Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
1 č íslo
M A G A Z ÍN
REPORTÁŽ: České terasy – nadstandardní bydlení pod vrcholy kazašských velehor ROZHOVOR: Marek Hanzlík: Lipnická krajina je jedna z nejkrásnějších PROJEKTY: City Green Court, UNICREDIT Bank Praha, LEGO Kladno, Rodinný dům Praha, Fakulta stavební Brno, Spolana Neratovice
12
2 / Reportáž
ÚVODNÍK
OBSAH
Milí kolegové, přátelé,
ÚVODNÍK Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1
zdravím vás touto cestou a v úvodu přeji vše dobré a hodně zdraví v roce 2012. Máme před sebou znovu velmi složité období. Musíme počítat s tím, že zakázek v České republice bude nedostatek. Situaci zhoršuje nestabilní situace v Evropě, především kvůli jednotné měně - euru. Můžeme být v tuto chvíli vděční za naší korunu, která snad takovými peripetiemi procházet nebude. Vždy ale záleží na zodpovědnosti ekonomiky, na zodpovědnosti politické reprezentace. Jsem v tomto mírný optimista. Naše firma má, troufám si říci, velmi dobré renomé v zahraničí, daří se nám především na východě v zemích bývalého Sovětského svazu. To je obrovský trh a také obrovská výzva. Práce tam zřejmě vždycky bude a zelenou mají společnosti, které dokáží nejenom řídit stavby, ale i administrovat exportní peníze. A ROSS Holding mezi takové společnosti patří. Snažme se proto toto neopomíjet, pracujme na sobě a zvyšujme svoji odbornost. Firmy specializující se na tuzemský trh budou mít problémy. Pokud dokážeme naše know-how vyvézt a zúročit v zahraničí, jsme už dopředu o několik stupníků na pomyslném žebříčku výše. Důležitá je také psychická odolnost, především v zahraničí.
reportáž České terasy – nadstandardní bydlení pod vrcholy kazašských velehor ...................................................................... 2/3
ROZHOVOR Marek Hanzlík: Lipnická krajina je jedna z nejkrásnějších ...................... 4/5
ROSS aktuálně City Green Court, UNICREDIT Bank Praha, LEGO Kladno ....................... 6
ROSS aktuálně Rodinný dům Praha, Fakulta stavební Brno, Spolana Neratovice ............. 7
ROZHOVOR Jozef Soukup: Radosťou je pôsobiť radosť ........................................................ 8
HISTORIE Bratři Mahlerové – zakladatelé moderního pletařského průmyslu v Brodě ........................................................ 9
ROZHOVOR Pavel Beneš: Jsem v podstatě dráteník .......................................................... 10
VĚRNÍ ROSSU Hana Bartáková, Marie Jeřábková, Miroslav Roztočil .................................... 11
SLOVENSKO
To ale neznamená úplně zapomínat na český trh. Pořád tu jsou naši stálí zákazníci, se kterými máme dlouhodobě dobré vztahy. Pokud se ekonomická krize znovu dostane do své nedávné podoby, dá se předpokládat, že hlavně stát bude investovat a my musíme být ve střehu.
Bratislavská hrádza ................................................................................................ 12
S rokem 2012 přicházejí změny uvnitř naší firmy. Rušíme závody Elektro a Průmysl a energetika. Nově vniká divize Technologie, která pod svá křídla vezme oba zaniklé závody. Řídit ji bude Martin Souček. Závod Stavby a technologie se mění v divizi Generální dodávky staveb, kterou nadále povede Milan Oplíštil. Slibujeme si od toho zvýšení efektivnosti práce a výroby. Jde o běžné trendy, ROSS se vyvíjí a v podstatě dospívá. Abych nezapomněl, letos na podzim oslavíme dvacáté narozeniny.
Děti v dětském domově v Kroměříži ................................................................. 14
Přeji vám hezké dny a příjemně strávenou zimní dovolenou! Roman Stryk, generální ředitel
RUMUNSKO Blízké místo pro dobrodružného cestovatele ................................................. 13
ROSS PODPORUJE POZVÁNKY Staňte se Stardance na plese Pivovaru Chotěboř ........................................ 15
UŽITEČNÉ Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................ 16
REPORTÁŽ:
České terasy - nadstandardní bydlení pod vrcholy kazašských velehor
Almaty je bývalým hlavním a zároveň i největším a nejrozvinutějším městem této postsovětské republiky. Asi deset minut jízdy autem od centra města rostou České terasy. Takový je název tuzemských architektů. Oficiální název projektu je Vícebytový obytný komplex. Jde o nadstandardní bytový dům atypického tvaru skvostně zasazený do složitého terénu na samém okraji svahu nad městem Almaty v podhůří velehor Tjaň Šjaň. ROSS Holding působí na stavbě jako generální dodavatel.
České terasy v Almatě jsou po architektonické stránce výjimečným domem.
2 / Reportáž
Hned v úvodu vyvedeme z omylu ty, kteří si myslí, že Kazachstán je zaostalým státem ve stínu Ruska. Opak je pravdou. Je to velmi rozvinutá země, která směřuje mezi padesát nejvýkonnějších ekonomik světa. Pomáhá jí k tomu mimo jiné obrovské nerostné bohatství. Říká se, že v Kazachstánu je celá periodická soustava chemických prvků. „Mimo jiné proto jsou tu bohatí a velmi zámožní lidé. Výjimkou není mládež jezdící v luxusním Porsche či Bentley,“ popisuje realitu projektový manažer společnosti ROSS Holding Jan Burian, který řídí celou zakázku. České terasy jsou bytovým domem ve vyšším evropském standardu. „V tuto chvíli jsme dokončili výkopové práce první etapy výstavby a připravujeme mechanizaci pro hlubinné založení objektu,“ říká Burian a ukazuje na zvláštně tvarovanou betonovou desku před
námi. Dům bude mít tři nadzemní podlaží, dvě podzemní a v jednom z těch nižních se nachází podzemní garáže. Investorem je česká společnost ČKD Praha DIZ. „Věříme společně, že se v Almaty najde dost bohatých lidí, kteří si byty, lépe apartmány, koupí,“ dodává. Komplex zahrnuje jedenáct velkometrážních bytů, jejichž rozloha začíná u sto padesáti metrů čtverečných. Budou vybaveny dle vyššího standardu včetně italských dlažeb a sanitární keramiky. „Stavba komplexu vyjde na více než sedm milionů amerických dolarů. Byty jsou na naše poměry velmi drahé. Za metr čtverečný místní zaplatí kolem šesti tisíc dolarů,“ vypočítává Burian a ukazuje mi výkresy, na kterých jsou Terasy ve své plné kráse. „Celé Almaty budou mít ve vrchních patrech jako na dlani. Jsme asi ve výšce 850 metrů nad mořem. Tady za námi jsou už vy-
soké hory, které dosahují do pěti tisíc metrů.“ Almaty je celkově velmi drahé a plně globalizované město. Najdeme zde typické americké restaurace a rychlá občerstvení. Když si do nich ale sedneme, sáhneme podstatně hlouběji do kapsy než v Česku. Na místní poměry se jedná o velmi luxusní dům, projekt české architektonické kanceláře CASUA dokonce získal diplom za nejlepší architektonický návrh v Kazachstánu v období 2007 – 2010. Pod vlastní prováděcí dokumentací je podepsaná kazašská kancelář AK sima-group. „Máme trochu problémy s jejich projektem, často je nepřesný a chybný. S tím se ale musíme vypořádat,“ doplňuje stavbyvedoucí Vladimír Dvořák, původem z Ukrajiny, který se po letech strávených v České republice a ve službách firmy považuje
více za Čecha. Dvořák mě také vede na druhou stranu staveniště. „Teď tady vidíte jen základovou desku. Konstrukce domu bude železná, svařovaná. Vyzdívky jsou z keramických bloků, budovu přikryje plochá střecha,“ doplňuje. Typ konstrukce je zvolený s ohledem na seismické aktivity v této oblasti. Dům prostoupí železobetonové schodiště a výtahová šachta. „Za zmínku stojí také hliníková panoramatická okna, opět vysoký nadstandard,“ říká Dvořák. Komplex bude splňovat evropské nároky i z pohledu služeb a samotného okolí. „Má tu být správce, hlídací systém a kolem domu četné sadové úpravy. Věci, které patří k bydlení za nadstandardní cenu a oni na ně čekají. Investor se nebojí, že by apartmány neprodal.“
Stavba v podstatě začíná, hotovo má být na jaře 2013. Přípravu provázely značné problémy, především kvůli stavebnímu povolení. „Získat ho není vůbec jednoduché, měsíce a měsíce čekání a pořád vám žádost vrací kvůli maličkostem,“ vzpomíná Jan Burian, který mi také ukazuje na souseda, který dokonce stavitele dal k soudu. „Je to pan Maximov, který si zahradil jednu ze dvou příjezdových silnic na staveniště. Když jsem nechal odřezat jeho plot, zavolal policii. Dokumenty ale máme v pořádku, není se čeho bát. Je to ale velmi nepříjemné. Lidé tady vůbec nechápou, že stavbou takového domu vzroste cena jejich nemovitostí, budou tady perfektní silnice, nové sítě, protože
v Terasách budou žít vlivní a bohatí lidé. Jiní si to nakonec ani nebudou moci dovolit.“ ROSS Holding má na stavbě v Almaty zatím dva lidi – projekt manažera a stavbyvedoucího. Postupně budou dojíždět specialisté na jednotlivé profese, většinu prací ale zajišťují místní subdodavatelé. „Zatím máme vybrané firmy asi na polovinu prací,“ doplňuje stavbyvedoucí. Je třeba si uvědomit, že Kazachstán je postsovětská republika a zvyklosti stavebních firem jsou pro Evropana nepochopitelné. „Je s nimi těžká domluva, občas bývají nespolehliví, pořád se jim něco nelíbí. Je to ale zvyk,“ nestěžuje si Dvořák. Důležité je mít kvalitně uzavřené smlouvy a občas vyvíjet tlak, jedině tudy vede cesta k domluvě, potažmo ke splnění závazných termínů na stavbě. Kazachstán představuje pro ROSS Holding další zajímavé odbytiště. Podle Jana Buriana je země jedním obrovským trhem s dominantním zájmem o rozvoj a nelze jí srovnávat třeba s Ukrajinou. „Jejich prezident Nursultan Abišuly Nazarbajev dělá jasnou politiku, lidé ho mají rádi a to je stmeluje,“ uzavírá Burian. Kazachstán je asi třiačtyřicetkrát větší než Česko. Žije zde ale jen patnáct milionů lidí a tím je to jedna z nejméně obydlených zemí světa. (rah)
Nadstandardní byty jsou určené pro náročnou klientelu, která nemá ráda kompromisy.
