18 Judaismus

07. 06. 2016 13:55

1/18

Judaismus

Citace: Ilievová, Veronika; Pětioká, Ida; Kožúrik, Tomáš; Drbout, Jaroslav; Obruba, Tomáš Judaismus [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2008. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/judaismus-3-kruh08

Judaismus

Úvod Naše práce, jejímž tématem se stal judaismus, si klade za cíl především odpovědět na položenou výzkumnou otázku týkající se směrů v judaismu. Ke snadnějšímu pochopení výzkumného problému a lepší orientaci v něm uvádíme na začátku práce stručnou charakteristiku náboženství. Po ní následují novodobé dějiny židů, které jsou v souladu s výzkumnou otázkou zaměřeny na české prostředí. Obecné charakteristiky jednotlivých směrů judaismu by pak měly pomoci správnému porozumění informacím získaným z rozhovorů přímo se židy. Tímto způsobem nabyté poznatky jsou zpracovány v následující kapitole. Celkové zhodnocení výzkumu a jeho výsledky jsou součástí závěru práce.

Základní charakteristika judaismu Judaismus je monoteistické náboženství vycházející z hebrejské bible, která se skládá ze tří částí – Tóra, Proroci a Spisy a také z nepsané neboli ústní Tóry zvané Talmud. Talmud je jakýmsi výkladem k psané Tóře usnadňujícím její předávání z generace na generaci. Za otce národa je podle židovské tradice považován Abrahám, který kolem roku 1700 před naším letopočtem vyhlásil zásady monoteismu. Za toho, kdo dal formu jeho náboženské víře, je pak označován Mojžíš, který vyvedl židy z egyptského zajetí až do Zaslíbené země, k úpatí hory Sinaj, kde Bůh předal židovskému národu Tóru a Desatero přikázání. Židé věří, že jednoho dne se na zemi objeví Mesiáš, který shromáždí všechny židy ve Svaté zemi, nastolí věčný mír a přinese hojnost a blaho celému lidstvu. Učiteli judaismu jsou rabíni, avšak střediskem židovské kultury je nejen synagoga, ale i domov a rodina. Dům je považován za posvátný prostor a je také místem většiny náboženských oslav a rituálů. S nástupem moderní doby se judaismus rozčlenil na několik větví. Ortodoxní židé uznávají pouze původní závazný charakter židovského zákona. Reformní judaismus tvrdí, že židovská tradice potřebuje reinterpretaci vzhledem k tomu, co je dnes přijatelné. Projevuje se to například tím, že v reformních synagogách nejsou při Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:15

judaismus-3-kruh08 http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=judaismus-3-kruh08

bohoslužbách odděleni muži od žen a do funkce rabína mohou být jmenovány i ženy. Konzervativní judaismus souhlasí s ortodoxním v udržování autority židovského zákona a s reformním v tom, že judaismus se časem vyvinul. Projevuje se občasnými ústupky reformám a je dominantní silou zejména mezi americkými židy. Dnes žije ve světě asi 16 milionů židů, největšími centry židovského světa jsou USA - 5,8 milionů osob a Izrael – 4,6 milionů, dále Francie, Rusko a Ukrajina.

Dějiny židů v Čechách od druhé poloviny 19. století do současnosti V 70. letech 19. století se nejen pro Čechy a Němce, ale také pro židy stala aktuální národnostní otázka. Židé se rozštěpili do dvou asimilačních proudů. Většina z nich se připojila na stranu tehdy svobodomyslných a pokrokových Němců, jejichž vládě vděčila za prosincovou ústavu z roku 1867, která jim zaručovala naprostou rovnost před zákonem včetně volebního práva. Mnozí židé se pak přímo angažovali v německé politice a měli nezanedbatelný vliv na rozvoj německé ekonomiky. Naprostý příklon na stranu Němců však odvrátilo otevření židovských ghett. Židé se roztrousili po celém území Čech a jako komunikační prostředek do rodin začal pronikat i český jazyk. Vlastnictví půdy, které bylo židům umožněno, v nich navíc vyvolávalo pocit zakořeněnosti a sounáležitosti s okolím. To vše přispívalo k postupnému začleňování židů do české společnosti. Další generace, která se narodila již jazykově asimilovaným židům začínala vidět smysl v zapojení se do českého prostředí i na kulturní úrovni. V 90. letech, kdy v Rakousku narůstal antisemitismus a stal se dokonce součástí programu některých německých politických stran a kdy se zároveň posilovalo české národní vědomí, se německy asimilovaní židé v Čechách potýkali se stále větším pocitem odcizení. Pražská německá společnost včetně jejích židů byla izolovaná a její členové tím pádem také propojeni silnými jazykovými, sociálními, kulturními i hospodářskými vazbami. To bylo důvodem, proč v této společnosti nebyly pociťovány rasové rozdíly ani se zde neprojevoval antisemitismus. V české společnosti se pak díky zmíněným úzkým německo-židovským vazbám antisemitismus pojil s antiněmectvím bez jejich významného rozlišování. Vrcholu projevy těchto tendencí dosáhly po pádu Badeniho vlády tzv. prosincovými bouřemi, kdy se pro odpor německého obyvatelstva nepodařilo prosadit české jazykové požadavky. Protiněmecká vystoupení nabyla téměř ryze antisemitské podoby a vyústila až v drancování židovského majetku a napadání takového rozsahu, že musely zasáhnout vojenské jednotky. Podobné výpady nebyly výjimkou ani mimo Prahu a vzedmutí antisemitských nálad se transformovalo do protižidovské podezíravosti, jejímž výsledkem byl pak i případ Leopolda Hilsnera obviněného z rituální vraždy Anežky Hrůzové. Jako východisko z deziluze způsobené českou a německou národní nesnášenlivostí přijali na počátku 20. století někteří židé nově vytvořený směr sionismus. Ten stavěl židy před otázku uvědomění si vlastní národní identity a v konečném důsledku usiloval o jejich návrat do původní vlasti. Po skončení 1. světové války vznikla v roce 1918 Československá republika. Přes počáteční antisemitské projevy se židé aktivně zapojili do budování nového státu. Jejich pospolitost byla částečně podpořena četným židovským osídlením na Slovensku a Podkarpatské Rusi, ale projevovaly se zároveň i rozdíly mezi dědici východní ortodoxní tradice a liberálními postoji zakořeněnými v židovské populaci Čech a Moravy. Právě židé nakonec do značné míry přispěli k úspěšnému a rychlému startu nové československé ekonomiky. Angažovali se v politice, ovlivnili rozmach průmyslu, bankovnictví a obchodu, pracovali v diplomatických službách a městských radách, zasloužili se ve vědě i kultuře. Světové proslulosti však dosáhli především jako spisovatelé, překladatelé a novináři. Praha se stala pro židy kulturně a společensky přitažlivým městem, které slibovalo lepší existenční možnosti, a tak zde v této době tvořili téměř 5 % veškerého obyvatelstva. http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 07. 06. 2016 13:55

