20 Judaismus

15. 07. 2016 06:17

1/20

Judaismus

Citace: Bosáková, Hulová, Röschl, Šanderová, Švec Judaismus [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2009. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/judaismus-4.kruh-2009

Judaismus

Úvod Judaismus patří mezi tři nejrozšířenější monoteistická náboženství spolu s křesťanstvím a islámem. Zároveň je z těchto tří náboženství nejstarší a posloužil jako základní kámen pro tyto náboženství. V porovnání s nimi je však v menšině co do počtu věřících. To je způsobeno historickým vývojem, který pro judaismus nebyl nejlepší a také židovskou tradicí, jelikož v porovnání ke křesťanství a islámu se nejedná o misijní náboženství. Podle Bible je totiž židovský národ národem vyvoleným, a proto se židem člověk musí narodit. Díky tomu se judaismus jeví jako zcela uzavřený a separovaný od okolního moderního světa. Je to cesta, kterou se židovství vydalo. Ale jak tomu většinou bývá ani tady nejsou všichni židé zcela jednotní a mají na to rozličný názor. To bylo jedním z důvodů pro vybrání judaismu. Židovství jako takové má i pro Českou republiku velký historický význam. Nejenže židé v Českých zemích žijí už po několik staletí, a tudíž díky střetům mezi nimi a ostatními občany zákonitě docházelo a dochází k jistému ovlivnění kultur navzájem, ale také politické zvraty ve 20. století, které se židů dotýkaly, ovlivnily nejen českou historii, ale i smýšlení ostatních občanů. Ačkoliv se s židovstvím u nás setkáváme již řadu let, obyčejný člověk si při vyslovení pojmu „židovství“ nebo „židé“ představí především dění spojené s 2. světovou válkou, s holocaustem, případně lichvářstvím. O samotné víře jako takové však mnoho informací nemá. Toto byl jeden z velkých důvodů, proč jsme si toto téma zvolili a bylo to také podnětem ke zvolení naší výzkumné otázky směřované k člověku a jeho postoji k jemu vlastní víře.

Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:15

judaismus-4.kruh-2009 http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=judaismus-4.kruh-2009

Cíl práce

Výzkumná otázka: Jaký je přístup reformních a ortodoxních židů k židovství?

Podotázky: ●

●

●

●

Dodržování bar micva a bat micva? Konverze - přijali byste do svých řad (své obce, mezi sebe) konvertitu od opačného směru židovství? A jak probíhá? Pouze otec je žid - jak je to s dětmi? Jsou už židy či musí „konvertovat“ ? Je problémem pro obec sňatek žid - nežid? Musí nežid podstoupit nějakou „proceduru“ aby mohl být sňatek uskutečněn?

●

Košer stravování v Praze? Dodržování košer stravy?

●

Používá se při bohoslužbách hebrejština?

●

Jak se může člověk stát rabínem? Existují nějaké rabínské školy?

●

Šabat - jak dodržujete? Problémy s dodržováním? Odchylky při držení pravidel dle Tóry?

Literární rešerše Při hledání odpovědi na naši výzkumnou otázku, bylo zapotřebí se nejdříve něco dozvědět o reformním a ortodoxním židovství jako takovém. Kniha Explaining Reform Judaism 1) od Eugena Borowitze a Naomi Patz pojednává o vývoji směru reformního judaismu ze směru ortodoxního, také vypráví o tom, kdo se o daný vývoj zasadil, dozvídáme se v ní také o postupných změnách uvnitř reformního židovství, o tom, co mají všichni židé společného, v co vlastně věří apod. Změny, které reformní židé provedli, velmi ovlivnilo vzájemné vztahy mezi námi dvěmi vybranými směry k sobě navzájem. V první kapitole A New Movement Modernises Judaism a její podkapitole The Beginning of Reform se dozvídáme o tom, že spousta židů nebyla spokojena s židovskou komunitou a konvertovali ke křesťanství, to také bylo způsobeno jistou zaostalostí náboženství, bylo tedy nutné provést určité změny a náboženství modernizovat. V kapitole čtvrté s názvem Reform Jews and Other Jews in Our Day se dozvídáme o oslavách Bar micva a Bat micva, o konverzi, jakým způsobem je prováděna – od prvního studia judaismu, přes smočení se v obřadní lázni (mikveb), až po obřízku jako takovou. Dozvídáme se, že u reformních židů, byly poslední dvě součásti konverze eliminovány, také je v této kapitole zmíněno nahlížení na sňatky http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 15. 07. 2016 06:17

