1

Kamýcké podhradí

KAMÝK NAD VLTAVOU

VELKÁ NAD VLTAVOU

2013/1

HISTORIE OBCE

Obecná a měšťanská škola v Kamýku nad Vltavou

První zmínky o škole v této obci pochází z roku 1617, kdy byl majitelem Kamýku a patronem školy pan Odlřich Miška ze Ţlunic. Škola tenkrát stála na nejvyšším tzv. farářském poli nad domkem číslo 12, asi 20 metrů od kostela a byla to jen malá dřevěná chalupa. Prvním známým učitelem byl v první polovině 18. století jakýsi Zelenka, v roce 1779 se stal učitelem jeho syn Adolf Zelenka, který zde vyučoval celých 52 let a zemřel 7. února 1825 ve věku 80 let. Dne 24. srpna 1775 vypukl velký poţ ár v domě číslo 34, který zachvátil naproti tomuto domu stojící panský dvůr s pivovarem, celé město po obou stranách aţ k Mariánskému kostelu, shořel také bývalý luteránský kostel se špitálem, i dřevěná zvonice se zvony, které se roztekly, shořela také stará dřevěná škola. Neţ se našly příhodnější prostory pro vyučování, vyučovalo se nějakou dobu v čísle 37 u Proutkovských, poté u Holubářů v čísle 4, později byla škole přidělena místnost a byt pro učitele v kníţec ím dvoře. Před rokem 1843 chodily do kamýcké školy děti také z Velké samoty Vápenice, Třtí, Ţebrákova, Zduchovic, ze samoty Rovíště a z chalupy u Boţ ímuckých. Ze Zduchovic chodilo do kamýcké školy ovšem jen pár ţá ků, většina jich navštěvovala úřady nepovolenou školu v obci, kterou si ve vlastní chalupě zřídil František Hasák. Tato škola byla několikrát od úřadů zakázána, místní obyvatelé za ni však orodovali aţ u samotného císaře, takţ e jim nakonec byla 6. prosince 1842 povolena. Tímto činem se však značně zmenšil počet dětí v kamýcké škole. Děti nosily jako školné tak zvaný sobotáles, tj. 1 groš šajnů a v zimě také polínko dřeva. Učitel směl uţív at malé pole u řeky u Vrbákové chalupy v Ţebrákově a stejně velký kousek pole na druhé straně na Belíku, v roce 1854 mu však

toto pole bylo odňato. Dále měl zahrádku pod domem číslo 35 pod farským polem vedle zahrady číslo 14, kde pěstoval ovocné stromy a zeleninu. Finančně si mohl přilepšit jako ředitel kůru v kostele, psal na dveře Tři krále a za to dostával 3 krejcary šajnů koledy, někde i hrách. Na jaře chodil po obci po zápisu a jako pomlázku dostával vejce, hrách, trochu máku, o posvícení posílal po osadě děvečku s nůší pro koláče. Na den Všech svatých chodil po městě a zpíval, za to vţdy dostal několik zlatých, navíc mu mnohé hospodyně několikrát do roka dávaly, zvláště před svátky, vejce, máslo, smetanu, kroupy či krupky, bochník bílého chleba, mák, hrách, holoubata, kuřata, někde i husu. S tím se však později přestalo, dokonce bylo v roce 1870 úředně zakázáno, aby učitel vybíral peníze nebo dary od ţá ků a začal dostávat pravidelný plat od okresního berního úřadu. Významným učitelem na této škole byl Jan Wimmer mladší, který vyučoval do roku 1848 v Dublovicích, pak přišel do Kamýku, kde byl dle jeho vlastních slov, stav školy i dětí velmi neutěšený: „Škola a byt pro učitele byly zpustlé, děti velmi nemravné“. Od stejného roku vyučoval ve škole jako podučitel bratr J. Wimmera František Wimmer. V roce 1853 byla škola jiţ v tak špatném stavu, ţ e jednou během vyučování spadl strop. Zranil jednu ţá kyni, mezi dětmi to vyvolalo velkou paniku, naštěstí se ale nikomu nic váţ ného nestalo. Škola byla tedy uzavřena, přes zimu učitel J. Wimmer děti vyučoval ve svém bytě (ţá ků bylo tehdy kolem sta). V následujícím roce byl strop prozatímně upraven, neboť do Kamýku přijel kardinál arcibiskup, aby zde udělil svátost biřmování a provedl zkoušku z náboţ enství. Kardinál provedl zkoušku i z dalších školních předmětů, byl velmi spokojen se znalostmi ţá ků a udělil učiteli J. Wim-

