173

NÁŠ ČASOPIS Březen 2016 / 173 Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: „Což to není syn Josefův?“ On jim odpověděl: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma.“ Řekl: „Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti. Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidónské. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman.“ Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho z města a vedli ho až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. On však prošel jejich středem a bral se dál. (Lukáš 4,16-30) Milí členové i přátelé našeho sboru, sestry a bratři, když Ježíš vybere za základ svého kázání ono slovo z proroka Izajáše, chce tím říci, jak rozumí sám sobě a svému poslání. To bylo pro něj asi to nejdůležitější: přinést naději těm, kdo to potřebují, přinést svobodu Obr. Lukáš Horák

všem spoutaným, nabídnout nový pohled na život a vyhlásit nový věk, ve kterém neplatí to, co si kdo zaslouží, ale Boží milost, darovaná láska. Nazaretským se nejdřív zdálo, jak Ježíš pěkně mluví, říkali si, že se to dobře poslouchá, ale zároveň mu moc nedůvěřovali. Také do něj vkládali velká očekávání, ale přitom chtěli, aby se kýžené změny děly podle jejich představ: Samozřejmě je to tak, jak si to myslíme my. Asi kvůli té nedůvěře a neschopnosti otevřít se pro jiné Boží cesty u nich Ježíš nemohl učit zázraky, které se děly tam, kde si lidé nekladli žádné podmínky a věděli, že nic dobrého není samozřejmé a že na nic nemají nárok. Ježíš četl jejich myšlenky, rozuměl jim, i když smýšleli jinak, než on. Ale řekl jim to natvrdo: Hospodin někdy jednal divně, vůbec ne v souladu s lidskými představami. Tak jako prorok Eliáš, tak i Ježíš navštěvoval lidi, na které se druzí dívali skrz prsty. Hospodin uzdravil generála okupační armády, přitom mohl uzdravit tolik potřebných lidí, kteří byli zbožní, a mnozí z nich byli jistě i upřímní. Nedivím se, že Ježíš Nazaretským nadzdvihl mandle. Možná na něj křičeli: „Ty přivandrovalče! My jsme tvému tátovi, když přivandroval z Egypta, dali v Nazaretě práci. I tobě jsme dávali zakázky a ty, místo abys nám byl vděčný, se nad námi povyšuješ. Co si o sobě myslíš …?“ Vyhnali ho z města a vedli ho až na sráz hory. Tak začalo Ježíšovo veřejné působení. Skončilo tak, že ho vyvedli ven z města, toho ještě významnějšího, a dali mu nést kříž, na který ho pak pověsili jako na šibenici. Znovu prošel jejich středem, uprostřed nich byl ukřižován, uprostřed dvou zločinců, z nichž jeden se kál a poprosil: „Pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ A Ježíš mu odpověděl – ne jako zoufalec, ale jako Král: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ Nejde o to, neudělat v životě chybu, ale o to, umět ji přiznat a umět poprosit o odpuštění – Boha i lidi. Mrzí mě, že nám to často nejde. Jak by se asi tvářila rodina, jejíž syn by přišel s tím, že se dozvěděl, že pradědeček po válce okradl Žida vracejícího se z Osvětimi? Nebo jak bychom reagovali, kdyby nám syn řekl: „Tati, viděl jsem podpis dědy na petici z r. 1950, ve které zaměstnanci fabriky žádají co nejpřísnější tresty pro pana Nováka, dříve než začal monstrproces.“? Nebo: „Tati, je to pravda, že jsi podepsal spolupráci s StB?“ K lékaři chodíme na preventivní prohlídku. Když by nám řekl: „Máte rakovinu“, nešli bychom mu po krku. Naopak bychom se zlobili nebo ho žalovali, kdyby naši nemoc přehlédl nebo nám ji zatajil. Evangelium je někdy tvrdé. Před Velikonocemi zvlášť. Přitom nám však dává naději, kterou nám nemůže dát nikdo jiný – naději na to, že všechno může dopadnout ještě jinak, že Bůh může i zlé obrátit v dobré, dokonce i smrt v život. Když čteme Bibli, zjistíme, že o nás nikdo nemluví tak pěkně, jako Bůh, nikdo o nás tolik nepečuje jako Bůh a nikdo nás nemá tak rád, jako On. Jestli se nám podaří uznat chybu, sklonit hlavu, činit pokání, poprosit o odpuštění, pak jsme udělali velký krok směrem do ráje. Jestli stojíme o to být s Bohem a nepovažujeme to za samozřejmé, pak se nám otevírá vzkříšení – ještě dnes, jak říká Ježíš. Milí přátelé, v tomto měsíci je v našem sboru na praxi student teologie, bratr 2

