1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Vládní návrh

ZÁKON ze dne ......... 2012, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ Změna zákona o silniční dopravě Čl. I. Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 38/1995 Sb., zákona č. 304/1997 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 150/2000 Sb., zákona č. 361/2000 Sb., zákona č. 175/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 577/2002 Sb., zákona č. 103/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 229/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 250/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 194/2010 Sb. a zákona č. 119/2012 Sb., se mění takto: 1.

V poznámce pod čarou č. 13 se pod čarou doplňují věty „Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004. Směrnice 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě.“.

2.

V § 2 odstavce 9 až 11 včetně poznámky pod čarou č. 27 znějí: „(9) Taxislužba je osobní doprava pro cizí potřeby, kterou se zajišťuje přeprava osob včetně jejich zavazadel vozidly určenými k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče a která není linkovou osobní dopravou, mezinárodní kyvadlovou dopravou nebo příležitostnou osobní silniční dopravou. (10) Příležitostná osobní silniční doprava je neveřejná osobní doprava pro cizí potřeby, která není linkovou osobní dopravou nebo mezinárodní kyvadlovou dopravou a kterou se na základě předchozí objednávky zajišťuje přeprava osob včetně jejich zavazadel vozidly určenými k přepravě a) nejvýše 9 osob včetně řidiče, jedná-li se o mezinárodní dopravu, nebo

1

b) více než 9 osob včetně řidiče. (11) Určeným terminálem je terminál podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě27), který se nachází na území statutárního města, a na kterém je povolena zastávka pro výstup nebo nástup cestujících alespoň na jedné mezinárodní lince. Ministerstvo dopravy uveřejní seznam určených terminálů způsobem umožňujícím dálkový přístup. _______________________________ 27) Čl. 3 písm. m) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011.“. CELEX 32011R0181 3.

V § 3 odst. 1 se písmena c) a d) včetně poznámek pod čarou č. 4b a 4c zrušují. Dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno c).

4.

V § 3 odst. 2 se slova „vozidly určenými k přepravě osob, s výjimkou osobních vozidel používaných pro vlastní potřebu, a tuzemský dopravce provozující silniční dopravu vozidlem nebo jízdní soupravou o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí,“ nahrazují slovy „velkými vozidly“.

5.

V § 9 odst. 2 písm. b) se slova „a) nebo b)“ nahrazují slovy „b) nebo d)“.

6.

V § 9 odstavec 3 zní: „(3) Za spolehlivého se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, a) komu byla v posledních 5 letech dvakrát nebo vícekrát uložena sankce za přestupek nebo jiný správní delikt spáchaný při výkonu práce řidiče taxislužby, spočívající v 1. poškození cestujícího na ceně jízdného nebo porušení cenových předpisů, 2. nepořízení záznamu o přepravě, nebo 3. nevydání dokladu o zaplacení jízdného cestujícímu, b) komu byla v posledních 3 letech uložena sankce za přestupek spočívající v 1. řízení vozidla bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem, 2. řízení vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost přivozeném požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky, nebo 3. odmítnutí podrobit se vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, c) komu byla v posledních 12 měsících za neumožnění kontroly nebo státního odborného dozoru v taxislužbě v souvislosti s výkonem práce řidiče taxislužby uložena sankce za přestupek nebo jiný správní delikt nebo pořádková pokuta,

2

d) kdo byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin vraždy, těžkého ublížení na zdraví, ublížení na zdraví, rvačky, zbavení osobní svobody, omezování osobní svobody, loupeže, braní rukojmí, vydírání, znásilnění, sexuálního nátlaku, krádeže nebo podvodu, pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen, nebo e) komu byla uložena sankce nebo trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu práce řidiče taxislužby, a to po dobu výkonu tohoto trestu.“. 7.

V § 9 se doplňují odstavce 5 a 6, které znějí: „(5) Za účelem posouzení spolehlivosti si dopravní úřad vyžádá podle zákona upravujícího Rejstřík trestů5c) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. (6) Orgán, který uložil sankci za správní delikt nebo pořádkovou pokutu podle odstavce 3 písm. a) nebo c) anebo trest nebo sankci zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu práce řidiče taxislužby, zašle opis pravomocného rozhodnutí dopravnímu úřadu, v jehož územním obvodu má pachatel trvalý, dlouhodobý, přechodný nebo jiný povolený pobyt.“.

8.

Za § 9a se vkládá nový § 9b, který včetně nadpisu zní: „§ 9b Zvláštní povinnosti podnikatele v silniční dopravě provozované velkými vozidly (1) Pokud podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidly zabezpečuje konkrétní přepravu osob, zvířat nebo věcí tím, že sám řídí velké vozidlo nebo v souvislosti s řízením provádí nakládku a vykládku zvířat nebo věcí, dohled při nástupu a výstupu cestujících nebo nakládce a vykládce zvířat nebo věcí, údržbu a kontrolu velkého vozidla nebo provádí administrativní činnosti přímo spojené s konkrétní přepravou, nesmí doba výkonu těchto činností přesáhnout 48 hodin za týden. Dobu výkonu těchto činností lze prodloužit až na 60 hodin za týden, pokud za 26 týdnů po sobě jdoucích tato doba v průměru nepřesáhne 48 hodin za týden. Týdnem se rozumí období od 00.00 hodin v pondělí do 24.00 hodin v neděli. (2) Podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidly je povinen po 6 hodinách přerušit výkon činností podle odstavce 1 přestávkou v trvání nejméně 30 minut. Přesáhne-li doba výkonu těchto činností 9 hodin po sobě jdoucích, musí přestávka trvat nejméně 45 minut. Přestávku lze rozdělit do několika částí v trvání nejméně 15 minut. Doba přestávky se nezapočítává do doby výkonu činností podle odstavce 1. (3) Jsou-li činnosti podle odstavce 1 vykonávány v době od 00.00 hodin do 04.00 hodin, nesmí doba výkonu těchto činností během 24 hodin po sobě jdoucích přesáhnout 10 hodin. (4) Podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidly vede záznamy o době výkonu činností podle odstavce 1 a trvání přestávek a tyto záznamy uchovává po

3

dobu nejméně 2 let od ukončení činností podle odstavce 1. Způsob vedení záznamu a jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis.“. CELEX 32002L0015 9.

V § 11 se odstavec 4 zrušuje.

10. V § 13 se na konci písmene f) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní: „g) podmínky, za kterých může provoz linky zčásti zabezpečovat jiný dopravce, pokud je linka provozována na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících6e), která tuto možnost obsahuje, a dopravce tuto smlouvu dopravnímu úřadu v řízení o udělení licence předloží.“. 11. V § 17 odst. 3 se slova „v Obchodním věstníku“ nahrazují slovy „způsobem umožňujícím dálkový přístup“. 12. V § 17 odst. 4 se slovo „neplánované“ zrušuje. 13. V § 17 odst. 6 se slova „obsah, vyhlašování a vyvěšování“ nahrazují slovy „předkládání ke schválení a uveřejňování a obsah“. 14. V § 18a odst. 3 se slova „1000 Kč“ nahrazují slovy „1500 Kč“. 15. § 21 až 21b včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 6a znějí: „§ 21 Podmínky provozování taxislužby (1) Dopravce smí provozovat taxislužbu pouze vozidlem, které a) je zapsáno v evidenci vozidel taxislužby (dále jen „vozidlo taxislužby“), nebo b) poskytla přepravovaná osoba pro účely své přepravy (dále jen „vozidlo cestujícího“). (2) Dopravce při provozování taxislužby nesmí použít vozidlo taxislužby, které pro něj není zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Dopravce je povinen zajistit, aby vozidlem taxislužby, které je pro něj zapsáno v evidenci vozidel taxislužby, neprovozovala taxislužbu jiná osoba. (3) Dopravce, který provozuje taxislužbu vozidlem taxislužby, je povinen zajistit, aby při nabízení nebo poskytování přepravy, včetně činností s tím souvisejících, a) práci řidiče taxislužby vykonávala osoba, která 1. je v základním pracovněprávním vztahu s dopravcem, není-li touto osobou dopravce nebo spolupracující manžel nebo registrovaný partner, a 2. je držitelem oprávnění řidiče taxislužby,

4

b) vozidlo taxislužby bylo vybaveno aktuálním výpisem z evidence vozidel taxislužby, c) vozidlo taxislužby bylo viditelně a čitelně označeno 1. střešní svítilnou žluté barvy s nápisem TAXI na její přední a zadní straně, a 2. jménem a příjmením, popřípadě obchodní firmou nebo názvem dopravce umístěným na vozidle tak, aby měl cestující možnost seznámit se s tímto údajem před jednáním o přepravě s řidičem taxislužby, d) vozidlo taxislužby bylo vybaveno 1. měřicí sestavou taxametru splňující požadavky zvláštního právního předpisu6a), jejíž součástí je taxametr, měřicí převodník ujeté vzdálenosti, paměťová jednotka a tiskárna (dále jen „taxametr“), 2. knihou taxametru a 3. záznamy o přepravě podle písmene h) z právě probíhajícího dne nebo záznamem o přepravě z poslední poskytnuté přepravy, pokud v právě probíhajícím dni nebyla vozidlem taxislužby žádná přeprava uskutečněna, e) v taxametru byly nastaveny údaje a hodnoty odpovídající skutečnosti, f) zobrazované údaje z taxametru byly čitelné a viditelné z místa přepravované osoby, g) řidič taxislužby řádně obsluhoval taxametr a zajistil zaznamenání skutečného průběhu přepravy, h) řidič taxislužby ihned po ukončení přepravy pořídil jako výstup z tiskárny taxametru záznam o přepravě a i) řidič taxislužby cestujícímu vydal doklad o zaplacení jízdného pořízený jako výstup z tiskárny taxametru, pokud o něj cestující požádá. (4) Dopravce je povinen zajistit, aby v den, kdy je vozidlem taxislužby poskytována přeprava na základě předchozí písemné smlouvy, bylo toto vozidlo vybaveno všemi smlouvami, na jejichž základě je přeprava v právě probíhajícím dni prováděna, nebo jejich kopiemi. Smlouva musí obsahovat údaje o přepravovaných osobách, datu a trase přepravy a ceně za přepravu nebo způsob jejího určení a nesmí být uzavřena ve vozidle taxislužby nebo na jiném místě bezprostředně před zahájením přepravy. Při poskytování přepravy vozidlem taxislužby na základě předchozí písemné smlouvy se nepoužije odstavec 3 písm. c) a f); pokud vozidlo taxislužby není v souladu s § 21a odst. 2 písm. b) vybaveno taxametrem, nepoužije se dále odstavec 3 písm. d), e) a g) až i). (5) Dopravce, který provozuje taxislužbu vozidlem taxislužby, nesmí stejným vozidlem souběžně nabízet nebo poskytovat přepravu na základě předchozí písemné smlouvy podle odstavce 4 a přepravu bez této smlouvy. (6) Dopravce, který provozuje taxislužbu vozidlem taxislužby, je dále povinen

5

a) vést záznamy o provozu vozidla taxislužby a tyto záznamy spolu se záznamy o přepravě podle odstavce 3 písm. h) a smlouvami podle odstavce 4 uchovávat nejméně po dobu 1 roku od ukončení přepravy, k níž se vztahují, a b) zajistit, aby v době, kdy je s vozidlem taxislužby poskytována přeprava na základě předchozí písemné smlouvy podle odstavce 4, včetně činností s tím souvisejících, nebo je vozidlo taxislužby použito k jinému účelu než k provozování taxislužby, nebylo označeno svítilnou podle odstavce 3 písm. c) bodu 1, nápisem TAXI nebo jiným způsobem zaměnitelným s tímto označením. (7) Dopravce, který provozuje taxislužbu vozidlem cestujícího, je povinen zajistit, aby práci řidiče taxislužby vykonávala osoba, která a) je v základním pracovněprávním vztahu s dopravcem, není-li touto osobou dopravce nebo spolupracující manžel nebo registrovaný partner, a b) je držitelem oprávnění řidiče taxislužby. (8) Prováděcí právní předpis stanoví způsob vedení a náležitosti záznamu o provozu vozidla taxislužby, náležitosti záznamu o přepravě, technické požadavky na paměťovou jednotku taxametru, náležitosti knihy taxametru, náležitosti dokladu o zaplacení jízdného a způsob řádné obsluhy taxametru. § 21a Evidence vozidel taxislužby (1) Dopravní úřad zapíše vozidlo do evidence vozidel taxislužby na základě žádosti dopravce, pokud a) jde o vozidlo kategorie L nebo M114), b) dopravce je zapsán jako vlastník nebo provozovatel vozidla v registru vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích14), c) vozidlo není evidováno jako vozidlo taxislužby pro jiného dopravce a d) vozidlo nebylo v posledním roce vyřazeno z evidence vozidel taxislužby z důvodu uvedeného v odstavci 5 písm. d). (2) V žádosti podle odstavce 1 dopravce uvede a) státní poznávací značku, tovární značku a obchodní označení vozidla, a b) typ a výrobní číslo taxametru a výrobní číslo paměťové jednotky taxametru, který bude ve vozidle při provozování taxislužby užíván, případně uvede, že vozidlo taxislužby nebude vybaveno taxametrem a tímto vozidlem bude poskytovat přepravu výhradně na základě předchozí písemné smlouvy podle § 21 odst. 4.

6

(3) Při zápisu vozidla do evidence vozidel taxislužby vydá dopravní úřad žadateli výpis z této evidence. Výpis opatří jménem, příjmením a podpisem oprávněné úřední osoby, která výpis vyhotovila, a otiskem úředního razítka s malým státním znakem České republiky. (4) Dopravce je povinen oznámit dopravnímu úřadu změnu údajů uvedených v odstavci 2 písm. b) nejpozději do 7 dnů od dne vzniku této změny. (5) Dopravní úřad vyřadí vozidlo z evidence vozidel taxislužby, pokud a) vozidlo nesplňuje podmínky podle odstavce 1 písm. a) až c), b) dopravce pozbude oprávnění k provozování silniční motorové dopravy osobní malými vozidly, c) o to dopravce požádá, nebo d) dopravci byla pravomocně uložena sankce za správní delikt uvedený v § 35 odst. 2 písm. l), kterého se ve vztahu k tomuto vozidlu dopustil. § 21b Zmocnění obce (1) Obec je oprávněna obecně závaznou vyhláškou stanovit řidiči taxislužby jako podmínku pro zahájení nebo nabízení přepravy na území obce povinnost prokázat zkouškou znalosti místopisu, obsluhy taxametru nebo právních předpisů upravujících provozování taxislužby a ochranu spotřebitele a mít při provozování taxislužby na území obce u sebe osvědčení o složení zkoušky a stanovit způsob provádění zkoušky, dobu platnosti a vzor osvědčení o složení zkoušky. Osvědčení o složení zkoušky je veřejnou listinou. (2) Obec je oprávněna stanovit obecně závaznou vyhláškou pro stanoviště vozidel taxislužby zřízených obcí podmínky užívání stanoviště a provozní řád upravující v souladu s místními podmínkami pravidla provozu na stanovišti. ____________________ 6a) Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. 16. Poznámky pod čarou č. 6b až 6d se zrušují. 17. Za § 21b se vkládají nové § 21c až 21e, které včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 28 znějí: „§ 21c Oprávnění řidiče taxislužby

7

(1) Práci řidiče taxislužby je oprávněna vykonávat pouze osoba, která je držitelem oprávnění řidiče taxislužby. Oprávnění řidiče taxislužby uděluje na žádost dopravní úřad příslušný podle místa trvalého, dlouhodobého, přechodného nebo jiného povoleného pobytu žadatele, pokud je žadatel starší 21 let a spolehlivý podle § 9 odst. 3. K žádosti žadatel přiloží fotografii, která svým provedením odpovídá požadavkům zákona o občanských průkazech. (2) Oprávnění řidiče taxislužby se uděluje na dobu 5 let. Pokud dopravní úřad vyhoví žádosti, vydá místo písemného vyhotovení rozhodnutí průkaz řidiče taxislužby. Průkaz řidiče taxislužby je veřejnou listinou. Vzor průkazu řidiče taxislužby stanoví prováděcí právní předpis. (3) Dopravní úřad oprávnění řidiče taxislužby odejme, pokud řidič taxislužby přestane být spolehlivým podle § 9 odst. 3. Vydání rozhodnutí o odnětí oprávnění řidiče taxislužby je prvním úkonem v řízení. (4) Ztrátu, zničení, odcizení nebo poškození průkazu řidiče taxislužby je jeho držitel povinen neprodleně oznámit dopravnímu úřadu; v případě poškození průkazu řidiče taxislužby je povinen spolu s tímto oznámením poškozený průkaz odevzdat. Dopravní úřad na základě žádosti vydá nový průkaz řidiče taxislužby náhradou za ztracený, zničený, odcizený nebo poškozený; to neplatí, pokud rozhodne o odnětí oprávnění řidiče taxislužby podle odstavce 3. K žádosti žadatel přiloží fotografii, která svým provedením odpovídá požadavkům zákona o občanských průkazech. (5) Průkaz řidiče taxislužby pozbývá platnosti a) uplynutím doby, na kterou bylo řidiči taxislužby uděleno oprávnění řidiče taxislužby, b) dnem nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí oprávnění řidiče taxislužby, c) dnem, kdy řidič taxislužby nahlásil dopravnímu úřadu jeho ztrátu, zničení, odcizení nebo poškození. (6) Řidič taxislužby je povinen odevzdat průkaz řidiče taxislužby dopravnímu úřadu do 7 dnů ode dne pozbytí platnosti podle odstavce 5 písm. a) nebo b). (7) Osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru, příslušník Policie České republiky nebo strážník obecní policie je oprávněn zadržet průkaz řidiče taxislužby, pokud má důvodné pochybnosti o tom, zda je řidič taxislužby spolehlivý podle § 9 odst. 3, nebo pokud je průkaz neplatný. O zadržení průkazu řidiče taxislužby vystaví osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru, příslušník Policie České republiky nebo strážník obecní policie potvrzení ve 3 vyhotoveních, z nichž 1 předá řidiči taxislužby a 1 bez zbytečného odkladu doručí příslušnému dopravnímu úřadu spolu se zadrženým průkazem. Pokud dopravní úřad do 10 pracovních dnů ode dne doručení potvrzení se zadrženým průkazem nevydá rozhodnutí o odnětí oprávnění řidiče taxislužby, vrátí zadržený průkaz řidiči taxislužby; to neplatí, pokud byl zadržen neplatný průkaz řidiče taxislužby.

