2. díl brožury obsahuje informace o indexu tělesné hmotnosti (BMI), dietě, pohybovém režimu a vlivu cukrovky na choroby srdce a cév.
Obsah 1 Jak rozumět hodnotě BMI (index tělesné hmotnosti)? ............................... 3 2 Dieta při ischemické chorobě srdeční......................................................... 4 2. 1 Pyramida zdravé výživy .................................................................... 4 2. 2 Co znamená 1 porce? ........................................................................ 6 2. 3 Zastoupení základních živin v potravě ............................................... 7 2. 4 Jezte: ................................................................................................ 7 2. 5 Hlavní dietní zásady při ICHS: .......................................................... 9 2. 6 Podrobněji k dietě při onemocnění srdce a cév................................... 9 2. 7 Je možno pít kávu?.......................................................................... 11 3 Pohybový režim u lidí se zdravým srdcem a při ischemické chorobě srdeční ................................................................................................................... 12 3. 1 Na úvod trochu historie ................................................................... 12 3. 2 Proč je nedostatek tělesného pohybu významným rizikovým faktorem? .............................................................................................................. 12 3. 3 Vhodné pohybové aktivity pro jedince se zdravým srdcem a s ICHS bez závažnějších obtíží ........................................................................... 13 3. 4 Co je tréninková tepová frekvence? ................................................. 15 3. 5 Jak si mohu při cvičení změřit tep?.................................................. 16 3. 6 Může tělesná námaha vyvolat infarkt? ............................................. 17 3. 7 Trénink proti infarktu...................................................................... 18 3. 7. 1 Zásady tréninku pro zdravé srdce ............................................ 18 3. 7. 2 Fyziologický vliv vytrvalostního tréninku na tělesné i duševní zdraví ................................................................................................ 19 3. 8 Sedm zásad kondičního tréninku pro zdraví ..................................... 19 3. 8. 1 Důležité upozornění:............................................................... 21 3. 9. Proč je nutné udržovat fyzickou aktivitu celý život?........................ 21 3. 10. Může cvičení snížit úmrtnost i ve velmi vysokém věku? ............... 21 3. 11 O sauně......................................................................................... 22 3. 11. 1 Absolutní kontraindikace (nevhodnost) saunování platí především pro: ................................................................................... 23 3. 11. 2 Relativní kontraindikace ....................................................... 24 3. 12 Lékař je z obliga ........................................................................... 24 4 Cukrovka a kardiovaskulární systém........................................................ 26 5 Co najdete v 1. a 3. dílu této brožury........................................................ 28 6 Použité zdroje ......................................................................................... 28 6. 1 Knihy, brožury a časopisy .............................................................. 28 6. 2 Internetové a elektronické zdroje textů ........................................... 28 7 Seznam obrázků ...................................................................................... 29 8 Seznam tabulek ....................................................................................... 29
2
1 Jak rozumět hodnotě BMI (index tělesné hmotnosti)? Index tělesné hmotnosti je hodnota, podle které můžete odvodit Váš stav výživy, posoudit, zda máte správnou váhu, jste obézní, nebo trpíte podvýživou. Hodnotu vypočítáte podle vzorce: BMI = hmotnost (kg) [výška (m)]² Příklad: Vaše hmotnost je 90 kg a výška 179 cm = 1,79 m. Výpočet bude vypadat následovně:
90
(1,79)
2
=
90 = 28,09 ≅ 28 3,2041
Váš BMI je tedy 28, což je podle následující standardizované tabulky (tabulka 1) hodnoceno jako mírná obezita. Logicky vzato, výsledek nelze objektivně hodnotit u osob, kterým třena chybí jedna končetina (amputace jsou častější u diabetiků), při otocích (jako jeden z příznaků srdečního selhání) a u trénovaných svalnatých osob (kulturisti). Tabulka 1 – index tělesné hmotnosti a klasifikace zdravotních rizik z toho vyplývajících
INDEX TĚLESNÉ HMOTNOSTI (BMI) Klasifikace: BMI Riziko komplikací obezity Podváha < 18,5 Nízké (riziko jiných chorob) Normální váha 18,5–24,9 Minimální Zvýšená váha ≤ 25,00 Nadváha 25,0–29,9 Mírně zvýšené Obezita I. stupně 30,0–34,9 Středně zvýšené Obezita II. stupně 35,0–39,9 Velmi zvýšené Obezita III. stupně ≥ 40,0 Vysoké
3
2 Dieta při ischemické chorobě srdeční 2. 1 Pyramida zdravé výživy Než budeme hovořit o samotné dietě při ICHS, řekněme si něco o pyramidě zdravé výživy (viz obrázek 1), z níž tato dieta vychází. Pyramida zdravé výživy vychází z velké části z tradiční středomořské stravy. Obyvatelé středomoří se dožívají nejvyššího věku a je u nich zaznamenán nejmenší výskyt chronických onemocnění srdce a cév. Středozemní kuchyně je pestrou, chutnou a zdravou kombinací pokrmů bohatých na celozrnné obilniny, zeleninu, luštěniny, grilované ryby, drůbež a zejména ovoce. Tato výživa spočívá na několika základních principech: 1. Velká spotřeba potravin rostlinného původu, ovoce a zeleniny, sladkých brambor, celozrnných potravin (škrobů), luštěnin, semínek a ořechů. Hlavní jídlo se skládá z kombinace obilnin, luštěnin a zeleniny. 2. Častá konzumace sezónních, čerstvých, průmyslově minimálně upravovaných potravin, zejména čerstvého ovoce a zeleniny, zrajících v daném ročním období, resp. rostoucích v místním klimatu. 3. Nejčastěji používaným tukem je olivový olej. Často nahrazuje margarín a máslo. Pozor! Používejte pouze extra panenský olivový olej lisovaný za studena, který jediný obsahuje veškeré prospěšné látky. 4. Z celkového příjmu energie připadá na tuky pouhých asi 25 %, a na nasycené tuky (nejsou vhodné) dokonce jen 8 %. 5. Střídmá konzumace mléčných výrobků a jogurtů. 6. Středně velká spotřeba drůbeže a ryb. 7. Dezertem je často ovoce, sladkosti jsou zastoupeny zejména medem. 8. Minimální spotřeba červeného masa (1–2× měsíčně), a to jen libového. 9. Pravidelný pohyb. 10. Mírné pití červeného vína k masitým pokrmům, v množství dvou drinků u mužů a jednoho drinku u žen. Tato skladba jídelníčku není dogmatem, které je nutné striktně dodržovat. Pyramida zdravé výživy umožňuje jíst pestře a převážně 4
potraviny, které zabezpečí potřebné živiny, vlákninu, vitaminy a minerály a navíc obsahují přiměřené množství kalorií. Jezte celozrnné potraviny, z rýže převážně druh basmati nebo neloupanou rýži, sladké a nové brambory, těstoviny, ovoce, zeleninu, luštěniny, tofu, ořechy a semena, z masa dávejte přednost drůbeži bez kůže a netučným rybám. Konzumujte správné druhy tuků, olejů (olivový a slunečnicový olej) a omezte sladkosti a červené.
