EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 6.8.2015 COM(2015) 391 final
ZPRÁVA KOMISE o používání nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise v průběhu roku 2014
CS
CS
Účinné provádění práva veřejnosti na přístup k dokumentům, které má v držení Komise, je jedním z několika způsobů, kterými EU usiluje o zvýšení transparentnosti a vlastní odpovědnosti vůči občanům. Politické směry, které pro Komise vymezil její předseda Jean-Claude Junckera, obsahují pevný závazek ke zvýšení transparentnosti. Tento závazek byl uveden do praxe několika způsoby. V listopadu 2014 během prvního měsíce svého mandátu se Evropská komise tedy zasadila o větší transparentnost tím, že se zavázala zveřejňovat informace o osobách, s nimiž jednají její političtí představitelé a vysocí úředníci, a poskytovat širší přístup k dokumentům týkajícím se jednání o transatlantickém partnerství v oblasti obchodu a investic (TTIP) se Spojenými státy. Nová Komise rovněž rozhodla, že komisaři, členové kabinetu a generální ředitelé by se měli scházet pouze s lobbisty, kteří podepsali rejstřík transparentnosti. Tento rejstřík poskytuje informace o lidech, kteří se snaží ovlivnit tvorbu politik v orgánech EU, o tématech, kterými se zabývají a o lidských a finančních zdrojích, které k tomu využívají. Komise také oznámila, že se chystá předložit návrh pro povinný interinstitucionální rejstřík transparentnosti, který bude zahrnovat Evropský parlament. Evropskou komisi a Radu. V květnu 2015 představila nová Komise svůj program zlepšování právní úpravy. Tento komplexní balíček zahrnující celý cyklus tvorby politiky bude podporovat otevřenost a transparentnost rozhodovacího procesu v EU a zlepší kvalitu nových právních předpisů prostřednictvím lepšího posouzení dopadu legislativních návrhů a změn. Bude rovněž podnětem pro neustálý a důsledný přezkum stávajících právních předpisů EU, aby cílů politik EU bylo dosaženo co nejefektivnějším způsobem. Tento transparentní přístup se uplatní také v případě sekundárních právních předpisů v podobě aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů. Tato zpráva se týká práva na přístup k dokumentům podle čl. 15 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie a podle nařízení č. 1049/2001, které je základním prvkem přístupu Komise k transparentnosti podporující proaktivní zveřejňování velkého množství informací na webových stránkách Komise. Tato zpráva, vypracovaná na základě čl. 17 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise1, poskytuje informace o uplatňování těchto pravidel Komisí, včetně údajů o počtu žádostí o přístup a počtu poskytnutých dokumentů. Tato zpráva se týká roku 20142 a vychází ze statistických údajů, které jsou shrnuty v příloze. Tyto statistiky ukazují počet žádostí, nikoli počet požadovaných dokumentů. V praxi se žádosti týkají jednoho dokumentu i celých složek o konkrétním řízení obsahujících řadu dokumentů. Do statistik nejsou zahrnuty žádosti o přístup k dokumentům, které byly v době podání žádosti již veřejně přístupné. 1 2
Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43. Statistiky předložené v této zprávě vycházejí z údajů získaných ze systému GESTDEM dne 23. dubna 2015.
2
Význam práva na přístup k dokumentům v rámci politiky transparentnosti Komise je z uvedených statistik zřejmý, jelikož požadované dokumenty byly v 88 % případů zcela nebo částečně zveřejněny již v počáteční fázi a další širší přístup byl udělen ve 43 % případů v potvrzující fázi. 1.
Rejstříky a internetové stránky
1.1.
V průběhu roku 2014 bylo do rejstříku dokumentů Komise vloženo 19 755 nových dokumentů (viz tabulka 1 v příloze).
1.2.
V roce 2014 byly ve veřejném rejstříku Komise dokumenty těchto kategorií: COM, SEC, C, JOIN, SWD, Úř. věst. a PV. V roce 2014 Komise nevytvořila ani neobdržela žádné citlivé dokumenty3, které by patřily do jedné z těchto kategorií.
1.3.
V následující tabulce je statistika za rok 2014 týkající se internetových stránek „Transparentnost a přístup k dokumentům“ dostupných na serveru EUROPA4.
2.
Návštěvy
Shlédnuté stránky
Celkem
Jednotliví návštěvníci 28 244
32 998
44 991
Měsíční průměr
2 354
2 750
3 749
Spolupráce s ostatními orgány, na které se nařízení vztahuje Tři orgány (Evropský parlament, Rada a Komise) se pravidelně scházely na správní úrovni s cílem sdílet zkušenosti, rozvíjet osvědčené postupy a zajistit jednotné používání nařízení.
