Projekt č. 3/1999 „Snížení rizika vzniku samovznícení uhelné hmoty se zaměřením na indikační a prevenční metody“
Obsah
1. NÁVRH NOVELIZACE VYHLÁŠKY ČBÚ 22/1989 SB.
2
2. SOUHRN TECHNICKÝCH PODMÍNEK PRO ROZHODOVÁNÍ SBS
6
2.1 Včasné zjišťování samovznícení uhelné hmoty v závalovém prostoru
6
2.2 Optimalizace inertizace závalových prostor napouštěním dusíku
9
2.3 Kategorizace slojí ČR z hlediska jejich náchylnosti k samovznícení
11
2.4 Snížení depresního namáhání porubů ve slojích náchylných k samovznícení
12
3. SOUVISEJÍCÍ LITERATURA
14
Souhrn technických podmínek pro rozhodování SBS ve věci povolování hornické činnosti k návrhu novelizace § 187, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. .
1. Návrh novelizace vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. Poznatky programu výzkumu a vývoje ČBU „Zvýšení úrovně bezpečnosti práce v dolech a eliminace nebezpečí od unikajícího metanu z uzavřených důlních prostor“, č. 2435/99/III, dle projektu
č. III., „Snížení rizika vzniku samovznícení uhelné hmoty se zaměřením
na indikační a prevenční metody“, byly využity k návrhu novelizace § 187, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. Novelizované části znění předpisu jsou zvýrazněny
§ 187a Náchylnost k samovznícení (1) Uhelné sloje se dělí na sloje bez náchylnosti k samovznícení a sloje náchylné k samovznícení. Sloje náchylné k samovznícení se dělí na sloje náchylné k samovznícení 1. třídy nebezpečí a sloje náchylné k samovznícení 2. třídy nebezpečí.
(2) Pokud obvodní báňský úřad nestanoví jinak, jsou sloje Jihomoravského lignitového revíru nenáchylné k samovznícení, sloje ostravského souvrství Ostravsko-karvinského revíru sloje náchylné
k samovznícení 1. třídy nebezpečí. Ostatní sloje jsou sloje náchylné k samovznícení 2. třídy nebezpečí. (3) Obvodní báňský úřad může zařadit uhelnou sloj nebo část sloje podle odstavce 1 na základe ověření náchylnosti sloje k samovznícení. (4) K náchylnosti slojí nebo jejich části musí být přihlédnuto již ve stádiu projekce a musí být stanovená potřebná protizáparová opatření.
(5) Organizace dobývající sloje nenáchylné k samovznícení a organizace dobývající sloje náchylné k samovznícení 1. třídy nebezpečí je povinna bezodkladně ohlásit příslušnému obvodnímu úřadu příznaky samovznícení.
Adamus A., realizační výstup programu ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, listopad 2002
2
Souhrn technických podmínek pro rozhodování SBS ve věci povolování hornické činnosti k návrhu novelizace § 187, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. .
§ 187b Protizáparová opatření
(1) Ve slojích náchylných k samovznícení musí být přijatá opatření k včasnému zjišťování příznaků
samovznícení, zejména kontinuálním měřením a vyhodnocováním vývinu
kysličníku uhelnatého a odebíráním vzorků vzdušin pro laboratorní rozbory v místech s nebezpečím vzniku samovznícení. Místa odběrů vzorků musí byt vzhledem k místním poměrům stanovena v místech mimo účinný dosah průchodního větrního proudu a v průchodním větrním proudu tam, kde lze očekávat výskyt nejvyšších koncentrací indikačních plynů samovznícení, především kysličníku uhelnatého. Sledovaná místa a lhůty odběrů vzorků určí závodní dolu nebo jím pověřený pracovník. Vzorky vzdušin musí být laboratorně analyzovány do 24 hodin po odběru.
(2) Pro důlní dílo vedené ve sloji náchylné k samovznícení určí opatření k předcházení samovznícení závodní dolu v technologickém postupu.
(3) Při dobývání sloje náchylné k samovznícení musí být volena taková dobývací metoda a při stěnování i taková výztuž, aby ztráty uhelné hmoty v závalu byly co nejmenší.