8

§ 21d Zvláštní povinnosti řidiče taxislužby (1) Řidič je k výkonu práce řidiče taxislužby povinen užít a) vozidlo taxislužby, které je zapsáno v evidenci vozidel taxislužby pro něj, pokud je sám dopravcem, nebo pro dopravce, k němuž má vztah podle § 21 odst. 3 písm. a) bodu 1, nebo b) vozidlo cestujícího. (2) Při poskytování přepravy vozidlem cestujícího je řidič taxislužby povinen mít u sebe průkaz řidiče taxislužby. (3) Při nabízení a poskytování přepravy, včetně činností s tím souvisejících, vozidlem taxislužby je řidič taxislužby povinen mít ve vozidle umístěn průkaz řidiče taxislužby tak, aby byl z místa cestujícího viditelný a čitelný. (4) Při výkonu práce řidiče taxislužby je řidič vozidla taxislužby, které je vybaveno taxametrem, povinen a) řádně obsluhovat taxametr a zajistit zaznamenání skutečného průběhu přepravy, b) ihned po ukončení přepravy pořídit jako výstup z tiskárny taxametru záznam o přepravě obsahující předepsané náležitosti a c) vydat cestujícímu doklad o zaplacení jízdného pořízený jako výstup z tiskárny taxametru obsahující předepsané náležitosti, pokud o doklad cestující požádá. (5) Řidič vozidla taxislužby nesmí užít vozidlo taxislužby k nabízení nebo poskytování přepravy podle § 21 odst. 4, včetně činností s tím souvisejících, nebo k jinému účelu než k provozování taxislužby, je-li toto vozidlo označeno svítilnou podle § 21 odst. 3 písm. c) bodu 1, nápisem TAXI nebo jiným způsobem zaměnitelným s tímto označením. (6) Řidič vozidla taxislužby nesmí při výkonu práce řidiče taxislužby užít vozidlo taxislužby, které v souladu s § 21a odst. 2 písm. b) není vybaveno taxametrem, k jinému účelu než k poskytování přepravy podle § 21 odst. 4. § 21e Příležitostná osobní silniční doprava (1) Dopravce provozující příležitostnou osobní silniční dopravu je povinen objednávku přepravní služby předem zaznamenat do evidenční knihy objednávek a zajistit, aby kopie záznamu objednávky byla umístěna ve vozidle, kterým se přeprava vykonává, a aby ji řidič na požádání předložil kontrolnímu orgánu. Náležitosti záznamu objednávky stanoví prováděcí právní předpis.

9

(2) Dopravce provozující mezinárodní příležitostnou osobní silniční dopravu je dále povinen zajistit, aby ve vozidle, kterým se přeprava vykonává, byl umístěn vyplněný jízdní list podle přímo použitelného předpisu Evropské unie28) nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Formulář jízdního listu vydá dopravci provozujícímu příležitostnou osobní silniční dopravu na jeho žádost Ministerstvo dopravy nebo osoba Ministerstvem dopravy pověřená. __________________ 28) Čl. 2 odst. 4 a čl. 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009.“. 18. V § 34 odst. 3 větě čtvrté se za slovo „odesílatelé“ vkládají slova „, příjemci, provozovatelé terminálů“ a za slovo „zákonem“ se vkládají slova „a přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě29)“. Poznámka pod čarou č. 29 zní: „29) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011.“. CELEX 32011R0181 19. V § 34b odst. 1 se na konci textu věty první doplňují slova „a o řidičích taxislužby a evidenci vozidel taxislužby“. 20. V § 34b odst. 4 se věta poslední zrušuje. 21. V § 34b se za odstavec 4 vkládají nové odstavce 5 a 6, které znějí: „(5) V Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě se u řidičů taxislužby uvádí a) jméno nebo jména, příjmení, rodné příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno, datum a místo narození, adresa místa trvalého, dlouhodobého, přechodného nebo jiného povoleného pobytu a státní příslušnost, b) identifikační údaje o oprávnění a průkazu řidiče taxislužby, c) údaje o trvání a ztrátě spolehlivosti řidiče taxislužby a d) identifikační údaje rozhodnutí, kterým byla řidiči taxislužby uložena sankce za přestupek nebo jiný správní delikt nebo pořádková pokuta, v jejichž důsledku přestal být řidič taxislužby považován za spolehlivého podle § 9 odst. 3, a dále druh a výše sankce a právní kvalifikace přestupku nebo jiného správního deliktu. (6) V Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě se u vozidel taxislužby uvádí a) údaje o dopravci, pro kterého je vozidlo taxislužby evidováno, v rozsahu podle odstavce 2 písm. a) a b), b) státní poznávací značka, tovární značka, obchodní označení a kategorie vozidla,

10

c) typ a výrobní číslo taxametru a výrobní číslo paměťové jednotky taxametru, popřípadě údaj o tom, že vozidlo není vybaveno taxametrem, a d) datum, k němuž bylo vozidlo zařazeno do evidence vozidel taxislužby nebo z této evidence vyřazeno a důvod vyřazení.“. Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 7 a 8. 22. V § 34c odst. 2 se na konci textu písmene a) doplňují slova „, rodné příjmení“. 23. V § 34c odst. 7 písmena f) a g) znějí: „f) doba a rozsah pozastavení nebo doba přerušení provozování živnosti, g) datum a rozsah změny nebo datum zániku živnostenského oprávnění a“. 24. V § 34c se za odstavec 7 doplňuje odstavec 8, který zní: „(8) Pro výkon působnosti podle tohoto zákona Ministerstvo dopravy poskytuje dopravním úřadům a) z centrálního registru silničních vozidel údaje o 1. státní poznávací značce vozidla, 2. tovární značce a obchodním označení vozidla, 3. kategorii vozidla, 4. největší povolené hmotnosti vozidla, 5. počtu míst určených k přepravě osob, 6. datu první registrace vozidla, 7. barvě vozidla, 8. vlastníku vozidla a 9. provozovateli vozidla a b) z centrálního registru řidičů údaje o přestupcích řidiče vymezených v § 9 odst. 3 písm. b).“. 25. V § 34d se na konci odstavce 5 tečka nahrazuje slovem „, a“ a doplňuje se písmeno d), které zní: „d) řidičům taxislužby, kteří mají v jeho územním obvodu trvalý, dlouhodobý, přechodný nebo jiný povolený pobyt.“. 26. Za § 34d se vkládají nové § 34e a 34f, které včetně nadpisu znějí: „§ 34e Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 21c odst. 1 vykonává práci řidiče taxislužby bez oprávnění řidiče taxislužby.

11

(2) Řidič taxislužby se dopustí přestupku tím, že a) uzavře smlouvu v rozporu s § 21 odst. 4, b) v rozporu s § 21c odst. 6 neodevzdá průkaz řidiče taxislužby dopravnímu úřadu do 7 dnů ode dne pozbytí jeho platnosti, c) vykonává práci řidiče taxislužby vozidlem, které nesplňuje požadavky § 21d odst. 1, d) v rozporu s § 21d odst. 2 při poskytování přepravy vozidlem cestujícího u sebe nemá průkaz řidiče taxislužby, e) při nabízení nebo poskytování přepravy, včetně činností s tím souvisejících, vozidlem taxislužby nemá ve vozidle umístěn průkaz řidiče taxislužby způsobem stanoveným v § 21d odst. 3, f) v rozporu s § 21d odst. 4 písm. a) neobsluhuje řádně taxametr nebo nezajistí zaznamenání skutečného průběhu přepravy, g) v rozporu s § 21d odst. 4 písm. b) nepořídí ihned po ukončení přepravy jako výstup z tiskárny taxametru záznam o přepravě obsahující předepsané náležitosti, h) v rozporu s § 21d odst. 4 písm. c) nevydá na požádání cestujícímu doklad o zaplacení jízdného pořízený jako výstup z tiskárny taxametru obsahující předepsané náležitosti, i) v dokladu o zaplacení jízdného vydaném podle § 21d odst. 4 písm. c) uvede nepravdivé údaje, j) v rozporu s § 21d odst. 5 užije vozidlo taxislužby označené svítilnou podle § 21 odst. 3 písm. c) bodu 1, nápisem TAXI nebo jiným způsobem zaměnitelným s tímto označením k nabízení nebo poskytování přepravy podle § 21 odst. 4, včetně činností s tím souvisejících, nebo k jinému účelu než k provozování taxislužby, nebo k) v rozporu s § 21d odst. 6 užije vozidlo taxislužby, které není vybaveno taxametrem, k jinému účelu než k poskytování přepravy podle § 21 odst. 4. (3) Za přestupek podle odstavce 2 písm. b), d) a e) lze uložit pokutu do 10 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 a podle odstavce 2 písm. a), c) a f) až k) pokutu do 50 000 Kč; zákaz činnosti od 6 měsíců do 2 let lze uložit za přestupek podle odstavce 1 a odstavce 2 písm. a), c) a f) až k). § 34f (1) Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy při porušení přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě29) uloží pokutu až do výše 100 000 Kč dopravci, který a) nevydá cestujícímu přepravní doklad, pokud jej k přepravě neopravňuje jiný doklad,

12

b) nabízí přímo nebo nepřímo diskriminační smluvní podmínky a tarify, c) neposkytne cestujícím přiměřenou pomoc s ohledem na jejich okamžité praktické potřeby po dopravní nehodě, d) v případě zrušení nebo zpoždění spoje nenabídne cestujícímu volbu mezi pokračováním v jízdě nejbližším možným spojem za podmínek srovnatelných s původní přepravní smlouvou a náhradou jízdného, nebo zvolený postup nezajistí, e) nezajistí pokračování přepravy nebo přepravu do vhodného čekacího místa nebo terminálu, pokud se vozidlo stane během přepravy provozu neschopným, f) nenabídne cestujícím bezplatnou pomoc v případě zrušení nebo zpoždění odjezdu z terminálu, g) nepostupuje při vyřizování stížnosti cestujícího stanoveným způsobem a ve stanovené lhůtě, h) nezajistí odbornou přípravu řidičů a dalších osob, které přicházejí do přímého styku s cestujícími a řeší problémy související s přepravou, i) neposkytne nebo nezpřístupní cestujícím údaje stanoveným způsobem ve stanovené formě a rozsahu, j) odmítne rezervovat nebo vydat přepravní doklad nebo odmítne nástup do vozidla osobě s omezenou schopností pohybu a orientace nebo požaduje úhradu dodatečných nákladů, k) neinformuje osobu s omezenou schopností pohybu a orientace o přijatelné alternativní dopravě, pokud jí odmítl rezervování nebo vydání přepravního dokladu nebo nástup do vozidla, l) v případě odepření nástupu do vozidla nenabídne osobě s omezenou schopností pohybu a orientace, případně jejímu doprovodu, volbu mezi náhradou jízdného, bezplatnou zpáteční přepravou do místa odjezdu a dopravou do místa určení, nebo zvolený postup nezajistí, m) neposkytne ve vozidle nebo na určeném terminálu bezplatnou pomoc osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, nebo n) neumožní osobě s omezenou schopností pohybu a orientace mít doprovod dle vlastní volby k odstranění důvodů pro odmítnutí rezervování nebo vydání přepravního dokladu nebo odepření nástupu do vozidla. (2) Dopravní úřad příslušný podle sídla provozovatele terminálu při porušení přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě29) uloží pokutu až do výše 100 000 Kč provozovateli terminálu, který

13

a) nezajistí odbornou přípravu řidičů a dalších osob, které přicházejí do přímého styku s cestujícími a řeší problémy související s přepravou, b) neposkytne nebo nezpřístupní cestujícím údaje stanoveným způsobem a ve stanovené formě a rozsahu, c) neurčí nebo neoznačí místo v rámci určeného terminálu nebo mimo něj, kde mohou osoby s omezenou schopností pohybu a orientace oznámit příjezd a vyžádat si pomoc, nebo d) neposkytne ve vozidle nebo na určeném terminálu bezplatnou pomoc osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. (3) Obecní živnostenský úřad při porušení přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě29) uloží pokutu až do výše 100 000 Kč provozovateli cestovní kanceláře nebo cestovní agentury, který a) neposkytne nebo nezpřístupní cestujícím údaje stanoveným způsobem a ve stanovené formě a rozsahu, b) odmítne rezervovat nebo vydat přepravní doklad nebo odmítne nástup do vozidla osobě s omezenou schopností pohybu a orientace nebo požaduje úhradu dodatečných nákladů, c) neinformuje osobu s omezenou schopností pohybu a orientace o přijatelné alternativní dopravě, pokud jí odmítl rezervování nebo vydání přepravního dokladu nebo nástup do vozidla, d) v případě odepření nástupu do vozidla nenabídne osobě s omezenou schopností pohybu a orientace, případně jejímu doprovodu, volbu mezi náhradou jízdného, bezplatnou zpáteční přepravou do místa odjezdu a dopravou do místa určení, nebo zvolený postup nezajistí, nebo e) neumožní osobě s omezenou schopností pohybu a orientace mít doprovod dle vlastní volby k odstranění důvodů pro odmítnutí rezervování nebo vydání přepravního dokladu nebo odepření nástupu do vozidla.“. CELEX 32011R0181 27. V § 35 odst. 1 písmeno a) zní: „a) v rozporu s § 21 odst. 6 písm. a) nevede záznamy o provozu vozidla taxislužby nebo tyto záznamy spolu se záznamy o přepravě a smlouvami neuchová po dobu nejméně 1 roku od ukončení přepravy,“. 28. V § 35 odst. 1 písm. j) se slova „písm. e)“ nahrazují slovy „písm. c)“. 29. V § 35 odst. 1 se na konci písmene j) slovo „nebo“ zrušuje.

14

30. V § 35 odst. 1 písm. k) se slova „§ 33a odst. 5 nebo s § 33e odst. 3 nebo 5“ nahrazují slovy „§ 33a odst. 4 nebo 5, § 33b odst. 6, § 33d odst. 5 nebo s § 33e odst. 3“. 31. V § 35 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena l) až n), která znějí: „l) v rozporu s § 21a odst. 4 neoznámí změnu údajů o taxametru, paměťové jednotce taxametru nebo o tom, že vozidlo nebude vybaveno taxametrem podle § 21a odst. 2 písm. b), m) jako podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidly 1. překročí nejdelší stanovenou dobu výkonu činností podle § 9b odst. 1 nebo 3, 2. nedodrží povinnost přerušit výkon činností přestávkou podle § 9b odst. 2, nebo 3. v rozporu s § 9b odst. 4 po stanovenou dobu neuchovává záznamy o době výkonu činností nebo trvání přestávek, nebo n) v rozporu s § 21e odst. 2 nezajistí, aby ve vozidle byl umístěn vyplněný jízdní list.“. CELEX 32002L0015 32. V § 35 odst. 2 se na konci písmene g) slovo „nebo“ zrušuje. 33. V § 35 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena i) až y), která znějí: „i) v rozporu s § 21 odst. 2 provozuje taxislužbu vozidlem taxislužby, které pro něj není zapsáno v evidenci vozidel taxislužby, j) při provozování taxislužby vozidlem taxislužby nezajistí, aby práci řidiče taxislužby vykonávala osoba, která splňuje podmínky podle § 21 odst. 3 písm. a), k) při provozování taxislužby vozidlem cestujícího nezajistí, aby práci řidiče taxislužby vykonávala osoba, která splňuje podmínky podle § 21 odst. 7, l) v rozporu s § 21 odst. 2 nezajistí, aby vozidlem taxislužby, které je pro něj zapsáno v evidenci vozidel taxislužby, neprovozovala taxislužbu jiná osoba, m) v rozporu s § 21 odst. 3 písm. b) nezajistí, aby vozidlo taxislužby bylo vybaveno aktuálním výpisem z evidence vozidel taxislužby, n) v rozporu s § 21 odst. 3 písm. d) nezajistí, aby vozidlo taxislužby bylo vybaveno taxametrem, knihou taxametru a záznamy o přepravě z právě probíhajícího dne nebo záznamem o přepravě z poslední poskytnuté přepravy, pokud v právě probíhajícím dni nebyla vozidlem taxislužby žádná přeprava uskutečněna, o) v rozporu s § 21 odst. 4 nezajistí, aby bylo vozidlo taxislužby vybaveno smlouvami nebo jejich kopiemi, na jejichž základě je přeprava v právě probíhajícím dni prováděna,

15

p) v rozporu s § 21 odst. 3 písm. e) nezajistí, aby v taxametru byly nastaveny údaje a hodnoty odpovídající skutečnosti, q) v rozporu s § 21 odst. 3 písm. f) nezajistí, aby zobrazované údaje z taxametru byly čitelné a viditelné z místa přepravované osoby r) v rozporu s § 21 odst. 3 písm. g) nezajistí, aby při provozování taxislužby vozidlem taxislužby řidič taxislužby řádně obsluhoval taxametr a zajistil zaznamenání skutečného průběhu přepravy, s) v rozporu s § 21 odst. 3 písm. h) nezajistí, aby při provozování taxislužby vozidlem taxislužby řidič taxislužby ihned po ukončení přepravy pořídil jako výstup z tiskárny taxametru záznam o přepravě, t) v rozporu s § 21 odst. 3 písm. i) nezajistí, aby při provozování taxislužby vozidlem taxislužby řidič taxislužby cestujícímu vydal doklad o zaplacení jízdného pořízený jako výstup z tiskárny taxametru, u) v rozporu s § 21 odst. 5 souběžně nabízí nebo poskytuje stejným vozidlem taxislužby přepravu na základě předchozí písemné smlouvy a přepravu bez této smlouvy, v) v rozporu s § 21 odst. 6 písm. b) nezajistí, aby v době, kdy je vozidlem taxislužby poskytována přeprava na základě předchozí písemné smlouvy, včetně činností s tím souvisejících, nebo je toto vozidlo užíváno k jinému účelu než k provozování taxislužby nebylo označeno střešní svítilnou, nápisem TAXI nebo jiným způsobem zaměnitelným s tímto označením, w) v rozporu s § 21 odst. 1 provozuje taxislužbu vozidlem, které není vozidlem taxislužby ani vozidlem cestujícího, x) v rozporu s § 21 odst. 4 uzavře smlouvu ve vozidle taxislužby nebo na jiném místě bezprostředně před zahájením přepravy, nebo y) v rozporu s § 21e odst. 1 předem nezaznamená objednávku do evidenční knihy objednávek nebo nezajistí, aby kopie záznamu objednávky byla umístěna ve vozidle, kterým se přeprava vykonává, nebo aby ji řidič na požádání předložil kontrolnímu orgánu.“. 34. V § 35 odst. 3 se písmena a) až g) zrušují. Dosavadní písmena h) a i) se označují jako písmena a) a b). 35. V § 35 odst. 6 se slova „který vydal stanovisko ke koncesi,“ nahrazují slovy „v jehož územním obvodu má podnikatel v silniční dopravě sídlo, jde-li o právnickou osobu, nebo místo podnikání, jde-li o fyzickou osobu,“. 36. V § 35d se za odstavec 5 doplňuje odstavec 6, který zní:

16

„(6) Odstavce 1 až 5 se nepoužijí v případě taxislužby provozované vozidlem cestujícího.“. 37. V § 37 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Obecní policie při odhalování přestupků a jiných správních deliktů na úseku taxislužby podle tohoto zákona kontroluje, zda je vozidlo taxislužby stanoveným způsobem označeno a vybaveno, zda je taxislužba provozována způsobem předepsaným tímto zákonem a zda řidič taxislužby dodržuje povinnosti stanovené tímto zákonem. Řidič taxislužby je povinen umožnit strážníkům obecní policie výkon tohoto oprávnění.“. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4. 38. V § 37 odst. 4 se za slova „Policie České republiky“ vkládají slova „a celní úřad“ a slova „v odstavci 2“ se nahrazují slovy „v odstavcích 2 a 3“. 39. V § 38a odst. 3 písm. k) se slova „o způsobilosti“ zrušují. 40. § 39 se včetně nadpisu zrušuje. 41. Za § 39c se vkládá nový § 39d, který zní: „§ 39d Do 28. února 2017 se čl. 8, 19 a 21 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 nepoužijí na provozování vnitrostátní linkové dopravy.“. CELEX 32011R0181 42. V § 41 odst. 2 se za slova „§ 9 odst. 1,“ vkládají slova „§ 9b odst. 4,“ a slova „§ 21 odst. 1, 2, 3, 4, 8 a odst. 11 písm. a), § 21b odst. 2“ se nahrazují slovy „§ 21 odst. 8, § 21c odst. 2, § 21e odst. 1“. 43. V § 41 se odstavec 3 zrušuje. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Práci řidiče taxislužby je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněna vykonávat rovněž fyzická osoba, na jejíž jméno byl vydán průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby podle zákona č. 111/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to pouze pro poskytovatele taxislužby, jemuž byl průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby na její jméno vydán, a po dobu, na kterou byl tento průkaz vydán, nejdéle však a) po dobu 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jedná-li se o průkazy o způsobilosti řidiče taxislužby vydané do 31. srpna 2010, nebo