2

HISTORIE OBCE merovi a místnímu faráři pochvalný dekret. Aţ v roce 1855 byla budova opravena patronátním úřadem Chlumeckým, třída byla o něco zvětšena. V roce 1864 byl zrušen školní patronát, kníţe F. Lobkowicz jiţ dál nemusel na své náklady vydrţ ovat v obci školu, veškerá odpovědnost přešla na obec. Škola si tedy musela najít novou budovu, Kamýk nad Vltavou a další přiškolené obce koupily tedy od Davida Paše lihovar za 8000 zlatých, který byl přestavěn na školu. Ve stejný rok se v ní začalo vyučovat. Dne 1. září 1871 se stal Jan Wimmer řídícím učitelem, od roku 1875 mu vypomáhal jako výpomocný učitel, v tomto roce pouze čtrnáctiletý, syn po zemřelém řídícím učiteli v Krásné Hoře V. Hronovi. Kdyţ v obci uděloval kardinál kníţe arcibiskup Bedřich Schwarzenberk 28. dubna 1876 svátost biřmování, vzpomněl si, ţe zde byl za stejným účelem jiţ před 21 lety a ţe je zde pořád ten samý učitel – udělil tedy J.

Pohled na kamýckou školu z pravého břehu

3 KAMÝCKÉ PODHRADÍ

2013/1

Pohled na kamýckou školu z pod mostu Wimmerovi další pochvalný dekret. V roce 1883 byl řídící učitel vyznamenán od císaře Františka Josefa I. za 51leté působení ve funkci učitele stříbrným zásluţný m kříţe m s korunou, předal mu ho komisař Simon, spolu s průvodem, ve kterém šlo mimo další účastní-

HISTORIE OBCE

Kamýcká škola , řeka a splavované dřevo ky téţ městské zastupitelstvo, ţi vnostníci a druţičky, doprovázela je hudba a střelba z hmoţ dířů. Zásluţný kříţ dostal J. Wimmer ve škole, načeţ byla provolána sláva jeho veličenstvu, zazněla národní hymna a jedna z druţiček přednesla řídícímu učiteli báseň a předala kytici přivezenou aţ z Prahy. Nato se rozezněly v obci zvony, o jejichţ zakoupení se zaslouţil i sám řídící učitel a po slavné mši se konala ve škole slavnostní hostina. Ve stejném roce byla škola rozšířena o třetí třídu a na škole byla jmenována první industriální učitelka Marie Šmídová ze Zduchovic. Dne 7. června 1884 zemřel řídící učitel J. Wimmer, učil na zdejší škole plných 37 let. Jeho pohřbu se účastnili učitelé z okresu Sedlčanského, Příbramského i Milevského v počtu 40 osob, dále lidé z obce, faráři z Dolních Hbit a Krásné Hory, ţ ivnostenský a hasičský spolek. Po pohřbu následovala zádušní mše. V roce 1885 byl za nového ředitele v konkurzu zvolen Alois Wimmer, syn zesnulého, který na školu nastoupil v následujícím roce. V roce 1890 byla velká povodeň, vytopena byla i škola a byt řídícího učitele. Následujícího roku se konala v Praze jubilejní výstava, díky finančnímu přispění obce, ale především místní dobroditelky a rodačky Josefy Náprstkové, ji mohlo navštívit 52 ţáků zdejší školy a 15 ţáků ze školy zduchovické spolu se svými učiteli. Krom výstavy si děti prohlédly i další pamětihodnosti Prahy. Paní Josefa Náprstková darovala zdejší škole mnoho zajímavých věcí, v následujících letech napří-