(4) Při dobývání sloje náchylné k samovznícení je možné dobývat do pole jen při dobývání na plnou základku, nebo pokud v nadloží do pětinásobku mocnosti sloje není nečistě vyrubaná nebo nevyrubaná sloj. Při dobývaní do pole musí být na styku porubu nebo dobývky a vtažným a výdušným důlním dílem zřizovány základkové pásy nebo žebra zamezující průtahům důlních větrů vyrubanými prostorami.
(5) V technologickém postupu musí být určena hranice vývinu kysličníku uhelnatého v l/min, pod kterou lze porub provozovat v běžném režimu. V případech překročení stanovené hranice vývinu kysličníku uhelnatého musí být :
a) odebírány vzorky vzdušin podle odstavce 1 pro analýzu všech indikačních plynů samovznícení (§ 2 odst. 3) jednou týdně pokud závodní dolů nestanoví četnost vyšší a v případech pravidelného nárůstu koncentrací indikačních plynů samovznícení musí být četnost odběrů zvýšena podle rozhodnutí závodního dolu, Adamus A., realizační výstup programu ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, listopad 2002
3
Souhrn technických podmínek pro rozhodování SBS ve věci povolování hornické činnosti k návrhu novelizace § 187, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. .
b) přístupná důlní díla s předpokládaným výskytem kysličníku uhelnatého pravidelně kontrolována infrateploměrem,
c) v případech, kdy trvale narůstá objemový vývin indikačních plynů samovznícení přistoupeno k pracím, které umožní rychlé uzavření ohroženého prostoru.
(6) Ve slojích náchylných k samovznícení 2. třídy nebezpečí musí být
a) zabraňováno průtahům větrů přes vyrubané prostory, stařiny a pilíře mezi důlními díly utěsňováním závalu, zejména v místě
výchozí prorážky při dobývání stěnováním,
v porubních chodbách v návaznosti na postup porubu, v místě ukončení porubu, a to i s ohledem na časové a prostorové vedení důlních děl,
b) vhodnými technickými prostředky předcházeno vzniku endogenních požárů,
zejména
injektáží, oplavováním stařin, budováním záplavových manžet nebo inertizací, c) neprodleně uzavírány vydobyté prostory a důlní díla do nich ústící,
d) stanovená a realizována opatření k rozdělení tlakových spádů, na základě analýzy tlakového snímku ve větrní rozvaze a přijímána opatření ke snižování tlakových spádu v porubech,
e) určen minimální postup porubu s ohledem na předpokládanou inkubační dobu a stanovená opatření pro případ zastavení, nebo zpomalení postupu porubu,
f) vytvářeny podmínky pro omezení akumulace tepla,
g) neprodleně vyplňovány volné prostory v důlních dílech (§ 44 odst. 2),
h) vytvořeny podmínky pro použití inertizace důlního ovzduší pro prevenci a zdolávání důlních požárů. Závodní dolů určí v dokumentaci zásady optimalizace inertizace. Při rozvedení inertního plynu do více míst v dole musí být vytvořeny podmínky pro měření objemového průtoku inertního plynu v dílčích větvích potrubního řádu.
Adamus A., realizační výstup programu ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, listopad 2002
4
Souhrn technických podmínek pro rozhodování SBS ve věci povolování hornické činnosti k návrhu novelizace § 187, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. .
Návrh novelizace § 2 Výklad pojmů
(3) Indikačními plyny samovznícení uhelné hmoty jsou kysličník uhličitý, kysličník uhelnatý, metan, etan, etylén, acetylén, propan, propylén, butan, izobutan, vodík.
Adamus A., realizační výstup programu ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, listopad 2002
5
Souhrn technických podmínek pro rozhodování SBS ve věci povolování hornické činnosti k návrhu novelizace § 187, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. .
