1994 Rok 1994 jsme zahajovali s polovičním počtem členů, kterých bylo sotva 15. V lednu jsme se zúčastnili školení trenérů v Praze. Školení pro nás dopadlo dobře a všichni jsme byli úspěšně vyškoleni na trenéry III. třídy se specializací na akrobatický rock and roll. Od nás byli vyškoleni manţelé Bajerovi, Jarda Císler, Eva Višňová a já s bráchou Milanem. V únoru jsme jeli znovu na soutěţ a to 5. února do Prahy na Memoriál V. Broţe, na kterém jsem podal návrh na soutěţ 22. října ve Zlíně kategorií A, B, C. Míša s Katkou jeli na Céčka a já s Martinou na Béčka. Nakonec z toho bylo velké zklamání. Míša s Katkou byli 10. z 12 párů a já s Martinou 18. z 19 párů. Opravdu velké zklamání, ale ţivot jede dál a rock and roll je přece pro radost a ne pro pláč. Marťa plná energie a optimismu ….
„Zamilovaný pohled na hodného fotografa…… Za fotoaparátem moje maličkost
Katka s Martinou při lehké rozcvičce před těţkým pádem ve vlastní soutěţi.
1
Chybička se vloudila…. Poslední účinkování na soutěţích Katky a Míši
Ano TINA je náš časopis Martina s Katkou
Projeli jsme to, ale sranda musí být. Jaromír s Martinou při cestě vlakem z Prahy.
2
Duben byl ve znamení Karlových Var, kde byly dvě soutěţe hned týden po sobě. Na Karlovarský pohár 23. dubna jsem jel pouze já s Martinou. Bylo z toho 16.místo z 18 párů a smutek ze špatně odtancované soutěţe. Náladu jsme si vylepšili aţ za týden 30. dubna ve Wand cupu v hotelu Thermal, kde jsme zajeli v pohodě, a i kdyţ jsme skončili těsně před branami finále na 8. místě byli jsme spokojeni. Potvrzení Béček si odbyl Milan s Evčou, jenţ skončili na 14. místě z 16 párů. Byla to vlastně jejich poslední společná soutěţ. Skvělou premiéru měl v kategorii C pár Libor Růţička – Monika Chmelinová, který z opravek postoupil do finále, kde obsadil i přes kiks pořadatelů s muzikou, výborné 5. místo. Květen pro nás začal vystoupením na Miss sestřička, kde jsem v Áčku tancoval já s Martinou a zajeli jsme perfekt v pohodě. Horší to však uţ bylo na soutěţi v Jihlavě, kde jsem nestačil s dechem a 8. místo z 11 párů bylo toho obrázkem. Libor s Mončou zajeli zase dobře a 5. místo ze 14 párů bylo určitě úspěchem. Soutěţní rok jsme zakončili v Bratislavě na soutěţi 4. června O cenu IUVENTY. Byl to šílený maraton se šíleným koncem. Růţa s Mončou skončili 16. z 22 párů a já s Marťou poslední na 10. místě v kategorii B. Byl to prostě špatný den a oškliví porotci. Hodnocení sezóny 1993 – 1994 ??? Střídavě oblačno. Jaromír Bartík s Martinou Frydrychovou získali nominaci pro kategorii A a v bodovém hodnocení na konci sezóny skončili v kategorii B na 5. místě. Milan Bartík s Evčou Višňovou v kategorii B na 27. místě. Libor Růţička s Monikou Chmelinovou získali body na Béčka, ale Katka s Míšou o ně přišli. Milan s Evčou po úspěšné sezóně, ve které se během dvou soutěţí na podzim dostali do podvědomí jako skvělé Céčka a vše potvrdili obhájením Béček ve Varech. Takţe Rokec Zlín zaznamenal spíš úspěch a upevnil si pozice v Rock and rollové republice. V červnu jsme uspořádali soustředění ve Skryjích, kde jsme odjeli 18. června. Odpadl sice původně plánovaný první běh, kde byl zařazen rock and roll, ale to vůbec nebránilo tomu, aby jsme si udělali po dohodě s Vladimírem Burianem nultý