMT v březnu 2001 (č.j. 14132/01 − 22). Tento dokument vymezuje různé oblasti předškolního vzdělávání, mezi nimi také environmentální oblast (Dítě a svět). Podle Rámcového programu je záměrem vzdělávání v environmentální oblasti založit u dítěte elementární povědomí o okolním světě a jeho dění, o vlivu člověka na životní prostředí − počínaje nejbližším okolím a konče globálními problémy − a vytvořit základy pro otevřený a odpovědný postoj dítěte (člověka) k životnímu prostředí.


B-02-1c-06


I když v Moravskoslezském kraji je tato skupina pedagogů a dětí „nejaktivnější“ jsou environmentální výchova a vzdělávání, probíhající v mateřských školách, často skryty okolnímu světu, neboť je pedagogové chápou spíše jako interní záležitost školky – běžnou součást výchovy dětí, ne jako veřejnou zakázku. Také většina akcí a aktivit, které v MŠ probíhají, je směřována především k dětem navštěvujícím MŠ, případně jejich rodičům a jen málokdy k veřejnosti. Ojediněle jsou vytvořeny vazby mezi pedagogy mateřské školy a blízké základní školy tak, aby bylo možné na dosažené výsledky plynule navázat, a nejen v EVVO. Přestože mateřské školy rozvíjí osobnost dítěte rovnoměrně, některé z nich kladou na EVVO větší důraz. V roce 2003 vznikla v Moravskoslezském kraji síť 44 mateřských škol, které se významněji zabývají environmentální výchovou a vzděláváním. V těchto mateřských školách byla stanovena kontaktní osoba, zodpovědná za EVVO. Síť, kterou iniciovalo a spravuje občanské sdružení Vita, poskytuje svým členům rozesílku informací a metodických materiálů, také inspiraci a výměnu zkušeností formou setkání, seminářů. Větší polovina, z celkového počtu mateřských škol v Moravskoslezském kraji, se EVVO v různé míře zabývá. Např.: řada z nich připravuje svůj vlastní program ke Dni Země a Dni stromů připravuje výstavy a besedy, organizuje úklid okolí i výsadbu stromů, podílí se na čištění studánek a potůčků, adoptují živočichy v ZOO. Při některých mateřských školách vznikly ekologické, přírodovědné kroužky, které vedou samotné paní učitelky. Velkou příležitostí pro praktikování EVVO jsou pobyty dětí ve školách v přírodě. Převážná většina mateřských škol využívá k EVVO školní zahradu. MŠ se však potýkají s nedostatkem finančních prostředků na úpravy zahrad tak, aby lépe sloužily EVVO a s neinformovaností firem, které provádí údržbu zahrad (nešetrná údržba, nerespektování potřeb). Dalším z výrazných problémů zahrad mateřských škol je vandalismus (potřebovaly by správce, hlídače zahrad). Vlastní výchovnou práci pedagogové obohacují o kontakty se Středisky ekologické výchovy, Stanicemi mladých přírodovědců, Zoologickou zahradou, úřady měst a obcí, zahrádkářským i mysliveckým svazem, firmami a dalšími. Pracovníci i dobrovolníci těchto organizací dochází do mateřských škol se svými programy. V posledních letech lze pozorovat nárůst, zejména v letních a podzimních měsících, programů a akcí, uskutečněných mimo budovu mateřské školy (v lese, u rybníka, v prostorách pořádající organizace). Přestože mnohé MŠ dokázaly najít pestrou paletu spolupracovníků a odborníků, stále převažuje pocit, že podnětů a možností externích spoluprací je málo. Především schází informace o nich (kontakty) a jejich nabídka.


B-02-1c-06


Dosud neexistuje jednotná evidence o počtech dětí, které absolvovaly některou z nabízených akcí. Jediný subjekt, který sleduje a vykazuje počty dětí, absolvující výukové programy (specifická aktivita, s dobře definovaným obsahem a výstupy) v ČR je Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina. V roce 2002 absolvovalo výukové programy 7 664 dětí z mateřských škol (z toho 6586 dětí Vita, 1078 dětí SEV Hájenka Kopřivnice).

Překážkou ve větším rozvoji EVVO je i nedostatečná odbornost učitelek MŠ. Pedagogům MŠ schází metodické vedení, praktické ukázky, náměty a zejména místní informace o životním prostředí a přírodě. Potýkají se s nedostatkem materiálů a informací, které by mohly předávat rodičům dětí např. prostřednictvím nástěnky a tak je lépe oslovit a získat jako spojence. Ve spolupráci s rodiči je ukryt obrovský potenciál pro EVVO. Učitelky si stýskají na nedostatek příležitostí k dalšímu vzdělávání v EVVO (je málo subjektů, kteří je poskytují) a také na nedostatek finančních prostředků na vzdělávání, které rok od roku klesají. V Moravskoslezském kraji má vzdělávání pedagogických pracovníků dlouhou a silnou tradici (v roce 1993 vznikl unikátní systém tzv. Učitelských klubů, celoroční cyklus seminářů, které probíhaly v každém z bývalých okresních měst, za jejichž absolvování získávali pedagogové certifikát. Učitelské kluby založila a organizovala Vita). Od roku 1998 probíhají konference „Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta v Moravskoslezkém kraji“ (pořádá Vita, od roku 2001 pod záštitou zástupců hejtmana pro oblast školství a životního prostředí). V roce 2002 se konference zúčastnilo 245 pedagogů, z toho 54 z mateřských škol. Na dalším vzdělávání učitelek z mateřských škol se podílí i další subjekty (Pedagogická centra, Služby škole,…), nabídka seminářů a dílen pro tuto cílovou skupinu je však pouze okrajová. Pedagogové se také zúčastňují vzdělávacích akcí pořádaných subjekty mimo Moravskoslezský kraj (např. celostátní síť ekologických MŠ, kterou koordinují Střediska ekologické výchovy Alcedo Vsetín a Chaloupky Kněžice). Mnohé mateřské školy disponují vybranými pomůckami, které si v průběhu času opatřily (např. hru „Bambulkov“, sadu na výrobu recyklovaného papíru, určovací klíče, lupy,…) i publikacemi, avšak převládá pocit, že pomůcek i publikací mají pro svou práci málo. Z praktických činností přispívajících k ekologizaci provozu probíhá v mateřských školách většinou třídění odpadů (plasty, papír, hliník), a ozeleňování interiéru (pěstování pokojových rostlin nejen v místnostech pro děti) i venkovních teras, oken a pergol. Postupně jsou instalovány úsporné zářivky a spořiče vody. Nelze přesně vyčíslit prostředky vložené do EVVO, neboť školky si nevedou podrobnou evidenci všech prostředků, které použijí pro EVVO (příspěvky rodičů, peníze získané ze sběru papíru,…) a neexistuje přesné vymezení aktivit spadajících do EVVO. 39 Koncepce EVVO MSK (80/2002)

B-02-1c-06


Velká část aktivit je financována z vlastních zdrojů školky, část z příspěvků rodičů, ojediněle sponzorským příspěvkem a minimálně z peněz získaných z grantů.

Základní a (speciální) zvláštní školy Současné vzdělávací programy pro základní školy umožňují různou měrou klást důraz na environmentální vzdělávání (volitelné předměty, nepovinné předměty, projektové vyučování). Integrace EVVO do všech (anebo téměř všech) vyučovacích předmětů, však závisí na pochopení, znalostech a umu vedení školy i celého pedagogického sboru. Dotazníkového šetření se zúčastnilo187 základních škol. Školy většinou přivítaly přijetí Metodického pokynu MŠMT o EVVO ve školách. Často si však nevědí rady s jeho uplatňováním. Potýkají se i s tím, že funkce ekologického koordinátora s sebou nenese snížení přímých hodin výuky (jako u jiných typů koordinátorů – počítačový, výchovný poradce,…) a málokdy alespoňˇm symbolickou finanční odměnu. Pedagogové často vyslovovali obavu, že dojde k formalizaci „pokynu“. Ubývá příležitostí (hodinové dotace) pro přímý kontakt dětí s přírodou, většina výuky probíhá ve třídách, ojediněle upravených jako odborné učebny (herpetologická, učebna pro pěstitelství, pro biologii,…). I přes nepříznivou situaci se některé školy se snaží využívat venkovní prostory, které mají k dispozici, jako jsou zahrady, dvory a atria, některé budují venkovní učebny, vlastní ekoplochy a stezky. Možnosti hledají formou projektového vyučování, ekologických praktik a kroužků. Přetrvávajícím problémem zůstává, že zvláště sídlištní zahrady se potýkají s vandalismem. Mnoho škol se naučilo těžit ze svého nejbližšího okolí (park, řeka, les, …). Školy jsou vybaveny především publikacemi a videokazetami, dále materiály z projektů jichž se účastní (Tereza, Praha). Mnoho pomůcek je pro ně z důvodů ceny nedostupných (např. Krabice jehličí). Výpůjčku finančně náročných pomůcek pro EVVO v Moravskoslezském kraji nabízí a zajišťuje pouze Vita. Pedagogové mají málo informací o novinkách, schází např. atlasy a materiály na nástěnky. Nástěnek s tématikou životního prostředí, přírody je ve školách málo, jedním z důvodu je i nedostatek materiálů, které by zde mohly umístit. V Moravskoslezském kraji stejně jako v ostatních v ČR funguje síť základních a středních škol, které se zabývají EVVO. Koordinací 90-ti členné sítě v rámci projektu M.R.K.E.V. (Metodika a koordinace ekologické výchovy), existující od roku 2001, byla pověřena Vita. 6x ročně rozesílá školám bezplatně metodické a informační materiály, 4x ročně pořádá metodická setkání a 1 x měsíčně rozesílá informace e-mailem. Vybrané školy se podílí na společné publikační činnosti a mezinárodních projektech (Cesta ke spolupráci – Německo, síť organizací pro Evropský trvale udržitelný týden – 8 zemí Evropy).