klad akvárium s mořskými rostlinami nebo 100 knih do školní knihovny. Ve školním roce 1894/95 bylo povoleno zřídit jiţ čtvrtou třídu, neboť počet ţáků neustále stoupal, od roku 1895 byla čtvrtá třída v provozu. Během školního roku 1904/05 byl zřízen polévkový ústav, na který přispělo místodrţit elství, zámoţ nější občané obce a místní dívky na něj odevzdaly celý výtěţek z věnečku, který pořádaly. Stravování probíhalo od 1. prosince 1904 do 11. března 1905, denně dostalo oběd, který představovala silná masitá polévka, 15 aţ 30 ţ áků v hostinci Kohout. I v následujících letech byl polévkový ústav v zimních měsících nadále zřizován. Ve školním roce 1922/23 byla zrušena 4. třída kvůli malému počtu ţá ků. O dva roky později byla ve škole zřízena školní kuchyně pro vyučování domácího hospodářství. Ve školním roce 1928/29 byly velké mrazy, v únoru teplota klesala aţ k – 37˚C. Přespolní ţa ctvo nemohlo docházet do školy, třídy nemohly být vytápěny pro nedostatek topiva. Ve dnech největších mrazů – 15. února aţ 24. února – byla škola uzavřena. V roce 1930 byl do školy zaveden vodovod. Ve školním roce 1937/38 povolil zemský výbor v Praze zřídit neújezdní měšťanskou školu, která byla otevřena 1. září následujícího školního roku a zatím umístěna v dolní třídě obecné školy. Ve školním roce 1938/39 byl mobilizován na obecné škole učitel Kučera, na měšťanské Ţebrakovský a Poustka. Vyučování bylo nahrazováno suplováním. Dne 28. října toho roku bylo poprvé o tomto státním svátku vyučováno, neboť 2. republika měla ukázat, ţ e musí pracovat, aby se nahradily škody vzniklé zabráním československého území. Na zdejší školu byl ustanoven přespočetný učitel Blaţek z pohraničí, začal vyučovat ve 2. třídě, která byla k tomuto účelu rozdělena na dvě oddělení, ve druhém oddělení vyučovala učitelka Svástalová. Dne 28. února byla učitelka domácích nauk A. Pelešková zproštěna sluţby na základě zákona o propouštění vdaných učitelek. Ve školním roce 1939/40 se nenašla pro 3. ročník měšťanské školy vhodná místnost, proto musela být postoupena 2. třída obecné školy škole

4

HISTORIE OBCE měšťanské a na obecné škole se ve 2. a 3. třídě zavedlo střídavé vyučování. Ve stejný rok byla na obecné škole od 3. školního roku zavedena nepovinná výuka němčiny dvakrát týdně. V roce 1940 museli učitelé sloţit slib, ţe budou poslušni Vůdce Velkoněmecké říše Adolfa Hitlera jako ochránce Protektorátu Čechy a Morava, ţe budou podporovat zájmy Velkoněmecké říše k prospěchu Protektorátu a plnit nařízení hlavy Protektorátu a jeho vlády, dále, ţ e budou zachovávat zákony a svědomitě plnit své úřední povinnosti. Ve školním roce 1941/42 proběhla nová organizace národního školství. 1. aţ 4. postupný ročník se staly základními stupni obecné školy, měšťanská škola byla přejmenována na školu hlavní a měla také čtyři postupné ročníky. Od tohoto roku se stala školou výběrovou, do 1. třídy smělo být přijato jen 40% všech ţá ků ze 4. postupného ročníku a směli mezi nimi být jen ti nejlepší ţá ci. Němčina začala být vyučována uţ od 1. třídy. I učitelé povinně navštěvovali kurzy německého jazyka kaţ dý čtvrtek v Krásné Hoře. Ve stejném školním roce zemský prezident rozhodl, ţe samostatná obecná škola a její správa budou zrušeny a od 1. března 1943 bude spojena s hlavní školou a od této doby bude pod společnou správou obou škol. Podnět k tomu dal ředitel hlavní školy Ladislav Pilný. Aţ do roku 1948 se kronika nepsala, jediná zmínka o tom, co se školou v této době dělo, je, ţe škola byla během květnového povstání obydlena ruským vojskem a byla zde i provizorní ruská nemocnice. Ve škole bylo slaveno mnoho významných událostí. V době Rakouska - Uherska šlo především o události týkající se panovnické rodiny. Například v roce 1854 byl slaven sňatek císaře Františka Josefa I. a Alţbět y, dcery bavorského vévody Maxmiliána Josefa. Ţáci se svým učitelem se při této příleţit osti zúčastnili mše svaté, po ní zasadili dvě lípy u vrat kostela. V roce 1881 byl slaven sňatek korunního prince Rudolfa s princeznou Štefanií. Na škole visel říšský prapor, v předvečer této události byla škola slavnostně osvětlena, v den sňatku se školní mládeţ účastnila velké zpívané mše svaté s hudbou, pak spolu s ostatními účastníky zapěla národní hymnu, načeţ se střílelo z hmoţ dířů.