běh sami pro sebe. Celý tábor byl náš a nám nic nescházelo. Počasí nám perfektně vyšlo a za celý týden ani nekáplo. Spolu s námi měli soustředění na nultém běhu také moderňáci s České Lípy, s nimiţ jsme se dělili o parket a tábor, který se po celou dobu našeho běhu dostavoval za pomocí stárleťáků. Soustředění se účastnil Milan s Evčou, Jarda s Jitkou, Petr s Dášou a já s Martinou. Jarda nás sice brzy opustil, ale to vůbec nebyl důvod ke smutku, neboť veselo bylo aţ aţ. Já jsem byl ve Skryjích autem, takţe kdyţ byl hlad nebo ţízeň, koplo se do vrtule a jelo se nakupovat. Vše perfektně fungovalo a nám se domů nechtělo. Náš nultý běh skončil 25., kdy nás vystřídal Růţa s Mončou a Zbynďa se svojí kočkou, kteří přijeli na moderndanc. V srpnu jsem jel s Martinou opět do Skryjí, kde jsme vedli běh rokenrolu pro začátečníky místo Václava Kosmáka, který se věnoval společňákům. Rokenrol nám totiţ Václav hodil s klídkem na krk, i kdyţ jsme mu původně měli pouze asistovat, ale dobře nám tak. Zajímavé na tomto běhu bylo to, ţe se ho zúčastnil pouze jeden klub a to se samýma holkama, které spolu tancovaly. No prostě šok, ale nakonec jsme vše ke spokojenosti všech perfektně zvládli. V září jsme se s Jardou Císlerem 24. a 25. byli školit na porotce. Tentokráte to bylo ostré školení se zkouškami a vůbec ţádná sranda jak před rokem. Nakonec jsme s Jardou úspěšně sloţili zkoušky, i kdyţ to byl přece jen takový malý zázrak, neboť jsme s Jardou nikdy do porotování nedělali. V září jsme s Marťou začali vyučovat v taneční škole pro děti v Dominu na šestém chlapeckém internátu ve Zlíně. Vyučovat by jsme měli po celý školní rok a to kaţdé pondělí dvě hodiny od 16 do 18 hodin. Dává nám to sice zabrat, jak časově, tak fyzicky a v neposlední řadě i psychicky, neboť práce s dětmi je občas úmorná, ale vyučování pro nás znamená stálý příjem pro náš klub, bez kterého by jsme si spoustu věcí nemohli dovolit. Peněz totiţ nikdy není nazbyt. 3
Celé září se však hlavně neslo v duchu příprav na druhý ročník „O cenu města Zlína“ v akrobatickém rock and rollu. Dostali jsme nominačku Áček a přebory B a C. Vše se mělo uskutečnit stejně jako loni v hale SPŠ Zlín a to 22. října. Jednu chvíli to vypadalo, ţe by na soutěţ mohla přijet i brněnská televize, ale bohuţel přišli brňáci s ME týden před Zlínem. V tu chvíli byla televize fuč, sponzoři fuč a vůbec mohli jsme zase začít od nuly. Nakonec se stejně ME nekonalo a my pouze přišli o televizi a sponzory. Zkoušeli jsme ještě NOVU a Zlínskou televizi, ale ani jedna neměla o soutěţ zájem. Tak se opakovala historie a stejně jako loni jsme museli na poslední chvíli shánět sponzory na vlastní pěst. Naštěstí jsem uţ měl nějaké zkušenosti z loňska a hlavně jsem měl nápad odkud na sponzory. Bohuţel Greta agency odstoupila na poslední chvíli od smlouvy stejně jako loni a vše bylo na mně a mé mamince. Hodně mi pomohla i má spoluţačka Helga Gregarová, která mi sehnala nejen sponzora NOVATEX, ale i zajistila propagaci ve Zlínských novinách, kde vyšel před soutěţí o nás článek s pozvánkou na soutěţ. Sice je v článku spousta výmyslů pana redaktora, ale svůj účel to splnilo. Po soutěţi Zlínské noviny přinesly ještě fotografickou zkratku ze soutěţe a vůbec se snaţily nám pomoci.