2. Souhrn technických podmínek pro rozhodování SBS K upřesnění případné budoucí realizace povinností uložených návrhem novely byl vypracován souhrn technických podmínek, jejichž odůvodnění lze nalézt v publikacích k předmětnému výzkumnému projektu, uvedených v části „související literatura“ této kapitoly :
2.1 Včasné zjišťování samovznícení uhelné hmoty v závalovém prostoru Technické podmínky k upřesnění povinnosti uložených návrhem novely § 187b, odst. 1 a odst. 3, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb.: čl. 1.1 - za překročení hranice vývinu kysličníku uhelnatého pro provoz porubu v běžném režimu se považuje překročení koncentrace kysličníku uhelnatého podle § 83, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb., tj. 30 ppm v důlních dílech, ve kterých se zdržují, nebo mohou zdržovat pracovníci, čl. 1.2 - indikačními plyny samovznícení uhelné hmoty jsou kysličník uhličitý, kysličník uhelnatý, metan, etan, etylén, acetylén, propan, propylén, butan, izobutan, vodík. Základním indikačním plynem je kysličník uhelnatý. Při překročení litrového vývinu kysličníku uhelnatého podle čl 1.1 je nutno vyhodnocovat všechny indikační plyny. Je doporučeno vyhodnocovat všechny indikační plyny samovznícení uhlí od výskytu vývinu kysličníku uhelnatého 10 l.min-1 a koncentrace 20 ppm,
čl. 1.3 - vzhledem k možnému zkreslení plynového obrazu při odběru vzorku vzdušin v dole musí být místa odběrů vzorků vzhledem k místním poměrům stanovena v místech mimo účinný dosah průchodního větrního proudu a v průchodním větrním proudu tam, kde lze očekávat výskyt nejvyšších koncentrací indikačních plynů samovznícení, při odběru by neměly být indikační plyny ředěny čerstvými větry, nebo větry z jiných větrních proudů, mimo větrní proud ovlivněný samovznícením, čl. 1.4 - vzhledem k nestabilitě indikačních plynů ve skleněných vzorkovnicích (poklesy koncentrací za 2 dny : butanu 65 %, propylen 46 %, iso-butan 43 %, propan 42 %, etylén a etan 25 % ), musí být vzorky analyzovány do 24 hodin, čl. 1.5 - stav ohniska samovznícení posuzovat podle výpočetních programy pro určování teploty samovznícení uhelné hmoty :
Adamus A., realizační výstup programu ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, listopad 2002
6
Souhrn technických podmínek pro rozhodování SBS ve věci povolování hornické činnosti k návrhu novelizace § 187, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. .
- výpočetní program s názvem : „Hodnocení indikačních plynů samovznícení uhelné hmoty“, s pracovním názvem „CnHm“, (CD ROM), program byl založen na databázi laboratorně získaných plynových obrazů indikačních plynů pasportizace 1986-02, - výpočetní program s názvem : „Teplota samovznícení uhelné hmoty“, s pracovním názvem „Indikace“, (CD ROM), program byl založen na metodice HBZS Ostrava a poměru CO2/CO, čl 1.6 - průběh indikačních plynů a jejich bezrozměrných ukazatelů je závislý na lokalitě OKR a byl dosud nalezen souhlasný průběh třech vybraných bezrozměrných ukazatelů pro 40. sloj OKR, v ostatních případech lze využít grafických a digitálních příloh závěrečné zprávy, uvádějící plynové obrazy laboratorně získaných indikačních plynů selektivně podle důlních závodů a slojí OKR (grafické přílohy č. 1.1 - 1.4 závěrečné zprávy a příloha závěrečné zprávy CD ROM 1) čl. 1.7 - pro posouzení indikačních plynů ve sloji č. 40 OKR využít bezrozměrné ukazatele v uvedeném pořadí : 1. C2H6/C3H8 (etan/propan), 2. C2H6/C2H4 (etan/etylén), 3. C2H4/C3H6 (etylén/propylén), s vyhodnocením : • C2H6/C3H8 (etan/propan), bezrozměrný ukazatel C2H6/C3H8 má v teplotním intervalu 140 - 300 oC klesající tendenci, pokud ukazatel dosáhne v klesající tendenci hodnotu 2,5 a nižší, je indikovaná teplota 160 - 300 oC, pokud nebude předem hodnocena tendence vývoje ukazatele, bude indikovaná teplota při hodnotě ukazatele 2,5 a nižší v intervalu 160 - 380 oC, • C2H6/C2H4 (etan/etylén), bezrozměrný ukazatel C2H6/C2H4 má v teplotním intervalu 160 - 260 oC klesající tendenci, pokud ukazatel dosáhne v klesající tendenci hodnotu 2,0 a nižší, bude indikovaná teplota 220 - 260 oC, pokud nebude předem hodnocena tendence vývoje ukazatele, bude indikovaná teplota při hodnotě ukazatele 2,0 a nižší v intervalu 220 - 340 oC, • C2H4/C3H6 (etylén/propylén),
Adamus A., realizační výstup programu ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, listopad 2002
7
Souhrn technických podmínek pro rozhodování SBS ve věci povolování hornické činnosti k návrhu novelizace § 187, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. .
