18. let od založení. Ročník 2014 číslo 13

18.

Ročník 2014

let od založení

číslo 13

Obsah Rubrika: Slovo paní ředitelky Hodnoty……………………………………………………………………...1 Rubrika: Z pamětní knihy Domova seniorů Devátý pražský obvod má Domov seniorů….………………………...2 Domov seniorů otevřen…………………………………………………...4 Rubrika: Příspěvky pana Kurandy Domov seniorů v Nových Vysočanech…………………………………7 Vzpomínky………………………………………………………………….10 Rubrika: Příspěvky klientů Na Nové Vysočany vzpomínala obyvatelka Domova seniorů paní Rozálie Bezoušková ve svých 96 letech……………..………….…...13 Rubrika: Zaměstnanci Domova seniorů Bývalí zaměstnanci……………………………………,………………,,,.16 Současní zaměstnanci……………………………………………..…….18 Rubrika: Sportovní koutek Ať klouby nebolí…….…………………………………………………….20 Rubrika: Zábava Spojování…………………………………………………………..…….…22 Skrývačky…………………………………………………..……...……….23 Křížovka…………………………………………………………….……….24 Soutěžní kvíz……………………………………………………..……..….25 Rubrika: Kulturní koutek Kulturní program………………………………………………..……..….26

Slovo paní ředitelky

Hodnoty Pro každého z nás jsou důležité jiné věci. Pro moje děti je důležité internetové připojení, pro moji maminku její děti, pro kamarádku dobrá práce a nový dům. V květnu už to bude pět let, co jsem se stala ředitelkou Střediska. Každodenní setkávání s nemocemi, neštěstím, neuvěřitelnými životními příběhy a v neposlední řadě i smrtí můj žebříček hodnot hodně pošramotilo. Už dobře vím, že nejdůležitější v životě je moje rodina, mí nejbližší a to, že mohu pomoci s bolestí, s problémem nebo jen s útěchou. Děkuji Vám! Děkuji všem, kdo jste mi dali schopnost radovat se z každé maličkosti, z každého nového dne a z každého úsměvu.

Mgr. Michaela Žáčková

~1~

Z pamětní knihy Domova seniorů

Devátý pražský obvod má Domov seniorů Ze starých nevzhledných pavlačových domů na Novovysočanské ulici v Praze se podařilo během dvou let vybudovat pěkný, moderní Domov seniorů. Snad největší radost z něj měli ti, kteří se sem umístili jako první. Obyvatelé vedlejšího nevyhovujícího domu s pečovatelskou službou. K nim postupně od ledna přibývali další. Vybudovat ze starého nové, to není nejlehčí. Že se zde podařilo zřídit opravdový domov pro starší lid, kde se necítí jako v kasárnách, je zásluhou devátého pražského obvodu i sponzorů. Zejména ČKD Holdingu a firmy Sony. Dnes již je celý objekt obsazen 75 obyvateli, kteří jsou ubytováni v deseti pokojích pro dvojice, ostatní v pokoji pro jednotlivce. Našli pěkné prostředí a nemuseli se rozloučit se svým oblíbeným nábytkem, kobercem a třeba starožitnými hodinami. Jak říká ředitel Karel Lukáč, dbají na to, aby lidé měli své soukromí. A senioři jsou zde spokojeni. To potvrzují například manželé Novotní, kteří se přistěhovali mezi prvními. Dobře se tu cítí čtyřiaosmdesátiletá paní Olšová a většina dalších. Devadesátiletý pan Pavelka vítá rozdíl mezi zdejším domovem a dřívějším domem s pečovatelskou službou, kde se například v sobotu a v neděli nevařilo, a tak byl jen o konzervách. Obyvatelé domova zde platí 3 100 Kč měsíčně, ačkoliv skutečné náklady jsou daleko vyšší. Na ty 5 500 Kč měsíčně na obyvatele přispívá stát a obec. Obyvatelé domova zde mají postaráno o stravování pětkrát denně, o neustálou službu, na všech pokojích ~2~


