NÁŠ ČASOPIS Prosinec 2015 / 170 Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. (Proroctví Izajášovo 9,1-5) Milí přátelé, jak postupně zapalujeme svíčky na adventním věnci, snažíme se na svět dívat očima víry: světla přibývá. I když se to tak nezdá. Na stránkách Hospice Citadela je krásný citát od anglické spisovatelky Ruth Rendellové: „Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde na blízku svítí světlo.“ Tato logika paradoxu je křesťanské víře vlastní. I když se svět kolem nás nezmění, může mít velký význam, když se změní náš pohled na něj. Bible nám nabízí pohled naděje – ne že všechno bude brzy dobré, ale že úplně nakonec bude všechno lepší, než si dovedeme představit. A že Bůh má v rukou smysl celých dějin Země i každého jednotlivce. Je to divné, proto je také Obr. Štěpánka Trčková, 9 let
Mesiáš nazván Divuplným rádcem. V čem to spočívá? Dá se v tom vidět podivuhodné spojení Boha a člověka v Kristu (věříme, že Ježíš Kristus je pravý Bůh i pravý člověk). Ale Izajáš myslel asi na něco jiného: Slůvko div označuje ve Starém zákoně často nečekané zásahy, kterými Bůh vysvobozuje. Vzpomeňme na vysvobození z Egypta: nejdivnější a nejnepochopitelnější na něm bylo to, že Bůh si vedl svůj lid do svobody skrze těžkosti a trápení. A to se opakovalo i v příběhu Ježíše Krista, který šel do Otcovy slávy cestou utrpení a kříže. Utrpení potkává i nás, nebo naše blízké a nejbližší (to může být pak horší, než kdybychom trpěli sami). Rádi bychom si život zařídili jinak, někdy bychom rádi sami určovali, co je dobré a co ne. Svůj názor Bohu určitě sdělit můžeme, je lepší se s Bohem hádat než s ním nemluvit vůbec. Ale právě intenzivnější kontakt a komunikace směrem k Bohu nás může otevřít pro myšlenky, které nás posunou dál, otevřou nás pro pokoj, radost i naději, která není vůbec samozřejmou a někdy je velmi paradoxní a podivná. Biblickým prorokům šlo o to, aby se naše víra v dobrou budoucnost projevovala v našem životě, aby to, čemu věříme, mělo vliv na to, jak žijeme. Proroci vždycky obraceli svou pozornost k přítomnosti, k tomu, co se dělo. Když Izajáš zvěstoval světlo pro všechny, kdo žijí ve tmě, mluvil o svobodě a nenásilí. Od br. Broňka Trčky jsem dostal knihu pamětí německého prezidenta Joachima Gaucka, který působil ve východním Německu jako evangelický farář. Strhujícím způsobem vypráví o protestním hnutí německé křesťanské mládeže, které se nazývalo „V motyky zkují meče“ – podle Iz 2,4: I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. (stejně tak Micheáš 4,3). To hnutí se zaměřovalo na jaderné odzbrojení, a to na obou stranách, jeho myšlenka byla tedy těžko napadnutelná. Mělo velikou sílu, našlo velkou podporu v církvi, kterou komunisté předtím soustavně utlačovali, a připravilo půdu událostem roku 1989. Při sborovém dnu v listopadu jsme měli možnost vyslechnout premiéru písňového cyklu Aleny Jelínkové „Otče náš“. Náš kostel byl při uvedení tohoto impozantního díla naplněn k prasknutí. Myslím, že je to nejrozsáhlejší české moderní hudební zpracování tohoto tématu. Více si můžete přečíst v článku jedné ze zpěvaček, Marcely Kořistkové. Z koncertu byl vyhotoven záznam, snad jej bude možno objednat na CD – můžete se přihlásit u mě. Aleně ještě jednou mockrát děkujeme. Děkuji také všem, kdo jste navštívili benefiční výstavu Namaluj mi beránka či závěrečný koncert spojený s aukcí, kterým celá benefiční akce vyvrcholila, a tím jste podpořili činnost našeho střediska Diakonie. Tradiční posezení se staršími a nemocnými lidmi po bohoslužbách se nám letos nepodařilo uskutečnit, a to ani při díkčinění za úrodu, ani (na druhý pokus) na první adventní neděli. Někteří nemohli přijít ani se nechat přivézt pro nemoc, někdo byl po úrazu, jiný měl návštěvu... Budu se snažit všechny nemocné členy sboru, o kterých vím, navštívit ještě během adventu. Zvláště pro ty, o kterých nevím a kdo by měli zájem o návštěvu: prosím, ozvěte se mi telefonicky, můžeme se domluvit na návštěvě nebo i vysluhování Večeře Páně doma. U starších a nemocných obvykle nečekám na 2
č.170
Prosinec 2015
pozvání, ale u mladších lidí ano – prosím, kdybyste měli zájem o návštěvu nebo rozhovor, ozvěte se. Jménem staršovstva Vás všechny srdečně zvu k bohoslužbám v adventu a o Vánocích, jakož i k dalším setkáním. Prosím, neostýchejte se přijít ani tehdy, když jste v kostele dlouho nebyli. Myslím si, že atmosféra v našem společenství je přátelská. Jsme společenství lidí, kteří jsou si dobře vědomi své hříšnosti, ale také toho, že jim Bůh odpouští a že jsou si před ním rovni. Snažíme se přijímat navzájem a radovat se z Boží lásky. Těšíme se na Vás. Srdečně Váš Daniel Heller