17

b) po dobu 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jedná-li se o průkazy o způsobilosti řidiče taxislužby vydané od 1. září 2010. 2. Na posouzení spolehlivosti, práva a povinnosti spojená s průkazem o způsobilosti řidiče taxislužby a výkon státní správy spojený s průkazem o způsobilosti řidiče taxislužby při práci řidiče taxislužby podle bodu 1 se použije zákon č. 111/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. Vozidlo taxislužby, které je zapsáno v evidenci vozidel taxislužby podle zákona č. 111/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a nesplňuje podmínky pro zápis do evidence vozidel taxislužby podle zákona č. 111/1994 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vyřadí dopravní úřad do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona z evidence. Vozidlo taxislužby, které je zapsáno v evidenci vozidel taxislužby podle zákona č. 111/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pro více dopravců, vyřadí dopravní úřad z evidence vozidel taxislužby podle zákona č. 111/1994 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, u toho dopravce, který není zapsán jako vlastník nebo provozovatel vozidla v registru vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích. 4. Dopravce, pro nějž je vozidlo taxislužby zapsáno v evidenci vozidel taxislužby, je povinen nejpozději do 31. prosince 2013 písemně oznámit dopravnímu úřadu typ a výrobní číslo taxametru a výrobní číslo paměťové jednotky taxametru, kterým je vozidlo taxislužby vybaveno nebo písemně oznámit, že vozidlo taxislužby taxametrem vybaveno nebude, budeli jím provozována taxislužba výhradně podle § 21 odst. 4 zákona č. 111/1994 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud dopravce tuto povinnost nesplní, dopravní úřad vyřadí vozidlo taxislužby z evidence vozidel taxislužby. 5. Řízení o vydání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, která nebyla do nabytí účinnosti tohoto zákona ukončena, se zastaví. 6. Řízení o zařazení vozidla do evidence vozidel taxislužby zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, která nebyla do nabytí účinnosti tohoto zákona ukončena, se dokončí podle zákona č. 111/1994 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST DRUHÁ Změna zákona o přestupcích Čl. III Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona

18

č. 151/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 361/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 52/2001 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 312/2001 Sb., zákona č. 6/2002 Sb., zákona č. 62/2002 Sb., zákona č. 78/2002 Sb., zákona č. 216/2002 Sb., zákona č. 259/2002 Sb., zákona č. 285/2002 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 559/2004 Sb., zákona č. 586/2004 Sb., zákona č. 95/2005 Sb., zákona č. 379/2005 Sb., zákona č. 392/2005 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 76/2006 Sb., zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 181/2006 Sb., zákona č. 213/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 225/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 215/2007 Sb., zákona č. 344/2007 Sb., zákona č. 376/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 484/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 150/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 366/2011 Sb., zákona č. 142/2012 Sb. a zákona č. 237/2012 Sb. se mění takto: 1. V § 23 písmeno h) zní: „h) užije v provozu na pozemních komunikacích vozidlo označené střešní svítilnou s nápisem TAXI, nápisem TAXI nebo jiným způsobem zaměnitelným s vozidlem poskytujícím taxislužbu k jinému účelu, než k výkonu práce řidiče taxislužby, nebo“. 2. V § 23 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní: „i) jako řidič taxislužby poškodí cestujícího na ceně jízdného.“. 3. V § 23 odst. 2 se slova „f) až h)“ nahrazují slovy „f) až i)“ a slova „b), d) a f)“ se nahrazují slovy „b), d), f), h) a i)“. 4. V § 86 písm. d) se na konci bodu 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se bod 5, který zní: „5. na úseku taxislužby podle zákona o silniční dopravě.“.

ČÁST TŘETÍ Změna zákona o dráhách Čl. IV V § 37 odst. 6 větě druhé zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění zákona č. 30/2000 Sb. se slova „1000 Kč“ nahrazují slovy „1500 Kč“.

19

ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o správních poplatcích Čl. V V bodě 13 položky 34 přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 119/2012 Sb., se slova „o způsobilosti“ zrušují.

ČÁST PÁTÁ ÚČINNOST Čl. VI Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 2013. CELEX 32011R0181; CELEX 32002L0015

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

20

Obecná část A) ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE 1. Důvod předložení a cíle 1.1 Název Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony 1.2 Definice problému Předložený návrh zákona se soustředí na řešení dvou oblastí. Předpisy EU Jednou z těchto oblastí je úprava v reakci na předpisy Evropské unie, kterými jsou nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě. Ačkoli je nařízení č. 181/2011 přímo použitelné, vyžádá si jeho provádění určité zásahy do českého právního řádu, a to zejména v určitém vymezení subjektů povinností, stanovení sankcí za nesplnění povinností nařízením ukládaných a určení státních orgánů příslušných k jejich projednání. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě - od doby svého přijetí v roce 2002 se směrnice vztahovala na mobilní pracovníky zaměstnané podniky usazenými v členských státech Evropské unie. Dle čl. 2 odst. 1 pododstavce 2 se však rozsah působnosti směrnice rozšířil rovněž na samostatně výdělečně činné řidiče, a to od 23. března 2009. Nad rámec tohoto základního ustanovení směrnice rovněž stanovila Komisi povinnost předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu analyzující důsledky vyloučení samostatně výdělečně činných řidičů z oblasti působnosti směrnice a legislativní návrh směřující k vyloučení těchto řidičů z působnosti směrnice 2002/15/ES nebo naopak stanovící podmínky pro jejich zahrnutí pod působnost směrnice. Evropská komise výše uvedené povinnosti splnila (zpráva byla vydána dne 23. května 2007 pod č. KOM(2007) 266 v konečném znění a návrh legislativní úpravy směrnice vyjímající samostatně výdělečně činné řidiče z její působnosti byl Komisí předložen v říjnu roku 2008 pod č. KOM(2008) 650 v konečném znění), Komise však svůj návrh právní úpravy jednostranně stáhla před jeho projednáním poslanci Evropského parlamentu v rámci druhého čtení.

21

Povinnost Komise předložit výše uvedenou zprávu a legislativní návrh nepodmiňuje použitelnost ustanovení 2. pododstavce čl. 2 odst. 1 směrnice, v němž je zakotvena povinnost členských států aplikovat vybraná ustanovení směrnice vůči samostatně výdělečně činným řidičům. Aplikace vybraných institutů směrnice na samostatně výdělečně činné řidiče není podmíněná přijetím její novely, předpokládá se pouze předložení návrhu Komisí. Ačkoli ČR dlouhodobě upozorňovala na rizika a obtíže související s transpozicí směrnice 2002/15/ES ve vztahu k samostatně výdělečně činným řidičům, je nutné v rámci této novely transponovat tuto problematickou část směrnice 2002/15/ES do českého právního řádu. Tato nutnost je dána zejména skutečností, že Komise dne 30. září 2011 zahájila pod č. 2011/2148s Českou republikou řízení o porušení Smlouvy podle čl. 258 SFEU. Taxislužba Další oblastí změn, které návrh obsahuje, je změna právní úpravy provozování taxislužby a další změny v úpravě osobní silniční dopravy vycházející z praktických problémů v oblasti taxislužby a příležitostné osobní silniční dopravy provozované vozidly s obsaditelností do 9 osob včetně řidiče. Oba dva druhy dopravy jsou poskytovány zaměnitelně, hranice přijetí objednávky je těžko odlišuje. Dochází tak např. k poskytování taxislužby pod hlavičkou příležitostné osobní silniční dopravy a obráceně. Důsledkem je snížená ochrana spotřebitele, dopravci a řidiči taxislužby, kterým je např. z důvodu předražení zamezeno vykonávat taxislužbu, se pouze „přetransformují“ na dopravce a řidiče příležitostné dopravy a své služby nabízí prakticky v nezměněné podobě dále. V příležitostné osobní silniční dopravě je problémem nedodržování zákazu placení za přepravu řidiči cestujícími, označování vozidel zaměnitelně s vozidlem taxislužby a zaměstnávání osob nespolehlivých, které přišly o možnost vykonávat práci řidiče taxislužby. V taxislužbě pak neustále trvající problém s předražováním jízdného, absence vazby dopravce na vozidlo taxislužby, narůstající nabídky pronájmů koncese řidičům, pokřivení pracovněprávních vztahů (zaměstnanec ve skutečnosti platí svému zaměstnavateli za to, že u něj může pracovat, podepisování bianco výpovědí předem apod.). V neposlední řadě je problémem také existence několika průkazů o způsobilosti řidiče taxislužby na jednu osobu. 1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti Oblast provozování taxislužby a příležitostné osobní silniční dopravy je upravena především zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Dalšími předpisy, které se těchto oblastí dotýkají, je např. živnostenský zákon, cenové předpisy, metrologické předpisy, zákon o ochraně spotřebitele aj., zpravidla obecně platné právní předpisy pro podnikání. Taxislužba a příležitostná osobní silniční doprava (provozovaná vozidly s obsaditelností do 9 osob) jsou zahrnuty v koncesované živnosti Silniční motorová doprava provozovaná vozidly určenými k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče. Při získání koncese v tomto rozsahu může podnikatel provozovat jak taxislužbu, tak příležitostnou osobní silniční dopravu. Jaký druh dopravy bude provozovat, závisí zejména na charakteru přijímání objednávky přepravy. V § 2 odst. 9 zákona o silniční dopravě je taxislužba definována jako veřejná doprava a je charakterizována přijetím objednávky přepravní služby řidičem přímo na ulici, nebo prostřednictvím radiodispečinku taxislužby, zatímco v § 2 odst. 11 téhož zákona je

22

příležitostná osobní silniční doprava definována jako neveřejná doprava a je charakterizována přijetím objednávky předem v sídle dopravce. Definice těchto druhů doprav založená na způsobu objednávky přepravy způsobuje prolínání a zaměňování obou druhů doprav. Z pohledu spotřebitele je rozdíl mezi nimi banální, neboť je přepraven osobním automobilem v požadovaném čase na požadované trase, za což zaplatí jízdné, zpravidla dle ujeté vzdálenosti. Oba druhy doprav v praxi často nazývají shodně taxislužba. Odlišení druhů doprav podle způsobu přijetí objednávky je problematické, zejména s ohledem na pokrok v technologiích (SMS, internet). Rovněž požadavky cestujících na objednanou přepravu jsou různé (předem, operativně, jízdné dle vzdálenosti apod.). Způsob, jakým byla přijata objednávka, je v současné právní úpravě rozhodující pro to, zda dopravce poskytne taxislužbu nebo příležitostnou osobní silniční dopravu. Při objednání přepravy přes radiodispečink spotřebitel zpravidla netuší, zda mu bude poskytnuta služba dopravcem v taxislužbě nebo příležitostné dopravě. Rozlišení těchto dvou druhů doprav má přitom dopady na kvalitu a cenu poskytnuté služby. Právní úprava těchto druhů doprav také ovlivňuje jejich nákladovost. Taxislužba má vyšší vstupní náklady na provoz než příležitostná osobní silniční doprava (ač se jedná prakticky o tutéž službu). Dopravci se pak snaží vyhnout zákonným požadavkům na provozovatele a řidiče taxislužby a nabízejí svou službu (prakticky taxislužbu) jako příležitostnou osobní silniční dopravu. V případě provozování dopravy formou taxislužby je na dopravce kladena značná řada povinností, zatímco na dopravu formou příležitostné osobní silniční dopravy je povinností poskrovnu: Povinnost dopravce podle zákona č. 111/1994 Sb. Provozovat dopravu vozidlem registrovaným v ČR Dodržování bezpečnostních přestávek a doby odpočinku řidiče Vedení záznamu o bezpečnostních přestávkách a době odpočinku Vedení záznamu o provozu vozidla pořizování měsíčních uzávěrek pořizování kopií dokladů o výši jízdného Pravidelné zdravotní prohlídky řidiče Spolehlivost řidiče Ohlásit vozidlo dopravnímu úřadu a změny v údajích Označení vozidla střešní svítilnou přerušovanými pruhy evidenčním číslem obchodní firmou Vybavení vozidla koncesní listinou (výpisem ze živnostenského rejstříku) úředně ověřeným taxametrem uživatelskou a evidenční knihou taxametru průkazem o způsobilosti řidiče taxislužby osvědčením obce o zkoušce řidiče z místopisu dokladem o zařazení vozidla do evidence vozidel taxislužby

23

Taxislužb a ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO

Příl. dopr. ANO ANO ANO NE NE NE ANO ANO ANO NE NE NE NE NE ANO ANO NE NE NE NE NE

záznam objednávky Vytisknout po každé přepravě doklad o výši jízdného Odevzdat průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby zpět dopravnímu úřadu Odstranit označení vozidla při jeho užití k jinému účelu, než k provozování dopravy, nebo při vyřazení z evidence Vrátit průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby Ohlásit změny v údajích o vozidle Vrátit doklad o zařazení vozidla do evidence vozidel taxislužby Ohlásit podezření na ztrátu spolehlivosti nebo bezúhonnosti řidiče Ohlásit ztrátu, zničení nebo odcizení průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby Zákaz přijímání platby řidičem Uchovávat záznamy (o provozu vozidla, o době řízení vozidla a objednávek) Ohlásit přerušení, pozastavení nebo zrušení koncese Povinnost dopravce podle jiných právních předpisů Dodržovat maximální ceny Označit vozidlo ceníkem Každoroční technické prohlídky vozidla Zákaz kouření ve vozidle při přepravě Další požadavky obce na vozidlo a dodržování Provozního řádu taxistanoviště

NE ANO ANO

ANO NE NE

ANO

NE

ANO ANO ANO ANO ANO

NE ANO NE NE NE

NE ANO

ANO ANO

ANO

NE

ANO ANO ANO ANO ANO

NE NE NE NE NE

Dopravce v taxislužbě musí před samotným zahájením provozování taxislužby zaevidovat vozidlo u dopravního úřadu, označit a vybavit ho předepsaným způsobem a požádat o vydání průkazu pro řidiče, kterého hodlá zaměstnat. Zahájit provozování taxislužby může až po obdržení dokladu o zařazení vozidla do evidence vozidel taxislužby a průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby. Naproti tomu dopravce v příležitostné osobní silniční dopravě ohlásí dopravnímu úřadu vozidlo, se kterým hodlá dopravu provozovat, a ve stejný okamžik může zahájit provozování příležitostné osobní silniční dopravy. Současná právní úprava dále stanovuje nízkou deliktní odpovědnost řidiče za své jednání. Řidič, který nevydá cestujícímu doklad o výši jízdného nebo vykonává práci řidiče taxislužby, ačkoliv je nespolehlivým, není právně sankcionován za toto jednání, neboť odpovědnost nese pouze jeho zaměstnavatel – dopravce. Řidič tak není restriktivně motivován k dodržování ustanovení zákona o silniční dopravě a prováděcí vyhlášky. A jsou to právě řidiči, kteří způsobují většinu uvedených problémů v taxislužbě. Právní úprava taxislužby nezajišťuje určitý vztah dopravce k vozidlu taxislužby i k samotnému řidiči. V praxi totiž funguje provozování taxislužby na bázi tzv. pronájmu koncese (což doslova někteří dopravci i nabízejí), kdy namísto obdržení platu řidič platí svému zaměstnavateli za to, že „na něj“ může jezdit. Taxislužbu pak provozuje prakticky po svém řidič, vč. ponechání si veškeré tržby, což má za následek i významné daňové úniky. Při porušení právního předpisu, za který by měl být potrestán jeho zaměstnavatel – dopravce – následně pravidelně dochází k situaci, kdy dopravce tvrdí, že v době spáchání deliktu nebyl řidič již jeho zaměstnancem, a dokládá to den před kontrolou podepsanou dohodou o rozvázání pracovního poměru a řidič tvrdí, že výpověď musel podepsat bianco při nástupu.

24

Průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby je dle stávající právní úpravy (§ 21 odst. 8 zákona o silniční dopravě) vydán dopravci na řidiče, nikoliv řidiči samotnému. V důsledku je každý zaměstnavatel povinen požádat o vydání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby pro svého řidiče – zaměstnance. Na jednoho řidiče tak může být vydán neomezený počet průkazů. V případě důvodů pro odebrání průkazů, musí dopravní úřady odebrat postupně všechny vydané průkazy. U definice spolehlivosti jsou zde široké meze pro správní úvahu, zda se určitá osoba stane osobou nespolehlivou a zároveň nepřiměřená přísnost měřítka spolehlivosti. Zejména ustanovení § 9 odst. 3 písm. e) zákona o silniční dopravě (jako řidič taxislužby se dopustí jednání, za které byla provozovateli taxislužby uložena pravomocně pokuta) nerozlišuje závažnost deliktu. Nespolehlivým se stane např. jak řidič, který ošidí cestujícího na ceně, tak řidič, který jednou opomene vyplnit do záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku místo zahájení výkonu taxislužby. Právní úpravu evidence vozidel taxislužby, zahrnující pravomoci dopravních úřadů a tomu odpovídající povinnosti dopravců, obsahuje vyhláška č. 478/2000 Sb., konkrétně v ustanovení § 11, což neodpovídá ústavnímu požadavku zakotvení pravomoci orgánu státní správy zákonem ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, dle něhož mohou orgány státní moci uplatňovat své pravomoci jen v případech, v mezích a způsoby, které jsou stanoveny zákonem. Úprava povinností řidiče příležitostné osobní dopravy je výrazně mírnější než úprava povinností řidiče taxislužby. Řidiči příležitostné osobní dopravy v současné době např. nemají povinnost disponovat dokladem, který by stvrzoval splnění podmínek nutných pro výkon práce řidiče současné příležitostné osobní dopravy. Pro taxislužbu jsou příslušné dopravní úřady obecní úřad obcí s rozšířenou působností. Pro příležitostnou osobní silniční dopravu to jsou krajské úřady. V momentě, kdy dopravce v příležitostné osobní silniční dopravě provozuje tuto dopravu zaměnitelně s taxislužbou na území obce, nemůže obecní dopravní úřad provést dozor, neboť není příslušný ke kontrole příležitostné osobní silniční dopravě. Na druhé straně je taxislužba zatížena přílišnými povinnostmi týkajícími se zejména označení a vybavení vozidla, ale i samotného provozu. Řidiči např. musí vést záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, ač většinu času stojí na stanovišti, musí automaticky vydat stvrzenku z tiskárny taxametru cestujícímu, i když cestující doklad o zaplacení odmítá. 1.4 Identifikace dotčených subjektů Předpisy EU Nařízení o právech cestujících    

dopravci provozující silniční motorovou dopravu osobní provozovanou vozidly určenými pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče, provozovatelé tzv. určených terminálů, cestující včetně osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí, provozovatelé cestovních kanceláří a cestovních agentur; 25



orgány státní správy vykonávající kontrolu a státní odborný dozor v této oblasti.

Směrnice o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě 

dopravci provozující silniční motorovou dopravu osobní provozovanou vozidly určenými pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče nebo nákladní provozovanou vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny, vykonávají-li zároveň práci řidiče.

V ČR je dle dostupných údajů (stav ke dni 10. 4. 2012) 3671 fyzických osob podnikajících v silniční nákladní dopravě a 392 fyzických osob podnikajících v silniční osobní dopravě (OSVČ). Taxislužba 

   

dopravci provozující silniční motorovou dopravu osobní provozovanou vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče (dopravci v taxislužbě a v příležitostné osobní silniční dopravě), řidiči vozidel určených pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče, pokud vykonávají práci řidiče tohoto vozidla pro dopravce v taxislužbě a v příležitostné osobní silniční dopravě, cestující (spotřebitelé), dopravní úřady (krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností), orgány státní správy vykonávající kontrolu a státní odborný dozor v této oblasti.