je signalizace, která přivolá personál. V současné době jsou tu kromě 89 pracovníků i studentky, které jsou i společnicemi starých lidí. Postaráno je o osobní hygienu, praní prádla. Zanedlouho se otevře kadeřnictví, naplánovaná je též rehabilitace. Nápady by byly. Třeba opatřit šicí stroje. Snad se to podaří. A jestli seženou mikrobus, budou moci vyvézt do města i ty, kteří se tam sami vypravit nemohou, anebo pojedou na výlet do okolí. Domov seniorů však neslouží jen zdejším obyvatelům, ale i starým lidem v obvodě. Pečovatelská služba i občanům z Čakovic a Kbel rozváží kolem 50 obědů. Ti za ně platí ve všední den 21, v sobotu a v neděli 27 korun. To bývá o víkendech v Čechách nevídané. Jeden z pokojů pro dvojice je pak vyčleněn na dočasný pobyt starších, jestliže rodina, která se o něj stará, odjíždí třeba na dovolenou, anebo dcera musí opustit přestárlou matku, jelikož jde sama do nemocnice. Dočasný pobyt s celou péčí a lékařským dohledem však stojí denně 400 Kč. Z Pamětní knihy DS z roku 1996

~3~


Domov seniorů otevřen Dne 31. ledna byl slavnostním přestřižením pásky oficiálně zahájen provoz potřebného a netrpělivě očekávaného DOMOVA SENIORŮ na Novovysočanské ulici v Praze 9. Na území m. č. Praha 9 působil v rámci Střediska sociálních služeb dosud Denní stacionář pro děti (jesle) v Českolipské ul., Dům s pečovatelskou službou v Novovysočanské ul. a pracoviště pečovatelské služby (budoucí Ošetřovatelské centrum) v Harrachovské ulici. Otevřením dokončeného DOMOVA SENIORŮ byl doplněn poslední chybějící článek v systému sociální péče o občany Prahy 9. Lesku a na významu aktu a následné exkurzi dodala přítomnost ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičky, primátora hl. města Prahy Jana Koukala a řady dalších osobností veřejného a společenského života, jakož i zástupců tisku a televize. DOMOV SENIORŮ přivítal první obyvatele 15. ledna a ke konci měsíce jich zde bylo již 26. Plně obsazený by měl být nejpozději v červnu (starosta m. č. Praha 9, Tomáš Kladívko soudí, že se tak stane ještě dříve, možná již v dubnu). Celkem zde pohodlné bydlení nalezne 77 spoluobčanů důchodového věku. DOMOV má celou řadu „nej-“ (ostatně proto ta sláva a pozornost). Kromě toho, že je nejmodernější, je prvním zařízením tohoto typu v Praze, jehož vlastníkem je městská část. Bombastické označení „domov důchodců nové generace“ je právem na místě, protože s tím „klasickým“ má pramálo společného. 65 jedno- a 6 dvoulůžkových pokojů odpovídá moderně vybaveným garsoniérám. Každý „byt“ sestává z pokoje (včetně telefonu), kuchyňského kouta, předsíňky a sociálního zařízení. Veškeré základní ~4~


vybavení je účelné, ergonomické (ať už jsou to kliky a madla u dveří, baterie v koupelně a v kuchyňce, množství elektrických zásuvek, osvětlení atd.), pohodlné a „esteticky univerzální“, aby ho bylo možno eventuelně doplnit vlastními doplňky (v již zabydlených bytech byl k vidění „přirozeně zakomponovaný“ historický šicí stroj, oblíbený ušák, vázy, obrázky apod.). Prakticky jediným rozdílem mezi bydlením v soukromí a zde je fakt, že z pochopitelných bezpečnostních důvodů nelze pokoje zamykat zevnitř. Řešení společných prostor byla také věnována mimořádná pozornost. Dovolují tzv. „polyfunkční využití“, takže například jídelna se snadno může stát společenským sálem pro pořádání koncertů, besed apod. V objektu je ale i řada dalších společenských místností, kluboven, rovněž vybavených kuchyňkou, takže v nich lze pořádat setkání s přípravou občerstvení. Nechybí ani ekumenická kaple. Bezbariérový přístup do všech prostor je samozřejmostí. Na každém podlaží je instalována koupelna s masážní vanou. Pokoje jsou vybaveny i signalizací do „velína“ pečovatelské služby. Po obsazení všech míst a rozběhnutí „všedního“ provozu zde bude působit rehabilitační pracoviště s ultrazvukem, masážemi a elektroléčbou, psycholog, dietní sestra i praktický lékař. Rehabilitační léčebné úkony a služby střediska osobní hygieny budou nabízeny i zájemcům zvenčí. Pro důchodce v okolí (stejně jako pro pečovatelskou službu) bude rovněž vyvářet zdejší moderně vybavená velkokuchyně. Další novum, které odlišuje DOMOV SENIORŮ v Praze od podobných zařízení, je již připravované zprostředkovávání „osobních asistentů – společníků“ ~5~