07. 06. 2016 13:55

3/18

Judaismus

Po roce 1933 v souvislosti s nástupem nacismu v Německu se Československo stalo jednou z cílových zemí německých emigrantů. Bezpochyby to bylo také proto, že v Československu jako v jediné evropské zemi se lidé mohli svobodně přihlásit k židovské národnosti, čehož využilo asi 30 % z celkové židovské populace Čech a Moravy, na Slovensku a Podkarpatské Rusi jich pak bylo ještě více. Sionisté také založili vlastní politickou stranu s názvem Židovská strana, za níž v Národním shromáždění zasedali dva poslanci. K emigrantům z Německa se po anšlusu Rakouska v roce 1938 připojili i uprchlíci z Rakouska a dále také z Rumunska. Během jara a léta 1938 začínala však být situace vážná i pro československé židy. Fašistické strany využívaly nespokojenosti české společnosti, která s obavami přihlížela přílivu uprchlíků. Sudetoněmečtí židovští emigranti naráželi na velké překážky a často byli vráceni zpátky do Sudet, kde koncem roku, stejně jako v Říši, proběhla Křišťálová noc.Ve zbytku republiky mnoho židů toužilo emigrovat, avšak evropské i zámořské země přijímaly židy pouze v minimálním množství. Mnozí z těch, kterým se emigrovat podařilo, se pak zapojili do zahraničního odboje. V té době se již také začínala projevovala snaha vyloučit židy ze společnosti, která vyvrcholila po vzniku Protektorátu 15. března 1939. Tím momentem se řešení židovské otázky dostalo plně do rukou říšského protektora von Neuratha, který v červnu 1939 zavedl Norimberské zákony a udělal z židů občany druhého řádu. Židé museli opustit svá lukrativní zaměstnání a byli nuceni vykonávat nejtěžší práce. Kromě toho přišli o veškerý majetek, hlavně nemovitý, bankovní konta, šperky, cenné papíry atd. Počet židovských náboženských obcí byl silně redukován a ty, které zůstaly, byly ve svých pravomocích naprosto omezeny. Na podzim roku 1941 bylo z Prahy odtransportováno 5000 lidí do Lodže a z Brna 1000 lidí do Minsku. Na konci roku 1941 bylo zřízeno ghetto Terezín a v lednu 1942 již odsud začaly odcházet transporty na východ, později hlavě do Osvětimi. Poslední transporty z Terezína odešly v říjnu 1944 a vyprázdněné ghetto se začalo opět pozvolna plnit tentokrát židy ze smíšených manželství a těmi, kdo přežili pochody smrti. K největší hromadné vraždě českých židů došlo v noci z 8. na 9. března 1944, kdy byl vyvražděn první český rodinný tábor v Birkenau. Z předpokládaných 118 000 židovských obyvatel Čech a Moravy (podle sčítání z roku 1930) jich v koncentračních táborech zemřelo přes 80 000 a po válce jich zde žilo pouze 18 000. Často se však setkávali s přežívajícím antisemitismem, který byl ještě daleko silnější ve slovenské části republiky. Německy mluvící židé byli po válce znovu pronásledováni jako Němci. S navrácením arizovaného majetku se příliš nespěchalo a do konce roku 1947 byla restituována zhruba pětina nemovitého majetku soukromým osobám a polovina korporativního majetku židovské náboženské obci. Po únoru 1948 již židé většinou neměli šanci získat svůj majetek zpět. Rozporuplná vládní politika vůči židům vedla k tomu, že v letech 1948-49 na 7000 židů z Čech a Moravy emigrovalo. Politické procesy na počátku 50. let, ve kterých bylo odsouzeno významné množství židů, navodily pozdější antisionistické zaměření státu. To bylo sice většinou české společnosti odmítáno, avšak v oficiální ideologii vládnoucí strany pokračovalo až do přelomu 80. a 90. let.

Židovské tradice a zvyky

Životní cyklus Přes charakteristické diferenciance jednotlivých popisovaných směrů, přes odmítavé postoje zástupců těchto směrů vůči odlišnému způsobu života, jinému výkladu stejných pravidel, má náboženství určité Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:15


zvyky a tradice společné pro všechny skupiny. V následujících odstavcích jsou uvedeny nejvýznamnější - seřazeny chronologicky.

Obřízka

Náboženský život žida začíná již osmý den po narození obřízkou – hebr. brit mila. Obřízka je v judaismu znamením smlouvy s Bohem, kterou uzavřel [Abrahám], praotec židovského národa. Provádí se osmý den po porodu. Během obřadu dostává chlapec hebrejské jméno. U dívek a žen se tzv. ženská obřízka nikdy, nikde a za žádných okolností neprovádí.

Pidjon ha-ben

Narodil li se prvorozený syn, musí jej otec podle biblického nařízení vykoupit. Tento obřad se provádí po obřízce, poté, co je chlapci dáno jméno. Při obřadu musí být přítomen kohen. Peníze, za něž je chlapec vykoupen, jdou většinou na dobročinné účely nebo na provoz synagogy.