15. 07. 2016 06:17

3/20

Judaismus

žid-nežid. U reformních je to možné, avšak člověk se sňatkem stává jen polovičním židem. Musí podstoupit jisté obřady, aby mohl být poté za žida pokládán. Přístup ke tradicím a k Tóře zmiňují autoři v kapitole dvanácté, About the Torah, the Bible and Jewish Tradition. Zde jsou popisovány rozdíly mezi reformními a ortodoxními židy z pohledu víry jako takové, uznávání Tóry a přístupy k ní, postoje k tradicím, problémy spojené s řadou z nich, proč musely být také některé reformovány apod. Dle autorů je přístup reformních židů k židovství pouze modernizovanou verzí odnože ortodoxní. Jak se vyvíjí svět, mělo by se vyvíjet s ním i náboženství, mělo by se přizpůsobit době. Reformy přinesly nejen odlehčené striktní dodržování svátků (např. striktní dodržování Šabatu – pokud někdo dělá to, co ho baví, proč by to v den Šabatu dělat nemohl?). ale i co se týče zpřístupnění bohoslužeb v jazyce dané země,ve které jsou vykonávány, nebo celkový náhled na ženské pohlaví (snaha o rovnoprávnost žen a mužů). Postoj k víře co se týče boha je stejný, odlišnosti jsou především již ve zmíněné modernizaci. Toto dílo nám pomohlo v rozpoznání základních rozdílů mezi těmito námi zvolenými dvěmi odnožemi. Poukázalo na řadu nesrovnalostí mezi nimi a navedlo na cestu, kterou volit při tvorbě dotazů na naše respondenty. Prací, které se zabývají mimo jiné také rozdíly mezi jednotlivými větvemi je celá řada (SPIEGEL, Paul. Kdo jsou Židé?. Eva Dobšíková; Pavla Dobšíková. 1. vyd. [s.l.] : Barrister & Principal, 2007. 232 s. ISBN 978-80-87029-07-7. , nebo FORTA, Arye. Judaism. 2nd rev. edition. [s.l.] : Heinemann, 1995. 160 s. ISBN 043530321X, 97804. ), většinou však shrnují a vysvětlují pouze rozdíly mezi těmito směry. Pokud již najdeme zmínku o postoji k náboženství, autoři o ní píší podobně, ne-li dokonce stejně, jako již námi zmiňovaná publikace, proto uvádíme pouze tuto.

Metodologie V naší práci jsme začali studiem odborné literatury, doplněné o různé materiály nalezené na internetu. S přihlédnutím na pravdivost materiálů z internetu, které nejsou vždy stoprocentní, čehož jsme si vědomi, jsme se snažili získané informace ověřit v odborné literatuře a konzultacích např. s učiteli z gymnázia. Fakta získaná z literatury jsme ověřovali pomocí interview a zároveň docházelo k upřesňování informací a lepšímu porozumění danému tématu. Snažili jsme se získat názor či náhled respondentů na námi vybraná témata. Největším přínosem pro náš výzkum bylo využití metod interview – polostandardizované (semistandardizované) interview. Jako techniku jsme použili přímý osobní rozhovor. Výhodou polostandardizovaného rozhovoru je, že respondent není omezen v rozsahu jeho odpovědí, může obohacovat námi připravené otázky, upřesnit námi získané informace a umožňuje nám reagovat na nová, pro nás neznámá fakta. Nevýhodou může být sdělení nepřesné nebo nepravdivé informace, kterou nemusíme znát, a proto musí být později prověřena. Našimi respondenty byli Kateřina Weberová z židovské organizace Bejt Simcha a rabín Kohler z Pražské židovské obce. Výhodou bylo, že při polostandardizovanému rozhovoru paní Weberová rozvíjela některá, podle jejího názoru pro židovství důležitá témata, aby nám blíže přiblížila podstatu víry. Poskytla nám jasnější pohled na judaismus jako celek. Nevýhodou z našeho pohledu bylo osobní zaujetí či přesvědčení respondentů, silná náklonnost k vlastnímu přesvědčení, své pravdě. A značná neochota ze strany rabína akceptovat názory a přístup reformních židů. K naší hlavní výzkumné otázce jsme připravili několik dílčích podotázek, abychom tak zjistili názor či Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:15


pohled respondentů na co nejširší okruh témat ohledně židovství. Tyto podotázky jsme položili oběma respondentům, abychom tak mohli snáze porovnávat rozdíly mezi jejich odpověďmi. Nedrželi jsme se striktně pouze těchto předem připravených otázek, ale během rozhovoru jsme je případně doplňovali o další či rozvíjeli ty původní.

Vlastní výzkum Nejprve pro přiblížení židovského náboženství uvádíme základní informace. Dále u vybraných témat zmiňujeme nejprve obecnou stránku věci a poté názory jednotlivých respondentů na ně, které jsme získali během našich interview. Při našem zkoumání jsme provedli dva rozhovory. Jeden byl s již zmiňovanou zástupkyní reformních židů Kateřinou Weberovou a druhý s ortodoxním rabínem Kohlerem. Nejdříve jsme se setkali s reformní židovkou, která byla oproti rabínovi sdílnější, poskytla nám více informací na námi položené otázky, rabín odpovídal stroze a držel se striktně obecných odpovědí.

Základní informace o judaismu Judaismus je termín označující náboženství židovského národa.

Základní články víry

Víra v jednoho Boha

Judaismus je monoteistickým náboženstvím, tzn. že uctívá jediného Boha. Je zakázáno uctívání soch, jiných předmětů či míst nebo přírodních úkazů a také zobrazování Boha. Bůh je považován za stvořitele a vládce světa, který miluje lidstvo a zasahuje do každodenních lidských osudů.

Jméno Boží

Boží Jméno je jednou z nejposvátnějších věcí v judaismu. O jeho významu se zmiňuje již 3. přikázání z Desatera, které nařizuje „nebrat jej nadarmo“. Ve starověku se totiž věřilo, že pokud člověk zná něčí jméno, dokáže něco pojmenovat (dát tomu jméno), pak nad tímto jedincem (či zvířetem) má moc (ovládá jej). Ale židé věří, že Bůh má moc nad lidmi a ne naopak. Jedině velekněz mohl v chrámu jednou ročně na svátek Jom Kippur vyslovit toto jméno. Vlastní Boží jméno je JHVH, ale právě díky třetímu přikázání používají židé „opisy“ jména.