pro osamělé obyvatele domova. Ve spolupráci s vytipovanými katedrami specializovaných vysokých škol bude vytvořen okruh mladých lidí, kteří mohou být při dlouhých odpoledních a večerech společníky osamocených seniorů. Jak na tiskové konferenci uvedl ředitel Domova pan Karel Lukáč, pobyt zde by měl maximálně ctít soukromí a neomezovat individuální potřeby, ale naopak by se tu „podzim života“ mohl stát příležitostí k nové činorodosti. Z Pamětní knihy DS z roku 1996

~6~

Příspěvky pana Kurandy

Domov seniorů v Nových Vysočanech Nové Vysočany jsou okrajová část Vysočan, periférie. Zvolna se toto území začalo osidlovat až počátkem minulého století, ještě před první světovou válkou. Dosud převážně zemědělské území se začalo přetvářet v průmyslové. Ve Vysočanech a v Libni zaměstnávaly strojírenské a chemické podniky dříve nebývalé množství zaměstnanců. Většinou dojížděli z okolí, protože místních obyvatel nebylo tolik, kolik nové závody potřebovaly. Zdejší byty nestačily, přestože každý, kdo měl možnost, přijímal podnájemníky. Stavěly se rodinné domky ale ne takovým tempem, aby byla poptávka nasycena. Proto se svépomocí stavěly i nouzové kolonie. Po první světové válce, když se požadavek na bydlení ještě více zvýšil, postavila Pražská obec Kolonii obecních domků Za Aero, kolonii v Novém Proseku, noclehárnu v Nových Vysočanech a trojici obecních domů v tehdejší Žižkovské ulici. Tím se urychlila výstavba v této okrajové části Vysočan a počet obyvatel tu vzrostl natolik, že musela být postavena i škola pro jejich děti. Byly tu i další dva objekty: Vystěhovalecká stanice Červeného kříže a Hnanecká stanice policejního ředitelství, lidově zvaná Fišpanka. Nové Vysočany začaly ožívat. Zaplnily se, řečeno dnešním vyjádřením, infrastrukturou, občanskou vybaveností. Postavila se mateřská školka, byly tu obchody a řemeslnické dílny. A po druhé světové válce tu jezdil i trolejbus. ~7~


Obecní domy - stejné budovy s otevřenými chodbami orientovanými do nádvoří. Prostřední z nich byla vybrána k přestavbě na Domov seniorů. Bylo to v polovině roku 1994, kdy tu začali vládnout řemeslníci zedníci, podlaháři, tesaři, truhláři elektrikáři, instalatéři, výtaháři, sklenáři a nakonec malíři. Z jejich práce se vytvořilo toto dílo nákladem 108 milionů korun a dalších 10 milionů pohltilo dovybavení. Je tu 65 jednolůžkových bytů a 6 bytů pro manželské páry. A k tomu úplné vybavení - kuchyně, jídelna, která slouží i za koncertní či přednáškovou síň, tělocvična či fitcentrum, společenský sál s knihovnou a promítacím zařízením, počítačová místnost se třemi počítači a tiskárnou. Dále je tu prádelna, kuchyně, která vyváří nejen pro obyvatele a pracovníky Domova, ale i pro sousední Dům s pečovatelskou službou. Pro kultovní potřeby je tu kaple, kterou vysvětil 23. června 1997 pražský biskup Škavrada. Dál je tu ordinace lékaře, který sem dvakrát týdně, dojíždí z prosecké polikliniky; ordinace pro rehabilitaci, ortopéda a maséra, údržbářská dílna, garáže pro dodávky, a jedno patro je věnováno administrativním a hospodářským pracovníkům. Dále je tu plynová kotelna, recepce, tři sesterny a dvě místnosti pro uklizečky.