Jubilanti ——————————————————————— Jaroslav Konvičný Jan Vychopeň Jaroslava Otáhalová Matylda Hříbková Drahomíra Pastušková Olga Ligasová
Anna Škařupová Pavel Hromádka Jana Hurtuková Jan Melichařík Anna Dempírová
Staršovstvo ————————————————————— Reminiscence - křest Matyáše Fuksy – byla kvitována hojná účast z ekumény - sborový den – koncert Otče náš – bylo to úžasné - benefiční dražba ve prospěch Diakonie – Namaluj mi beránka – velmi zdařilé, staršovstvo děkuje Aleně Hellerové za přípravu - staršovstvo děkuje všem, kdo zajišťovali službu u veškerých akcí - o konventu referovali bratr Fojtů a bratr Jelínek - mimořádný synod – byla uvedena do funkce nová synodní rada v čele se synodním seniorem Danielem Ženatým (naším bývalým farářem) a synodním kurátorem Vladimírem Zikmundem - svatba Martina Fojtů a Jindřišky Vaculové - ekumenický večer chval - bohoslužby v domově v Podlesí – po stěhování klientů se budou konat v Seniorparku vedle Hospice ve Val. Meziříčí (slavnostní otevření je 1.12.2015) Žádosti, staršovstvo všechny schválilo: - koncert Country Vánoce skupiny Gympleři v neděli 13.12.2015 v 18 hod. - koncert pro MŠ Seifertova 16.12.2015 v 10 hod. - adventní koncert Ensemble Baroque v pátek 18.12.2015 v 19 hod. Další termíny - předvánoční jarmark bude probíhat každou prosincovou neděli po bohoslužbách - generální zkouška vánočního divadla bude v sobotu 19.12.2015 v 8 hod. - stavba podia pro vánoční hru bude v sobotu 19.12.2015 v 8 hod., úklid podia bude 20.12. po vánoční hře Prosinec 2015
č.170
3
- dovolená bratra faráře 28.12. – 30.12.2015 – staršovstvo souhlasí Zprávy ze středisek Diakonie - bratr Jelínek informoval o Dozorčí radě Diakonie ČCE - středisko ve Valašském Meziříčí - byl schválen rozpočet na rok 2016 Sestra Eva Janírková podala finanční informace k 29. listopadu 2015: pokladna: 32 766,- Kč, bankovní účet: 216 766,- Kč, saláry hotově listopad: 12 850,- Kč, saláry bankou listopad: 22 900,- Kč, sbírky celkem listopad: 29 497,- Kč, z toho 2 515,Kč účelová sbírka, 9 818,- Kč pro potřeby sboru, 1 832,- Kč na Jubilejní toleranční dar, 15 332,- Kč při pohřbu sestry Křižanové (tato sbírka byla odevzdána Diakonii ČCE na projekt Buď sousedem) Mimořádné sbírky: na opravu kostela v Ratiboři 5 316,- Kč a na pomoc uprchlíkům 3 263,- Kč. Staršovstvo rozhodlo o navýšení sbírky na opravu kostela v Ratiboři na celkovou částku 17 500,- Kč a tuto částku odeslat. Hospodářské záležitosti: - zůstává úkol ošetření varhan proti červotoči - jedná se o skříň varhan. Je třeba ošetřit přípravkem Lignofix napadená místa varhaní skříně. První brigáda bude v sobotu 19.12.2015 při stavbě podia. - projekt na opravu fasády fary a věže - řeší bratr Mikš s paní Flekačovou. - parkoviště před kostelem - stavba byla městem Val. Meziříčí zahájena, měla by být hotova do Vánoc. - staršovstvo děkuje manželům Hrtusovým za osazení kamene k Lutherovu stromu v parku Botanika. ze zápisu Tomáše Jelínka
Děti, dorost mládež —————————————————— Podzimní víkendovka v Jeseníku 14. – 17. 11. na téma ČAS
4
č.170
Prosinec 2015
V 9:46 jsme se sešli ve Valašském Meziříčí na faře a vydali se za starostkou, kterou hrála Danka Jelínková. Ta nám řekla, abychom zjistili, jak lidé tráví čas na Jesenicku. Proto jsme se celkem třemi vlaky přesunuli do města Jeseník. Společně jsme nakoupili, nákup nám zabral 13 minut. O jídlo a jeho přípravu jsme se starali ve skupinkách. Starostka nám ještě ve Valašském Meziříčí dala 10 hodin času, ten jsme postupně utráceli za jídlo, čištění zubů, cestu, umývání a utírání nádobí a nákup. Čas jsme naopak získávali různými hrami. První a třetí noc jsme spali na faře v Jeseníku, mezitím jsme si udělali výlet na chatu Smrčník, kde jsme strávili druhou noc. V lázních nedaleko Jeseníku jsme se dozvěděli, že máme najít poklad, který byl ukrytý u hrobky Vincenta Priessnitze. Vyměnili jsme ho za peníze, za které jsme koupili dárky pro Azylový dům maminek a dětí. Ochotná pracovnice nás azylovým domem provedla a sdělila nám, jak tam žijí a tráví čas. Děti a maminky měly z našich dárků radost, při odchodu některé děti už vesele pojídaly, co jsme jim donesli. Na víkendovce se nám líbilo - třeba večerní a noční hry, nápad s dobíjením času, vaření a jiné věci. Na Jesenicku lidé tráví čas stejně jako všude jinde (např. prací, pobytem na horských chatách, chozením po horách, nakupováním) a mají výhodu, že mají lázně. Děkujeme za důvěru a poslání na tuto výpravu a těšíme se na další setkání. Magda Machová a kolektiv
Víkendovka malých dětí Na víkendovky jezdíme rády a tato poslední, v Ratiboři, se nám moc líbila. Vařilo se moc dobře.