č.173

Březen 2016

Jan Mikschik z Abertam, ze sboru v Nejdku v Krušných horách. Můžeme se nechat obohatit a inspirovat i z jeho biblických výkladů a v rozhovorech s ním. Jedním z řemesel tohoto šikovného muže je výroba sýrů. Na sborovém večeru budete moci ochutnat něco z Božího slova i z mléčných lahůdek. Přijďte na sborové shromáždění. Je to možnost zažít demokracii v církvi, dozvědět se, čím náš sbor žije, a vzájemně si naslouchat. A určitě se neostýchejte přijít společně slavit Velikonoce – i tehdy, když jste v kostele už dlouho nebyli. Nic není samozřejmé, samo sebou, ani víra. V našem společenství je vítán každý, kdo není lhostejný k Bohu a k druhým lidem. Přeji Vám radostné Velikonoce. Srdečně Váš Daniel Heller

Setkání v rámci měsíce přátelství Chaverut Program v březnu: - neděle 6. března 2016 v 19:30, malá scéna za Oponou (S-Klub Zámku Žerotínů): Izraelský jazzový kytarista a skladatel Assafa Kehati s přáteli. - neděle 13. března 2016 v 16:00, velký sál Zámku Žerotínů: Beseda s velvyslancem státu Izrael v ČR Gary Korenem a bývalým velvyslanecem ČR v Izraeli Tomášem Pojarem na téma Aktuální situace na Blízkém východě. V rámci programu vystoupí známá pražská hudební skupina ESTER interpretující židovské písně.

Jubilanti ——————————————————————— Zdeněk Fabián Květuše Volková

Marie Zetková Milan Palacký

Staršovstvo —————————————————————  Reminiscence - ekumenická shromáždění – byla vyjádřena touha po pokračování po turistické linii - sborový večer – staršovstvo děkuje za divadelní představení Cesta na severní pól - sborový den – přednáška br. f. P. Dvořáčka „Jaké křesťanské hodnoty?“ se líbila - pololetní prázdniny s konfirmandy na Končinách – za náš sbor se zúčastnili tři - poděkování Daniely Valchářové za finanční podporu při studiu SCHEA - náboženství – v současné době je nízká účast, bratr farář vybízí staršovstvo k vytipování dalších dětí pro tato setkávání a seznámil staršovstvo se záměrem oslovit místní základní školy na začátku příštího roku - bratr farář položil otázku staršovstvu ohledně míry proslovu o životě zemřelého při pohřbech - staršovstvo o tom dlouze diskutovalo  Žádosti a návrhy - žádost o křest Karolíny Münsterové - staršovstvo souhlasí - Velký pátek - vzhledem k tomu, že je to nově svátek, budou bohoslužby ráno Březen 2016

č.173

3



  





- návrh br.f. na velikonoční jitřní bohoslužbu na hřbitově – bez odezvy - čtení Bible na Náměstí ve Valašském Meziříčí na Velký pátek od 14 hod. Další termíny - koncert Lucie Rédlové pro Hospic v úterý 5.4. 2016 od 19 hod. v našem kostele - koncert Hradišťanu pro Diakonii – středisko ve VM v neděli 24.4. v 18.00hod. v KZ Seniorátní kalendář - setkání učitelů nedělních škol 12.3.2016 v Zádveřicích zprávy ze středisek Diakonie - sestra Hrtusová podala informace o zasedání Dozorčí rady Diakonie – střediska ve VM Sestra Eva Janírková podala finanční informace k 28. únoru 2016: pokladna: 23 806,- Kč, bankovní účet: 346 449,- Kč, saláry hotově únor: 20 700,- Kč, saláry bankou únor: 3 400,- Kč, sbírky celkem únor: 10 994,- Kč, z toho 3 485,- Kč účelová sbírka, 5 243,- Kč pro potřeby sboru, 2 266,- Kč na církevní tisk, konkrétně Český bratr. Staršovstvo rozhodlo odeslat částku 10 000,- Kč na pomoc v uprchlickém táboře v jordánském Za´atari. Hospodářské záležitosti - kolaudace staveb ve dvoře - bude domluvena schůzka s panem Zavadilem - projekt na opravu fasády fary, věže, plotu, elektrorozvodů, hlavního rozvaděče, vyčištění kanalizace ve dvoře apod. - byl předložen projekt od paní Flekačové. Prioritně budou provedeny opravy klempířských prvků na střeše kostela a fary. Bratr farář Heller podá žádost o dotaci na Zlínský kraj. - brigáda na otlučení omítky proběhne v sobotu 2.4. a v sobotu 23.4.2016 Různé - připravit odpověď na úmrtní oznámení Thomase van Zantena z Holandska - staršovstvo diskutovalo o možnostech pomoci uprchlíkům ze Sýrie a Iráku. Tyto možnosti budou předmětem dalšího jednání staršovstva. ze zápisu Tomáše Jelínka