http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 15. 07. 2016 06:17

15. 07. 2016 06:17

5/20

Judaismus

Definice víry v judaismu

Židovství je zaměřeno především na morálku, pravidla, předpisy a sociální spravedlnost než na abstraktní věci představované například dogmaty, která nebyla pro židy nikdy důležitá. Židé také nikdy nevytvořili žádnou ucelenou teologii, jakou známe například z křesťanství. Především je upřednostňována praktická zbožnost (ortopraxe), hlavně po zničení jeruzalémského chrámu roku 70 n. l. Asi nejznámějšími prvky vnější zbožnosti židů jsou například obřízka, slavení šabatu, předpisy týkající se stravy a synagogální bohoslužby. Synagoga je modlitebnou. Může však sloužit také ke studiu i ke společenským aktivitám (setkání bohoslužebná, společenská apod.). Synagoga může být v jakékoli budově, jedinou podmínkou je, aby jedna z jejích stran byla orientována směrem k Jeruzalému. Do synagogy by se podle tradice mělo sestupovat (k naplnění verše Žalmu 130,1), měla by tedy ležet pod úrovní země (ale to není vždy pravidlem). V synagoze by měl být také uložený svitek tóry.

Stručná historie židovství Judaismus jako náboženství vznikl přibližně ve 2. tisíciletí př. n. l. Židé pokládají za svého praotce Abraháma, který jako první hlásal zásady monoteismu a který dostal od Boha příkaz vyvést židy z Uru v Mezopotámii (dnešní Irák) do země, kterou mu Bůh ukáže. Usadil se v Kanaánu (oblast starověké Syropalestiny), ale hladomor izraelity vyhnal do Egypta, kde se jejich pozice ve státě zhoršovala a nakonec upadli do otroctví. Z toho je vyvedl Mojžíš, žid vychovávaný na faraonově dvoře, a to za pomoci mnoha zázraků (např. 10 ran Hospodinových na Egypt či rozestoupení se Rudého moře). Židé poté putovali 40 let po poušti, než se jim podařilo najít zaslíbenou zem. Na úpatí hory Sinaj předal Bůh skrze Mojžíše svému lidu Desatero, jehož základní vizí je láska k Bohu a k bližnímu svému, stejně jako k sobě samému. V zaslíbené zemi židé založili vlastní království. Největší slávu prožilo na přelomu 2. a 1. tisíciletí za panování králů Davida a Šalomouna. Prvý z nich dobyl Jeruzalém a ustanovil jej hlavním městem království, druhý v něm nechal, asi kolem r. 961, vystavět chrám jako místo přítomnosti Boha na zemi. Po jeho smrti se ale království rozpadlo na dvě části, které bojovali mnohdy mezi sebou navzájem. Tímto bojem oslabená padla nakonec obě království pod nadvládu velkých říší, které se v jednotlivých staletích v oblasti Blízkého východu vyskytly. V těchto dobách došlo k babylonskému a asyrskému zajetí židů a výsledkem byla jejich diaspora (rozptýlení). Navíc po neúspěšném povstání proti Římanům roku 70 n. l. byl zničen chrám (ze kterého zbyla pouze západní zeď – dnešní Zeď nářků). Jedině v chrámu se mohla konat bohoslužba, a proto byl poté omezen i vliv velekněží. Namísto toho se uplatnila synagogální bohoslužba jako shromáždění věřících, kde rabín předčítá a vyučuje Tóru. Ve středověku byli židé, hlavně v křesťanských státech, často pronásledování pro svou odlišnost, bohatství a také jim byla přisuzována vina za ukřižování Ježíše Krista. V muslimských státech bylo jejich postavení obecně o trochu lepší, ovšem situace se lišila stát od státu. Židé žili a někteří stále žijí rozptýleni po celém světě a neměli až do roku 1948 vlastní stát, od tohoto data je to stát Izrael. Židé věří v návrat Mesiáše na zem. Ten shromáždí všechny židy v zaslíbené zemi, u úpatí hory Sion, a znovu postaví jeruzalémský chrám.

Náboženské texty


Last update: 06. 06. 2016 10:15


Tóra

Tóra v překladu znamená zákon nebo také učení. Je první ze tří součástí Tanachu, jinými slovy prvních 5 knih hebrejské Bible, které bývají také nazývány Pentateuch. Mezi tyto knihy patří Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium. Toto tvoří základní dokument judaismu. V Tóře si můžeme přečíst příběhy Adama, Noeho židovských praotců (Abraham, Izák, Jákob). Další součást tvoří micvot – 613 židovských přikázání. Tóra posloužila také jako základní kámen k utvoření židovského práva. Knihy Tóry byly podle tradice Mojžíšovy darovány Bohem. Tóra je souvislým vyprávěním, které začíná stvořením světa a končí Mojžíšovou smrtí.

Tanach

Tanach v židovství označuje posvátné spisy, které jsou součástí Bible. Tanach je psán hebrejsky, proto také bývá někdy označován jako hebrejská Bible. Do Tanachu zařazujeme knihy Tóry, Proroků a Spisy.