~8~


Jednotlivé byty jsou napojeny na signalizační zařízení pro případ náhlé potřeby a kouřovými čidly. Uprostřed mezi křídly objektu je prostorný dvůr s atriovou zastřešenou besídkou a s květinovými záhony. K budově přiléhá zahrada též s atriem, grilovací píckou a dvojicí jezírek s vodotryskem. Domov je v provozu od začátku roku 1996. Slavnostní otevření se konalo 31. ledna (ale to už tu od 15. ledna bydleli první obyvatelé) za účasti tehdejšího ministra sociálních věcí Jindřicha Vodičky a starosty městské části Praha 9 Tomáše Kladívka. A dodatečně se na slavnost dostavil i tehdejší pražský primátor Jan Koukal. Od července roku 2010 je budova Domova seniorů propojena s vedlejším Domem s pečovatelskou službou, parkem se zastřešeným atriem a prostorem pro grilování. To vše je oplocené, takže obyvatelé tu mají soukromí a klid. V Domově se konají přednášky a kulturní vystoupení, pořádají se zájezdy po zajímavých místech, ke kulturnímu vyžití slouží i rozsáhlá knihovna. Chodby tvoří obrazovou galerii s reprodukcemi význačných malířů; z nich se největšímu zájmu těší kolekce reprodukcí Jansových obrazů staré Prahy. Miroslav Kuranda

~9~


Vzpomínky… Rád poslouchám vyprávění seniorů, obyvatelů Domova seniorů. Útržky jejich vzpomínek jsou jako perličky rozsypané z přetrženého náhrdelníku. Pokouším se jednotlivé korálky posbírat a znovu je sestavit. Vzpomínky na dětství a mládí prožité v různých místech naší vlasti jsou kořením, které zpestřuje náš život. Ty příběhy, dávno prožité, třeba jen v neúplných útržcích, vyvolávají v ostatních představu, že i oni něco podobného prožívali. Už je to dávno. Ty běžné každodenní události jsou jako jednotlivé kamínky mozaiky, ze kterých se skládá obraz. Vyprávěné životní příběhy po dovyprávění zaniknou, ztratí se mezi dalšími vyprávěnkami. Je to velká škoda. Vždyť ty pronesené věty ukazují již zaniklý život, nikde jinde nezachycený, a proto nezdokumentovaný. Známe životopisy panovníků, víme, v jakém prostředí žili, víme, jak a kde bydleli, jak se stravovali, oblékali, bavili. To známe ze školního dějepisu, historických románů, filmů prohlídkou zámku a muzeí. Ale jak žili ti, kteří jim stavěli hrady, zámky a paláce, kteří jim vařili, oblékali je a bavili, o tom dějiny moc neprozradí. Sešli jsme se v našem Domově z různých částí naší vlasti. I když je většina z nás z Prahy 9 či z Prahy vůbec, mnozí z nás své dětství a mládí prožili v jiných místech naší vlasti. Prožívali život, ve kterém se odehrály i okamžiky, které by stálo za komentování. Vždyť všichni jsme žili v době od první republiky přes protektorát, osvobození a údobí totality, než jsme se dožili dnešních dnů. Máme vzpomínky na zážitky, které většina dnešní generace nezná, protože je již nezažila. ~ 10 ~