B-02-1c-06


Pedagogové využívají v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků širokou nabídku. Mohou si vybrat z řady seminářů, které pro ně připravují Pedagogická centra, Služby škole, Středisko informací a služeb, Vita, Planetárium, ČSOP ale i Klub ekologické výchovy Praha, Tereza Praha, Chaloupky Kněžice, Lipka Brno, Přátelé angažovaného učení, ad. Mezi vysoce ceněnou akci patří konference „Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta v Moravskoslezském kraji“ (pořádá Vita, od roku 1998). V roce 2002 se jí účastnilo na 200 pedagogů a ředitelů základních škol. Osvědčení o celoročním vzdělávání v EVVO získalo v roce 2002 - 155 učitelů, z toho polovina ze základních škol z celého kraje (pořádá Vita). I zde, v oblasti DVPP, se však školy potýkají s nedostatkem finančních prostředků a svými reálnými potřebami. Nezřídkakdy si pedagog hradí účastnický poplatek na seminář či dílnu ze svého. Žádanými, avšak nedostupnými se tak stávají vícedenní kurzy, exkurze, pobyty v přírodě. Základní školy připravují celou řadu vlastních, různě náročných projektů, při jejichž realizaci dokáží oslovit množství partnerů z veřejné správy, neziskových organizací, podnikové sféry i nezávislých odborníků. Mezi nejčastěji se vyskytující patří péče o různé části chráněné i nechráněné přírody, akce u příležitostí celosvětových „dnů“ (Den Země, Den životního prostředí, Den vody, Den jódu, Den Slunce,…), pořádají akce sami pro sebe ale i pro veřejnost (Ať se Země zazelená, Ukliďme Zemi, Slavnost lískových oříšků,..), pořádají výstavy i divadelní představení, sponzorují zvířata v ZOO, ad. Kromě toho se úspěšně účastní celostátních projektů a akcí (Rio + 10, Ceníme si energie, Ozón,…). V mnoha školách pracují ekologické kroužky, případně chovatelské a jiné kroužky, školy vydávají vlastní časopisy, v nichž se „někdy“ věnují otázkám životního prostředí. Základní školy nejčastěji spolupracují se Středisky ekologické výchovy, neziskovými organizacemi, ZOO, muzei, CHKO, mysliveckými sdruženími, Stanicemi mladých přírodovědců, Lesy ČR, lesními správami, úřady obcí a měst, kulturními domy, Pedagogickými centry, firmami, ad. Ze statistiky Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina vyplývá, že v roce 2002 se výukových programů, které připravila členská střediska Vita a SEV Hájenka Kopřivnice zúčastnilo 12 347 žáků (z toho ve Vitě 8565 a v Hájence 3 782 žáků). Důležitým poznatkem je, že některé školy, třídy umožní dětem absolvovat více než jeden program ročně, nejedná se jen o nárazové akce. Avšak kapacita středisek ekologické výchovy je naprosto nedostatečná, téměř polovina žadatelů zůstává neuspokojena, programy musí být objednávány s velkým časovým předstihem. Žádné jiné přehledy, které by hodnotily srovnatelnou činnost (v tomto případě standardizované výukové programy) není vedena. Nelze proto využít pro srovnání.


B-02-1c-06


Přestože mnohé ZŠ dokázaly najít pestrou paletu spolupracovníků a odborníků přivítali by adresář s nabídkou služeb, akcí. Užitečným pomocníkem by se mohl stát pravidelně zasílaný zpravodaj s aktuálními informacemi EVVO. Opakovaně zněly stesky a stížnosti na adresu odborů životního prostředí všech stupňů veřejné správy. Pedagogové, žáci a studenti málokdy najdou při svých aktivitách partnery na úřadech. Velmi často se stává, že se pracovníci odborů ŽP neorientují v problematice školní EVVO anebo jsou natolik zaneprázdněni jinou činností, že se jim nemohou dostatečně věnovat. Problémem bývá i odborná terminologie, která je pro děti a studenty těžce srozumitelná. K ekologizaci provozu škol dochází stále ještě sporadicky. Nejčastěji se jedná o instalaci spořičů vody, úsporných zářivek, třídění odpadů (papír, plasty, monočlánky, hliník), ozeleňování školní budovy. Některé školy používají sešity a dopisní obálky vyrobené z recyklovaného papíru. Pedagogové spatřují významný problém v rozporu mezi deklarovanými zásadami trvale udržitelnosti a realitou školního života. Prostředky vložené do EVVO v základním školství nelze přesně vyčíslit, neboť si školy nevedou podrobnou evidenci. Velká část aktivit je financována z vlastních zdrojů školy, ze SRPŠ, z prostředků obecních úřadů, vyjímečně sponzorsky anebo z grantů. I když procento škol, které jsou schopny opatřit si finanční prostředky u dárců vzrostlo.

Vyšší odborné školy, stření školy, střední odborná učiliště, učiliště a speciální školy

Přehled o počtu středních a vyšších odborných škol (stav k 1. 9. 2003) typ ředitelství

MSK

obec

soukromník

církev

Gymnázium

31

1

8

1

SOŠ a VOŠ

32

28

2

SOŠ integrované, SOU, U, OU a PrŠ

50

9

celkem

113

1

45

MV

41 1

31 9

3

1

163


celkem

B-02-1c-06


Zpracovatel písemně oslovil všechna ředitelství středních a vyšších odborných škol, středních odborných učilišť, učilišť a speciálních škol Moravskoslezského kraje. Dotazníky byly rozeslány v listopadu 2002 a v květnu 2003 bylo dotazníkové šetření zopakováno. Celkem jsme vyhodnotili dotazníky 64 středních a vyšších odborných škol. Výrazným nedostatkem pro realizaci EVVO na středních školách je její absence v osnovách. Žáci i pedagogové se potýkají s množstvím učiva, které musí zvládnout a tomu především věnují vyučovací kapacitu. Pouze některé střední odborné školy a střední učiliště seznamují studenty s obecnými základy ekologie ve stejnojmenném předmětu. Na gymnáziích se ekologie nevyučuje jako samostatný předmět. Je součástí biologie, chemie, geografie. Přesto některé školy definují EVVO jako svou prioritu a přihlásily se do sítě škol zabývajících se EVVO (viz M.R.K.E.V.), v současné době se do sítě přihlásilo 12 škol (stav k 25.11.2003). Najít čas na akce a aktivity EVVO je pro řadu pedagogů nepřekonatelným problémem, stejně tak výuka probíhající v přírodním prostředí, což se ojediněle daří. S některými problémy životního prostředí, ochrany přírody, environmentálního spotřebitelství, trvalé udržitelnosti se studenti mohou seznámit na praxích ve firmách a dalších organizacích (úřadech, neziskových organizacích,…), které absolvují jako součást studia. Střední školy využívají při EVVO i možností, které nabízí externě různé organizace. V této skupině jsou nejpočetněji zastoupena Střediska ekologické výchovy, dále ZOO, CHKO i Domy dětí. Nabídka akcí a programů se však pedagogům jeví jako nedostatečná, schází jim ucelený přehled, z něhož by si mohli vybírat. Překážkou pro větší účast na exkurzích, programech je finanční náročnost (pro studenty je částka nad 200,- Kč na 1/den často nad jejich možnosti). Ojediněle pedagogové jezdí s žáky „ven“ ve svém volném čase (o víkendech). Ve školách probíhají olympiády (např. biologická), ale pro vysokou odbornost se jich účastní pouze malé procento žáků. Část škol je zapojena do celorepublikového školního projektu GLOBE (organizuje Tereza, Praha). Střední školy připravují také vlastní programy a projekty, nejčastěji jsou zmiňovány aktivity realizované v souvislosti s nejrůznějšími „dny“ (např. Den Země, Den životního prostředí, Dny zdraví, Den čistoty, apod). Ve svých aktivitách se školy se nejčastěji orientují na problematiku energie, ochrany přírody (práce v terénu), odpadů, zdraví a životního stylu.


B-02-1c-06


Minimálně se objevují komplexnější aktivity, probíhající ve spolupráci s veřejnou správou, firmami i neziskovými organizacemi. V roce 2001 bylo otevřeno pro studenty středních a vysokých škol z Ostravy a okolí tzv. „Ekolyceum“ – škola o životním prostředí za školou (iniciovala Vita, nyní poskytuje studentům prostorové, technické a odborné zázemí). Ekolyceum celoročně pořádá besedy, exkurze, brigády a víkendovky, spolupracuje s řadou odborníků a řeší drobné projekty. Studenty středních škol často najdeme v roli dobrovolných spolupracovníků neziskových organizací zejména u příležitosti probíhajících kampaní, akcí pro veřejnost případně při praktické ochraně přírody. Studenti středních škol se také podílejí na vzniku tzv. „Poradníčků v otázkách životního prostředí“ (Třinec, Orlová), aktualizaci Ekomapy Ostravy – informačních materiálů o ŽP pro veřejnost. Šancí pro aktivitu středoškolských studentů v oblasti životního prostředí s důrazem na rozvoj komunity je program Make a Connection (Připoj se), který umožňuje týmům mladých lidí získat až 50.000,- Kč na realizaci vlastních projektů (v Moravskoslezském kraji program koordinuje Vita). Z realizací ekologizace provozu školy převažuje třídění odpadů (zejména plasty a papír). Školy jsou pro EVVO vybaveny různorodě, dle zaměření, oboru. Převládají však publikace, videokazety a určovací klíče. Často zmiňovaným nedostatkem je zastaralost knižních titulů ve školních knihovnách a nedostatek finančních prostředků na pořízení nových. Pedagogové i studenti pravidelně využívají nabídky na výpůjčku z environmentálních knihoven institucí i NNO. Kapacity „environmentálních knihoven“ jsou však nedostatečné. Nabídka na další vzdělávání pedagogů středních škol v EVVO je malá, většina akcí je určena spíše učitelům základních škol. Mnozí pedagogové mají vlastní kontakty na odborníky a vzdělání si průběžně doplňují sami (např. na akcích, které pořádají VŠ). Středoškolským pedagogům schází pravidelně poskytované, aktuální a srozumitelné informace o globálních problémech, ale i o ŽP v regionu. Také informace o soutěžích, akcích, o tom, co zajímavého bylo vydáno i konkrétní a praktické náměty pro práci se studenty. Schází metodické vedení ekologických koordinátorů, kteří byli na školách ustanoveni dle Metodického pokynu MŠMT.