Talmud

Talmud je kolektivním dílem rabínů, to znamená že je kolektivním dílem a samotné jeho vytvoření trvalo několik set let. Ve své podstatě jde o soupis diskuzí, ve kterých se řeší židovský zákon a etika, které mají oporu v židovské tradici. Právnické a etické diskuze jsou doplněny o legendy a příběhy. Napomáhají dokreslit a dovysvětlit danou problematiku. Talmud je chápán jako metoda či disciplína http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 15. 07. 2016 06:17

15. 07. 2016 06:17

7/20

Judaismus

výuky židovského zákona. V překladu pak talmud znamená učit nebo vyučovat. Jedná se tedy o základní dílo židovské paměti. Toto dílo má velmi široký záměr a vlastně se zaobírá veškerými lidskými aktivitami (např. Literatura; geometrie; medicína; chování vůči cizincům; otázky po smyslu života; náboženské konflikty; a mnoho dalších)

Sidur

Sidur je modlitební kniha obsahující modlitby pro všední dny i šabat. Modlitby jsou zde uspořádány na každý den a obsahuje například i modlitby pro požehnání po jídle. —-

Směry uvnitř judaismu Židovství není zcela jednotné a dělí se na řadu skupin a odnoží. My si zde uvedeme čtyři nejznámější. Ultraortodoxní judaismus Ultraortodoxní judaismus je nejkonzervativnějším směrem judaismu. Ultraortodoxními jsou právě ti Židé, kteří zaujímají negativní postoj k některým aspektům moderního způsobu života. Ortodoxní judaismus Toto je proud judaismu, ke kterému se dnes hlásí kolem 20 - 30 % židů na světě. Ortodoxní židé se často nazývají „tradičními“. Tímto poukazují na svou věrnost k tradici. Uznávají zákon a autoritu rabína. Současný ortodoxní judaismus se pevně drží orientace odkázané mu rabíny, odmítá jakékoli ústupky od tradice. Konzervativní judaismus Tento směr judaismu je v současnosti jedním z hlavních proudů. Vznikl v první polovině 19. století v Americe, vznik je spojený se jménem Zachariáše Frankela. Je de facto středem mezi ortodoxním a reformním judaismem. Tento směr se na jednu stranu kloní k tradičnímu studiu a zbožnosti, ale uznává také historický vývoj judaismu. Dává velký důraz na hebrejštinu a původní společnou kulturu židů v diaspoře. Nejvíce jich žije v USA. Reformní judaismus Reformní judaismus vznikl ve čtyřicátých letech 18. století v Německu, ve Velké Británii je znám také pod pojmem liberální. Jako zakladatel je chápán Abraham Geiger z Frakfurtu nad Mohanem. Neklade striktní důraz na dodržování obřadů a umírňuje význam nacionalistických prvků judaismu (naděje na návrat k hoře Sion apod. Říkají, že nejdůležitějším je především identita Tóry). Náhled respondentů na rozštěpení židovství na reformní, ortodoxní a konzervativní směr Rabín nerad používá pojem ortodoxní. Chápe jej jako vnucený ze strany reformních a konzervativních. Ortodoxní sami sebe považují za tradiční, autentické, příslušníky starého židovství, ze kterého se později odštěpili reformní a konzervativní. Naproti tomu paní Weberová nám sdělila, že se sice nejprve Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:15


vyčlenil reformní proud, avšak ortodoxní židovství vzniklo až jako reakce na reformní, neboť jim reforma přišla jako přílišné odklonění se od tradic a zvyků. Podle jejích slov bylo židovství zhruba do období osvícenství víceméně jednotné. Pod vlivem osvícenství se ale začalo přetvářet. Vznikl tak proud Haskala (doslova znamená vzdělání, vzdělávání), jako snaha přehodnotit a zpochybňovat doposud uznávané prameny. Weberová: „Určitě tradice má svojí hodnotu, ale je nutné se na to dívat rozumně, jestli je skutečně nutné se takhle chovat?… Bible není už brána jako neměnné slovo Boží.“ Pod vlivem osvícenství byla společnost tolerantnější k „jinosti“ a postupně byla zrovnoprávněna většina náboženství. I přesto bylo tradiční židovství některým židům překážkou v integraci – stále byli ti jiní. Proto se reformní judaismus snaží přizpůsobit modernímu světu, neodmítat nové věci, integrovat se více do společnosti, nevyčnívat z ní tolik jako dříve. Spolu s tím je i snaha o lepší srozumitelnost bohoslužeb, proto se začaly používat národní jazyky a přistoupilo se i k rovnoprávnosti pohlaví. Reformní judaismus má i ženy rabínky a vůbec ženy jsou z náboženského hlediska rovnocenné mužům, což je velký rozdíl oproti ortodoxním židům.

Rabín, vzdělávání rabínů Rabína nemůžeme chápat jako židovského kněze v křesťanském smyslu. Je to učitel, duchovní rádce a duchovní vůdce židovské obce, také odborník na Halachu (židovské náboženské právo). Židé mají speciální školy na výklad a studium Talmudu a Halachy, které nazývají ješivy. Rabín také provádí základní rodinné obřady - svatby, pohřby, navštěvuje nemocné apod. Narozdíl od křesťanství ale není nijak zásadní pro fungování bohoslužeb - modlitby většinou vede kantor neboli chazan, případně jakýkoliv vzdělaný laik. Náhled respondentů Ortodoxní židé se drží klasického modelu vzdělávání rabínů na ješivách. Podle slov rabína Kohlera, který jí sám prošel, trvá tato etapa nejméně 10 let. Reformní rabíni se vzdělávají na specializovaných rabínských seminářích přidružených například k univerzitě v Postupimi. Hlavním rozdílem mezi směry je, že zájemce o rabína z řad reformních jde studovat na seminář s cílem stát se rabínem. Zatímco ortodoxní židé studují na ješivě, protože chtějí prohloubit své znalosti v oblasti Talmudu a Halachy, ale nemusí se nutně stát rabínem. Kohler nešel studovat na ješivu, proto aby se stal rabínem. Pro dráhu rabína se rozhodl až po několika letech studia. Kohler: „Ješiva je celoživotní vzdělávání, způsob života. Nestudujete pro něco. Já jsem takhle léta studoval v Izraeli ješivy, a rodina se mě pořád ptala, protože pocházím odsud: A co teda budeš? Kdy už to dostuduješ? A já jim nebyl schopný vysvětlit, že takhle to není. Je to hlavně způsob života. Někdo tam takhle prosedí třeba celý život.“ Dále jsme se od Kohlera dozvěděli, že u ortodoxní židé se drží tradice a od rabínů se očekává, že budou mít rodinu, děti. Podle reformních však rabín děti mít nemusí (ve starověku se to vyžadovalo, dnes nicméně nikoli - ostatně dnes se setkáváme i s homosexuálními rabíny).