Děti, dorost, mládež ————————————————— Dorost na víkendovce Tato víkendovka byla spojena dětmi ze sborů Jasenné, Velké Lhoty a z Valašského Meziříčí, odehrávala se na Končinách poblíž Hošťálkové. Víkendovka trvala tři dny - od pátku 29.1. do neděle 31.1. Jako vedení byli faráři: Velká Lhota – Jan Krupa, Valmez – Daniel Heller a farářka Radka Včelná z Jasenné. Když jsme dojeli na křižovatku, kde byla nechána auta, tak jsme šli do kopce k samotné chatě. Po chutném obědě byl odpolední klid, po kterém následoval odpolední program zaměřený na vyznání víry a o celém pohledu na svět. Po večeři byl puštěn film Ježíš z Montrealu a pak se šlo spát. Druhý den ráno byl další program, při kterém jsme byli rozděleni do skupinek po čtyřech, každá skupina dostala jeden příběh, otázky, 30min a musela secvičit scénku na daný příběh. Po dopoledním programu přišel na řadu oběd. Po odpoledním klidu následovala procházka na Bludný, pak byl odpolední program na téma Duch svatý, při němž jsme byli opět rozděleni do stejných skupin. V neděli dopoledne 4

č.173

Březen 2016

jsme měli vlastní bohoslužby o křtu. Po nedělním obědě jsme uklízeli celou chatu a až jsme uklidili, tak jsme jeli domů. Václav Jelínek

Událo se ve sboru —————————————————— Sborový večer – Dobytí severního pólu

Manželé Hellerovi s „děvčaty“ ze stacionáře Diakonie hráli Cimrmanovo Dobytí severního pólu. Představení mělo veliký úspěch. Děkujeme!

Sborový den s hostem – br.f. Pavlem Dvořáčkem Odpolední přednáška na téma: Jaké křesťanské hodnoty? Byl jsem u Vás hostem na začátku sametové revoluce, 19.11.1989, na pozvání Dana Ženatého. Přijel jsem tehdy s čerstvými zprávami z Prahy (mj. s nepravdivou zprávou o zemřelém studentovi, který byl údajně ubit na Národní třídě). Tehdy jsme si mysleli: Teď dojde na naše hodnoty! Na ty hodnoty došlo, ale tak, že se jich dnes kdekdo dovolává, ale my křesťané se dostaneme ke slovu čím dál méně. Prohospodařili jsme prestiž, kterou jsme měli. Nemám rád, když se lidé dovolávají nějakých hodnot, a to ani církev. Ježíš totiž nepřichází se zásobárnou hodnot, kterou by přinášel druhým, nýbrž s poselstvím, které v nás působí změnu postojů. Nedá se to vzít do hrsti, dát si to doma nad postel a opakovat si to. Někteří říkají, že kdyby všichni dodržovali desatero, tak tu bude pořádek. Ale dnes nejde na nikoho vyrukovat s desaterem. Když chybí perspektiva, ve které nám Březen 2016