5 KAMÝCKÉ PODHRADÍ

2013/1

Pohled na kamýckou školu z pravého břehu

Oslavovány byly také jmeniny císaře a císařovny, dále slavná výročí nastoupení císaře na trůn – například v roce 1908 se slavilo 60 let od nastoupení Františka Josefa I. Na oslavu tohoto jubilea se konala mše, zástupce místní školní rady pronesl oslavnou řeč o významu slavnosti, vyzdvihl důleţi té události v ţi votě císaře, poté zazněla rakouská hymna, děti přednášely básně, následovala česká národní hymna a provolání slávy císaři. Byly slaveny taktéţ narozeniny císaře, například v roce 1910 na oslavu 82. narozenin panovníka sehrály děti hru Krakonoš, jejíţ výnos šel na Českou komisi pro ochranu opuštěných dětí. Ve škole bylo však vzpomenuto i méně radostných událostí, například 20. září 1898 se konalo slavné rekviem za zemřelou císařovnu Alţ bětu. Velké smuteční slavnosti se konaly i po smrti císaře Františka Josefa I. Také za jeho nástupce Karla I. byly školáky slaveny císařovy narozeniny a jmeniny, stejně tak narozeniny a jmeniny císařovny Zity. Vzpomínalo se však nejen na císařskou rodinu, ale také například ve školním roce 1911/12 byla konána slavnost na počest J. A. Komenského, kdy byly děti poučeny o jeho ţivotě, díle a významu. Během 1. světové války se oslavovala vítězství rakouské armády, například v roce 1916 se konala slavnost na oslavu pádu Lvova, na škole byly vyvěšeny prapory a ţá ci vyslechli proslov o úspěších rakouské armády. I po vyhlášení Československého státu se ve škole konaly mnohé slavnosti, velká slavnost byla samozřejmě pořádána právě k příleţitosti

HISTORIE OBCE oslavy zaloţ ení Československé republiky. Školní oslava se skládala z proslovu řídícího učitele, básní a písní ţáků, jedna z ţá kyň slíbila za ostatní ţá ctvo věrnost novému státu a vyjádřila vděčnost Masarykovi a Wilsonovi, načeţ jim byla provolána sláva. I v následujících letech byl národní svátek 28. října vţdy náleţitě oslaven. Také narozeniny pana prezidenta Masaryka byly oslavovány téměř stejně velkolepě jako dříve narozeniny či jmeniny panovníka, ovšem děti jiţ nenavštěvovaly při této příleţitosti mše. Narozeniny 1. československého prezidenta se slavily i po jeho abdikaci a dokonce i první rok po jeho smrti. Zároveň se však slavily i narozeniny prezidenta Beneše. Během 1. republiky byli oslavováni také J. A. Komenský a J. Hus. Vzpomnělo se téţ na 75. narozeniny Elišky Krásnohorské (1922), 100 let od narození Bedřicha Smetany či na 5. výročí úmrtí M. R. Štefánika (1924). Významné výročí bylo také 500 let od úmrtí Jana Ţiţky (1924/25). Po tom, co byl v roce 1926 díky pomoci Jednoty Sokol a dalších dobrovolníků zakoupen pro školu čtyřlampový radiopřijímač značky Zenit, byly mnohé svátky a slavná výročí oslaveny také poslechem přednášek, recitací, zpěvů a hudby z rádia. Tak bylo vzpomenuto například 50letého výročí smrti Františka Palackého. Ve školním roce 1929/30 bylo oslaveno pomyslné 1000leté výročí československého státu (1000 let od smrti svatého Václava) a také 10. výročí od vydání československé ústavy. V roce 1932 nebylo zapomenuto na 100. výročí narození doktora Tyrše. Ve školním roce 1934/35 bylo vzpomenuto jugoslávského krále Alexandra I., který v roce 1934 podlehl atentátu, byl také oslaven národní svátek sjednocení Jugoslávie. Ve stejný rok bylo oslaveno také 100. výročí národní hymny. Následujícího roku se slavily ve škole také narozeniny krále Jugoslávie Petra II. Tohoto roku se také začal na škole slavit svátek matek, k ţá kům bylo promluveno o jeho významu a potom se konala v obci sbírka na opuštěné matky. Velká smuteční slavnost byla konána po smrti T. G. Masaryka, ţ áci si vyslechli proslov řídícího učitele i ministra školství a národní osvěty z rádia, přednášely básně a zapěly národní hymny.