Prosinec 2015
č.170
5
Já a moje sestra Esterka tam rády zpíváme ze zpěvníku Svítá a také jiné písničky. Máme tam spoustu prima kamarádů a vedoucí jsou také fajn. Tentokrát pro nás vedoucí připravili hru o milosrdném Samařanovi. Nejvíce se nám líbila hra, jak vedoucí - lupiči unesli z každé skupinky jedno dítě a my ostatní jsme je pak museli vysvobozovat. Pak jsme lupiče přivázali ke stromu. Nakonec jsme je pustili. Také se nám líbilo tvoření s Míšou. Vyráběli jsme oslíky z modelovací hmoty. Jen je škoda, že víkendovka je tak krátká. V neděli jsme zpívali lidem na bohoslužbě naši táborovou hymnu. Složila a napsala ji Alen a moc se nám líbí. Eliška a Esterka Dombrovské z Hranic na Moravě
Událo se ve sboru —————————————————— Alena Jelínková a její druhý úspěšný projekt - tentokrát zpíváme!
V neděli 22.11.2015 v 14:30 se konala premiéra písňového cyklu Aleny Jelínkové „Otče náš“, která se uskutečnila v evangelickém kostele. Tato mladá, nadaná absolventka ZUŠ Alfréda Radoka a zároveň studentka pražské konzervatoře nás obohatila svou tvorbou již 3. března 2013 ve velkém sále místního Kulturního zařízení, kde se odehrál její první projekt zaměřený na spolupráci kapely the dust a smyčcového orchestru ZUŠ Alfréda Radoka Valašské Meziříčí. Její druhý velký projekt zaměřený na soubor písní „Otče náš“ tvoří osm skladeb, tentokrát pro sbor a kapelu. 1. Otče náš, který jsi v nebesích, 2. Posvěť se jméno tvé, 6
č.170
Prosinec 2015
3. Přijď království tvé, 4. Buď vůle tvá, 5. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, 6. Odpusť mi moje viny, 7. Neuveď nás v pokušení, 8. Neboť tvé jest království. I tentokrát se Alena Jelínková představila nejen jako výborná začínající skladatelka, ale také jako dirigentka sboru a kapely. Aktéři koncertu byli bývalí i současní sboroví zpěváci, a to nejen ZUŠ Alfréda Radoka, ale také pěveckého sboru pražské konzervatoře Punkt pod současným vedením Aleny Jelínkové. Kapelu tvořili někteří členové kapely the dust, zástupci pedagogického sboru ZUŠ Alfréda Radoka a jiní vynikající hudebníci. Této velkolepé akci předcházela tři víkendová soustředění a pro tyto účely byly poskytnuty prostory Gymnázia Františka Palackého ve Valašském Meziříčí a též část fary evangelického kostela na Vsetíně a modlitebny Církve adventistů tamtéž. Za neobvyklé bychom mohli považovat spojení bicích a akustických kytar s náboženským textem, což však v konečném výsledku znělo neobyčejně. Evangelický kostel byl přeplněný nadšenými posluchači, a přestože bylo vstupné dobrovolné, svůj zážitek diváci patřičně ocenili. Na závěr sbor poděkoval divákům přídavkem „Závěrem“, shrnutím celého písňového cyklu. Bylo vidět, že i samotní aktéři si danou atmosféru koncertu velmi užívali. Vzhledem k velkému ohlasu na koncert ve Valašském Meziříčí je velká pravděpodobnost, že se bude tento program odehrávat také na jaře v Praze, to je však prozatím v nedohlednu. Doufejme tedy, že mladá, nadaná skladatelka Alena Jelínková zdaleka nekončí! Už se těšíme na další větší či menší díla. Marcela Kořistková
Co není v samostatných článcích (kronika) Při ohláškách jsme se dověděli zprávu, která nás nepotěšila. Ratibořský evangelický sbor v rámci rekonstrukce kostela zjistil, že jejich kostel je značně staticky narušený a původní zahájená rekonstrukce se změnila v zajišťovací, záchrannou, v ceně 2 milionů korun. Byli jsme proto vyzváni k pomocné solidární sbírce, která potrvá celý říjen, včetně neděle 1.11. Jistě na ni rádi přispějeme. Při tom však člověku přece jen znovu přichází na mysl, zda současně stanovené procento restitučních financí na DARP (připomínám známou zkratku pro „diakonické a rozvojové projekty“) nebylo hlasováním Synodu stanoveno jako příliš nízké. Je to pouhých 18,5% a z toho ještě rozdělených pro Diakonii 30% a pro sbory 70%. Ovšem u sborů formou předem žádaných grantů (viz ČBr. 9, str. 49 a 50, „Je církev Diakonii matkou, či macechou“, Pavel Stolař). Nikde se nehovoří třeba o stavebních haváriích, kam lze jistě zařadit kostel v Ratiboři. Pravda – máme stále svou tradiční Jeronýmovu jednotu, která v minulé historii jako hlavní instituce k financování oprav pomáhala, kde mohla a pomůže pravděpodobně i zde. Věřím, že bude jednou pomáháno také nám, kterým se postupně hromadí řada neřešených stavebních a dalších potřebných, prostředí vylepšujících akcí. Proveditelných naštěstí v delším časovém horizontu. Z nich však třeba dopady prostupující zemní vlhkosti ze základů do zdiva (roh fary do zahrady, a to nemusí být vše!): loupáProsinec 2015
č.170
7
