2 Oceli. Oceli

SVA¤OVÁNÍ KOVÒ V PRAXI

část 5, díl 2, str. 1

díl 2, oceli

5/2 Oceli

Vnitřní stavba kovových materiálů je dána především uspořádáním atomů nebo molekul s uvažováním sil mezi nimi působících. Vlastnosti prvků jsou dány stavbou atomů, které jsou tvořeny kladně nabitým jádrem a elektronovým obalem s opačným nábojem. Z teorie modelu struktury atomu je známo, že jeho významnou částí jsou elektrony, a to elektrony ve vnější, často neúplně obsazené vrstvě, které určují fyzikální i chemické vlastnosti atomů. Podle vnitřní stavby atomů byly prvky sestaveny do periodické tabulky. Údaje o železe, jako o základním prvku, který spolu s uhlíkem ve formě Fe3C (cementitu) tvoří ocel a s uhlíkem ve formě grafitu kupř. šedou litinu, jsou uvedeny v tabulce: Část periodické soustavy prvků údaje o prvku Fe – perioda 4/sloupec VIII.

Oceli

kvûten 2008



díl 2, oceli

T

Tabulka âást periodické soustavy prvkÛ, údaje o prvku Fe – perioda 4/ sloupec VIII Sloupec VIII

Perioda 4

Atomové ãíslo

26

55,85

atomová hmotnost

Teplota tání (K)

1809

Mûrná hmotnost (103 kg⭈m-3)

7,86

Fe

prvek

Atomov˘ polomûr (nm)

0,13

mfiíÏka – prostorovû stfiedûná krystalografická struktura (20 °C) modifikace Fe␣

Doplnûk: Krystalografická struktura Fe␣ – mfiíÏka prostorovû stfiedûná se pfiemûÀuje: za teploty 911,5 °C na modifikaci Fe␥ – mfiíÏka plo‰nû stfiedûná, za teploty 1392 °C na modifikaci Fe – mfiíÏka prostorovû stfiedûná.

Definice oceli Definice

Ocel, tvořená železem a uhlíkem ve formě Fe3C je vzhledem k výhodným chemickým, fyzikálním, mechanickým a technologickým vlastnostem nejdůležitějším druhem aplikace (technického) železa. Definice oceli podle ČSN EN 10020 (upravená): Ocel je soustava prvků, u které hmotnostní podíl železa je větší než u kteréhokoliv jiného prvku a která všeobecně vykazuje méně než 2 hm. % uhlíku, přičemž obsahuje i jiné prvky. Metalurgie výroby oceli

Metalurgie

kvûten 2008

Ocel se vyrábí zkujňováním surového železa (železo se 4,3 hmot. % uhlíku), což je spalování uhlíku a nežádoucích prvků (síry, fosforu) vysokou teplotou – oxidační perioda. Po oxidační periodě následuje desoxidační perioda, při které se odstraní manganem a křemíkem největší část kyslíku rozpuštěného v roz-



díl 2, oceli

tavené oceli a poté se ocel naleguje. Poslední část rozpuštěného kyslíku a rovněž i dusíku se odstraňuje přísadou hliníku (Al-Al2O3, –AlN). Moderní postupy výroby oceli Ocel se původně vyráběla v plamenných pecích (martinské pece) společně s elektrickými obloukovými pecemi. V moderních elektrických obloukových pecích se vyrábějí především z důvodu snadného legování slitinové oceli. V moderních kyslíkových konvertorech v kombinaci s rafinací v pánvi s následným kontinuálním (plynulým) litím se vyrábějí mikrolegované jemnozrnné oceli, vhodné především pro válcování svařitelných plechů a profilů.

V˘roba oceli

Ocel vyrobená v ocelářské peci nebo v konvertoru je odlita do pánve a po případné mimopecní rafinaci (pánvová metalurgie) je odlévána do litinových nebo ocelových kokil (forem), v nichž tuhne v ingoty, ve kterých mohou být vady typu segregací (vycezenin) a staženin. Ve spodní části ingotu je oblast sedimentačního kužele, ve středové části jsou segregační pásma a v horní části je hlavová staženina. V případě odlévání neuklidněných ocelí zůstává v oceli rozpuštěn kyslík, který může vést k tvorbě vad typu bublin. Odlévání do kokil se proto postupně nahrazuje kontinuálním (plynulým) litím, kde v důsledku rychlého ochlazování jsou segregační procesy potlačeny na minimum. Pro kusovou výrobu vysokočisté oceli lze využít procesu elektrostruskového přetavování oceli. Oceli pro svařované konstrukce a zařízení Vyhovující chemické složení svařitelných ocelí v návaznosti na požadované mechanické, fyzikální, che-