5
Obrázek 1 – potravinová pyramida (Frej, 2006, s. 25)
2. 2 Co znamená 1 porce? Jaké měřitelné množství konkrétní potraviny si můžeme dopřát, abychom zkonzumovali takzvanou 1 porci? Například u vařených těstovin je množství 1 porce rovné půlce šálku. Je tedy jasné, že pro pocit nasycení si budeme muset dopřát více než 1 porci, a proto je také denně povoleno až 11 porcí obilnin, mezi něž těstoviny patří. Naproti 6
tomu množství 45 g polotučného sýra, odpovídající 1 porci mléčných výrobků, nás spolu s krajícem chleba (1 porce obilovin) a půlkou šálku salátu (1 porce zeleniny) zasytí dostatečně. Podrobněji viz tabulka 2. Tabulka 2 – co znamená jedna porce (Frej, 2006, s. 26)
– – – – – – – – – –
90 g masa = magnetofonová kazeta nebo ženská pěst 120 g ryby = velikost zápisníku 30 g sýra = 4 hrací kostky 30 g ořechů = hrst 1 šálek salátu = 4 listy 1 šálek těstoviny, rýže (hlavní jídlo) = 4 vidličky, nebo tenisový míček těstoviny, rýže, příloha = velikost ženské pěsti 1/2 šálku těstovin = velikost spodní strany počítačové myši 100 g pečiva = velikost CD kousek pizzy (1/12 celé pizzy) = vejde se do větší obálky.
2. 3 Zastoupení základních živin v potravě Základními živinami jsou bílkoviny, cukry (sacharidy) a tuky. Bílkoviny by měly tvořit asi 15 % celkového denního příjmu. Doporučený denní příjem sacharidů je kolem 55 % celkového denního energetického příjmu. Denní příjem tuků by měl tvořit kolem 30 % celkového energetického příjmu.
2. 4 Jezte: ● Denně – celozrnné obilniny; 6–7 porcí denně – zelenina; 5–7 porcí denně – ovoce; 2–3 porce denně (poměr zelenina : ovoce by měl být asi 2 : 1) – vybrané rostlinné oleje; 2 porce denně – luštěniny, vejce, tofu; 1 porce denně – ořechy, semínka; 1 porce denně ● Několikrát týdně – mléčné výrobky; 4 porce týdně 7
– drůbež, maso; 3–4 porce týdně – ryby; 3 porce týdně ● Několikrát měsíčně, malé dávky – Živočišné tuky, červené maso, některé rostlinné oleje, sladkosti; v omezeném množství. – Omezte množství cukru a tuku v přílohách a ochucovadlech – máslo, margaríny, kečup, džemy, majonéza. – Omezte slazené nápoje a moučníky. – Jako přesnídávku si dejte ovoce (viz tabulka 3). Tabulka 3 – vhodné, méně vhodné a nevhodné potraviny při ICHS (Frej, 2006, s. 100)
Co (ne)jíst při ICHS? Vhodné potraviny
Potraviny vhodné v omezeném množství
Nevhodné potraviny
Mononenasycené tuky (olivový olej)
Rostlinné oleje, máslo v malém množství
Maso bílé, libové, bez kůže
Drůbeží šunka, libové hovězí
Živočišné tuky (sádlo, lůj, palmový a kokosový olej), margaríny Červené maso, tučná masa, uzeniny, vnitřnosti, husí a kachní maso, konzervy Úhoř, uzené ryby
Ryby mořské a sladkovodní (losos, pstruh, sardinky, šproty) Mléčné výrobky polotučné
Zelenina čerstvá, dušená, mražená Ovoce čerstvé Luštěniny Pečivo celozrnné (graham)
Do 2 % tuku v sušině, sýry do 30 % tuku v sušině Vejce
Plnotučné výrobky, sýry nad 30 % tuku v sušině Zelenina smažená
Kompoty bez cukru, ovoce sušené
Slazené kompoty, marmelády
Tmavé pečivo pšeničné
Pečivo z bílé mouky, kynuté těsto
8
Mandle, vlašské a pistáciové ořechy, dýňová a slunečnicová semínka, mletá lněná semena Koření Bylinné a zelené čaje, pramenitá voda
Ořechy kešu, arašídy
Minerální voda, černý čaj, káva
Slazené limonády
2. 5 Hlavní dietní zásady při ICHS: – – – – – –
menší porce a žádné přejídání, 5× denně ovoce a zeleninu, 6 porcí celozrnných potravin a luštěnin denně, 5× luštěniny, ořechy nebo semena, 170 g libového masa nebo drůbeže 3–4× týdně, nejméně 2–4× týdně tučné ryby (losos, makrela, tuňák, sardinky), vlašské ořechy, mletá lněná semena, – u lidí s nadváhou postupné snižování váhy (0,5 kg týdně), – alkohol v malém množství (1 drink pro ženy a 2 pro muže denně) neškodí, neboť zvyšuje hladinu „správného“ HDL cholesterolu. Poznámka: 1 drink (jinak řečeno 1 jednotka alkoholu) vychází z tzv. standardního nápoje, což je jeden z následujících – 330 ml piva nebo 40 ml destilátu (40 % alkoholu) nebo 140 ml vína (12 %) či 90 ml sherry (18 %) nebo 70 ml likéru či aperitivu (25 % alkoholu)
2. 6 Podrobněji k dietě při onemocnění srdce a cév Správná dieta u onemocnění srdce a cév neznamená vyloučení či velké omezení tuků a cholesterolu, ale spíše dietu obsahující zdravé tuky a vyloučení tuků škodlivých (nasycených – saturovaných, transmastných kyselin). Při přílišném omezení tuků se snižuje vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích (A, D, E, K). Záleží na správné volbě tuků. Hlavní dietní zásady: – Zařadit do stravy mononenasycené tuky (olivový olej) a polynenasycené tuky omega-3 (tučné ryby – makrela, sardinky, losos, pstruh, štika, kapr, sleď), dýňová, lněná a slunečnicová semínka, vlašské ořechy, lněný olej, které snižují nemoci srdce a cév. 9
– Zabezpečit dostatek bílkovin (netučné bílé maso, luštěniny, tvaroh). – Jíst přiměřené množství celozrnných obilnin. – Konzumovat dostatek ovoce a zeleniny. – Jíst více vlákniny (ovoce, zelenina celozrnné pečivo), neboť ve střevě váže cholesterol a brání vstřebávání tuků. – Omezit bílou mouku a rafinovaný bílý cukr. – Omezit tučná jídla s množstvím živočišných nasycených tuků a trans-tuků (vnitřnosti, červené maso, bílé maso s kůží, uzeniny, tučné mléčné výrobky, margaríny). – Omezit omega-6 tuky v rostlinných olejích (slunečnicový a sójový olej). Další dietní rady – Zbavte maso viditelného tuku, vybírejte libové maso; k tučnému masu patří kachní, husí, vepřové. – Vyhněte se smaženým jídlům. – Nejezte uzeniny a vnitřnosti. – Křupavé pečené kuře připravíte tak, že kuřecí maso namočíte v mléku s kořením a obalíte ve strouhance nebo kukuřičných lupíncích, a upečete v troubě. – Odstraňte z kuřete kůži. – Maso po rychlém osmažení, např. v pánci wok, nechte odkapat na papíru. – K přípravě omáček používejte zeleninový vývar a mléko. – Používejte olej olivový extra panenský. – Používejte nízkotučnou majonézu. – Smetanu nahraďte netučným mlékem. – Snižte příjem tučných tvrdých sýrů (eidam, čedar). – Malým množstvím másla nahraďte margaríny plné nezdravých ztužených tuků. – Vařte zeleninu v zeleninovém vývaru nebo v citrónové šťávě. – Místo margarínu a soli ochucujte jídlo bylinami. – Připravujte často domácí zeleninové polévky. – Saláty dochuťte citrónovou šťávou nebo vinným octem. – Zeleninu nebo maso obalujte v domácí strouhance. – Připravte si vlastní salátovou zálivku – v poměru 1 : 1 smíchejte ocet a extra panenský olivový olej. 10
– Mnoho soli a nasycených tuků se nachází v konzervách a polotovarech (lančmíty apod.). – Jezte dostatek vlákniny (přítomna v zelenině a ovoci). – Ochuťte jídlo tak, abyste nahradili tučné omáčky. – Do sendvičů dávejte zeleninu. – Do salátů používejte vojtěšku, sušené ovoce, mandle, slunečnicová, dýňová nebo sezamová semínka, vlašské ořechy, brokolici, fazole, květák. – Sůl a koření radikálně neomezujte (samozřejmě při dodržování přiměřeného množství soli – 3 g = 1 lžička denně) – pokud nemáte vysoký krevní tlak nebo srdeční selhání. – Hodně nasycených tuků obsahují sušenky, koláče a dorty. – Nekupujte často listové těsto. Pravidelně zařaďte odlehčovací den – jeden den během 14 dnů jezte a pijte pouze ovoce a ovocné šťávy či zeleninu a zeleninové šťávy. Pijte dostatek tekutin – ke 100% ovocným džusům se pijí bylinkové čaje, konzumuje se libovolné ovoce, ale pozor na slazené kompoty a přislazované džusy! Tento džusový nebo zeleninový půst ulehčuje tělu vyloučením přebytečné soli a odpadních látek. Ovoce a zelenina obsahují vitaminy (zvláště C a E, které působí proti ateroskleróze), mají minimální množství kalorií a podporují trávení.