Zejména nejmladší generace, která stojí teprve na prahu svého života. Minulost, ve které jsme my žili, budou poznávat jen z učebnice dějepisu. Seznamují se s dějinami a dovedou zpaměti odříkat, jak následovaly za sebou punské války, třicetiletá válka, husitské boje, první a druhá světová válka a třeba i války na Balkáně, v Perském zálivu a v arabském světě. Vědí něco o dávných Sumerech, Aztécích, Keltech. Egyptské pyramidy, stavební slohy od románského a gotického až po tančící dům a Kaplického chobotnici. Znají jména našich knížat, králů i prezidentů. To všechno jsou jen vrcholky našich znalostí o minulosti. Pod nimi už není místo na poznání toho, z čeho tyto vrcholky vyrostly. Jaký byl život v těch dobách. Víme, jak žili, jak se stravovali a oblékali ti, o kterých dějiny jednají. Ale jak žili ti, kteří jim tento život připravovali? Jak žili ti, kdo stavěli chrámy, hrady, zámky a paláce, jak žili ti, kteří v jejich vítězných bitvách po stovkách a tisících umírali? To jsme ale zabředli do dávné minulosti. Vraťme se do pozdějších časů, do doby, která kolem nás míjela v době našeho dětství a mládí. Rozeberme si jednu, jedinou stránku z učebnice dějepisu. V ní se dozvíme o vývoji událostí v naší republice od jejího vzniku do současnosti, ve které právě žijeme. Vznik republiky po porážce Rakousko-Uherska, období první republiky, zabrání našeho pohraničí, protektorát, osvobození, období totality, sametová revoluce, rozdělení republiky. Vystřídalo se několik režimů a deset prezidentů. Tohle všechno se musejí dnešní děti učit. My však ne. My se to nemusíme učit, my jsme ty časy zažívali, tak si je pamatujeme. A důkladněji, než je stačí zazna~ 11 ~


menat stručné věty učebnic. Z těch se čtenáři nedozví, jaké to bylo, když kdysi obrovské soustátí 11 národů se rozpadávalo a nebylo jednotné povědomí, jakou podobu budou mít osvobozené národy – jeden nový společný federativní stát, nebo rozdělení do několika částí, či každý samostatně. A jakou správu bude mít. V období první republiky nejistota a obavy pramenící z obklíčení nepřátelského Německa, po hospodářském rozmachu krize, zabrání velké části republiky Německem, Polskem a Maďarskem, zástupy uprchlíků ze zabraného území, obsazení zbytku republiky Německem a vznik protektorátu, teror a popravy, druhá světová válka, bída, hlad a devastace hospodářství, odboj, osvobození a budování nové republiky, období totality, únor 1948 a srpen 1968, sametová revoluce, již druhé rozdělení Československa a dnešní současnost. To všechno se skrývá v našich pamětech. V pamětech občanů, kteří se blíží k devadesáti letům života. Co prožila jedna generace během devadesátiletého života, se skrývá v pouhé jedné učebnici žáků základních škol. A skrývá se to i v jednom jediném ročníku dějepisného učiva žáků základních škol. Události našeho celého života jsou směstnané do několika kapitol. My jsme těmi událostmi žili, děti se o nich jen učí… Nad svými dvanácti lety ve vysočanském Domově seniorů se zamyslel Miroslav Kuranda

~ 12 ~

Příspěvky klientů

Na Nové Vysočany vzpomínala obyvatelka Domova seniorů paní Rozálie Bezoušková ve svých 96 letech Jó, Nové Vysočany za mého mlada…, to tady bylo živo a veselo. Ne jako dnes. Byly tu jen tři ulice a několik domů v rozestavěných ulicích. Hlavní ulicí byla Žižkova. Ta vedla od Harfy tunelem pod dráhou přes Kostnické náměstí na Krejcárek a dál na Žižkov. Pak tu byly ještě Poděbradova a Prokopova ulice. Jména ulic vzpomínající na husity prosadili naši legionáři, když se vrátili ze světové války domů. Výročí upálení Mistra Jana Husa se tu slavilo vždy okázale. Snad v každém domě měli ten den v okně přilepený průhledný červený obraz Jana Husa a za ním zapálenou svíčku. Pořádal se průvod s hudbou na Šance. Školní děti nesly červené lampiony a velký obraz Mistra Jana Husa. Na Šancích u zapálené vatry promlouvali Sokolové a legionáři, děti přednášely básně a hrála hudba. Zpívaly se písně „Kdož jste Boží bojovníci“, „Hranice vzplála“ a nakonec naše hymna. Bylo to vždy slavnostní a moc dojemné. Dnešní lidi už památku Jana Husa neslaví. Jen politici někde u pomníku přiloží věnec a to je všechno. Vzpomínám si, jak tenkrát, krátce po světové válce, tady bývalo hlavně v podvečer živo. Mužští se vrátili z práce, většinou pracovali ve vysočanských a libeňských továrnách. Oběd většinou v práci všelijak odbyli, tak hlavní denní jídlo je čekalo až večer doma. Proto večeře byly důkladnější. Po večeři se na chvíli natáhli a pak šli před dům nebo k sousedům na kus řeči. Lidí tu mnoho nežilo, a tak se většinou spolu znali. ~ 13 ~