Bar micva

Chlapec je považován za dítě (z náboženského hlediska) do svých třinácti let, dívka do dvanácti. Tento věk byl vybrán proto, že v něm jsou děti již schopny nést alespoň částečně odpovědnost za své činy – minimálně co se týče náboženského života. Třináctiletý chlapec tak podstupuje obřad 'bar micva': Syn příkazu; dívky v konzervativních a reformních synagogách podstupují obřad 'Bat micva ' – dcera příkazu, kdy je poprvé vyvolán k Tóře, dostává svůj talit a tfilin a stává se nábožensky způsobilým tj. povinným vykonávat všechna přikázání Tóry a žít podle nich.

http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 07. 06. 2016 13:55

07. 06. 2016 13:55

5/18

Judaismus

Svatba

Svatbu provádí rabín, který zde slouží jako soudce. Nevěstě je dána svatební smlouva – 'ketuba' – kterou opatruje po celou dobu trvání manželství. Ketuba je dnes spíše formalitou, nicméně často je brána jako regulérní smlouva týkající se věna, majetku nevěsty, jakož i majetku ženicha, společného majetku snoubenců a majetku, který má právo nevěsta si odnést v případě rozvodu. Svatba se provádí pod baldachýnem – 'Chupa|chupou' – bývá zvykem, že chupu drží čtyři svobodní mládenci. Nevěsta sedmkrát obejde ženicha, poté započne samotný svatební obřad. Ženich navlékne nevěstě prsten na ukazováček a dá jí napít vína – jeden pohár, který musí oba vypít až od dna podle tradice symbolizuje manželské štěstí, druhý pohár, ze kterého se oba napijí jen trochu, pak nutné manželské a životní strázně. Na konci obřadu ženich rozdupne sklenici, což je obřad, který připomíná zničení Chrámu. Poté započne všeobecné svatební veselí.

Pohřeb

Zesnulý je pohřben v rakvi nebo pouze zahalen do svého talitu, oblečen v bílém pohřebním rubáši, nazývaném v jidiš 'kitl'. Zpopelňování je halachickými autoritami většinou zakázáno, ačkoli jsou k nalezení hroby, kde jsou zesnulí zpopelněni. Na pohřbu se říkají zádušní modlitby, pozůstalí jsou nazýváni 'avelim' (truchlící) a vztahují se na ně zvláštní povinnosti – prvních sedm dní po úmrtí drží tzv. 'šiva' (dosl. Sedm (dní))– říkají zvláštní modlitby, ve svém domě říkají zvláštní verzi Birkat ha-mazon, jsou na ně kladeny také mírnější požadavky ohledne sváteční liturgie (nemusí se např. Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:15


zúčastňovat těch částí liturgie, kde je hlavním motivem radost a veselí, např. Kabalat Šabat). Muži se během sedmi dnů šivy neholí. Po uplynutí šivy až po zbytek roku od úmrtí říkají pozůstalí při bohoslužbách Kadiš sirotků, která je tak někdy mylně považována za „modlitbu za mrtvé“ – jejím cílem je ovšem naopak utěšit pozůstalé a posílit jejich víru v Boha a vůli k životu. Po uplynutí jednoho roku říkají pozůstalí kadiš již jen během výročí úmrtí jejich příbuzného – toto výročí se někdy nazývá termínem v jidiš jarcajt. Bývá také zvykem v období po pohřbu studovat Mišnu na paměť zesnulého – slovo 'mišna' obsahuje stejné souhlásky jako slovo 'nešama', tedy duše. Také po studiu mišny věnovaném zesnulému se říká zvláštní modlitba. Na hroby je zvykem dávat místo květin a svíček (jak je obvyklé v Evropě) kamínky, ke hrobům významných učenců se pak připojují i přání nebo prosby napsané na kousku papírku. U hrobů takových významných autorit se pak pořádají i modlitby při výročí jejich smrti.

Výzkumná otázka Jaké jsou v ČR rozdíly mezi krajními skupinami vyznavačů judaismu a jejich postoji k vlastní víře? ●

●

Jaké názory mají příslušníci jednotlivých větví judaismu vůči ostatním skupinám? (zejména vzájemné postoje obou krajních pólů) Má každá skupina judaismu svou vlastní církev/obec, nebo je jen jedna obecná, zastřešující všechny proudy?

Použitá metodologie ●

Pozorování

Nabídka navštívit domov reformních židů nám umožnila použít metodu zúčastněného a nezúčastněného pozorování. Díky ní jsme mohli nahlédnout částečně do soukromí židovské rodiny, http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 07. 06. 2016 13:55

07. 06. 2016 13:55

7/18

Judaismus

což přispělo k vytvoření si ucelenějšího obrázku o zkoumaném jevu. ●

Polostandardizovaný a nestandardizovaný rozhovor

Hlavní část výzkumu je postavena na metodě polostandardizovaného, u velmi sdílných respondentů dokonce nestandardizovaného rozhovoru. Použití této metody nám přineslo největší množství poznatků, které byly v mnoha případech, a v to jsme také doufali, překvapující a objevné. Z počátku jsme si, v porovnání s pozdějšími zkušenostmi, tento způsob získávání informací představovali poněkud idealisticky. Nemisijní povaha náboženství a celková uzavřenost komunity nám shánění respondentů poněkud ztěžovala.

Literární rešerše Pro zodpovězení výzkumné otázky jsme museli rozdělit směry judaismu. V knize Světová náboženství 1) od M. Keena je židovství rozděleno do čtyř základních směrů, tj. ultraortodoxní, ortodoxní, konzervativní a reformní. Tohoto rozdělení jsme se drželi po celou práci. V knize Kdo jsou židé 2) od Paula Spiegela jsme v kapitole Existuje moderní židovství? poznali, jakým způsobem se formovala vnější stránka judaismu v průběhu historie, jaké vlivy zanechaly stopu na budoucích „frakcích“ judaismu. V podkapitole Ortodoxní – Liberální židovství jsme se dozvěděli, co vedlo k „uvolnění“ ortodoxního židovství a přílivu věřících k liberální frakci. Celkově nám toto dílo pomohlo v poznání židovského života, svátků a zvyků. Několik dalších publikací nám k zodpovězení výzkumné otázky přiliš nepomohlo, proto jsme se soustředili spíše na výzkum v terénu a snažili se vytěžit maximum z pohovorů se židy vyznávajícími různé směry judaismu.