2. 7 Je možno pít kávu? Některé pacienty s anginou pectoris zajímá, zda mohou pít kávu. Káva obsahuje kofein, který má kromě jiného i vliv na rozšiřování cév. Proto lékaři nezakazují mírné pití kávy. Šálek kávy může – zvláště když jej vypijeme ve vhodnou dobu – zlepšit prokrvení srdečního svalu. Rozšíří koronární tepny a může případně předejít i záchvatu anginy pectoris. Pití kávy má však i druhou stránku, a tu je třeba mít též na paměti. Kofein má totiž dráždivý účinek na nervovou soustavu. Zvyšuje krevní tlak a může zrychlit srdeční frekvenci. A na tento účinek je třeba dát pozor. A proto kávu pít jen s mírou! Turecká káva („turek“) se nedoporučuje, spíše káva rozpustná nebo překapávaná. Káva navíc (více než 3 šálky denně) snižuje riziko vzniku diabetu mellitu II. typu (cukrovky). 11
3 Pohybový režim u lidí se zdravým srdcem a při ischemické chorobě srdeční 3. 1 Na úvod trochu historie Celkem jednoduché je doporučit pohybové aktivity člověku, který netrpí žádným onemocněním srdce a cév. Daleko obtížnější je v tomto směru poradit pacientovi s námahovou anginou pectoris nebo po srdečním infarktu. Názory a rady lékařů prošly v posledních desetiletích velkými proměnami. Například před 30–40 lety pacient po srdečním infarktu musel zachovávat přísný klid na lůžku po dobu 6 týdnů! Lékaři měli za to, že srdeční infarkt podobně jako zlomenina potřebuje asi 2 měsíce na zahojení. Během šesti týdnů pobytu na lůžku se velice oslabily svaly, pacient značně zeslábnul, kosti se odvápnily a byly náchylnější ke zlomeninám. V žilách dolních končetin se vlivem zpomaleného průtoku krve tvořily krevní sraženiny, které mohly krevním oběhem vletět především do plic (plicní embolie). K tomu všemu přistoupily psychické problémy, neboť dlouhodobé upoutání na lůžku člověku ani na psychice nepřidá. Jako laici možná nedomyslíte, že u starších a už před infarktem špatně pohyblivých lidí vznikaly nebezpečné proleženiny a zápaly plic z dlouhodobého ležení. Pokud pacient přežil infarkt a oněch šest týdnů upoutání na lůžko, následovala velmi pozvolná rehabilitace s velmi malou fyzickou zátěží, lázeňská léčba a lékaři pacientovi doporučili, aby se šetřil. Většina pacientů po srdečním infarktu dostala invalidní důchod a mohla pouze čekat na další infarkt nebo na smrt. Podobné doporučení „šetřit se“ panovalo také u námahové anginy pectoris. Současnost je úplně jiná – již druhý den po infarktu se začíná se zatěžováním a nácvikem sebeobsluhy. Velkou roli hrají nové léky a léčebné možnosti, které spolu s moderní rehabilitací zkracují hospitalizaci u nekomplikovaného srdečního infarktu na 5–10 dnů.
3. 2 Proč je nedostatek tělesného pohybu významným rizikovým faktorem? Srdeční infarkt byl poznán zaživa teprve začátkem 20. století, u nás ve třicátých letech. Znamená to, že infarkty dříve nebyly? Asi byly, 12
ale rozhodně jich bylo málo, bylo to relativně vzácné onemocnění. K obrovské explozi infarktů došlo až po druhé světové válce. Rizikové faktory už jsme uvedli. V této kapitole se budeme věnovat jednomu z nich: úbytku tělesné činnosti v souvislosti s civilizací. Naši předkové jedli střídměji než my, a do práce se dopravovali pěšky nebo na kole. Práce byla většinou namáhavější než dnes, kdy dřinu převzaly stroje. S nedostatkem pohybu v populaci prudce vzrostl počet srdečních a cévních onemocnění, hypertenze, obezity. Poprvé to prokázala exploze infarktů ve Finsku v padesátých a šedesátých letech. Během posledních let bylo uveřejněno několik desítek velmi rozsáhlých a závažných studií o ničivém působení nedostatku pohybu na srdce a cévy. Ukázalo se, že lenoši mají dvojnásobné riziko vzniku srdečního infarktu než ti, kteří se pravidelně tělesně zatěžují. Opakovaně bylo výzkumem potvrzeno, že ti, kteří se opakovaně fyzicky namáhají, mají nižší riziko vzniku srdečního infarktu, celkově jsou zdravější a žijí déle. Lidé se sedavým zaměstnáním, kteří ve volném čase nesportují, mají rovněž vyšší riziko ICHS než lidé, kteří mají v zaměstnání fyzický pohyb. To ovšem neznamená, že pohyb a zátěž pouze v zaměstnání stačí jako prevence kardiovaskulárních chorob.