B-02-1c-06


Další vzdělávání pedagogických pracovníků Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy uděluje akreditace (vždy znovu na dva roky) pro další vzdělávání pedagogických pracovníků v různých oblastech. Nositeli těchto certifikátů v oblasti EVVO v Moravskoslezském kraji jsou např. Pedagogická centra (Ostrava, Opava,Český Těšín), Služby škole (Krnov, Karviná, Frýdek – Místek,), Středisko informatiky a služeb Nový Jičín, Ostravská univerzita, Vita – občanské sdružení, …ad. Sdružení středisek ekologické výchovy organizuje dlouhodobé vzdělávání lektorů EVVO (30 lektorů z celé ČR), které bude předloženo k akreditaci na MŠMT . Absolventi – zkušení lektoři nejen že se vzdělávají, ale společně připravují vzdělávací moduly a učební manuál pro ekologické koordinátory škol, jejich kolegy pedagogy, ředitele škol. Moravskoslezský kraj je zastoupen 2 lektory (pracovníci Vity). Pedagogičtí pracovníci smí použít přidělené účelově vázané finanční prostředky na další vzdělávání pedagogických pracovníků, které má jejich škola k dispozici pouze na akreditované akce. Všechny organizace a instituce, které se zabývají dalším vzděláváním pedagogických pracovníků vydávají každoročně (pololetně) aktuální nabídku seminářů, dílen a vzdělávacích cyklů pro všechny stupně škol a zajišťují si jejich distribuci. Jednotlivá Pedagogická centra, Služby školám zřizují tzv. kabinety metodiků, případně sekce (přírodovědnou, environmentální), kde sbírají náměty pro DVPP a připravují metodické materiály pro EVVO ve školách. Informují ostatní pedagogy o akcích a novinkách Jestliže v jiných krajích ČR se potýkají s malým zájmem o vzdělávání pedagogů v EVVO, Moravskoslezský kraj je opakem. Poptávka výrazně převyšuje nabídku. Vzdělávání absolvují nejen učitelé biologie, přírodopisu, ale i celé pedagogické sbory, Po přijetí Metodického pokynu MŠMT o EVVO ve školách stoupl zájem o praktické semináře k celoročním plánům EVVO a konkrétním námětům pro práci koordinátora. V Moravskoslezském kraji vznikl systém celoročního vzdělávání pedagogů v EVVO (už v roce 1993) formou tzv. Učitelských klubů, které postupně fungovaly v bývalých okresních městech. Byly určeny pedagogům mateřských a základních škol, také vychovatelkám školních družin. Absolventi desetidílných cyklů obdrželi osvědčení (vydávala Vita). Systém celoročního vzdělávání se stal inspirací i pro ostatní kraje. Také první regionální konference „Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta“ proběhla poprvé v Moravskoslezském kraji, a to v roce 1998 (organizátor Vita) a pak každoročně znovu. Pěti ročníků se zúčastnilo 680 pedagogů ze všech stupňů škol, včetně zahraničních lektorů.


B-02-1c-06


Ostrava se také stala místem regionálního setkání účastníků pilotního ročníku českoholandského projektu Tulipán, který povzbudil základní školy v oblasti EVVO (PdF Ostravské univerzity, Klub ekologické výchovy, Praha).

Vysokoškolské vzdělávání zahrnuje jak přípravu vysokoškolsky vzdělaných odborníků neučitelských oborů tak vzdělávání budoucích učitelů. V Moravskoslezském kraji působí čtyři vysoké školy se sídly v Ostravě a Opavě, jejichž zaměření do různé míry souvisí s environmentálním vzděláváním a výchovou. Jsou to tyto školy: •

Ostravská Univerzita

•

Slezská univerzita v Opavě

•

Vysoká škola báňská – Technická univerzita v Ostravě

•

Vysoká škola podnikatelská a.s. v Ostravě

Vzhledem k autonomii vysokých škol je zaměření jednotlivých studijných programů ovlivňováno pouze při periodických akreditacích oborů, možnosti orgánů Moravskoslezského kraje jsou minimální. Významnou úlohu v této oblasti může hrát komise rady kraje pro vědu, výzkum a vysoké školy (studijní programy, společenská objednávka, zahraniční spolupráce,…).V současné době je na úrovni ČR pozornost věnována problematice vymezení standardů pro přípravu učitelů v oblasti environmentální výchovy. Tento úkol dlouhodobě zpracovává pracovní skupina, ve které spolupracují učitelé pedagogických fakult Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity se středisky ekologické výchovy SEVER Horní Maršov a Lipka Brno. Smyslem tohoto úsilí je sestavení minimálního obsahu a rozsahu environmentálních a ekopedagogických znalostí a dovedností. Jednotliví pedagogové různých fakulte v průběhu času účastnili a účastní environmentálních projektů, které na území kraje probíhaly, přípravy koncepčních materiálů, mezisektorových setkání k EVVO, přednášeli na konferencích, přispívali do sborníků z nich, publikovali, vedli semináře či připravovali besedy a informační materiály pro veřejnost. Mezi jednotlivými vysokými školami však nedochází k výměně informací ani ke spolupráci v oblasti EVVO. Určitý potenciál pro zlepšení situace představují např. zpravodaje, listy či časopisy, které jednotlivé vysoké školy vydávají, také informační plochy, které jednotlivé fakulty (katedry) uvolnily pro téma EVVO. 46 Koncepce EVVO MSK (80/2002)

B-02-1c-06


Vysoké školy jsou nedostatečně vybaveny pomůckami i publikacemi pro EVVO, pedagogům schází informace o jejich aktuální nabídce. Absolventi vysokých škol mají málo zkušeností s praktickou EVVO, příležitost jak ji získat pro ně představují praxe ve firmách, institucích a NNO. S problematikou životního prostředí, ochrany přírody, spotřebitelství,…se studenti také setkávají na jednodenních exkurzích, vícedenních kurzech v rámci studia. Environmentální tématika se také objevuje v seminárních a diplomových pracích. V současné době bude seznam prací volně přístupný na WWW což může přispět a prospět spolupráci mezi vysokými školami. Studenti sami získávají řadu zkušeností při dobrovolné práci v rámci různých projektů, kampaní, účastí na besedách, seminářích. Ve školním roce 2003/4 bude na Pedagogické fakultě, katedře primárního a alternativního školství, Ostravské univerzity otevřen nový předmět „Environmentální edukace“ pro studenty učitelství prvního stupně. Dlouhou tradici má spolupráce v EVVO Vity a Ostravské univerzity (od roku 1993), která vyvrcholila udělením statutu fakultního pracoviště, který Vita získala v roce 2002. Zajímavé výstupy a finanční prostředky z evropských zdrojů přinesla spolupráce Vity a Vysoké školy báňské v rámci projektu PokR (Porozuměním k rovnováze) zabývající se preventivní krizovou komunikaci. Školní družiny Školní družina (dále ŠD) je základním článkem zařízení výchovy mimo vyučování, je mezi ostatními školskými zařízeními nejpočetnější, zaměstnává nejvíce vychovatelů a jeho odděleními prochází nejvíce žáků. ŠD jsou zřizovány podle z.č. 76/78 Sb. O školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky MŠMT č. 87/92 Sb, o školních družinách a školních klubech. ŠD jsou zřizovány při ZŠ, mohou být zřízeny jako samostatná školská zařízení. ŠD může sloužit jedné nebo více školám. Základní organizační jednotkou ŠD je oddělení, kde může být zapsáno maximálně 30 pravidelně docházejících žáků. ŠD je určena především žáků 1. stupně základních škol. ŠD využívají pro svou činnost vlastní prostory, které by měly být členité, aby umožňovaly odpočinek, samostatnou intelektuální aktivitu, zájmové činnosti i hry. Hlavním posláním ŠD je zabezpečení zájmové činnosti, odpočinku a rekreace žáků, částečně také plní funkci sociální, tzn. dohled nad žáky po určitou dobu před zahájením anebo po ukončení školního vyučování. Musí být upraveny a zařízeny tak, aby se výrazně odlišovaly od vybavení školních učeben. Do vybavení ŠD patří stolní hry, stavebnice, sportovní náčiní, dětské časopisy, knihy, jednoduché hudební nástroje. Většina ŠD bývá vybavena televizory a další audiovizuální technikou, některé pak počítači.