1.5 Popis cílového stavu Základním cílovým stavem v oblasti taxislužby a příležitostné osobní silniční dopravy je narovnání podmínek pro podnikání v silniční dopravě provozované vozidly s obsaditelností do 9 osob včetně řidiče. Narovnání se týká jak vstupních podmínek pro vstup do podnikatelského prostředí (požadavky na podnikatele, vozidla a řidiče), tak následných povinností dopravců při realizaci svého podnikání se zřetelem na určitá specifika provozování silniční motorové dopravy pro různé účely (jiné podmínky a požadavky jsou na klasickou, operativní přepravu osob z místa A do místa B v čase X a jiné na přepravu osob na předem plánované svatbě nebo pohřbu, zcela jiné podmínky pak panují u tzv. drink servisů, tj. odvozu podnapilého řidiče jeho vozidlem). U vozidel taxislužby a vozidel příležitostné osobní silniční dopravy je sledovaným cílem sjednocení vstupních podmínek a nákladů podnikatelů v dopravě vozidly s obsaditelností do 9 osob (s dílčím cílem jejich minimalizace), tj. evidovat všechna vozidla taxislužby a příležitostné osobní silniční dopravy stejným způsobem, sjednotit a zjednodušit označení, sjednotit vybavení vozidel, zejména povinností vybavit vozidlo taxametrem a následně i povinnost taxametr používat (s ohledem na specifika smluvní přepravy a odvozů vozidel cestujících, tzv. drink servisů). Mezi další cíle patří posílení vztahu dopravce k vozidlu a odpovědnosti dopravce za provoz jeho vozidlem, snížení administrativní zátěže podnikatelů v souvislosti s evidencí vozidla taxislužby.

26

U řidičů taxislužby a příležitostné osobní silniční dopravy je sledovaným cílem rovněž sjednocení podmínek pro oba druhy řidičů, posílení odpovědnosti řidiče za své jednání, zjednodušení a zefektivnění administrativy spojené s průkazy o způsobilosti řidiče taxislužby. Dalšími sledovanými cíly je zvýšení ochrany spotřebitele (jeho života, zdraví a majetku), snížení pracovně-právních a daňových rizik a další snížení pravidelné administrativní zátěže podnikatelů (odstranění zbytečných a samoúčelných povinností). 1.6 Zhodnocení rizika Pokud jde o právní rizika, je třeba zmínit právní úpravu evidence vozidel taxislužby obsaženou v ustanovení § 11 prováděcí vyhlášky, která mj. stanoví pravomoc dopravních úřadů v souvislosti s evidencí vozidel taxislužby, což je v rozporu s ústavním požadavkem zakotvení pravomoci orgánu státní správy zákonem ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, dle něhož mohou orgány státní moci uplatňovat své pravomoci jen v případech, v mezích a způsoby, které jsou stanoveny zákonem. V souvislosti s evidencí vozidel taxislužby představuje právní riziko rovněž nepřesná formulace ustanovení § 21 odst. 1 zákona o silniční dopravě upravujícího zmocnění k provedení úpravy evidence vozidel taxislužby vyhláškou, které se omezuje na to, že podrobnosti k náležitostem evidence vozidel taxislužby stanoví prováděcí právní předpis. Takto formulované zmocňovací ustanovení neodpovídá obecným zásadám zmocňovacích ustanovení vyplývající z ústavního pořádku a na něj navazující judikatury Ústavního soudu, neboť není dostatečně určité na to, aby stanovilo jednoznačné meze prováděcí právní úpravy. Stěží tak mohou být naplněny čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod, dle nichž právní povinnost může být uložena jenom zákonem nebo na základě zákona a v jeho mezích, což znamená, že předpis nižší právní síly nemůže uložit nikomu víc povinností ani jiné povinnosti, než mu uložil zákon. Nelze proto vyloučit, že by v případném soudním sporu vedeném na návrh dopravce soud po posouzení souladu prováděcí vyhlášky se zákonem, jak mu umožňuje čl. 95 Ústavy ČR, dospěl k závěru, že prováděcí vyhlášku v části upravující evidenci vozidel taxislužby nebude aplikovat, v důsledku čehož by evidence vozidel taxislužby přestala poskytovat ucelený přehled o tom, který dopravce tím kterým vozidlem provozuje taxislužbu. To by mohlo mít negativní dopad především na dohledatelnost osoby odpovědné za případné porušení povinností při provozování taxislužby. V případě věcných rizik bude při neřešení podmínek pro provozování taxislužby a příležitostné osobní silniční dopravy trvat nežádoucí stav v taxislužbě, zejména v hl. m. Praze (poškozování cestujících na ceně jízdného, provozování taxislužby nespolehlivými řidiči apod.), čímž může docházet k poškozování dobrého jména České republiky a k narušení turistického ruchu špatným očekáváním (již dnes varují zahraniční knižní průvodci cizince před taxislužbou v hl. m. Praze), a může dojít k dalšímu zhoršení podnikatelských podmínek v osobní dopravě provozované vozidly s obsaditelností do 9 osob (zejména přesun další části provozovatelů taxislužby do prakticky neregulované příležitostné osobní silniční dopravy), dále nedojde k řešení dnes rozšířeného porušování daňových povinností a pracovněprávních předpisů. 2. Návrh variant řešení Předpisy Evropské unie S ohledem na nutnost a povinnost reagovat na předpisy EU ze strany České republiky byla hodnocena pouze nulová varianta, tedy ponechání současného stavu, a varianta 1, tedy

27

provedení implementace. V některých případech bylo možné dojít k cíly několika způsoby, u kterých uvádíme pouze odůvodnění zvolených variant. Odůvodnění kritérií pro určení terminálů: „Určeným terminálem je terminál podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího práva cestujících, který se nachází na území statutárního města, a na kterém je povolena zastávka pro výstup nebo nástup cestujících alespoň na jedné mezinárodní lince“. Odůvodnění: Základní kritéria pro určení určených terminálů, jsou stanovena v nařízení č. 181/2011. Doplňující hlediska, kterými jsou požadavek na situování terminálu na území statutárního města a mezinárodní charakter tohoto terminálu, byla zvolena s cílem stanovit objektivní kritéria výběru terminálů, která by zaručovala vyšší standard zázemí těchto zastávek a která by rovněž zajistila, že určeným terminálem budou pouze významnější dopravní uzly. Zároveň se těmito obecnými kritérii snažíme zajistit, že určené terminály budou rovnoměrně rozmístěny po celém území ČR (viz požadavek na statutární města) a bude jich dostatečný počet. Shrnutí dopadů na provozovatele terminálů, odhad celkového počtu Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovaná právní úprava je spíše zprostředkující povahy (tj. propojuje vnitrostátní a unijní úpravu do funkčního celku) je naprostá většina přínosů a nákladů spojená přímo s předmětným nařízením a nikoliv s přijímanou vnitrostátní úpravou a možnost tyto dopady ovlivnit prostřednictvím vnitrostátní úpravy jsou pouze velmi omezená. Samo nařízení v čl. 2 odst. 7 stanoví, že žádné z jeho ustanovení nelze vykládat tak, že by zavádělo další požadavky na vybavení v terminálech či na technické požadavky na autobusy. Po této stránce by tedy měly být náklady minimální. Návrh variant řešení a jejich zhodnocení 1) Nulová varianta předpokládá zachování stávajícího právního stavu. Tato varianta nepředpokládá změny v zákoně o silniční dopravě a ponechává implementaci nařízení pouze na jejich přímém účinku v členských státech a na zásadě aplikační přednosti úpravy nařízení před duplicitní nebo rozpornou vnitrostátní úpravou. Domníváme se, že za této situace by nebylo možné zajistit dodržování nařízení, neboť by absolutně chyběly skutkové podstaty správních deliktů, na jejichž základě by bylo možné protiprávní jednání postihnout. Zároveň by nebylo možné vykonávat kontrolu nad těmito subjekty. V případě určení určených terminálů by nulová varianta znamenala, že určení terminálu by bylo provedeno pouze naplněním definice určeného terminálu obsažené v čl. 3 nařízení, přičemž tato definice je velmi vágní. 2) Varianta 1 předpokládá taxativní vypočtení jednotlivých určených terminálů v zákoně. Toto řešení nepovažujeme za vhodné, když by tak mohlo z neznalosti poměrů dojít k opomenutí zahrnutí některých terminálů, nebo naopak zahrnutí terminálu, který by požadavky již nesplňoval. Tato varianta by byla velmi neoperativní, když by při změně aktuálních podmínek nebylo možné okamžitě reagovat. 3) Varianta 2 předpokládá určení objektivních obecných kritérií, při jejichž splnění bude zastávka považována za určený terminál. Tuto variantu považujeme za nejvhodnější právě

28

s ohledem na její objektivnost a jednoduchost, nevyžadující žádnou další administrativní proceduru. Výjimky pro vnitrostátní dopravu Do návrhu se promítají výjimky, které Česká republika uplatňuje v souladu s čl. 2 odst. 4 nařízení. Nařízení umožňuje členským státům udělit z uplatňování ustanovení tohoto nařízení na vnitrostátní linkovou dopravu výjimku, a to na dobu nejvýše čtyř let, kterou lze obnovit jednou na dobu nejvýše čtyř let. Nulová varianta by představovala nevyužití žádné z nabízených výjimek, což by vzhledem k blízké účinnosti předmětného nařízení mohlo přinést vysoké náklady na dopravce, kteří by se novým nárokům nestihli přizpůsobit. Tato situace by nejspíše přinesla řadu sporů z nenaplněných požadavků. S ohledem na charakter vnitrostátní linkové autobusové dopravy (relativně krátké vzdálenosti dopravního spojení a četnost spojů na lince) by navíc okamžité uplatňování některých povinností autobusového dopravce nebylo adekvátní s ohledem na náklady na straně dopravců a újmy na straně cestujícího. Navrhuje se využít uvedených možností pro ustanovení článků 8, 19 a 21 nařízení, a to na základě následujících důvodů: K čl. 8: Toto ustanovení, požadující po dopravci odpovídající pomoc zahrnující v případě potřeby i zajištění oblečení, jídla a občerstvení, jakož i hotelové či jiné ubytování, je nepřiměřené v oblasti vnitrostátní dopravy, kdy cestující využívají autobusové dopravy jako levnější alternativy k železniční dopravě. Toto ustanovení by znamenalo ve svém důsledku objektivní nárůst nákladů autobusových dopravců, přičemž srovnatelná výjimka byla Českou republikou uplatněna i v železniční dopravě při implementaci nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě, které tvoří součást tzv. třetího železničního balíčku (dále též “železniční nařízení ES”) v zákoně č. 377/2009 Sb. K čl. 19: Ustanovení ukládá povinnost autobusovým dopravcům v případě očekávaného zrušení nebo zpoždění spoje při odjezdu o více než 120 minut nabídnout cestujícímu možnost rozhodnout se mezi bezplatným pokračováním či přesměrováním do cílového místa, náhradou jízdného a případně bezplatnou zpáteční přepravou do místa odjezdu. V případě, že dopravce nenabídne cestujícímu volbu mezi uvedenými možnostmi, má cestující kromě náhrady jízdného právo na náhradu škody ve výši 50 % ceny jízdného. V podmínkách České republiky je však převážná část zpoždění způsobena jinými okolnostmi, které autobusový dopravce nemohl ovlivnit, např. omezení provozu v důsledku nehody nebo stavební činnosti. V případě těchto zpoždění je možnost regresních postihů viníka zpoždění omezena nebo zcela vyloučena. Na základě toho se navrhuje, aby Česká republika vyňala uplatňování tohoto ustanovení pro vnitrostátní dopravu na dobu čtyř let s následným zhodnocením nutnosti obnovení této výjimky. Srovnatelná výjimka byla pro Českou republiku uplatněna i v železniční dopravě. Srovnatelná výjimka není k dispozici u letecké dopravy, nicméně v této souvislosti je třeba vzít v potaz, že v podmínkách České republiky v zásadě nejsou letečtí a autobusoví dopravci

29

na vnitrostátních linkách v přímém soutěžním vztahu (oproti autobusovým a železničním dopravcům), a dále nařízení (ES) č. 261/2004 v oblasti civilního letectví neumožňuje členským státům EU uplatňovat výjimky z odpovědnosti leteckých dopravců. K čl. 21: Ustanovení požaduje po dopravci bezplatné zajištění jídla a občerstvení a hotelové či jiné ubytování (s omezením na 80 EUR na jednoho cestujícího a nejvýše dvě noci) v případě zrušení nebo zpoždění odjezdu z terminálu o více než 90 minut u cest s plánovanou dobou delší než tři hodiny. Uvedené ustanovení se jeví jako nepřiměřené v oblasti vnitrostátní dopravy, kdy cestující využije autobusové dopravy jako levnější alternativy k železniční dopravě. Toto ustanovení by znamenalo ve svém důsledku objektivní nárůst nákladů autobusových dopravců, přičemž srovnatelná výjimka byla Českou republikou uplatněna i v železniční dopravě při implementaci železničního nařízení ES v zákoně č. 377/2009 Sb. V podmínkách České republiky je navíc převážná část zpoždění způsobena jinými okolnostmi, které autobusový dopravce nemohl ovlivnit, např. omezení provozu v důsledku nehody nebo stavební činnosti, a proto není vhodné ukládat ve vnitrostátní dopravě dopravci takový rozsah nových povinností vůči cestujícím. Směrnice 2002/15/ES Návrh variant řešení a jejich zhodnocení Varianta 0: neprovedení transpozice směrnice 2002/15/ES ve vztahu k samostatně výdělečně činným řidičům Jak bylo uvedeno výše (v části 1.2 této důvodové zprávy), představuje plná transpozice směrnice 2002/15/ES do právního řádu České republiky nezbytnost vyplývající již z faktu samotného členství České republiky v Evropské unii. Je potřebné přitom upozornit zejména na  čl. 288 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie ("Směrnice je závazná pro každý členský stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům.“),  čl. 2 odst. 1 pododstavec 2 směrnice 2002/15/ES („Aniž je dotčen následující pododstavec, vztahuje se tato směrnice na samostatně výdělečně činné řidiče od 23. března 2009.“) a  čl. 14 odst. 1 směrnice 2002/15/ES („Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí…“). Má-li Evropská komise za to, členský stát nesplnil povinnost, která pro něj z unijních právních předpisů vyplývá, je kompetentní k zahájení řízení o porušení Smlouvy o fungování Evropské unie (tzv. infringement procedure), jejímž výsledkem může být v případě přetrvávajícího protiprávního stavu odsouzení tohoto státu k placení paušální pokuty nebo opakujícího se penále. Toto riziko přitom není v případě České republiky nikterak teoretické s ohledem na skutečnost, že v předmětné věci již Komise zahájila řízení o porušení Smlouvy č. 2011/2148, jež se nachází ve stadiu odůvodněného stanoviska, a v rámci kterého již Komise může kdykoli v souladu s čl. 258 odst. 1 Smlouvy podat proti České republice žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie. Kromě rizika uložení pokuty ze strany Soudního dvora Evropské unie nelze opomenout ani riziko žalob proti České republice o náhradu škody způsobenou dotčeným fyzickým nebo 30

právnickým osobám v souvislosti s neprovedením řádné transpozice směrnice 2002/15/ES do právního řádu České republiky. Varianta 0 s sebou nese vysoké riziko zátěže pro veřejné rozpočty (pokuty uložené Soudním dvorem, případné žaloby na náhradu škody ze strany podnikatelů, zejm. zahraničních, z důvodů nerovných soutěžních podmínek). Varianta 0 nemá pozitivní přínosy, neboť ve skutečnosti by znamenala pouze odložení dokončení transpozice směrnice 2002/15/ES do doby vynesení rozsudku Soudního dvora EU. Varianta 1: dokončení transpozice směrnice 2002/15/ES ve vztahu k samostatně výdělečně činným řidičům Při transpozici ustanovení této směrnice týkající se samostatně výdělečně činných řidičů byl zvolen minimalistický přístup, který na straně jedné provádí všechny nezbytná ustanovení směrnice 2002/15/ES, na straně druhé ale v co nejmenší možné míře zasahuje časovým omezením výkonu pracovních činností do podnikatelské činnosti (omezení přenosu typicky pracovněprávní úpravy do oblasti výkonu podnikatelské činnosti). V tomto smyslu byla (1) striktně vymezena činnost při výkonu podnikání dopravce, na kterou regulace dopadá (osobní řízení nákladního vozidla nebo autobusu a výkon činností přímo spojených s konkrétní přepravou), (2) nastaven v souladu se směrnicí minimální časový úsek, ve kterém je vykonávána práce v noci (půlnoc až čtvrtá hodina ranní) a (3) podřazení kontroly pod silniční správní úřady (krajské úřady). V míře, v jaké to bylo účelné, byl vzat v potaz způsob provedení směrnice 2002/15/ES pro řidiče-zaměstnance v nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě). TAXISLUŽBA – NÁVRHY VARIANT ŘEŠENÍ DÍLČÍCH CÍLŮ VARIANTA 0: Nulová varianta Představuje ponechání stávajícího stavu. Dopady neřešení problémů v taxislužbě a příležitostné osobní silniční dopravě by znamenaly další ohrožení dobrého jména České republiky na poli turistického ruchu, pokračování v daňových únicích a zhoršování stavu v taxislužbě a přesun podnikatelů a řidičů do vágně regulované příležitostné osobní silniční dopravy. VARIANTA 1: Novela zákona o silniční dopravě Tato varianta znamená novelizaci stávajícího, základního právního předpisu upravujícího podmínky pro provozování silniční dopravy pro cizí potřeby vozidly s obsaditelností do 9 osob včetně řidiče – zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, na níž by měla navázat novelizace vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. V rámci této varianty by došlo k částečným úpravám zákona o silniční dopravě a prováděcí vyhlášky. Očekávanými výsledky by bylo omezení nákladů na provozování taxislužby současnými dopravci v taxislužbě (zrušení části označení vozidla taxislužby, zrušení vedení záznamů o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku řidiče, zrušení některých oznamovacích povinností) a dorovnání vstupních nákladů podnikatelů v současné příležitostné osobní silniční dopravě, neboť tato doprava by byla pojmenována jako taxislužba, a všichni by tak měli stejné podmínky pro podnikání (vybavení vozidla taxametrem, označení