Článek ve Zlínských novinách byl skvělý, i kdyţ byl hodně smyšlený a rozhovor probíhal úplně jinak.
Ale dík za něj.
Rádio měla na starosti Katka Kristková, která pracuje v AZ rádiu, takţe na AZetku o nás věděli. Já to ještě jistil v RÁDIU ZLÍN v kulturním bloku. Káťa nám píchla nejen s reklamou. Sehnala nám také ozvučení, starala se o muziku a vůbec se snaţila. S bufetem nám pomohla zase paní Kristková, za coţ jí velký dík, neboť nám pomohla s nákupem zboţí do bufetu, o který se na soutěţi starala Katka se svojí ségrou a rychlým poslem Míšou, který měl k dispozici Rubešovic OLCITA (skvělý vůz). Se zpracováním plakátů nám pomohla GRÉTA AGENCY, která neměla zrovna čisté svědomí kvůli sponzorství a tak se snaţila nám aspoň nějak usnadnit propagaci. Letáky se podařily, i kdyţ to bylo zase jenom o fous. Nakonec byly letáky ve všech trolejbusech MHD včas. Peťa s Evčou měli na starosti vyvěšování plakátů po domech a po městě. Vše perfekt fungovalo a já si jen liboval, ţe se nám podařilo během jednoho týdne sehnat sponzory a ne ledajaké. Sice se nepředali, ale hlavně ţe dali, neboť bez peněz se soutěţ nedá pořádat. Mé mamince se podařilo sehnat dva sponzory. ATOTU a CONETU. Jedni dali peníze, druzí kosmetiku. Já pak rozhodil sítě po Zlíně a nezapomněl jsem na Jirku Přikryla. Jirka nezklamal. Nejenţe sehnal oponu z divadla stejně jako loni, ze které jsme postavili stěnu, ale také dokázal ukecat svého šéfa, aby nám firma Bren věnovala věcné dary v hodnotě asi 3.000,- Kč. Dále jsem kontaktoval Lenku Kamenářovou, která mi 4
pomohla s Českou spořitelnou. Pak jsem ještě sám sehnal firmu Pert, Agrobanku, Hornickou pojišťovnu a sodovkárnu v Tečovicích, která nás stejně jako loni zásobila limonádama. No a nezapomněl jsem na Gretu agency, která slíbila také nějakou cenu pro soutěţící.
Startovní listina slibovala skvělou podívanou. Sice nebyl přihlášen Roman Kolb s Míšou Večeřovou, neboť týden před soutěţí měli těţký pád, ale byla tu celá Česko – Slovenská špička. Bohuţel v den soutěţe, v den D se vše začalo kazit. Napřed se pokazilo vozidlo Stana Kočiše s Milanem Vyčítalem a pak také zklamala Fordka pana Plačka z Varů. Varáci sice nakonec přijeli, ale to uţ byla soutěţ v plném proudu a z Bratislavy dojeli pouze Béčka, ale zato včas. Z těchto důvodů se celá soutěţ zcvrkla na základní kola a Áčka se jela rovnou finále. Škoda ... Vše vypuklo ráno v soboru 22. října v 8 hodin, kdy jsme vtrhli na plac a začali stavět stěnu na reklamy. Konkrétně to byla naše stavební firma Milan Bajer & Pavel Daněk „Chroust“ za asistence Míši a Růţi. Petr Rajnoch jako vedoucí soutěţe si vše ostatní organizoval. Rozděloval šatny, vítal soutěţící atd.... Ti se začali po 10 hodině pomaličku, ale jistě shromaţďovat. Sice někteří měli problémy halu najít, ale nakonec všichni kdo přijeli do Zlína ji šťastně našli. Kolem 12 hodiny přijel moderátor, můj spolubojovník z vojny Tomáš Horváth i se svou asistentkou Petrou. Tomáš odvedl skvělou práci a s porovnáním s loňskou soutěţí to mělo výbornou úroveň. Bylo znát, ţe Tomáš tancování opravdu rozumí a pracovat s mikrofonem mu opravdu nedělá ţádné potíţe. 5
Vlastní soutěţ vypukla po půl třetí základními koly Béček a Céček. Vše perfektně fungovalo aţ do chvíle, kdy přišla řeč na doktora. V tu chvíli byl průšvih, neboť lékaře jsme neměli a to byla chyba. Nikdy se na soutěţích nic nestalo, ale v den D se toho mělo ještě hodně udát.