Ženy většinou nepracovaly, byly v domácnosti. Staraly se o děti, králíky a nějakou drůbež. A na rozhovory se sousedkami si taky uměly udělat čas. Nejvíc se rozprávělo u obchodníka nebo řezníka a hlavně na mandlu. Tam se vždy semlelo všechno páté přes deváté. Každá pak věděla o všech všechno, nic se mezi nimi neutajilo. A někdy z toho vznikaly i různice. Ne však na dlouho, časem se na to zapomnělo a třeba se spolu do krve rozhněvala jiná dvojice. U mužů to bývalo jiné. Ti se třeba pohádali, někdy i dost nahlas, ale když si všechno vyříkali, zase pak byli spolu přátelé. A těch obchodů co tu bylo! Nejenom dřív, ale i po této válce tu bývalo víc živo než dnes. Dnes musíme nakupovat všechno ve Vysočanech. Zkuste se jen projít dnešní Novovysočanskou ulicí a podívejme se, kolik tu bylo různých obchodů. Po jedné straně ulice tu byla samoobsluha s denním barem, kde se prodávaly i minutky, nápoje a poháry, dále hospoda U slunce, prodejna čajů, bylinek a koření, papírnictví, prodejna výborných polotovarů, prodejna masa, taky výborná. Tam to vonělo až ven. Na Druhé straně ulice byla policejní stanice, prodejna lahůdek, další malá samoobsluha, prodejna ovoce a zeleniny, mandlí. Dům sloužil i jako místní parlament, trafika, prodej textilu, tam měl v 1. patře ordinaci doktor Bálek, v přízemí byla lékárna. měli jsme tu i cukrárnu, která byla současně bufetem. Tam jsme si mohli posedět nejen u dortů a kávě či čaji, ale i u chlebíčků, řízku se salátem, zmrzlinou a jinými lahůdkami. Byla tu i opravna obuvi – tenkrát se nosily kožené podrážky a ty se časem prochodily, tak se časem dávaly podrazit nebo alespoň se na ně dávaly „příštipky“. Opravovaly se tam i tašky ~ 14 ~


a jiné kožené věci. Byla tu i drogerie se vším možným pro domácnost a v domě proti hospodě bylo kadeřnictví. Na to, jak nás tu žilo málo, to bylo výborné. A dnes? Darmo mluvit. Nové Vysočany mi připadají jako zastrčená periférie Vysočan. Snad se i to časem změní.

~ 15 ~

Zaměstnanci Domova seniorů

BÝVALÍ ZAMĚSTNANCI ŘEDITEL Lukáč Karel PERSONÁLNÍ A EKONOMICKÝ ÚSEK Hlavní účetní Horníková Vlasta Kovaříková Anna Plottová Jiřina

Mzdová účetní Dvořáková Daniela

PROVOZNÍ ÚSEK Vedoucí provozního úseku Čapek Jiří Technický pracovník Divíšková Anna Telefonisté (vrátní) Cafourek Miroslav Čapek Jiří Kubátová Jitka Moravec Vladimír Příbramský Karel Tichý Josef

Řidiři Mühlfajt Jiří Petrovič Jan Rosík Lukáš Sláma Hynek Švec Karel Šťastný Josef Pracovníci údržby Beran Jiří Kostohryz Pavel Sadovský Jan

Pracovníci prádelny Prokopová Marcela Tothová Květuše SOCIÁLNÍ ÚSEK Sociální pracovníci Bárová Pavla Dvořáčková Hana Fečo Mikoláš Klabanová Jana Kohoutová Kateřina Lorinczová Zuzana Slavětínská Petra

Hlavní pečovatelky Gudzenko Bohumila Chalupová Martina Peterová Žaneta Mgr. Štěrbová Nina

~ 16 ~


Pracovníci přímé péče Ederová Václava Hudecová Žofia Juřicová Dana Kadlec Štěpán Kněžourková Kateřina Knížek Tomáš Kunešová Blanka Matoušová Miroslava Najmanová Irena Smíšková Jana