ní nejen barvy, ale i omítky je již zcela zjevné, a to na budově fary do výše přízemí, také však loupání barvy věže, asi trvalým omýváním deštěm s následným přímým osvitem slunce, nejvíce na dvou jihozápadních stranách věže, kde se nejvíce střídají teploty. Obojí opravy jsou také havarijního charakteru. Shrnuto (bez nároku na úplnost – nejsem již členem staršovstva) to představuje: izolaci zdiva proti zemní vlhkosti nejméně u části půdorysu fary. Byla kdysi vypuštěna jako celek pro nedostatek financí na hlavní rekonstrukci fary a kostela, oprava fasády fary nad základovým zdivem, nejméně k parapetům přízemí, zejména roh do zahrady, možná i výše, včetně obnovy fasády věže kostela (u věže bude třeba znovu drahé lešení), rekonstrukce vnějšího plotu od nových betonových základů, přes kamennou podezdívku až po kovovou konstrukci. Spolu s úpravou vstupu přes dnešní předzahrádku jako vstupu bezbariérového (dnes pouze dřevěná kočárková rampa), dokončení dlažby vjezdu od brány do dvora a zahrady, zdá se být ze všeho nejjednodušší, ne však nejlevnější, zřízení nových parkovacích míst na slepé části Blahoslavovy ulice před kostelem vybavení sborových místností novým moderním nábytkem, závisející ovšem i na stavu vlhkosti zdiva, která se nyní prověřuje. Moderní osvětlení sborových místností i jiné architektonické úpravy ke zpříjemnění našich setkání i přivítání hostů, z nichž mnozí to sami mají „doma již zkrášlené“, sanace červotoče ve skříni varhan, ale pozor – nelze podcenit!, a zřejmě i další menší úkoly diskutované průběžně na schůzích staršovstva. Ostatně zčásti tyto úkoly nacházíme i v zestručněných zápisech ze schůzí staršovstva v číslech NČ. Bohužel, pro nedostatek finančních prostředků zůstává například již léta neřešený úkol rekonstrukce farního plotu a to (považte!) ještě z počátků působení bratra faráře Jana Krupy. Tak, sestry a bratři, obrátíme se na naše staršovstvo, aby na všechny tyto nepochybně potřebné opravy a úpravy bylo založeno třeba i zvláštní dlouhodobé konto pro velkorysejší dary právě k tomuto účelu? Pochybuji, že „krabičková“ metoda na to může stačit.
Z měsíce listopadu Biblická hodina ve středu 11.11. byla opět společná s neslyšícími sestrami a bratry z Valašského Meziříčí. Jako obvykle s pomocí znakování se i za nás s neslyšícími přáteli domlouvala sestra Lubica Trusinová. Společně s nimi a bratrem Hellerem připravila pohoštění ovocem, chlebíčky, pečivem a čajem. Bývá to vždy zaplněná hodina, tentokrát téměř se dvaceti účastníky, která vůbec nepřipadá dlouhá. Br. Heller se ještě znovu vrátil k poslední kapitole příručky br. faráře Otřísala o smrti a vzkříšení. V neděli 15.11. odpoledne v 15 hod. se konal ohlášený křest Matyáše Fuksy v modlitebně Církve Adventistů s.d. na Hranické ulici. Křest byl vykonán ponořením chlapce do vody v babtisteriu. Br. Heller pro tuto bohoslužbu připravil předtištěný program s texty i písněmi. Účastníků obřadu z obou církví bylo tolik, že zaplnili skoro celou 8
č.170
Prosinec 2015
modlitebnu. Po skončení bylo nabídnuto rodiči, manželi Fuksovými, přítomným pohoštění v zázemí modlitebny. Den po přivítání Matyho Fuksy mezi pokřtěné, v pondělí 16.11., jsme se jakoby v protikladu lidských životních poutí, rozloučili s jednou z nejstarších členek našeho původního meziříčského evangelického sboru, sestrou MUDr. Věrou Palackou. Zemřela po dlouhé nemoci ve čtvrtek 12.11. ve věku osmdesáti let. Vyrůstala v široké evangelické rodině prarodičů, dědečka a babička Špačkových (br. Špaček, kdysi člen staršovstva) na Nerudově ulici. Kolmo ke škole na Šafaříkově ulici, proti fyzikální učebně, postavené ve stylu vysokoškolské posluchárny. Připomínám to několika nám, co z těchto časů ještě zbýváme. Bydleli zde společně s rodiči Palackými, jejich dcerou Františkou, řečenou Fafou a tatínkem Theofilem známým mezi přáteli spíše jako Francál. Sousedy zdola ulice jim byly dvě učitelské rodiny: evangelíka, matematika a fyzika, pana učitele Dospěla a praktikujícího katolíka, tehdy gymnaziálního učitele češtiny a němčiny, pana profesora Pešla. Sousedy shora, přes dva domy, jim byli Bryolovi. Naše milá sestra Marie Bryolová, byla Věře také oporou v její dlouhodobé neléčitelné chorobě. Její mladší bratr Pavel tragicky zahynul již v dospělém věku. Sestra Palacká mohla dlouhá léta své choroby prožívat doma, díky obětavosti a péči, kterou jí zajišťovala příbuzenská rodina manželů Pekarových, původně z Nového Jičína, kteří dům převzali. Bohoslužba s poděkováním za život sestry Palacké se konala již v pondělí 16.11. v 10 hod. dopoledne, na jejich přání. Bylo nás přítomno přes dvacet: členů širší rodiny, sousedů - známých starších meziříčských občanů (též spolužáků), také bratr Bryol za svou zemřelou maminku. Pořad děkovné bohoslužby br. Heller připravil citlivě, vzhledem k většině rodiny, pohybující se mimo naše evangelické prostředí. Avšak se všemi jejími náležitostmi i krásnou písní, kterou pro sestru Palackou zvolil z nahrávky, vedle naši písně Blíž Tobě, Bože můj (č.558), kterou jsme zazpívali při varhanním doprovodu. Sestře MUDr. Věře Palacké po dlouhá léta, prakticky od svého vzniku se sídlem ještě na faře, poskytovala účinnou a obětavou pomoc naše Diakonie – domácí péče. Řada jejích obětavých sester a také bratři Trčka a Malina, se u ní za léta vystřídali. Byli br. Hellerem rovněž s vděčností připomenuti. Týden od 15.11. do 22.11. byl zaplněn řadou dalších setkání. Ve středu večer proběhla další biblická hodina. Tak trochu s inovací, protože jsme ukončili probírání biblických pojmů podle příručky br. faráře Otřísala. Br. Heller se rozhodl, že vyzkoušíme způsob podle evangelického psychologa a teologa Pavla Říčana, kdy začátek hodiny bude jako obvykle věnován biblickému textu a jeho výkladu a ve druhé části se pak zamyslíme nad nějakým vybraným aktuálním textem, či situací. Zkusili jsme se zamyslet nad tragickými událostmi v Paříži, i na základě několika reprodukovaných článků. Ale pravda, mnoho jsme nehovořili, spíše smutně tápali, snad si i tvořili stanoviska k mnoha událostem nejen oněch posledních dnů týdne (problémy migrace). Abychom nějak nezabředli do politiky, které je okolo nás i tak dost, budeme příště pokračovat rozhovory nad některými články z Českého Bratra. Na nejbližší biblickou hodinu by to mohly být články Šárky Grauové z konce ČBr. č. 10 (byl uveřejněn i v NČ), spolu s článkem br. Jaromíra Plíška „Migrace má vždy osobní rozměr“ z č. 11, nebo Prosinec 2015
č.170
9
„Za krajany do východní Evropy“ (též s Honzou Krupou – kupodivu) rovněž z č. 11. Uvidíme, jen nebude-li již nynější čas biblických hodin nakonec ještě delší. Zkusíme to, však ono druhé, občanštější téma lze kdykoliv „utnout“. Na čtvrtečním večeru chval 19.11. se nás sešlo něco okolo třiceti, především katolíků a něco málo evangelíků. Program chvalozpěvů při kytarách, zvláštním bubnu a elektrických klávesách přednesla skupina soustředěná okolo Bohdana Mikuška. Chvály byly součástí textu, který byl zároveň promítán na velké plátno a byl dobře viditelný. Chválami rovněž přispěli i mnozí účastníci. Kázání i závěrečné požehnání přednesl kazatel Církve bratrské br. Radek Palacký, původem z Hodslavic. Ten v minulých asi pěti letech sloužil v modlitebně U Pavlů, v údolí Bystřičky pod Velkou Lhotou. V současnosti je jakýmsi „kazatelem na volné noze“, vyjádřeno asi nepříliš laskavě. Přesněji – působí evangelizačně mezi Romy ve Valašském Meziříčí a okolí. Zvolil si nesnadný úkol. V sobotu 21.11. v 11 hod. se v našem kostele konala svatba Martina Fojtů a Jindřišky Vaculové. Přední dělené lavice byly téměř beze zbytku obsazeny oboustrannými rodinnými členy, především široce rozvětvených Fojtů. Zadní lavice námi, členy sboru. Po svatebním obřadu, gratulacích a předání svatebních pozorností jsme pobyli se svatebčany v našem sborovém sále při pohoštění nachystaném rodinami svatebčanů. Připomenu ještě, že nyní máme ve sboru vlastně staronovou členku, ses. Jindřišku Fojtů, protože manželé zvolili toto společné jméno. Neděle 22.11. byla nedělí sborovou s večeří Páně. Kostel byl dopoledne zjevně naplněn – patrně částečně již účastníky odpoledního písňového koncertu Otče náš, pod vedením autorky a dirigentky Aleny Jelínkové. Následoval společný oběd a po něm ve 14.30 se uskutečnil koncert smíšeného sboru všemožných zpěváků z Gymnázia F.P., ZUŠ, jiných přátel Aleny, mládeže z meziříčského okolí a také z Pražské konzervatoře. Koncert se konal před doslova „našlapaným“ prostorem kostela a byl obrovským překvapením! Co lze dokázat nejen osobně (Alena Jelínková), ale zejména při podpoře tolika spřízněných duší, odhaduji, že „nejen evangelických zpěváků“ v tak velkém pěveckém souboru! Prvně, co pamatuji, byli účinkující odměněni potleskem ve stoje. Potud to dokáži vyjádřit kronikářsky, víc ale ne! To přísluší povolanějším. Zcela nekronikářsky, s nadšením, si dovolím zaznamenat: Byla to bomba! Jistě se najde hodnotitel povolanější, pisatel do Našeho časopisu i jiného tisku! Děkujeme za toto odpoledne! Pavel Hromádka
Zemřelí ——————————————————————— Paní Žofie Vávrová se narodila 15.4. 1933 rodičům Marii a Aloisi Vávrovým. Pocházela z Hrachovce. Rodiče měli hospodářství. Žili prostým životem a měli se velmi rádi. V roce 1953 se paní Žofii narodil syn Rudolf. Pracovala v cihelně v Hrachovci. Práce to byla velmi tvrdá. Paní Žofie byla v kolektivu oblíbená, ještě po mnoha letech ji lidé z cihelny nechávali pozdravovat. Paní Žofie byla „služebně“ nejstarší klientkou Diakonie – už od roku 1994. Pra10
č.170
Prosinec 2015