Vasil Gjurov a Jana Petrová Legendy našeho Rock and Rollu Ve Zlíně první.
Petr Kordač a Zuzana Kordačová Den ode dne lepší. Světová třída Rock and Rollu Ve Zlíně druzí
Radim Holuša a Iveta Povolná Naděje do budoucna? Ve Zlíně třetí
6
Začalo to kolem půl páté, kdyţ se sloţila Iveta Povolná. Byla to sice jen chvilková slabost, ale Ivetu jsme museli křísit a vynést na čerstvý vzduch. A to ještě vůbec netancovala. V tu chvíli jsme začali ţhavit telefonní linky a sháněli jsme doktora, který by byl ochotný na soutěţ přijet. Nakonec ho sehnala Zuzka a doktor Vácha přijel právě včas. Po opravkách se totiţ psychicky sloţila Eva Dutková a nebyla schopná dále porotovat. Pan doktor Vácha si naštěstí věděl rady a pěkně jí dal pár prášků s tím, ţe tak za půl hodinky bude schopná jakţ takţ porotovat. Bohuţel se tímto zpomalil průběh finále, neboť kategorie B se musela tancovat aţ na úplný závěr soutěţe. Do finále se dostaly oba naše zlínské páry. V Céčkách Libor Růţička s Monikou Chmelinovou a v Béčkách já s Martinou. Oba jsme svorně ve finále skončili na 6. místě. Růţa bohuţel ve finále zkazil, jinak by ho stupně vítězů neminuly. Já s Martinou zajel bez chybičky a čekali jsme rozhodně lepší umístění jak šesté místo. Bohuţel porota byla jiného názoru. Kategorii A vyhrál starý známý Vasil Gjurov s Janou Petrovou před Kordačovými a Radimem Holušou. Čtvrtý skončil Pavel Čermák, který si tak zajistil reprezentaci na MS v Bratislavě. Celou soutěţ si skvěle organizoval Petr Rajnoch společně se Zuzkou Bajerovou a Marcelou Zbořilovou. Muziku měl pod palcem můj brácha Milan, který odvedl skvělou práci, k čemuţ mu napomohla naše domácí aparatura, kterou před soutěţí zakoupil. Nesmím zapomenout na Jardu Císlera, který si odbyl za Zlín premiéru za porotcovským stolkem, kdyţ porotoval kategorii C a navíc stačil obsluhovat svůj počítač, který nám dal k dispozici. No a já jsem také přispěl k pohodě na soutěţi tím, ţe jsem se stejně jako před rokem podílel na veškeré organizaci od dopravy, přes ubytování aţ po bufet. Občas jsem to sám nechápal jak to zvládám organizovat soutěţ a ještě k tomu být úplně v pohodě na parketu. Soutěţ se nám opravdu povedla a oproti loňské soutěţi bylo vidět zkvalitnění organizace a úrovně soutěţe. Dokonce bylo letos i hodně diváků aţ jsem se sám divil. Soutěţící byli také spokojeni a vítězové obzvlášť, neboť ceny byly opravdu hodnotné. Vţdyť vítězný pár kategorie A dostal ceny v hodnotě asi 7.000,- Kč. Jedinou chybičkou, která se nám do soutěţe vloudila, ale kterou jsme během soutěţe napravili byla nepřítomnost lékaře. Co říct na závěr? Snad jen jedno – velký dík všem, kteří přiloţili ruku k dílu a pomohli tuto akci uskutečnit. Dík sponzorům, členům našeho klubu a jeho příznivcům. Bylo to super.