Reportáž / 3
ROZHOVOR:
MAREK HANZLÍK
Lipnická krajina je jedna z nejkrásnějších
Kastelána starobylého hradu nemůže dělat každý. Marek Hanzlík se k hradu Lipnici vyloženě hodí. Zajímá ho umění, fascinují staré věci a láká ho tajemství, kterým je lipnická pevnost prostoupena. Čtyřiačtyřicetiletý Marek Hanzlík je původem z Prahy a před svým příchodem na Lipnici dělal všechno možné. Od roku 1992 ale na mohutném kopci žije a je tam šťastný. Společnost mu kromě skrytých hradních dějů dělá manželka Martina a čtyři děti s krásnými jmény – Jonatan, Jáchym, Sára a Soňa.
Jste kastelán na starém hradě, máte rád staré věci? Mám rád staré věci a s tím souvisí i to, že se starám o starobylý hrad. Souvisí to ale i s tím, že mne vždycky zajímala veškerá odvětví umění a uměleckého řemesla. Když je umělecký kus povýšen tím, že byl používán nebo na významném místě visel a nebo jsou na něm známky používání a opotřebení, taková věc mě vždycky nesmírně přitahovala. Dýchne na vás jakousi konkrétní historií a je jedno jestli se jedná o drobný obraz nebo třeba obrovskou stavbu.
4 / Rozhovor
Láska k umění asi vznikla už před vaším příchodem na Lipnici… K tomu asi musí být člověk nějakým způsobem vedený. Tak trochu jsem s historií vyrůstal, zejména díky mojí babičce. Často mi při snídani vyprávěla o svatém Václavu nebo o Zrzavém Ormovi, což byl jeden odvážný Viking. Takhle jsem se vlastně k historii dostal. A k památkám tak, že jsme v neděli chodili na Hrad a do katedrály a na mě to tam úplně dýchalo. Fascinovala mne vitrážová okna. Ty obrovské plochy barevných oken ve mně vyvolávaly okouzlení. Člověk těžko odhaduje, co všechno na něj působí a co ho předurčí na cestu, kterou kráčí dál. Babička ale byla v mém životě velmi důležitá osoba. Souvisely s uměním a historií vaše předchozí profese? Bylo to trochu jinak. Měl jsem koníčky, které souvisely s uměním. Rád jsem kreslil, fotografoval a hrál hudbu. Když člověk začíná svůj život, cesty jsou klikaté a všelijaké a není asi možné, aby hned od začátku dělal to, co je mu bytostně blízké. Ostatně někdo se toho nedočká po celý život. Já byl nevděčný student.
Chodil jsem na dvě vysoké školy, ale skončil poněkud předčasně. Pracoval jsem v úklidové firmě, na stavbách velkých pražských hotelů, jako zahradník. Také jsem byl údržbářem v národopisném muzeu. Dlouho jsem dělal i výčepního v hospodě na Václavském náměstí. Z toho potom vznikla neuvěřitelná situace při mém příchodu na Lipnici. Kdosi tady říkal: on sem jde výčepní dělat správce hradu, no to to bude vypadat. A dnes v té Lipnici dělám i místostarostu. Člověk nikdy neví. A proč zrovna Lipnice? Byl jsem nedostudovaný architekt a staré stavby mě opravdu zajímaly a lákaly. Mým snem bylo bydlet na Malé Straně a spravovat Vrtbovskou zahradu. Byla to krásná barokní zahrada a byla o to krásnější, že tam v té době, snad kromě pár důchodců, téměř nikdo nechodil. To ale nešlo. Zajímal jsem se o místo kastelána původně na Vysokém Chlumci. Moje teta mi potom dala vystřižený inzerát, kde sháněli správce památkových objektů. Dělal jsem dva konkurzy – na zámek v Březnici ve středních Čechách a na hrad Lipnici. Obě místa jsem před tím
navštívil a nakonec jsem si mohl vybrat. Lipnice jednoznačně zvítězila. Je dominantní v krajině, nabízí krásný rozhled a v té době byl hrad rozestavěný. I práce spojená s budováním mě sem táhla. A konečně jsem měl velké štěstí, že i moje žena s tím souhlasila a zamilovala si to tady. Když dáme vedle sebe hospodského a Lipnici, nemůže nám vyjít nic jiného než Jaroslav Hašek… Symbolické to je, ale ne tak úplně (smích). Hospodu jsem nikdy až tak nebral. Nejsem takové konstituce, abych mohl hodně vypít a tak se brzy opiju. A ani Hašek mi nebyl nijak blízký. Cestu k němu jsem si našel až přes Lipnici a jeho povídku Průvodčí cizinců. Je to asi jediná povídka od spisovatele světového formátu, která pojednává o průvodcovství na památce. Ta mi otevřela cestu k autorovi, kterého bych jinak asi minul. Kam vedly vaše první kroky na Lipnici, nebylo to náhodou do slavné hospody? To asi nevedly, ale měl jsem bláhovou představu, že na malém městečku to bude takové idylické. Představoval jsem si v hospodě ten stůl, u kterého sedí pan učitel, pan farář, pan starosta a celá společnost má náruč otevřenou. Brzy jsem ale procitnul. Tady si každý musí místo vybojovat a dokonce mám někdy pocit, že je to nikdy nekončící boj. Na počátku jste profese dost často střídal – teď už to v plánu nemáte? Na počátku byla doba hledání a často jenom vydělávání peněz. To vůbec nebylo konečné řešení, které jsem našel až ve chvíli, kdy jsme se rozhodli odejít z Prahy na Lipnici. Od té doby si nedovedu představit jakoukoli změnu. Na začátku jsem úplně přesvědčený nebyl, po pár letech už ano. Zamilovali jsme si s mou manželkou a rodinou to místo a děti tady vyrůstaly. Máme pod hradem dům, který jsme opravili, a tím jsme asi spustili jakousi pomyslnou kotvu. Navíc jsem zjistil, že jsem typ člověka, který když se někde usadí, hledá další aktivity a není mu lhostejný osud věcí obecních. Angažuji se v obecní
politice a také se angažuji ve sdružení na záchranu podlipnických kostelů v Loukově, Dolním Městě a Řečici. Toto snažení souvisí s hradem, ale také se zálibou v historii kulturní krajiny, jak ji vytvořili a nám zanechali naši předkové. Stopy jejich snažení jsou stále čitelné a fascinující. Tvoří je nejen kostely, ale i samotné vsi, cesty, pole, křížky, kamenné zídky, stromy a mnoho dalších věcí. Jakou má kastelán pracovní dobu? Poměrně volnou, to je jedna z výhod mého zaměstnání. Lipnice je hrad s málo zaměstnanci. Čili v sezóně je to nabité a šest dnů v týdnu se nezastavím. V zimě je naopak volněji a mohu se více věnovat ostatním povinnostem rodinným či obecním. Může mít kastelán nějaké další záliby? Samozřejmě že může. Ještě v Praze jsem rád fotografoval, dokonce jsem měl i malou výstavu. Potom mě zajímala hudba, přesněji meditativní hudba. Hrál jsem s bratry Jaroslavem a Michalem Kořánem a existuje i nahrávka na CD. Byla to ale hudba meditativní využívající různé ruchy, zvuky a rámusy. Hrál jsem na kytaru, ne ale obvyklým způsobem. Používal jsem smyčec, železo a různé jiné předměty. Pozdější zaujetí rodinou a Lipnicí to ale všechno odsunulo na vedlejší kolej. Většina mých skutečných současných zálib souvisí s mým povoláním kastelána. Jak dobře znáte svůj hrad? Myslím, že ho znám dokonale. Někdy se mi zdá sen, že objevuji nové místnosti hradu. Jednou se mi dokonce zdálo, že Lipnice je kdesi u Barcelony a první bránu do lipnického hradu postavil můj oblíbený architekt Antonio Gaudí. Bohužel, byl to jen sen (smích). Často se mě lidé ptají na strašení, všelijaká tajemství a mystéria. Každý starobylý dům něco takového má. Dávné a často násilné děje určitě zanechávají v atmosféře těchto míst stopu. Na strašidla nevěřím, ale že se zde občas něco stane, to ano. Každý by si měl takové strašení prožít sám, nedá se o tom mluvit. Jsou věci, které mají přesah přes
hrad až do vnitřního světa každého z nás. Hrad se vám svou silou dostane hluboko pod kůži i do snů a vůbec do iracionální části vašeho bytí. Proč by měli lidé jezdit na Lipnici – je to právě z těch popisovaných mystických důvodů? Nerad říkám, že Lipnice je nejkrásnějším hradem. To je věcí každého jednotlivce. Pro mne ale je samozřejmě nejkrásnější, i když má zdatného konkurenta – hrad Bezděz. Lipnice je okouzlující propojením jedinečné architektury a dominantní polohy v krajině a právě pro tyto její kvality jsme vymysleli na hradě volnou prohlídku hradu. Návštěvník tak může hradem procházet sám a může s ním navázat bližší kontakt, může se nechat oslovit jeho malebností a zastavit se, kde se mu líbí. Lipnická krajina je jednou z nejkrásnějších u nás a skrze hradní vyhlídky může každý návštěvník podle chuti její krásu obdivovat. Uvidí kouzelnou obydlenou krajinu, která se vyvíjela společně s hradem. Mě osobně fascinuje si ty souvislosti uvědomovat a nechat se okouzlit krásou, pozorovat hejno lipnických kavek a oblohu, která je tu o něco blíž než jinde. Věřím, že to právě oslovuje i naše návštěvníky a náhodné turisty. Alespoň pochvalné ohlasy v návštěvní knize tomu zatím nasvědčují. (rah)
Marek Hanzlík je mužem mnoha profesí. Kastelánství na starobylém hradě Lipnice mu ale svědčí nejlépe.