č.173

5

desatero může pomoci v orientaci, zůstane z něj imperativ pro děti. Člověk s biblickou tradicí vnímá desatero spíš jako otazník, ty věty končí tečkou nebo spíš údivem – ne, že Nezabiješ! (na to nepotřebuju Bibli), ale: Přece bys nezabil, nepokradl! Hodnoty jsi dostal jako dar, přece bys nehledal jiného Boha, než jsem já! Když člověk nezná kontext přikázání, chybí mu porozumění pro preambuli desatera, které patří ke každému z těch přikázání: Já, Hospodin, jsem Tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nenásleduje vykřičník – ve smyslu: teď tě uvedu do jiného otroctví, musíš to a ono, ale naopak: uvedl jsem tě do svobody, měl by sis jí vážit, i těch dobrých tradic, přece bys tím nepohrdal… Hodnoty lze nabízet, ale ne prosazovat. Velký pátek bude mít nyní hodnotu státního svátku, ale obávám se, že to nebudou ty pravé hodnoty… Izraelci ani Ježíšovi učedníci neměli jasno v hodnotách. Izraelcům bylo na obtíž, když se najednou ocitli uprostřed pouště: Co je pro nás tou hodnotou, když si na nic nemůžeme sáhnout? Když se podíváme vzhůru, kam odešel Mojžíš? Tak se rozhodli pro to udělat si hodnotu: ty náušnice a podobně, to jsou přece rodinné šperky… Když tomu dáme formu, to bude hodnota, kterou můžeme nabídnout světu, můžeme kolem toho tančit a zpívat nevázané písně… (srov. Ex 31) Toto je ten, který nás vyvedl z egyptské země. Ta hodnota má formu orientálního božstva, jako kadlub, tele je to sice zlaté, ale je to tele. Jenže pak Mojžíš sestoupil shůry s hodnotami, které nebyly prohlasovány, s tím, co si nevytvořil člověk, s něčím, co nebude kompatibilní, spojitelné s tím, na co jsme zvyklí, s něčím, co se nedá použít na doplnění toho, co máme; skutečně to nešlo napojit, a Mojžíš to musel rozsekat. Učedníci mají taky problém: jednou procházejí přes vesnici, kde se nějací lidé neuctivě zachovali k někomu, koho oni vysoko hodnotí (náš Mistr, a svět se k němu chová sprostě, nic jim není svaté – těm, mezi kterými procházíme), a protože učedníci už mají Bibli (Starý zákon), ptají se Ježíše: Máme to udělat jako Eliáš, seslat na tu samařskou vesnici oheň z nebe? To je spíše o metodách, ale metody s hodnotami souvisí. Učedníci chtěli prosadit, aby byl Ježíš přijat, kudykoli jde… Ale Ježíš je kárá: „Nevíte, čího jste ducha!“ Hodnoty jsou jedna věc, ale duch… Dnes se kdekdo dovolává křesťanských hodnot, ale vidíme, že mnoho takových lidí se míjí s Duchem Ježíše Krista - poznáme to podle metod a postojů… Mnozí by dnes chtěli, abychom žili v nějaké monokultuře. To je samozřejmě nesmysl – hodnoty nejsou k tomu, abychom se jimi oplotili od zbytku světa. I v Bibli má6