Šándorová Světlana Ševčíková Alena Švenková Anna Tajovská Lucie Tonarová Věra Truplová Irena Tůmová Milena Uhlířová Jana Urbanová Petra Vančurová Gabriela ZDRAVOTNÍ ÚSEK

Vedoucí sestry Němcová Stanislava Vacíková Zdenka Všeobecné sestry Boháčová Svatoslava Doležalová Kateřina Dusilová Magdaléna Filipová Markéta Hanušová Věra Honejsková Miroslava Hrádková Romana

Jarošová Jana Kopáčová Jaroslava Kopecká Jaroslava Kozicová Lucie Kunešová Blanka Květová Danica Lukešová Milada Vilamová Miroslava Tvrdíková Jana Vagašiová Anna

STRAVOVACÍ ÚSEK Vedoucí stravování Horák Jiří Jaroš Miloš Procházka Miloš Šéfkuchaři Štěpánek Jindřich Kuchařky Balážová Dana Bendová Alena Blábolilová Ilona Ctiborová Šárka

Jelínková Vlasta Králíková Libuše Mašková Jaroslava (pomocná kuchařka) Nováková Jaroslava (pomocná kuchařka) Pletichová Marie Procházková Helena Spolková Kateřina Šterbová Kristýna (pomocná kuchařka)

~ 17 ~


SOUČASNÍ ZAMĚSTNANCI ŘEDITEL Mgr. Žáčková Michaela PERSONÁLNÍ A EKONOMICKÝ ÚSEK Vedoucí personálního a ekonomického úseku Konečná Ellen Hlavní účetní Prchalová Jana

Administrativní pracovník Nahodilová Magdaléna

Mzdové účetní Rovná Daniela PROVOZNÍ ÚSEK Vedoucí provozního úseku Ing. Nevrlý Tomáš Procházková Daniela – provozní pracovník Zoulová Jarmila – skladník a pokladník Telefonisté (vrátní) Ederová Václava Motloch Martin Poláčková Hana

Pracovníci prádelny Lněničková Anna Prokopová Jitka Řidič Novák Miloslav Pracovník údržby Halík Josef Novák František

SOCIÁLNĚ-ZDRAVOTNÍ ÚSEK Vedoucí sociáně-zdravotního úseku Bc. Hasnedlová Lenka Vedoucí sociální pracovnik Bc. Staňová Martina

Sociální pracovníci Bc. Langerová Veronika Bc. Škopánová Irena

~ 18 ~


Pracovníci přímé péče Bednážová Ivana Cvoreňová Alina Černá Jaroslava Dančová Iveta Fogaš Martin Janáková Edita Jandovská Janina

Juklová Tereza Pavelková Naďa Schwarzová Veronika Škubalová Yvette Vojče Jarmila Voplakalová Naděžda

Rehabilitační pracovník a ergoterapeut Mgr. Herianová Dagmar Všeobecné sestry Kollárová Zuzana Krausová Věra Kužníková Alena Neskusilová Jiřina

Vagašiová Anna Volfová Marie Zemanová Jana STRAVOVACÍ ÚSEK

Vedoucí šéfkuchař De Filippo Martin Vedoucí směny Dornová Anna Semerád Jan Aram

Kuchařky Gáková Alena Harmáčková Klára Hozáková Zdena Mottlová Helena Novotná Šárka (pomocný kuchař) Slabá Zdena (pomocná kuchař) Skálová Jana

Dále s naším Domovem spolupracují: MUDr. Vrkoč Petr – praktický lékař MUDr. Fabíniová Tatiana – psychiatr MUDr. Oukde Ahmed - ortoped MuDr. Valášková - Čechová Hana - ORL Kadlecová Eva – rehabilitační sestra Žáčková Kristýna – muzikoterapeut Zapletalová Ivana – dobrovolnice Škopán Hynek - dobrovolník a další.