Během Protektorátu se oslavovaly narozeniny Vůdce a říšského kancléře A. Hitlera. Na škole byl vyvěšen prapor státní a německý, děti měly volno. Oslavovalo se také výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava. I v tento den visely na škole prapory, při prvním výročí přečetl řídící učitel mládeţi projev zaslaný okresním školním výborem a vyhlášku zemského úřadu o zdravení praporů Říše německé nesených v průvodu a o chování občanů při hraní německých hymen, poté měly děti volno. Od roku 1902 byla konána na doporučení okresní školní rady stromková slavnost. Tento rok bylo vysazeno 10 akátů podél Vltavy, před sázením ţá ci vyslechli proslov řídícího učitele o významu stromů. Následující rok bylo zasazeno 17 akátů u hradu. Ve školním roce 1904/05 bylo na náměstí vysazeno 14 lip, u mýtného mostního domku 2 akáty, dále 6 stromů a 76 keřů na školní dvorek. Děti trpěly často nejrůznějšími nemocemi. Ve školním roce 1888/89 se objevila u dětí i u dospělých mázdřivka, onemocněl téţ podučitel Kvapil a řídícímu učiteli zemřel rok a půl starý syn. Vyučování muselo být na nějaký čas zastaveno, aby se nemoc dále nešířila. Škola musela být zavřena také například ve školním roce 1902/03 a to na 14 dní, tentokrát kvůli spalničkám. Děti trpěly také na tyfus, plané neštovice, černý kašel, angínu a ve školním roce 1918/19 musela být škola uzavřena na 11 dní kvůli španělské chřipce. Škola podnikala mnoho nejrůznějších akcí. Ve školním roce 1902/03 byla například uspořádána výstava učebných pomůcek, prací ţá ků a ţe nských ručních prací. U místních obyvatel se setkala s velkou odezvou. Učitelský sbor také na počátku 20. století hrál divadelní představení (například v roce 1908 – hru Honza v zakletém zámku), celý výnos pak vyuţ il na zakoupení nových školních pomůcek. Během 1. světové války se děti i učitelé zapojovali do velké spousty humanitárních akcí. Konaly se například květinové dny ve prospěch raněných vojínů a nezaměstnaných v Království českém, děti prodávaly květiny v okolních obcích, výtěţek z této sbírky byl zaslán okresnímu hejtmanství, dále také sbíraly sušené ostruţi nové listí, které