Printed on 15. 07. 2016 06:17

15. 07. 2016 06:17

9/20

Judaismus

Kdo je žid? (Odvozování původu) Nejprve pro upřesnění, pokud je napsáno slovo Žid, je tím míněn příslušník židovského národa, tedy Žid v etnickém slova smyslu. Naproti tomu žid (s malým písmenem) je příslušníkem židovského náboženství. Oba významy se do jisté míry překrývají, protože židovské náboženství bylo původně náboženstvím národním a bylo jedním z určujících rysů příslušnosti k židovskému národu. Dalšími národními rysy bylo území státu Izraele a hebrejština. Náboženství a národnost jsou v židovství neodmyslitelně spjaty. Zatímco „etnickým Židem“ se člověk stává díky narození se židovské matce (židovství se dědí matrilineárně, nikoli patrilineárně, jako je tomu např. u islámu), židem podle židovského náboženského práva - halachy - je možné se narodit i stát. Židem (míněno „náboženským židem“) se může člověk stát, pokud podstoupí konverzi k judaismu. Ta je velice složitá a náročná a v jejím průběhu se zjišťuje především odhodlaní a vlastní vůle stát se židem. Přičemž nikdy není stoprocentně jisté zda-li bude konvertita za žida uznán a do obce přijat. Dále je také určitý problém v tom, že například konvertitu podle pravidel reformních židů nepřijmou za žida ortodoxní (tradiční) židé. Náhled respondentů V židovství se odvozuje původ matrilineárně, nehledě na to k jakému směru patří. Někteří reformní židé uznávají děti narozené páru žid – nežidovka z náboženského hlediska. Je snaha, aby takový jedinec ještě provedl formální vyznání víry, ale není obcí brán za konvertitu, protože uznávají alespoň židovský původ po otci.

Konverze k judaismu Člověk, který se rozhodne přijmout židovství za své vlastní náboženství, musí být připraven zásadně změnit svůj život. Musí přijmout všechna pravidla i s detaily, zorientovat se v náboženském životě. Jde o dlouhodobý proces, trvající několik let, a nemusí nutně skončit přijetím zájemce do řad obce. O přijetí rozhoduje rabín, který má daného zájemce o konverzi na starosti. V prvé řadě jde při konverzi o motivaci, která je rozhodující. Zájemce musí projít „kurzy“, při kterých se dovídá o judaismu, o jeho dějinách, studuje hebrejštinu a v neposlední řadě musí dodržovat micvot a další zvyky. Náhled respondentů Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:15


Oba směry se ke konverzi staví stejně. Nejdůležitějším faktorem je pro ně motivace. Ale ortodoxní do svých řad nepřijmou konvertitu z řad reformních, takový člověk by musel podstoupit konverzi u ortodoxního rabína znovu.

Židovké svátky Pesach Tento svátek slaví židé na památku zázračného vysvobození z Egypta pomocí Boží a obrací se k počátkům Izraelského národa. Pesach je jinak nazýván jako „židovské velikonoce“ nebo „svátek nekvašených chlebů“ - macesů. Ty připomínají, že v den před vyjitím z Egypta už nebyl čas upéci vykvašený chleba. Svátku předcházejí intenzivní přípravy, všechno kvašené se musí doma najít a odstranit. Domácí slavnost pak začíná první večer v podobě sederové večeře. Schází se celá rodiny, pán domu vede slavnost, paní domu dohlíží na pohodlí všech a jsou přizváni chudí, přátelé - i nežidé. Na otázku nejmladšího účastníka otec vypráví příběh o vyjití z Egypta za pomoci Pesachové Hagady kniha vyprávění a bohoslužebného pořádku a zpívají se žalmy. Celý tento svátek je však založen na zpřítomění všeho, co se tehdy stalo a každý by měl pohlížet sám na sebe jakoby také vyšel z Egypta. Je to jeden z nejvroucnějších svátků židovství a v židovských rodinách má své pevné místo, i tam, kde žijí v rozptýlení. Sukot Neboli svátek stánků, ve kterých Židé tráví celý sváteční týden čtením Tóry. Děkují za žeň a prosí o déšť, ale především vzpomínají na dobu putování pouští, kdy se Izraelité odhodlali opustit jistotu otroctví v bohaté zemi a vydali se do nejistoty pouště za svobodou. Podle Tóry odešli Židé z města Ramses a usadili se v městě Sukot. To si v dnešní době židé připomínají stavbou chýše, která má mít 3 stěny a střechou by mělo být vidět nebe, aby mohli pozorovat hvězdy. Poslední den Sukotu je svátek „radosti z Tóry“, kdy je ukončeno předčítání Pěti knih Mojžíšových. Sváteční obyčej znázorňuje Tóru pramen radosti, takže při bohoslužbě jsou svitky Tóry neseny tanečním krokem ve slavnostním průvodu, toho se účastní především děti. Také mají radost z ukončeného zemědělského roku, kdy už je všechna úroda uložena v sýpkách. Jom Kipur Pro židy je Jom Kipur jeden z největších a nejosobnějších svátků. Podle Bible se názývá Den smíření a slaví se jako postní den. To je bráno velmi vážně a týká se to i dětí. Ti se však nemusí postit celý den, ale mají např. později snídani. V biblické době to byl jediný den v roce, kdy nejvyšší kněz vstupoval do chámové velesvatyně, aby ji zkropil obětní krví. Dále následoval obřad, při kterém byly symbolicky vloženy hříchy lidí na kozla a ten byl jako tzv. „kozel hříchů“ vyhnán do pouště. Po zničení Chrámu to už není možné, ale smysl za pokání hříchů zůstal. Především v tento den by se lidé měli omluvit nebo odpustit těm, kterým to dluží. Pro tento svátek je příznačná zamyšlenost, modlitby a požehnání a je vhodné respektovat a nerušit tyto velmi posvátné okamžiky. Chanuka Označována také jako „Svátek světel“ trvá od 25. kislevu do 2. tevetu (prosinec). Tento osmidenní svátek připomíná opětovné vysvěcení druhého Chrámu poté, co byl znesvěcen vojsky Antiocha IV. a také „zázrak oleje“. Po příchodu do chrámu našli Židé pouze jeden džbán s rituálně čistým olejem, potřebný pro chrámový svícen, který obyčejně stačil jen na jeden den. Zázrakem ale olej hořel celých osm dní, během kterých byl připraven olej nový. Proto je pro tento svátek charakteristické postupné http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 15. 07. 2016 06:17