~ 19 ~

Sportovní koutek

Ať už klouby tolik nebolí S přibývajícími roky mnohé z nás začínají pobolívat klouby, čas od času otékají, možná i zarudnou a hůře se nám chodí. Začínáme bojovat s artrózou. Artróza začíná velmi nenápadně. Zprvu nepozorujeme žádné obtíže. Kolem 35. – 45. roku života postihnou obtíže přibližně polovinu populace a po 50. roce je postižen téměř každý. Jedná se o onemocnění kloubů, které je vyvoláno postupnými opotřebením, závislým hlavně na době a intenzitě zátěže. Onemocní kloubní chrupavky a okolní kostní tkáně. Jde tedy o chorobu degenerativní, která může být později komplikována zánětem. Nejdříve trpí nosný aparát – kyčle, kolena, hlezna a páteř. Postiženy však bývají i drobné klouby. Kolem 60. roku života nacházíme změny celé páteře. Pokud příčinu artrózy nenajdeme, hovoříme o primární artróze. Pokuj ji známe, jde o artrózu sekundární. Bývá způsobena abnormalitou kloubu přetěžováním či úrazem. Více ohroženi jsou lidé trpící obezitou. Jak se bránit? Dodržovat zdravý životní styl, střídat odpočinek s prací, duševní činnost s fyzickou, nepřejídat se, u osob s vyšší hmotností je nutná její redukce a důležité je i pravidelně cvičit! My Vám zde několik základních cviků nabízíme. Při cvičení je ale třeba řídit se určitými pravidly:  Cvičte pravidelně, nejlépe 2x denně alespoň 10 minut.  Cviky provádějte pomalu tahem.  Každý cvik opakujte 5 – 10x.  Dbejte na rytmus dýchání.  Mějte na paměti, že cviky je třeba provádět tak, aby nezpůsobovaly nebo nezvětšovaly bolest. ~ 20 ~

Sportovní koutek

Cviky kolenních kloubů Cvičení vsedě Střídavě propínat levou a pravou nohu, špičku, přitahovat k obličeji. Cvičení vsedě Střídavě propínat levou a pravou nohu, špičku, přitahovat k obličeji.

Cvičení vsedě na židli Střídavě propínat levou a pravou nohu, špičku, přitahovat k obličeji.

Cvičení vleže Střídavě propínat levou a pravou nohu, špičku, přitahovat k obličeji. Cvičení vleže na břiše Kopání do zadečku.

~ 21 ~

Zábava

Spojování K písmenům na levé straně najděte pomocí čar správné číslo. Je zde ale chyták! Jaký?

~ 22 ~

Zábava

Skrývačky V každé větě je vždy ukryto město? Najdete všechny? 1. Na levý kraj hradu udeřil blesk. ………………………………. 2. Jeho krmné voly někdo odehnal hodně daleko. ………………………………. 3. Ten obranný val ti celou krajinu zatajuje. ………………………………. 4. Oslovil po ránu neznámého. ………………………………. 5. Na poloostrově Kola nežijí lední medvědi. ………………………………. 6. Je to dobře z nových latí udělaný plot. ……………………………….

~ 23 ~

Zábava

Křížovka

~ 24 ~

Zábava

 Soutěžní kvíz  Ten, kdo první přinese správně zodpovězené otázky Veronice Langerové, získá drobnou výhru  Jen napovím, že většinu odpovědi naleznete v tomto časopisu. 1. Který den byli ubytováni první obyvatelé Domova? ………………………………………………………... 2. Kolik let oslaví náš Domov 31. 1. 2014? ………………………………………………………... 3. Jaké je řešení cvičení ze strany 22? ………………………………………………………... 4. Jaká města se skrývají ve cvičení na straně 23? ………………………………………………………... ………………………………………………………... ………………………………………………………... 5. Jak zní tajenka křížovky ze strany 24? ………………………………………………………... ~ 25 ~

Kulturní koutek

Kulturní přehled aneb kde byste rozhodně neměli chybět 10:00 – 11:00 Kulatý stůl Na tomto setkání se řeší převážně stravování. Hovoříme ale také i o provozních záležitostech a o všem, co Vás zajímá. 3. 2.

10:00 – 11:00 Popovídání Na tomto setkání s paní ředitelkou a sociálními pracovnicemi se povídá o různých záležitostech, které se netýkají jídla. 20. 2.

Podrobnější informace budou vždy vyvěšeny na nástěnce u jídelny.

Časopis Náš Domov Pro své členy a příznivce vydává SSS MČ Praha 9 v nákladu nepatrném.

~ 26 ~

18. let od založení. Ročník 2014 číslo 13

Recommend Documents