3.
Analýza žádostí o přístup
3.1.
V roce 2014 došlo k mírnému snížení toku žádostí o přístup v počáteční fázi, pokud jde o jejich počet (6 227 žádostí v roce 2014 v porovnání s 6 525 žádostmi v roce 2013). Odpovědi na základě nařízení č. 1049/2001 dosáhly v roce 2014 počtu 5 637 v porovnání s 5 906 odpověďmi v roce 2013. (viz tabulka 2 v příloze).
3.2.
Pokud jde o potvrzující fázi, počet obdržených žádostí značně narostl o 27 % (300 nových potvrzujících žádostí v roce 2014 oproti 236 v roce 2013). V roce 2014 bylo uzavřeno 327 případů ve srovnání s 252 případy v roce 2013. To představuje značné zvýšení o 30 %. (viz tabulka 5 v příloze).
3.3.
V roce 2014, stejně jako v roce 2013, obdržel generální sekretariát nejvyšší počet původních žádostí (11,6 %5 z celkového počtu). Množství počátečních
3
4
Pro účely nařízení č. 1049/2001 patří mezi citlivé dokumenty ty dokumenty, které jsou označeny jako „très secret / top secret“, „secret“ nebo „confidential“ (viz čl. 9 odst. 1 nařízení). http://ec.europa.eu/transparency/access_documents/index_en.htm
3
žádostí o dokumenty v držení Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž se zvýšilo z 5,1 % na 7,6 %, čímž se řadí na druhé místo, zatímco počet žádostí o dokumenty v držení Generálního ředitelství pro zdraví a spotřebitele se snížil z 8,3 % na 7,2 % a řadí se tak na třetí místo. Dalších šest generálních ředitelství obdrželo žádosti, které představují více než 5 % celkového počtu žádostí (GŘ pro zemědělství a rozvoj venkova, GŘ pro podniky a průmysl, GŘ pro životní prostředí, GŘ pro vnitřní trh a služby, GŘ pro daně a celní unii, GŘ pro obchod). Zbývající generální ředitelství představují dohromady méně než 5 %. (viz tabulka 10 v příloze). 3.4.
Opět se potvrdilo, že nejaktivnější kategorií žadatelů, na kterou připadlo 19,8 % původních žádostí (ve srovnání s 22,1 % v roce 2013), byla akademická obec. Oproti situaci v roce 2013 pak následovaly právnické firmy s 18,3 % a teprve poté organizace občanské společnosti (zástupci zájmových skupin, nevládní organizace) s 16 % (ve srovnání s 14,5 % právnických firem a 16,6 % občanských společností v roce 2013) z celkového počtu žádostí. Počet žádostí z jiných evropských institucí se značně zvýšil z 8,8 % v roce 2013 na 12,8 % v roce 2014. U 18,8 % žádostí žadatelé neuvedli svůj sociálně-profesní profil, což stejně jako předchozí rok představuje značný pokles (ve srovnání s 25,3 % v roce 2013). (viz tabulka 8 v příloze).
3.5.
Také zeměpisné rozdělení původních žádostí vykazuje podobnosti s předchozími lety. Největší podíl žádostí stále pochází z Belgie (29,3 %). Kromě Belgie a Německa (11,9 %) nepřekročil počet žádostí z žádného dalšího členského státu 10 %. Za dvěma uvedenými státy následuje Itálie, Francie, Spojené království a Španělsko. (viz tabulka 9 v příloze).
4.
Uplatnění výjimek z práva na přístup k dokumentům
4.1.
V roce 2014 se podíl žádostí, které byly plně zamítnuty v počáteční fázi, ve srovnání s předchozím rokem snížil (11,9 % v roce 2014 oproti 14,5 % v roce 2013). Úplné zveřejnění bylo opět umožněno téměř ve třech ze čtyř případů (72,8 % oproti 73,4 % v roce 2013), zatímco podíl částečně zveřejněných dokumentů ve srovnání s předchozími lety vzrostl na 15,4 % (ve srovnání se 10,7 % v roce 2013). (viz tabulka 3 v příloze).
4.2.
Mírný nárůst zaznamenal počet případů, kdy po potvrzující žádosti Komise změnila postoj a nechala zcela zpřístupnit dříve zamítnuté dokumenty (18,8 % oproti 20,1 % v roce 2013). Počet případů, kdy bylo zamítnutí žádosti plně potvrzeno, zůstal téměř stejný (56,6 % v roce 2014 ve srovnání s 56,1 % v roce 2013). Počet případů, ve kterých byl po potvrzující žádosti udělen širší přístup, se mírně zvýšil (z 23,8 % v roce 2013 na 24,6 % v roce 2014). (viz tabulka 6 v příloze).