podle bezrozměrného ukazatele C2H4/C3H6 bude indikovaná teplota ohniska samovznícení 300 oC a více, pokud v klesající tendenci dosáhne ukazatel hodnotu 1,0 a nižší,
čl. 1.8 - uvolněné indikační plyny samovznícení uhelné hmoty selektivně adsorbují na rozrušené horniny s odlišnou intenzitou. Selektivita adsorpce byla dosud ověřena u vyšších uhlovodíků na dva typy průvodních hornin - pískovec a prachovec. V případech kdy indikační plyny samovznícení filtrují přes rozrušené horniny je vhodné vyhodnotit vliv selektivity sorpce podle stanovených opravných součinitelů a typu horniny v nadloží do pětinásobku dobývané mocnosti. Opravné součinitele vlivu selektivity sorpce CnHm : Přímé nadloží
Etan
Propan
nButan
iButan
Etylen
Propyl.
Acetyl.
sloje
[-]
[-]
[-]
[-]
[-]
[-]
[-]
Pískovec KPI
1.2
1.5
2.4
1.6
1.2
1.7
1.2
PrachovecKPR
1.2
2.6
30
20
1.2
15
1.7
čl. 1.9 - výpočetní programy pro posuzování stavu ohniska podle čl. 1.5 samovznícení poskytují vyhodnocení vlivu selektivity sorpce CnHm, čl. 1.10 - s poklesem koncentrace kyslíku dochází k poklesu intenzity vývinu indikačních plynů samovznícení uhelné hmoty čl. 1.11 - výpočetní program „Hodnocení indikačních plynů samovznícení uhelné hmoty“, s pracovním názvem „CnHm podle čl. 1.5, obsahuje neuzavřenou databázi laboratorně ověřených plynových obrazů tepelné oxidace a umožňuje následné doplňování této databáze později obdrženými výsledky laboratorních zkoušek. Tak lze dosavadní nedostatečnou četnost ověřených uhelných vzorků v lokalitách, slojích a aktuálních dobývaných krách dále doplňovat a analyzovat a předmětný postup rámcově využívat. čl. 1.12 - vzhledem k rozptylu laboratorně získaných obrazů indikačních plynů bude vhodné dosud považovat vyhodnocení provozních případů pomoci výpočetního programu „CnHm“ za podpůrné. čl. 1.13 - z dosavadních zkušeností je známo, že plynové obrazy indikačních plynů jsou odlišné v oblastech výskytu pestrých vrstev (alterovaná uhlí). V těchto případech je nutno tuto skutečnost zohlednit.
Adamus A., realizační výstup programu ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, listopad 2002
8
Souhrn technických podmínek pro rozhodování SBS ve věci povolování hornické činnosti k návrhu novelizace § 187, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. .
2.2 Optimalizace inertizace závalových prostor napouštěním dusíku Technické podmínky k upřesnění povinnosti uložených návrhem novely § 187b, odst. 4., pís. ch), odst. 6., vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb.:
čl. 2.1 - inertizace závalových prostor napouštěním dusíku je podle účelu kategorizována : - preventivní inertizace - k zahájení kontinuálního napouštění dusíku dochází bez zaregistrování příznaků samovznícení v závalu, teplota uhelné hmoty přítomná v závalovém prostoru je rovna teplotě okolní horniny, - inertizace k potlačování samovznícení - k zahájení napouštění dusíku do závalového prostoru dochází po zaregistrování příznaku samovznícení v závalu, v těchto případech je teplota zapařovaného uhlí v závalovém prostoru vyšší než teplota okolních hornin, - inertizace represivní - inertizace k likvidaci endogenní požáru v závalovém prostoru, čl. 2.2 - stanovit maximální objemový průtok plynného dusíku preventivní inertizace s ohledem na dodržení povolené koncentrace kyslíku ve výdušném proudu porubu podle vztahu :
QVN2 = QVU . [(%O2/%O2p) - (1 + 0,01 . %CH4)] kde : QVN2
- maximální objemový průtok injektovaného dusíku, m3.min-1, QVU - objemový průtok větrů PVP, m3.min-1, %O2 - koncentrace kyslíku úvodního PVP, % obj., %O2p - povolena koncentrace O2 ve výdušném PVP, % obj, %CH4 - koncentrace metanu ve výdušném PVP, % obj.
