2. Planetární Geografie VÝVOJ POZNATKŮ O ZEMI Slunce se pohybuje vesmírem a spolu s ním i velká skupina těles. Celé této vesmírné skupině se říká sluneční soustava. Jejími největšími a nejdůležitějšími tělesy jsou planety. Devět planet obíhá kolem Slunce (mezi nimi je i naše Země) po téměř kruhových drahách zvaných oběžné dráhy. Kolem Slunce se ohybují také menší těles zvané asteroidy, komety a meteory. - původně si lidé mysleli, že Země je středem vesmíru, později, že Slunce je středem vesmíru a) geocentrická soustava Země je středem vesmíru a všechna ostatní vesmírná tělesa se pohybují kolem ní - Klaudius Ptolemaios b) heliocentrická soustava Slunce je středem vesmíru a kolem něj po nepřesných kruhových drahách obíhají planety - Mikoláš Kopernik (pol. 16. stol) dokázal, že se Země točí kolem své osy - Ekliptika - zdánlivá dráha oběhu Slunce kolem Země - 17. století – 3 Keplerovy zákony o pohybu planet TVAR ZEMĚ - Země je přibližně kulatá, na pólech zploštělá, Země je rotační elipsoid s malou excentricitou - vzdálenost pólů je přibližně o 43 km menší, než střední průměr rovníku - nejdelší rovnoběžka měří 40 000 km Důkazy kulatosti - zakulacení velkých vodních ploch - kruhový stín Z na M při jeho zatmění (Aristoteles) - při pohledu z lodi jsou nejprve vidět nejvyšší části - M v 1. čtvrti (D) na severní polokouli je součastně ve 3. čtvrti (C) - plavby kolem Země - 1. plavba – . Ma alh es (při plavbě zahynul na ilipínách, doplula 1 loď Victoria) - další mořeplavci: . Drake (brit), J. Cook (18.st.), V. daGama - pohled z pobřeží na připlouvající/ odplouvající loď - francouzská výprava v 18. stol. – Země je na pólech zploštělá ( ranc. Akademie věd – měření v Japonsku a v Peru – kolik je 1˚ cm) POHYBY SLUNCE A JEJICH DŮSLEDKY, KEPLEROVY ZÁKONY Rotace kolem své osy - asi 24 hod (23:56:04)
- na pólu nulová obvodová rychlost důsledek: den, noc důkazy: a) Faucoltovo kyvadlo – úhel kyvu se s přibývající hodinou mění (na pólu každou hodinu o 15˚, za 24 hod o 360˚) b) odchýlení padajícího tělesa k východu (těleso vzdálenější od osy Z má větší obv. Rychlost) Z se kolem své osy otáčí od západu k východu Oběh kolem Slunce - 365 dní 5:48:46 - od západu k východu - Ø v = 30 km/s Perihelium - přísluní - vzdálenost Slunce a Země nejmenší (3.-4.ledna) Afelium - odsluní - vzdálenost Slunce a Země největší (3.-4.červenec) - zemská osa svírá s rovinou oběžné dráhy úhel 66,5º (v průběhu 40 000 let se to mění o 1º - 2º , tím se mění klima důsledek: střídání ročních období Jarní rovnodennost - den i noc 12 hod, 21.3. Letní slunovrat - na severním pólu nejdelší den, den > 16 hod, noc < 8 hod - 21.6./22.6. Podzimní rovnodennost - 23.9. Zimní slunovrat - 21./22. 12. Póly - během roku se střídá den/noc - jednou ročně na polárním kruhu nezapadá Slunce za obzor (bílá noc), jednou nevyjde Precese - v důsledku příbytku hmoty na rovníku zemská osa opisuje plášť dvojkužele s vrcholem ve středu Země - perioda 26 tisíc let (osa se dostane na stejné místo) Nutace - periodické výkyvy světových pólů - podstava kuželu neohraničuje kružnice, ale vlnovka uzavřená do kružnice - S Z 150 mil. Km
Keplerovy Zákony 1. Keplerův Zákon: - planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž jednom společném ohnisku je Slunce - Země je vzdálená od Slunce ø 150 mil. Km. - světlo se k Zemi ze Slunce dostane za 8 minut. 2. Keplerův Zákon: - plochy opsané průvodičem planety (spojnice planety a Slunce) za stejný čas jsou stejně velké.