Oceli pro souãasné konstrukce kvûten 2008



díl 2, oceli

mické a technologické vlastnosti ocelí je jednou ze zásadních předpokladů úspěšnosti k dosažení svarových spojů požadovaných vlastností. Podle chemického složení jsou oceli podle ČSN 050323 Svařování – Směrnice pro zařazení kovových materiálů do skupin (1. 2. 2005) rozděleny do 11 skupin a 34 podskupin. Rozdělení do skupin a podskupin je důležité v návaznosti na ČSN EN 287 Zkoušky svářečů Tavné svařování. Část 1: Oceli, kde v Osvědčení o zkoušce svářeče je uveden základní materiál, na kterém byla zkouška uskutečněna, a v normě je uveden rozsah platnosti pro stejnorodé základní materiály a pro materiály rozdílných skupin. T

Pfiehled skupin základních materiálÛ podle TNI CEN ISO/TR 15608 – dále ISO/TR 15616 – (âSN 050323) vãetnû jejich vlastností z hlediska aplikace

Skupina

Druh oceli1)

1

Konstrukãní oceli s minimální mezí kluzu ReH ⱕ 460 N/mm2, vãetnû normalizovan˘ch jemnozrnn˘ch ocelí a ocelí odoln˘ch atmosférické korozi a s obsahem prvkÛ nepfievy‰ujícím v %: C = 0,24 (0,25 pro odlitky) Si = 0,60 Mn = 1,70 Mo = 0,70 S = 0,045 P = 0,045 KaÏd˘ dal‰í jednotliv˘ prvek = 0,3 (0,4 pro odlitky) V‰echny dal‰í prvky celkem = 0,8 (1,0 pro odlitky)

2

Termomechanicky zpracované jemnozrnné oceli a lité oceli se zaruãovanou minimální mezí kluzu ReH > 360 N/mm2

3

Zu‰lechtûné a precipitaãnû vytvrzované oceli s v˘jimkou korozivzdorn˘ch ocelí s mezí kluzu ReH > 360

4

Oceli Cr-Mo-(Ni) s Crmax 0,75 %, Momax 0,6 %, Nimax 1,5, Vmax 0,1% klasické vysokopevné oceli

kvûten 2008



díl 2, oceli

T

Pfiehled skupin základních materiálÛ podle TNI CEN ISO/TR 15608 – dále ISO/TR 15616 – (âSN 050323) vãetnû jejich vlastností z hlediska aplikace

(1)

5

Oceli s Crmax 10 %, Momax 1,2 % – bez V, oceli pro ropn˘ prÛmysl

6

CrMoV oceli s Crmax 12,2 %, Momax 1,2 %, Vmax 0,5 %, Ïárupevné oceli

7

Feritické nebo martenzitické korozivzdorné oceli s 10,5 % ⱕ Cr ⱕ 30 %, feritické martenzitické a precipitaãnû vytvrzené korozivzdorné oceli

8

Austenitické oceli klasické, stabilizované vãetnû manganov˘ch ocelí, korozivzdorné austenitické oceli

9

Niklové legované oceli s Nimax 10%

10

Austeniticko-feritické nerezavûjící oceli (duplexní oceli)

11

Oceli nezafiazené do skupin 1 aÏ 10 s obsahem 0,25 % ⱕ C ⱕ 0,5 % (dokonãení)

Podle oznaãení v materiálové normû mÛÏe b˘t ReH nahrazeno Rp0,2

T

Detailní rozdûlení svafiiteln˘ch ocelí do skupin a podskupin Skupina

1

Podskupina

Jakost oceli Oceli s Re ⱕ 460 MPa C ⱕ 0,25 S ⱕ 0,045 Si ⱕ 0,60 P ⱕ 0,045 Mn ⱕ 1,70 Cu ⱕ 0,40 Mo ⱕ 0,70 Ni ⱕ 0,50

Chemické sloÏení (hm %) Cr ⱕ 0,3 (lité oceli 0,4) Nb ⱕ 0,05

1.1

Oceli s Re < 275 MPa

1.2

Oceli 275 MPa < Re ⱕ 360 MPa

1.3

Jemnozrnné normalizaãnû Ïíhané oceli s Re > 360 MPa

1.4

Oceli se zv˘‰enou odolností proti atmosférické korozi Termomechanicky válcované jemnozrnné oceli s Re > 360 MPa (téÏ lité oceli)