č.173

Březen 2016

me sice výzvy jako „Oddělte se, nebuďte jako oni!“ - i my jsme to zažili pozitivně – „Nejsme jako oni!“ Ale čeho jsme dosáhli, když jsme byli posedlí zdejší monokulturou? (Říká se, že si v sobě nosíme 2 kg bakterií, které nám neubližují a se kterými je naše tělo sžité. Totální čistota je tedy iluzí.) Když se člověk nesetká s perspektivou, tradicí, kudy se k nám citlivost pro ty hodnoty dostala, nebo když o tuto tradici ztratíme zájem, nevíme, proč bychom měli ty hodnoty zachovávat. Tradice je první pojem, který zpochybním a pochválím. Jsou tradice, které mají zakotvení v minulosti, ale neprospívají budoucnosti. Tradice má být úctou k minulému i budoucímu. Architekt Jiří Veselý, který navrhoval obnovu zdejšího kostela, pro nás navrhoval rekonstrukci v Rokycanech i v Poděbradech. V Poděbradech jsme tehdy měli milion z prodeje pozemku, měli jsme chuť to udělat z gruntu nově, ale to on odmítl. Řekl, že to místo má svou tradici, kterou je třeba respektovat, a tak jsme zachovali nejen půdorys, a i další věci. A přitom ta budova neměla původně s kostelem nic společného, byla to modlitebna vybudovaná z hospodářské budovy. Úcta a respekt jsou pro nás důležité hodnoty. Nejde jen o to, kdo má na to papír, aby nás poučoval, ale také o to, co si uvědomujeme, že jsme dostali. Máme ale úctu i k tomu, co ještě neznáme a co přijde. Napřed jsem se toho pojmu hodnot bál, připadal mi málo biblický. Ale pochopil jsem, že jde o poslání, výzvu, která mě koriguje, ale že se to nedá vztáhnout na zásady či hodnoty. Na hodnoty dáme, hodnotíme se jimi, i sebe navzájem. V rodině manželky se traduje výrok: „Tak tenhleten bratr sedá 20 let pod kazatelnou, a pak udělá tohle?“ – Jde však o to, že to, co slyšíme, se v nás musí proměnit v něco, co lze obhajovat. U mne osobně nešlo jen o to, že jsem se narodil na faře. Jezdil jsem po brigádách a chodil po hospodách, kde jsem se setkával s lidmi, kteří mě zaujali, jako Miloš Rejchrt nebo Sváťa Karásek a další - zaujali mě víc než to, že jsem mohl chodit do dorostu a do sdružení. Až přes ten zážitek z těchto setkání jsem se začal pídit po tom, z jaké výzvy se to zrodilo v těch lidech, a až zpětně jsem se dostal ke Kristu. Křesťanství je od slova Kristus. Hodnoty a metody spolu souvisí. Co všechno se dá dělat ve jménu lásky, spravedlnosti? I justiční vraždy… Myslím, že největší křesťanská hodnota je, že člověk se dokáže něčeho zříct a něco opustit. Je třeba umět pustit i ty hodnoty, na kterých lpíme, a znovu hledat to, co úzce souvisí s Ježíšem a jeho pohledem na svět. Člověk s pokladem (Mt 13) už měl doma dost „hodnot“, ale setkal se s něčím, co je pro něho jako poklad, který nevynalezl, ale setkal se s ním; měl vypěstovanou citlivost nějakou tradicí, a tak poznal, jakou to má hodnotu, a uměl se jiných hodnot zříci. Nechceme přece držet křesťanské hodnoty s palcátem ani s biblí v ruce. Ježíš provokoval, zval k tomu, abychom se zříkali hodnot, které nejsou v jádru jeho, a abychom se nenechali znejistět tím, že jeho hodnoty nejsou v kursu. Ježíšovo podobenství o nepoctivém správci (Lk 16) je provokace: ze správce si můžeme vzít příklad v tom, že je prozíravý (byť jeho jednání není správné). Jsou některé tradice, které je třeba uvolňovat (např. jako vysezené místo v kostele). Když žena hříšnice (Mk 14) rozbije vzácnou alabastrovou nádobku a poBřezen 2016

č.173

7

maže Ježíše vzácným olejem, učedníci jsou zděšeni: Taková ztráta hodnot! Co všechno by se dalo udělat… Ježíš se té ženy zastane: Proč ji trápíte? Ona udělala (doslova) krásný skutek – Nejde jen o to pořád konat dobro, dobro, dobro… Ona učinila krásný čin – nejen dobro, ale i estetický projev dovede hodnoty vypíchnout a upozornit nás na jejich důležitost. Velkou hodnotou je obyčejná slušnost a důvěra. Někdy by nám prospělo, kdybychom se k sobě chovali ne jako doma, ale jako cizí, s úctou. To je hodnotnější, než když začneme prosazovat jediné, svaté, nepodmíněné, nezadatelné hodnoty. V roce 1976 zde koncertovali Berani a přednášel přitom Kája Trusina – na téma Proč věřím v Ježíše Krista? Říkal, že to musí být autenticky osobní výpověď, že vyznání víry začíná první osobou jednotného čísla (Věřím). Tedy: nabízím to, ale nemohu promluvit za všechny evangelíky, za církev, za křesťanstvo, za Evropu… Oslovilo mě tehdy: (1) že je to dar, že jsem si to nevynalezl sám; (2) že si v pokoře uvědomuji, že přijímám něco, co jsem zdědil, že to není můj vynález, a že s pokorou mohu přijímat i druhého; (3) že úcta a respekt mi dávají možnost rozeznat mé místo v tomto světě, a objevit dar cesty, putování, při kterém se všechno kolem mění - ale že proměnlivost je také příznak toho, že nestojím na místě a že ta cesta někam vede; (4) že mohu mít povědomí o tom, jakou cenu má pravda, ale ne že ji mám já – že pravda má nás, že je nad námi, to mohou být fráze, evangelium je konkrétnější: pravda je Ježíš Kristus; (5) že se mohu snažit pro něj získat ostatní; (6) že nás evangelium proměňuje vnitřně a že i svět se proměňuje vnitřně, ne vnějším diktátem; (7) že se to dá poznat v příběhu Ježíše Krista: např. u nanebevstoupení jsou andělé, kteří říkají „co tu stojíte a hledíte k nebi?“ – nebesa nás vrací zpátky na zem, učí nás citlivosti pro druhého člověka, odpovědnosti – jsem povinen odpovídat, i když to nebude příjemné („Kde je tvůj bratr?“). Velkou hodnotou je pro mne snášenlivost: abych unesl, že druzí jsou jiní, i když sedávají 20 let pod stejnou kazatelnou jako já. Křesťanskou hodnotou je také sekularizace (odnáboženštění, nebo dokonce odbožštění): prvním křesťanům nebylo prý nic svaté, nadávali jim do ateistů, protože jim byl svatý jen Ježíš Nazaretský. Proč to všechno vykládám? Má to cenu, mluvit o hodnotách? Když je nedefinuji, neudělám žebříček, změní se tím něco? (Změní to např. Zemana? Bude dál sprostý a vtipný.) Ale bez důvěry by se nedalo žít. Křesťanské hodnoty s námi chtějí pracovat zevnitř. Pete Seeger říkal: „Ne, že změním něco písní, ale píseň mi pomáhá, aby svět nezměnil mě.“ Písně jsou také velká hodnota. Důvěra je skutečně velmi důležitá. Psychologové říkají, že se utváří v prvních třech letech dítěte, a my to kazíme tím, že stále poukazujeme na realitu zlého světa. Výchova také nemůže změnit svět, ale může pomoci k tomu, aby svět a jeho realita nezměnila nás. Pro někoho je hodnota, že nekouří. Jan Karafiát prý významně zavolal z okna na superintendenta Císaře, který kouřil na zahradě fary: „My tady nekouříme!“ A on na to: „A kolik vás tam je?“ 8