Rozhovor / 5
ROSS AKTUÁLNĚ City Green Court ROSS Holding na stavbě zajišťuje systém měření a regulace. „Je to standardní systém nastavený právě v souladu s energetickými úsporami,“ popisuje Jiří Stratil. Součástí budovy má být i green kiosek. „Každý se z počítačové obrazovky dozví, jak si energeticky dům v danou chvíli stojí. Zjistí, kolik spotřebovává energie, kolik jí šetří, kolik provoz aktuálně stojí peněz a v neposlední řadě jaké produkuje exhalace, především oxid uhličitý,“ uzavírá projekt manažer.
UNICREDIT Bank Praha
Osmipatrová budova, která roste v Praze na Pankráci, se stane administrativním centrem pro náročnou a ekologicky smýšlející klientelu. „Je to skutečně odlišná budova od ostatních, kterých jsou v Praze desítky,“ řekl projekt manažer společnosti ROSS Holding Jiří Stratil. City Green Court, projekt SKANSKY, je projektem ekologickým a to hned od samého počátku výstavby. „I na staveništi se dbá na ochranu životního prostředí, pořád tam chodí inspektoři a sledují každý krok dělníků všech profesí,“ dodává Stratil. V tomto duchu mluví o vznikající budově také investor: „Podle plánu probíhá výstavba v souladu s americkým standardem LEED. City Green Court jako první kancelářská budova v České republice získal Pre-Certifikaci LEED Platinum. LEED je mezinárodní systém certifikace zelených budov vyvinutý americkou organizací US Green Building Council. Klasifikuje budovy podle návrhu, procesu výstavby a šetrnosti provozu k životnímu prostředí.“
6 / Ross aktuálně
Pracovníci společnosti ROSS Holding přišli podruhé na to samé místo. Před dvěma lety jsme na stránkách magazínu psali o velké zakázce BB Centrum Filadelfie. Podíleli jsme se na realizaci dominantní budovy v Praze 4 a to dodávkou kompletních elektroinstalací v objemu 155 milionů korun. Předmětem díla byla dodávka silnoproudu a slaboproudu včetně parkovacího systému a areálového osvětlení. Do budovy atypického tvaru se aktuálně stěhuje UNICREDIT Bank. „Mají druhé až patnácté patro, v prvním je pobočka,“
vysvětluje na místě projekt manažer Petr Zálešák a pokračuje: „Dokončili jsme kompletní osazení kanceláří, společných prostor a technického zázemí. Byly tam podlahové krabice, zásuvky, rozdělení osvětlení dle kanceláří, stmívání, nové centrální zálohování.“ Banka bude mít ve Filadelfii svou centrální pobočku včetně školících místností a vedení. „Celý elektroinstalační systém je dvakrát zálohován. Poprvé klasickými UPS zdroji, po druhé naftovým agregátem, který se nachází na střeše,“ dodal Záležák. Z hlediska objemu zakázka představuje částku 20 milionů korun.
LEGO Kladno Světoznámý dánský výrobce plastových stavebnic mohutně rozšiřuje své výrobní kapacity v Kladně a ROSS Holding je u toho. „Jsme subdodavatel firmy Metrostav. Je to obrovská zakázka asi za 100 milionů korun a musí být hotová abnormálně rychle,“ dozvídám se od projektového manažera Libora Zelenky. „Na stavbě máme dva techniky, zbytek zajišťují naši subdodavatelé,“ dodal. ROSS obstarává instalaci pěti nových trafostanic a podle odhadů tam spotřebuje dvě stě třicet kilometrů kabelů. „Je to v podstatě kompletní dodávka silnoproudých
instalací a osvětlení,“ doplnil manažer. Společnost LEGO staví u Kladna výrobní haly veliké jako osm fotbalových hřišť, ve kterých má pracovat asi tisíc zaměstnanců. „Mají tam stát celkem čtyři ocelové haly, jedna skladová hala a manipulační a zakladačový sklad, dále dvě administrativní budovy,“ řekl Zelenka. Do nových prostor se v budoucnu nastěhují výrobní kapacity Lega z jiných částí Evropy. Zmiňovaných 100 milionů korun je třeba prostavět za sedm měsíců. „Zatím jsme u první etapy, tempo ale máme závratné,“ směje se Libor Zelenka.
Rodinný dům Praha Ve spolupráci s jedním z nejúspěšnějších českých architektů Luďkem Rýznerem staví firma ROSS Holding atypický a futuristický rodinný dům v jedné z částí Prahy. „Design domu je podřízen požadavku investora – maximálně čistá konstrukce bez zbytečných ozdob. S ohledem na dané řešení bylo zvoleno použití liaporbetonu, tak aby bylo dosaženo požadovaných jednoduchých detailů. Koncept domu vychází z představy těžkého betonového kvádru na vzdušné podnoži prvního nadzemního podlaží, který je prořezán otvory a atrii a vytváří tak maximální soukromí a intimitu jednotlivých obytných prostor. Čistotu řešení navíc podtrhuje systém bezrámového zasklení, který obepíná v maximální mož-
né míře všechny místnosti a propojuje tak interiér s exteriérem,“ řekl o návrhu domu architekt. Právě materiál liaporbeton je největší zajímavostí této stavby. „Jedná se o speciální beton, který je lehčí než ten standardní a má tepelný odpor. Je směsí cementu, vody a keramického kameniva. Stěny z takové hmoty se nemusí obkládat,“ vysvětlil projekt manažer Radek Bláha, který stavbu řídí. „Pochopitelně používáme i standardní beton, z liaporbetonu jsou některé stěny.“ ROSS Holding tak získává další důležitou referenční zakázku. „Je to úplně něco jiného než klasická továrna nebo administrativní budova. S kanceláří architekta Luďka Rýznera spolupracujeme delší dobu a řekl bych, že to je spolupráce velmi úspěšná,“ myslí si Bláha.
Fakulta stavební Brno Za přibližně 18 milionů korun ROSS Holding provádí kompletní elektroinstalace a osvětlení jako součást obří stavební zakázky ve školních budovách v Brně. „Pracujeme na parkovacím domě, venku se i přes nepřízeň počasí věnujeme budoucímu veřejnému osvětlení a v budově s označením R dokončujeme elektroinstalace. Má tam být stravování a učebny,“ řekl šéf zakázky Lukáš Vaňkát. ROSS je subdodavatelem firem Metrostav a Unistav.
Rozměrná akce za téměř 550 milionů korun se týká budov v ulicích Veveří a Žižkova. „Celkem bude zrekonstruováno 15 737 m 2 ploch vzdělávacích a vědeckovýzkumných pracovišť areálu a současně bude nově vybudováno 3 588 m 2 ploch vzdělávacích a vědeckovýzkumných pracovišť,“ chlubí se škola na svých internetových stránkách. Hlavním cílem je zprovoznění vzdělávacích a vědeckovýzkumných prostor stavební fakulty v Brně na technické úrovni odpovídající špičkovým pracovištím předních světových univerzit.
Spolana Neratovice Lidé z ROSSu pracují také v chemičce Spolana Neratovice. Dochází k likvidaci staré výrobní haly. „Je to tam dost nebezpečné, moji kolegové uvnitř byli jen tři dny, museli mít ochranné pomůcky a filtry přes ústa i obličej,“ popsal situaci projekt manažer Zdeněk Kokoška. V hale se totiž volně povaluje chemický odpad včetně rtuti. „Dělali jsme zařízení staveniště, to jsou přípojky pro ventilace, osvětlení haly a venkovní osvětlení,“ dodal Kokoška. Součástí zakázky je také část vysokonapěťová. „Dodávali jsme novou trafostanici.“ Akce je naplánovaná od listopadu 2011 do února 2012. (rah)
City Green Court netradiční a zajímavé obchodní centrum. Je důkazem toho, že při návrzích administrativních budov je možné přemýšlet ekologicky.