2

2.1

Termomechanicky válcované jemnozrnné oceli 360 MPa < Re ⱕ 460 MPa (téÏ lité oceli)

2.2

Termomechanicky válcované jemnozrnné oceli s Re > 460 MPa

kvûten 2008



díl 2, oceli

T

Detailní rozdûlení svafiiteln˘ch ocelí do skupin a podskupin Zu‰lechtûné a vytvrditelné oceli s Re > 360 MPa (s v˘jimkou nerezavûjících ocelí) 3

3.1

Zu‰lechtûné oceli 360 MPa ⱕ Re ⱕ 690 MPa

3.2

Zu‰lechtûné oceli s Re > 690 MPa

3.3

Vytvrditelné oceli (s v˘jimkou nerezavûjících ocelí) Nizkolegované vanadové Cr-Mo-(Ni) oceli s Mo ⱕ 0,7 a V ⱕ 0,1

4

4.1

Oceli Cr ⱕ 0,3 a Ni < 0,7

4.2

Oceli Cr ⱕ 0,7 a Ni < 1,5 Oceli Cr Mo, C ⱕ 0,35 nelegované V

5

5.1

Oceli s 0,75 ⱕ Cr ⱕ 1,5 a Mo ⱕ 0,7

5.2

Oceli s 1,5 < Cr ⱕ 3,5 a 0,7 < Mo ⱕ 0,7

5.3

Oceli s 3,5 < Cr ⱕ 7,0 a 0,4 < Mo ⱕ 0,7

5.4

Oceli s 7,0 < Cr ⱕ 10,0 a 0,7 < Mo ⱕ 1,2 Vanadem legované Cr-Mo-(Ni) oceli

6

6.1

Oceli s 0,3 ⱕ Cr ⱕ 0,75 %, Mo ⱕ 0,7 a V ⱕ 0,35

6.2

Oceli s 0,75 < Cr ⱕ 3,5 %, 0,7 < Mo ⱕ 1,2 a V ⱕ 0,35

6.3

Oceli s 3,5 < Cr ⱕ7,0 %, Mo ⱕ 0,7 a 0,45 ⱕ V ⱕ 0,55

6.4

Oceli s 7,0 < Cr ⱕ 12,5 %, 0,7 < Mo ⱕ 1,2 a V ⱕ 0,35 Feritické, martenzitické nebo vytvrditelné nerez ocel s C ⱕ 0,35 a 10,5 ⱕ Cr ⱕ 30

7

7.1

Feritické nerezavûjicí oceli

7.2

Martenzitické nerezavûjící oceli

7.3

Vytvrditelné nerezavûjící oceli (oznaãení A) Austenitické oceli

8

kvûten 2008

8.1

Austenitické nerezavûjící oceli s Cr ⱕ 19

8.2

Austenitické nerezavûjící oceli s Cr > 19

8.3

Manganové austenitické oceli se 4 < Mn ⱕ 12



díl 2, oceli

Detailní rozdûlení svafiiteln˘ch ocelí do skupin a podskupin Níklem legované oceli s Ni ⱕ 10 9

9.1

Niklem legované oceli s Ni ⱕ 3

9.2

Niklem legované oceli s 3 < Ni ⱕ 8

9.3

Niklem legované oceli s 8 < Ni ⱕ 10 Austeniticko-feritické nerezavûjící oceli

10

10.1

Austeniticko-feritické nerezavûjící oceli s Cr ⱕ 24

10.2

Austeniticko-feritické nerezavûjící oceli s Cr > 24 Oceli skupiny 1 av‰ak s 0,25 < C ⱕ 0,5

11

11.1

Oceli skupiny 11 s 0,25 < C ⱕ 0,35

11.2

Oceli skupiny 11 s 0,35 < C ⱕ 0,5 (dokonãení)

V normě zkoušek svářečů ČSN EN 287-1 jsou uvedeny nejvyšší ještě přípustné hodnoty tvrdosti HV 10 svarových spojů, což je důležité z hlediska přejímacích zkoušek. Hodnoty jsou pro tupé a koutové, tepelně nezpracované svarové spoje uvedeny v tabulce Maximální přípustné hodnoty tvrdosti HV 10 svarových spojů podle skupin. T