31

střešní svítilnou, povinnosti při provozování dopravy atd.). De facto by se ze dvou druhů dopravy učinil jeden – Taxislužba. Tím by se také zjednodušil přehled způsobů, jakými lze dopravu pro cizí potřeby provozovat, a sjednotil by se orgán, který by měl dozorovat provozování silniční motorové dopravy osobní provozované malými vozidly. Protože by se jednalo o rozsáhlejší úpravu právního předpisu, která by zasáhla do více oblastí, je vhodnější rozpracovat jednotlivé varianty u jednotlivých institutů, které umožňují řešení několika způsoby: Evidence vozidel taxislužby VARIANTA A: Nulová varianta VARIANTA B: Novela zákona o silniční dopravě Rovněž v souvislosti s evidencí vozidel taxislužby by došlo k narovnání podmínek podnikání v taxislužbě a v současné příležitostné osobní silniční dopravě provozované vozidly do 9 osob včetně řidiče. Vzhledem k tomu, že z dnešních vozidel příležitostné osobní silniční dopravy by se stala vozidla taxislužby, podléhala by tato vozidla stejné evidenci jako vozidla taxislužby, a vztahovaly by se tak na ně stejné podmínky evidence vozidel jako na vozidla taxislužby. Již dle stávající právní úpravy jsou vozidla příležitostné osobní silniční dopravy evidována, nově by však zákon pro všechna vozidla do 9 osob včetně řidiče, s nimiž je provozována doprava pro cizí potřeby, výslovně stanovil, že se musí jednat o vozidla kategorie L nebo M1, tedy o vozidla určená k přepravě osob, aby byla poskytována přeprava osob skutečně pouze vozidly k tomu určenými, že do evidence mohou být zařazena vozidla pouze pro toho dopravce, který je vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, aby se zamezilo narůstající praxi pronájmu koncesí, a aby v souladu se stávajícími technickými možnostmi taxametrů nová právní úprava umožnila evidenci vozidla taxislužby pouze pro jednoho dopravce. Evidence identifikačních údajů taxametru by přispěla k řádnému vedení záznamu o provozu vozidla a usnadnila by odhalování případů poškození cestujícího na ceně jízdného, jakož i dohledání odcizených taxametrů. Vyhodnocení nákladů a přínosů Identifikace nákladů a přínosů VARIANTA A Tato nulová varianta nepřináší kvantifikované náklady ani přínosy, avšak je zde právní riziko neřešení problému (viz identifikace rizik). Variantou A se nedosáhne vytyčeného cíle. VARIANTA B Náklady Budou-li dnešní vozidla příležitostné osobní silniční dopravy nově považována za vozidla taxislužby, vznikne provozovatelům takových vozidel povinnost přistavovat tato vozidla k pravidelné technické prohlídce v namísto dosavadních 2letých lhůtách ve lhůtě 1leté, což za období 2 let představuje zvýšené nepřímé opakující se náklady o náklady na 1 pravidelnou

32

technickou prohlídku navíc (pro účely přehledu varianty byly navýšené náklady rozpočítány na 1 rok): Náklady na technickou prohlídku osobního vozidla: 800 Kč Navýšené náklady na častější technickou prohlídku na 1 rok: 400 Kč Počet vozidel, která jsou dosud přistavována ve 2letých lhůtách: 4 400 Celkové roční náklady na pravidelné technické prohlídky: 1,8 mil. Kč Namísto stávajícího dokladu o zařazení vozidla do evidence vozidel taxislužby, jehož vydání nebylo zpoplatněno, by dopravní úřad podnikatelům vydával výpis z evidence vozidel taxislužby, který podléhá zpoplatnění podle položky 3 písm. a) zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který by museli mít nově ve vozidle i dosavadní provozovatelé příležitostné osobní silniční dopravy. Nově by tak podnikatelům v taxislužbě (vč. současných provozovatelů v příležitostné osobní silniční dopravě) vznikla povinnost zaplatit správní poplatek za vydání výpisu z evidence vozidel taxislužby po zařazení vozidla do evidence, resp. při prvním vydání výpisu u již zařazených vozidel taxislužby, a po vydání výpisu zohledňující změny údajů na výpisu uvedených: Správní poplatek za vydání výpisu z evidence: 50 Kč za každou stránku*) Vozidel taxislužby (vč. příležitostné dopravy) celkem: 12 600 Celkový jednorázový náklad na výpis při zaevidování vozidla taxislužby: 0,6 mil. Kč Celkové roční náklady na výpis při změně údajů: 0,06 mil. Kč**) *) Vzhledem k údajům, které výpis bude obsahovat (údaje o dopravci a údaje o vozidle) se předpokládá pouze jednostránkový výpis. **) Odborný odhad změn v údajích o vozidle taxislužby byl stanoven na 10 % ročně. Přínosy Přínosem je zejména legalizace evidence vozidel taxislužby, lepší přehled o vozidlech taxislužby a očekává se snížení kriminality v případech krádeží taxametrů, protože při evidenci jejich výrobních čísel bude odcizený taxametr neprodejný, protože v případě dotazu Policie České republiky, u koho byl zaevidován taxametr určitého výrobního čísla, by byl nový majitel kradeného taxametru snadno identifikovatelný – tato identifikace by pak následně mohla přispět k dopadení pachatele krádeže. Díky nově stanoveným podmínkám by došlo ke snížení problémů v taxislužbě (zejména pracovněprávní a daňové), které v současné době vyplývají z toho, že dopravce nemá k vozidlu, které je pro něj evidováno jako jeho vozidlo taxislužby, žádný vztah a de facto neví, co se s vozidlem děje. Dalším přínosem nové úpravy evidence vozidel taxislužby je zefektivnění výkonu státního dozoru nad tímto segmentem trhu ze strany dopravních úřadů. Prostřednictvím rozšířené evidence získá dopravní úřad komplexní přehled o osobních vozidlech, kterými jsou poskytovány podnikatelské služby v přepravě osob, a zároveň bude u každého vozidla dopředu jasně identifikováno, jaký typ služeb s ním lze poskytovat („klasickou“ taxislužbu, přepravu na základě předchozí smlouvy). Toto umožní lépe plánovat kontrolní činnost a zaměřovat se na potenciálně rizikové oblasti a rovněž to usnadní pořizování důkazů při kontrolní činnosti pro následné sankční řízení. Tímto způsobem preciznější evidence vozidel taxislužby rovněž nepřímo přispěje soutěžních podmínek, neboť dopravci zneužívající současné mezery

33

a nedostatky zákona o silniční dopravě budou moci být efektivněji zkontrolování a postiženi sankcí. Vyhodnocení nákladů a přínosů variant Varianta A je beznákladová, avšak nepřináší požadované přínosy v podobě řešení problémů a dosažení vytyčených cílů a ponechává též právní rizika úpravy evidence vozidel taxislužby v prováděcím předpisu. Varianta B přináší jak jednorázové náklady na vydání nového výpisu z evidence vozidel taxislužby, tak pravidelné roční náklady na vydávání výpisu v případě změn a pravidelné roční prohlídky u vozidel, u kterých to doposud nebylo potřeba. Varianta B však má přínos v řešení problému:

Jednorázové náklady na vydání výpisu Roční náklady na vydání výpisu při změně údajů o dopravci nebo o vozidle Roční náklady na pravidelné technické prohlídky (nově vzniklé) Vyřešení právního rizika úpravy evidence vozidel v prováděcím předpisu Snížení kriminality krádeží taxametrů Sjednocení podmínek pro oba druhy dopravy Snížení problémů souvisejících se vztahem dopravce k vozidlu (daňové a pracovněprávní)

VARIANTA A 0 Kč 0 Kč

VARIANTA B 0,6 mil. Kč 0,06 mil. Kč

0 Kč

1,8 mil. Kč

NE

ANO

NE NE NE

ANO ANO ANO

Návrh řešení Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení Pořadí variant bylo s ohledem na dosažení stanovených cílů stanoveno takto: 1. VARIANTA B 2. VARIANTA A Oprávnění řidiče taxislužby VARIANTA A: Nulová varianta VARIANTA B: Novela zákona o silniční dopravě V případě stávajících řidičů taxislužby dojde navrhovanou právní úpravou ke snížení administrativy dopravních úřadů, které budou nadále pro každého řidiče taxislužby vydávat jediný průkaz řidiče taxislužby, který bude po dobu své platnosti využitelný bez ohledu na změny v osobě zaměstnavatele. U provozovatele taxislužby dojde ke snížení nákladů vynaložených na řidiče taxislužby o výši správního poplatku spojeného s vydáním průkazu řidiče taxislužby (500 Kč). Navrhovaná právní úprava odstraní časovou prodlevu v podnikání

34

na straně dopravce, kterou způsobovala nutnost požádat o vydání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby a vyčkat na jeho vydání. Vyhodnocení nákladů a přínosů Identifikace nákladů a přínosů VARIANTA A Tato nulová varianta nepřináší kvantifikované náklady ani přínosy. Variantou A se nedosáhne vytyčeného cíle. VARIANTA B Náklady V případě převodu držení průkazu na řidiče taxislužby bude nutné vydat všem řidičům taxislužby nové „osobnostní“ průkazy řidiče taxislužby. Náklady na tuto výměnu neponesou podnikatelé, ale samotní řidiči, každý 500 Kč za jeden průkaz na 5 let. Správní poplatek za vydání průkazu řidiče taxislužby: 500 Kč Stávajících řidičů taxislužby: 12 800 Noví řidiči taxislužby (stávající řidiči příležitostné dopravy): 4 400 Počet vydaných průkazů řidiče taxislužby celkem: 17 200 Celkové jednorázové náklady řidičů na vydání průkazů řidiče taxislužby: 8,6 mil. Kč Pravidelné roční náklady řidičů na vydání nových průkazů: 1,7 mil. Kč*) *) Po uplynutí 5 let musí řidič požádat o nový průkaz řidiče taxislužby (nové oprávnění), částka tak byla stanovena jako podíl celkových výdajů na vydání všech průkazů rozložených do 5 let. Přínosy V případě povinnosti požádat o vydání oprávnění řidiče taxislužby, resp. průkazu řidiče taxislužby dojde k přenesení nákladů za jeho vydání z osoby dopravce na řidiče. Na straně dopravce tak dojde ke snížení nákladů podnikatele na vydání průkazu pro své zaměstnance: Správní poplatek za vydání průkazu řidiče taxislužby: 500 Kč Doba platnosti průkazu: 5 let Počet řidičů taxislužby celkem: 12 800 Počet řidičů, kteří během roka změní zaměstnavatele: 1 000*) Počet ztracených, odcizených a zničených průkazů ročně: 500**) Ročně vydáno průkazů: 4060 Celkové roční úspory dopravců na vydání průkazů: 2 mil. Kč *) odborný odhad řidičů, na něž musí nový zaměstnavatel požádat o průkaz (nelze využít průkaz, který byl vydán původnímu zaměstnavateli) **) odborný odhad Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

35

Varianta A je beznákladová, avšak nepřináší požadované přínosy v podobě řešení problémů a dosažení vytyčených. Varianta B přináší jak jednorázové náklady řidičům na vydání nového průkazu řidiče taxislužby, tak pravidelné roční náklady na jejich obnovu. Prakticky však tyto roční náklady byly, avšak o něco vyšší, kompenzovány snížením nákladů na vydávání průkazů u dopravců:

Jednorázové náklady řidičů na vydání průkazů řidiče taxislužby Roční náklady řidičů na obnovu průkazů Roční úspory dopravců na vydávání průkazů Dosažení vytyčených cílů

VARIANTA A 0 Kč

VARIANTA B 8,6 mil. Kč

0 Kč 0 Kč NE

1,7 mil. Kč - 2 mil. Kč ANO

V oblasti dopadů nákladů a přínosů na veřejnou správu byly obě varianty vyhodnoceny bez dopadů na veřejnou správu. Počet nově vydávaných průkazů řidiče taxislužby pro stávající řidiče příležitostné osobní silniční dopravy by měl být eliminován počty průkazů o způsobilosti řidiče taxislužby, které se dosud duplicitně vydávaly na téhož řidiče pro různé zaměstnavatele. Návrh řešení Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení Pořadí variant bylo s ohledem na dosažení stanovených cílů stanoveno takto: 1. VARIANTA B 2. VARIANTA A Taxametry Vozidly taxislužby by se měla stát i vozidla dnešní příležitostné osobní silniční dopravy. V případě, kdy dopravce provozuje příležitostnou osobní silniční dopravu zaměnitelně s taxislužbou (prakticky provozuje taxislužbu), je vybavení vozidla taxametrem legitimním požadavkem. Při stejné dopravní činnosti budou mít podnikatelé stejné podmínky. Pokud však dopravce provozuje příležitostnou osobní silniční dopravu pouze na základě sjednaných smluv o přepravě, tzn. neveřejným způsobem, kdy je cena za službu domluvena předem a kdy je riziko poškození cestujících na ceně jízdného prakticky nulové, není důvod pro použití taxametru, a tudíž ani pro povinnost vybavit takové vozidlo taxametrem. Na druhé straně u každé výjimky hrozí její zneužití. U vybavení vozidel taxislužby taxametrem jsou tak možné dvě varianty (v případě přepravy cestujících jejich vozidly je požadavek na vybavení vozidla cestujícího taxametrem nepředstavitelný): VARIANTA A: Vybavení všech vozidel taxislužby taxametrem Tato varianta stanovuje paušální povinnost vybavit každé vozidlo taxislužby (tj. vozidlo, které dopravce nechá zaevidovat jako své vozidlo určené pro provozování taxislužby) taxametrem, bez ohledu na to, jakým způsobem bude taxislužba provozována. Výhodou této varianty je jednotnost podmínek pro podnikatele v taxislužbě a minimalizace prostoru pro obcházení této povinnosti prostřednictvím výjimek. Další výhodou by byla skutečnost, že každá přeprava by

36

byla v taxametru zaznamenána. V důsledku by však řidiči používali taxametr, aniž by k tomu byl reálný důvod, smysl (připomeňme, že smyslem taxametru, jako měřidla, je vypočítat jízdné na základě sazby za ujetou vzdálenost a čas). Tato varianta by vyžadovala vyšší, než nezbytné náklady pro podnikatele v dopravě. VARIANTA B: Vybavení vozidel taxislužby taxametrem jen při přepravách, kdy není uzavřena písemná smlouva o přepravě Tato varianta zohledňuje určitá specifika dopravy vozidly do 9 osob včetně řidiče, u nichž se cena zpravidla neodvíjí od ujeté vzdálenosti a času, nejedná se o veřejnou dopravu a objednávky nejsou přijímány řidičem operativně na ulici nebo prostřednictvím dispečinku. V této dopravě jsou si strany smlouvy o přepravě známy a spotřebitel není u tohoto typu přepravy ohrožen na výši účtovaného jízdného, jako je tomu u „klasické“ taxislužby. Při této variantě by povinnost vybavit vozidlo taxislužby a používat taxametr měli jen dopravci, kteří by vozidlo taxislužby používali také k provozování „klasické“ taxislužby (veřejná, operativní přeprava, zpravidla anonymní, přepravní smlouva je uzavírána zpravidla řidičem ústně, kterému je také jízdné placeno). V případě, že by vozidlem taxislužby vykonávali přepravu pouze na základě předem uzavřené písemné smlouvy o přepravě a předem smluvené ceny, příp. způsobu jejího výpočtu, tzn. neveřejně na základě předchozí objednávky (dnešní „řádná“ příležitostná doprava), neměli by tito dopravci povinnost vybavit vozidlo taxametrem a taxametr při této přepravě používat. Tato varianta zohledňuje pravý smysl taxametru (měřidlo ujeté vzdálenosti a času, na základě čehož je vypočítáno jízdné), nezavádí zbytečné povinnosti a náklady podnikatelům v taxislužbě, kteří se rozhodnou poskytovat pouze výše uvedenou příležitostnou dopravu (jedná se zejména o přepravu limuzínami a luxusními vozy na stavby, firemní akce, párty apod. příležitosti). Na druhou stranu se jedná o určitou výjimku, které by mohlo být zneužito nepoctivými taxikáři, kteří by se začali vydávat za tuto „luxusní, příležitostnou“ taxislužbu, aby nemuseli používat taxametr. Tím by v případě realizace takové přepravy mohl být ohrožen zájem na ochraně spotřebitele. Proto je v rámci této varianty navržena přesná a přísná úprava této výjimky tak, aby naplnila svůj účel – výjimku umožnit pouze v důvodných případech, kdy se nejedná o „klasickou“ taxislužbu, tzn. kdy je sepsána písemná smlouva mezi smluvními stranami – dopravcem a objednatelem. Vyhodnocení nákladů a přínosů Identifikace nákladů a přínosů VARIANTA A Náklady V případě povinnosti vybavit všechna vozidla taxislužby, která dosud vozidly taxislužby nebyla, taxametrem by podnikatelům v dopravě vznikly jednorázové přímé náklady na pořízení taxametru: Prodejní cena nového taxametru: 9 – 16 000 Kč Počet vozidel, která dosud taxametry nepoužívají: 4 400

37

Celkové jednorázové náklady na nákup taxametrů: 40 – 70 mil. Kč Následně by podnikatel musel taxametr minimálně jednou za dva roky nechat ověřit Českým metrologickým institutem. Vznikly by mu tak nepřímé náklady, které by se pravidelně opakovaly (pro účely přehledu varianty byly náklady vypočítány na 1 rok): Poplatek za ověření taxametru: 620 Kč / 2 roky Počet vozidel, která dosud taxametry nepoužívají: 4 400 Celkové roční náklady na provoz těchto vozidel (ověřování taxametru): 1,3 mil. Kč Dalším nekvantifikovatelným nákladem této varianty je neopodstatněné používání taxametru při přepravách, při kterých je jízdné domluvené předem, je sepsána písemná přepravní smlouva a výsledná cena se neodvíjí od ujeté vzdálenosti a času. Přínosy Přínosem této varianty je jednotnost povinností dopravců v taxislužbě ohledně vybavení vozidla taxislužby a snížení rizika poškození cestujícího na ceně jízdného. VARIANTA B Náklady U této varianty nelze náklady vyčíslit jednoznačně, ale pouze v rozmezí nulové až horní hranice. Při nulové hranici si žádný podnikatel, který dosud provozoval příležitostnou osobní dopravu, nepořídí taxametr, protože vozidlem taxislužby bude vykonávat pouze předem objednanou přepravu na základě písemné smlouvy, za předem smluvenou cenu. Na druhé straně je případ, kdy by si taxametrem vybavili vozidlo všichni dopravci, aby mohli poskytovat i „klasickou“ taxislužbu. Tato krajní varianta je totožná s variantou A, avšak bez zákonné povinnosti pro podnikatele (vybavit vozidlo taxislužby taxametrem, ač to není potřeba, by bylo na jejich svobodné volbě). Očekává se, že náklady se budou pohybovat v určeném rozmezí a že se nebude jednat o hraniční situace (ani nulové, ani úplné). Prodejní cena nového taxametru: 9 – 16 000 Kč Počet vozidel, která dosud taxametry nepoužívají: 4 400 Celkové jednorázové náklady na nákup taxametrů: 0 – 70 mil. Kč Stejně jako v předchozí variantě by podnikatel, který vybaví vozidlo taxislužby taxametrem, musel tento taxametr každé 2 roky nechat úředně ověřit: Poplatek za ověření taxametru: 620 Kč / 2 roky Počet vozidel, která dosud taxametry nepoužívají: 4 400 Celkové roční náklady na provoz těchto vozidel (ověřování taxametru): 0 – 1,3 mil. Kč Přínosy Nesporným přínosem této varianty je možnost svobodné volby podnikatele, zda vozidlo taxislužby taxametrem vybaví, nebo nikoliv, podle toho, jakou formu taxislužby bude provozovat. Přínosy u této varianty nelze kvantifikovat.