B-02-1c-06


Školní družiny mají dobré podmínky pro praktikování EVVO s dětmi. Většinou se soustředí na pobyt s dětmi venku, na rukodělné činnosti a zkoumání, pozorování přírody. Obvyklou aktivitou jsou přírodovědné stolní hry a sledování přírodovědných videokazet. V roce 2001 absolvovalo v Moravskoslezském kraji celoroční vzdělávání EVVO 21 vychovatelek školních družin z okresu Frýdek Místek, v roce 2002 už 60 vychovatelek z okresů Frýdek-Místek a Karviná. Školní kluby Školní kluby (dále jen kluby) jsou školskými zařízeními pro činnost dětí v době mimo školní vyučování. Kluby jsou zřizovány podle §13 písm. A) a m) zákona č. 564/90Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, v platném znění, §45 odst. 2 zák.č. 76/78 Sb., o předškolních, školských a dalších zařízeních v platném znění. Podrobněji jejich postavení a činnost upravuje vyhláška MŠMT číslo 87/92 Sb., o školních družinách a klubech. Stávající právní úprava neodpovídá současným potřebám a požadavkům. Obvyklou praxi představuje činnost obdobná družině, střediskům pro volný čas. Klub by měl být otevřeným zařízením. Na jeho činnosti by se měl mít možnost podílet každý zájemce bez ohledu na to, zda je žákem školy, která klub zřizuje. Je určen žákům 2. stupně základních škol a žákům víceletých gymnázií. Klub zřizuje se souhlasem svého zřizovatele škola nebo školské zařízení, zejména v těch místech, kde nepůsobí středisko pro volný čas dětí a mládeže. Za klub zodpovídá ředitel školy, který si může zřídit svůj poradní orgán Radu klubu. Členy by měli být pedagogičtí pracovníci, zástupci rodičů, odborníci, ad. Rada klubu by se měla vyjadřovat k plánům činnosti. Finanční a materiální zabezpečení provoz a činnosti klubu je součástí hospodaření školy, které je klub součástí. Klub může pro svou činnost získávat a využívat sponzorské dary. Činnosti organizované v klubu by až na výjimky neměly být pro účastníky bezplatné. Posláním klubu je vytváření podmínek pro organizaci účelného využívání volného času dětí.

Pracovníci výchovy mimo vyučování V roce 2001 absolvovalo v Moravskoslezském kraji celoroční vzdělávání EVVO 21 vychovatelek z okresu Frýdek Místek, v roce 2002 už 60 vychovatelek z okresů Frýdek-Místek a Karviná.


B-02-1c-06


A.2.1.a)-d)-2. Současný stav EVVO mimo školství K analýze EVVO mimo oblast školství a pro následné vyhodnocení do formalizované podoby SWOTanalýzy byla využita elektronická databáze subjektů EVVO, obsahující ke dni předložení Koncepce EVVO 150 subjektů v oblasti mimo školství (včetně z organizačních důvodů zařazených DDM). Databáze umožňuje pomocí výběru jednotlivých položek vyhodnotit evidované údaje, poskytnuté samotnými subjekty EVVO. Údaje vycházejí ze současného stavu databáze a mohou být postupně aktualizovány v závislosti na změnách v této oblasti.

Zastoupení subjektů EVVO mimo školství v databázi Střediska volného času

20%

5%

6%

16%

15%

1%

Kulturně vzdělávací instituce Nestátní neziskové organizace Státní neziskové organizace Veřejná správa – obce

37% Veřejná správa ostatní Podnikatelská sféra

Nejpočetněji jsou v této části databáze zastoupeny nestátní neziskové organizace (37%) a podnikatelská sféra, nejméně je dílčí položka veřejné správy – ostatní (mimo obce) - (6 %) a státní neziskové organizace. Podle zájmu a rostoucího přesvědčení o výhodách zapojení do systému EVVO může být databáze dále doplňována Manažerem EVVO. Vzhledem k připomínkám Řídící skupiny k příliš velkému rozsahu dokumentace Koncepce EVVO MSK je v dalším textu uveden pouze základní přehled. Detailní údaje jsou přístupny v databázi, která byla pro účely informačního systému EVVO předána Manažeru EVVO MSK, obecný přehled pak ve formalizovaných výstupech analýzy – SWOT analýze, která byla upravena na základě řady jednání, včetně kulatých stolů a workshopů zástupců cílových skupin Moravskoslezského kraje.


B-02-1c-06


Střediska volného času a DDM V rámci dohody byly Domy dětí a mládeže, které patří do oblasti školství, pro účely této analýzy zařazeny společně se Středisky volného času. Zájem o spolupráci doposud vyjádřilo 22 subjektů z toho 18 DDM a 4 SMTP. Organizačně DDM a SMTP působí převážně samostatně, v některých případech jsou SMTP začleněny pod DDM (např. SMTP – zařízení DDM Ostrava-Mariánské Hory). Tyto volnočasové organizace mají místní působnost a právní statut příspěvkové organizace. Zřizovatelem středisek volného času jsou především obce, krajský úřad MSK vykonává metodickou a kontrolní činnost. Ve střediscích působí průměrně 18 zaměstnanců (max 18), z toho počet zaměstnanců, kteří se věnují EVVO je převážně 1, výjimečně 2-3. Počet externích pracovníků a dobrovolníků se pohybuje kolem 25 (4-62). Podobně jako ve školství jsou ve funkcích zajišťujících EVVO převážně ženy (cca 85%). Problematika EVVO spadá ve střediscích pod oddělení označovaná společenské vědy + přírodověda, oddělení zoologie a chovatelství, oddělení botaniky, turistiky apod.. V oblasti vybavení je situace různorodá, někde považují vybavení za standardní a dostačující, jinde objektivně fungují v provizorních podmínkách. Nejčastěji je ve střediscích k dispozici environmentální knihovnička, obsahující odbornou literaturu (botanika a zoologie atd.) – 20% a videotéka o přírodě – 15%. Vybavení kancelářskou technikou je různorodé, ojediněle je uváděna audiovizuální technika, PC, tiskárny, apod. Z rozboru údajů vyplývá, že hlavními cílovými skupinami DDM a SMTP jsou děti a mládeže od 2 let – neomezeně – 36%, předškolní a školní děti (nejvýrazněji kategorie dětí 6-15, děti a mládež 7-15 let) - 19%, zároveň s dětmi dospělí – 19%, SŠ mládež (15-18 let) – 14%, ojediněle jsou uvedeni vysokoškoláci a široká veřejnost. Činnosti středisek volného času lze rozdělit do několika oblastí: ekoturistika, vzdělávání, kroužky a soutěže. V rámci ekoturistiky dochází k pořádání letních a zimních táborů s prvky EVVO, naučným výletům, exkurzím s environmentální problematikou apod. V oblasti vzdělávání se provádí mimoškolní ekologická výchova a přednášková činnost pro veřejnost, vzdělávání v oblasti přírody a krajiny, výukové programy, kurzy ekologické výchovy pro MŠ a školní družiny, ekologické programy, ad. V rámci pravidelné činnosti (někde až 30 zájmových útvarů) se jedná o vedení kroužků a klubů: kroužek všeobecně přírodovědný, turistický a ochrany životního prostředí, teraristický, akvaristický, botanický, chov exotů, chov drobných savců, rybářský, apod. K nejvýznamnějším motivačním aktivitám náleží zapojení do soutěží nebo turnajů, např. soutěžní programy a čištění lesů na LT, výtvarné soutěže, fotosoutěže, motivační hry, ad. Problémy a středisek volného času lze souhrnně charakterizovat jako nedostatek finančních a materiálních zdrojů, informací, nedostatečnou komunikaci a spolupráci. Zdůrazňována je náročnost grantové administrativy, špatná informovanost o systému EVVO v Kraji, špatná komunikace se školami, nedostatek kvalifikovaných pedagogických pracovníků.


B-02-1c-06


Z hlediska očekávání organizace uvádějí potřebu nastartování systému podpory EVVO (3x) a nové podněty a náměty pro činnost a pro práci středisek v oblasti péče o životní prostředí. Většina středisek má zájem se podílet na implementaci Koncepce EVVO, a to v oblastech, které zasahují do jejich činnosti - přírodovědný kroužek, poznávací exkurze, inventarizační programy, oblast vzdělávání a výchovy a práce s dětmi a mládeží. Rozpočty středisek jsou diametrálně odlišné pohybují se v rozmezí 0,8 – 5,9 mil. Kč ročně. Finanční krytí rozpočtu tvoří dotace, nenárokové příspěvky, vlastní zdroje a tržby, příspěvky od zájmových útvarů, granty, sponzorské dary. 60% zařazených subjektů vzniklo po roce 1989. Uvádějí překvapivě rozdílný počet klientů (rozmezí 130 – 6655), zhruba jedna třetina vydává výroční zprávy.

Kulturně vzdělávací instituce a organizace V databázi je shromážděno 7 záznamů kulturně vzdělávacích institucí a organizací. Jedná se především o muzea, a dále Hvězdárnu a planetárium, Knihovnu města Ostravy, Zoologickou zahradu Ostrava a Nadaci Landek. Počet zaměstnanců se pohybuje kolem 100 osob, s organizacemi spolupracují externí pracovníci a dobrovolníci (v případě Ostravského muzea např. 280 osob). V oblasti vybavení je dostupné základní kancelářské vybavení, počítače – 21%, knihovna – 14%, video – 11%, videotéka– 11% tiskárny – 8%, dia, video nebo zpětná projekce – 8%. Kulturně vzdělávací instituce pořádají celou řadu významných aktivit v oblasti EVVO, které se liší podle zaměření instituce: Hvězdárna pořádá zejména audiovizuální pořady s ekologickou tématikou, pozorování oblohy dalekohledem a astronomické přednášky. V KMO jsou zpřístupněny fondy s ekologickou tématikou, funguje kontaktní místo na třídění hliníkového odpadu, je poskytován prostor pro přednášky na zeměpisná a biologické témata. Muzea v rámci EVVO provádějí činnosti výstavní, osvětově-vzdělávací, odborné a zájmové. Jmenovat lze např. přírodovědné expozice, soutěže s přírodovědnou tématikou, semináře a přednášky, výukové akce pro ZŠ a SŠ, exkurze, terénní exkurze a vycházky, ad.. V oblasti odborné jsou prováděny konzultace, odborné posudky, expertízy, dokumentační činnost, vedení diplomových prací, apod. V rámci ZOO Ostrava jsou hlavními tématy EVVO zoologie a ohrožené fauny (přednášky pro všechny věkové kategorie s převahou mateřských škol, základních a středních škol, zoologické soutěže, průvodcovská služba ad). Jedním z hlavních poslání je seznamovat veřejnost se situací ohrožených druhů a vytvářet - zejména u mládeže - kladný vztah ke zvířatům.