Maximální pfiípustné hodnoty tvrdosti HV 10 svarov˘ch spojÛ podle skupin Jednovrstvé tupé a koutové svary

Skupina ocelí

Vícevrstvé tupé a koutové svary

tepelnû nezpracované

tepelnû zpracované

tepelnû nezpracované

tepelnû zpracované

11), 2

380

320

350

320

32)

450

3)

420

3)

4, 5

3)

320

3)

320

kvûten 2008



díl 2, oceli

T

Tabulka Maximální pfiípustné hodnoty tvrdosti HV 10 svarov˘ch spojÛ podle skupin 6

3)

350

3)

350

Ni ⱕ 4 % 7 Ni > 4 %

3)

300

320

300

3)

3)

400

3)

8

3)

3)

3)

3)

1)

Je-li poÏadována zkou‰ka tvrdosti Pro oceli s min Re > 885 N/mm2 je vyÏadována zvlá‰tní dohoda 3) Je vyÏadována zvlá‰tní dohoda 2)

(dokonãení)

Rozsah schválených přípustností ke svařování kombinovaných svarových spojů z různých skupin ocelí je podle ČSN EN 287-1 uveden v tabulce Rozsah schválených přípustností ... T

Rozsah schválen˘ch pfiípustností pro kombinované svarové spoje Platné schválené postupy svafiování pro skupinu oceli nebo kombinovan˘ svarov˘ spoj

Rozsah schválení

2

2 svafiovaná s 1

3

3 svafiovaná s 1 3 svafiovaná s 2

8 svafiovaná s 2


8 svafiovaná s 3

8 svafiovaná s 1 8 svafiovaná s 2 8 svafiovaná s 3

9 svafiovaná s 2


9 svafiovaná s 3

9 svafiovaná s 1 9 svafiovaná s 2 9 svafiovaná s 3

Pozn.: Pro kombinované svarové spoje musí b˘t pro kaÏdou materiálovou skupinu pouÏita kritéria meze kluzu, strukturní báze a chemického sloÏení

kvûten 2008


část 2, díl 3, kap. 4, str. 1

d l 3, svářečský personál

2.3.4 Sváfieãsk˘ dozor

V oblasti výchovy technických pracovníků ve svařování s odbornou způsobilostí ve stupni 3 se při jejich přípravě, zkoušení a certifikaci jednotlivé národní instituce řídí dokumenty Evropské svářečské federace. Pro svářečský dozor je to dokument EWF 03-416-96.

EWF

Technický personál připravován ve čtyřech úrovních, a to: inženýr, technolog, specialista a praktik. Aby byly zajištěny jednotné podmínky pro přípravu, zkoušení a certifikaci, jsou vydávány jednotné předpisy. Kurzy EWF jsou zajišťovány a řízeny autorizovanými národními institucemi (ANB). Absolventi, kteří úspěšně složí závěrečnou zkoušku po absolvování kurzu schváleného národním ANB, obdrží od ANB EWF evropský diplom s odpovídajícím titulem. Aby však dotyčný pracovník mohl vykonávat funkci ve smyslu normy ČSN EN ISO 14731 – Svářečský dozor, založila EWF systém certifikačního řízení. Kandidáti, kteří projdou tímto řízením, získají pak certifikát platný dva roky, který lze obnovovat. kvûten 2008




Mezinárodní svářečský inženýr – IWE IWE

Kurz svářečského inženýra probíhá v souladu s předpisem IAB-002-2000/EWF 409. Poskytne absolventům vyšší, prakticky orientované znalosti svářečské technologie na úrovni graduovaných inženýrů. To zahrnuje evropské a národní normy, bezpečnostní předpisy, systémy zajištění jakosti, výrobní metody a postupy a aplikované inženýrství. Účastník kurzu musí mít před nástupem do kurzu ukončeno inženýrské vzdělání. Absolvent kurzu, který úspěšně složí závěrečnou zkoušku, obdrží diplom mezinárodního svářečského inženýra. Mezinárodní svářečský technolog – IWT

IWT

Kurz svářečského technologa probíhá v souladu s předpisem IAB-002-2000/EWF 410. Poskytne absolventům obecné pokrokové znalosti svářečské technologie o jeden stupeň nižší než u inženýra. Absolvent je schopen vykonávat vysoce kvalifikovanou funkci v průmyslu např. v oblasti konstrukce, návrhu výroby, svářečského dozoru, v systémech zajišťování jakosti, výzkumu a vývoji. Účastník kurzu musí mít před nástupem ukončené technické vzdělání s maturitou. Absolvent, který úspěšně složí závěrečnou zkoušku, obdrží diplom mezinárodního svářečského technologa. Mezinárodní svářečský specialista – IWS