Ross aktuálně / 7
ROZHOVOR:
JOZEF SOUKUP
Radosťou je pôsobiť radosť
Obchodný riaditeľ firmy ROSS Slovakia Jozef Soukup má 44 rokov. Svoju terajšiu pozíciu zastáva od marca 2008, kedy si ho ROSS vybral, ako sám hovorí, ako človeka, ktorý vie zariadiť čokoľvek. Pohybuje sa v obchode, ide vo veľkých zákazkách a možno vás zarazí jeho koníček, aj keď on to zase taký koníček nie je, je to skôr záujem. Študuje východné náboženstvá, predovšetkým budhizmus.
V krízových stavoch viem stále premýšľať v pohode a som nad vecou.
Vy rád robíte ľuďom okolo seba radosť... Je v tom povedané úplne všetko. Hodnoty, ktoré uznáva väčšina spoločnosti, sú zanedbateľné proti tomu, keď niekomu urobíte radosť. Stačí drobnosť, maličkosť, otvoriť dvere dáme a podobne. Pôsobiť radosť je podľa môjho názoru výsadou ľudí, ktorí už majú niečo prežité a dospejú do určitého veku. V mojom prípade na základe štúdia východných náboženstiev a umenia sa na to pozerám trochu inak. A radosť je hodnota, ktorá je nevyčísliteľná. Ktorá z tých východných filozofií vám imponuje? Jednoznačne budhizmus. Do ničoho ľudí nenúti, ničím ich nestraší a dáva možnosť vybrať si určité múdrosti, ktoré človek s istou skúsenosťou môže aplikovať do života. Môže to porovnávať s tým, čo už zažil a vyskúšať si, ako to funguje. Myšlienky sú to tisíce rokov staré, ktoré ale nestrácajú aktuálnosť. Áno, vždy fungovali, fungujú a fungovať budú. Ide o to, ako sa na to každý jednotlivec pozrie, ako si to sám sebe vie vysvetliť. Ako sa podľa vás budhizmus spája s dnešnou dobou? Z vonkajšieho pohľadu sa skĺbiť nedá, dá sa ale využiť pravé múdrosti. Veci, ktoré
8 / Rozhovor
táto filozofia učí, uľahčujú život aj mne ako obchodníkovi. Mnohí sú z biznisu na nervy a na prášky. Keď si ale niektoré myšlienky v hlave rozoberiete a fungujete podľa nich, tak to celé sledujete z iného uhla pohľadu a neštvú vás to, ako ostatných. Nedržíte sa hodnôt, ktoré sú nepodstatné a máte nadhľad. Znamená to, že vy v tomto duchu vediete aj zložité rokovania, kde ide o veľké peniaze? Určite áno. Naučilo ma to posunúť prah povedzme „vytočitelnosti“ veľmi vysoko. V krízových stavoch viem stále premýšľať v pohode a som nad vecou. Získavam tak nad ostatnými určitú prevahu v myslení. Keď sa totiž nerozčúlite, tak máte možnosť premýšľať logickejšie a v podstate premýšľať aj za druhú stranu. Funguje to viac na mužov alebo ženy? To špecifikovať nechcem, v biznise sú samí muži. Podstatné je človeka najprv dokonale prečítať a potom zhruba viete, ako môže v ktorých chvíľach reagovať. Sú to ľudia, alebo skôr súperi, pretože obchod je vlastne boj, u ktorého je jasné kde asi stojí a zvolíte taktiku, ktorá platí, iným slovami zistíte na čo počuje. Obchodník musí byť diplomat a tiež psychológ. To je kľúč k úspechu.
Ste úspešným obchodníkom, predpokladám... Podľa výsledkov, nechcem byť neskromný, ale úspešný som. Čísla hovoria jasne. Rok 2010 bol zatiaľ neúspešnejším rokom za pôsobenia firmy na Slovensku. Riešime ale aj malé obchody, držím sa totiž židovského porekadla: „Kto si mála neváži, veľa si nezaslúži“. Hrá tam nejakú rolu vaša mena euro? Je to úplne jedno, čím sa platí. V medzinárodnom obchode to má svoj význam, v malej krajine ale nie. V súčasnosti nám nie je čo závidieť. Ako Slováci vnímajú českú firmu, ktorú zastupujete? Skutočnosť, že naša firma má matku v Čechách, vnímajú veľmi pozitívne. To zvyšuje prestíž firmy a jej image. Tiež si vzájomne pomáhame. Keď mala problémy matka, slovenská spoločnosť pomohla a bolo to aj naopak. Inak naša bratislavská firma má 24 kmeňových zamestnancov. Je to rodinná atmosféra, dokonale sa poznáme a dokážeme ťahať za jeden povraz, čo je z môjho pohľadu to najdôležitejšie. Máme spoločný cieľ úspešne generovať zisk. (rah)
HISTORIE:
Bratři Mahlerové – zakladatelé moderního pletařského průmyslu v Brodě Na následujících řádcích padne zmínka o nejúspěšnější podnikající rodině a její továrně, která v hranicích Německého Brodu vznikla. Jejími majiteli byli židé a ne ledajací. Šlo o členy poměrně rozvětveného rodu Mahlerů žijícího po vesnicích a menších městech v oblasti Světlé nad Sázavou. Živili se typickým – jinými lidmi nenáviděným, ale potřebným – řemeslem jako lichva či podomní prodej. Toužili přesídlit do velkých měst, která jim ale byla letitými nařízeními uzamčena. Šlo také o Německý Brod a Jihlavu. V šedesátých letech 19. století bylo toto pravidlo k nechuti mnohých obyvatel měst zrušeno a Mahlerové se dokonce stali prvními židy, kteří do Německého Brodu po roce 1860 přišli. Šlo o Šimona Mahlera, jeho ženu a děti. Nutno podotknout, že jeho početné příbuzenstvo nepřišlo celé s ním. Například Šimonův syn Bernard Mahler se svým synem Gustavem, budoucím hudebním skladatelem, se přesunul do Jihlavy. Šimon Mahler zakoupil dům na dnešním rohu ulic Husova a Horní a začal podnikat. Vydělal tolik, že jeden z jeho synů Josef (narozen 1830) se oženil s movitou vdovou z Polné a přesunul se do vlastního domu v Horní ulici, tedy do samotného města. Josef ovšem nezůstal pouze u prodeje dnešními slovy smíšeného zboží, ale zakoupil roku 1873 velkou budovu na rohu dnešních ulic Beckovského a Svatovojtěšská. Zde následně zřídil Pletařský podnik Josef Mahler. Živnost významně rostla a byla roku 1895 přeměněna na továrnu. Její majitel zemřel o čtyři roky později a následovníky ve vedení se stali jeho oba synové Vilém a Viktor. Ne náhodou tak fabrika nesla nové jméno Bratří Mahlerové. Roku 1907 se bratři rozhodli opustit obytný dům v Horní ulici a vystavět si reprezentativní sídlo ukazující
jejich podnikatelské úspěchy. Vznikla tak vila v Beckovského ulici hned nad továrnou, která svým pojetím ve stylu Arts and Crafts připomíná staré anglické aristokratické sídlo. Mahlerova vila je na svém místě dodnes a je kulturní památkou. Továrna se úspěšně rozrůstala a ani příchod války její provoz zcela nezastavil, pouze výrazně omezil. Tragédie ovšem rodinu postihla o několik let dříve. Roku 1916 v pětačtyřiceti zemřel Viktor Mahler. Jeho dva nezletilí potomci Josef a Hanuš byli strýcem Vilémem vyplaceni, posláni za jiným strýcem do Jihlavy a tak vyloučeni z nároku na vedení továrny. Vilém je o devět let později ale do podniku opětovně začlenil a určil z nich své nástupce. Důvodem byla nemožnost mít vlastní potomky. Ve vedení se tedy objevili tři lidé a to vedlo roku 1928 k vystavění nové, méně výrazné vily č.p. 407 pro Josefa na dnešní Masarykově třídě. Obě vily k sobě byly zády a volný prostor tehdy vyplňovaly tenisové kurty, bazény a park a pravděpodobně i výběh pro opici. Mahlerové patřili za první republiky k městské smetánce. Paradoxně neprahli po politickém vlivu na chod města a nebyli členy městského zastupitelstva ani výborů. Přesto si je město náležitě předcházelo. Ve své stále rostoucí fabrice Mahlerové zaměstnávali stovky lidí na zhruba tisícovce pletacích strojů vlastní výroby. Tyto pletací stroje pod názvem
Bramah a Atlantic také vyváželi a primárním odbytištěm všech jejich výrobků (přes 60%) bylo zahraničí: Anglie, Holandsko, Belgie, Švédsko, Norsko, Švýcarsko, Německo, Rakousko a Egypt. Příchod hospodářské krize po roce 1930 samozřejmě firmu ovlivnil. Vilém v této době už přenechával většinu rozhodnutí na svých synovcích a ti v roce 1932 rozhodli z obavy před případným krachem o přeměně živnosti v akciovou společnost. Vznikla tak akciová společnost Bratří Mahlerové s kapitálem 3 miliony Kčs, kde většinu samozřejmě měli původní majitelé. Krize byla z existenční stránky zažehnána, ale přišly problémy zdola. Podnikateli léta ignorované komunistické buňky živené filozofií „když řádně pracujete, smýšlejte jak chcete,“ začaly aktivizovat dělnictvo a to vstupovalo do stávek. Shromáždění před továrnou se mnohdy zúčastnili i komunističtí poslanci, ale ve všech případech zasáhlo četnictvo.