čl. 2.3 - kritériem optimalizace preventivní inertizace je dosažení plošné koncentrace kyslíku v závalovém prostoru 10 % a nižší, čl. 2.4 - plynný dusík injektovat 40 - 100 m za zálomovou hranu z úvodní třídy porubu, případně do více bodů podle místních podmínek, čl. 2.5 - v případech dosažení vysokého stupně utěsnění závalu, např. zapěněním závalu přilehlého k zálomové hraně izopěnou v plném profilu při zastavení postupu porubu, injektovat dusík za těsnící bariéru, čl. 2.6 - doporučený objemový průtok plynného dusíku pro preventivní inertizaci pro současné podmínky dobývání v OKR je 1000 m3.h-1 pro jeden činný porub, případně v rozmezí 400 - 1200 m3.h-1 podle místních podmínek,
Adamus A., realizační výstup programu ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, listopad 2002
9
Souhrn technických podmínek pro rozhodování SBS ve věci povolování hornické činnosti k návrhu novelizace § 187, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. .
čl 2.7 - preventivní inertizaci zahájit v činném porubu po odrubání 40 m směrné délky, minimalizovat depresi porubu aktivními i pasivními prvky regulace větrání porubu, čl 2.8 - zvyšovat aerodynamický odpor závalového prostoru pleněním tříd porubu za zálomovou hranou, zapěňováním, náběhovými plentami, izopěnovými hrázkami, (základkou, proplavováním), čl. 2.9 - využívat možností poskytující úpadní a dovrchní vedení porubní fronty, úpadní vedení porubní fronty způsobuje přirozenou inertizaci závalu přidatnou plnynodajností a snižuje koncentrace kyslíku v závalu, dovrchní vedení porubní fronty poskytuje možnost proplavování závalu čl. 2.11 - aplikovat plynný dusík s minimální zbytkovou koncentraci kyslíku, čl. 2.12 - v průběhu provozu preventivní inertizace kontrolovat pravidelně koncentraci kyslíku ve výdušném PVP předmětného porubu, čl. 2.13 - v době zahájení inertizace a v době zvyšování množství injektovaného dusíku věnovat zvýšenou pozornost složení důlních větrů na výduchu předmětného porubu, čl. 2.14 - objemový průtok plynného dusíku preventivní inertizace kontrolovat měřením v přívodní větvi potrubního řádu předmětného porubu. Objemový průtok vyhodnocovat podle vztahů pro centrické clony
Q
VN 2
= 68748 ,48 ∗ D 2 ∗ m ∗ α ∗
α ∆p
p
,
m
- objemový průtok plynného dusíku, m3.h-1,
kde : QVN2
D m
∆p ∗ (273,15 + t )
- vnější průměr clony (světlost plynovodu), m, - koeficient zúžení (d/D)2, (d - vnitřní průměr clony , m), - , - průtokový součinitel závislý na koeficientu zúžení m, ON 44 0409, - tlakový rozdíl na cloně, Pa,
pro průtokové senzory typu Vortex
Q
VN 2
= d2 ∗ v ∗ p ∗
kde - QVN2 d p t
-
7,62228 (273,15 + t )
,
objemový průtok plynného dusíku, m3.h-1, průměr potrubí, m, absolutní tlak protékajícího plynu, Pa, teplota protékajícího plynu, oC,
Adamus A., realizační výstup programu ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, listopad 2002
10
Souhrn technických podmínek pro rozhodování SBS ve věci povolování hornické činnosti k návrhu novelizace § 187, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. .
čl. 2.14 - pro kontrolu stavu ovzduší v závalovém prostoru ponechávat v závalu pravidelně rozmístěné odběrové sondy, doporučené rozmístění odběrových sond je každých 50 m na úvodní a výdušné třídě porubu, čl. 2.15 - režim preventivní inertizace regulovat podle stavu ovzduší v závalu porubu a podle provozních poměrů v porubu.