Vlastní práce Ortodoxní judaismus Ortodoxní judaismus v současnosti zastává zhruba 20 - 30 % světové židovské populace. Tento termín se objevil začátkem 20. století, když se od judaismu začaly odštěpovat volněji smýšlející skupiny, ze kterých později vzešel reformní, liberální a konzervativní judaismus. Ortodoxní židé o sobě často též hovoří jako o „tradičních židech“, čímž zdůrazňují věrnost tradici, konkrétně tradici židovského náboženského života. Označují se za jediné věrné udržovatele neměnné víry Izraele. Ortodoxní judaismus, klade důraz na autentičnost zjevení Tanachu, zejména Tóry, a plnou autoritu rabínského zákona. Ortodoxní judaismus není jednotný ideový celek, naopak sám se dělí na další podskupiny. Nejdůležitější jsou: Charedim , kteří se dále dělí na chasidy a mitnagdy. Pražský a zemský rabín Karol Efraim Sidon (* 1942) reprezentuje v Čechách ortodoxní judaismus, který ovšem nemá v naší zemi příliš velkou tradici. Kromě něj působí v ČR ještě dva ortodoxní rabíni. Ortodoxní křídlo judaismu u nás posiluje nezávislá, entuziastická, na misii zaměřená skupina Chabad v čele s americkým rabínem Manisem Barashem. Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:15


Charedim (třesoucí se před bohem, bohabojní) Neboli ultraortodoxní židé tvoří pouze 3-5 % celosvětové židovské populace. Charedim uznávají absolutní závaznost jak psané tak i ústní tradice judaismu, která je obsažena v dílech Tóra, Talmud, Šulchan Aruch. Charedim věří, že jsou dalším článkem neporušeného řetězce tradice, který začíná předáním Tóry Bohem Mojžíšovi na Sinaji a pokračuje dodnes. Ačkoli jsou Charedim bráni jako zpátečníci, jsou nuceni reflektovat moderní dobu. Zpátečnictví se tedy týká především ideologických záležitostí. Jak bylo řečeno dříve, ortodoxní židé se dělí na mnoho podskupin nejen díky náboženským postojům ale také podle vztahu ke státu Izrael, vetšina z nich zastává postoj rezervovaný a pragmatický. Některé ultraortodoxní skupiny však jeho existenci neuznávají, neboť podle nich, pravý Izrael musí být založen mesiášem, to je také případ jednoho z mnoha nesvárů mezi chasidy a mitnagdy.

Obr.(Ultraortodoxní žid v charakterstickém oděvu modlící se u Zdi nářků, neboli Západní zdi)

Chasidé

Počátky chasidismu spadají do 18. století a jsou spjaty s odchylováním se od zdůrazňování učenosti, soustředěním se na duchovní a mystické tradice judaismu a jménem Ba’al Šem Tova. Chasidé věří, že jejich vůdci jsou obdařeni specifickými spirituálními dary, vyššími než samotní rabíni. Stoupenci chasidismu se povětšinou rekrutovali z méně vzdělaných vrstev židovského obyvatelstva v Haliči.

Mitnagdi

Jsou stoupenci učení Gaona z Vilna. Toto hnutí vzniklo jako obava před vzniknuvším oponentem ve http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 07. 06. 2016 13:55

07. 06. 2016 13:55

9/18

Judaismus

formě chasidů. Chasidům vytýkali pověrčivost, užívání mystických praktik, a zanedbávání studia halachických spisů. Gaon z Vilna se snažil utvrdit stávající stoupence tehdy hlavního proudu judaismu, že správou cestou je pouze přirozená lidská činnost a studium Tóry, bez spoléhání se na zázraky a magické praktiky.

Konzervativní Judaismus Konzervativní judaismus je střední cestou mezi židovstvím ortodoxním a reformním. Zachovává věrnost židovské tradici a halaše (židovskému právu,) ale zároveň se snaží (tam, kde to halacha dovoluje) pružně reagovat na výzvy moderního světa, ve kterém židé žijí. Nejtypičtějším příkladem takové změny v konzervativním judaismu je jeho pohled na postavení ženy jak ve veřejném tak náboženském životě. Zrod konzervativního judaismu je spojen se jménem česko-německého rabína Zachariáše Frankla, který se snažil o kompromis mezi tehdejším ortodoxním judaismem, který považoval za zkostnatělý a nevhodný pro moderní svět, a reformním judaismem, populárním především v Německu, jehož reformu považoval za příliš radikální. V roce 1845 se s reformním hnutím kvůli jeho postojům rozešel a v r. 1854 se stal hlavou židovského teologického semináře ve Vratislavi. Tento seminář se stal prvním moderním vzdělávacím institutem zaměřeným na výuku tradičního judaismu ve spojení s moderním historicko-kritickým přístupem. Ve svém díle Darchej ha-mišna (Cesty Mišny jedná se o část Talmudu, je psanou sbírkou ústního zákona judaismu). Frankl specifikoval cíle nového směru - těmi mělo být zachování židovských tradic, šabatu (sedmém dnu v týdnu) i hebrejštiny jako bohoslužebného jazyka, ale také otevření vývoje halachy (souhrn židovského náboženského práva) modernímu světu a stále těžším podmínkám, se kterým se tradiční pojetí náboženství muselo potýkat. Zároveň propagoval i zapojení vědy a kritického přístupu při studiu Talmudu (Talmud je soupis rabínských diskusí týkajících se židovského zákona, etiky, které židovská tradice považuje za směrodatné.)a dalších rabínských spisů. Po emigraci řady přívrženců Franklova pojetí do USA se ujal pod vlivem Solomona Schechtera název „konzervativní“.Pod vedením Solomona Schechtera bylo ustanoveno nové centum konzervativního judaismu v USA Po druhé světové válce došlo k velké migraci židů z východní Evropy, kteří se po zkušenosti z holocaustu nechtěli vrátit do svých původních zemí. Nově příchozí pocházeli jak z východní Evropy, která byla baštou ortodoxního judaismu, tak i západní, kde převládaly spíše reformní tendence. Konzervatvní judaismus se ukázal jako přijatelnou alternativou pro ty, kteří se pod dojmem válečných událostí chtěli vzdálit kultuře, ze které vzešli, a na druhou stranu se nechtěli zříci zcela judaismu jako takového. Konzervativní hnutí se na rozdíl od některých reformních nebo ortodoxních směrů od začátku profilovalo jako hnutí podporující sionismus a stát Izrael. Již od konce 50. let 20. st. hnutí začalo působit v Izraeli, později byla ustanovena samostatná izraelská větev konzervativního judaismu, která poprvé použila název Masorti. Hnutí se soustředí na pomoc a výuku judaismu zvláště mezi imigranty ze zemí bývalého SSSR, východní Evropy a Etiopie. V ČR působí její odnož Masorti ČR se sídlem v Praze, která má přibližně 60 členů.Bohoslužby jsou volně přístupné všem zájemcům