3. Keplerův Zákon: - poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet je stejný jako poměr třetích mocnin jejich velkých poloos (středních vzdáleností těchto planet od Slunce)
SLUNEČNÍ SOUSTAVA, MĚSÍC, ZATMĚNÍ, SLAPOVÉ JEVY Sluneční soustava - planetární systém hvězdy známé pod názvem Slunce, ve které se nachází naše domovská planeta Země hvězda - těleso ze žhavých plynů souhvězdí - seskupení hvězd Mléčná dráha - alaxie, kde se nachází Sluneční soustava, patří do tzv. Super alaxie (mj. i galaxie M 31) komety – jádro = led, kameny, ohon/chvost = prach, plyny meteroid
- vesmírné těleso meteroit - meteroid dopadlý na zem planetky - větší než meteroity Systém tvoří především 8 planet, více než 3 trpasličí planety, přes 150 měsíců (především planet Jupiter, Saturn, Uran, Neptun) a další menší tělesa jako planetky, komety, meteoroidy apod. - každý den dopadá na zemský povrch asi 6 tun vesmírného materiálu (hl. prachu) - vyhynutí dinosaurů – dopad meteoritů vytvořil vlnu tsunami (-300 m), prach a popel znepřístupnil průchod paprsků vymření rostlin býložravců masožravců Slunce - stáří 5 miliard let - horké plyny vyhoří cca za 5 miliard let - +/- 6000ºC na povrchu, 18 000 000 000ºC v jádře vysoký tlak, slučují se tam atomy H a vzniká He - 333 000x větší hmotnost než Země sluneční skvrny - zchladlá místa na Slunci sluneční erupce - výbuchy slunečních plynů zasáhnou atmosféru = polární záře - čím dále jsou planety od Slunce, tím pomaleji se pohybují (u Venuše den>rok) - největší planeta Jupiter, nejvíce měsíců má Saturn a Jupiter Měsíc - je jediným známým přirozeným satelitem Země - nesvítí přirozeným světlem, ale odráží sluneční záření - d = 3,5 000 km (1/4 d(Z)) pohyby: kolem Země (přirozená družice) - 28 dní - od západu k východu kolem své osy - 28 dní pozorujeme pouze jednu část měsíce společně se Zemí obíhá kolem Slunce 2 období:
měsíční den - na straně přivrácené ke Slunci - 14 dní - až 130ºC měsíční noc - 14 dní - až -170ºC „moře“ - plochy tmavších hornin „plošiny“ - světlejší oblasti - střední vzdálenost Měsíc-Země = 384 000 km - 1. lidé na Měsíci: Neil Armstrong, Edwin Aldrin – 21.6.1969
fáze viditelnosti:
NOV – osvětlená část M je odvrácena od Z 1. ČTRŤ – dorůstá ÚPLŇEK 3. ČTVRŤ – couvá
Zatmění - středy Slunce, Měsíce a Země jsou cca v jedné přímce 7x ročně Zatmění Slunce - astronomický jev, který nastane, když Měsíc vstoupí mezi Zemi a Slunce, takže jej částečně, nebo zcela zakryje typy zatmění úplné - asi 7,5 min - pouze na úzkém pruhu zemského povrchu částečné - zakryta pouze část Slunce prstencové - když je Měsíc dál od Země 7x ročně Zatmění Měsíce - astronomický jev, kdy měsíční kotouč je zastíněn planetou Zemí - pozorovatelné na celé polokouli přivrácené k Měsíci 2 typy úplné - asi 1:40 min částečné 4x ročně Slapové jevy - zahrnují zvyšování a snižování hladiny moře (příliv a odliv) v důsledku působení ravitačních sil Měsíce a Slunce (Měsíc má větší vliv, jelikož je blíže; navzájem působí proti sobě). - příliv 6hod 12 min, odliv 6hod 12min; 24hod 50 min = 2x příliv, 2x odliv rozkyv - rozdíl výšky mořské hladiny při přílivu a odlivu - v uzavřených mořích je rozdíl menší než v otevřených barycentrum - společné těžiště Země a Měsíce, které leží asi 1700 km pod zemským povrchem - vzniká i odstředivá síla skočné dmutí - maximální rozdíl hladin mezi přílivem a odlivem (max. zaznamenaný rozkyv – Fundy Bay (Can) Atlantský ocean – 19,6m
hluché dmutí – min rozdíl mezi přílivem a odlivem ČASOVÁ PÁSMA, DATOVÁ HRANICE Časové pásmo - ta část Země, která používá stejný standardní čas - původně používali lidé sluneční čas, který má ovšem tu nevýhodu, že se liší od místa k místu Dnomón – ve středověku, podstatná byla délka stínu Sluneční hodiny – podstatný byl směr stínu - s rozvojem dopravy a komunikace byla tato nevýhoda stále výraznější, takže se postupem času přešlo na pásmový čas, kdy celá oblast Země, zhruba 15 ° kolem daného poledníku, používá stejný čas - základním časovým pásmem je pásmo, které se rozkládá kolem nultého poledníku, který prochází Královskou observatoří v Greenwichi (Londýn, Anglie). Z toho důvodu se pásmovému času někdy říká Greenwichský čas (GMT, Greenwich Mean Time) - ČR se řídí poledníkem procházejícím Jindřichovým Hradcem odpovídá GTM + 1hod (středoevropský čas) Letní čas – zavádí se z ener etických důvodů (poprvé v Německu 1916). Datová hranice - mezinárodní dohodou stanovená hranice, při jejíž překročení je třeba změnit datum - prochází přibližně poledníkem 180 stup. zeměpisné délky. Je navržena tak, aby procházela co nejdále od lidské civilizace. Vyhýbá se kontinentům a ostrovům - při překročení datové hranice je potřeba upravit datum tak, aby na východ od datové hranice bylo o den méně než na západ od ní KALENDÁŘE - první kalendáře zakládány z hospodářských důvodů Lunární kalendář - zakládá na pozorování měsíčních cyklů - nejstarší - 12-13 měsíců po 29-30 dnech Solární kalendář - založený na vzájemném pohybu Slunce a Země - rok má 365 dní, každý 4. rok má 366 dní Staroegyptský - nejstarší - v E yptě měli 3 roční období: záplavy setí } 12 měsíců po 30 dnech (360 dní) = tzv. VELKÝ ROK
žně + MALÝ ROK = 5 dnů - a každý 4. rok 1 den navíc Juliánský kalendář - založen J. Caesarem r. 45 př. n. l. - v 16. stol. Odchylka vznikla až 10 dnů --- tehdejší papež Řehoř XIII. nařídil reformu, zavedl re oriánský kalendář Gregoriánský kalendář - 1582 platnost v katolických zemích - 10 dní přeskočili - 128 let = odchylka 1 den - roky jsou přestupné jen tehdy, je-li letopočet dělitelný 400 - 1700 – Něm., polovina 18. stol. – Brit., v Českých zemích leden 1584 (na Moravě pokračování ve starém kalendáři – až do října 1584), 1918 Rusko V Číně mají zvířecí kalendář (rok ty ra, …), Nový rok mezi 21.1.-22.2