B-02-1c-06


Kulturně vzdělávací instituce a organizace se potýkají s finančními problémy, nedostatkem zaměstnanců, informací a nedostatečnou komunikací apod. Uvádí se především omezené finanční prostředky na materiální vybavení, nejednoznačná pravidla při rozdělování grantů, nedostatečná personální kapacitou pro zajištění akcí (zájem o praxi studentů nebo další dobrovolníky). Pracovníci uvedených institucí zmiňují nedostatek údajů o systému EVVO, nejednotná a nejasná pravidla pro komunikaci s krajským úřadem. Mj. navrhují vytvořit aktuální Internetovou stránku s přehledem aktivit (kdo, co dělá) v oblasti EVVO, na níž by bylo možné získat informace o financování projektů. Většina institucí vyjádřila ochotu spolupracovat na implementaci Koncepci EVVO. V tomto rámci mohou nabídnout: propagaci informací v oblasti EVVO, účast na aktivitách v oblasti využití volného času dětí a mládeže, v rámci přírodovědně zaměřených programů nebo při přípravě terénních akcí pro veřejnost. Nestátní neziskové organizace (NNO) Skupina nestátních neziskových organizací zahrnuje organizace zaměřené na ochranu přírody (ČSOP, Junák, Natura, Přátelé Jeseníků atd.), turistiku (ČKT), osvětu, poradenství, a projekty (CpKp, VITA, STEP atd.), prosazování zájmů veřejnosti (Arnika, Duha), ad. Z hlediska působnosti je většina organizací zaměřená lokálně, v celém regionu se snaží působit cca 15% organizací. Pokud se týká vybavení nejvíce organizací udává výpočetní techniku, knihovny, videotéky, audiovizuální techniku, ad. 75% organizací udává e-mailovou adresu, což znamená, že mají zajištěn přístup k internetu. Zhruba polovina organizací uvádí, že využívá pronajaté prostory nebo zázemí jiných organizací (Dvě organizace uvádějí, že nemají prostory žádné). Nestátní neziskové organizace uvádějí řadu rozmanitých aktivit, jejichž výčet překračuje účel i rozsah této kapitoly. Z nejčastěji uváděných aktivit však lze uvést: V rámci ochrany životního prostředí a přírody - především praktická ochrana životního prostředí a péče o přírodu a krajinu , úpravy a management ZCHÚ, péče o zeleň, ochrana vod a mokřadů a prevence před znečištěním toxickými látkami, provoz naučných stezek, inventarizační přírodovědné průzkumy, záchranné programy, péče o volně žijící živočichy a provoz stanice pro handicapované živočichy. V rámci vzdělávání a osvěty - Místní agenda 21, osvěta a práce s veřejností (mládeží), přednášky a semináře, environmentální výchova v mateřských a základních školách, provoz střediska ekologické výchovy, ekoporadny a informačního centra, prohlubování ekologického chování, výchova ke zdravému životnímu stylu, ad. V rámci ostatních aktivit lze uvést např. volnočasové, chovatelské, jezdecké aktivity a socializační a ekologické programy , turistické a tábornické akce, pořádání seminářů a výstav, osvěta v oblasti právního vědomí, ad.


B-02-1c-06


Nejčastěji uváděné problémy, které NNO pociťují ve své činnosti, se týkají systému EVVO v kraji nebo v místě, informovanosti a komunikace, systému financování, materiálního zabezpečení, vzdělávání, podpory a spolupráce. Např. je opakovaně je uváděno, že systém EVVO v kraji neexistuje a/nebo nefunguje systém aktivní podpory EVVO (v jednom případě je problém formulován jako "Ostravocentrismus"). V oblasti komunikace organizace uvádějí, že se informace dostávají pouze k úzké skupině lidí, především s přístupem na Internet. Je oceňována nynější úroveň komunikace při zpracovávání koncepce EVVO, proto se očekává její zachování i v implementační fázi.

V oblasti financování je problém vnímán nejen jako nedostatek financí obecně, ale také jako problém chybné finanční politiky, pochybné účelovosti podpořených aktivit a udělených finančních dotací. Dále je pociťován nedostatek v oblasti technického vybavení – finanční zdroje by tedy dle NNO měly směřovat také do této oblasti. NNO jsou ochotny se podílet na strategiích a koncepcích kraje, požadují podporu při řešení místních problémů, upozorňují na nedostatečnou podporu a vstřícnost orgánů veřejné správy. Očekávání se koncentrují ke vzniku systému EVVO, zlepšení financování, informovanosti a komunikace, podpory a spolupráce, vyjasnění kompetencí. V návaznosti na systém EVVO je očekáván rovný a transparentní systém podpory EVVO pro všechny zájemce a nikoliv pouze úzkou vybranou skupinu, otevřený grantový systém přístupný jak malým, začínajícím, tak i velkým a profesionálním organizacím, změnu dotační krajské politiky, lepší nastavení toku peněz. V oblasti informovanosti a komunikace je nejčastěji očekáváno zlepšení komunikace s krajským úřadem, resp. zlepšení úrovně komunikace s krajskými úředníky. Z hlediska informovanosti mezi NNO existuje představa, že by se především neziskové organizace měly v rámci kraje vzájemně informovat o své činnosti a spolupracovat na společných projektech. Ze strany veřejné správy se očekává partnerský přístup k NNO, zvýšení zájmu ze strany krajských úředníků o problematiku ochrany životního prostředí, jejich aktivnější přístup a hlubší pochopení problémů i to, že se výsledky začnou konkrétněji promítat do života lidí. Zhruba 50% NNO vzniklo v 90.letech, nejstarší organizací je jedna ze základních organizací ČSOP z roku 1987. Počty klientů uvádějí jen některé organizace, např. Aquila – 3500, Duha – 360, Sdružení Starý Zábřeh – 730, Společnost přátel Poodří – 500. Obce V Moravskoslezském kraji jsou 302 obce, z nichž 22 je pověřeno k výkonu rozšířené působnosti ve vymezeném správním obvodu (dále také obce 3. stupně). 40 obcí má právo se nazývat městem. Nejlidnatějšími správními obvody obcí 3.stupně je Ostrava (342 310 obyv.), Frýdek-Místek (108 428 obyv.), Opava (102 021obyv.), Havířov (99 589 obyv.) a Karviná (74 808 obyv.). Naopak nejméně obyvatel žije ve správních obvodech Odry (13 279 obyv.), Vítkov (14 245 obyv.) a Rýmařov (17 923 obyv. ). 53 Koncepce EVVO MSK (80/2002)

B-02-1c-06


Protože vznik obcí s rozšířenou působností proběhl v rámci aktuální reformy veřejné správy, není zatím problematika EVVO ve všech správních obvodech dostatečně zabezpečena (organizačně, personálně, materiálně a vlastními aktivitami), což mj. vyplývá z vyplněných dotazníků obcí. Rozvrstvení subjektů EVVO v jednotlivých obcích Moravskoslezského kraje je zvlášť patrné v zobrazení na interaktivní mapě, která je propojena s elektronickou databází subjektů EVVO v Kraji. Přehledný výstup je také součástí přílohy analytického dokumentu. Statutární města V rámci správního uspořádání jsou na území MSK 4 statutární města (Ostrava, Opava, Karviná, Havířov). Problematiku EVVO mají v rámci samostatné působnosti na starosti náměstci primátorů pro životní prostředí, na magistrátních úřadech je oblast EVVO svěřena ve většině odborům životního prostředí (v Karviné odboru školství), na všech 4 úřadech se EVVO věnuje 1 koordinátor(ka) – kontakty viz elektronická databáze. Město Karviná uvádí také spolupráci s 15ti dobrovolníky, koordinátoři jmenují také nejaktivnější organizace, včetně škol, s nimiž spolupracují. Za hlavní cílovou skupinu považují koordinátoři EVVO veřejnost a veřejnou správu, v jednom případě byla zdůrazněna i mládež a děti. Všechna statutární města uvádějí spolupráci při organizaci a podpoře řady aktivit, jejichž výčet překračuje rozsah a účel tohoto dokumentu. Pro zajímavost však lze jmenovat: Den Země (všechna statutární města), Den bez aut, aktivity programu Zdravé město (Karviná), osvěta prostřednictvím městských zpravodajů, Dotazníkový průzkum EVVO ve školách, NNO a organizacích specializujících se na volnočasové aktivity dětí a mládeže (Opava, ve spolupráci s Arekou), Dětské zastupitelstvo (Opava), Zpravodaj EVVO, ad. Hlavní výhrady jsou vůči neexistenci jednotného systému EVVO, z čehož vyplývá také relativně špatná komunikace mezi NNO a nedostatečná výměna informací. Dle koordinátorů z tohoto důvodu vyvíjejí subjekty EVVO aktivitu často nezávisle na sobě. Specifickým problémem je „náklonnost“ vedení odborů ŽP k problematice EVVO (v konkurenci jiných povinností a úkolů). Hlavní očekáváním Koncepce EVVO je „nastartování systému EVVO“, lepší spolupráce mezi subjekty EVVO a celkové zvýšení environmentálního vědomí . Koordinátoři neuvádějí celkový rozpočet EVVO v rámci odboru (s výjimkou Ostravy – cca 70 000 Kč/rok na podporu aktivit EVVO). EVVO však je financována přímo z rozpočtu na předem ohlášené a dojednané akce (Havířov) a z fondů (Karviná, Ostrava).