6

HISTORIE OBCE bylo v pytlích posíláno vojákům na frontu. Konaly se také dětské dny, které začínaly mší, poté děti vybíraly po obcích peníze, které šly ve prospěch zemské komise, okresní komise pro péči o mládeţ a na zakoupení bavlny a vlny na potřeby pro vojíny. Dívky během zimy v ţensk ých ručních pracích vyráběly ponoţ ky, podešve, kamaše, rukavičníky a rukavice pro vojáky. Děti dále sbíraly staré kovy, především mosaz, které škola zasílala na ministerstvo vojenství ve Vídni. Vypisovaly se také válečné půjčky, na 3. válečnou půjčku upsali ţá ci 700 korun, učitelé 600 korun. Dále se konaly sbírky ve prospěch červeného kříţe a péči o mládeţ během Týdne červeného kříţe a obětinový týden na oslavu jmenin císaře, i v tyto dny se vybíraly po obcích peníze a prodávaly se odznaky. Vybrané peníze šly vţdy na charitativní účely. Později se prodávaly ve prospěch sbírky pro České srdce (na strádající děti) pohlednice s císařskou rodinou. Děti musely pomáhat během těchto těţk ých dnů i jinak. Ve školním roce 1916/17 byly za příčinou pozdní sklizně a nedostatku pracovních sil vyhlášeny bramborové prázdniny, nevyučovalo se a děti pomáhaly se sklizní brambor. V roce 1923 se děti zúčastnily promítání světelných obrazů skioptikonem, kdy shlédly výjevy ze Slovenska a francouzského bojiště. Ţáci spolu se svými učiteli chodili také na výlety, například ve školním roce 1923/24 podnikli vyjíţďku lodí na Cholín, odkud se pak vrátili přes Borotice a Hříměţ dice zpět do Kamýku.

V této době se začaly rovněţ konat besídky dětí s rodiči, kdy děti recitovaly statě z občanské nauky a básně, zpívaly národní písně, vařily rodičům čaj, pekly zákusky a předváděly další ukázky z nauky o domácím hospodářství. V roce 1937/38 se konal v Kamýku branný sraz škol, kterého se účastnily kromě zdejší školy také škola Hrachovská, Sv. Jánská a Krásnohorská. Krom škol se této akce účastnili také hasičské sbory, zástupci branné moci československé zdejší dočasné vojenské posádky s nadporučíkem Skřivanem, četnictvo, zástupci místních úřadů, spolků, obecní zastupitelstvo Kamýku, místní školní rada a velké mnoţství místních občanů. Tento sraz se konal na sokolském cvičišti a kaţ dá škola předvedla svá cvičení. Kamýcká škola vystoupila s cvičením protiletecké obrany, dále bylo předvedeno hašení motorovou hasičskou stříkačkou při předváděném náletu. Potom se konal průvod dívek v českých krojích. Z výtěţku akce zakoupila škola nové rádio. Do obecné školy v Kamýku nad Vltavou chodilo v roce 1848 110 ţ áků, ve školních letech 1885/86 aţ 1895/96 průměrně 227 ţáků , v letech 1896/97 aţ 1906/07 průměrně 244 ţá ků, během let 1907/08 aţ 1917/18 navštěvovalo školu průměrně 226 ţá ků, v letech 1918/19 aţ 1928/29 162 ţ áků, v letech 1929/30 aţ 1939/40 průměrně 150 ţ áků a v letech 1940/41 aţ 1942/43 81 ţ áků. O počtech ţáků měšťanské školy nejsou v kronice záznamy.

Kresba David Jiránek

7 KAMÝCKÉ PODHRADÍ

2013/1

POKLADY NAŠICH ZAHRÁDEK

Jedlé plevele Kdyby vám někdo nabídl preparát, který obsahuje spoustu vitaminů a minerálů a nemá vedlejší účinky, určitě byste o něm uvažovali a byli byste připraveni otevřít peněženku. A což teprve, kdyby byl zdarma? Stačí si ho najít, nasbírat, užívat… a vážit si ho. Pojďme se podívat na opomíjené bylinky či přímo plevely.

Sedmikráska je jako děvče v lidovém kroji, prostá, krásná a uţitečná. Kromě svých sedmi krás má půvab i pro ty, co mají hlad. Není umění vařit draze a zdravě – umění je vařit levně a zdravě! A k tomu pomůţ e i tahle drobná kytička. Projdete-li se ráno po zahrádce a tu a tam něco uškubnete, jako byste pozemek zbavovali plevele. A při tom ten plevel zuţitk ujete i na oběd: vezmete mladé lístky ze sedmikrásky, ale taky třeba z fialky, jitrocele, polníčku, popence, řebříčku… Na ozdobu můţete vzít i pár sedmikráskových kvítků. Doma uděláte bledou jíšku, tu rozředíte vodou, přidáte biobujón würzl, který je k dostání v prodejnách zdravé výţivy , pak vhodíte usekané bylinky a krátce je povaříte. Chcete-li polévku výţiv nější, rozmícháte a povaříte tam ještě vajíčko. Sedmikráskové kvítí se pouţív á také při problémech s průduškami. Sedmikráska obsahuje mimo jiné saponiny a slizy, a to dělá sliznicím moc dobře. Rozpouští hleny, působí protizánětlivě a dezinfekčně. Taky je v ní vitamin C, který zvlášť na jaře jako kdyţ najdeme. Cenný je i dobře vyuţitelný vápník. Látky obsaţ ené v sedmikrásce také napomáhají zvýšení látkové výměny v játrech.