covníci ji zažívali jako mateřskou a laskavou paní - měla starost o pracovníky a jejich zdraví. Žila na Nádražní ulici s panem Milošem Klišem, vdovcem. Její syn Rudolf pak bydlel samostatně a pracoval jako svačinář v továrně. Měl rád sport a velmi rád chodil. Podnikal mnoho pochůzek pro druhé lidi, kterým rád pomáhal. Paní Žofii a jejímu druhovi nosil z nádraží obědy. Když pan Miloš zemřel, přistěhovala se paní Žofie k synovi. Ten byl smyslem a naplněním jejího života; i on sám však smysl života našel. Paní Žofie zažila hodně těžké věci. Dokázala je však zpracovat a nežila žádnou hořkostí. Snažila se žít aktivně – i když nemusela, vstávala o půl šesté ráno, starala se o domácnost, pravidelně vyklepávala koberce. Se synem Rudolfem měli rozdělenou práci; různé domácí rituály utvářely jejich dny naplněné upřímnou láskou. Paní Žofie zemřela náhle při hospitalizaci v sobotu 19.9. Spolu s pracovníky Diakonie jsme uložili urnu s jejími ostatky do hrobu, kde jsou pohřbeni její rodiče. Četli jsme z proroctví Jeremiášova tato slova: Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. (Jer 29,11). Bratr Jan Holý se narodil 27.8.1928 v Křivém v rodinném domku č. 7 manželům Anně Holé a Janu Holému. Vyrůstal se dvěma sourozenci Marii a Josefem jako nejmladší z dětí. Vyučil se stolařem ve Valašském Meziříčí u firmy Jan Hruška. V letech 1949 1951 absolvoval vojenskou presenční službu. V roce 1950 se oženil s paní Marií Konvičnou. V roce 1952 se jim narodila dcera Jana. Společně bydleli v rodinném domku manželky na Štěpánově, ve Výletní ulici. Tento domek několikrát přestavovali a v roce 1979 spolu se zetěm dokončili přístavbu bytové jednotky pro dceru Janu. Bratr Holý pracoval dva roky jako stolař ve výrobě nábytku v Sdruženém komunálním podniku ve Valašském Meziříčí. Poté nastoupil na České dráhy ve Valašském Meziříčí, kde pracoval 35 let, až do roku 1988, kdy odešel do starobního důchodu. Vykonával práci pomocníka strojvedoucího, která ho bavila, i když do zaměstnání nastupoval v jakoukoli denní či noční hodinu. Převážel většinou nákladní vlaky mezi Českou Třebovou a Vrútkami. V práci byl oblíbený a nekonfliktní, mladí lidé oceňovali jeho zkušenosti. Kromě výstavby rodinného domku se staral o zahrady a oblíbené drobné domácí zvířectvo. Dokázal se postavit je každé manuální práci. V roce 2009 mu zemřela manželka Marie. Rád sedával na zápraží, srdečně a hlasitě zdravil všechny kolemjdoucí. Jak přibývala léta, přibývaly vzpomínky, ale také ubývaly síly a život mu přestával být milý. Přesto dokázal být vděčný. Na věčnost se odebral v tichosti smíření dne 2.11.2015 ve věku 87 let. Při rozloučení jsme četli z epištoly Římanům: Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Celé tvorstvo Prosinec 2015
č.170
11
toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. (Ř 8,18-25) Sestra Věra Palacká se narodila 13.3. 1935. Měla milé a laskavé rodiče: maminku Františku a tatínka Theofila. Pocházeli z Hem, z místa, kde je dnes ulice Hemy, a chodili pravidelně do našeho kostela, tatínek byl učitelem v nedělní škole. Maminka byla v domácnosti, tatínek přišel o ruku na Křižanově pile. Neměli moc peněz, ale oběma dětem umožnili vystudovat vysokou školu. Paní Věra vystudovala medicínu v Olomouci. Její bratr Pavel bohužel tragicky zahynul v roce 1988. Rodinné zázemí dalo paní Věře do života mnoho. Rodina Palackých byla vícegenerační, rodiče se starali o své rodiče i tety, takže všichni mohli dožít doma. Ani maminka, která se předtím o všechny starala a ve stáří oslepla, nemusela skončit v žádném ústavu. Po studiu nastoupila paní Věra na umístěnku na interním oddělení kroměřížské nemocnice. Opakovaně jí nabízeli členství v KSČ. Ubránila se; nemohla sice být primářkou, ale pomohla mnoha lidem. Její největší oporou byly kamarádky-kolegyně lékařky, Zdenka Hollernová a Dr. Vavříková a celoživotní přítelkyně paní Zajíčková ze Štěpánova. Paní Věra ráda četla, v době studií navštěvovala divadlo i kino, později ráda přijímala pozvání od příbuzných z Prahy, kteří ji zvali do divadla; dokud mohla, ráda také jezdila k moři. Ač byla sama lékařka, trpěla mnoha nemocemi, především těžkou rozedmou plic, a to už od mládí, později se přidala Bechtěrevova nemoc a osteoporóza. Asi proto se také nevdala. Znal jsem ji však jako velmi noblesní paní, která o sebe dbala. V 80. letech se léčila s rakovinou na Žlutém kopci v Brně – když mi o tom vyprávěla, mluvila jen o tom, jak trpěli ostatní. Jak přibývala léta, chodila o berlích po svém bytě, pak už jen po pokoji. Svůj úděl přijímala bez hořkosti. Utrpení často probouzí solidaritu. Ta se projevila především v širší rodině – paní Věru navštěvovala dcera bratrance jejího otce, paní Eva Pekárová. V roce 1992 paní Eva s manželem Antonínem dům koupili a začali se o paní Věru starat. Dojížděli za ní z Nového Jičína, pak se pustili do rekonstrukce domu, za kterou byla paní Věra vděčná. V té době bydlela paní Věra ¾ roku u Pekárových v novojičínském bytě. Až na poslední hospitalizaci mohla sestra Palacká bydlet doma, v rodném domě. Byla to i solidarita sousedská: sestru Palackou navštěvovala sestra Marie Bryolová, a také bratr Pavel Hromádka, s jehož sestrou Vlastou se paní Věra přátelila. K sousedské výpomoci se pak musela přidat služba Diakonie. Sestřičky i pečovatelky a pečovatelé přirostli paní Věře k srdci, za všechny bych chtěl zmínit aspoň Jindřišku Smrďochovou a Lenku Schmiedhammerovou. 12