Vasil s Janou
7
Pavel Čermák s Janou Kárnou
Petr se Zuzkou
8
Radim s Ivetou
Brňáci Pavel s Janou sice čarovali jak to jen šlo, ale stačilo to „pouze“ na čtvrté místo. Tím si však zajistili účast na MS 94 v Bratislavě
Martin Vítek s Helenou Šírovou toho moc nepředvedli, neboť uţ v první půli akroby si Helena vyvrtla kotník a bylo dobojováno.
9
Zlínské noviny splnily slib a na soutěţ si vzpomněly. Jinak moje maličkost s Martinou při finálové krokovce.
4. listopadu jsem na revanţ Tomášovi Horváthovi s Martinou vystoupil na Miss středních škol v Uherském Hradišti. Tomáš tuto akci nejen organizoval, ale také moderoval. Vystoupili jsme aţ na úplný závěr programu jako zlatý hřebík celé akce, jenţ se vcelku vydařila. Jo Tomáš Horváth umí. 5. a 12. listopadu jsme pořádali nábor nových členů. Holek se sešlo neúrekom, ale pánové byli skoro neviditelní. Po pár trénincích nevydrţelo ani to. Škoda třeba příště to bude lepší. 26. listopadu jsem jel s Martinou a bráchou do Bratislavy podívat se na Mistrovství světa kategorie A a juniorských formací. Bratislava viděla triumf českého Rock and rollu, kdyţ se mistry světa stal český pár Roman Kolb s Michaelou Večeřovou. Na pátém místě skončil ještě pár Petr Kordač se Zuzkou Kordačovou.
Milan s Broňou (jeho praţská partnerka) a moje Marťa v pozadí, jak jsem je zachytil na MS v Bratislavě
10
Naši Mistři světa Roman Kolb – Michaela Večeřová
27. listopadu jsme s Martinou opět tancovali za hubičku ve Flipu na Domino párty. Byla to akce, na kterou raději zapomenout. Zpívala tam sice Marcela Holanová a hrál a zpíval malý Jakub Třasák, ale to asi bylo vše. Atmosféra jako na funusu, jeden trapas za druhým, organizační výbuch. Jediné co mělo trošku úspěch byly švédské stoly, které byly neustále obléhány. 2. prosince časně z rána jsme se s Martinou vydali autobusem do Prahy. Měli jsme totiţ namířeno do Dráţďan na soutěţ. Základní tábor jsme si postavili na Strahově u bráchy na kolejích. Odtud jsme večer podnikli výpravu na Ţiţkov, kde jsme si zlehka zatrénovali v STK u Dutkové s níţ jsme si domluvili rande na půl páté ráno ve Vysočanech odkud jsme odjíţděli autobusem s výpravou z STK do Dráţďan. Organizace alá Dutková překvapivě jakţ takţ fungovala aţ jsem se sám divil. Časně z rána jsme překročili hranice a v Dráţďanech jsme byli po 8 hodině ráno. V hale nebyla ani noha a tak jsme podnikli výlet do centra Dráţďan. Do centra to bylo v pohodě, ale cestu zpět si náš řidič hodně zkomplikoval. Uţ jsme si chvílemi mysleli, ţe to ani nenajdeme. Dráţďany byly opravdu pěkné a v centru jsem vyfotil skoro celý film. Bohuţel jsem pak doma zjistil, ţe jsem si ho špatně zaloţil a z fotek nebylo vůbec nic. Podobné to bylo i s organizací soutěţe, také nebyla moc dobře organizována. Největší zádrhel vznikl při konfrontaci našich a východoněmeckých pravidel, které byly značně předpotopní. Bohuţel jsme před soutěţí neodhalili všechny rozdíly v pravidlech a tak se stalo, ţe mnohé české páry na tento rozdíl ve výkladu pravidel doplatily velkou bodovou sráţkou, jenţ je odkázala do role diváků, neboť opravky ve východoněmeckém Rock and rollu neznají. 11