3. 3 Vhodné pohybové aktivity pro jedince se zdravým srdcem a s ICHS bez závažnějších obtíží V následující kapitole budeme hovořit o pohybových aktivitách u lidí se zdravým srdcem, se stabilní (námahovou) anginou pectoris a u osob po srdečním infarktu, které nemají výraznější obtíže při fyzické zátěži. Naše doporučení není použitelné pro pacienty, kteří jsou krátce po infarktu nebo kteří pociťují obtíže při pohybu, např. následkem závažnějšího srdečního selhání nebo anginy pectoris. Při pohybových aktivitách se uplatňuje pravidlo FIT (frekvence, intenzita, čas). Frekvence znamená, jak často člověk cvičí, intenzita zahrnuje v podstatě intenzitu a fyzickou námahu při cvičení a čas vypovídá o tom, kolik času cvičení věnujeme. Je pravděpodobné, že zátěž vyšší intenzity přináší nemocným i zdravým lepší účinek. Intenzita cvičení je tedy z těchto tří položek klíčová. To znamená, že aktivita větší intenzity může být prováděna méně často (s nižší frekvencí) a dotyčný jí nemusí věnovat tolik času. 13
Základem pohybové aktivity u kardiaků je vytrvalostní aerobní trénink se zatěžováním velkých svalových skupin. Pravidelný vytrvalostní a silový trénink vyvolává změny, které vedou ke zlepšení fyzické kondice. Za optimální se pokládá pravidelná fyzická aktivita střední intenzity 3–5× týdně po dobu minimálně 30 minut. Samozřejmě záleží na intenzitě tréninku. Nejvíce prospěšná je námaha, při které se zadýcháme. Pro posouzení intenzity zátěže můžeme orientačně použít jednoduchou metodu „mluvit, zpívat, těžce dýchat“. Jestliže jste schopni hovořit během zátěže, je zátěž přiměřená. Jste-li schopni zpívat je nedostatečná, jste-li dušní, je zátěž příliš velká. Cvičební hodina začíná desetiminutovou zahřívací periodou s protažením velkých svalových skupin („strečink“) a rytmickými cviky. Pokračuje aerobním vytrvalostním tréninkem aktivit, které jsou uvedeny v následujícím odstavci. Mezi aerobní formy zátěže řadíme především chůzi (včetně stoupání po schodech a do kopce), cvičení na rotopedu, turistiku, indiánskou chůzi (rychlá chůze střídána s rychlým klusem), rytmicky prováděná cvičení různých svalových skupin, jogging a klus. K posílení svalstva horních končetin doporučujeme nošení lehčích břemen při chůzi, později i při klusu (joggingu), plavání. Za aktivity s nízkou až střední intenzitou, zvláště vhodnou pro starší nemocné, považujeme procházky, zahrádkaření nebo zahradničení, domácí úklid, tanec a doporučená domácí cvičení. Mezi vhodné, rekreačně prováděné sporty patří běh, jízda na kole, veslování (kanoistika), fotbal, basketbal, volejbal, běžkové lyžování. Pravděpodobně nejvhodnějším způsobem je trénink na rotopedu nebo běhátku. Umožňuje přesně dávkovat a kontrolovat zátěž, ale i tep. Optimální zátěž představuje chůze. Z pohledu rizika poškození svalů a kostí i výskytu nepravidelností srdečního rytmu je nejbezpečnější. I chůzí lze intenzivně trénovat. V poslední době je velmi populární severská chůze, což je běžná, nejlépe svižná chůze se speciálními holemi. Technika chůze se blíží technice při klasickém běhu na lyžích. Udává se, že kalorický výdej je ve srovnání s běžnou chůzí až o 40 % vyšší.
14
Řada nemocných však preferuje zábavnější fyzickou aktivitu. Jedná se o plavání, tenis, lyžování, volejbal, basketbal, fotbal a další. Při provozování těchto aktivit hrají zásadní roli dva faktory. Jsou to technická vyspělost a soutěživost. Technická vyspělost snižuje námahu spojenou s činností (například u sjezdového lyžování) a soutěživost ji zvyšuje, včetně rizika komplikací. Nemocným tyto sporty nezakazujeme, ale doporučujeme, aby je prováděli s menším emočním zaujetím nebo použili různé modifikace, např. hrát tenis bez počítání atd. Je vhodné zařazovat i prvky silového tréninku, jako prevenci úbytku svalové hmoty, neboť ta se při nečinnosti rychle ztrácí. Zařazování silových cvičení je vhodné alespoň 2× týdně. Silové prvky se zpravidla zařazují po 14 dnech aerobního tréninku. Silové cviky se provádějí pomalu a plynule, zhruba 2 cviky za 5 vteřin. Během tohoto cvičení nesmíte zadržovat dech, neboť by to negativně ovlivnilo práci srdce. Příkladem silového cvičení může být rytmicky prováděné zvedání břemen (4–7 kg) 10–15× po sobě 2× týdně. Pro pacienty, kteří špatně snášejí fyzickou zátěž, je vhodný intervalový trénink. Tato aktivita spočívá v to, že jsou krátké úseky zátěže střídány s úseky minimální zátěže nebo klidu, tedy fází zotavení. Zátěž je tedy možné rozložit během celého dne např. na několik 5minutových intervalů.
3. 4 Co je tréninková tepová frekvence? Jste-li po srdečním infarktu nebo máte-li anginu pectoris, pohybovou aktivitu Vám musí dávkovat a naordinovat odborný lékař – kardiolog. K tomu je většinou nutné vyšetření zátěžového EKG na bicyklu, příp. na běhátku (ergometrie). Na základě vyšetření Vám lékař vypočte tréninkovou tepovou frekvenci, tj. maximální tepová frekvence, které můžete při tréninku dosáhnout. Určení tréninkové tepové frekvence slouží k přesnému dávkování intenzity zátěže. Jak tedy lékař vypočte mou tréninkovou tepovou frekvenci? Změří tepovou frekvenci v klidu a potom tepovou frekvenci po zátěžovém testu (ergometrie). Klidovou tepovou frekvenci odečte od tepové frekvence po zátěži, z výsledku vypočítá 70–80 %, které připočte ke klidové tepové frekvenci a z toho vyjde určité rozmezí tréninkové tepové frekvence. 15
Příklad: Vaše klidová tepová frekvence je 78, po zátěži 140. 140 – 78 = 62. 70 % ze 62 = 43,4. 80 % ze 62 = 49,6. 78 + 43,4 = 121,4. 78 + 49,6 = 127,6. Vaše tréninková tepová frekvence, kterou byste měli při cvičení udržovat, je tedy 121–128 tepů/min. Zároveň byste neměli překročit frekvenci 128 tepů/min. Druhou možností, jak Vám může lékař vypočítat tréninkovou tepovou frekvenci, je 70–80 % z maximální tepové frekvence, dosažené při zátěži. Použijeme-li pro výpočet maximální tepovou frekvenci 140 z minulého příkladu, pak 70 % ze 140 = 98 a 80 % ze 140 = 112. Jestliže lékař použije pro výpočet tuto (mírnější) metodu, pak byste se měli při tréninku držet tepové frekvence 98–112/min.