Reformní judaismus Progresivní judaismus, v Americe známý jako reformní judaismus, ve Velké Británii zase jako liberální judaismus, vznikl ve čtyřicátých letech 18. století v Německu. Za jeho zakladatele považujeme Avrahama Geigera, který ortodoxii pokládal za vyhrocenou a neestetickou. Jeho snahou bylo vymýcení všech znaků, jež by židy odlišovaly od ostatních národů. Proto se zasadil o kázání v národních jazycích, odstranění odkazů na návrat na Sion z knihy modliteb a přeformuloval některý Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:15


modlitby, které již neodrážely obecnou víru (například historické označení Boha jako toho, kdo křísí mrtvé, bylo jím změněno na pramen věcného života). Podobně jako ostatní reformátoři podpořil myšlenku instrumentální hudby při bohoslužbě, na jeho popud začaly vznikat synagogy, které neoddělovaly muže od žen. Určit přesnou definici reformního judaismu je takřka nemožné, poněvadž se stále vytváří. V České republice působí společenství Bejt Simcha (Dům radosti) pod neformálním vedením Sylvie Wittmannové postupně objevuje hloubku židovských náboženských tradic a nabízí ji i tzv. nehalachickým židům, tj. těm, kteří se cítí být židy, aniž by měli židovskou matku. Oficiálně bylo založeno až po roce 1989. Bejt Simcha pravidelně působí pouze v Praze ve vlastních prostorách v Mánesově ulici číslo 8, ale má řadu příznivců i v jiných českých a moravských městech. V Praze také provozuje odpolední židovskou školu Bejt Elend. V roce 2001 se společenství Bejt Simcha podařilo získat pro stálou spolupráci izraelského rabína Moshe Yehudai-Rimmera, který žije ve Velké Británii, ale do ČR často dojíždí. Toto dynamické společenství vydává od roku 2002 časopis Maskil.

Poznatky z první ruky

Názor členky ortodoxní větve na liberální židy Jeden z našich rozhovorů byl se studentkou religionistiky, původně konzervativně konvertovanou židovkou, v současnosti konvertovanou ortodoxně. Na začátek jsme poprosili o odpověď na naši výzkumnou otázku, načež nám bylo řečeno toto: „Situace teď není reprezentativní, bohužel jsou komunity natolik malé a izolované, že je to docela těžké, a hlavně jsou to věci, o kterých se nikdo nechce moc bavit.“ Teď pár informací o naší respondentce: Nemá ráda nálepky, škatulkování židů na jednotlivé proudy z důvodu velkého prolínání (reformní v jedné organizaci se mohou chovat jako konzervativní v jiné, např.: Rozdíly mezi Massorti ve světě – Velká Británie:skoro ortodoxní, dodržuje se vše, ve Švédsku je to zase reformní…mikrofon, kněžské oblečení, varhany-spíš jako koncert.) To je nevýhoda nálepek, široké spektrum, v pólech splývá. Zajímal nás pohled krajních proudů judaismu na sebe, a v jejím případě také jaký je rozdíl nebýt židovkou, být konvertovanou konzervativně a ortodoxně. Zeptali jsme se, co se změnilo po konverzi. Pro respondentku se změnila spousta věcí. Konverze ortodoxní pro ni nebyl zlom, ale logické vyústění, pokračování cesty života. Absolvovala 2 různé typy konverze: konzervativní a ortodoxní. První pro ni byla zlomová, druhá spíše formální. Pro respondentku to bylo přirozené vyplynutí po ročním studiu tóry ve Švédsku. Respondentka nechápe nejliberálnější směry, kde je judaismus jen na kulturní úrovni, pro ortodoxní židy je judaismus náboženství, kde si každý najde svoji cestu. Cituji: „V reformním judaismu je častá ignorance, někteří nevědí ani co je talmud, mají silný pocit „Izrael, my jsme židi“, ale nabízí se otázka, v čem pak tví ta židovská identita…to není jen to, že někdo umřel v koncentračním táboře a podporuje Izrael.“ U ortodoxních židů je kultura nabalená na náboženství. Například se ví, že v Liberální unii udělali na purim čtení Megili a pak se rozhodli, že je to moc dlouhé a že to číst ani nebudou. Může to být kroužek, ale jak jsme se dozvěděli, je pro ortodoxního žida těžké pochopit, proč liberální cítí potřebu se identifikovat jako židé, když to náboženství pro ně není důležité. Dále nás zajímalo, zda panuje mezi krajními proudy judaismu vzájemné opovržení. Rozhodně prý existuje. Reformní řeknou o ortodoxních něco ve stylu „černokabátníci, blázni atd“. (tedy jednoznačně odsoudí) A naopak je ortodoxní nepovažují za židy. Podle nich už je to forma jiného náboženství. Oba extrémy v obou verzích jsou špatné. Chasidi v ČR nejsou. I v Bejt Simcha je opovržení trochu nad ortodoxními, ale je to prý dané tím, že jsou tam často tak trochu “blázniví lidé”. Často tvrdí o ortodoxních, že jsou „černobílé nebezpečí“. Je tam respekt, ale obě strany se cítí tak nějak ohroženy. Reformní se cítí uraženi tím, že je ortodoxní neberou, ortodoxní vidí v reformně ohrožení tradic, takže se všichni cítí http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 07. 06. 2016 13:55

