OD ROKU 1970 AŽ DO SVÉ SMRTI 21. LEDNA 1988 JE BOŽÍ PROZŘETELNOSTÍ POSTAVENA DO ÚŘADU GENERÁLNÍ PŘEDSTAVENÉ KONGREGACE MILOSRDNÝCH SESTER SV. KARLA BOROMEJSKÉHO VE ZNOJMĚ-HRADIŠTI. JEJÍ SLUŽBA GENERÁLNÍ PŘEDSTAVENÉ JE ZASAZENA DO DOBY PO UKONČENÍ 2. VATIKÁNSKÉHO KONCILU A VRCHOLÍ V ROCE 150. VÝROČÍ PŘÍTOMNOSTI SESTER BOROMEJEK V ČESKÉ REPUBLICE. SLOVA SV. JANA XXIII. PŘI OTVÍRÁNÍ KONCILU MŮŽEME VZTÁHNOUT I NA JEJÍ HORLIVOST PRO CÍRKEV: „JE NAŠÍ POVINNOSTÍ DÁT SE S RADOSTÍ A BEZE STRACHU DO PRÁCE, KTEROU VYŽADUJE NAŠE DOBA, A POKRAČOVAT TAK V CESTĚ, PO KTERÉ CÍRKEV KRÁČÍ UŽ TÉMĚŘ PO DVACET STALETÍ. A MŮŽEME SE JIMI POVZBUDIT I MY.
TONEČKA NEDOSTALA VYSNĚNOU PANENKU A TEHDY OSMILETÉ DÍTĚ, VE CHVÍLI NENAPLNĚNÉHO OČEKÁVÁNÍ, POZNÁVÁ A PŘIJÍMÁ DAR POVOLÁNÍ. TENTO OKAMŽIK ONA SAMA OZNAČILA JAKO MILOST PRAVÉHO OKAMŽIKU – KAIROS. OD TÉTO CHVÍLE CHCE BÝT NEVĚSTOU KRISTOVOU. TATO MYŠLENKA JI JIŽ NEOPUSTILA. KDYŽ JI OPUSTILA JEJÍ NEJLEPŠÍ KAMARÁDKA, TEHDY JÍ BYLO 11 LET, A NEŘEKLA JÍ, ŽE ODCHÁZÍ DO KLÁŠTERA A ANI SE S NÍ NEROZLOUČILA, BYLO PRO NI ZATĚŽKÁVACÍ ZKOUŠKOU. ZDÁ SE, ŽE SE PŘIJETÍM TOHOTO ZKLAMÁNÍ OSAMOSTATNILA A REÁLNĚJI UVAŽOVALA O SVÉ VLASTNÍ CESTĚ ZA PÁNEM.
VE 13 LETECH SVEDLA TUHÝ BOJ S MILOVANÝM TATÍNKEM, KTERÝ VYHRÁLA, A ODCHÁZÍ DNE 6. 7. 1927 DO PROVINČNÍHO DOMU SCB VE FRÝDLANTĚ NAD OSTRAVICÍ, DOKONČUJE ZDE MĚŠŤANSKOU ŠKOLU UŽ JAKO ČEKATELKA.
1931 – PROŽILA VELKOU ZTRÁTU, ZEMŘEL JÍ MILOVANÝ TATÍNEK CELÝ ROK ZÁPASILA SE SMUTKEM. V 18 LETECH SE SVĚŘUJE JAKO SIROTEK MATCE BOŽÍ. PO PŘEKONÁNÍ SMUTKU JEŠTĚ ODHODLANĚJI POKRAČUJE VE SVÉM POVOLÁNÍ: Ó PANE, PŘESAĎ SVŮJ KVĚT DO ZAHRADY SVÉ LÁSKY. 1933 – UDĚLALA MATURITU A STALA SE UČITELKOU.