3. 5 Jak si mohu při cvičení změřit tep? Nejpřesnější měření je na krku – v místě, kde se krkavice dělí na dvě větve (viz obrázek 2). Pro správné měření tepu je samozřejmě nutné se zastavit. Při plavání to není možné, proto během plavání si nemůžete popsaným způsobem změřit tep. Kardiaci, a také sportovci mohou k přesnému měření tepu použít přístroj zvaný kardiotachometr (sporttester, pulsmetr). Přístroj má podobu hodinek, které máte připevněny na zápěstí ruky. Na displeji se Vám neustále přesně zobrazuje počet tepů za minutu. Navíc si můžete do kardiotachometru nastavit tepový limit (tréninkovou tepovou frekvenci) a když ji překročíte, spustí se alarm. Aby bylo měření pulsu dokonale přesné (podobně jako při snímání EKG), je doporučeno používat daný přístroj s hrudním pásem, ze kterého se naměřené hodnoty přenášejí do hodinek. Nebojte, hrudní pás Vás při pohybu nijak neomezuje. Měření tepu přímo ze zápěstí je velmi nepřesné a hodnoty takto naměřené nemůžete brát vážně. Pokud si chcete kardiotachometr pořídit, je vhodné jeho zakoupení od výrobce, kterého Vám doporučí Váš kardiolog nebo rehabilitační lékař.
16
Obrázek 2 – měření pulsu na krkavici (foto: Bělunek, 2007)
3. 6 Může tělesná námaha vyvolat infarkt? Nejdřív si vysvětleme, že náhlá srdeční smrt je způsobena zástavou krevního oběhu následkem zástavy srdce nebo častěji následkem velmi závažných srdečních arytmií, kdy se srdce stahuje tak rychle a nekoordinovaně, že nemůže přečerpávat do krevního oběhu žádnou krev. Náhlá srdeční smrt je velkým nebezpečím mimo jiné v prvních hodinách srdečního infarktu. Může se však objevit i u lidí, kteří nikdy netrpěli žádnou srdeční chorobou. Zkušený kardiolog Doc. MUDr. J. Šimíček, CSc. píše: „Za více než čtvrt století mé praxe s vyšetřeními oběhu maximální námahou při bicyklové ergometrii (zátěžové EKG) vznikl do 24 hodin infarkt třikrát u více než třiceti tisíci vyšetřených osob, většinou nemocných. Stalo se však, že objednaný pacient k vyšetření nedošel, protože krátce předtím dostal infarkt. Kdyby ho dostal po vyšetření, nikdo by nepochyboval o tom, že příčinou byla námaha na ergometru. Je tedy nutné připustit, že velmi často jde o náhodnou souvislost. Při rekreačním joggingu (klusání) zemřelo v New Yorku během několika let několik desítek běžců na náhlou srdeční smrt. Podle americké studie připadlo jedno úmrtí na 396 tisíc hodin běhu. Ani zde proto nelze vyloučit značný podíl náhodné souvislosti: na náhlou srdeční smrt umírají lidé i v úplném duševním a tělesném klidu, často v noci ve spánku. Možnost 17
vyvolat infarkt mimořádnou námahou asi existuje, je to však výjimečné.“ Naše legislativa umožňuje uznat za pracovní úraz infarkt, který vznikl po mimořádném vzepětí sil, při extrémní námaze, která přesáhla hranice námahy při obvyklé práci. V žádném případě však není možno vyvolat infarkt námahou u člověka se zdravými věnčitými tepnami (bez aterosklerózy). I u nemocných naopak pravidelná námaha, řekněme trénink, brání vzniku infarktu. Obecné mínění má však hrůzu před jakoukoliv námahou. V prosinci 1993 vyšla v předním světovém odborném časopise velká studie z Harvardu, která potvrdila a upřesnila mnohé, co lékaři dosud věděli ne zcela přesně nebo jen tušili. „Lenoši“ mají padesátinásobné riziko proti aktivním, že hodinu po extrémní námaze dostanou infarkt. Aktivní jsou však při pravidelném tréninku chráněni: jejich celkové riziko je proti průměru sotva poloviční.
3. 7 Trénink proti infarktu Pravidelná vytrvalostní námaha snižuje riziko onemocnění infarktem na polovinu. Je jedno, zda jsme zcela zdraví (často však jen zdánlivě, občas udeří infarkt náhle a zcela neočekávaně), nebo zda víme o své ischemické srdeční nemoci. Náhlá a intenzivní námaha, nezvyklé vypětí sil však mohou uspíšit a vyprovokovat vznik infarktu. Musíme se proto naučit trénovat bez rizika a tak, abychom si postupně vypěstovali odolnost, řekněme imunitu proti náhlé oběhové příhodě a snížili naše předpokládané riziko na žádoucí polovinu. Trénovat mohou (lépe řečeno měli by) i ti, kteří v minulosti prodělali závažné srdeční onemocnění, třeba infarkt nebo i transplantaci srdce. 3. 7. 1 ZÁSADY TRÉNINKU PRO ZDRAVÉ SRDCE Pravidelný pohyb se musí stát součástí našeho denního režimu jako jídlo, spánek a denní hygiena. Abychom dosáhli ochranného posilujícího účinku, je vhodné trénovat nejméně 3× týdně. Doporučuje se pravidelný vytrvalostní pohyb 3× až 4× týdně po padesáti minutách až jedné hodině.
18
1. Trénink podle výše uvedeného pravidla FIT. Může to být chůze, běh, klus (jogging), tzv. indiánský běh (střídání chůze s klusem), bicykl, plavání, běžky, ale také míčové hry U míčových her je někdy nevýhodou, že mnoho času strávíme cestováním na příslušné místo. 2. Druhou zásadou je začít s nízkou intenzitou vytrvalostní zátěže a postupně ji zvyšovat během několika týdnů až měsíců na střední úroveň intenzity, není vhodné na maximální! Pokud jsme se odhodlali trénovat pro svoje srdce a jsme muži či ženy středního až vyššího věku a doposud jsme víceméně lenošili, začneme vždy chůzí po rovině pomalou rychlostí asi 4 nebo více km za hodinu. V optimálním případě alespoň 3× týdně tak chodíme hodinu po dobu aspoň dvou měsíců. Chůze je nutná, aby si svaly, plíce a srdce zvykly na pravidelnou námahu. Intenzitu zvyšujeme několika způsoby: a) do svého „tréninkového“ okruhu zařadíme kopec, b) zvýšíme rychlost chůze až na 8 km za hodinu tím, že zvýšíme frekvenci kroků a pokrčíme paže (jakýsi polozávodní styl chůze), c) chůzi prokládáme úseky mírného klusu, d) zvolíme tzv. severskou chůzi, o níž je pojednáno na str. 15. 3. 7. 2 FYZIOLOGICKÝ VLIV VYTRVALOSTNÍHO TRÉNINKU NA TĚLESNÉ I DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
Při vytrvalostní námaze vznikají tzv. endorfiny, které se vyplavují do krve, navozují dobrou náladu, sebevědomí a pocit dobré pohody. Odborně se tomu říká „běžecká euforie“. Endorfiny se svým účinkem vzdáleně podobají morfinu, který rovněž potlačuje bolest a navozuje dobrou náladu. Endorfiny na rozdíl od opravdového morfinu jsou neškodné a prospěšné. Běžec pro zdraví se tak stává vlastně narkomanem tréninku.