38

Vyhodnocení nákladů a přínosů variant Varianta A i B má dopady na podnikatele v taxislužbě (dopravce), řidiče taxislužby, výrobce taxametru a Český metrologický institut. Povinnost vybavit dosud nevybavená vozidla taxametrem zvýší poptávku po taxametrech, čímž se zvýší obrat výrobců taxametrů, a dále i požadavky na jejich pravidelné ověřování, čímž se zvýší vybrané poplatky za ověření ČMI. Na řidiče by v případě varianty A dopadla povinnost pořizovat a obsluhovat taxametr i v případech, kdy to není smysluplné. Náklady a přínosy variant přehledně zobrazuje následující tabulky: Jednorázové náklady na pořízení taxametru Roční náklady na pravidelné ověřování taxametru Snížené riziko ohrožení spotřebitele Možnost svobodné volby podnikatele

VARIANTA A 40 – 70 mil. Kč 1,3 mil. Kč

VARIANTA B 0 – 70 mil. Kč 0 – 1,3 mil. Kč

ANO NE

NE ANO

Poslední dva řádky nejsou kvantifikovatelné a mají přibližně stejnou váhu. Rozhodujícím pro výběr varianty tak zůstávají kvantifikované náklady na pořízení a pravidelné ověřování taxametrů, které u varianty B mohou dosáhnout menších částek, než u varianty A, a to v 0 – 40 mil. Kč u jednorázových nákladů a 0 – 1,3 mil. Kč u pravidelných ročních nákladů. Možná rizika u varianty B, spojená s možností obcházet povinnost vybavit vozidlo taxislužby taxametrem lze snížit zejména následujícím způsobem:  evidence vozidel taxislužby bude obsahovat údaj o tom, že vozidlo taxislužby není vybaveno taxametrem a lze s ním poskytovat pouze přepravu na základě předchozí písemné smlouvy - všechna ostatní vozidla musí být taxametrem vybavena; tato úprava významně usnadní plánování a provádění kontroly za strany dopravního úřadu a rovněž ukládání sankcí v případě porušení zákona,  zákazem nabízet a poskytovat s jedním vozidlem současně přepravu na základě předchozí smlouvy i „klasickou“ taxislužbu; tento zákaz zejména zabrání tomu, aby bylo při stání označeno svítilnou a poté byla svítilna účelově sejmuta a jízda provedena v režimu smlouvy (odlišná úprava ceny),  v případě porušení povinností vybavení vozidla taxametrem bude vozidlo vyřazeno z evidence a po dobu 1 roku s ním nebude možné provozovat taxislužbu – tato dodatečná sankce by měla být dostatečně odrazující pro dopravce. Návrh řešení Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení Varianta A je tedy oproti variantě B nákladnější, a proto bylo pořadí variant stanoveno: 1. VARIANTA B 2. VARIANTA A

39

Jako řešení proto byla zvolena méně nákladná a liberálnější varianta B – vybavení vozidla taxislužby pouze pokud to vyžaduje způsob provozování taxislužby, a to za využití výše uvedených způsobů moderace rizik této varianty. Celkové vyhodnocení nákladů a přínosů Identifikace nákladů a přínosů VARIANTA 0 U této beznákladové a bezpřínosové „nulové“ varianty nelze dosáhnout vytyčených cílů. VARIANTA 1 Náklady U vybavení vozidla taxislužby taxametrem jsou při zvolené variantě B následující náklady: Prodejní cena nového taxametru: 9 – 16 000 Kč Počet vozidel, která dosud taxametry nepoužívají: 4 400 Celkové jednorázové náklady na nákup taxametrů: 0 – 70 mil. Kč Poplatek za ověření taxametru: 620 Kč / 2 roky Počet vozidel, která dosud taxametry nepoužívají: 4 400 Celkové roční náklady na provoz těchto vozidel (ověřování taxametru): 0 – 1,3 mil. Kč U označení vozidla taxislužby střešní svítilnou s nápisem taxi je situace obdobná jako u taxametru, avšak v případě označení vozidla taxislužby střešní svítilnou by povinnost označit všechna vozidla taxislužby svítilnou při každé přepravě, tedy i při tzv. příležitostné (svatby, pohřby, firemní akce, párty apod.), narážela na odpor spotřebitele, který si zpravidla nepřeje na tyto akce vozidlo označené střešní svítilnou taxi. Proto není hodnocena varianta označení všech vozidel taxislužby střešní svítilnou, ale pouze těch, u kterých je poskytována tzv. klasická taxislužby. Obdobně jako u taxametru i v případě svítilny by bylo na podnikateli, zda si ji pořídí, nebo nikoliv, podle toho, jakým způsobem bude taxislužbu provozovat. I zde tak jsou dvě hraniční situace – když si pořídí střešní svítilnu každý dopravce, anebo žádný: Prodejní cena nové svítilny taxi: 1 – 2 000 Kč Počet vozidel, která dosud svítilny nepoužívají: 4 400 Celkové jednorázové náklady na nákup svítilen: 0 – 8,8 mil. Kč V případě dnešních vozidel taxislužby u svítilny žádné dodatečné náklady nevznikají, neboť zde nedochází ke změně. U nově evidovaných vozidel taxislužby, která dosud byla vedena jako vozidla příležitostné osobní silniční dopravy, dojde k nárůstu nákladů na pravidelné technické prohlídky: Náklady na technickou prohlídku osobního vozidla: 800 Kč Navýšené náklady na častější technickou prohlídku na 1 rok: 400 Kč Počet vozidel, která jsou dosud přistavována ve 2letých lhůtách: 4 400

40

Celkové roční náklady na pravidelné technické prohlídky: 1,8 mil. Kč V souvislosti s novelou evidence vozidel taxislužby vzniknou dopravcům další náklady spojené s vydáváním výpisu z evidence: Správní poplatek za vydání výpisu z evidence: 50 Kč za každou stránku Vozidel taxislužby (vč. příležitostné dopravy) celkem: 12 600 Celkový jednorázový náklad na výpis při zaevidování vozidla taxislužby: 0,6 mil. Kč Celkové roční náklady na výpis při změně údajů: 0,06 mil. Kč Varianta novely zákona o silniční dopravě zavádí novou, průběžnou evidenci provozu vozidla, které nebude využíváno ke „klasické“ taxislužbě, ze které má být zjištěno k jakémukoliv okamžiku, zda bylo vozidlo taxislužby užito k provozování taxislužby nebo k jinému účelu a kdo dané vozidlo užíval. Zpravidla bude tato evidence vedena elektronicky, případně ručně. Podnikatelům v dopravě tak vzniknou administrativní náklady s jejím vedením k vozidlu taxislužby, které nebude vybaveno taxametrem (i zde může dojít ke krajním situacím vybavení všech, anebo žádného nového vozidla taxislužby taxametrem): Časová náročnost 1 zápisu*): 1 min. Za předpokladu zápisu jednou denně je roční časový požadavek: 6 hodin Náklady na 1 hodinu (stanoveno průměrnou mzdou): cca 200 Kč / hod. Vozidel taxislužby nevybavených taxametrem: 0 – 4 400 Celkové roční administrativní náklady na vedení průběžné evidence provozu vozidla: cca 0 – 5,3 mil. Kč *) stanoveno zkušebním zápisem o svěření vozidla taxislužby panu Janu Novákovi, nar. 30. 9. 1976, bytem Uliční 1916/2, Město, za účelem provozování taxislužby. Uvedené náklady na vedení průběžné evidence provozu vozidla se budou u jednotlivých podnikatelů lišit. Pokud např. dopravce jedno vozidlo vyčlení pro jednoho řidiče a pouze k provozování taxislužby, učiní pouze 1 zápis ročně. Naopak, pokud bude dopravce na 1 vozidle „točit“ 3 řidiče denně, navíc v kombinaci s různými druhy doprav (linková doprava, mezinárodní příležitostná, soukromý provoz), lze předpokládat i 10 zápisů za den. Uvedený výpočet vychází z odborného odhadu průměrného zapisování událostí. Přínosy U označení vozidla taxislužby nebudou nově kladeny požadavky na označení vozidla evidenčním číslem, přerušovanými pruhy a obchodním jménem stanoveným způsobem (obchodní jméno si bude moci dopravce vyhotovit sám). Poměrně často musí provozovatelé taxislužby magneticky uchycené označení vozidla taxislužby nahrazovat za nové, neboť jim za jízdy označení odpadne, nebo při stání na ulici jim je lidé ukradnou, popř. dojde ke změně SPZ vozidla nebo dopravce, který vozidlem taxislužbu provozuje. Celková cena stávajícího označení vozidla taxislužby přerušovanými pruhy, evidenčním číslem a obchodním jménem, které nebude nutné obměňovat, tak činí úsporu nákladů podnikatele v taxislužbě. Magnetické označení vozidla taxislužby: cca 600 Kč Vozidel taxislužby: 8 800 Jednorázová úspora výdajů na obměňování označení vozidla taxislužby: 4,4 mil. Kč

41

Dále se dle návrhu ruší povinnost tisknout a archivovat měsíční uzávěrky taxametru, která se pořizuje speciálním softwarem v servisech taxametrů. Na internetu byla zjištěna cena za 1 výtisk 1 měsíční uzávěrky 30 Kč. Tato varianta tak uspoří podnikatelům v taxislužbě náklady na tisk měsíčních uzávěrek: Cena za vytištění 1 měsíční uzávěrky: 30 Kč Vozidel taxislužby: 8 800 Úspora ročních nákladů na vytištění měsíčních uzávěrek: 3,2 mil. Kč Varianta 1 snižuje podnikatelům v taxislužbě i ve stávající příležitostné osobní silniční dopravě administrativní zátěž: Vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku: Vzhledem k tomu, že dochází ke zrušení samotné povinnosti řidičů malých vozidel dodržovat dobu řízení, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku (přestávky a doby odpočinku z pohledu pracovněprávního zůstávají nedotčeny), je navrženo též zrušení vedení záznamů o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávek a době odpočinku. V dopravě malými vozidly není dodržování dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku vyžadováno právem EU a v osobní dopravě (v nákladní není tato povinnost vyžadována již podle současné právní úpravy) v praxi nedochází k ohrožení života a zdraví cestujících, neboť např. charakter přepravy taxislužbou jsou krátké přepravy, mezi kterými řidič zpravidla stojí na stanovišti. Protože řidiči malých osobních vozidel neřídí vozidlo zpravidla v kuse bez přestávky a mezi jednotlivými přepravami mají dostatečně dlouhé provozní pauzy, není opodstatněné vyžadovat po podnikatelích v osobní dopravě provozované malými vozidly, aby zajišťovali dodržování určitých dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku řidiči osobních automobilů a aby o tom řidiči vedli záznamy (nadto lze podotknout, že ručně vedené záznamy nemají příliš vysokou vypovídací hodnotu o skutečné době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku řidiče). Časová náročnost 1 zápisu (zkušební zápis): 0,5 min. Za předpokladu vyhotovování 6 zápisů denně (začátek a konec doby řízení, přestávky a doby odpočinku) činí roční (252 pracovních dnů) časový požadavek: 12,6 hodin Náklady na 1 hodinu (stanoveno průměrnou mzdou): cca 200 Kč / hod. Řidičů vozidel do 9 osob celkem: 17 200 Úspora ročních administrativních nákladů na vedení bezpečnostních přestávkách a době odpočinku: Řidič – osoba samostatně výdělečně činná: 2 520 Kč Podnikatel zaměstnávající 50 řidičů taxislužby: 126 000 Kč Celková úspora: 43,3 mil. Kč

záznamů o době

Ohlašovací povinnosti V rámci varianty 1 by byly zrušeny následující oznamovací a ohlašovací povinnosti:  ohlášení změn v údajích o dopravci (§ 21 odst. 7 zákona)  oznámení ztráty bezúhonnosti či spolehlivosti řidiče (§ 21 odst. 11 písm. c) zákona)

42

řízení,

 

ohlášení ztráty, zničení nebo odcizení průkazu o zp. řidiče taxislužby (§ 21 odst. 11 písm. d) zákona) oznámení, že řidič neodevzdal průkaz o zp. řidiče taxislužby (§ 21 odst. 11 písm. e) zákona)

Zrušení ohlašovacích povinností není na úkor zvýšené zátěže kontrolních orgánů, neboť zrušené oznamovací povinnosti souvisejí s přebudováním koncepce vydávání průkazů přímo řidičům a nikoliv podnikatelům (oznamovací povinnosti vůči průkazu mají nově řidiči). Oznamování změn identifikačních údajů je nahrazeno napojením agendového informačního systému Rejstřík podnikatelů v silniční dopravě na Informační systém základních registrů o změně údajů se kontrolní orgány dozví automaticky prostřednictvím informačních systémů. Frekvence ohlášení změn údajů o dopravcích byla stanovena odborným odhadem za předpokladu změn 10 % údajů ročně: Časová náročnost 1 ohlášení*): 25 min. Náklady na 1 hodinu (stanoveno průměrnou mzdou): cca 200 Kč / hod. Počet podnikatelů v taxislužbě: 6 000 = počet oznámení ročně: cca 600 Počet ne bezúhonných a nespolehlivých řidičů ročně (odhad): cca 200 Počet ztracených průkaz o zp. řidiče taxislužby ročně (odhad): cca 500 Počet neodevzdaných průkazů o zp. řidiče taxislužby (odhad): cca 600 Celkový počet oznámení ročně: 1 900 = cca 800 hodin Celková úspora ročních administrativních nákladů na ohlašovací povinnosti: cca 1,6 mil. Kč *) výpočet vycházel z činností: vyhotovení oznámení (zkušební zápis: 5 minut), odnos na poštu nebo přímo na dopravní úřad, zpravidla cestou za jinými povinnostmi (odborný odhad: 20 minut), Přínosy varianty počítající s novelou zákona o silniční dopravě však budou spočívat zejména v dosažení vytyčených cílů – snížení či odstranění současných problémů v taxislužbě. Vyhodnocení nákladů a přínosů variant Porovná-li se nákladovost nulové a novelizační varianty, je nulová varianta prakticky beznákladová. Novelizační varianta si vyžaduje určité jednorázové náklady po její účinnosti, v dlouhodobém hledisku však znamená celkovou úsporu na ročních nákladech. Návratnost jednorázových nákladů je na úspoře pravidelných ročních nákladů dosažena za cca 2 až 3 roky. Nulová varianta navíc nezajistí dosažení vytyčených cílů a snížení pravidelné administrativní zátěže podnikatelů v taxislužbě.

Jednorázové náklady na pořízení taxametru Jednorázové náklady na pořízení svítilny Jednorázové náklady na vydání výpisu Jednorázové náklady řidičů na vydání průkazů řidiče taxislužby Jednorázové přínosy na úspoře obměny označení vozidla 43

VARIANTA 0 0 Kč 0 Kč 0 Kč 0 Kč

VARIANTA 1 – 0 až 70 mil. Kč – 0 až 8,8 mil. Kč – 0,6 mil. Kč – 8,6 mil. Kč

0 Kč

+ 4,4 mil. Kč

Celkové jednorázové náklady: Roční náklady na pravidelné ověřování taxametru Roční náklady na vydání výpisu při změně údajů o dopravci nebo o vozidle Roční náklady na pravidelné technické prohlídky (nově vzniklé) Roční náklady na vedení průběžné evidence provozu vozidla Roční náklady řidičů na obnovu průkazů Roční přínosy na úspoře za tisk měsíčních uzávěrek taxametru Roční přínosy při snížení administrativní zátěže na vedení záznamu o době řízení Roční přínosy při snížení administrativní zátěže na ohlašovací povinnosti Roční úspory dopravců na vydávání průkazů Celková roční úspory: Dosažení vytyčených cílů

0 Kč 0 Kč

– 4,8 až 89 mil. Kč – 0 až 1,3 mil. Kč

0 Kč

– 0,1 mil. Kč

0 Kč

– 1,8 mil. Kč

0 Kč

0 – 5,3 mil. Kč

0 Kč 0 Kč

– 1,7 mil. Kč + 3,2 mil. Kč

0 Kč

+ 43,3 mil. Kč

0 Kč

+ 1,6 mil. Kč

0 Kč 0 Kč NE

+ 2 mil. Kč + 39,9 až 46,5 mil. Kč ANO

Návrh řešení Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení Nulovou variantou nelze dosáhnout vytyčených cílů, což bylo základním hlediskem pro stanovení pořadí variant. Rovněž bylo bráno v potaz, že ač je varianta 1 jednorázově nákladnější (v rámci této varianty byly jednotlivé dílčí možnosti řešení a jejich výběr vyhodnoceny výše), tak v dlouhodobém horizontu je nákladově úspornější na pravidelných ročních nákladech podnikatelů: 1. VARIANTA 1 2. VARIANTA 0 5. Implementace doporučené varianty a vynucování Provozování taxislužby bude dozorováno a povinnosti budou vymáhány dopravními úřady – obecními úřady obcí s rozšířenou působností, v Praze Magistrátem hl. m. Prahy, které jsou dopravními úřady pro taxislužbu i dle stávajícího právního předpisu. Nově budou stanoveny skutkové podstaty přestupků řidiče taxislužby, které dosud nebyly upraveny. Jejich odhalováním se bude zabývat Policie ČR, obecní policie a další kontrolní orgány v rámci svých dozorových pravomocí. Vymáhat je bude obecní úřad obce s rozšířenou působností, v hl. m. Praze by to byly úřady městských částí (správní obvody 1-22) na základě oznámení kontrolních orgánů.

6. Přezkum účinnosti regulace

44

Přezkum účinnosti regulace v taxislužbě bude provádět Ministerstvo dopravy v rámci kontrol přenesené působnosti na Magistrátu hl. m. Prahy a krajské úřady v rámci kontrol přenesené působnosti na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností. 7. Konzultace a zdroje dat Od listopadu 2011 byla uskutečněna pracovní setkání se zástupci dopravních úřadů, provozovatelů taxislužby, řidičů taxislužby, radiodispečinků a orgánů státní správy nad problematikou taxislužby. Byly konzultovány jak problémy vnímané jednotlivými zainteresovanými stranami, tak i názory a podněty těchto stran na jejich řešení. V rámci konzultací a mezirezortního připomínkového řízení byly hodnoceny i podklady a podněty subjektů zastupujících práva spotřebitelů (Česká obchodní inspekce, Národní rada pro zdravotně postižené), jako důležitý pramen zkušeností zákazníků taxislužby sloužily poznatky z kontrolní a dozorové činnosti Magistrátu hlavního města Prahy. V oblasti adaptace nařízení EU o právech cestujících byl proveden na krajských úřadech statistický průzkum ohledně autobusových terminálů, které by mohly sloužit jako určené terminály ve smyslu nařízení EU. Pro získání počtu provozovatelů taxislužby a příležitostné osobní silniční dopravy, počtu vozidel a řidičů byly využity statistiky z Centrálního registru dopravců spravovaného Ministerstvem dopravy. Dalšími významnými zdroji dat, údajů a znalostí byl výkon běžné agendy Ministerstva dopravy jako odvolacího orgánu v taxislužbě vůči hl. m. Praze, dlouhodobé konzultace s jednotlivými dopravními úřady, pravidelná roční setkání se zástupci oddělení taxislužby v hl. m. Praze nad problematikou taxislužby, běžný denní tisk, internet a v případě, že nebyla data k dispozici, byly učiněny odborné odhady. 8. Kontakt na zpracovatele RIA Taxislužba Bc. Martin Žák, 225 131 558, [email protected] JUDr. Zita Štecherová, 225 131 388, [email protected] Mgr. Lucie Šmahová, 225 131 167, [email protected] Mgr. Jana Havrdová, 225 131 629, [email protected] Předpisy EU Mgr. Pavla Vyhnálková, 225 131 634, [email protected] Mgr. Petr Bezvoda, 225 131 635, [email protected] Mgr. Šárka Homfray, 225 131 092, [email protected]

B) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

45

Navrhovaná úprava je v souladu se zákony i ústavním pořádkem České republiky. C) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána Navrhovaná úprava je souladu s mezinárodními smlouvami v oblasti mezinárodní silniční dopravy. D) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie Navrhovaná právní úprava je v části zaměřena na provedení řádné implementace nařízení 181/2011 a transpozice směrnice 2002/15/ES a jako taková je v souladu s právem Evropské unie a plně respektuje rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech Španělska (C-184/02) a Finska (C-223/02) proti Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie ze dne 9. září 2004. Právní úprava též reaguje na probíhající řízení o porušení Smlouvy č. 2011/2148. S obecnými zásadami práva Evropské unie je návrh plně slučitelný. Obecně lze tedy konstatovat, že návrh je plně slučitelný s právem Evropské unie.