č.173

Březen 2016

Citlivost k hodnotám se tříbí! I Ježíš musel projít pokušením na poušti. Tehdy po sametové revoluci to bylo nedorozumění, že dojde na naše hodnoty. Ale to neznamená, že „totáč“ byl zlatý: V něčem to bylo jednodušší, měli jsme to přehledné, měli jsme společného nepřítele, ale to je chatrná identita, protože když nepřítel zmizí, co pak? Velkou hodnotou je vědět, že „v nebi je trůn“, ne někde na zemi. Daniel Heller

Kdysi v dětství na Křižanově pile (Vzpomínka na rodiny Křižanových a Palackých.) 2.část - dokončení Přímo hrůzné bylo vyprávění pana Teofila Palackého o nehodě u cirkulárky, kdy mu její list uřízl levou ruku v zápěstí. Ne docela, ale tak, že držela ještě na zbytku šlach. Meziříčský vojenský lékař, pan doktor Slovenčík (bydlel na Husově ulici naproti faře), mu ji zaškrtil proti krvácení a pan Palacký šel pěšky do nejbližší nemocnice v Novém Jičíně, po silnici přes Hodslavice. Do jediné nemocnice v okolí (Vsetínská ještě nebyla), do Nového Jičína značně německého, který již nemocnici měl. Němci si ji rozhodně neupřeli, tím spíše poblíž chudého Valašska. Dodnes o podstatném rozdílu bohatství mezi Novým Jičínem a městy na Valašsku svědčí především krásné, velkorysé náměstí. Nemocnice však byla vzdálená celých 18 km! Pan Křižan byl tehdy autem kdesi na cestách, ale hned, když se vrátil, poslal za pěšky putujícím panem Palackým co nejrychleji řidiče se svým starobylým autem. Traduje se, že auto jej dostihlo až v Hodslavicích, někde u rodného domku Františka Palackého, když už dál nemohl. Naložili ho tedy a už za několik chvil byli těch zbývajících 9 km v Novém Jičíně. Zde ho lékaři ošetřili dokončením amputace. Nic dokonalejšího tehdy ještě neexistovalo – byla to taková vojenská medicína. Od té doby nosil pan Theofil na pahýlu ruky, v místě zápěstí, úhledný kožený návlek, ale jistěže bez onoho háku! Myslím, že jsem tehdy ještě ani nebyl „čtenářsky zatížen“ nějakými pirátovkami - i předčasná čtenářská zkoumání, maminky tehdy hlídaly. Však se také začínalo Karafiátem, Němcovou, Erbenovými pohádkami,… Pan Jan Křižan, známý lidským a křesťanským přístupem, nikoho ze zaměstnanců ani v takovém případě nepropustil ze služby - vždy pro něj našel náhradní práci. Pana Palackého, který se k tomu zapracoval, pověřil dokonce významnou prací hlavního strojníka ve strojovně pily. Dá se toho o pile vyprávět až, až! Posunování vagonů z nádraží ke skládce uvnitř pily lokomotivou, na jejíž strojovnu mě ze známosti někteří strojvůdci brávali a posadili na židličku - na doporučení bratra Karla Trusiny staršího, přednosty stanice v Hodslavicích. Ovšem, jen pokud byla lokomotiva v oplocení pily. Na jízdu na lokomotivě po železnici jsem čekal jako na odměnu až myslím do deseti let. I toho jsem se dočkal díky bratru Trusinovi. Vzpomínám na ježdění ještě menší, skoro důlní parní lokomotivkou, která z dílen pily vyvážela vagonky úzkorozchodné drážky naložené prkny, fošnami i hranoly, ukládanými pak na rozsáhlou venkovní skládku na betonové podklady k sušení pod stříškami. Ta drážka byla součástí pily a úzkorozchodná železniční trať se proplétala mezi hlavními dílenskými budovami Březen 2016