IWS

kvûten 2008

Svářečský specialista probíhá v souladu s předpisem IAB-002-2000/EWF 411. Je žádán v průmyslu pro svoje teoretické znalosti kombinované s praktickými dovednostmi, které mu poskytne kurz svářečského specialisty. Je schopný vést skupinu svářečů, stejně jako se zabývat otázkami zajišťování jakosti a svářečské výroby. Ve velkých firmách pracuje jako asistent




svářečského inženýra nebo technologa. Pro uchazeče není předepsáno žádné speciální vzdělání. Absolvent kurzu, který úspěšně složí závěrečnou zkoušku, obdrží diplom mezinárodního svářečského specialisty. Mezinárodní svářečský praktik – IWP Svářečský praktik probíhá v souladu s předpisem DOC EWF 451-02. Plní ve firmě funkci předního svářeče, který se podílí na přípravě pracovních zkoušek a jejich realizaci, při tvorbě technologických postupů (pWPS) a po doplnění pedagogického minima může zastávat funkci svářečského instruktora (učitele svařování) především ve svářečských školách. Absolvent kurzu, který úspěšně složí závěrečnou zkoušku, obdrží diplom mezinárodního svářečského praktika.

IWP

kvûten 2008



d l 8, stanoven a schvalován postupů svařován

11.8 Stanovení a schvalování postupÛ svafiování

ČSN EN ISO 15607: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů. – Všeobecná pravidla ČSN EN ISO 15609 1: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů.- Stanovení postupu svařování Část 1: Obloukové svařování ČSN EN ISO 15609 2: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů. – Stanovení postupu svařování Část 2: Plamenové svařování ČSN EN ISO 15609 3: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů. – Stanovení postupu svařování Část 3: Elektronové svařování ČSN EN ISO 15609 4: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů. – Stanovení postupu svařování Část 4: Laserové svařování ČSN EN ISO 15609 5: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů Stanovení postupu svařování Část 5: Odporové svařování kvûten 2008




ČSN EN ISO 15610: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů Kvalifikace na základě vyzkoušených svařovacích materiálů ČSN EN ISO 15611: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů Kvalifikace na základě předchozích zkušeností ČSN EN ISO 15612: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů Kvalifikace na základě normalizovaného postupu svařování ČSN EN ISO 15613: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů kvalifikace na základě předvýrobní zkoušky svařování ČSN EN 288 9: Stanovení a schvalování postupů svařování kovových materiálů. Část 9: Zkouška postupu svařování tupých montážních svarů dálkových potrubí na pevnině a mimo pevninu ČSN EN ISO 15614 1: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů Zkouška postupu svařování Část 1: Obloukové a plamenové svařování ocelí a obloukové svařování niklu a slitin niklu ČSN EN ISO 15614 2: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů Zkouška postupu svařování Část 2: Obloukové svařování hliníku a jeho slitin ČSN EN ISO 15614 4: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů Zkouška postupu svařování Část 4: Konečná úprava hliníkových odlitků svařováním ČSN EN ISO 15614 5: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů Zkouška po-

kvûten 2008




stupu svařování Část 5: Obloukové svařování titanu, zirkonu a jejich slitin ČSN EN ISO 15614 6: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů Zkouška postupu svařování Část 6: Obloukové a plamenové svařování mědi a slitin mědi ČSN EN ISO 15614 8: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů Zkouška postupu svařování Část 18: Svařování spojů trubek s trubkovnicí ČSN EN ISO 15614 10: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů Zkouška postupu svařování Část 10: Hyperbarické svařování za sucha ČSN EN ISO 15614 11: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů Zkouška postupu svařování Část 11: Elektronové a laserové svařování ČSN EN ISO 15614 12: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů Zkouška postupu svařování Část 12: Bodové, švové a výstupkové svařování ČSN EN ISO 15614 13: Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů Zkouška postupu svařování Část 13: Stlačovací a odtavovací stykové svařování ČSN EN 13134: Tvrdé pájení Zkouška postupu pájení

kvûten 2008

část 6, díl 4, kap. 4.1, str. 1


d l 4, dráty pro svařován v ochranných atmosférách a plněné elektrody

6/4.4.1 Plnûné elektrody pro obloukové svafiování nelegovan˘ch a jemnozrnn˘ch ocelí s pfiívodem nebo bez pfiívodu ochranného plynu