č.170
Prosinec 2015
Já jsem sestru Věru Palackou poznal na pobytu s Diakonií v Bystřici pod Hostýnem a později při návštěvách. Vnímal jsem ji jako skromnou, odříkavou a nenáročnou osobnost. Podle svědectví rodiny byla člověkem tolerantním a mírným, uměla uzavírat kompromisy. Uměla také projevit lásku k dětem a vnoučatům manželů Pekárových, malému Tadeášovi četla pohádky. Když jsem s ní mluvil o víře, říkala mi, že je pro ni její nejdůležitější součástí láska k bližnímu. Proto jsem pro pohřební rozloučení vybral starokřesťanský hymnus ve zhudebnění moderního skladatele jménem Ola Gjeilo: Kde je dobrota a láska, tam je také Bůh. Spojila nás v jedno láska Krista Pána, v Bohu živém hledejme svou radost, upřímně se mějme rádi, nechme hádek a sporů, ať je Kristus jako Bůh náš mezi námi. Kéž pak jednou s blaženými patřit smíme na tvou tvář, Kriste, v dokonalé radosti nad pomyšlení, bez mezí a bez konce na věčné věky. Kde je dobrota a láska, tam je také Bůh. Sestra MUDr. Věra Palacká zemřela ve čtvrtek 12.11. Při rozloučení s ní jsme četli o novém nebi a nové zemi z knihy Zjevení (21,1-5) a příběh o setkání se vzkříšeným Ježíšem z evangelia Janova (J 20,19-31). Daniel Heller
Domácí péče – Žerotínova 319 757 01 Valašské Meziříčí telefon: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800
[email protected] www.diakonievm.cz
Hospic Citadela - Žerotínova 1421 recepce: 571 629 084 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100
[email protected] www.citadela.cz
Vážení a milí členové sboru, ráda bych Vám poděkovala za Vaši podporu a pomoc při akcích, které jsme i letos mohli pořádat v prostorách Vašeho kostela a na faře. Rádi vzpomínáme na Den diakonie v dubnu, kdy jsme si spolu s Vámi při slavnostních bohoslužbách mohli připomenout smysl a cíl našeho snažení a odpoledne se potěšit krásnou hudbou skupiny Nsango Malamu. Velikou událostí pro nás byla také první vernisáž našeho zaměstnance sociálního podniku Palomino Stanislava Cholevy, která se v kostele uskutečnila v květnu spolu s koncertem Pavla Helana, který se díky tomuto srdečnému setkání stal patronem naší organizace a přislíbil nám dlouhodobější podporu. Někteří z Vás přispěli krásnými ručními výrobky do benefičního prodeje pro Nepál, který se konal také v prostorách fary. V létě jsme mohli využít zázemí Vašeho sboru při setkáProsinec 2015
č.170
13
ní zaměstnanců i při grilování Denního stacionáře s klienty. Všichni si užívali hezké prostředí zahrady a příjemné posezení pod přístřeškem. Mnozí z Vás na výše zmíněné akce přispěli svým kuchařským uměním či přiložili ruku k dílu při obsluhování návštěvníků. Za to vám upřímně děkuji. Rovněž děkuji Vám všem, kteří jste přicházeli na naše benefiční akce, které se konaly během roku, abyste nás tak povzbudili a podpořili v naší práci. Nyní jsou ve sborové místnosti vystaveny výrobky a obrázky známých osobností, které nám zůstaly po ukončení benefiční akce „Namaluj mi beránka“. Můžete ještě využít tuto možnost k zakoupení originálních dárků a současně tak přispět na 2. etapu rekonstrukce naší budovy na Vrbenské ulici. Zvláště bych také chtěla poděkovat dobrovolnicím ze sboru, které věrně a trpělivě pracují pro naše středisko. Čas je v současné době to nejcennější, co může člověk člověku dát. Proto si jejich obětavé pomoci velmi vážím. Závěrem roku mi dovolte popřát Vám za všechny zaměstnance Diakonie láskou naplněný adventní čas i svátky vánoční. Alena Hellerová
Konfirmační opakování/Krátké kapitoly o bohoslužbách— Milí čtenáři, v minulém čísle bylo plno příspěvků, a tak jsme tento článek odložili do tohoto čísla. Na přání staršovstva jsem psal v září o bohoslužbách obecně a v říjnu o úvodní části bohoslužeb (otevření, ztišení, chvála a vzývání). Dnes se dostáváme k bohoslužbě slova či Slova (Božího). Nazýváme tak celé bohoslužby, při kterých se nevysluhuje večeře Páně, ale také (a na to teď myslím) tu část bohoslužby, která začíná po úvodní části bohoslužeb prvním čtením z Písma a končí písní před slavením večeře Páně. Patří do ní tedy čtení z Písma, kázání, modlitba po kázání, vyznání víry nebo i vyznání vin a slovo milosti (u nás). Součástí tohoto bloku je u nás také pozdravení pokoje (přijetí Božího odpuštění nám dává sílu k tomu, abychom odpustili druhým; teprve pak můžeme vyznávat věrohodně to, čemu věříme). V některých pořadech se k bohoslužbě slova řadí i přímluvná modlitba, která je u nás v závěrečné části. 14