B-02-1c-06


Další obce s rozšířenou působností Do uzávěrky analytické části bylo zpracováno 21 dotazníků z 22 obcí s rozšířenou působností (včetně výše uvedených statutárních měst). Ve většině případů je na problematiku EVVO vyčleněn maximálně 1 pracovník (výjimkou MěÚ Třinec – 2). Odpovědnými pracovníky za oblast EVVO jsou buď vedoucí odboru (ŽP), pověření koordinátoři EVVO nebo výjimečně politikové. Vedoucí odboru jsou odpovědni především v menších městech (50%), koordinátoři jsou jmenováni (45%) buď ve velkých městech nebo v malých městech, kde má EVVO silné zázemí a politickou podporu (např. projekt Zdravé město). Navíc může být koordinátor podpořen i zástupcem politické reprezentace (Orlová). Ve dvou menších městech mají koordinátoři na starosti další agendu. Na většině pověřených obcí nejsou evidováni žádní dobrovolní pracovníci/externisté, pouze ve dvou případech jsou to 1 resp. 2 osoby. Většina pracovišť EVVO má k dispozici standardní kancelářské vybavení a IT, nejčastěji udávané PC (33%), audiovizuální technika (25%), knihovna (28%), méně častá je videotéka nebo pomůcky k výuce. Atypické vybavení je přístupné na chodbách MěÚ Bohumín, kde jsou umístěny TV uvádějící audiovizuální smyčky o systému sběru a separaci odpadů ve městě. Hlavní oblastí činností je zajišťování a koordinace městského systému EVVO, samostatná realizace a podpora akcí environmentálního zaměření, spolupráce při pořádání osvětových a společenských akcích ve městě a spolupráce s místními volnočasovými organizacemi, školami a NNO v okolí. Zástupci uvedených měst citují desítky aktivních organizací, s nimiž pravidelně spolupracují. Uváděno je mnoho standardních i nestandardních aktivit (viz obsah databáze). Mezi aktivitami lze uvést publikování v místních médiích, včetně kabelové televize, vydávání zpravodajů, výroba a distribuce propagačních materiálů (kalendář s tématikou nakládání s odpady), promítání filmů, informační kampaně (Den země, Den bez aut, apod.), podpora ekologického poradenství, organizace soutěží, přednášková a výstavní činnost. Nejčastější cílovou skupinou bývá jmenována veřejnost (30%) dále základní školy (20%), mateřské školy a NNO (12%). Hlavní věcnou problematikou je nepochybně otázka komunálních odpadů, nakládání s nimi a účast veřejnosti při snižování vlivů odpadů na ŽP (i tlaku na rozpočet měst) – viz již zmiňovaná prezentace MěÚ Bohumín, distribuce kalendářů, separace odpadů ad. Poměrně rozsáhlý je přehled problémů, s nimiž se obce v oblasti EVVO potýkají. Jedná se opět o text, který překračuje účel a rozsah analýzy, lze jej však dohledat v databázi. Z nejčastěji uváděných a nejzajímavějších problémů lze uvést: Nepanuje příliš velká důvěra v systém centrálního řízení EVVO, ideální by dle některých názorů bylo, kdyby MSK věnoval prostředky na personální zajištění pracovníků EVVO na místní úrovni. Koordinátoři dále pociťují nedostatečnou politickou podporu, vyplývající z faktu, že města nemají (až na výjimky) EVVO mezi svými prioritami a objektivně je přiznáváno, že na úrovni měst zatím systém EVVO není vybudován. Jako obvykle je zmiňována oblast financování (omezené finanční prostředky, chybějící grantový servis), oblast lidských zdrojů (nedostatek vyhrazeného času 55 Koncepce EVVO MSK (80/2002)

B-02-1c-06


odpovědných pracovníků EVVO, chybějící lidské zdroje nebo problémy s personálním zajištěním pracovníků pro oblast EVVO na lokální úrovni). Dále jsou uváděny stížnosti na nezájem veřejnosti o problematiku EVVO a/nebo omezenou spolupráci s veřejností (zejména s dospělými obyvateli). Poukazováno je také na častou absenci informací o nadregionálních akcích i akcích v regionu a projektech, nedostatek námětů a propagačních materiálů. Hlavní očekávání se týkají vzniku kvalitní koncepce EVVO v kraji jako materiálu, který pomůže k větší informovanosti obyvatel o problematice EVVO a ŽP obecně, dále vyjasnění systému aktivního spolupodílení se kraje na realizaci lokálních záměrů v oblasti EVVO a vlastního nastavení systému EVVO. V jednom z měst byla chybějící koncepce výzvou pro tvorbu vlastní koncepce ve spolupráci s občanským sdružením. Značná očekávání vyplývají z potenciálních možností financování nebo spolufinancování EVVO nebo jednotlivých akcí EVVO.

Ostatní obce Vzhledem k celkovému počtu obcí na území kraje není vzorek obcí, které nepatří mezi obce s rozšířenou působností, dostatečný. Zařazeny jsou především ty obce, které jsou v oblasti EVVO nadstandardně aktivní (Petřvald, Šenov, Hukvaldy, ad.). Postupné doplňování databáze bude jedním z úkolů Manažera EVVO, případně aktualizace Koncepce.

Veřejná správa - ostatní V databázi figurují v této kategorii především správy CHKO a samotný Moravskoslezský kraj. Posledně jmenovaný je současně zadavatelem Koncepce EVVO a údaje o EVVO na této úrovni jsou uvedeny v kapitole č. 4 Hlavního dokumentu „Management EVVO – podkapitola Moravskoslezský kraj“. Krajský úřad MSK, zejména navržený Manažer EVVO – odbor životního prostředí a zemědělství procházel v době zpracování Koncepce zásadním rozvojem, vyplývajícím z přenosu kompetencí v rámci reformy veřejné správy, a proto bude účelné zařadit informace o aktuálním situaci do nejbližší aktualizace Koncepce EVVO.

Správy chráněných krajinných oblastí Na území Moravskoslezského kraje se nachází 3 Chráněné krajinné oblasti: Chráněnná krajinná oblast Beskydy (založena 1973) Chráněnná krajinná oblast Jeseníky (založena 1969) Chráněnná krajinná oblast Poodří (založena 1991).


B-02-1c-06


Výkon státní správy zabezpečují Správy chráněných krajiných oblastí (SCHKO) jako organizační složky státu. Počet zaměstnaců se pohybuje v rozmezí 12-18 z toho ve vztahu k EVVO 1 (Poodří), necelý 1 úvazek (Beskydy), ale Jeseníky např. udávají všech 18. Počet dobrovolných nebo externích spolupracovníků je s výjimkou CHKO Poodří zhruba dvojnásobný. SCHKO jsou slušně vybaveny technikou: nejčastěji PC, včetně Internetu, promítací zařízení, TV a video, doplněné videotékou Prostorami pro činnost v oblasti EVVO jsou sídla správ, včetně zařízených zasedacích místností, vhodných pro práci s veřejností (přednášky, besedy) a dále také externí prostory (školy, terén, ad.). Cílovými skupinami je veřejnost (obyvatelé, návštěvníci), z dílčích cílových skupin děti a mládež, NNO, veřejná správa, místní podnikatelé, ad. Mezi konkrétními aktivitami, kterými SCHKO zabezpečují činnost v oblasti EVVOlze uvést např.: provozování naučné stezky (3 v Poodří, 4 v Jeseníkách včetně 100 informačních panelů), strážní a informační služba v terénu, vydávání informačních zpravodajů a časopisu, pořádání exkurzí, spolupráce s NNO, přednášková činnost, výstavy a soutěže s ekolog. Tématikou, spolupráce při vedení diplomových prací ad. Mezi hlavní problémy jsou uváděny chybějící komunikace mezi odbornými organizacemi a spolupráce omezená jen na místním NNO. Základní problémem je nedostatek zaměstnanců. Specifickým problémem je také poloha 2 CHKO ve 2 krajích. Očekáváním Koncepce je vymezení cílových skupin tak, aby nedocházelo k překrývání jednotlivých oblastí, podpora vzájemné informovanosti subjektů EVVO a zlepšení informací o aktivitách jiných subjektů, které by mohly pomoci naplnit cíle a poslání CHKO.

Podnikatelská sféra Databáze obsahuje část ze stovek podniků na území Kraje, převážně ty podniky, které jsou v oblasti EVVO aktivní.. Jedná se zejména o velké a střední podniky, které v minulosti spolupracovaly na mezinárodních projektech v oblasti ŽP (projekt US EPA Slezsko, projekty PHARE Čistší produkce pro řeku Odru, Integrované rozhodování v oblasti ŽP a podpora účasti veřejnosti) nebo místních projektech v oblasti životního prostředí. Dále také podniky, které aktivně spolupracují s orgány veřejné správy v oblasti aplikace dobrovolných nástrojů environmentálního managementu a jsou ochotny spolupracovat s dalšími zainteresovanými stranami. Při kontaktování subjektů byly dále využity registry podniků se zavedeným systémem ISO 14001 nebo programem EMAS, registr podniků s udělenou známkou ekologicky šetrný výrobek tzv. Ecolabeling, registr podniků spadající pod režim zákona o integrované prevenci a/nebo osobní zkušenosti zpracovatele koncepce s činností některých podniků v oblasti EVVO. 57 Koncepce EVVO MSK (80/2002)

B-02-1c-06


Pokud se týká malých a středních podniků, zkušenosti zpracovatele svědčí o jejich zátěži aktuálními problémy, která omezuje jejich aktivity ve sledované oblasti (EVVO, ochrana ŽP, atd.). Z databáze Koncepce EVVO lze pro účely tohoto přehledu uvést následující údaje: Ve sledovaných podnicích má EVVO, resp. její část ,na starosti obvykle několik osob. V jedné čtvrtině případů je to pouze jedna osoba (nejčastěji pracovník odboru životního prostředí, tzv. „ekolog“ nebo jiná kumulovaná funkce s bezpečností práce a požární ochranou), ve více než 40% jsou to 2 osoby (nejčastěji pracovníci odboru životního prostředí, útvaru environmentálního řízení, personálního oddělení,a d.), ve zbývajících případech se na jednotlivých EVVO částečně podílí více pracovníků (např. zmocněnec pro jakost, oddělení energetiky, personální oddělení). Týká se to zejména podniků s více závody (výrobními jednotkami). Platí vztah, že počet zaměstnanců, kteří se alesoň částečně zabývají EVVO je většinou přímo úměrný celkovému počtu zaměstnanců podniku. Všechny podniky mají k dispozici vlastní prostory (vlastní školící, zasedací místnost(i)), pro některé činnosti však využívají také externí prostory (přednášky, prezentace, veřejná jednání, apod.)