14. 8. 1933
vstup do noviciátu v Praze
1. 9. 1934
noviciátní praxe v Třeboni
15. 8. 1935
složila v Praze 1. sliby
19. 3. 1940
složila doživotní sliby v Praze
Od noviciátu působila v Třeboni jako učitelka až do roku 1942. Od roku 1942 do roku 1945 pomáhá sestrám v nemocnici ve Slaném u raněných vojáků. V roce 1945 se vrací do školy a to v Brně – Líšni, až do 11. 2. 1949. Pak už se nikdy nevrátila k učitelské praxi, církevní školy byly zavřené.
V ROCE 1950 SE STALA PŘEDSTAVENOU KOMUNITY I ČINNOSTI SESTER V PRACHATICÍCH. VEDLE TOHOTO ÚKOLU DOSTALA ZA ÚKOL UKRÝT PRONÁSLEDOVANÉHO MLADÉHO FRANTIŠKÁNA.
Při výslechu odpověděla: »Službu Bohu chápu jako službu lidem. Snažila jsem se o takovou službu ze všech sil. Myslím, že jsem ve školách vychovávala mládež dobře, tak také stojím před svým svědomím. Moje výchova dětí směřovala k poslušnosti Boha a pro blaho bližních.«
Sourozencům i sestrám do komunit napsala z vězení mnoho dopisů, ve kterých projevovala velkou lásku ke každému z nich. Ujišťovala je, že se o ni nemusí bát. Často jim psala: „Jsem v dlani Boží“ a „Abychom nezklamali očekávání nejen nebe, ale i země.
PO PROPUŠTĚNÍ Z VĚZENÍ 10. 5. 1960 BYLA „UKRYTA“ DO VELKÉ KOMUNITY VE VIDNAVĚ. V KRÁSNÉM PROSTŘEDÍ POHRANIČNÍHO MĚSTA POOKŘÁLA. ZŮSTALA ZDE 10 LET. V ROCE 1965 DOSTALA NOVOU AMNESTII A UŽ NEBYLA STŘEŽENA TAJNOU POLICIÍ. V ROCE 1969 SE STALA PŘEDSTAVENOU TÉTO KOMUNITY.
Matka Vojtěcha začala pravidelně informovat sestry o dění ve společenství, později o dění v nově vzniklé Federaci boromejek a v celé Církvi. Neúnavně se starala o formaci všech sester v duchu 2. vatikánského koncilu. Kongregace měla v této době 680 sester, které žily ve 30 komunitách. Politická komunistická scéna se začala přiostřovat.
»JE SPLNĚN VELIKÝ ÚKOL, MÁME NYNÍ UČEBNICI SVATOSTI. ČEKÁ NÁS VŠAK ÚKOL DALEKO TĚŽŠÍ: UČINIT ZE SVÉHO ŽIVOTA ŠKOLU SVATOSTI.«
VEDENA DUCHEM SVATÝM NEÚNAVNĚ UČILA SESTRY POŽADAVKŮM EVANGELIA, VYJADŘOVANÝCH UČENÍM KONCILU. VZOR SV. KARLA JI POVZBUZOVAL K NEÚNAVNÉ ČINNOSTI. KONALA VĚCI, ZA KTERÉ BY MOHLA BÝT KDYKOLIV KOMUNISTICKÝM REŽIMEM POTRESTÁNA, DALEKO VÍCE NEŽ V 50. LETECH. PRO BUDOUCNOST KONGREGACE VYCHOVALA TAJNÉ SESTRY, Z NICH 50 ZŮSTALO DOPOSUD, A MOHLY TAK PO ROCE 1990 NASTOUPIT DO NEMOCNICE V PRAZE …. SAMA TAJNÉ KOMUNITY NAVŠTĚVOVALA V CIVILNÍM OBLEČENÍ.
KANONIZAČNÍ ŘÍZENÍ SLUŽEBNICE BOŽÍ MATKY VOJTĚCHY 26. 11. 1996 V BRNĚ ZAČAL DIECÉZNÍ PROCES
V ROCE 2004 BYL PŘ E V E Z E N D O VAT IK Á N U,
a 6. 12. 2014 sv. Otec František potvrdil dekret o heroicitě ctností. Matka Vojtěcha dostává titul ctihodná.