4.3.
Četnost uplatnění ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditů jako hlavní důvod pro (úplné nebo částečné) zamítnutí v počáteční fázi v poměru ke
5
Procentní podíly jsou v popisné části zprávy zaokrouhleny na nejbližší desetinné místo.
4
všem uplatněným výjimkám ve srovnání s předchozím rokem mírně vzrostla (25 % v roce 2014 oproti 23,6 % v roce 2013). Byla to nejčastěji uplatňovaná výjimka, častěji než výjimka, jejímž cílem je ochrana rozhodovacího procesu Komise, která byla uplatňována méně často než v roce 2013 (22,1 % v roce 2014 ve srovnání s 27,1 % v roce 2013). (viz tabulka 4 v příloze). 4.4.
Podíl původních rozhodnutí udávajících jako hlavní důvod zamítnutí ochranu soukromí a nedotknutelnosti jednotlivců se značně zvýšil z 16,3 % v roce 2013 na 21 % v roce 2014. Uplatnění ochrany obchodních zájmů jako výjimky se snížilo (14,9 % v roce 2014 ve srovnání s 16,1 % v roce 2013), zatímco četnost uplatnění výjimky založené na ochraně mezinárodních vztahů se zvýšila (7,3 % v roce 2014 ve srovnání 6,2 % v roce 2013). (viz tabulka 4 v příloze).
4.5.
Nejčastěji uplatňovaným důvodem pro potvrzení odepření přístupu byla, stejně jako v předchozích letech, ochrana cíle inspekce, vyšetřování a auditů, i přesto, že jeho četnost klesla (33 % v roce 2014 ve srovnání s 36,9 % v roce 2013). Uplatnění výjimky ochrany soukromí a nedotknutelnosti jednotlivců se zvýšilo (18,1 % v roce 2014 ve srovnání s 16,1 % v roce 2013), stejně jako četnost uplatnění výjimky založené na ochraně obchodních zájmů (16 % v roce 2014 ve srovnání s 12 % v roce 2013). (viz tabulka 7 v příloze).
4.6.
Podíl rozhodnutí odvolávajících se na ochranu rozhodovacího procesu Komise se snížil z 16,1 % v roce 2013 na 14,5 % v roce 2014. Zatímco ochrana stanovisek pro vnitřní použití v případech, kdy stanovisko již bylo přijato, kleslo (z 5,5 % v roce 2013 na 3,2 % v roce 2014), v případě právě probíhajícího rozhodovacího procesu byla situace jiná (11,4 % v roce 2014 ve srovnání s 10,6 % v roce 2013). Ochrana soudního řízení a právního poradenství byla uplatněna častěji než v předchozích letech (10,3 % v roce 2014 ve srovnání s 6,9 % v roce 2013), zatímco četnost uplatnění výjimky na základě ochrany finanční, peněžní a hospodářské politiky klesla ze 7,4 % v roce 2013 na 4,6 % v roce 2014.
5.
Stížnosti u evropského veřejného ochránce práv
5.1.
V průběhu roku 2014 uzavřel veřejný ochránce práv 20 stížností týkajících se způsobu, jakým Komise vyřizuje žádosti o přístup k dokumentům:6 8 případů uzavřeno s kritickou poznámkou a/nebo další připomínkou:
6
1743/2013/TN 1869/2013/AN 2275/2013/ANA 216/2009/TN 636/2012/DK 1076/2012/DK 1392/2012/DK
Podrobnosti o každém případě viz http://www.ombudsman.europa.eu/cs/cases/home.faces
5
257/2013/OV 12 případů uzavřeno bez pokračování v šetření:
2011/2232 705/2012/BEH 145/2013/ANA 407/2013/ANA 2290/2013/MMN 2406/2013/EIS 176/2014/EIS 854/2014/SID 1034/2014/EIS 1144/2014/BEH 1145/2014/FOR 1629/2014/CK
5.2.
Veřejný ochránce práv začal v průběhu roku prošetřovat 30 nových stížností, jejichž hlavním nebo vedlejším tématem byl přístup k dokumentům.
6.
Soudní přezkum
6.1.
Tak jako v předchozích letech, i v roce 2014 byla vydána významná nová judikatura.
6.2.
Soudní dvůr vynesl dvě důležitá rozhodnutí o odvolání v těchto případech: C-365/12 P – Evropská komise v. EnBW Energie Baden-Württemberg AG (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=160883 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 64447) C-127/13 P – Guido Strack v. Evropská komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?docid=159344&mode =req&pageIndex=1&dir=&occ=first&part=1&text=&doclang=CS&cid=3 64763)
6.3.