Rozsáhlý rod Mahlerů byl velmi podnikavým rodem. Dva bratři se usadili v Brodě a stáli u zrodu tradičního průmyslového odvětví.
Právě přítomnost extrémně levicového smýšlení mezi zaměstnanci továrny a také příchod německé okupace znamenaly nevratný zásah do léta budované živnosti rodiny Mahlerů. Jak a s jakým výsledkem? O tom si povíme příště. Autor: Mgr. Michal Kamp – historik Muzea Havlíčkův Brod Foto: osobní archiv autora Historie / 9
ROZHOVOR:
PAVEL BENEŠ
Jsem v podstatě dráteník
Téměř celým profesním životem provází Pavla Beneše elektřina. Studoval na průmyslové škole v Kutné Hoře a pár let po maturitě se učil řemeslnou elektrikářskou práci. Do ROSSu přišel v roce 2002 a postupně se vypracoval až na vedoucího projektových týmů. Kromě práce a rodiny je jeho velkým koníčkem hudba. Má zajímavou sbírku punkových kapel téměř z celého světa. Punk je specifická hudba doprovázená stejně osobitou kulturou.
Pavla Beneše práce baví, rodina naplňuje a celoživotní koníček uklidňuje.
Vy jste na plný úvazek v práci a na plný úvazek také doma otec třech dětí. Která z těch profesí je náročnější? Která je náročnější se nedá říct, těžké jsou obě dvě. V obou by měly být stejné výsledky, ty nejlepší výsledky. Někdy tomu tak je, jindy není. Totéž doma, občas to díky časovému vytížení také není na jedničku. Kde se cítíte lépe – doma nebo v práci? V práci se cítím dobře. Pracuji s lidmi, s asi pětičlenným týmem, a to mě vyloženě baví. Mám dobrý tým, který se takto separoval řadu let. Méně schopní odešli nebo byli odejiti, zůstali jen lidé, na které je spolehnutí a kteří jsou schopni táhnout za jeden provaz. Myslím, že v práci se mi poměrně daří, ale jsou i horké chvilky. Doma se cítím jako šťastný táta. Když přijedu domů, děti se hned sesypou. V tu chvíli se snažím práci opustit a naplno se věnovat rodině. Jde vám to? Nejde, nejde (smích). Já totiž neumím vypnout, v hlavě pracuji pořád, i o víkendech. Snažím se, učím se to takříkajíc vypínat, abych byl opravdu tátou. Když mi zvoní mobil, tak pro něj samozřejmě
10 / Rozhovor
běžím. Manželka mi říká, že jsem závislý na telefonu. Myslím ale, že jsem asi dost upnutý na práci. Co říká na vaší práci rodina? U nás to funguje tak, že já moc věcí z práce nesděluji. Kolikrát mi manželka říká, že ani neví, co dělám. Jsou to složité věci, že mi stejně nebudeš rozumět, vysvětluji jí (smích). Zúžím to na informace, kde zrovna budu nebo kam jedu. Také mi říkala, že vlastně neví, co má říci svým kamarádkám o mojí práci. Děti to taky nějak nebere, pětiletý syn Honza mě nazval kabelákem nebo dráteníkem. Je synovo pojmenování výstižné? Výstižné to je, já jsem v podstatě takový dráteník nebo kabelák. Elektřina se ale jinak dělat nedá (smích). Zájem o obor mě provází od mládí, mám za sebou léta kutilství, výrobu pokusných elektromotorů z korkových špuntů a podobně. Váš syn bude také dráteníkem? To nevím, asi před rokem mi říkal, že bude švadlen. Žena je dámská krejčová, náš Honzík nechce být krejčí, ale švadlen (smích). Třeba ho osloví stejná záliba jako vás – tvrdá muzika.
To by se mi líbilo. Punková muzika nějaký směr má, musí mít ale jasné hranice. Je jen malý krůček k extrému. V této věci bych ho rád podpořil. Jinak kultura punku je osobitá. Člověk neuznává autority, odmítá spotřební komunitu a do tohoto směru patří i squat, tedy obydlování starých nepoužívaných domů. Punkové kapely se nikam necpou, koncerty jsou za pár korun a muzikanti bývají famózní. Rozumím ale tomu, že se každému nelíbí. Komunita lidí kolem tvrdé muziky je přátelská, zdaleka to nejsou jen ti pankáči, co nemají v hlavě vůbec nic. Vaše sbírka CD je obdivuhodná. Jak je veliká? Jsou to CD, videokazety, DVD nosiče punkové hudby. Teď jsem sbírku musel uklidit na půdu, protože by mi jí děti zničily. Mám nahrávky mimo jiné z Mexika. Sháněl jsem je po různých distributorech, psal dopisy. Obrovské možnosti jsou v Polsku. Jednou bych vše rád předal dětem. Uvidíme ale, jestli je to vůbec bude zajímat a jestli punk bude ještě aktuální. Hudba tohoto charakteru je jako na sinusovce, to ale platí u hudby obecně. Možná mi jednou moje děti řeknou ať to vyhodím, že to poslouchat nebudou. Ještě jsou malé, uvidíme co bude. (rah)
věrní rossu
15 let u firmy
Hana Bartáková
Marie Jeřábková
Mzdová účetní Hana Bartáková počítá výplaty zaměstnancům ROSSu už patnáct let. Nejedná se o její první zaměstnání, ale o to, v kterém nejdéle vydržela a stále ji baví, i když jak sama říká, je občas hodně náročné. Náročné na čas i psychiku. „V listopadu 1996 měl ROSS 123 zaměstnanců, navzájem jsme se znali, dokázali se vždy domluvit, chovali jsem se k sobě slušně a nebyla taková rivalita. Dnes zpracovávám mzdy pro asi 450 zaměstnanců v pěti firmách, což je o něčem jiném.“ Aby bylo vše tak, jak má být, pracuje první polovinu měsíce podle potřeby, včetně víkendů. Odesláním výplat ale práce nekončí, po zbytek měsíce se dodělává vše ostatní a připravují se podklady pro další měsíc. „Není to nudná práce, stále se něco děje, přicházejí různí lidé, občas je problém se srovnat s jejich myšlením, ale vždy se nějak domluvíme“ směje se.
Do společnosti ROSS nastoupila po čtyřech letech práce na finančním úřadě. „Nebylo to jednoduché rozhodnutí, odejít z jistoty do pro mne tehdy neznámé firmy, mezi nové lidi. Nikdy jsem toho ale nelitovala. Začala jsem pracovat na pozici ekonoma, kde jsem zodpovídala za správnost účetnictví, připravovala reporty pro vedení, přičemž hlavní náplní práce byly závěrky a daňové povinnosti všech společností ve skupině ROSS. Zde jsem zúročila své znalosti z minulého zaměstnání. V té době ve firmě probíhala implementace nového účetního systému FEIS, který užíváme dodnes,“ svěřila se. Při své práci ve firmě, která má aktivity po celém světě, se i po 15ti letech stále učí a poznává nové věci. Na Slovensku byla založena dceřiná společnost ROSS Slovakia s.r.o., kterou dozoruje nejenom po stránce ekonomické, ale i co do reportingu. „Po založení Havlíčkobrodské o.p.s. jsem pak musela nastudovat účtování obecně prospěšné společnosti, daňové povinnosti, sledování dotací a grantů, což je přeci jen odlišné od podnikatelského subjektu. Samozřejmě mi pomáhají různá školení, kterých každoročně absolvuji několik. Na nudu a stereotyp si opravdu nemohu stěžovat.“
Největším odpočinkem a nabráním nových sil je pro paní Bartákovou relaxace u moře, v teple a na sluníčku. „Snažím se alespoň jednou za rok vycestovat, letos jsem byla v Turecku a na Vánoce se chystám poprvé na exotičtější dovolenou. Nemám ráda zimu.“ Ve volných chvílích se snaží věnovat rodině, hlavně synovcům a jejich sportovním aktivitám. Je to jiný způsob relaxace a částečně i adrenalinu. Hana má ráda pohodu, smích a příjemné lidi kolem sebe.