č.173

9

až k bráně na dnešní Nádražní ulici. Pro dřevo si na pilu jezdila již i auta, ale tehdy většinou povozy s koňskými potahy. Pamatuji rovněž ty dřevěné vozy s vysokými postranicemi, v nichž až po vrch byly napěchovány piliny, které odebírali občané města i okolních vesnic před zimou, do tehdy stále ještě oblíbených kamen – piliňáků. I na „Královce“ jimi maminka topila a já se „řeziňák“ naučil pěchovat. Jedním z tehdejších povozníků byl rovněž evangelík, pan Babica. Nebo povozník pan Chrobák i jiní „špeditéři“. Kdo ví, na co všechno bych ještě při usilovném přemýšlení přišel! Jistě by v tom byla i dětská hra v pilinách – nejméně skoky do nich, prach - neprach! Vím, že jsme byli rodiči strašeni příběhem, že se v pilinách nějaký hošík stačil i udusit. Moje sestra, díky „holčečímu“ přístupu k podobným návštěvám, ač starší, si pamatuje spíše své panenkovské hry s kamarádkou Věrou. O onom „klučečím“ neměla „s prominutím při jejím vzdělání“, ani páru! Píši tak žertem – byla výborná humanistka, jazykově nadaná, zatím co já, jak se později ukázalo, byl na jazyky „poleno“! Co všechno se na pile dalo vidět klukovským pohledem a zčásti též zažít! Kdy ty naše návštěvy na pile skončily, si však nepamatuji. Nestalo se to pro nějakou nepřízeň. Co pamatuji, bylo to nejspíše proto, že rodiče paní Fafy Palacké, Špačkovi, v domku na Nerudově ulici stárli a jejich dcera jim s hospodařením musela přijít pomoci. Nevylučuji ani odchod Palackých z naturálního bytu na pile někdy po roce 1948 pod nátlakem, když nový režim začal poctivého a osvíceného podnikatele, pana Křižana, pomalu likvidovat. Sem časově patří velmi velký „střih“ v událostech: Hodně toho napověděla vzpomínka br. Hellera na těžký život nedávno zemřelé snachy Křižanových, paní Dagmar Křižanové, a jakousi zvláštní shodou i jeho (Danova) charakteristika těžkého života mé vrstevnice, MUDr. Věry Palacké, se kterou jsme se rozloučili 16.11. Co ještě dodat navíc? Faktem, bohužel nedobrým, zůstává, že pila, dnes již zlikvidovaná, je nahrazena různými sklady a menšími podniky, využívajícími starší budovy zděné i dřevěné. Všichni jejich dnešní majitelé nebo spíše pronajímatelé (a že jich je!), měli většinou dlouhodobé smlouvy se Severomoravskými dřevařskými závody, n.p. (Sm.DZ), které na pile hospodařily v časech socialismu. Za privatizace, uskutečněné Sm.DZ, která zde nějak podivně proběhla v roce 1990 před vlastní zákonnou restitucí, na níž měla rodina Křižanových právo, se majetek dostal na řadu let k velkému počtu dočasných pronajímatelů s předkupním právem. Teprve nyní dochází ke správnému (skutečně i spravedlivému) majetkovému narovnání a část pozemků má odkoupit od rodiny Křižanových Město, ke své dlouho uvažované výstavbě mezi nádražím ČD a ulicí Křižnou. Smlouvy o dlouhodobém pronájmu jednotlivých částí pily dnes postupně končí a teprve nyní tak přichází doba, kdy se snad podaří především vstřícností Křižanovy rodiny Městu odkoupit potřebnou část tohoto cenného stavebního území. Jistěže náprava patří především rodině Křižanových, ale o to záslužnější je jejich postoj, kdy Město v jeho snaze chápou. Pak se znovu obnoví snaha ono území po tolika letech od roku 1989 konečně zapojit do plánované, dokonce již i částečně architektonicky soutěžené výstavby, směrem k centru města. 10