2.3 Kategorizace slojí ČR z hlediska jejich náchylnosti k samovznícení Technické podmínky k upřesnění povinnosti uložených návrhem novely § 187a, odst. 1., odst. 2., vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb.:
čl. 3.1 - byl uhelné sloje byly kategorizovány do tří kategorii náchylnosti k samovznícení : • • •
sloje bez náchylnosti k samovznícení, sloje náchylné k samovznícení 1. třídy nebezpečí, sloje náchylné k samovznícení 2. třídy nebezpečí,
čl. 3.2 - sloje byly na základě laboratorních hodnocení náchylnosti k samovznícení a výskytu samovznícení v důlních provozech navrženy do zařazení : - sloje Jihomoravského lignitového revíru do kategorie slojí bez náchylnosti k samovznícení, - ostravské sloje OKR do kategorie slojí náchylných k samovznícení 1. třídy nebezpečí, - ostatní uhelné sloje ČR do kategorie slojí náchylných k samovznícení 2. třídy nebezpečí, čl. 3.3 - náchylnost slojí OKR k samovznícení posuzovat podle návrhu metody indexu samovznícení „INS“, založeném na čtyřech metodách hodnotících odlišné vlastnosti uhelné hmoty ve vztahu k náchylnosti samovznícení (metoda podle Olpinského, adiabatická metoda, pulsní kalorimetrie, metoda CPT - Crossing Point Temperature). Index náchylnosti k samovznícení je normován v klasifikační stupnici : Náchylnost NÍZKÁ Náchylnost STŘEDNÍ Náchylnost VYSOKÁ
INS = 0.0 - 0.3333 INS = 0.3334 - 0.6666 INS = 0.6667 - 1.0
Vykonateli hodnocení dílčích metod jsou : Metoda podle Olpinského Metoda adiabatická Metoda pulsní kalorimetrie Metoda CPT
-
VVUÚ Ostrava-Radvanice, a.s. VVUÚ Ostrava-Radvanice, a.s. Ostravská universita VŠB-TU Ostrava
Adamus A., realizační výstup programu ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, listopad 2002
11
Souhrn technických podmínek pro rozhodování SBS ve věci povolování hornické činnosti k návrhu novelizace § 187, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. .
Pro vyhodnocení indexu náchylnosti k samovznícení je k dispozici výpočetní program s názvem „Index náchylnosti k samovznícení uhlí OKR, návrh metody“, příloha CD ROM 2 závěrečné zprávy předmětného výzkumu, čl. 3.4 - náchylnost ostatních uhelných slojí v ČR posuzovat individuálními metodami podle článku 3.3, čl. 3.6 - při hašení vodou dochází po následném vysušení ke zvýšení náchylnosti uhelné hmoty k samovznícení, čl. 3.7 - při inertizaci plynným dusíkem ohniska samovznícení uhlí OKR dochází k následnému projevu zvýšení náchylnosti k samovznícení, čl. 3.8 - průměrná kritická teplota ověřených uhelných vzorků OKR v rámci pasportizace 1999-2002 byla 83 oC, čl. 3.9 - průměrná bezpečná teplota ověřených uhelných vzorků OKR v rámci pasportizace 1999-2002 byla 18 oC.
2.4 Snížení depresního k samovznícení
namáhání
porubů
ve
slojích
náchylných
Technické podmínky k upřesnění povinnosti uložených novelou § 187b, odst. 4., pis. d, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb.: čl. 4.1 - snižování deprese na porubu docilovat pasivními a aktivními opatřeními regulace větrání porubu, čl. 4.2 - objemový průtok k odvětrání porubu volit na minimální povolenou hodnotu při zachování bezpečnostních požadavků na složení důlních větrů, mikroklíma, minimální rychlosti větrů a na zabránění vytváření metanových vrstev, čl. 4.3 - minimalizovat aerodynamický odpor porubní fronty odstraňováním místních a čelních odporů, udržováním maximálního možného větrního průřezu pracovního prostoru porubu, čl. 4.4 - pravidelně odrubávat výklenky pilíře přechodů třída-porub spodní a horní úvratě porubu, čl. 4.5 - důsledně používat náběhové a těsnící plenty, čl. 4.6 - v nepracovním čase ponechávat dobývací stroj v blízkosti horní úvratě porubu, čl. 4.7 - využívat pozitivní prvky regulace deprese porubu :
Adamus A., realizační výstup programu ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, listopad 2002
12
Souhrn technických podmínek pro rozhodování SBS ve věci povolování hornické činnosti k návrhu novelizace § 187, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. .