Mezi hlavní oblasti činnosti v oblasti EVVO v podnicích patří oblast základní osvěty, environmentální legislativy, dobrovolných nástrojů a spolupráce s veřejností. Z hlediska cílových skupin EVVO jsou nejčastěji uváděni všichni zaměstnanci – 60 % (vyplývá ze zavedení EMS), vybraní zaměstnanci ve výrobě – 20% , dále střední management, zákazníci a dodavatelé. Mezi dobrovolnými nástroji v oblasti životního prostředí uvádí podniky certifikovaný environmentálního systém managementu dle ČSN EN ISO norem řady 14000. V jeho rámci jsou proškolováni všichni zaměstnanci od vrcholného managementu až po základní zaměstnance s cílem zvýšit jejich environmentální vědomí a zajistit plnění úkolů systému. Některé podniky uvádějí kromě ISO 14001 také aplikaci norem řady ISO 9000 nebo integrovaný systém managementu, oborový program Responsible Care (Odpovědné podnikání v chemii), ad. Zvláštní oblastí EVVO v podnicích je systém odpadové hospodářství - fungují systémy minimalizace a separace odpadů (včetně osvěty a školení), nebo efektivní využívání surovin a energií. Výrazná spolupráce s městem a veřejností při separaci odpadů funguje v Bochemii. Aktivity podniků v oblasti poskytování informací a komunikace se týkají především vydávání pravidelných zpráv o vlivu podniku na životní prostředí, vydávání podnikových periodik, intranet, tiskové konference, aktivity tiskových mluvčích, exkurze, dny otevřených dveří, pveřejné prezentace vlivu podniku na ŽP, ad. Politika životního prostředí je přístupná všem zaměstnancům podniku, často je také zveřejňována. Překvapivě nízké je využívání Internetu směrem k veřejnosti. Z řady aktivit lze uvést např. úspory energií, plnění programu "Bezpečný podnik", účast na projektech čistší produkce, simulace zásahu při havarijním úniku chemikálií za účasti veřejnosti, zisk ocenění "podnikatel roku" za ekologicky šetrný přístup k podnikání, zisk ocenění Busines leader forum za snížení vlivů na ŽP, ad.


B-02-1c-06


Podniky spolupracují s VŠ (exkurze a spolupráce, diplomové a semestrální práce), NNO (odpady, dobré sousedství) i veřejností (dobrovolné aktivity v rámci projednávání záměrů s potenciálním vlivem na ŽP)., případně sponzorují některé aktivity v oblasti EVVO. Hlavními problémy jsou legislativa, získávání informací, úroveň EVVO, možnost spolupráce s médii, získávání prostředků na aktivity EVVO a vymezení časového rámce. Zástupci podniků upozorňují na absenci/nedostupnost metodických materiálů pro podnikovou osvětu v oblasti EVVO, laxní postoj veřejnosti i většiny zaměstnanců k environmentální problematice, celospolečenský problém týkající se osvěty v oblasti separace odpadů, ad. Velmi negativně je hodnocena spolupráce podniků s médii, především nízké povědomí novinářů o dané problematice, a problém objektivní komunikace s médii (která jsou obviňována ze zkreslování informací). V oblasti financování bylo poukazováno především na negativní zkušenosti se získáváním finanční podpory ze SFŽP, nedostatek jiných zdrojů (např. grantů pro podniky), i to, že EVVO je obecně velmi často ovlivňováno finanční situací podniku resp. kopíruje jeho aktuální ekonomickou situaci.

V oblasti pozitivního očekávání podniků je uváděn především samotný systém EVVO, informovanost a komunikace, vzdělávání, a spolupráce a zvláště s médii. Přáním je vytvoření podmínek pro fungující systém EVVO, který by umožňoval zlepšení vědomí veřejnosti o problémech ochrany ŽP v podnicích, změnu vnímání environmentálních problémů a celkovou změnu chování občanů ve vztahu k jednotlivým složkám životního prostředí. Na podnikové úrovni by měl systém EVVO napomoci při rozhodování vedení společnosti o přijetí environmentální. politiky podniku a uvědomění si odpovědnosti za stav ŽP. Z oslovených podniků byly uvedeny podrobnější údaje o rozpočtu, věnovaném EVVO, především podnikem OZO (400 000 Kč/rok). Ve většině případů je hlavním zdrojem činností EVVO rozpočet podniku.

V předchozím textu je uveden přehled nejvýznamnějších cílových skupin EVVO v Moravskoslezském kraji. Podrobnější údaje lze získat z podrobné databáze, která je spravována Manažerem EVVO.


B-02-1c-06


A.2.2. Analýza nejsilnějších a nejslabších článků EVVO (SWOT analýza)

Formalizace analytických zjištění, vyplývajících z vyhodnocení databáze subjektů EVVO, byla v rámci komunikační strategie projektu projednána na samostatném workshopu ke SWOT analýze a dále upravována v průběhu zpracování Koncepce EVVO. Účastníkům byla představen zjednodušený pracovní návrh dvou verzí SWOT analýzy, vyplývající z vyhodnocení elektronické databáze, jeden pro oblast školství, druhý pro oblast mimo školství. Čtyři pracovní skupiny (2 pro každou oblast) projednaly s pomocí facilitátorů předložené návrhy SWOT analýzy, identifikovaly priority a jejich doporučení byla následně brána v úvahu při formulování obou finálních verzí SWOT analýzy. Formulování zjednodušených verzí SWOT analýzy i jejich projednávání respektovalo základní požadavky formalizace analytických zjištění, a to především •

Soustředění pouze na oblast EVVO a Moravskoslezský kraj (snaha vyhnout se generalizaci problémů EVVO, případně problematice ŽP v rámci celé ČR)

•

Identifikaci pouze významných zjištění a následné stanovení priorit v rámci jednotlivých kvadrantů SWOT analýzy

•

Posouzení významnosti konkrétních zjištění mj. i zvážením, zda lze potenciálně navrhnout taková opatření, která by rozvíjela silné stránky, resp. využívala příležitostí a naopak eliminovala slabé stránky, resp. ohrožení navržených analytických zjištění.

Přestože je SWOT analýza založena na objektivních údajích a zjištěních, je výběr jejich počtu, resp. umístění do příslušného kvadrantu do jisté míry subjektivní. Proto je (i z metodického hlediska) vždy užitečné, když je návrh SWOT analýzy projednán větším počtem osob a výsledky projednání jsou přiměřeně zakomponovány do celkového výsledku. Uvedený postup byl použit u většiny koncepčních materiálů, včetně Programu rozvoje (územního obvodu) Moravskoslezského kraje. Poznámka: Prioritní zjištění (kombinace analytických zjištění a výsledků workshopu) jsou v textu vyznačena tučně.


B-02-1c-06


SWOT analýza EVVO MSK I – EVVO ve školství Silné stránky Slabé stránky •

Zakotvení EVVO jako priority Programu rozvoje kraje • (PRK) a provázanost s dalšími prioritami v oblasti rozvoje lidských zdrojů, životního prostředí, rozvoje venkova

•

Napojení na celostátní i mezinárodní sítě a projekty.

•

Existující regionální sítě škol (MŠ, ZŠ, SŠ) zabývajících se EVVO a využitelné aktivity regionálního i celostátního charakteru.

•

Množství odborníků, vzdělávacích zařízení organizací nabízejících služby v oblasti EVVO

•

•

•

Ve školách nejsou vytvořeny podmínky pro práci ekologických koordinátorů, všeobecně nedostatečné vybavení škol pomůckami a publikacemi.

•

Nedostatek dostupných finančních zdrojů a příležitostí k získání dodatečných finančních prostředků, které by doplnily ty, které mají školy standardně k dispozici.

Zavedení environmentálního minima pro všechny • studenty vysokých škol..Rozvoj vysokoškolského environmentálního vzdělávání na katedrách, v oborech a • předmětech na vysokých školách MSK

Tématicky nesystematické, kapacitně nedostačující a regionálně nevyrovnané DVPP a služby EVVO

i

Silná tradice spolupráce neziskových organizací a školských zařízení.

•

Schází srozumitelné, aktuální, snadno dostupné a ucelené informace o stavu ŽP a přírodě jednotlivých lokalit a regionu;

•

Současné vzdělávací programy ve školách poskytují nedostatečný časový prostor pro kontakt dětí s přírodou.

•

Nedostatečné (nerovnoměrné, na různé úrovni) pokrytí kraje subjekty poskytujícími služby EVVO školským zařízením.

•

Nedostatek kompetentních pracovníků pro EVVO na všech stupních veřejné správy.