3. 8 Sedm zásad kondičního tréninku pro zdraví 1. Než zahájíte pravidelný trénink, poraďte se se zkušeným lékařem, kardiologem nebo tělovýchovným lékařem, který zná metodiku vytrvalostního, aerobního tréninku. Vyšetření je na
19
místě zejména tam, kde máte pochyby o svém zdravotním stavu. Velmi vhodné je ergometrické vyšetření (zátěžové EKG). 2. Trénujte v optimálním případě alespoň 3× týdně, a to bez ohledu na počasí a na vyhlášené meteorologické stupně zátěže. Riziko z nečinnosti je vyšší než eventuální biometeorologické riziko! Nižší frekvenci tréninku je nutno vykompenzovat vyšší intenzitou. 3. Za optimální se pokládá pravidelná fyzická aktivita střední intenzity 3–5× týdně po dobu minimálně 30 minut. Samozřejmě záleží na intenzitě tréninku (pravidlo FIT). Nejvíce prospěšná je námaha, při které se zadýcháme. Obecně je to intenzita zatížení, při kterém jsme příjemně rozehřátí a mírně zadýcháni, ale jsme schopni s partnerem konverzovat. Na konci tréninku musíme být příjemně osvěženi, ne unaveni a utaháni („běžecká euforie“). Jestliže máte lékařem určenou tréninkovou tepovou frekvenci (viz výše), řiďte se podle této hodnoty. 4. Trénovat je třeba doživotně. Už po několika týdnech pocítíme výrazné zlepšení kondice, zlepší se nám nálada, pocit duševní vyrovnanosti, zmizí poruchy spánku. Zlepší se i duševní výkonnost a odolnost. Příznivý vliv na prevenci onemocnění oběhu se projeví během půl roku až roku. 5. Oblékáme se podle počasí. V létě stačí trenýrky a tričko, v chladnějším počasí pak sportovní souprava. Nešetříme na obuvi: ideální jsou maratónky s vyšší měkkou podrážkou a širším podpatkem. Pokud máme možnost, trénujeme v lese a přírodě. 6. Trénink zahajujeme rozcvičením. Protahujeme svaly (strečink), prvních deset minut se rozehříváme chůzí, případně pomalým klusem prokládaným protahovacími cviky. Nikdy netrénujeme naplno bez rozcvičení! Stejně důležité je pozvolné ukončení tréninku. Snižujeme intenzitu, přecházíme v pomalou chůzi, vydýcháme se a opět procvičíme. Dokonalá očista, sprcha umocní 20
příznivé působení tréninku a pomůže navodit stav běžecké euforie. 7. Netrénujeme nalačno ani bezprostředně po jídle. Od posledního jídla by měla uplynout doba aspoň dvou hodin. Netrénujeme těsně před spaním. Pro zaměstnané jedince je výhodné trénovat odpoledne, před večeří, o víkendu, případně před obědem. 3. 8. 1 DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: Při vzniku neobvyklých obtíží – nadměrné dušnosti, poruchách srdečního rytmu (bušení srdce, pocit nepravidelného srdečního rytmu), neobvyklé únavě, pálivé bolesti na hrudi přerušte trénink a neprodleně vyhledejte svého lékaře.
3. 9. Proč je nutné udržovat fyzickou aktivitu celý život? Existují statistiky o tom, že lidé se dožívají různého věku podle toho, zda sportovali, či ne. Ti, kteří v průměru žijí déle, sportují nejen v mládí, ale hlavně později, ve středním a vyšším věku. Proti tomu i někteří špičkoví sportovci umírají dříve, pokud zcela zanechali tělesného pohybu. Sport a tělesná výchova jen v mládí tedy vůbec nechrání před většinou civilizačních nemocí ve středním a vyšším věku (…„Já jsem v mládí sokoloval a sportoval, a proto mám šanci žít déle a ve zdraví“…). Delší průměrné dožití sportujících nelze vysvětlit tím, že by sport prodlužoval život. Tělesně málo aktivní muži dříve onemocní aterosklerózou a umírají vlastně dříve než ve věku, který jim byl geneticky předurčen: uspíšili tak vlastně svoji smrt. U kuřáků a těžkých alkoholiků se zhoubný vliv na dožití projevuje ještě výrazněji.
3. 10. Může cvičení snížit úmrtnost i ve velmi vysokém věku? Riziko úmrtí na srdečně-cévní choroby je u tělesně nečinných seniorů daleko vyšší než u aktivně sportujících. Pro staré osoby a rizikové jedince obecně (a staré osoby jsou bez pochyb velmi rizikové) je možná i intenzivní tělesná námaha (např. sportovní hry, ke kterým patří tenis), ale především pro ty, kteří se danému sportu věnují již léta a nečiní jim žádné obtíže. Lidé, kteří dosud nesportovali, by určitě neměli hned začínat s intenzivní sportovní aktivitou. Nejméně riziková a nejvíce zdraví prospěšná je mírná až střední vytrvalostní zátěž, například rychlejší chůze, turistika, jízda na kole a případně i klus. 21
Tři čtvrtiny všech úmrtí ve vyšším věku připadají na nemoci oběhu, rakovinu a chronický zánět průdušek. Úmrtnost na rakovinu se pravidelným cvičením neovlivní. Je to beze sporu příznivý vliv námahy na oběh, který zlepšuje zdraví a prodlužuje život. A proto, důchodci a důchodkyně, nešetřete se nadměrně a hýbejte se, budete zdravější!
3. 11 O sauně Do jisté doby se uvádělo v našich učebnicích pro rehabilitační pracovníky, že saunování je vhodné pouze pro zdravé osoby s normálním krevním tlakem, a to jen do věku 60 let. Dnes víme, že odpověď na otázku, zda se kardiaci mohou saunovat, je složitější. Nejprve se podívejme, z jakého důvodu chodíme do sauny: – abychom uvolnili naše svaly – abychom uvolnili naši psychiku, a zbavili se bezprostředního působení stresu – abychom podpořili obranyschopnost organismu (tedy imunitu), zejména proti nachlazení – abychom pomohli odstranit nežádoucí látky z organismu (tedy detoxikaci). – Obvykle se ještě připojuje jeden účel sauny, který však může být klamný: abychom ztratili na váze. Co ale ztrácíme? Především vodu, které je v lidském těle přibližně 90 %, pouze asi 10 % může být za určitých okolností tuk. Jakmile se po sauně napijeme, obvykle ztrátu velice rychle vyrovnáme. Důležitý je i zdravotní stav, s nímž do sauny přicházíme. Je dobré vědět, zda netrpíme vysokým či kolísavým tlakem! Lidé s vysokým tlakem sice do sauny mohou, ale při ochlazování by měli postupovat opatrně – nejprve se osprchovat teplejší vodou, pak postupně teplotu snižovat. Při velmi vysokém krevním tlaku není sauna doporučována. Totéž platí i pro akutní nachlazení, zánětlivá či horečnatá onemocnění či choroby plic! Délka pobytu by měla vždy odpovídat individuální snášenlivosti, obvykle 10–15 minut, ale při pravidelném saunování může být i hodina naprosto bez problémů. Nenechte se provokovat rekordy okolí! Lépe příjemně strávit pobyt v sauně, než se vystavit riziku mdlob a přetížení organismu! Při nevolnosti, motání hlavy či divných pocitech, raději opustit saunu. Je-li to možné, hned jít na čerstvý 22