46

Zvláštní část Část první K bodu 1 S ohledem na adaptaci zákona na nařízení č. 181/2011 a dokončení transpozice směrnice 2002/15/ES se doplňuje obsah poznámky pod čarou k úvodnímu ustanovení. K bodu 2 S ohledem na změnu (rozšíření) vymezení toho, která část silniční dopravy je taxislužbou, se navrhuje změna definice taxislužby a změna vymezení příležitostné dopravy. Taxislužbou se nově rozumí veškerá doprava vozidly do 9 osob včetně řidiče, která není provozována jako linková doprava, mezinárodní kyvadlová doprava nebo mezinárodní příležitostná doprava. Taxislužbou jsou chápány i odvozy cestujících jejich vlastním vozidlem (tzv. drink servisy); v případě odvozu samotného vozidla bez cestujících se jedná o nákladní dopravu. Dále se v reakci na nařízení č. 181/2011 stanoví, které terminály jsou určenými terminály ve smyslu tohoto nařízení. Vymezení si klade za cíl zajistit dostatečné rozložení určených terminálů ve větších městech na území České republiky, které svým významem odůvodní zavedení povinností pro jejich provozovatele ve vztahu k zajištění práv cestujících. K bodu 3 Navrhuje se zrušení dvou povinností, které nezapadají do systematiky a působnosti zákona o silniční dopravě. Jedná se o povinnosti, které jsou předmětem úpravy provedené v zákoně o silničním provozu. K bodu 4 Text se zpřesňuje v návaznosti na použití definovaného pojmu. Nově se povinnost vést záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku nebude vztahovat na malá osobní vozidla (tj. vozidla s obsaditelností do 9 osob včetně řidiče), čímž dojde k výraznému snížení administrativní zátěže podnikatelů (odstranění v praxi zbytečného záznamu). K bodu 5 Drobná formální úprava související s úpravou definice spolehlivosti. Spolehlivost řidiče v oblasti zákazu řízení byla upravena pouze na dobu tohoto zákazu. Řidič nesmí řídit vozidlo už na základě zákazu samotného, a proto je tato překážka u vozidel nad 9 osob duplicitní – na rozdíl od taxislužby, kde má význam pro platnost oprávnění řidiče taxislužby. K bodu 6 Nově se vymezuje definice spolehlivosti zejména pro oblast taxislužby. Nové vymezení reflektuje změny v právní úpravě správních deliktů a důsledněji vymezuje spolehlivost, resp. nespolehlivost v návaznosti na taková deliktní jednání, která souvisí s charakterem osoby

47

vykonávající práci řidiče v osobní silniční dopravě. Zohledňuje se závažnost jednotlivých důvodů vzniku nespolehlivosti odlišením doby, po kterou k deliktnímu jednání nesmí dojít. Podle písmene a) bude nespolehlivý ten, komu byly uloženy alespoň dvě sankce za vyjmenované delikty (ty představují základní ochranu práv spotřebitele a daňových zájmů státu) v posledních 5 letech. Tyto sankce přitom musí být uloženy dvakrát nebo vícekrát za delikt podle téhož bodu, ke vzniku nespolehlivosti tedy nepostačuje dopustit se dvou deliktů kombinací jednotlivých bodů. Oproti stávající úpravě, kdy stačilo ke vzniku nespolehlivosti jedno deliktní jednání řidiče, je nová úprava spravedlivější, zohledňuje smysl spolehlivosti a zužuje činy, na základě kterých se řidič stává osobou nespolehlivou (na druhé straně prodlužuje ochrannou lhůtu, po kterou se bude deliktnost osoby řidiče zkoumat, a to ze 3 na 5 let). Písmeno b) přejímá stávající definici spolehlivosti vztahující se k řízení pod vlivem alkoholu nebo návykových látek, příp. odmítnutí podrobit se tomuto vyšetření. Spolehlivost, resp. nespolehlivost podle písmene c) směřuje k zamezení praktikám řidičů taxislužby, kteří by v případě odhalení přestupku, na základě které by se měli stát nespolehlivými podle písmene a), raději zvolili odmítnutí kontroly (ač s následnou sankcí) a zamezení ztráty spolehlivosti. Úprava je obdobná, jako u přestupku týkajícího se řízení pod vlivem alkoholu a návykových látek a odmítnutí podrobit se vyšetření. Dalším důvodem je i samotná neochota podrobit se kontrole, která značí, že řidič nemá vše v pořádku, a panuje zde tedy oprávněné podezření, že se nejedná o zcela spolehlivou osobu. S ohledem na druhý důvod je navržena pouze roční ochranná lhůta. Definice spolehlivosti v písmeni d) nahrazuje stávající bezúhonnost řidiče taxislužby, která byla neúčelně navázána na živnostenský zákon a trestné činy související s podnikatelskou činností. Nově směřuje definice spolehlivosti v oblasti trestných činů na trestné činy, u nichž by mohla být důvodná obava o majetek, zdraví či život spotřebitele při individuálním styku s řidičem (často je ve vozidle přepravován spotřebitel jen on sám). Po dobu trestu (za trestný čin) nebo sankce (za přestupek) zákazu výkonu práce řidiče taxislužby řidič již z tohoto samotného zákazu logicky nemůže práci řidiče taxislužby vykonávat, význam ustanovení písmene e) však spočívá v jeho vlivu na platnost oprávnění řidiče taxislužby, kdy oprávnění bude řidiči odebráno a průkaz řidiče taxislužby pozbude platnosti. Po skončení takového trestu nebo sankce tak bude muset řidič požádat o udělení nového oprávnění, při kterém bude nově kompletně prověřen. Cílem je přimět řidiče uvědomit si všech následků svého protiprávního jednání. K bodu 7 Doplňuje se oprávnění dopravního úřadu vyžádat si výpis z Rejstříku trestů pro potřeby posouzení spolehlivosti. Pro zajištění praktického fungování úpravy ztráty spolehlivosti řidičů je upravena také povinnost příslušných orgánů zasílat dopravnímu úřadu rozhodnutí mající vliv na posouzení spolehlivosti řidičů.

48

K bodu 8 Pokud podnikatel - fyzická osoba bude sám řídit velké vozidlo a zároveň s tímto řízením bude přítomen na svém pracovišti k dispozici svému zákazníkovi a případně bude vykonávat další vykonávat funkce nebo činnosti, jako například nakládku nebo vykládku, dohled a pomoc při nástupu a výstupu cestujících, údržbu vozidla, tedy činnosti, které jsou přímo spojené s konkrétní přepravou, pak se uplatní § 9b novely zákona. Toto ustanovení zákona se nevztahuje na situace, kdy bude samostatně výdělečně činný řidič provádět jinou činnost, například obecné administrativní práce nebo vykonávat jinou práci, která nesouvisí přímo s probíhající konkrétní dopravní činností. Pro samostatně výdělečně činné řidiče bude omezení doby výkonu relevantních činností zahrnovat část jejich rutinní práce, jelikož do ní není zahrnuta ani „pohotovost“ ani s konkrétní dopravní činností nesouvisející všeobecné administrativní práce řidiče. Dle dostupných informací představuje pro řidiče z povolání řízení v průměru 66 % celé jejich práce, pohotovost 12 %, takže zůstává 22 % času, který věnují „jiné práci“, například nakládce/vykládce. Referenční období v délce 26 týdnů bylo zvoleno tak, aby nebyla překročena hranice 6 týdnů stanovená v čl. 8 odst. 2 směrnice 2002/15/ES, a aby současně bylo dosaženo souladu s úpravou obsaženou v nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění nařízení vlády č. 353/2008 Sb. Doba výkonu práce v noci mezi 0 a 4 hodinou striktně odpovídá vymezení noční doby podle čl. 3 písm. h) směrnice 2002/15/ES a zachovává minimální vymezení délku trvání, stanovenou na 4 hodiny. K bodu 9 Zrušuje se neopodstatněná odchylka od obecných předpisů o správním řízení. K bodu 10 S ohledem na potřeby praxe, kdy je často nerentabilní nebo jinak nedůvodné striktně trvat na provozování všech spojů jedné linky jediným dopravcem-držitelem licence, zejména s ohledem na efektivitu a hospodárnost vynakládání veřejných prostředků, se navrhuje oprávnění dopravních úřadů v licenci upravit podmínky provozování části linky veřejné linkové dopravy subdodavateli za předpokladu, že linka bude provozována na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících. V případě tzv. komerčních linek není důvod, aby část linky byla subdodavateli zajišťována (dopravce si rozsah linky stanovuje prostřednictvím jízdního řádu sám), a to i s ohledem na adresnost udělené licence konkrétnímu provozovateli veřejné linkové dopravy. K bodu 11 Navrhuje se modernější způsob zveřejňování na internetových stránkách Ministerstva dopravy, který se v praxi již využívá i vedle zákonem předpokládaného způsobu zveřejnění v Obchodním věstníku, který je administrativně i finančně nákladný a v podstatě zbytečný,

49

neboť cílové skupiny potřebné údaje již nečerpají z Obchodního věstníku, ale z internetových stránek Ministerstva. K bodu 12 Z praktických důvodů se navrhuje rozšířit použití stanoveného postupu pro změnu jízdního řádu i mimo případy neplánovaných uzavírek, neboť většina uzavírek je plánovaných (rekonstrukce povrchu, stavba či rekonstrukce inženýrských sítí apod.). V případě plánované uzavírky se známým koncem uzavírky dopravní úřad schválí dočasný jízdní řád, po skončení platnosti tohoto dočasného jízdního řádu bude platit opět původně schválený jízdní řád, pokud dopravce nepožádá o změnu jízdního řádu (např. v souvislosti se zrychlením dopravy na základě úpravy komunikace apod.). K bodu 13 S ohledem na potřeby úpravy a práce s jízdními řády a v souvislosti s dalšími provedenými změnami se navrhuje zpřesnění zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu. Tyto technické podrobnosti není vhodné zapracovávat do zákona. K bodu 14 Navrhuje se zvýšení maximální výše přirážky k jízdnému v případě jízdy bez platného jízdního dokladu. Přirážku stanoví dopravce ve svých přepravních podmínkách, nesmí být však vyšší, než částka stanovená předmětným ustanovením, což je dle platné úpravy 1000 Kč. Tato výše přirážky byla zakotvena v roce 2000 a postupně již téměř všichni dopravci (bez ohledu na velikost obce či města) tuto maximální výši využívají. Dopravci přirážku zvyšovali postupně spolu se změnami tarifu a zvyšováním jízdného. Jednotlivé jízdné se od roku 2000 zvýšilo u jednotlivých dopravců v rozmezí o 100 – 150 %, podobně i jízdné časové. V současné době již výše přirážky není pro notorické „černé pasažéry“ dostatečnou motivací k zaplacení jízdného, o čemž svědčí i zvýšení jejich záchytu v období 2009 – 2011 o 7 %. Dopravci očekávají od tohoto opatření zlepšení platební morálky alespoň části cestujících, a tím i úsporu veřejných prostředků, kterými je jim kompenzována prokazatelná ztráta. Pokud by došlo ke snížení počtu neplatících cestujících pouze o 5 %, jak předpokládají některé odborné odhady, znamenalo by to snížení úniku na tržbách až o 65 milionů Kč. Jelikož v návaznosti na nařízení č. 181/2011 se předpokládá zvýšení povinností dopadajících na dopravce, lze považovat za odůvodněné touto formou upravit možnost kompenzace na cestujících, kteří nedodržují přepravní podmínky, zejména v souvislosti s platným jízdním dokladem. K bodům 15 a 16 Novelizační bod obsahuje zásadní změnu právní úpravy provozování taxislužby.

50

K § 21 V souladu s důvody pro změnu právní úpravy a se zvolenými variantami řešení se navrhuje jednak nové vymezení způsobů, jakými je možné taxislužbu provozovat (zejména v závislosti na tom, jakým vozidlem je provozována, zda vozidlem taxislužby nebo vozidlem cestujícího), a jednak jaké soubory povinností se provozovateli taxislužby stanoví podle toho, jakým způsobem taxislužbu provozuje. Základním způsobem provozování taxislužby bude klasická taxislužba, která je poskytována vozidlem taxislužby, označeným a vybaveným předepsaným způsobem, při které řidič bude povinen používat taxametr, tisknout záznamy o přepravě a na požádání cestujícího mu vydat doklad o zaplacení jízdného. Povinnosti týkající se označení a vybavení vozidla taxislužby musí být splněny nejen při nabízení nebo poskytování přepravy, ale při vykonávání všech činností s tím souvisejících, které ve své podstatě směřují k zajištění samotné přepravy – např. čerpání pohonných hmot, ověřování taxametru, čerpání odpočinku, přijímání objednávek, účtování platby atp.) Označení vozidla taxislužby se zjednodušuje pouze na svítilnu s nápisem TAXI, která je v silničním provozu nejvýraznější. Jméno a příjmení dopravce, popřípadě obchodní firmu nebo název musí dopravce na vozidle rovněž uvést, avšak je na něm, kde tak učiní, a to zejména s ohledem na nutnost toto jméno odstranit při soukromém provozu nebo provozování jiného druhu dopravy, pokud by mohlo evokovat taxislužbu (např. pokud má dopravce ve své obchodní firmě nebo v názvu slovo taxi). Vypouští se označení vozidel taxislužby nadbytečnými přerušovanými černobílými pruhy a evidenčním číslem (to již evidence vozidel taxislužby neobsahuje). Důvodem je též problematika uchycení tohoto označení, které musí být při soukromém či jiném provozu odstraněno, avšak takové snímatelné označení současně v praxi není legálně dostupné (schválené). V případě vybavení vozidla se ruší povinnost mít ve vozidle měsíční uzávěrky taxametru a záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Doklad o zařazení vozidla do evidence vozidel taxislužby je nahrazen výpisem z evidence vozidel taxislužby. Knihu taxametru lze považovat za evidenci používaných stanovených měřidel podléhajících novému ověření s datem posledního ověření ve smyslu § 18 písm. a) zák. č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů. Osvědčení obce o zkouškách místopisu je záležitostí samostatné působnosti obce, která povinnost mít ve vozidle osvědčení o zkoušce může stanovit obecně závaznou vyhláškou obce v samostatné působnosti. Alternativním způsobem provozování taxislužby bude poskytnutí přepravy na základě předchozí písemné smlouvy mezi dopravcem a objednatelem přepravy. Smlouva musí obsahovat kromě obecných náležitostí dle občanského zákoníku údaje o přepravě (datum, čas a trasa přepravy), o ceně, popř. o způsobu jejího určení, není-li celková cena známa předem, a o přepravovaných osobách, a to jejich jménem a příjmením, popř. při větším počtu přepravovaných osob (např. při svatbě, kde se předpokládá několik desítek osob a objednáno je několik vozů, takže není předem dáno, kam si kdo sedne) se vymezí jiným způsobem (např. svatební hosté na svatbě pana X a slečny Y). V případě, že smlouva bude rámcová (např. mezi hotelem a dopravce o odvozu hostů hotelu z letiště do hotelu), budou součástí smlouvy (ve vozidle a následně i při jejím archivaci) i jednotlivé dílčí objednávky přepravy, na kterých bude zřejmě trasa, čas, datum a přepravované osoby určeny. Každopádně je nutné připomenout, že za přepravu platí objednatel přepravy (hotel). Pokud by za přepravu měla platit přepravovaná osoba (host hotelu) přímo dopravci, jednalo by se o obcházení zákona a poskytování klasické taxislužby, neboť pak smlouva o přepravě není uzavřena mezi hotelem a dopravcem, ale mezi dopravcem a cestujícími. Tato smlouva nesmí být uzavřena

51

bezprostředně před zahájením jízdy nebo přímo ve vozidle. Smyslem tohoto zákazu je zabránění obcházení podmínek pro tento typ přeprav jejich nabízením způsobem podobným běžné taxislužbě. Výslovně se rovněž v odst. 5 stanoví zákaz provozovat „smluvní“ i „klasickou“ taxislužbu ve stejném okamžiku pro zabránění podvodného jednání. Ve vozidle by tedy měla být písemná smlouva mezi dopravcem, který přepravu poskytne, a objednatelem, který za přepravu dopravci zaplatí (jak se vypořádá objednatel s přepravovanými osobami, není rozhodující a podstatné a dopravce to prakticky nezajímá). V případě této alternativní (příležitostné, smluvní) taxislužby, která svou podstatou připomíná dnešní „řádnou“ příležitostnou osobní silniční dopravu, nebude smět dopravce ovšem své vozidlo označit způsobem zaměnitelným s taxislužbou. Zaměnitelnost nespočívá v totožnosti nápisu a shodném způsobu barevného provedení ani v tom, že by označením musel být vyvolán dojem shody, zaměnitelnost je v daném případě třeba posuzovat z hlediska běžného uživatele dopravních služeb, pro kterého z označení střešní svítilnou, nápisem obdobného významu, žluté barvy vozidla a dalších, třeba samostatně nevýznamných znaků – uvedení jména a příjmení a umístění taxametru – může vyplynout, že jde o službu stejného druhu a poskytovanou za stejných podmínek jako „klasická“ taxislužba. Přestože cena této přepravy obvykle nebude vypočítávána na základě ujeté vzdálenosti změřené taxametrem, bude povinnost taxametr i při těchto přepravách použít (nastaví se např. paušální cena za celou jízdu) a to pro pořízení záznamu o provozu vozidla a záznamu o přepravě. Pokud by dopravce provozoval určitým vozidlem pouze tuto smluvní taxislužbu, nemusel by mít vozidlo taxametrem vybaveno vůbec, což by nahlásit předem dopravnímu úřadu při zaevidování vozidla do evidence vozidel taxislužby. V takovém případě by si však zabránil tímto vozidlem poskytnout jinou, tzv. klasickou taxislužbu. Zneužití této výjimky, která míří na případy, že vozidlo je používáno skutečně jen ke smluvní přepravě (např. veterán používaný jen na svatby, apod.), bude postiženo nejen pokutou za správní delikt, ale i vyřazením takovéhoto vozidla z evidence vozidel taxislužby s překážkou opakovaného zápisu po dobu 1 roku. Třetím způsobem, jakým je možné provozovat taxislužbu je odvoz cestujících jejich vlastním vozidlem (dnes oblíbené drink servisy, zaměřené zejména na indisponované řidiče). V takovém případě by dopravce měl povinnosti kladené na řidiče (viz níže), avšak protože by přepravu neuskutečnil vozidlem taxislužby (vozidlem, které je na něj evidováno), ale vozidlem, které mu pro tuto konkrétní přepravu poskytla přepravovaná osoba, resp. přepravovaná osoba trvala na přepravě svým vozidlem, nikoliv vozidlem dopravce, nevztahovaly by se na vozidlo cestujícího povinnost týkající se označení a vybavení vozidla taxislužby, včetně souvisejících povinností. Vozidlo, kterým by si na místo začátku přepravy dopravce přivezl řidiče taxislužby, který bude řídit vozidlo cestujícího, by bylo vozidlo používané pro vlastní potřebu a nejednalo by se o vozidlo taxislužby. Pouze v případě, že by některý z cestujících měl být svezen vozidlem dopravce, jednalo by se o klasickou taxislužbu a i tzv. doprovodné vozidlo by muselo být vozidlem taxislužby, včetně všech požadavků na jeho řidiče a na jeho označení a vybavení. Pokud by řidič měl odvézt pouze samotné vozidlo objednatele bez cestujících, jednalo by se v takovém případě o nákladní dopravu (ta se rozlišuje podle váhy vozidla). Všechny tři způsoby provozování taxislužby mají společné povinnosti stanovené v § 3 až 9. Z § 21 se jich týká povinnost zajistit, aby práci řidiče taxislužby (tj. nejenom řízení samotného vozidla, ale vykonávání všech činností, které ve své podstatě směřují k zajištění samotné přepravy – např. čerpání pohonných hmot, ověřování taxametru, čerpání odpočinku, nabízení taxislužby na veřejných prostranstvích, přijímání objednávek, účtování platby atp.) vykonávala