V nově vznikajícím kontrolním oddělení začala pracovat na pozici ředitelky controllingu. „Protože mám již dospělé děti, tak mi časově náročná práce nevadí. Volný čas se ale vždy najde. Já i manžel rádi jezdíme na kole, projeli jsme již spoustu míst v České republice. Nádherná je Šumava od Vyššího Brodu až k Železné Rudě, Kroměřížsko, Třeboňsko, při návštěvě Jeseníků jsme zajeli i do Polska k jezerům u městečka Otmuchow. Někdy stačí jen vyjet o víkendu na kole na Žďárské Vrchy, při rozhlížení se po okolí si člověk krásně vyčistí hlavu. Rozhodně to není jen o množství najetých kilometrů, při svých cestách navštěvujeme různé památky, zajímavosti, máme rádi rozhledny, i když stoupání k nim je vždy náročné.“ Velice ráda i čte, takové posezení v létě na terase u našeho domu, s knihou v ruce, s výhledem do zahrady a někdy i sklenkou vína, je podle Marie Jeřábkové k nezaplacení. „Do toho šumí vodotrysk v jezírku. Práce na zahrádce po celodenním sezení za počítačem je rozhodně odpočinkem. Dříve jsme pěstovali hodně zeleniny, dnes už to je více o květinách a okrasných dřevinách. Ráda k nám jezdí i vnoučata, kterých mám od konce listopadu již pět, nejstaršímu vnukovi je 12 let, nejmladšímu několik dní. Mám pocit, že vedle nich omládnu, zasmějeme se některým jejich výrokům, jezdíme společně na různé výlety. Samozřejmě na podzim musíme i do lesa na houby, kterých najdou opravdu hodně. Jen to čištění a zpracování zůstává vždy na mně. Oblíbené je i vaření a pečení, taková vánočka od babičky je nejlepší,“ usmívá se na závěr.
Miroslav Roztočil Do ROSSu Holding přišel v roce 1997 a nastoupil jako přípravář. Z přípraváře zamířil na projekci, kde po čase dělal vedoucího. Kvůli zakázce Hyundai Nošovice ale skončil na stavbě a je tam až dosud. „Někdy toho lituji, někdy jsem rád. Podle toho, jak se zrovna daří,“ směje se. Miroslav Roztočil řídil rekonstrukci nemocnice v Tbilisi, což byla jeho největší akce. „Je to země, kam bych se normálně nepodíval, dokonce jsme byli i na vysoké čtyřtisícové hoře. Snažím se poznávat nejenom samotnou zemi, ale i mentalitu místních lidí,“ přiznává se Roztočil, který měl mimo jiné na starosti skupiny místních dělníků, které v podstatě vyučoval jednotlivým řemeslům. „Jsme asi o pořádný kus před nimi. Přivezli jsme nové nářadí, přípravky na řezání trubek, odstraňování izolací a podobně a oni na to koukali, nikdy to asi neviděli. Naším úkolem bylo mimo jiné naučit místní s takovými věcmi pracovat.,“ dozvídám se dále. Konec roku 2011 strávil Miroslav Roztočil v Kopřivnici a v roce 2012 se chystá do Kazachstánu. „Budu na stavbě Českých teras opět řídit řemesla.“ Ve svém volném čase se kromě rodiny věnuje všemu, co má motor. „Jezdím na motorce, zajímají mě ale hlavně letadla a jejich historie. Uvažuji, že se létání začnu věnovat i prakticky a vstoupím do nějakého aeroklubu,“ uzavřel.
Blahopřejeme rodičům! Kamil Bárta se narodil 5. listopadu 2011 tatínkovi Martinovi Bártovi, který pracuje ve firmě jako přípravář.
Marek Vojtíšek se narodil 22. října 2011 tatínkovi Karlovi Vojtíškovi, který pracuje ve firmě jako vedoucí projektových týmů.
Věrní ROSSu
/ 11
SLOVENSKO:
Bratislavská hrádza
Na začiatku kúsok za sídliskom Petržalka je veľké záchytné parkovisko, kde väčšina cezpoľných návštevníkov odstaví svoje auto. „Potom stačí obuť korčule, sadnúť na bicykel a alebo vyraziť pešo,“ hovorí na začiatku cesty môj sprievodca Jozef Soukup z bratislavskej pobočky ROSSu, ktorý sem chodí pomerne často. „Podľa mňa to je úplný unikát. Takýto kúsok od rušného mesta. Chodím sem relaxovať. Polhodina na tomto mieste má na mňa rovnaký účinok ako týždeň v kúpeľoch. Asi to je tým, že ma láka rieka. Niekedy idem na bicykli, inokedy idem pešo, treba medzi obchodnými schôdzkami. Dokonale si vyčistím hlavu,“ smeje sa. Zvolili sme cestu priamo z Petržalky, teda pod mostom SNP. Vyrážame po prúde Dunaja smerom od Bratislavy. „Sú tu bufety, občerstvenie, miesta pre odpočinok,“ dodáva Soukup. Chodník pre cyklistov dopĺňa chodník pre in-line korčuliarov. Práve je štvrtok popoludní a ľudí stretávame pomerne dosť. „Nie je divu, je to skutočne pár stoviek metrov od centra, chodia sem nielen miestni, ale aj turisti a návštevníci. Pritom je to tak jednoduché - len obyčajný chodník pozdĺž riečneho koryta.“ Na začiatku nie je povrch cesty najkvalitnejšie, po niekoľkých kilometroch sa to ale zmení. Korčuľovať je v tej chvíli možné aj v pruhu pre cyklistov. Po chvíli sa otočím napravo a vidím koniec Petržalky a na druhej strane jazero. „Toto je Zemník
12 / Slovensko
Na bicykli, pešo, na kolieskových korčuliach, s kočíkom - tak môžu obyvatelia a návštevníci Bratislavy pohodlne relaxovať na hrádzi. Ide o ľavý breh Dunaja. Špeciálne upravená cyklotrasa vedie priamo z mesta okolo rieky až k obrovským plavebným komorám vodného diela Gabčíkovo a pokračuje k mestu Komárno. Mnohí sú presvedčení, že to je minimálne európsky unikát. Z centra slovenskej metropoly je možné sa na hrádzu dostať do desiatich minút. - chránená krajinná oblasť. Tu pred nami je ďalší bufet, tentoraz dokonca dvojitý bufet. Je to súčasne miesto, kde sa ľudia stretávajú. Na jazere sú obytné lode. Aby sme ich videli, tak musíme ísť za bufet, čo je pre korčuliarov pomerne zložité, je to z prudkého kopca, kde sa zle brzdí,“ delí sa o vlastné skúsenosti Jozef Soukup. S každým ďalším najazdeným kilometrom stretávame čoraz menej a menej ľudí. „Je to logické, každého desiatky kilometrov dlhá vychádzka neláka, niekto si ide oddýchnuť len treba na hodinu,“ hovorí. Pokračujeme ďalej, podľa smerovky na Čunovo, a míňame areál vodných športov. Čiastočne je napájaný z priehrady vodného diela. Okrem Dunaja môžeme pozorovať okolité dediny a dedinky. „Ďalšiu zastávku si urobíme vo Vojtcoch, čo je asi tridsaťdva kilometrov od Bratislavy. Všimol ste si, že aj počet občerstvení klesá, nie je divu! Až do Gabčíkova vyrazí z Bratislavy málokto,“ prezrádza Soukup. K vodnému dielu Gabčíkovo to je necelých päťdesiat kilometrov. „Tu je to mnohokrát nezáživná jazda stále rovnakú krajinou, Gabčíkovo nám to ale vynahradí.“
Gabčíkovo je obrie vodné dielo stojace na hranici Slovenska s Maďarskom. Povodne v rokoch 1954 a 1965 prinútili československú a maďarskú vládu k premýšľaniu o stavbe priehrady, ktorá by rozlievaniu veľtoku zabránila. „Pôvodne to malo byť Gabčíkovo - Nagymaros. Maďari to ale nakoniec vzdali, bolo to myslím okolo roku 1990. Vraj z ekologických dôvodov,“ vysvetľuje Jozef Soukup. „Elektráreň má výkon asi 720MW. Vzniklo tu aj slepé rameno Dunaja a medzi hrádzou a pôvodným ramenom rieky ostali tri dediny. Nespornou výhodou celého diela je ale ochrana územia pred povodňami, celoročné splavnosť Dunaja a hlavne zlepšenie ekologických funkcií rieky.“ Súčasťou vodného diela sú pochopiteľne aj plavebné komory s rozdielom hladín dvadsaťdva metrov. „Práve tie komory sú častý cieľom návštevníkov z druhej strany, ako sme prišli my,“ hovorí na hrádzi Soukup. Neďaleko sú totiž termálne parky Veľký Meder a Patince. (rah) Foto: internet
RUMUNSKO:
Blízké místo pro dobrodružného cestovatele Cesta z Prahy do Bukurešti po kolejích měří přesně 1008 kilometrů. Jen taková vzdálenost dělí návštěvníka od dobrodružství, nedotčené panenské krajiny a na druhé straně nebývalého luxusu komunistického paláce, kterému Rumuni říkají Palatul Parlamentului. Rumunsko se nachází v jihovýchodní Evropě a v této části Starého kontinentu je největší. Dominantou je karpatský vrchol Moldoveanu a veletok Dunaj, který tvoří hranici se Srbskem a Bulharskem. Téměř rok strávil v Rumunsku manažer společnosti ROSS Holding Radek Bláha. „Stavěli jsme pobočku firmy Hranipex,“ dozvídám se hned v úvodu našeho rozhovoru. „Nejprve jsem tam byl sedm měsíců před vstupem Rumunska do Evropské unie, v roce 2011 potom další tři měsíce,“ dodává. Rumuni nejsou nijak pracovití. Problémy bývají s kvalitou a jsou nespolehliví. „I když se celé Rumunsko díky zahraničnímu kapitálu zlepšuje, pořád je co dohánět. Těžko se hledá místní firma, která by dodržela termíny podle smluv. Je jim všechno jedno, jsou nad věcí a nic neřeší.“ Podle Radka Bláhy je Rumunsko zemí několika tváří. Na jedné straně je krásná přírody přitažlivá především pro dobrodruhy. Pak to jsou moderní centra a naopak i viditelná bída a nouze. „Žijí zde místní zbohatlíci, toho si všimnete hned. Potom potkáváte obyčejné Rumuny, kteří jsou skutečně chudí, posílají děti v podstatě žebrat o drobné nebo cigarety.“ Dalším problém je čistota, respektive nečistota. „Všiml jsem si nepořádku. Jediné, o co jim skutečně jde, je auto. To pořád leští, ale také ne všichni,“ usmívá se. Na druhé straně jsou Rumuni v odlehlejších oblastech od hlavního města Bukurešti působí příjemně, snaží se pomoci. „Jsou milí a když slyší češ-