- krátký FLT (foukací lutnový tah) přechodu úvodní třída-porub s odsáváním 1/3 objemového průtoku PVP, - pravidelně rozmístěné ejektory v pracovním prostoru porubní fronty, každých 20 m ejektor s výkonem 1/10 objemového průtoku PVP, - FLT výdušné třídy s počátkem na větrní základně a ukončením v blízkosti horní úvrati porubu s objemovým průtokem 1/3 objemového průtoku PVP, Při aplikaci uvedených dílčích způsobů aktivní regulace deprese lze očekávat dosažení poklesu deprese na porubu v rozmezí 30 - 50 % a snížení ztrát větrů závalem o 4 - 12 % čl. 4.8 - v případech účinného snížení deprese porubu kombinovat toto opatření s utěsňováním závalu izopěnovými prostředky, prodlouženými plentami a s napouštěním dusíku za utěsňovací bariéru.
Adamus A., realizační výstup programu ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, listopad 2002
13
Souhrn technických podmínek pro rozhodování SBS ve věci povolování hornické činnosti k návrhu novelizace § 187, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. .
3. Související literatura Adamus, A. at al.: Snížení rizika vzniku samovznícení uhelné hmoty se zaměřením na indikační a prevenční metody I. Průběžná zpráva programu VaV ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, listopad 1999. Adamus, A. at al.: Snížení rizika vzniku samovznícení uhelné hmoty se zaměřením na indikační a prevenční metody II. Průběžná zpráva programu VaV ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, červen 2000. Adamus, A. at al.: Snížení rizika vzniku samovznícení uhelné hmoty se zaměřením na indikační a prevenční metody III. Průběžná zpráva programu VaV ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, listopad 2000. Adamus, A. at al.: Snížení rizika vzniku samovznícení uhelné hmoty se zaměřením na indikační a prevenční metody IV. Průběžná zpráva programu VaV ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, červen 2001. Adamus, A. at al.: Snížení rizika vzniku samovznícení uhelné hmoty se zaměřením na indikační a prevenční metody V. Průběžná zpráva programu VaV ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, listopad 2001. Adamus, A. at al.: Snížení rizika vzniku samovznícení uhelné hmoty se zaměřením na indikační a prevenční metody VI. Průběžná zpráva programu VaV ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, červen 2002. Adamus, A. at al.: Snížení rizika vzniku samovznícení uhelné hmoty se zaměřením na indikační a prevenční metody I. Závěrečná zpráva programu VaV ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, listopad 2002. Adamus, A., Šancer, J.: Vyhodnocení indikačních plynů mimořádné události v likvidovaném porubu č. 18 419-1, OKD, a.s., Důl Lazy, o.z., závod Dukla, Dílčí zpráva programu VaV ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, listopad 2002. Adamus, A. at all.: Pasportizace uhelných slojí České republiky – náchylnost k samovznícení - I. Dílčí zpráva programu VaV ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, prosinec 1999. Adamus, A. at all.: Pasportizace uhelných slojí České republiky – náchylnost k samovznícení - II. Dílčí zpráva programu VaV ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, prosinec 2000. Adamus, A. at all.: Pasportizace uhelných slojí České republiky – náchylnost k samovznícení - III.Dílčí zpráva programu VaV ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, prosinec 2001. Adamus, A. at all.: Pasportizace uhelných slojí České republiky – náchylnost k samovznícení - IV.Dílčí zpráva programu VaV ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, prosinec 2002. Adamus A., realizační výstup programu ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, listopad 2002
14
Souhrn technických podmínek pro rozhodování SBS ve věci povolování hornické činnosti k návrhu novelizace § 187, vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. .
Stecker, J.at all.: Hodnocení indikačních plynů samovznícení uhelné hmoty, verze 1.0. Výpočetní program na CD ROM a tištěný manuál, realizační výstup programu VaV ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, červen 2002. Opravit, P., Adamus, A.: Teplota samovznícení uhelné hmoty, verze 1.0. Výpočetní program na CD ROM a tištěný manuál, realizační výstup programu VaV ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, červen 2002. Adamus, A., Vančura, J.: Index náchylnosti k samovznícení uhlí OKR, návrh metody. Výpočetní program na CD ROM, realizační výstup a příloha závěrečné výzkumné zprávy programu VaV ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, listopad 2002.
Adamus A., realizační výstup programu ČBÚ č. 2435/99/III, VŠB-TU Ostrava, listopad 2002
15