15. 07. 2016 06:17

11/20

Judaismus

zapalování svící na osmiramenném svícnu zvaném chanukia. V době, kdy hoří světla panuje odpočinek od práce, je třeba vyhýbat se sporům a je zakázáno držet půst a pronášet pohřební projevy. Náhled respondentů Při rozhovoru s paní Weberovou nám potvrdila, že všechny svátky dodržují. Např. o pesachu skutečně po celých osm dní nejí žádné běžné (kvašené) pečivo, na začátku svátku se účastní pesachového sederu, který v jejich komunitě vždy pořádají, na sukot si u synagogy stavějí suku a na Jom kipur se postí stejně jako většina židů. Při zmínění Chanuky paní Weberová pak poukázala na to, že sami Vánoce neslaví, ale kvůli vlastním dětem a rodičům manžela (kteří jsou křesťané) je dodržují. Weberová: „Ve většině případů převažují smíšená manželství. V těch rodinách jsou pak zpravidla dva nebo spíše tři prarodiče nežidé. Potom jim nemůžete říct, že Vánoce slavit s vnoučaty nebudou, nesmějí jim dát dárky nebo s nimi ozdobit stromeček. Většina židů, které já znám, pokud nejsou ortodoxní, tak upřednostňují dobré rodinné vztahy.“ Rabín k otázce dodržování svátků tématu nebyl příliš sdílný, nechtěl zacházet do detailů, pouze řekl, že židovské svátky dodržují a na to konto odvyprávěl příběh: Přišel jeden pohan k Šamajovi a řekl mu: Stanu se židem, pokud mě naučíš celému učení Tóry po dobu, co vydržím stát na jedné noze. Šamaj se rozlítil, neboť to považoval za drzost a pohana vyhnal. Tentýž pohan přišel k Hilelovi a učinil mu tentýž návrh. Hilel řekl: Co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ty jim. To je podstatou Tóry, vše ostatní je jen komentář. Nyní jdi a uč se. A přirovnal nás k výše zmiňovanému pohanovi.

Šabat Nejdůležitější svátek v judaismu. Jeho dodržování je přímo nařízeno Desaterem a v rabínské literatuře je brán jako pravzor všech svátečních dnů. V tento den nesmí být vykonávána žádná práce, zákaz se však zcela neshoduje s obecným chápáním pojmu „práce“. Především jsou zakázány činnosti, které bylo třeba vykonat, při vystavění svatyně, ale zákaz se vztahuje i na řadu každodenních činností jako je vaření, používání ohně a elektřiny, koupání, cestování atd.. Šabat začíná v pátek se západem sluce, zapálením dvou svící, které zapaluje paní domu a při tom říká příslušné požehnání. Poté následuje slavnostní večeře, před kterou pronáší pán domu kiduš (požehnání) nad vínem a požehnává chléb (chala). V sobotu ráno se koná v synagoze bohoslužba, kde se čte z Tóry a následuje přídavná modlitba (musaf). Šabat končí svátečním obřadem Havdalou, před kterým ještě probíhá slavnostní hostina „třetího jídla“ (Se´uda šlišit), během které se nepronáší kiduš. Náhled respondentů Šabat je den odpočinku. U reformních záleží na individuálním přístupu jednotlivce. Ačkoliv je například zakázáno pracovat na zahradě, může to pro někoho být relaxace, odpočinek, tak proč by nemohl tuto práci vykonávat. Z pohledu reformních na věc, dodržování šabatu u ortodoxních židů není slavení, ale utrpení. Rabín samozřejmě problém se šabatem nemá. Přiznává, že u lidí s civilním životem a zaměstnáním, mohou nastat problémy. Dodržování šabatu jednotlivci není nijak kontrolováno, avšak každý žid podle jeho názoru šabat slavit musí. Civilní zaměstnání nesmí stát mezi ním a Bohem. Kohler: „ My mu neřekneme, že protože máš práci takovou, tak nemusíš držet šabat. On musí držet šabat. Na něm je, aby si vymyslel, jak držet šabat a skloubit to se svým životem. Jestli si kvůli Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:15


svátkům bude muset vzít dovolenou, přehodit si směny nebo změnit práci. Ale my mu nedovolíme, aby porušoval šabat, protože pracuje třeba jako manažer.“