Požadavky na klasifikaci a značení výše uvedeného druhu plněných elektrod, určených pro oceli s nejmenší mezí skluzu do 500 MPa, jsou specifikovány v ČSN EN 758 (055801). Tato norma je klasifikuje podle vlastností jejich svarového kovu ve stavu po svařování a každý druh může být klasifikován s různým ochranným plynem. Norma nepočítá s použitím pulzního proudu, který může změnit vlastnosti plněných elektrod. Označení je složeno z písmene T a dalších písmenných a číselných kombinací, které tato norma ve svém obsahu specifikuje. Způsob klasifikace a příklady těchto obalených elektrod uvádějí následující tabulky:

kvûten 2008




T

kvûten 2008

Klasifikace plnûn˘ch elektrod pro svafiování nelegovan˘ch a jemnozrnn˘ch ocelí podle âSN EN 758




T

Pfiíklady plnûn˘ch elektrod pro svafiování nelegovan˘ch a jemnozrnn˘ch ocelí na trhu âR Obchodní oznaãení

Klasifikace

Chemické sloÏení svarového kovu

OK Tubrod 14.11

T 42 4 M M 3 H5

AWS A5.18 (A5.20) (E 70C-6-M H4) C0,05-Si0,8-Mn1,8

OK Tubrod 14.12

T 42 2 M M 1 H10

E 70C-6M

OK Tubrod 14.13

T 42 2 M C 1 H10 T 42 2 M M 1 H10

E 70C-6C E 70C-6M

OK Tubrod 15.00

T 42 3 B M 2 H5

E 71T-5 H4

OK Tubrod 15.14

T 42 3 B C 2 H5 T 46 2 P C 2 H10

E 71T-5 M H4 E71T-1 C0,05-Si0,55-Mn1,3

PZ 6102

T 46 2 P M 2 H10 T 46 4 M M 2 H5

E71T-1M E70C-6M-H4

PZ 6111

âSN EN 758

PZ 6113

T 42 2 1Ni R C 3 H10 T 46 2 1Ni R M 3 H10 T 42 2 P C 1 H5 E71-T-1C

PZ6113S

T 46 2 P M 1 H10 T 46 3 P C 2 H5

PZ 6125 PZ 6138

C0,07-Si0,6-Mn1,4

PrÛmûrová fiada (mm) Schválení CE,ABS,BV,DB, DNV,LR,TÜV CE,ABS,BV,DB, DNV,GL,LR,TÜV

1,2 1,4 1,6 2,4 3,2 4,0 x x

x

x x

x

x x

CE,ABS,BV,DNV,GL, x LR,RS,TÜV

x

x

CE,ABS,BV,DB, x DNV,GL,LR,TÜV CE,ABS,BV,DNV,GL x

x

x

x

x

x

x

C0,06-Si0,6-Mn1,4-Cr,Mo CE,ABS,BV,DB, DNV,GL,LR,TÜV C0,07-Si0,7-Mn1,4 CE,DB,DNV,GL,LR, x TÜV

C0,07-Si0,65-Mn1,5 C0,06-Si0,5-Mn1,0-Ni0,7 C0,06-Si0,5-Mn1,2

CE,ABS,BV,DB, x DNV,GL,LR,RS,TÜV

E71T-1M E71T-9 H4

C0,07-Si0,45-Mn1,3-Ni0,5 CE,ABS,BV,DNV, x GL,LR,RS,TÜV T 42 6 1Ni B M 1 H5 E71T5-K6M-H4 C0,07-Si0,45-Mn1,2-Ni0,85 CE,ABS,BV,DB, x DNV,GL,LR, RS,TÜV T 46 5 1Ni P M H5 C0,06-Si0,35-Mn1,3-Ni0,95 CE,ABS,BV,DB, x DNV,GL,LR,RS,TÜV

x x

V souladu s pokračujícím procesem vytváření nových nadnárodních norem je ve stadiu závěrečného jednání návrh normy prEN ISO 17632, který by zřejmě podobně jako u obalených elektrod a některých dále uvedených typů přinesl možnost klasifikace těchto elektrod v systémech A a B, tedy v systému evropském a americkém. kvûten 2008

2 Oceli. Oceli

Recommend Documents