Tribunál vynesl osm rozsudků, které se týkaly práva na přístup k dokumentům: T-181/10 – Reagens SpA v. Evropská komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=161566 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 65084) T-447/11 – Lian Catinis v. Evropská komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=162588 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 65011) 6
T-516/11 – MasterCard, Inc., MasterCard International, Inc. a MasterCard Europe v. Evropská komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?docid=158833&mode =req&pageIndex=1&dir=&occ=first&part=1&text=&doclang=CS&cid=3 65325) T-669/11 – Darius Nicolai Spirlea a Mihaela Spirlea v. Evropská komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=159482 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 65393) T-306/12 – Darius Nicolai Spirlea a Mihaela Spirlea v. Evropská komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=159472 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 65451) T-534/11 – Schenker AG v. Evropská komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=160027 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 65564) T-476/12 – Saint-Gobain Glass Deutschland GmbH v. Evropská komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=162032 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 65610) T-304/13 P – Chris van der Aat a další v. Evropská komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=162187 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 65693) 6.4.
V jednom případě Soudní dvůr návrh zamítl, protože byl po právní stránce zcela neopodstatněný: T-603/11 – Ecologistas en Acción-CODA v. Evropská komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?docid=153216&mode =req&pageIndex=1&dir=&occ=first&part=1&text=&doclang=CS&cid=3 65757)
6.5.
V následujícím případě Soudní dvůr zjistil, že není třeba soudní rozhodnutí vynést: T-511/10 – Evropaïki Dynamiki v. Komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=82281 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 65870)
6.6.
Tribunál se v devíti nových případech zabýval rozhodnutími Komise podle nařízení (ES) č. 1049/2001. 7
T-128/14 – Daimler v. Komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=152473 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 66122) T-239/14 - Monard v. Komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=154810 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 66208) T-363/14 – Secolux v. Komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=156103 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 66258) T-424/14 – ClientEarth v. Komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=157459 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 66342) T-425/14 – ClientEarth v. Komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=157460 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 66416) T-498/14 – Deutsche Umwelthilfe v. Komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=157953 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 66482) T-755/14 – Herbert Smith Freehills v. Komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=161783 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 66553) T-796/14 – Philip Morris v. Komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=162349 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 66652) T-800/14 – Philip Morris v. Komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=162360 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 66717) 6.7.
Oproti roku 2013, kdy bylo k Soudnímu dvoru podáno pět nových odvolání, bylo podáno pouze jedno odvolání proti rozsudku Tribunálu.
8
C-562/14 P – Švédsko v. Komise (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=161659 &pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3 66774) 7.
Závěry Nová Komise pod vedením předsedy Junckera se zavázala k větší transparentnosti. Tento závazek plní zveřejňováním informací o osobách, s nimiž se setkávají političtí představitelé a vyšší úředníci; širšího přístupu k dokumentům týkajících se jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) se Spojenými státy; revizí rejstříku transparentnosti a přijetím programu pro zlepšování právní úpravy. Pokud jde o právo na přístup k dokumentům, nová Komise zajišťuje rozsáhlé zveřejňování informací a dokumentů týkajících se legislativních i nelegislativních činností. Právo na přístup k dokumentům na základě žádosti, s výhradou určitých omezených výjimek, je navíc také stanoveno Smlouvami a je důležitým nástrojem, jehož prostřednictvím Komise dodržuje svůj závazek o transparentnosti. Cílem Komise je reagovat na tyto žádosti včas a využívat k tomu potřebné zdroje co nejúčinnějším způsobem. Počet žádostí o přístup k dokumentům v počáteční fázi poklesl z 6 525 v roce 2013 na 6 227 v roce 2014, ale počet potvrzujících žádostí se sedm po sobě jdoucích let zvyšoval, přičemž největší navýšení bylo 27 % z 236 v roce 2013 na 300 v roce 2014. To dokazuje, že občané stále více využívají svého práva na odvolání proti počátečnímu rozhodnutí Komise. Komise je i nadále institucí, která vyřizuje zdaleka největší počet jak původních, tak potvrzujících žádostí podle nařízení č. 1049/2001. Komise vyřizuje přibližně dvakrát více žádostí než Rada a Evropský parlament dohromady. Objem žádostí o přístup a vysoká míra zveřejňování dokumentů ukazují, že evropští občané aktivně využívají práva na přístup k dokumentům a že to vedlo ke zveřejnění velkého počtu dokumentů nad rámec dokumentace, která je již k dispozici na webu Komise.
9