Bar micva, Bat micva Chlapec je do 13 let považován za dítě. Od této doby je schopný nést odpovědnost za své činy, co se týče náboženského života. Během obřadu bar micva: syn příkazu je chlapec poprvé vyvolán k Tóře. Chlapec dostává svůj talit (modlitební šál) a tfilin (modlitební řemínky). Stává se nábožensky způsobilým, to znamená, že je povinný vykonávat všechna přikázání Tóry a žít podle nich. Obdobou bar micva je bat micva. Bat micva neboli dcera příkazu se provádí pouze u reformních židů, nikoliv u ortodoxních. Dívky jsou ve věku dvanácti let poprvé volány k Tóře. Dívky jako chlapci jsou nábožensky způsobilé, tj. povinné vykonávat všechna přikázání Tóry a žít podle nich. Náhled respondentů Obřad bar micva je součástí tradic ortodoxních i reformních židů. Zatímco reformní židé vykonávají navíc obřady bat micva a konfirmaci. O konfirmaci jsme se dozvěděli až během rozhovoru. Konfirmací procházejí mladí lidé okolo 18. roku života na Šavu´ot – svátek darování Tóry. Je zvykem hlavně v anglosaských zemích, ale není to pravidlem. Při konfirmaci utvrzují svou víru, neboť jsou přesvědčeni, že při bar/bat micva není člověk způsobilý uvědomovat si zcela význam obřadu a odpovědnost s ním spojenou. Naproti tomu ortodoxní rabín nechápal logiku a význam konfirmace. Kohler: „ Já nevím, co si pod tím mám představit. I ten, kdo se narodil jako žid se musí vyznávat v 18. letech? Já vůbec nechápu logiku té věci. Jestli je to autentický, jako rodilý žid, ne konvertita, žid, který byl odjakživa žid, tak proč se musí v 18. vyznávat? K čemu se vyznává? Že je žid? No to je odjakživa. Jakože věří? To po něm nikdo nechce, protože žid jako nemusí říkat věřím-nevěřím. Každý žije, jak na to stačí, jak to bere sám osobně .. nerozumím tomu, u nás to nejde.“


Printed on 15. 07. 2016 06:17

15. 07. 2016 06:17

13/20

Judaismus

Svatba Před samotným obřadem nevěsta dostane svatební smlouvu, které se říká ketuba. Ketubu opatruje po celou dobu manželství. Jde spíše o formalitu. Svatební smlouva se týká věna, majetku nevěsty, společného majetku snoubenců či toho, co si může odnést v případě rozvodu. Svatba se koná pod baldachýnem – Chupou. Drží ji čtyři svobodní mládenci. Před obřadem nevěsta obejde sedmkrát ženicha. Při obřadu ženich navlékne nevěstě prsten na ukazováček a dá jí napít vína. Jeden pohár vína musí vypít do až do dna. Toto symbolizuje manželské štěstí. Z druhého poháru se napijí jen trochu. A to vyjadřuje symboliku manželských strázní. Na konci obřadu ženich rozdupe sklenici. Připomínají si tím zničení Chrámu. Poté začíná všeobecné veselí. Náhled respondentů Rabín Kohler vůbec nepřipouštěl možnost sňatku žid – nežid. Reformním tento sňatek nevadí, jde jim spíše o výchovu dětí do budoucna. Dokonce umožňují smíšenému páru formální obřad v synagoze. Ani jeden ze směrů ovšem nepřijímá konverzi nežida k judaismu jen kvůli sňatku se židem, pokud to není z vlastního přesvědčení nežida (například pokud to vyžadují příbuzní).

Kašrut Kašrut je soubor stravovacích zvyků. Judaismus rozděluje zvířata na čistá a nečistá. Mezi čistá zvířata patří všichni sudokopytníci, kteří přežvykují (hovězí, skopové, kozí), drůbež (kuřecí, kachní, krůtí) a holoubata. Zakázaná jsou zvířata bez kopyt a lichokopytníci, plody moře, vepři a skoro všechny druhy hmyzu. Mezi zakázaná zvířata také řadíme taková, která nebyla zabita rituálně vhodným způsobem. Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:15


Zvíře musí být poraženo šochetem (židovský řezník), který provede ostrým nožem bez špičky dokonale hladký řez. Zvíře rychle vykrvácí a umírá, chtějí zbavit zvíře zbytečné bolesti a stresu. Před dalším zpracováním masa je důkladně odstraněna krev, zpravidla nasolením. Židé oddělují od sebe výrobky masité a mléčné. Náhled respondentů Podle slov naší respondentky reformní židé striktně nedodržují zásady košer stravy. Paní Weberová košer stravování sama dodržuje jen tím, že nejí vepřové maso. Její vlastní děti, přestože jsou židé, čas od času sní vepřové maso z důvodu stravování ve školce. Ale jako zásadní problém to nevidí. Striktní dodržování košer stravování jí osobně přijde přehnané, protože původ zákazů je z nařízení v Tóře: „Nebudeš vařit mládě (kůzle) v mléce jeho matky.“ (Ex 23, 19; 34, 26; Dt 14, 21). A další zásady byly vyvozeny z komentářů rabínů k Tóře. Za extrémní případ považuje některé ortodoxní židy, kteří mají oddělené nádobí, příbory, lednice, dřezy na masité a mléčné výrobky. Proti tomuto názoru se ohradil rabín. Chápal to spíše jako pomluvu ze strany reformních židů. Podle jeho slov dodržování košer stravování nepřináší žádné problémy. I přestože mají seznamy výrobků, které jsou košer, není pro ně problémem jít do běžného obchodu a nakoupit si výrobky uvedené na tomto seznamu. A zároveň nevidí problém v používání jednoho nádobí jak na podávání masa, tak i mléka. Ale samozřejmě ne jejich podávání současně.