vzduch – ochladit vzduch v plicích, teprve potom do studené vody či sněhu. Na začátku ochlazovat vlažnějším postřikem hadicí od nohou směrem k srdci, pak teprve skočit do ledového bazénu či sněhu. U pobytu v páře je riziko zátěže krevního oběhu již při teplotě nad 40–45 °C. Některé provozy mívají ale i vyšší teploty. Stává se, že mnozí pravidelně se saunující, které postihlo nějaké závažné onemocnění (např. srdeční infarkt), se většinou domáhají pokračování v saunování. Dlouhá léta před onemocněním se přece saunovali bez potíží a chtějí se saunovat i nadále, nedbají tedy varovných rad lékaře a pokračují v něm, protože se považují za opět „zdravé“. Z praxe je známo, že některým potíže nevzniknou, ale u jiných může být toto jednání riskantní. Samozřejmě, jestliže to zjištěná funkce zdravotního stavu umožní, mohou se opět saunovat. Jejich způsob saunování však musí být modifikován. Modifikace spočívá zejména v časově limitovaném dózování saunové lázně (tj. v kratším a většinou jen jediném prohřátí) a vynechání celkové ochlazující koupele v bazénku (!) a v úpravě užívání některých léků v den saunování podle druhu nemoci. Pro shrnutí: Pro osoby s vyšším krevním tlakem a onemocněním srdce se absolutně nedoporučuje skok do ledové vody po saunování, neboť může vést k prudkému a životu nebezpečnému vzestupu krevního tlaku a u citlivých jedinců ke zpomalení nebo dokonce zástavě srdce. Saunování je možné pouze na povolení lékaře. 3. 11. 1 ABSOLUTNÍ KONTRAINDIKACE (NEVHODNOST) SAUNOVÁNÍ platí především pro: – dekompenzaci (těžké formy nedostatečnosti) srdce (podle klasifikace NYHA III); – vysoký krevní tlak s postižením ledvin, léky těžko ovlivnitelný; – tepenné blokády (aterosklerotické) s trofickými změnami regionu pod blokádou; – srdeční arytmii, podmíněnou poškozením cév a nervových vláken převádějících rytmické impulzy srdečnímu svalu komor z bioelektrických uzlů v srdeční předsíni;
23
– onemocnění srdce se zvýšeným odporem v plicním oběhu (následek zúžení dvojcípé chlopně, ale i chronické obstrukční plicní nemoci); – akutní zánět žil; – zánětlivá onemocnění vnitřních orgánů (jater, ledvin, slinivky aj.); – zhoubné nádory; – ischemickou chorobu mozku s projevy poruch prokrvení mozku; i epilepsii nereagující na léky; – nevyléčenou tuberkulózu; – akutní infekty horních i dolních dýchacích cest; – akutní zánětlivá stadia revmatických onemocnění. Mezi nutnou kontraindikaci patří kouření v průběhu saunování, a to kvůli tomu, že zvýšené prokrvení sliznic během saunování a ještě krátce po něm vede k vyššímu proniknutí nikotinu a jiných škodlivin do dýchacích cest. Dlouhodobá inhalace dehtových látek se počítá k sebepoškozujícím příčinám chorob dýchacích cest (od bronchitid ke karcinomu plic). To se týká i nikotinu, který ochromuje řasinkový epitel sliznic průdušek, takže vniknuvší škodliviny nemohou být v dostatečné míře vykašlány. Navíc způsobuje zužování cév životně důležitých orgánů a vede ke zvýšení krevního tlaku, k infarktu myokardu, mozkové příhodě, tzv. kuřácké noze. 3. 11. 2 RELATIVNÍ KONTRAINDIKACE Přicházejí v úvahu u chronicky nemocných. Dnes se již ví, že saunování nijak nebrání průběhu řady chronických onemocnění, ba naopak může přispět k jeho zlepšení. Saunovou lázeň nelze považovat za kauzální léčebný prostředek systémových onemocnění, ostatně jako všechny další fyzikální metody, ale je jí možno využít k ovlivnění některých funkčních obtíží. Týká se to především nespecifických chronických systémových onemocnění.
3. 12 Lékař je z obliga U osob, které prodělaly infarkt nebo mají anginu pectoris, laici i lékaři vědí, že existuje reálné riziko náhlé srdeční příhody nebo dokonce náhlé smrti v souvislosti s tělesnou námahou. Laici i lékaři se tohoto rizika bojí. Snad proto se lékaři obávají nemocným po infarktu doporučovat sportování. Lidské mínění je prosté a kruté: zemře-li na infarkt někdo doma v klidu a v posteli, je to sice smutné, 24
ale normální. Zemře-li nemocný po infarktu při námaze, kterou povolil nebo dokonce doporučil lékař, může za to on, je to vrah. Snad proto není nikde tak daleko od teorie k praxi, jako právě zde: lékař se často vyhne zodpovědnosti všeobecnými radami jako: klid, šetřete se, nepospíchejte do práce, choďte na pomalé procházky a hlavně se nerozčilujte. A je, jak se říká z obliga. V USA pojmenovali takový alibistický postoj termínem defenzivní medicína: zacházím s klientem (pacientem) ne tak, abych se dopátral pravdy a pomohl mu podle svého nejlepšího přesvědčení, ale tak, abych nebyl napadán, kdyby se mu náhodou něco stalo. Zdravý jedinec je při námaze prakticky bez rizika. Nemocný po infarktu nebo s prokázanou ischemickou chorobou srdce má při námaze riziko náhlé oběhové komplikace proti klidu asi 50× větší. Trénuje-li však pravidelně, je riziko jen asi pětinásobné. Nicméně je riziko velmi, velmi nízké: jedna náhlá srdeční příhoda připadá průměrně na čtvrt miliónu hodin tréninku. Riziko opakovaného infarktu a náhlé smrti však nezávisí na námaze tak, jak si to veřejnost představuje. Náhlá příhoda zasahuje svou oběť také v noci, ve spánku, při absolutním tělesném klidu. Jedinec věnuje cvičení však jen malou část dne, řekněme hodinu denně. Bylo vypočteno, že průměrné „celodenní“ riziko opakované srdeční příhody nebo náhlé smrti se u mužů s ischemickou chorobou snižuje na 40 % proti skupině nemocných „lenochů“, kteří se „šetří“. Tedy riziko klesá více než dvojnásobně!