07. 06. 2016 13:55

11/18

Judaismus

trochu ohroženi druhými. Z toho vše pramení. Ikdyž je mezi směry respekt. V ČR si „jedou“ reformní židé po své vlastní koleji (viz Bejt Simcha a Liberální unie). Masorti a Bejt Praha částečně na obci fungují, ale reformní spíše vyčleněně. V ČR je jediná obec, jinak jsou to občanská sdružení. Pro zpestření přikládáme část, kdy jsme položili více otázek, které nám respondentka postupně objasňovala. „Židů je hodně málo, vzájemně se skupiny s jinou mírou ortodoxie nestýkají. Komunita je i tak malá. Jako ortodoxní můžete chodit všude, kdežto reformní děti nemohou do micve, protože je pod vedením ortodoxních. Každá škatulka má vlastní konverzi, nedá se zobecňovat, je to individuální, rabínský soud zkoumá hlavně jak kdo žije. Jestli umíte hebrejsky nebo co znáte je až podružné. Ortodoxní židovství je trochu větší závazek, ale stejně člověk dělá co chce, dodržuje co chce, dělá co mu přijde správné. Aplikuje principy na svůj život a žije jak nejlépe dovede. Je to vývoj. Dalo by se říct, že ortodoxním židům vadí, když by měla být žena rabínka, neumějí si to představit, je to podvědomé, i když někteří jsou ochotni přiznat, že by mohla být lepší dobrá rabínka než špatný rabín.“

Názor členů liberální větve na ortodoxní židy Jiný rozhovor jsme vedli s liberální židovkou a jejím manželem, taktéž liberálního vyznání. Na otázku, proč vyznávají liberální židovství, odpověděli: „V dnešní době je velmi těžké se vyhnout moderním technologiím, výchova dětí by byla taktéž obtížná. Mnoho židů nechává své děti přátelit jen s jinými židy z židovské obce. Takovou izolaci bychom pro děti nechtěli. Ale před dvěma lety jsme dali z domu televizi i rádio. Pak hned máme více času na sebe, na děti, na studování. Toto je ta dobrá stránka nepoužívání výdobytků součastnosti. Noviny si také nekupujeme, protože v pondělí si přečteš, co říká Paroubek o Topolánkovi a v úterý si přečteš, co říká Topolánek o Paroubkovi. Takovéhle věci akorát okrádají lidi o čas, který mohou trávit jinak.“ Následně jsme se zeptali, co si myslí o jiných směrech judaismu. „Když jsme byli v Izraeli, tak tam je to něco přirozeného. Ženy chodí zahaleny, a muži tam mají přirozenou autoritu. Obdivujeme je, že se prostě drží Tóry přesně. V dnešní době je to velmi náročné, a málokdo to zvládne. Naopak ultraortodoxní židé, to je spíš politika, než vyznání. Přeci jen odmítání „naší“ země, je trochu zvláštní. Naštěstí jich je málo, takže to není tak vážné téma.“

Názor liberálního učitele (chazana) na naši vyzkumnou otázku Rozhovor proběhl ze tří čtvrtin nestandardizovaně. Judaismus v Čechách a jeho frakce popisuje, jakožto stojící na jednom společném základě: Tóře. Vše závisí na míře fundamentalismu v jednotlivých skupinách. Fundamentalismus je přítomen ve všech větvích judaismu, rozhodující je však jeho míra. U ortodoxního judaismu muže být fundamentalismus určitou brzdou, způsobující i odliv věřících, kteří nalézají alternativu právě v progresivním judaismu, který je schopen skloubit víru a současné moderní trendy ve společnosti. Progresivnímu judaismu pomáhá fundamentalismus držet se určité tradice a identity náboženství. Lidé stojící mimo tradici, nebo lidé ob generaci inklinují většinou k judaismu ortodoxnímu, bohužel bývají většinou velmi strozí, netolerantní. Liberální judaismus je spíše etickým kodexem. Rabín Karel Sidon dle jeho názoru neodráží vůli současného židovství: „Pokud by byla podporovaná osobnost jinými lidmi na začátku 90. Let, tak by pro novou generaci židů od r. 1992 nebylo židovství představované Langerovými 9. Branami (Chasidismus) o kterém kniha pojednává tradicí. Rozhodnutí pár lidí v jedné generaci tak dokáže ovlivnit budoucnost židovství.“

Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:15


Vrchní zemský rabín Karol Efraim Sidon

Názor členky konzervativního proudu na oba krajní směry judaismu Pro úplnost jsme uskutečnili rozhovor i se zastánkyní konzervativního proudu, u níž nás zajímaly její názory na oba krajní směry. Respondentka označila judaismus za tradiční náboženství, které vyznává hlavně kvůli jakémusi dluhu historii. Stejně jako u reformní židovky jsme se setkali s nevolí ke škatulkování. Základní princip judaismu se dá shrnout do několika bodů: nezabiješ, buď pokorný, klaď důraz na rodinu a konečně, nedělej ostatním to, co nechceš, aby dělali oni tobě. Judaismus je celkově hodně liberálním náboženstvím, kde se lidé neřídí tím, jestli jsou reformními, nebo ortodoxními židy, ale tím, co sami cítí, že je správné. I staré rabínské přísloví říká: „Dobrý žid je ten, který jde do synagogy třikrát“, nikde však není řečeno, zda třikrát za týden, za měsíc, za rok, nebo za život. To záleží na každém člověku. Na otázku, co považuje za centrum víry, respondentka odpovídá, že je to hlavně Židovská obec, tedy nikoli možná mnoha lidmi očekávaná synagoga, či vlastní domov. Židovská obec v Praze, ačkoli je sídlem ortodoxní církve, zaštiťuje kulturní vyžití pro celou pražskou židovskou komunitu a je místem setkávání se s přáteli, které má respondentka zejména mezi židy. I přes zmíněný odpor ke škatulkování se označila za konzervativní židovku a jako taková označila židy zastávající ortodoxní směr za ty, co jen „divně“ vypadají a stejně se nijak nezdráhají porušovat pravidla například o sabatu. Údajně jsou proto pro smích i svým židovským kamarádům. Vůči reformnímu proudu se vyhraňuje snad jen v otázce bohoslužeb s ženou rabínkou, což pociťuje jako něco nepřirozeného. Snad nejvíce ze všech jsme u této respondentky vycítili její silný pocit ohrožení, který ostatně v závěru i otevřeně přiznala.