Jazyky při bohoslužbě Původně židé používali při bohoslužbách jako jazyk pro rozmlouvání s Bohem pouze hebrejštinu. Náhled respondentů Reformní židé používají při bohoslužbách hebrejštinu i národní jazyky, ovšem hebrejština stále převažuje. Dokonce každý si při odříkávání motliteb může vybrat jazyk, který k tomu použije. Podle rabína Kohlera sice Halacha teoreticky umožňuje vést bohoslužbu i v jiném jazyce než hebrejštině, avšak u ortodoxních židů se toto nepraktikuje. Mají snahu držet se tradice, a tak i své děti učí již odmalička rozumět a číst v hebrejštině. Zároveň zcela odmítá „zlehčující“ přístup reformních při používání národních jazyků.

Závěr Cílem naší práce bylo odpovědět na otázku přístupu jednotlivých směrů k judaismu. Předmět víry je u obou směrů stejný, pouze se liší přístupem. Ortodoxní židovství se drží zaběhlých tradic ortopraxe. K tomuto se řadí například striktní dodržování micvotu, tradic a svátků (pečlivé dodržování košer stravy, slavení šabatu). Zatímco reformní židé přehodnotili svůj náhled na Talmud. Není pro ně důležitý obsah, ale myšlenka. Individuální přístup jedince k víře. Byli ovlivněni fenoménem rovnoprávnosti v době osvícenství. Následkem toho se i ženy mohly stát rabínkami a při bohoslužbách mohou sedět pohromadě s muži. Cekově se ke své víře staví liberálně, otevřeně. Reformní judaismus byl při svém vzniku ovlivněn osvícenstvím a německým protestantismem, odkud převzal konfirmaci jako vyznání víry. Dále byl také ovlivněn křesťanstvím ve vzdělávání představitelů svých obcí (rabínů). Ti se vzdělávají na školách v principu obdobných křesťanským teologiím , tj. na seminářích na univerzitách, což je podstatný rozdíl oproti ortodoxním ješivám. Také při slavení Chanuky na povrch vyplouvají jisté http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 15. 07. 2016 06:17

15. 07. 2016 06:17

15/20

Judaismus

odlišnosti. Ortodoxní se drží klasického slavení, ale u reformních můžeme vidět jisté podobnosti s křesťanskými Vánocemi, např. obdarovávání se nebo posílání Chanukových karet (převzato z vánočních pohledů). V některých židovských rodinách se pak můžeme setkat i se zdobením vánočních stromečků.

Použitá literatura BAUMANN, Arnulf H. Co by každý měl vědět o židovství. Původní studii napsal Martin Prudký; Lydie Cejpová. 1. vyd. Brno : KALICH, 2000. 201 s. ISBN 80-7017-205-3. BOROWITZ, Eugene B., PATZ, Naomi. Explaining Reform Judaism. USA : Behrman House, Inc., 1985. 183 s. ISBN 978-0-87441-394-6. DE LANGE, Nicolas. Svět židů. Ladislav Mertl. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 1996. 240 s. ISBN 80-7176-325-X. FORTA, Arye. Judaism. 2nd rev. edition. [s.l.] : Heinemann, 1995. 160 s. ISBN 043530321X, 97804 KEENE, Michel. Světová náboženství. Zbavitel Dušan. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 2003. 180 s. ISBN 80-242-0983-7. SPIEGEL, Paul. Kdo jsou Židé?. Eva Dobšíková; Pavla Dobšíková. 1. vyd. [s.l.] : Barrister & Principal, 2007. 232 s. ISBN 978-80-87029-07-7. Bejt Simcha [online]. 1998 [cit. 2009-05-04]. Dostupný z WWW: . Wikipedie [online]. 1995 [cit. 2009-03-05]. Dostupný z WWW: . Židovská obec v Praze [online]. 1999 [cit. 2009-03-25]. Dostupný z WWW: < http://www.kehilaprag.cz/mambo/>.

Fotogalerie


Last update: 06. 06. 2016 10:15


Plzeňská synagoga

Židovský hřbitov


Printed on 15. 07. 2016 06:17

15. 07. 2016 06:17

Jeruzalémská synagoga


17/20

Judaismus

Last update: 06. 06. 2016 10:15


Židovské hodiny


Printed on 15. 07. 2016 06:17

15. 07. 2016 06:17

Staronová synagoga


19/20

Judaismus

Last update: 06. 06. 2016 10:15


Zeď nářků v Jeruzalémě BOROWITZ, Eugen B., PATZ, Naomi. Explaining Reform Judaism. USA : Behrman House, Inc., 1985. 183 s. ISBN 978-0-87441-394-6. 1)

From: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ - Hospodářská a kulturní studia (HKS) Permanent link: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=judaismus-4.kruh-2009 Last update: 06. 06. 2016 10:15


Printed on 15. 07. 2016 06:17

20 Judaismus

Recommend Documents