Doporučuje se také při chorobách ţlu čníku. Účinkuje také při zánětu ledvin. Nálev ze sedmikrásky se pouţív á i jako přísada do koupele. Nálev či odvar je vhodný na obklady, zejména na špatně se hojící rány, na akné, lupénku, vyráţky a vředy. Můţem e jím také kloktat, máme-li zánět krku nebo dásní. Sedmikrásku také můţe me pouţít ve směsi jarních bylin společně s fialkou, kopřivou, meduňkou apod. pro přípravu výluhu. Získáme tak energeticky nabitou vodu, v níţ citlivější jedinci, kteří chuťové buňky nemají otupělé kouřením či konzumací slazených a uměle ochucovaných nápojů, ocení i jemné bylinkové chutě či vůně. Jaký je rozdíl mezi výluhem, nálevem a odvarem? Na výluh se pouţív á studená voda - to proto, aby se nezničily vonné sloţk y nebo slizovité látky. Bylinku zalijeme vodou a necháme stát - hodinu aţ čty řiadvacet hodin. Nálev připravujeme podobně jako klasický čaj - bylinku zalijeme vroucí vodou a necháme pod pokličkou louhovat podle potřeby. Většinou to bývá do patnácti minut. Pak scedíme.

8

POKLADY NAŠICH ZAHRÁDEK

Kresba Eva Anlaufová

Pro odvar dáme rostlinu do hrnce, zalijeme studenou vodou a uvedeme do varu. Následně vaříme podle toho, jaké části bylin vaříme. Kořeny a kůra se všeobecně vaří déle neţ kv ěty. Vzniklý odvar pak necháme pod pokličkou louhovat a pak ho scedíme nebo přelijeme přes pláténko. Vody dáváme o třetinu více při desetiminutovém varu, ovšem při hodinovém varu dáváme i dvojnásobné mnoţství, neţ kolik potřebujeme odvaru. Sedmikráska uvolňuje křeče a pomáhá i při astmatu.

9 KAMÝCKÉ PODHRADÍ

2013/1

Sedmikrásková poupátka můţete naloţ it do slaného nálevu jako kapary. Mladé lístky se hodí i do zeleninových či bramborových salátů. Jezte sedmikrásky, ušetříte za léky a taky za herbicidy, tedy za chemikálie, které mají dopomoci k anglickému trávníku. Samozřejmě jsou myšleny sedmikrásky obyčejné, ty plané, nešlechtěné. To ale platí o mnohém – o jahodníku a mnohdy i o lidech: čím prostší navenek, tím hodnotnější. Hanka Synková

ŘEKA VLTAVA

Zrození řeky

Vltava je osou našeho kraje, a tak od nepaměti určovala jeho ráz i ţivo t zdejších obyvatel. Vznikla dřív, neţ sem přišli první lidé - to ale neznamená, ţ e tu byla věčně. Její zrození provázely dramatické změny, jejichţ stopy uchovala paměť skal na říčních březích. Dnešní Vltava od pramene pod Černou horou na Šumavě aţ po soutok s Labem měří 430 kilometrů (některé zdroje uvádějí 440 km) a největší část jejího toku neomylně míří z jihu na sever. Moţná proto překvapí, ţe v době geologicky velmi nedávné tekla přesně opačným směrem. A kraji, kterému se dnes podle ní říká Povltaví, se o jejích vodách mohlo jen zdát.