Některé bašty judaismu v Praze

Synagoga v Jeruzalémské ulici Historicky byla koncepcí reformní, byly tam varhany, ale osazením ne. Má nejvíce neutrální prostředí. Nezávislá, přichází se a odchází jak se každému zlíbí, vedou to milí lidé, drží se záměrně stranou od politiky. Pravidla spíše ortodoxní, bohoslužba také ortodoxní.


Printed on 07. 06. 2016 13:55

07. 06. 2016 13:55

13/18

Judaismus

Španělská synagoga Sídlí zde Bejt Praha, vedená oficiálně pod Židovskou obcí, měla by to být ortodoxní odnož, sama se řadí mezi konzervativní, ale má reformní bohoslužby.

Dům v Mánesově ulici číslo 8 Sídlí zde Bejt Simcha, jediná evropská židovská organizace pridruženoá k Federaci rekonstruktivního judaismu. Patří ale mezi progresivní.

Staronová synagoga Staronová synagoga je jedna z nejstarších synagog v Evropě, která se stále používá k náboženským Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:15


obřadům a zároveň nejstarší stavba Josefova. Dle legendy by na půdě měl být ukryt golem.

Vysoká synagoga Od roku 1997 slouží synagoga jako modlitebna židovské obce v Praze a v jejím přízemí je obchod a pokladna Židovského muzea. Synagoga tvoří jeden celek s Židovskou radnicí, kde je i studovna judaismu - midraša

Závěr Samotný výzkum nám připravil poněkud nečekané objevy. Na rozdíl od publikací důsledně vymezujících jednotlivé směry, jsme se v praxi setkali s nemožností jejich přesného vymezení. Celý judaismus se nám ukázal jako směr celkově poměrně liberální, v němž se věřící neřídí až tak předem danými pravidly, ale spíš svými pocity o tom, co je a co není správné. Každý dodržuje tolik pravidel, kolik mu přijde smysluplné. Poznali jsme také, že židovská komunita je hodně uzavřená. V rámci komunity se však ještě dále spolu sdružují věřící podle toho, do které synagogy chodí na bohoslužby, což částečně odpovídá i směru judaismu, který vyznávají. Ortodoxní židé se sdružují kolem Židovské obce, reformní kolem Bejt Simcha, konzervativní kolem Masorti. Nejvíce přátel mají židé opět v těchto kruzích a vůči nežidům panuje u mnoha z nich nedůvěra. Relativně nejvíce vyhraněné názory na sebe navzájem mají příslušníci krajních směrů, kde je lépe vidět jejich vzájemná odlišnost. Pravdou však je, http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 07. 06. 2016 13:55

07. 06. 2016 13:55

15/18

Judaismus

že v krizových situacích, kdy jde o společný zájem celé komunity, se dokáží výrazně semknout a vytvořit jednotnou skupinu. Přestože jsme od některých židů slyšeli pojem „církev“, bylo tohoto pojmu užíváno zřejmě spíše pro naše snadnější pochopení. V seznamu registrovaných církví ČR je uvedena pouze Federace židovských obcí, pod kterou jsou obce registrovány. Existují tedy Židovské obce, ale v České republice má výsadní postavení ortodoxní židovská komunita, jejíž představitelé jsou ve vedení Židovské obce. Nejznámější autoritou je zřejmě rabín Karol Sidon. Znamená to tedy, že krajní směr tohoto náboženství je zároveň jediným oficiálním, pro celý judaismus. Ostatní proudy tvoří samostatné skupiny, povětšinou fungující pod hlavičkou občanského sdružení. Odtržení ostatních směrů a zápis do seznamu registrovaných církví není možný, jelikož pro založení „církve“ nemají šanci získat potřebný počet podpisů. Tato situace jistě není ideální a přináší i praktické problémy, které byly již zmíněny výše. K podtrženému místu: Jedna významná oprava: Vizte: Statut Federace židoských obcí v ČR ze dne 19.12.2007, kde se v Hlavě I Článku 1 praví, že „FŽO (Federace židovských obcí) sdružuje židovské obce, které se hlásí k ortodoxnímu, konzervativnímu nebo reformnímu (liberálnímu) směru judaismu.“ Většina z deseti existujících židovských obcí v ČR není de facto ortodoxní, některé se dokonce k liberálnímu směru přihlásily oficielně (Děčín, Liberec). A konzervativní směr byl povolen v rámci FŽO jiř v r. 2002. Link: http://www.fzo.cz/wp-content/uploads/statut-fzo-ze-dne-19-12-2007.pdf . M.Foršt*

Seznam literatury Keene, M.: Světová náboženství, Praha, Knižní klub, 2003 Lange, N. de: Svět židů. Přel. V. Mertl. 358 vyd. Praha: Knižní Klub, 1996. Nosek, B., Krejčová, H.: Židé v českých zemích, Praha, Victoria Publishing, a.s., 1995 Spiegel, P.: Kdo jsou Židé? , Společnost pro odbornou literaturu, o.s., 2007 Moje setkání s židovstvím, Sborník přednášek z cyklu Vzdělávacího a kulturního centra uspořádal Miloš Pojar, Židovské muzeum v Praze, 2006