52

pouze osoba, která má oprávnění řidiče taxislužby. Toto oprávnění musí mít jak řidič klasické taxislužby, tak i v případě poskytování taxislužby na základě předchozí uzavřené písemné smlouvy, ale i řidič, který přepravuje osoby jejich vlastním vozidlem. Tento řidič musí být k dopravci v pracovněprávním vztahu (vyjma případů, kdy pracovněprávní vztah není potřeba nebo ho nelze uzavřít – např. pracuje-li pro dopravce manžel). Pokud jde záznam o provozu vozidla, ruší se stávající systém měsíčních uzávěrek taxametru a kopií všech dokladů o zaplacení jízdného z tiskárny taxametru. Způsob vedení a náležitosti záznamu o provozu vozidla stanoví prováděcí vyhláška, která zohlední skutečnost, že některá vozidla taxislužby nebudou vybavena taxametrem. Spolu se záznamem o provozu vozidla bude dopravce nově pořizovat záznamy o přepravě – jde prakticky o dnešní doklady o výši jízdného, které taxametr automaticky tiskne při ukončení přepravy, a písemné smlouvy. Podle nového návrhu řidič vždy zhotoví záznam o přepravě a jako doklad o zaplacení jízdného vytiskne jeho kopii, pokud to zákazník bude požadovat; v současné době musí vytisknout originál, která musí předat cestujícímu, i když ten ho nechce, a pak jako záznam o provozu vozidla vytisknout kopii tohoto dokladu; nový systém prakticky tento postup obrací. Ze souboru těchto tří druhů dokladů bude možné zkontrolovat jak účtování jízdného, tak daňové povinnosti dopravce, i řádné provozování taxislužby. Navrhuje se roční lhůta pro uchování těchto dokladů. Tato lhůta je pro případnou kontrolu dostačující. Navíc je nutné připomenout, že pokud tyto doklady mají sloužit i jako účetní či daňové doklady, vztahují se na jejich úschovu lhůty delší (až desetileté) podle daňových a účetních předpisů. Ve vozidle taxislužby budou muset být při provozování taxislužby písemné smlouvy a záznamy o přepravě z právě probíhajícího dne (popř. poslední záznam o přepravě, pokud v ten den žádná přeprava nebyla ještě poskytnuta). V případě povinností upravující průběh poskytování přepravy je zásadní změnou povinnost řidiče vydat doklad o zaplacení jízdného cestujícímu až na jeho požádání (dosud musel řidič vydat doklad automaticky, i když ho cestující nechtěl). Upřesňuje se povinnost zaznamenat skutečný průběh přepravy (tzn., aby řidič nepoužíval taxametr způsobem, který by ohrozil spotřebitele) a dále povinnost umístit zobrazovač taxametru takovým způsobem, aby cestující mohl za jízdy sledovat načítané jízdné. Další povinností je, aby v taxametru byly nastaveny údaje odpovídající skutečnosti, tj. správné údaje o dopravci, správný čas, správné údaje o řidiči, o vozidle atp. V současné době často dochází k tomu, že v taxametru je špatně datum, čas, jméno řidiče nebo údaje o předchozím dopravci. Tomu má nová úprava zabránit. K § 21a Upravuje se vymezení a způsob zápisu vozidel do evidence taxislužby. Významnou změnu oproti současné právní úpravě představuje jednak omezení evidování vozidel vždy pouze ve vztahu k jedinému dopravci v taxislužbě a zároveň nová povinnost určitého vztahu provozovatele k vozidlu (v rámci zápisu do registru vozidel podle jiného právního předpisu musí být dopravce vlastník nebo provozovatel vozidla). Toto zpřísnění si klade za cíl zejména vyjasnění situace při kontrolách tak, aby bylo v každém okamžiku zřejmé, kdo a pro koho daným vozidlem taxislužbu provozuje, a rovněž zabránění různým způsobům obcházení zákona, tzv. pronájmu koncesí apod. Dále se konkretizují kategorie vozidel, kterými lze taxislužbu provozovat, tak, aby se jednalo pouze o osobní vozidla s obsaditelností do 9 osob včetně řidiče (stávající pojem osobní vozidlo není právně definován). Zápis o zařazení a vyřazení vozidla taxislužby do a z evidence vozidel taxislužby provede dopravní úřad jako evidenční úkon, bez správního rozhodnutí. Podmínky pro zařazení

53

i vyřazení vozidla jsou dány taxativně a nepřipouštějí správní úvahu. Vozidlo buď je či není kategorie L nebo M1, je nebo není zařazeno u jiného dopravce, dopravce je či není vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, dopravce je či není oprávněn provozovat taxislužby (např. mu živnostenským úřadem byla zrušena, pozastavena nebo změněna koncese – tato skutečnost je jednoznačná z registru živnostenského podnikání) a vozidlo buď bylo, nebo nebylo v posledním roce vyřazeno z evidence vozidel taxislužby z důvodu zneužití výjimky z povinnosti vybavit vozidlo taxametrem. V souladu se zásadou rychlosti a procesní ekonomie činnosti správních orgánů ve smyslu § 6 správního řádu vyřídí dopravní úřad žádost dopravce o zařazení a vyřazení vozidla z evidence vozidel taxislužby bez zbytečných průtahů. V případě změny údajů vozidla dojde k automatickému promítnutí těchto změn z centrálního registru vozidel do rejstříku podnikatelů v silniční dopravě (správcem obou systémů je Ministerstvo dopravy). Ohlašovací povinnost, kterou dopravce v této souvislosti bude mít, se týká taxametrů, neboť tyto údaje nelze napojit na žádný základní ani agendový registr. V případě změny údajů o dopravci, vozidle či taxametru vydá dopravní úřad nový výpis z evidence vozidel taxislužby obsahující aktuální údaje (tento výpis musí být ve vozidle). Vydání výpisu je zpoplatněno správním poplatkem 50 Kč. Evidence vozidel taxislužby je velmi zjednodušena, a to jak pro dopravní úřad, tak pro podnikatele. Sníží se tím administrativní zátěž podnikatelů i dopravních úřadů. Dalšího snížení je dosaženo provázáním základních a agendových registrů, kdy změny údajů, které jsou oznámeny na jednom úřadu, nemusí dopravce duplicitně hlásit u druhého. K § 21b Dochází k drobným úpravám ve zmocnění obcí k provádění vlastní regulace, výraznou změnou je odstranění počtu obyvatel jako kriteria oprávnění obce k vydání obecně závazné vyhlášky. K bodu 17 K § 21c Nová úprava oprávnění řidiče taxislužby navazuje na současnou právní úpravu průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby. Věcně je nejzásadnější změnou udílení oprávnění a vydávání průkazu řidiče přímo samotnému řidiči, nikoli provozovateli taxislužby. V navrhované právní úpravě se důsledně rozlišuje mezi samotným oprávněním k výkonu činnosti a mezi průkazem, který je dokladem k prokázání existence tohoto oprávnění. Doba platnosti oprávnění (průkazu) je zachována na stávajících 5 let. Tato lhůta se v praxi osvědčila jako lhůta, po které je vhodné znovu přezkoumat, zda řidič splňuje všechny podmínky (to ovšem nebrání dopravním úřadům tuto skutečnost přezkoumávat i v průběhu těchto 5 let kdykoliv). O udělení oprávnění se rozhoduje rozhodnutím. Úprava stanovuje jednodušší postup v případě vyhovění žádosti, kdy namísto vydání písemného vyhotovení rozhodnutí o udělení oprávnění se vydá již samotný průkaz řidiče taxislužby (praktické užití § 151 správního řádu). V případě, že řidič přestane splňovat podmínku spolehlivosti, dopravní úřad odejme (rozhodnutím) oprávnění řidiče taxislužby. V takovém případě (a vlastně skončením platnosti oprávnění obecně) pak průkaz řidiče taxislužby automaticky pozbývá platnosti. Na základě požadavků z praxe kontrolních orgánů se navrhuje možnost zadržet průkaz řidiče taxislužby na místě kontroly, pokud má kontrolní orgán důvodné pochybnosti o spolehlivosti řidiče, nebo pokud je průkaz neplatný. Neplatný průkaz se zašle dopravnímu úřadu

54

příslušnému podle trvalého, dlouhodobého, přechodného nebo jiného povoleného pobytu řidiče, tento průkaz dopravní úřad založí do spisu (není důvod vést jakékoliv řízení). V případě, že byl průkaz zadržen z důvodu nespolehlivosti řidiče, dopravní úřad příslušný podle trvalého, dlouhodobého, přechodného nebo jiného povoleného pobytu řidiče je povinen do 10 dnů rozhodnout o odnětí oprávnění (vydání rozhodnutí o odnětí oprávnění řidiče taxislužby je prvním úkonem v řízení). Pokud ve výsledku o odnětí oprávnění nerozhodne, musí současně s rozhodnutím zadržený průkaz řidiči vrátit. K § 21d Stanoví se povinnosti řidiče taxislužby, které navazují na povinnosti provozovatele taxislužby. Důraz je kladen na vyjasnění vztahu mezi řidičem a dopravcem, na zajištění toho, že činnost řidiče budou vykonávat pouze osoby k tomu oprávněné, a na zacházení s taxametrem a vystavování příslušných dokladů. Zároveň je stanoven zákaz užít označené vozidlo taxislužby k provozování tzv. smluvní přepravy, s ohledem na skutečnost, že takovéto jednání nemusí být vždy připsáno dopravci, ale může jít o jednání řidiče. K §21e Jedná se o současný § 21b, ve kterém jsou promítnuty změny vyplývající ze změny definice příležitostné osobní silniční dopravy, ustanovení mířící na zamezení zaměnitelnosti osobních automobilů s taxislužbou byla z důvodu sjednocení taxislužby a příležitostné osobní silniční dopravy jako taxislužby pro nadbytečnost a neúčelnost odstraněna. K bodu 18 Ustanovení se doplňuje o nové subjekty kontroly dodržování povinností ve vztahu k nařízení č. 181/2011. K bodům 19 až 25 V úpravě Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě se důsledně zohledňují změny navržené v oblasti taxislužby. Jedná se o zakotvení obsahu a rozsahu evidence vozidel taxislužby a o změnu vztahu mezi řidičem a dopravcem v taxislužbě. Údaje o řidičích taxislužby ve vymezeném rozsahu se budou evidovat samostatně (dosud byly údaje o řidičích součástí evidence údajů o dopravcích). Zároveň se zakotvuje propojení rejstříku s agendovými registry vozidel a řidičů v rámci resortu Ministerstva dopravy pro zefektivnění předávání potřebných údajů, které tak nebudou muset být vkládány duplicitně, ale systémy si je budou mezi sebou vzájemně poskytovat. K bodu 26 Vkládá se nové ustanovení upravující přestupky na úseku taxislužby. Ustanovení je vkládáno přímo do zákona o silniční dopravě v souladu se Zásadami právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy. Navrhované skutkové podstaty odpovídají povinnostem ukládaným řidiči taxislužby a v některých případech mají dopady na spolehlivost řidiče taxislužby. Správním orgánem příslušným k vedení řízení o přestupku bude dle určení obecné místní příslušnosti podle zákona o přestupcích obecní úřad obce s rozšířenou působností (v hl. m. Praze „správní“ městské části). Důležitým nástrojem

55

v boji proti nepoctivým taxikářům bude možnost správního orgánu uložit delikventovi zákaz výkonu práce řidiče taxislužby na určitou dobu. Dále se vkládá se nové ustanovení, které obsahuje sankce za porušení povinností ukládaných nařízením č. 181/2011. Při výběru povinností, jejichž porušení bude sankcionováno, byl kladen důraz na postih porušení důležitých povinností majících bezprostřední vliv na omezení nebo narušení práv, která cestujícím nařízení přiznává. Povinnosti „přípravného“ nebo méně závažného charakteru, které mohou vyplynout z běžných obchodních činností, nebo které směřují pouze k zajištění nebo umožnění splnění povinností jiných, postihovány nebudou. Výčet subjektů a orgány příslušné k projednání deliktů byly vymezeny obdobně jako v jiných modech dopravy. K bodům 27 až 34 Provádí se formální úpravy ustanovení, doplňuje se postih za neplnění povinností nově založených v § 9b a souvisejících ustanovení a v návaznosti na novou úpravu taxislužby a nové vymezení povinností provozovatelů taxislužby se nově upravují nevyhovující správní delikty směřující k postihu za porušení povinností při provozování této dopravy. K bodu 35 Jedná se o změnu vymezení příslušnosti v souladu s místní příslušností dopravních úřadů novelizované zákonem č. 119/2012 Sb., která se nově neváže na vydání stanoviska ke koncesi, ale na sídlo dopravce. K bodu 36 Pro předcházení případným aplikačním problémům se z režimu institutu zabránění v jízdě vyjímá použití tohoto institutu na taxislužbu provozovanou vozidlem cestujícího. V tomto případě, který by mohl nastat s ohledem na změny provedené touto novelou, i když spíše jen teoreticky, by zabránění v jízdě vozidla cestujícího nebylo vhodné, přiměřené ani účelné. K bodu 37 V reakci na požadavky praxe se umožňuje určitá kontrolní pravomoc v oblasti taxislužby pro strážníky obecní policie. Důvodem je skutečnost, že taxislužbu v přenesené působnosti spravuje obec (svým charakterem je taxislužba i jako obecní doprava vnímána), která je příslušná k řešení správních deliktů v taxislužbě, a proto je kontrola strážníky v souladu se zákonem o obecní policii. Dalším důvodem je nadměrné rozšíření problémů v taxislužbě, zejména v Praze, kdy stávající počty pracovníků státního odborného dozoru a Policie České republiky nedosáhly vyřešení trvajících problémů. Nový kontrolní orgán, dostatečně personálně zajištěn, by měl zvýšením kontrol přispět ke snížení problémů v taxislužbě. K bodům 38 a 39 Drobné formální úpravy reagující na předchozí změny. K bodu 40

56

Ruší se nadbytečná úprava povinnosti užití předpisů upravujících správní řízení, protože tato povinnost vyplývá přímo ze správního řádu. K bodu 41 V souladu se zmocněním daným nařízením č. 181/2011 a z důvodů uvedených v obecné části této zprávy se stanoví výjimky pro vnitrostátní dopravu. K bodu 42 V návaznosti na předchozí změny se upravuje zmocnění k vydání právního předpisu. K bodu 43 Zrušuje se duplicitní ustanovení týkající se zmocnění obcí k vydání obecně závazné vyhlášky upravující taxislužbu. Zmocnění jsou upravena v § 21b (viz bod 15). K čl. II K bodům 1 a 2 S ohledem na velké množství vydaných průkazů o způsobilosti řidiče taxislužby a nutnost vyvarovat se nárazového administrativního zahlcení příslušných dopravních úřadů spojených s agendou vydávání průkazů řidiče taxislužby, resp. udělení oprávnění řidiče taxislužby, a k zajištění postupné plynulé výměny průkazů, se navrhuje, aby po omezenou dobu (6 a 12 měsíců) mohli vykonávat práci řidiče taxislužby s původním průkazem o způsobilosti řidiče taxislužby ti řidiči, na jejichž jméno byl původní průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby vydán, a to za předpokladu že dosud vykonávají práci řidiče taxislužby pro provozovatele taxislužby, jemuž byl průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby vydán. Právní režim spojený s užitím původních průkazů o způsobilosti řidiče taxislužby se při posuzování důvodů pro vznik nespolehlivosti, odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby a jeho zadržení, a výkonu ostatních práv a povinností spojených s užitím původního průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby (např. umístění průkazu, oznamovací povinnosti provozovatele taxislužby, odevzdání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby), řídí zákonem o silniční dopravě ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti novely. K bodům 3 a 4 S ohledem na nové vymezení a principy evidence vozidel taxislužby se stanoví postup pro přeevidování těchto vozidel. K bodům 5 a 6 Ustanovení směřují k dokončení řízení zahájených před novelou zákona o silniční dopravě. S ohledem na skutečnost, že dle navrhované právní úpravy bude řidič taxislužby žádat nově o udělení oprávnění řidiče taxislužby, nikoliv tedy pouze o vydání průkazu řidiče taxislužby, se navrhuje, aby řízení o vydání průkazu řidiče taxislužby zahájena před novelou zákona o silniční dopravě, byla zastavena. Řízení o zařazení vozidla do evidence vozidel taxislužby

57

zahájená přede dnem nabytí účinnosti novely se dokončí podle zákona o silniční dopravě ve znění účinném po nabytí účinnosti novely. Část druhá K bodu 1 Upřesňuje se skutková podstata přestupku postihující užití takového vozidla v silničním provozu, které svým označením vyvolává dojem, že je s ním vykonávána nebo nabízena taxislužba, ačkoliv s ním taxislužba nabízena nebo vykonávána není. Subjektem tohoto přestupku je jakákoli fyzická osoba, a proto tento delikt není zařazen v zákoně o silniční dopravě. Tato skutková podstata míří na jakékoli označení, které vyvolává celkový dojem, že je s vozidlem vykonávána nebo nabízena taxislužba, ať už přímo označením zákonem předepsaným pro vozidla taxislužby (svítilna), historickým označením charakteristickým pro vozidla taxislužby (přerušované černobílé pruhy či podobné pruhy černobílých čtverců, příp. i v jiných barvách vyvolávajících obdobný vizuální dojem, příp. podpořené charakteristickou žlutou barvou vozidla apod.) nápisem taxi nebo nápisem podobným (taksi, taxík, taksík, laxi, taksiiii apod.), nápisem sdělujícím, že jsou s vozidlem nabízeny pohotovostní přepravní služby (smluvní přeprava, přeprava osob, odvezeme Vás za 50 Kč, přepravíme Vás i Vaše zavazadlo, transport apod.). Určující pro posouzení naplnění skutkové podstaty bude dojem, jaký v průměrném občanovi bude takové vozidlo vyvolávat a zda takový občan bude moci důvodně předpokládat, že je s vozidlem nabízena nebo vykonávána taxislužba. K bodu 2 Doplňuje se skutková podstata přestupku řidičů taxislužby spočívající v poškození cestujícího na ceně jízdného. Jedná se o poměrně specifický přestupek řidiče taxislužby, který však svou podstatou nespadá do zákona o silniční dopravě, a proto nebyl zahrnut do přestupků řidiče taxislužby v § 34e zákona o silniční dopravě (viz bod 26 části první). K bodu 3 Bylo přistoupeno k rozšíření možnosti ukládání zákazu činnosti v případě přestupků na úseku taxislužby. Jedná se o skutkové podstaty, kterých se nejčastěji dopouštějí osoby provádějící tuto činnost bez příslušných oprávnění k provozování taxislužby, často bez koncese, a nelze je tedy stíhat jako dopravce podle zákona o silniční dopravě. Zpřísněním alespoň přestupkového postihu o zákaz činnosti, jehož porušení by vedlo k dalším sankcím a trestům by mělo být dosaženo vyššího preventivního i sankčního účinku těchto ustanovení. K bodu 4 Doplňuje se oprávnění pro obecní policii k řešení přestupků podle zákona o silniční dopravě.

58

Část třetí Úprava souvisí se zvýšením maximální výše přirážky k jízdnému při jízdě bez platného jízdního dokladu, kdy není důvodné mít odlišnou úpravu v silniční a drážní dopravě. K důvodům viz odůvodnění k bodu 14 části první. Část čtvrtá Jedná se o formální změnu zákona o správních poplatcích navazující na změny provedené v zákoně o silniční dopravě. Část pátá Účinnost se navrhuje v souladu s účinností nařízení č. 181/2011 k 1. březnu 2013.

V Praze dne 3. října 2012

RNDr. Petr Nečas, v.r. předseda vlády

Mgr. Pavel Dobeš, v.r. ministr dopravy

59