tinu, hned reagují,“ říká manažer, který stejně jako zástupci ostatních českých firem podnikajících na rumunském území používal překladatele z české oblasti přímo v Rumunsku. Rumunské území obydlené Čechy je v horách na břehu Dunaje a nazývá se Banát. Tvoří ho vesnice Svatá Helena, Gerník, Rovensko, Eibentál, Bígr a Šumice. Do Banátu je možné cestovat, pronajmout si domek a poznávat tradice tamního obyvatelstva. Od těch českých se příliš neliší. První obyvatelé se v Banátu objevili v roce 1823, kdy se jako kolonisté z tehdejší Rakouské monarchie vydali kolem Dunaje do hor, kde chtěli těžit dřevo. Země nabízí i další turistické oblasti, především Černé moře. „Je z části připravené pro návštěvníky, s letovisky v Chorvatsku, Egyptě nebo Bulharsku ale srovnat nelze. Rumuni jsou o velký krok pozadu,“ tvrdí Bláha. „Nejlépe je spojit dovolenou s horami, Bukureští a třeba jeden den strávit na pláži, jinak si volný čas nedovedu představit,“ doplňuje. Davy cizinců míří do hlavního města – dvoumilionové Bukurešti. Jejich cílem bývá především druhá největší budova na světě – rumunský parlament. Na návrší ho nechal postavit komunistický vůdce Caušesku. Kvůli stavbě padly
stovky domů ze staré bukurešťské zástavby. Palatul Parlamentului má dva tisíce sálů, kilometry chodeb a třítunový lustr v největší místnosti. Okázalost sama. Z části ho využívá rumunský parlament, denně přicházejí zástupy turistů. „V parlamentu jsem byl také, nějak to nechápu. Musela to být šílená doba,“ nepochybuje Radek Bláha. Větší budovou je už jen americký Pentagon. Kromě toho v Bukurešti stojí za pozornost budova filharmonie s velmi zajímavým interiérem, kde se kloubí několik stavební stylů. Dále zámek Cotroceni, který byl v 70. letech minulého století zcela zničen, následně však velmi šetrně restaurován. Před rokem 1990 sloužil rumunské vládě. Do Rumunska je z České republiky možné jet vlakem, který kromě Bukurešti zastavuje i v jiných zajímavých městech. Rumunské silnice jsou na mnoha místech značně poškozené. „Viděl jsem silnici, pod kterou procházela kanalizační vpusť a v místě té trubky byl třiceticentimetrový hrbol. Jet v noci trochu rychleji, dopadne to špatně,“ říká Radek Bláha. Po vstupu Rumunska do Evropské unie se ale situace i v dopravě zlepšuje. (rah) Zdroj: www.banat.cz Foto: internet Rumunsko / 13
ROSS PODPORUJE:
Děti v dětském domově v Kroměříži Populární osobnost televizní obrazovky Hanka Kynychová založila před časem občanské sdružení Dětské domovy v pohybu. Chce vyburcovat děti a jejich starší kamarády k fyzickým aktivitám. Hlavním partnerem je Nadace Nova a celoroční akce se nazývá Hejbejte se a zpívejte s Hanou a Novou. ROSS Holding podpořil děti z domova v Kroměříži. Dětský domov v Kroměříži sídlí poblíž Květné zahrady – významné památky zapsané do seznamu UNESCO. ROSS Holding s ním komunikuje pro-
střednictvím ředitele pro export Dušana Lošonského. „Sice se domov nenachází na Havlíčkobrodsku, kam směřujeme většinu naší podpory, Dušan nás ale oslovil a proč nepomoci v této dobré věci,“ řekla Zdena Stryková. Děti z Kroměříže se popisované akce účastní čtyři roky. Na začátku stála Hanka Kynychová s jasným plánem – pomoci. „Ráda bych to, co umím, předávala nejenom široké veřejnosti, ale i dětem v dětských do-
14 / ROSS podporuje
movech. Rozhodla jsem se proto založit občanské sdružení, oslovit Nadaci Nova a tak vznikl hýbající se projekt pro děti,“ řekla hlavní aktérka. „Věnujeme se výhradně dětem z domovů, protože nemají možnost, aby je k volnočasovým aktivitám směrovaly jejich rodiny a ukázaly jim cestu k výběru zajímavých kroužků. Takto si mohou vyzkoušet aerobik, moderní zumbu a další,“ dodala Kynychová.
or a Zumba a třetí místa v MTV dance a Muzikál. „S Hankou cvičíme rády a rok od roku se úroveň celé akce zvyšuje, což nás vždycky dobře naladí. Také se potkáváme s dětmi z ostatních domovů, což je skvělé,“ řekla soutěžící Natálka Mikulová. „Byla bych ráda, aby i ostatní ročníky dopadly tak dobře jako ten letošní. Snad ani nejde o výsledek, jde především o společnou aktivitu a dobrou náladu,“ doplnila.
Děti z Kroměříže se zapojily do čtyř kategorií – muzikál, aerobik junior, MTV dance a zumba. ROSS Holding se podílel na zajištění letního soustředění v Čerčanech. Další soustřední spolu s dalšími domovy probíhalo ve Zlenicích na Benešovsku. „Musíme nacvičit celý program pod vedením lektorů tak, abychom mohli obhájit loňské prvenství,“ řekla jedna z dívek. V roce 2010 právě tým Aerobik junior kroměřížského domova zvítězil ve své kategorii a děvčata čekala lákavá cena v podobě nákupu sportovního vybavení a návštěvy kosmetického salonu. Úspěšní byli i zpěváci v kategorii Muzikál. „S písní Pijeme kolu vybojovali druhé místo, za které dostali lístky na muzikál Děti ráje,“ upřesňuje Dušan Lošonský.
V Dětském domově v Kroměříži žije 24 dětí. Jsou rozděleni v rodinných skupinách. Každá z nich má samostatné patro s obývákem, kuchyní, jídelnou a pokoji. Děti starší patnácti let žijí samostatně v garsoniérách, kde si pod dohledem vychovatelů sami perou, žehlí a uklízí. „Cílem našeho zařízení je vytvořit dětem podmínky co nejvíce podobné rodinnému prostředí. Aby došlo k rozvoji osobnosti každého dítěte, k uspokojení jeho potřeb, uplatňujeme zapojení se do zájmové činnosti. Chceme pomoci dětem vhodnou motivací s přípravou na budoucí povolání a podílíme se na utváření jejich kladných charakterových vlastností. V neposlední řadě jde o získání pozitivního vztahu k životu, aby jim získané zkušenosti a návyky umožnily prožití plnohodnotného života,“ uzavírá ředitelka domova Anna Hejná. (rah)
Ročník 2011 byl pro kroměřížské děti také velmi úspěšný. Na celostátním finále konaném v pražském Kongresovém centru 19. listopadu vybojovali první místa v kategoriích Aerobik juni-
Zdroj: www.ddkm.cz, www.ddvpohybu.cz Foto: Dušan Lošonský
POZVÁNKA:
Staňte se Stardance na plese Pivovaru Chotěboř Zveme vás 4. února 2012 do sokolovny v Chotěboři. Bude pro vás připravený tradiční Pivovarský ples tentokrát s hvězdnou kapelou. Zahrát přijede přední česká taneční skupina TIMBRE MUSIC, která doprovázela plesy Stardance pro Českou televizi, výroční oslavy TV NOVA a další významné společenské a kulturní akce. Kapela existuje od roku 1995 a je populární nejenom v Česku. Pravidelně dostává pozvánky z Německa, Rakouska a Švýcarska. Během večera se mimo zpívající a hrající kvintet můžete těšit na vystoupení revivalu Franka Sinatry, brazilských tanečnic a také na školu latinsko-amerického tance Salsa.
I vy se tak můžete stát taneční hvězdou a ještě se přitom napít dobrého piva. Začátek plesu Pivovaru Chotěboř je ve 20 hodin.
6. 1., 4. 2., 2. 3. ROCKOTÉKA REBEL RÁDIA BROD
4. 2. PIVOVARSKÝ PLES V CHOTĚBOŘI
od 20.00 hodin I Oko
od 20.00 hodin sokolovna Chotěboř
Tradiční akce v klubu Oko opakující se vždy v prvním týdnu v měsíci.
13. 1., 17. 2., 16. 3. DISCOPARTY - DJ VESY A DJ JARDA od 20.00 hodin I Oko Pro příznivce tanečních rytmů a nezapomenutelných hitů hrají DJ Vesy DJ Jarda.
20. 1. TY SYČÁCI A KVĚTY od 20.00 hodin I Oko Dvojkoncert českých rockových kapel.