č.173

Březen 2016

Podařilo by se konečně propojit území od nádraží ČD, mezi ulicemi Nádražní a Křižnou, se vzdálenějším městským centrem, včetně přemístění autobusového nádraží ke vlakovému. Je to velká perspektiva, kterou již asi nezažiji! Valašské Meziříčí tím velice získá! Tím by se mělo zlepšit i nevábné prostředí před vlastním nádražím a spojit ho podchodem s nově umístěným nádražím autobusovým. Snad již v horizontu 5 -10 let. Rozhodně dříve, než má Meziříčí naději třeba na - po stejnou dobu uvažovaný - městský obchvat! To byly vzpomínky vyvolané filmem o staré truhlárně v USA! Kdo by si to pomyslel? Ať poslouží ke cti a památce obou těchto evangelických rodin. Pavel Hromádka

Domácí péče – Žerotínova 319 757 01 Valašské Meziříčí telefon: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800 [email protected] www.diakonievm.cz

Hospic Citadela - Žerotínova 1421 recepce: 571 629 084 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100 [email protected] www.citadela.cz

Vážení přátelé a příznivci Diakonie, dovolte mi, abych Vás seznámila s tím, co se děje v našem středisku nového: Do denního stacionáře pro seniory, který sídlí na Žerotínově ulici, naléhavě hledáme laskavého člověka se smyslem pro humor, který má alespoň jednou týdně jednu hodinu času na to, aby jej věnoval jedné naší klientce. Paní má ráda krátké procházky. Společnost pro tuto paní je potřebná v čase od 15.30 do 17 hodin. Můžete být student nebo důchodce, věk zde nehraje roli. Důležitější je chuť být zde pro druhého. Pokud uvažujete o tom, že byste tuto dobrovolnickou činnost zkusili nebo se chcete na cokoliv zeptat, neváhejte se na mne obrátit. Nutně bychom potřebovali zakoupit alespoň 4 nové antidekubitní matrace. Velmi mnoho dlouhodobě ležících lidí, o které naši pracovníci pečují, trpí bolestivými proleženinami. Antidekubitní matrace tvorbě proleženin zabraňují, při jejich zavedení se rovněž lépe léčí již vzniklé proleženiny. Jedna antidekubitní matrace pro člověka do 110 kg stojí 3 500,- Kč. Matrace pro člověka do 150 kg stojí 5 600,- Kč. Pokud by byl někdo ochoten přispět právě na tyto matrace, může tak učinit převodem na účet: číslo účtu: 1855020319/0800, variabilní symbol: 16070001 Alena Hellerová, tel.: 739 324 816, e-mail: [email protected] Březen 2016

č.173

11

Bohoslužby: 13.3.

neděle 9.30

bohoslužby a sborové shromáždění

20.3.

neděle 9.30

Květná neděle – sborový den: bohoslužby, společný oběd,

13.00 24.3. 25.3.

čtvrtek 18.00 pátek

9.30

odjezd od fary na výlet Troják – Bludný kopec a zpět (9 km) Zelený čtvrtek

Úřední hodiny:

– bohoslužby s večeří Páně

kdykoli dle dohody Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pevná linka: 571 161 561

Velký pátek – bohoslužby se čtením pašijí a s večeří Páně

27.3.

neděle 9.30

bohoslužby s večeří Páně

3.4.

neděle 9.30

bohoslužby s večeří Páně

[email protected]

Pastorační pracovnice Věra Tyralíková mobil: 723 981 253

Další program v našem sboru v březnu:

Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994

pondělí 14. 3. v 18.00 – sborový večer s hostem

Adresa sboru:

– studentem teologie br. Janem Mikschikem – a s koštem domácích sýrů

Pravidelný týdenní program: Pondělí 16.00

dorost

Středa

16.00

náboženství

18.00

biblická hodina

18.00

mládež

Pátek Neděle

8.45

nácvik sborového zpěvu

9.30

bohoslužby a nedělní škola

Bohoslužby v Domově Seniorpark: Neděle co 14 dní ve 14.00 hod - farář Daniel Heller 13.3., 27.3.

Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail: [email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190396260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz

NÁŠ ČASOPIS Vydáno 6. 3. 2016 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]