Příležitosti •

Neexistuje funkční systém EVVO (metodická a odborná pomoc, vertikální i horizontální propojení vzdělávacích stupňů, zdroje, toky a sdílení informací, přehledy poskytovatelů služeb, dosažitelnost služeb a pod.).

Ohrožení

Využít vznikajícího systému EVVO ke zvyšování • kvality vzdělávacího procesu, zvyšování kreditu škol, rozvoji škol jako komunitních/multifunkčních zařízení a rozvoji klíčových kompetencí. • Vytvořit stabilní a systémové finanční podpory EVVO.

•

Zvýšit kredit EVVO a získat dlouhodobě široce • založenou politickou vůli k podpoře rozvoje EVVO.

•

Podporovat a rozvíjet již existující a zavedené služby EVVO a jejich poskytovatele. •

•

Podporovat nově vznikající subjekty a služby EVVO.

•

Využít fondů EU k investicím do EVVO.

•

Využít narůstající počet škol, které ve spolupráci • s obcemi, NNO a dalšími, realizují praktické kroky v rámci EVVO a vedoucí k postupné „ekologizaci“ škol i obcí.

•

Nedostatečná a nesystémová finanční podpora EVVO, nedostatečná úroveň podpory při získávání financí zejména z fondů EU. Nedostatek vzdělávání a podpory ekologickým koordinátorům − „Metodického pokynu..“

pedagogům, formalizace

Rozpory reality a proklamovaných zásad trvalé udržitelnosti, nekonzumního života (interiér i okolí škol, školní zahrady). Další snižování časových dotací ve vyučování pro přímý kontakt dětí s přírodo . Oddělení školské EVVO od poskytování informací veřejnosti.

celkového

sytému

Ústup z dosažených pozic EVVO a snižování množství i úrovně aktivit a služeb EVVO.


B-02-1c-06


SWOT analýza EVVO MSK II – EVVO v ostatních oblastech Silné stránky Slabé stránky •

EVVO jednou z hlavních priorit rozvoje kraje

•

Přetrvávající negativní image kraje

•

Poloha kraje z hlediska „Evropy regionů“

•

Poloha kraje z hlediska České republiky

•

Řada zkušených environmentálních odborníků, NNO, • orgánů veřejné správy a podniků

•

Zkušenosti s mezinárodní spoluprací významných environmentálních projektů

•

Dobře rozvinuté environmentální poradenství

•

Tradice „vlajkových akcí“ EVVO

•

Velké množství mládežnických srovnání s ostatními kraji

v rámci

Malá spoluzodpovědnost obyvatel za ŽP v důsledku specifické sociální struktury, vyplývající z jednostranně zaměřeného rozvoje průmyslu, imigrace a nižší úrovně vzdělání.

•

Nízká úroveň environmentálního vědomí veřejnosti

•

Vzájemná nedůvěra části veřejné správy, veřejnosti, NNO a podniků

ve •

Nedostatečná podpora EVVO, včetně deklarovaných priorit, ze strany obcí

•

Velké množství podniků aplikujících dobrovolné • nástroje environmentálního managementu

Nerovnoměrné rozmístění organizací, služeb a aktivit NNO

•

Zlepšující se mezirezortní spolupráce

•

Výrazná motivace pro podporu EVVO vyplývající z kontrastu kvality ŽP v různých částech kraje i • horšího stavu ŽP ve srovnání s průměrem v ČR.

organizací

•

•

Příležitosti

Nestabilita organizací, nedostatečná spolupráce NNO navzájem

komunikace

a

Málo vhodných praktických příkladů podporujících EVVO v běžném životě, resp. jejich nedostatečná propagace Existenční problémy části podniků limitující zájem o EVVO

Ohrožení

•

Vytvoření systému EVVO

•

Integrace EVVO jako jednoho z principů regionálního rozvoje •

•

•

Rozvoj a využívání informačního systému v oblasti EVVO a elektronických forem komunikace

•

Efektivnější využití souvisejících podmínek vstupu do Evropské unie a národních nástrojů EVVO.

•

Ohrožení výsledků EVVO konkurencí konzumního životního stylu, atraktivního pro velkou část populace Negativní působení prosazování investičních projektů s potenciálními závažnými dopady na životního prostředí na veřejnost

•

Vnímání aktivní veřejnosti a NNO jako rizika ze strany veřejné správy a podniků

•

Zvýšení environmentálního vědomí veřejnosti

Ztotožnění EVVO pouze s jednou či několika cílovými skupinami nebo přístupy

•

Rozvoj dobrovolných nástrojů EVVO v podnikové sféře • motivovaný zvýšením konkurenceschopnosti

Postupné vyčerpání aktivních pracovníků v oblasti EVVO; absence nástupců

•

Využití potenciálu pro rozvoj šetrné spotřeby

•

Nedostatečná komunikace mezi NNO, prosazování individuálních zájmů na úkor spolupráce

•

Propagace praktických příkladů s pozitivním vlivem na • EVVO.

•

Zvýšení atraktivity akcí EVVO

•

Propagace moderních forem životního stylu

•

Podpora „vlajkové širokou veřejnost

akce“

•

EVVO

s dopadem

Nedostatek financí Problémy spojené s reformou veřejné správy

na


B-02-1c-06


Závěr Předložený text tvoří samostatnou přílohu č. I. Hlavního dokumentu Koncepce EVVO v Moravskoslezském kraji. Související samostatnou přílohou č. II je elektronická Databáze subjektů EVVO v kraji a digitální interaktivní mapa (na nosiči CD-ROM). V elektronické databázi je ke dni předložení analytické části projektu zařazeno 406 subjektů EVVO, ve většině případů jsou subjekty EVVO plně popsány charakteristikami, odpovídajícími požadavkům zadání. Elektronická databáze umožňuje vyhodnotit požadované aspekty subjektů EVVO a na jeho základě formalizovat závěry do podoby SWOT-analýzy. Návrh SWOT analýzy byl v rámci komunikační strategie projednán na workshopu se zástupci cílových skupin EVVO v Moravskoslezském kraji a názory veřejnosti byly brány v potaz při formulaci předkládané verze SWOT-analýzy. SWOT-analýza byla využita jako základ pro formulaci návrhové části Koncepce EVVO. V kapitole monitorování a aktualizace Závěrečného dokumentu je dále doporučováno, aby analytická část Koncepce EVVO byla nadále doplňována, aktualizována a upravována na základě změn EVVO v Moravskoslezském kraji.

Přílohy Svazek Analýza současného stavu dále obsahuje následující přílohy: Příloha č. 1: Seznam nestátních neziskových organizací zabývající se EVVO v ČR Příloha č. 2: Přehled nadací a fondů Příloha č. 3: Příklad vyplněného databázového formuláře subjektů EVVO Příloha č. 4: Manuál pro použití elektronické databáze a interaktivní digitální mapy Příloha č. 5: Přehled subjektů EVVO v MSK


B-02-1c-06


Seznam pojmů a zkratek:

AOPK BAT CEV CEMC CP ČD ČEÚ ČSOP ČČK DDM DVPP EVVO EFQM EIA EKIS ČEA EKOKOM EMAS EMS EU EŠV FEVO IPPC IT IS KČT KMO LCA MCHÚ M.R.K.E.V. MIKS MA 21 MMO MŠ MV MPO MSK MPSV MŠMT MŽP NNO NSZM NUTS-II OP RLZ PC PP POH ČR

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR nejlepší dostupné techniky centrum ekologické výchovy České ekologické manažerské centrum čistší produkce České dráhy Český ekologický ústav Český svaz ochránců přírody Český červený kříž dům dětí a mládeže další vzdělávání pedagogických pracovníků environmentální vzdělávání, výchova a osvěta systém excelence v managementu kvality posuzování vlivů na životní prostředí Energetické konzultační a informační středisko České energetické agentury sdružení zabývající se recyklací obalů např. PET lahve EMAS, neboli Eco-Management and Audit Scheme (Systém řízení podniku a auditů z hlediska ochrany životního prostředí systém environmentálního managementu (EMS - Environmental Management Systems) Evropská Unie ekologicky šetrný výrobek tzv. Ecolabeling Fond ekologické výchovy integrovaná prevence a omezování znečištění informační technologie informační systém klub českých turistů knihovna města Ostravy Hodnocení životního cyklu (Life cycle assessment) maloplošné chráněné území metodika a realizace komplexní ekologické výchovy městské informační a kulturní středisko místní agenda 21 Magistrát města Ostravy mateřská škola Ministerstvo vnitra Ministerstvo průmyslu a obchodu Moravskoslezský kraj Ministerstvo práce a sociálnich věcí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Ministerstvo životního prostředí nestátní neziskové organizace národní sít zdravých měst územní jednotky vymezené pro Regionální operační program Operační program Rozvoj lidských zdrojů osobní počítač přírodní památka plán odpadového hospodářství České republiky 64


B-02-1c-06


PRK SFŽP SCHKO SSEV SEA SEK SEV SMTP SWOT SŠ ŠD ŠMS ROP UNCED UNEP UR VOŠ VZCHÚ VŠ WSSD ZŠ ŽP ŽPZ

Program rozvoje kraje Státní fond životního prostředí Správa chráněné krajinné oblasti síť středisek ekologické výchovy posuzování vlivů rozvojových programů a koncepcí na životní prostředí Státní energetická koncepce středisko ekologické výchovy stanice mladých techniků a přírodovědců analýza nejsilnějších a nejslabších článků střední škola školní družiny školství, mládeže a sportu regionální operační program konference o životním prostředí a rozvoji program pro ochranu životního prostředí OSN udržitelný rozvoj vyšší odborná škola velkoplošná chráněná území vysoká škola Světový sumit o udržitelném rozvoji základní škola životní prostředí životní prostředí a zemědělství


B-02-1c-06

2002. Koncepce. Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Moravskoslezského kraje. Analýza současného stavu

Recommend Documents