18. 2. PUNKOVÝ FESTIVAL od 20.00 hodin I Oko Klub Oko je klubem multižánrovým, proto diskotéku, rockotéku a všelijaké koncerty střídá něco tvrdšího, čímž je punk.
24. 2. DUB.O.NET od 20.00 hodin I Oko Koncert špičkové reggae kapely. Jejich album Fly Away bylo dokonce v roce 2009 nominováno na žánrovou cenu Anděl za album roku v kategorii ska a reggae.
21. 1. INDY, LA4, KMBL od 20.00 hodin I Oko Koncert hip-hopových kapel.
25. 1. CAVEMAN od 20.00 hodin I Čechovka Divadelní představení – one man show.
9. 3. RADÚZA S KAPELOU od 20.00 hodin I Čechovka Na české hudební scéně asi neexistuje přesvědčivější umělkyně než je Radúza. Kamkoli přijede, tam sklízí obrovské ovace a ne jinak tomu bylo na posledním koncertu v Havlíčkově Brodě. Proto přijíždí potřetí.
KUPÓN
na slevu
50 Kč
Po předložení tohoto kupónu při vstupu do sálu Čechovka, získáváte slevu na vstupném ve výši 50 Kč. Kupon nelze uplatnit v předprodeji. Reportáž / 15
platnost 1. 1. 2012 - 31. 3. 2012
Připravili jsme pro Vás užitečný elektrotechnický AJ–CZ slovník dnes od písmene
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA Found [faʊnd] odlévat, slévat, založit Foundation [faʊn΄deıʃən] základ (též nadace) Foundations [faʊn΄deıʃənz] základy Foundation bolt základový šroub Foundation masonry (Masony foundation) základové zdivo Foundation pit stavební jáma Foundation plate základová deska Foundry [΄faʊndri] slévárna Fountain [΄faʊntın] zásobník, fontána Fraction [΄frækʃən] frakce, zlomek Fracture [΄fræktʃə(r)] lom, zlomenina, zlomit Fragile [΄frædʒaıl] křehký, lámavý Fragment [΄frægmənt] úlomek, odštěpek Frame [freım] rám, konstrukce, stojan (stroje) Frame saw rámová pila Free [friː] volný, prostý, nevázaný Free fall volný pád Free hand drawing náčrt od ruky Free hand grinding ruční broušení Free of charge zdarma
Křížovka o cenu Vyluštěnou tajenku zasílejte nejpozději do 1. 3. 2012 na e-mailovou adresu magazin@ross. cz. Správné odpovědi vylosujeme a výherce získá 2 volné vstupenky dle vlastního výběru do klubu Oko v Havlíčkově Brodě a 4 volné vstupenky na Zumbu s Janou Korejtkovou.
Připomínky, nápady a náměty k časopisu prosím vhazujte do schránky označené ROSS magazín v sídle ROSS Holding v přízemí za recepcí vlevo nebo posílejte na e-mailovou adresu:
[email protected]
16 / Užitečné
Freeze [friːz] Freezing point Freight [freıt] Freight train Fresh [freʃ] Fresh air Fresh concrete Freshen [΄freʃən] Friction [΄frıkʃən] Front [frʌnt] Front door Front loader Frost [frɒst] Fuel [fjʊəl] Full [fʊl] Full scale Fully automatic Fume [fjuːm] Function [΄fʌŋkʃən] Functional [΄fʌŋkʃənəl]
mrznout, zmrazit, tuhnout teplota tuhnutí, bod mrazu náklad, dovozné, dopravné nákladní vagón čerstvý, nový, čistý čerstvý vzduch čerstvý beton aktualizovat tření přední část, čelo, průčelí, fronta přední dveře (auto), hlavní vchod čelní nakladač mráz, ledovat palivo, pohonná jednotka plný, úplně, celý ve skutečné velikosti, v měřítku 1:1 plně automatický kouř, kouřit funkce, činnost, fungovat funkční
základní, základový Fundamental [fʌndə΄mentl] Furniture [΄fɜːnıtʃə(r)] nábytek Furrow [΄fʌrəʊ] rýha, brázda Gage [geıdʒ] měřit, kalibrovat, cejchovat Gang [gæŋ] četa (pracovní), skupina, sdružovat do skupin Gangway [΄gæŋweı] chodba, ochoz Gap [gæp] mezera, rozevření Garden [΄gaːdən] zahrada, zahradní Gas [gæs] plyn Gas bottle láhev na stlačený plyn Gas burner plynový hořák Gas cutting řezání plamenem Gas engine plynový motor Gas meter plynoměr Gas pipe plynovod Gas welding svařování plamenem Gaseous [΄gæsıəs] plynný Gasket [΄gæskıt] ploché těsnění Gate [geıt] brána, vchod, vtok Gauge [geıdʒ] měrka, měřidlo, kalibr
V tajence najdete část staročeské koledy. Jestli nám nedáte, tak vy uhlídáte, hrnce… (zbytek v tajence) Tajenka z č. 4/2011 zní: Z Losenice si holku neber musel bys mít na ní hever. Z došlých odpovědí jsme vylosovali pana Jiřího Stratila, který vyhrává sváteční dárkové balení piva Chotěboř.
F-G
Rozhovor s Jiřím Hanzlem, obchodním ředitelem společnosti JANČA V.M. s.r.o. Společnost JANČA V. M. s.r.o. působí na trhu jako specializovaný velkoobchod s elektroinstalačním materiálem, svítidly a kabely. V tomto odvětví je již od roku 1995 a neustále se rozšiřuje. Na vývoj společnosti jsme se zeptali obchodního ředitele společnosti pana Jiřího Hanzla. Společnost JANČA V. M. s. r. o. působí na trhu již 16 let a získává stále větší klientelu. Jak se díváte na dosavadní vývoj společnosti na tomto trhu? Počátky vzniku společnosti JANČA V. M. s.r.o. byly velmi těžké. I přes nepřízeň tehdejší doby, dokázal pan Janča získat nemalou část tohoto trhu. Dosavadní vývoj firmy a získávání trhu může být chápáno jako velmi rychlé, zastáváme však názor „Naše práce nás baví“, proto se snažíme být vždy o krok napřed a především uspokojit naše zákazníky. Jak reagujete na stále se měnící situaci na trhu v konkurenčním prostředí? Každý rok je nutné inovovat a přizpůsobovat služby a servis poptávce našich zákazníků tak, abychom si udrželi stávající klientelu a současně se nám dařilo získávat nové. Navíc, cena není vždy rozhodující, na trhu je řada dalších významných konkurentů. V tomto případě je naší prioritou a samozřejmostí kvalita nabízených služeb. A nejen to! Součástí firemní strategie je péče o naše klienty, která zajišťuje zkvalitnění komunikace a vztahu mezi klientem a námi. Každý klient se nechá rád hýčkat. Co nabízíte svým klientům Vy? Díky velmi silné konkurenci začínají společnosti daleko více segmentovat své zákazníky. To znamená, přistupovat k nim individuálně, a to se snažíme i my. Naším záměrem je uspokojovat
jak elektromontážní firmy, tak jednotlivce. V současné době také prostřednictvím JANČA e-shopu, kde svým zákazníkům nabízíme rozšířený sortiment o interiérová svítidla, nářadí, železářství, vše pro zahradu, stavebniny a koupelny. Kromě toho pořádáme odborné semináře o nových službách, díky nimž je možné klientům zajistit stálý přísun nových informací z tohoto odvětví. Prozatím se nám tato aktivní obchodní politika vyplácí a je velmi efektivní. Od roku 2002, kdy se společnost začala prvně rozšiřovat, již uplynula řada let, které znamenaly pro firmu vzestup, a to nejen loňským razantním rozšířením poboček. Myslíte, že takto úspěšný bude i následující rok 2012? Pevně věříme, že rok 2012 bude stejně úspěšný jako rok 2011, ne-li lepší. Hlavním cílem pro nás bude především vybudovat stabilní zázemí nejen pro klienty, ale také pro zaměstnance společnosti. Spokojenost a vybudovaná loajalita klientů a zaměstnanců je hnacím motorem společnosti, díky níž jsme tam, kde jsme. Kde všude můžeme najít vaše pobočky? Sídlo společnosti je ve Valašském Meziříčí. Naše další prodejní pobočky najdete v Praze, Brně, Zlíně, Prostějově, Šumperku, Novém Jičíně, Ostravě a Opavě. K razantnímu rozšiřování poboček došlo v letošním roce. Start jednotlivých poboček nebyl jednoduchý, považujeme jej však za velmi úspěšný.
Více informací se dozvíte na: www.jancaelektro.cz www.jancaeshop.cz. Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám mnoho pracovních a osobních úspěchů.
Jiří Hanzl (1979) Jiří Hanzl pochází z Letohradu, je svobodný a bezdětný. V červenci roku 2011 se stal obchodním ředitelem společnosti JANČA V. M. s.r.o. U společnosti však začínal jako obchodní zástupce. Hlavní náplní jeho práce je koordinace činností poboček tak, aby naplnili obchodní strategii firmy. Vystudoval jako elektromechanik pro stroje a zařízení, proto má k tomuto odvětví velmi blízko. Zajímá se o přírodu, turistiku a lyžování.
Reportáž / 17
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE:
REPORTÁŽ: LEGO KLADNO ROZHOVOR: LUDĚK RÝZNER, PAVEL KAŇKA HISTORIE: BRATŘI MAHLEROVÉ II. DÍL