Internet http://lexicorient.com/e.o/judaism.htm http://cs.wikipedia.org/wiki/Charedim http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Judaism/Orthodox.html http://www.praha.eu/jnp/cz/obcan/nabozenstvi/judajismus/index.html http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1690

Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:15


Přílohy Slovník pojmů Amida je základní hebrejská modlitba, kterou se židovští muži modlí pravidelně třikrát denně každý všední den a čtyřikrát denně na šabat a svátky. Amida se modlí ve stoje (odtud její hebrejské označení – laamod, což znamená stát) směrem k Jeruzalému, přesněji k jeruzalémské Chrámové hoře. Amida původně obsahovala osmnáct základních požehnání, tak vzniklo její druhé hebrejské označení – Šmone esre (hebrejsky osmnáct). Po zničení druhého jeruzalémského Chrámu bylo vloženo další, tedy devatenácté požehnání. Jednotlivá požehnání modlitby lze rozdělit do tří částí, které připomínají audienci u Krále králů – první tři požehnání jsou oslovením Krále, následuje třináct základních přání a proseb, aby modlitba končila trojnásobným poděkováním. Posledním slovem modlitby je slovo šalom, hebrejsky mír. Aškenáz je oblast původního židovského osídlení v západní Evropě na březích Rýna. Později se slovo Aškenáz stalo synonymem pro Německo, německé židy a jejich potomky, kteří migrovali na východ zejména do Polska a Litvy. V 15. a 16. století byly významným centrem aškenázského židovstva i Čechy a Morava. Mezi charakteristické znaky aškenázského života patří jazyk jidiš (germánský jazyk, původně středověká němčina, obohacený o řadu hebrejských a slovanských slov, psaný hebrejským písmem). Vývoj „aškenázského židovstva“ byl v mnoha ohledech odlišný od španělského (sfaradského) a orientálního. Halacha je soubor židovského náboženského práva. Slovo samotné je odvozené od kořene hlk – kráčet. Halacha je tedy jakousi cestou životem. Halacha se opírá o dva základní zdroje – psanou Tóru a Ústní tradici, která je předávána učenci z generace na generaci. Kabala neboli židovská mystika je integrální součástí judaismu. Velmi obecně můžeme říct, že kabala se snaží o „poznání Boha“. Kabala hebrejsky znamená „tradice“ a je často odsuzována a vyzdvihována lidmi, kteří o ní nic nevědí. Mezi klasické knihy kabaly patří Zohar, tradicí připisovaný rabi Šimonu ben Jochajovi (2. století o. l.), a Ec Chajim rabi Vitala, žáka rabi Jicchaka Lurii (16. století). K mystikům můžeme svým způsobem přiřadit i pražského Maharala (rabi Löw). Rozkvět židovské mystiky souvisí i s východoevropským hnutím chasidismu. Poutní svátky se vztahují k východu z Egypta a putování židů pouští. První ze tří poutních svátků je Pesach. Padesát dní po svátku Pesach se slaví druhý poutní svátek – Šavuot, kdy se připomíná darování Tóry. Třetím poutním svátkem je podzimní Sukot, kdy se připomíná cesta pouští a po celý týden přebýváme v provizorních přístřeších (hebrejsky suka). Na poutní svátky bylo povinností putovat do jeruzalémského Chrámu. Rabín je titul židovského učence, který prošel historickým vývojem. Původní titul rabi byl určen pouze pro učence žijící v Izraeli, kteří získali řádnou smicha (prohlášení rabínem, které mohl udělit jen již uznaný rabín. Šabat je den odpočinku, sobota. Šabat je jedním z pilířů judaismu, připomínaný již v biblickém příběhu stvoření světa a zmíněný v Desateru. Šabat začíná v pátek se západem slunce a končí v sobotu večer po východu prvních hvězd. Šabat je v Tóře označovaný za znamení smlouvy mezi Bohem a lidem Izraele. S šabatem se pojí mnohé příkazy a zvyky, například zapalování svíček, posvěcení svátečního dne – kiduš, čtení z Tóry, zvláštní modlitby, tři hostiny, zvláštní šabatové písně (zmirot) atd. Na šabat se nesmí vykonávat 39 kategorií práce. Šabatovým předpisům se více věnuje http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 07. 06. 2016 13:55

07. 06. 2016 13:55

17/18

Judaismus

stejnojmenný traktát Talmudu. Vědomé znesvěcení šabatu (chilul šabat) odpovídá v rabínské tradici modloslužbě. Tóra je hebrejský výraz znamenající „nauku“, který je odvozený od slova horaa neboli „instrukce, návod, učení“. Většinou pod tímto slovem rozumíme Pět knih Mojžíšových (Tanach), ale stejný výraz se užívá i pro veškerou náboženskou nauku judaismu, včetně Ústní tradice a komentářů. Jednotlivé knihy Mojžíšovy se hebrejsky jmenují Berešit (Genesis), Šemot (Exodus), Vajikra (Leviticus), Bemidbar (Numeri) a Devarim (Deuteronomium).

Zajímavé odkazy www.liberale-juden.de Liberální unie německých židů www.ou.org Ortodoxní unie www.forst.estranky.cz Mgr. Michal Foršt dotazovaný v rozhovoru výše (učitel liberálního judaismu, Liberec) - časopis Maskil www.bejtsimcha.cz židovská liberální komunita v Praze www.wupj.org Světová unie progresivního judaismu. www.eretz.cz Izrael a Blízký východ ve zpravodajství 1) 2)

Keene, M. Světová náboženství. Praha: Knižní klub, 2003 Spiegel, P. Kdo jsou Židé? Společnost pro odbornou literaturu, o.s., 2007

From: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ - Hospodářská a kulturní studia (HKS) Permanent link: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=judaismus-3-kruh08 Last update: 06. 06. 2016 10:15 Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:15



Printed on 07. 06. 2016 13:55

18 Judaismus

Recommend Documents