č.170
Prosinec 2015
Z Písma se čte zpravidla z různých jeho částí a žánrů. „Měnily se rozvrhy čtení i jejich počet. Základní schéma na Západě i na Východě bylo: jedno čtení ze Starého zákona, jedno z epištol (Skutků, Zjevení), jedno z evangelia. Má to svou logiku: Čtením ze Starého zákona je shromážděné obci připomenuta jeho souvislost s lidem Hospodinovy smlouvy a s Božími věrnými projevy spásy. Čtením z epištol, jež jsou svého druhu „kázáním“ adresovaným křesťanům po Kristově vzkříšení, se dostává aktuálnímu shromáždění orientace v tomto čase před druhým příchodem Kristovým. Čtení z evangelií staví do centra bohoslužby příběh Ježíše Nazaretského s jeho mohutnou zvěstí o přicházejícím Božím království, výzvou k pokání a následování.“ (prof. Pavel Filipi, Pozvání k oslavě) Na staršovstvu jsme mluvili o tom, jak je významné, že se podílíme na (společném) čtení z Bible. Kolikrát mě něco z textu oslovilo ještě během bohoslužby, když z Písma četl někdo z presbyterů, a to přesto, že jsem o těch textech předtím už dlouho přemýšlel! Zvláštní debatu jsme věnovali kázání, jak mu rozumíme a co od něj očekáváme. Nabídnul jsem presbyterům čtyři oblasti očekávání – aby se k jedné z nich přihlásili jako k té, která je pro ně zvlášť důležitá: 1. Vyučování – chci porozumět Písmu; 2. Povzbuzení pro osobní život; 3. Poučení, napomenutí (etika, jak se víra má projevit v životě); 4. Inspirace pro duchovní život (vztah k Bohu). Presbyteři téměř výlučně „hlasovali“ pro 2. možnost. Překvapilo mě to, „písmácké“ zaměření už je asi pro většinu lidí minulostí. Někteří však vnímali provázanost jednotlivých bodů. Objevil se také důraz na společenství, obecenství, sdílení: když čteme Boží slovo ve společenství, je to jiné, než doma. Jeho výklad je také korektivem toho, co nás doma nad Biblí napadá. (To platí nejen u kázání, kdy zpravidla mluví farář, ale i o biblických hodinách, kdy může mluvit každý.) „Pokud jde o liturgickou stránku kázání, upozorňuje K.-P. Hertzsch (v liturgickém slovníku) na hlavní neporozumění v evangelických církvích. Spočívá v tom, že bohoslužebný rámec kázání se pokládá za cosi podružného, jakýsi nedůležitý doprovod hlavního aktu, jímž je kázání. Chodí se „na kázání“ (zvláště významného kazatele), ne na bohoslužbu. Tím je kázání nezdravě přetíženo. Neboť musíme předpokládat i situace, že samo kázání neosloví, buď proto, že je nepodařené, nebo proto, že se minulo s aktuální situací toho či onoho posluchače; ale v modlitbě, čtení Písma, v přímluvách, ve večeři Páně, v požehnání se účastník bohoslužby ´najde´.“ (Filipi) Že kázání vyústí do modlitby, je přirozené: „Kázání není řeč do větru. Kazatel i posluchači je provázejí očekáváním, že se nějak promítne do reálu života.“ (P. Filipi) Může se to dít různým způsobem. Může to být i tichá modlitba, která ústí do modlitby společné, jak je tomu u nás. Modlitba by neměla kázání opakovat, jen s jiným adresátem (tedy, že řeknu Pánu Bohu to, co jsem říkal lidem). Jsem rád, že pořad v našem sboru umožňuje, aby se zvěst kázání promítla do vyznání vin (o tom napíšu příště) a do děkovné modlitby zahajující slavení večeře Páně. Daniel Heller
Prosinec 2015
č.170
15
Bohoslužby: 13.12. neděle
9.30
3. neděle adventní – bohoslužba slova
20.12. neděle
9.30
4. neděle adventní – bohoslužba slova
16.00
Vánoční hra dětí a dorostu
24.12. čtvrtek 16.00
Štědrý den – bohoslužba slova, zpívá pěvecký sbor
25.12. pátek
9.30
Boží hod vánoční – bohoslužby s večeří Páně
26.12. sobota
9.30
Památka mučedníka Štěpána
Úřední hodiny:
– bohoslužby s večeří Páně
kdykoli dle dohody Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pevná linka: 571 161 561
27.12. neděle
9.30
bohoslužba slova
31.12. čtvrtek 16.00
bohoslužba slova – poděkování za uplynulý rok
[email protected]
novoroční bohosl. s večeří Páně Pastorační pracovnice Věra Tyralíková 3. 1. neděle 9.30 bohoslužby s kázáním pro děti mobil: 723 981 253 Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994 Další program v našem sboru v prosinci: 1. 1. sobota
9.30
21. 12. pondělí v 18.00 - adventní večer se členy sboru ve Velké Lhotě 31. 12. čtvrtek v 17.00
- sborový silvestrovský večer
Pravidelný týdenní program: Pondělí 16.00
dorost
Středa
16.00
náboženství
18.00
biblická hodina
18.00
mládež
Pátek Neděle
8.45
nácvik sborového zpěvu
9.30
bohoslužby a nedělní škola
Bohoslužby v Domově pro seniory: Neděle co 14 dní ve 14.00 hod - farář Daniel Heller 6.12. , 20.12., 3.1.
Adresa sboru: Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail:
[email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190396260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz
NÁŠ ČASOPIS Vydáno 6. 12. 2015 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185
[email protected]