25
4 Cukrovka a kardiovaskulární systém Diabetes mellitus (dále DM) – úplavice cukrová, cukrovka – je syndrom porušené látkové výměny sacharidů, tuků a bílkovin. Příčinou diabetu (cukrovky) je úplný výpadek nebo vážná porucha funkce B-buněk Langerhansových ostrůvků ve slinivce břišní, které produkují inzulin. Pokud se tuto poruchu nepodaří upravit, tj. nahradit funkci B-buněk a tím inzulin v těle, dochází postupně k poškození funkce různých orgánů, jejímž důsledkem bývá pokles výkonnosti, omezení pracovní schopnosti a zkrácení života (Chlup, 1996). Diabetes mellitus 1. typu provází zničení buněk autoimunním procesem, léčí se inzulinem. Diabetes mellitus 2. typu je charakterizován dvěmi složkami. První složkou je inzulinová rezistence (IR) a druhou složkou je porucha sekrece inzulinu. Léčí se dietou, pohybem a léky – tzv. perorálními antidiabetiky. Výskyt cukrovky rychle stoupá. V roce 1975 bylo u nás evidováno 2,3 % diabetiků, v roce 2004 již 7 % (tj. kolem 700 000 pacientů s diabetem). Z celkového počtu diabetiků má 1. typ 7 % a 2. typ 90 % osob s diabetem. Vzhledem k tomu, že nemocný s cukrovkou druhého typu nepotřebuje k léčbě substitučně inzulin, v rámci léčby mu většinou postačí dieta, pohyb, popřípadě tzv. antidiabetika, bývá druhý typ považován za lehčí formu. Bohužel tomu tak není. Oba typy cukrovky vedou k pozdním komplikacím diabetu. Retinopatie (poškození sítnice oka) patří mezi nejčastější příčiny slepoty v dospělosti. Vzniká již ve druhém roce trvání u 5 % diabetiků 1. typu, avšak u 20 % diabetiků 2. typu. Po deseti letech má diabetickou retinopatii již polovina diabetiků, po dvaceti až 75 % diabetiků. Postižení tepének ledvin může vyústit až v ledvinovou nedostatečnost, cévní postižení dolních končetin může vyústit v obávanou „diabetickou nohu“ s následnou gangrénou a amputací. Diabetes urychluje vznik tepenné aterosklerózy ve velkých tepnách: častější je angina pectoris, infarkt srdce i mozku. Tepny rychleji stárnou. Postupné zužování průsvitu tepny nemusí dlouhou dobu působit žádné obtíže. Příroda totiž naše tepny značně předimenzovala: pouhá čtvrtina průsvitu stačí bohatě zásobovat orgány okysličenou krví. Zúží26
li se průsvit dále a ucpe-li se tepna úplně sraženou krví (trombem) nad nerovným povrchem sklerotického plátu, nemoc obrazně řečeno odhodila masku a jako v akčním filmu se dala do likvidace všeho, co je nablízku. Bylo opakovaně prokázáno, že u obou typů cukrovky dovede přísná životospráva a kontrola cukrovky zpomalit vznik a vývoj těchto nebezpečných komplikací. Platí to zejména pro diabetes 2. typu, na jehož vzniku se účastní otylost a nedostatek pohybu: ten až desetkrát zvyšuje riziko vzniku. Jsou nemocní, u nichž cukrovka 2. typu vymizela. K tomu je však nutný tělesný trénink a zhubnutí za předpokladu dodržování přísné životosprávy. Je-li někdo diabetik, musí si daleko přísněji hlídat další možné rizikové faktory aterosklerózy: léčit zvýšený krevní tlak, kontrolovat hladiny krevních tuků a samozřejmě nekouřit. Kombinace cukrovky s dalšími rizikovými faktory mnohonásobně urychluje postižení tepen a tepének. Základem diety pro diabetiky má být pestrá, vyrovnaná strava, která podporuje udržování přiměřené váhy (viz výše – potravinová pyramida a středomořská dieta). Základem diety je dostatečný příjem neslazených tekutin. Dříve doporučované dia výrobky se v dnešní době tolik nedoporučují, stačí, když diabetik zná a udržuje si počet tuků, bílkovin a sacharidů vzhledem ke své výšce/hmotnosti/pracovnímu výkonu/glykemickému profilu/na den. Nesmí se zapomínat také na vitaminy a minerály. Energetická hodnota včetně rozpisu jednotlivých složek potravin by měla být standardně uvedena na každém potravinovém výrobku. Některé potraviny mají již na obalu uveden počet VJ nebo tzv. GI potraviny. V případě obezity je vhodné zařadit redukční dietu, která spočívá v omezení zejména tuků. Bílkoviny se omezují při poškození ledvin a příjem tekutin a solí se omezuje při kardiovaskulárním onemocnění.
27
5 Co najdete v 1. a 3. dílu této brožury – 1. díl pojednává o stavbě a funkci srdce, rizikových faktorech, diagnostice, první pomoci a léčbě u anginy pectoris a srdečního infarktu. – 3. díl Vás informuje o stresu a ochraně před stresem, pojednává o kouření a nastiňuje návod k odvykání kouření, na závěr uvádíme desatero pro ohrožené muže i ženy.
6 Použité zdroje 6. 1 Knihy, brožury a časopisy ASCHERMANN, M. Kardiologie 2. díl. 1. vyd. Praha: Galén, 2004. 753 s. ISBN 80-72-62-290-0. FREJ, D. Dietní sestra: diety ve zdraví a nemoci. Praha: Triton, 2006. 309 s. ISBN 80-7254-537-X. HROMÁDKOVÁ, J. et al. Fyzioterapie. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1999. 428 s. ISBN 8086022455. CHALOUPKA, V., SIEGELOVÁ, J. et al. Rehabilitace u nemocných s kardiovaskulárním onemocněním. Cor et vasa, 2006, roč. 48, č. 7–8, s. 127–145. ISSN 0010-8650. CHLUP, R. Programovaná léčba diabetu. 1. vyd. Praha: Galén, 1996. 196 s. ISBN 80-85824-31-0. ŠPINAR, VÍTOVEC a kol. Ischemická choroba srdeční. Praha: Grada, 2003. 364 s. ISBN 80-247-0500-1.
6. 2 Internetové a elektronické zdroje textů
ŠIMÍČEK, J. Srdce, buď zdrávo. Ostrava: Žár, 1997. 116 s. [online]. [Cit. 2007-02-01]. Dostupný z: < http://www.zar.cz/pdf/BO-Srdce.pdf> ÚZIS. Péče o nemocné cukrovkou v České republice v letech 2000– 2004. [online]. [Cit. 2007-02-01]. Dostupný z:
http://www.adiktologie.cz. RADIMECKÝ, J. Časy se mění aneb přístup harm reduction vůči užívání alkoholu? [online]. [Cit. 2007-0201]. Dostupný z: 28
http://www.doktorka.cz. Kontraindikace (nevhodnost) saunování. [online]. [Cit. 2007-02-01]. Dostupný z: http://www.doktorka.cz. Sauna [online]. [Cit. 2007-02-01]. Dostupný z: http://www.doktorka.cz. Využití saunové lázně – indikace saunování. [online]. [Cit. 2007-02-01]. Dostupný z:
7 Seznam obrázků Obrázek 1 – potravinová pyramida ................................................................ 6 Obrázek 2 – měření pulsu na krkavici .......................................................... 17
8 Seznam tabulek Tabulka 1 – index tělesné hmotnosti a klasifikace zdravotních rizik z toho vyplývajících ................................................................................................ 3 Tabulka 2 – co znamená jedna porce ............................................................. 7 Tabulka 3 – vhodné, méně vhodné a nevhodné potraviny při ICHS ................ 8
29
Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Název:
Rady pro nemocné a jejich blízké s anginou pectoris a po srdečním infarktu
Autor:
Pavel Bělunek
Studijní program:
Ošetřovatelství
Studijní obor:
Všeobecná sestra
Forma studia:
prezenční, 3. ročník
Odborný konzultant z oblasti ošetřovatelské péče: Mgr. Bc. Pavla Kudlová, odb. as., Ústav ošetřovatelství a porodní asistence Lékařská fakulta UP Olomouc Odborný konzultant z oblasti kardiologie: Doc. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D., MBA I. interní klinika FN Olomouc Datum vypracování: duben 2007
Tato edukační brožura je součástí bakalářské práce pod názvem Zmapování edukovanosti pacientů s anginou pectoris z pohledu všeobecného ošetřovatele. 30
31