Mezi těmito páry jsem ke vší smůle byl i já s Martinou a vlastně všechny české Béčkové páry ještě s několika juniorskými. Problém byl v délce sestavy. V Německu se tancovalo na délku skladby a neměří se čas jak dlouho pár tancuje. Takţe kdo skončil dřív nebo později jak muzika měl smůlu. Nám se to povedlo jak v krokovce tak v akrobě a opravky nebyly. To rozhodlo o tom, ţe jsme skončili aţ devátí, tudíţ poslední. Sice se na závěr pořadatelé všem Béčkovým párům omluvili, ţe na nás bohuţel nemají metr, coţ jsme také dokázali v závěrečné společné ukázce, ve které jsme předvedli všechny akrobačky, jenţ patří ve východním Německu k Áčkovým, za coţ jsme sklidili obrovský potlesk, ale zklamání z vlastní soutěţe to zakrýt nemohlo. Cesta ze soutěţe byla trošku komplikovaná, ale nakonec jsme se sice utahaní, ale ţiví a zdraví vrátili nad ránem do našeho základního tábora na Strahově. Domů jsme dorazili aţ v neděli po deváté hodině večer, kdyţ jsme s autobusem ve zdraví do slova a do písmene dobruslili do Zlína. Sice v lehké křeči, ale přesto naše naděje. Petr Rajnoch s Evčou Višňovou
Libor Růţička s Monikou Chmelinovou při tréninku před závodama v Praze. Ţe by další konec skvělého páru??? Byla by to velká škoda, mají na to….
12
17. prosince jsme se naposledy v tomto roce zúčastnili soutěţe v Praze. Byla to soutěţ plná organizačních zmatků a zádrhelů. Za nás soutěţil pouze jeden pár v kategorii C a to Libor Růţička s Monikou Chmelinovou. Monča sice málem vše zmařila při prezenci, neboť neměla průkaz, ale nakonec se vše podařilo vyřídit. Stálo to sice nějaký peníz, ale dobře jim tak. Soutěţ se pro náš pár vyvíjela jako obvykle. Přes opravky do finále. Opravky bez chybičky a ve finále drobný kiks. Nakonec z toho bylo 4. místo. Dá se říct úspěch, ale nebýt zaváhání tak jsme byli na bedně. Škoda .... Moţná to bylo naposledy, kdy Růţa s Mončou tancovali společně za Rokec. Oba trénují v Kampě a po Novém roce by měli tancovat za Junior SOKOL KAMPA, kde tancuje i brácha Milan. Škoda, měli na to, aby získali pro ROKEC první historický kov. Snad se to ROKECU podaří uţ v příštím roce 1995. Naděje vkládáme hlavně do nového páru Petr Rajnoch – Eva Višňová, kteří to chtějí zkusit v kategorii C, takţe uvidíme. Konec roku jsme stejně jako loni vyuţili k vydělání pár korun. Letos jsme tančili s Martinou spolu s bývalýma pulsačkama na Všemině, kde jsme během půl hodiny odtancovali třikrát akrobu ve třech sálech a vydělali 1.500,- na ruku. Byla to sice makačka, ale stálo to za ten peníz. Skončil rok 1994 a před námi je rok 1995. Já dopsal kroniku a konečně napravil to, co jsme za čas naší existence zanedbali. Teď mi uţ nezbývá neţ psát o přítomnosti. A jaká bude?
Kdo ví ......
13