Vltava u obce Velká, foto Jan Plavec

Čas velkých jezer v období třetihor, které skončilo před asi 2,5 miliony let, z dnešních Čech naposledy ustoupilo moře, a převáţná část zdejší krajiny byla rovinatou souší. Na jihu se vytvořila dvě velká jezera, po nichţ zůstaly mohutné náplavy v oblasti současného Českobudějovicka a Třeboňska. Českobudějovické jezero vzniklo díky přírodní hrázi v místech, kde je dnes Čertova stěna u Vyššího Brodu a táhlo se od Budějovic k Sušici a Strakonicím. Jeho hloubka místy dosahovala aţ 100 metrů. Protoţe vody, které se v něm shromaţ ďovaly, nemohly přes Čertovu stěnu na sever, musely odtékat na jih. V místech, kde je dnes střední Povltaví, tedy tou dobou bylo evropské rozvodí - střecha Evropy. Koncem třetihor se ale začala Šumava vlivem podzemních sil zvedat a hráz Čertovy stěny povolila. Jezerní vody se vyvalily severním směrem a tak vznikla prvotní Vltava. Ale ani ta nezamířila rovnou na sever. Místo toho tekla od Roţ mberku k jihovýchodu do míst, kde je dnes Rakousko a tam se vlévala do Dunaje. Na severní straně dnešního středního Povltaví tekla jiná mohutná řeka, která mnohem později dostala jméno Berounka. Její koryto tehdy mělo dost podobný průběh jako dneska - a některý z jejích jiţní ch přítoků se v průběhu věků pomalu prokousával na jih. Říká se tomu zpětná eroze: jak voda odnáší půdu a prohlubuje údolí, prameniště se zvolna posouvá proti proudu. Je moţn é, ţe z jihu se vodám Berounky stejným způsobem vydal naproti některý přítok pravěké Vltavy. Zdvih pohraničních hor ale dál pokračoval a později vltavským vodám zabránil v cestě do Dunaje. Směr říčního toku se obrátil a nakonec "načepoval" přítok Berounky. Tak se narodila dnešní Vltava proudící z jihu na sever. To se stalo někdy před přibliţně dvěma miliony let. Přesto

10

ŘEKA VLTAVA

bychom tehdejší Vltavu ještě asi nepoznali. Tekla rovně téměř bez zákrut v poměrně ploché krajině přibliţně o 80 metrů výš neţ dnes. Teprve prudké klimatické změny, k nimţ docházelo během čtvrtohor, vedly k mohutné erozi a tím i k postupnému poklesnutí toku na dnešní úroveň. Kdo dal řece jméno Vltavský tok tvořil přirozenou spojnici mezi od pravěku osídlenou úrodnou krajinou v Poohří a Polabí na severu a mezi nalezišti kovů (včetně zlata) na jihu země. Archeologické nálezy naznačují, ţe právě podél řeky začali lidé osidlovat poměrně nevlídnou a málo úrodnou krajinu středního Povltaví: kontrolovat zdejší stezky mohlo být lukrativnější, neţ lovit nebo obdělávat půdu. Nejstarší památky na soustavnější osídlení poříční oblasti pochází z období

Vodní nádrž Kamýk, foto Jan Plavec

11 KAMÝCKÉ PODHRADÍ

2013/1

pozdního paleolitu (mladší doba kamenná 6 aţ 11 tisíc let př. n. l.) z Novoknínska a z doby zvané eneolit (3. aţ 4. tisíciletí př. n. l.) z oblasti Sedlčan. Jak řece říkali nejstarší obyvatelé, nevíme. Dnešní jméno řeky, kterou čeští vlastenci povaţov ali za symbol země, pochází od Germánů, konkrétně ze slova "Wilth-awa" (prudká voda). Ještě i kronikář Kosmas řeku zmiňuje jako Wiltaua. Dnešní jméno v podobě Wltawa se začalo soustavně pouţív at aţ od 17. století. Paradoxně německé pojmenování řeky Moldau zase pochází z češtiny - poprvé se objevuje ve 13. století jako Moltaua. Samotná Vltava tak nejlépe symbolizuje prolínání kultur, které po ní přicházely, aby utvářely podobu zdejšího prostoru. Jan A. Novák

KAMÝCKÉ ZAJÍMAVOSTI

VYDAVATEL: OBECNÍ ÚŘAD KAMÝK NAD VLTAVOU Registrováno u MK pod číslem MK ČRE 21382, náklad 500 výtisků, neprodejné, vyšlo v říjnu 2013

12